Denní náklad na důchodové a úrazové pojištění se tudíž od r. 1946 více než zečtyřnásobil. Vyplácíme denně bezmála 70 milionů Kčs.

To jsou opět čísla, nad kterými je potřebí se zamyslit a která znovu dokazují, proč naše spotřeba tak rapidně roste a proč je potřebí více vyrábět a zvyšovat výkony.

Uvažte, že vyplácíme důchody téměř 1 milionu lidí, kteří vůbec dříve žádných důchodů nepožívali. Byli odkázáni na almužny, žebráckou hůl nebo na skromnou podporu svých dětí.

Jejich spotřeba byla pak pochopitelně minimální. Na to, že by si mohli koupit maso, mléko a řadu jiných potřeb, nebylo u tohoto milionu lidi ani pomyšlení. Při dnešním našem sociálním opatření mají nárok na všechny příděly a také plně toho využívají. To pochopitelně naše zásobování zatěžuje.

Velká část těchto lidí to také uznává a za sociální důchody a osvobození od žebrácké holi a almužnictví blahořečí.

Jsou ale i případy a jednotlivci, kteří předkládají otázku, proč nemá mít každý důchodce takovou pensi, aby mohl nakupovat také na volném trhu?

Zde je potřebí opravdu otevřeně říci, že takové zázraky při výstavbě socialismu dělat nemůžeme. Není možno každému občanu, bez ohledu na to, zda svou prací přispívá k rozmnožování našeho národního důchodu anebo zda tento důchod bezpracně stravuje, zajistit ukojení všech jeho potřeb, přání a požadavků. Kapitalistická společnost tento milion lidí házela prostě na dlažbu ulice. My jsme se o ně hned na začátku naší výstavby socialismu postarali. Zajistili jsme jim nárok na to, aby i když skromně, přece jako lidé mohli žít, bez ponižování se a bez žebrání. Více prozatím dělat nemůžeme.

S touto otázkou je současně spojena i t. zv. otázka krácení pensí. Máme celou řadu pensistů, kteří odešli do pense předčasně. Přitom jsou schopni ještě pracovat. My jim práci umožňujeme. Není však možno žádat, aby ten, kdo může pracovat a vydělá si v práci často tolik, jako každý jiný zaměstnanec, požíval ještě nezkrácenou pensi.

Bezpracné důchody kapitalistů jsme odsuzovali. Ani v socialismu není správné zavádět bezpracné důchody pro ty, kdož plně pracovat mohou a nepracují.

Nekrátíme nikomu pensi, když jeho důchod i výdělek nepřesahuje 4000 Kčs měsíčně. Jestliže však skutečný důchod a výdělek tuto sumu přesahuje, pak je krácení na místě, je nejvýše spravedlivé a jsou na omylu všichni ti, kteří nechápou oprávněnost a nejvyšší spravedlivost tohoto opatření. I ti poslanci, členové Národního shromáždění, a příp. i ministři, kteří se pozastavují nad zkrácením pensí.

l naše nemocenská péče vykazuje veliký rozvoj.

Náklady na nemocenské požitky činily:

K poslední číslici nutno připočíst náklad na nemocniční ošetřování, které od r. 1950 činilo 2.280,000.000 Kč. Úhrnem tedy činili v r. 1950 náklady na nemocenské pojištění a ošetření 13 miliard 842 miliony korun.

Pozoruhodná jsou také čísla o t. zv. Zvláštní léčebné péči (lázeňské léčbě). Zvláštní léčebnou péči užívalo

v r. 1949

v r. 1950

V r. 1951 od 1. I. do 1. VIII.

úhrnem 140.630 účastníků za dobu sedmi měsíců t. r. užilo lázeňské péče. To jsou účastníci, kteří se léčí na účet nemocenských pojišťoven.

Z čísel je jasně vidět, že stoupá počet lázeňsky ošetřovaných dělníků, který obnášel v r. 1949 jen 35,4 % a stoupl v r. 1951 za 7 měsíců na 54,1 %.

Ne dosti odůvodněné je vysoké procento důchodců a rod. příslušníků, jimž je lázeňská léčba poskytována. Bude úkolem Revolučního odborového hnutí, jemuž nemocenské pojištění svěřujeme, aby otázkám lázeňské péče věnovalo patřičnou pozornost a zaměřilo užíváni této jistě nutné a potřebné instituce v zájmu výroby.

Lázeňská léčebná péče má být v první řadě mimořádnou výhodou pro zaměstnance. Je pochopitelné, že k návštěvě lázní, která znamená nejen léčení, ale také i osvěžení a rekreaci, měla by být využívána především pravidelná dovolená.

Každá sebelepší věc se dá však nesvědomitými lidmi prospěchářsky zneužít. Tak se dnes u nás vyskytují spekulanti, kteří také naše sociální a zdravotní zařízení zneužívají. Jdou nejprve na pravidelnou měsíční dovolenou, pak na několik neděl do lázní na lázeňskou péči, potom na nějaké to školení ať politické, odborné nebo tělovýchovné a pod. Spekulant v ulejvání si vždy něco najde a on pak pomaloučku bez práce rok uteče.

Nedivte se pak, že nám stále stoupá absence a ze všech uvedených důvodů prokazatelně, ve skutečnosti však jen zdánlivě důvodně omluvené prozahálené dny.

Značným příspěvkem ke zvýšení všeobecné životní úrovně pracujících jsou také rodinné přídavky, které vyplácíme mimo pravidelné mzdy všem těm zaměstnancům, kteří mají děti. Rodinné přídavky nejsou do úrovně našich mezd započteny.

Náklad na rodinné přídavky přesahuje dnes již 6 miliard Kčs ročně.

Můžeme proto směle tvrdit, že jsme mzdově, platově i po stránce důchodů a různých sociálních požitků každodenní starost o zvýšení životní úrovně pracujících opravdu plnili.

Denní náklad na mzdy a platy v průmyslu činí u nás 320 milionů Kčs. Denní náklady na důchody 70 milionů Kčs. Denní náklad na nemocenské požitky 45 milionů Kčs a denní náklad na rodinné přídavky 20 milionů Kčs.

Mají-li být tato vydáni prací pokryta a zajištěna, není možno otázku řádné produktivity práce pustit se zřetele. Stejně je tomu tak s otázkou kulturních potřeb. Také po této stránce si nemůžeme dělat žádných výčitek.

Uvedu několik čísel o našich školách.

Nejprve naše národní české a slovenské školy:

Máme tedy pro menší počet žáků daleko větší počet škol i tříd oproti době předválečné.

Daleko větší růst vykazují naše střední školy:

Na výběrových školách III. Stupně je tento stav:

Na vysokých školách v českých zemích i na Slovensku bylo:

Mateřských škol v českých zemích i na Slovensku bylo:

K těmto číslicím bylo by potřeba ještě připojit přehled o rozvoji našeho školení v různých politických, odborových, závodních i učňovských školách, v krátkodobých i dlouhodobých kursech, dále počet vybudovaných internátů pro žáky, studenty a učně, aby byl podán přehled o tom velikém rozvoji, kterého jsme u nás svědky v posledních letech na kulturním poli.

Neváhám upozornit i na to, že mnohá opatření v tomto směru jsou nejen přepychová, ale mnohdy neúnosná.

Právě v neděli při své návštěvě v Ostravě byl jsem upozorněn na plány mateřských škol a jeslí, kde stavební a zařizovací náklady pro umístění 30-40 dítek stoupají až na 6 milionů Kčs, a k provozu je počítáno s desetičlenným personálem, - to znamená, že na 3-4 děti připadá jeden zaměstnanec.

Podobné příklady svědčí o tom, že by mnohým našim tak zv. kulturníkům bylo potřebí doporučit větší skromnost a že by snížení kavalírských a přepychových choutek v tomto stadiu našeho vývoje a výstavby znamenal jistě velký prospěch pro rozvoj celého našeho hospodářství i kultury.

K zdravotnímu i kulturnímu rozvoji našich pracujících přispívá jistě nemálo i rekreační akce ROH.

Rekreace vykazuje následující rozvoj:

Rekreace pracujících je zařízení, které první republika téměř vůbec neznala a nepodporovala. Bez jednotného odborového hnutí nebylo by možno ani u nás rekreaci pracujících rozvinout do té míry, jak se dnes již rozvinula.

Přecházím nyní k otázce naší zásobovací politiky.

Je bezesporné, že také naše zásobování, ať potravinami nebo druhými životními potřebami, vykazuje velký rozvoj a vzestup. Bylo by však hloupostí nevidět, že přes to působí nám plynulé zásobování největší starosti a je také předmětem největších stížností a nespokojenosti.

O příčinách těchto stížností je nutno otevřeně mluvit. Je zbytečné lamentovat a naříkat. Nutno je ukázat, proč a z čeho obtíže vznikají a hledat správnou cestu k jejich odstranění.

Pro posouzení rozvoje našeho zásobování uvedu nejprve vzestup spotřeby několika nejdůležitějších potravin.

Naše spotřeba činila na rok a osobu:

Jak z těchto čísel je vidět, spotřeba masa, mouky a výrobků z nich se proti předválečným letům značně zvýšila.

Jsou u nás lidé, kteří nebudou chtít věřit, že je to pravda a budou u sebe a na své spotřebě dokazovat, že dříve si mohli dopřát nepoměrně více než dnes.

To je jistě pravda a je to úplně přirozené. Za kapitalismu měli jsme u nás privilegované kasty lidí a vedle nich vykořisťované pracující. Privilegovaná kasta, do níž náleželi především kapitalisté, bursiáni, spekulanti, velkostatkáři, vysoká byrokracie, vesničtí boháči i velká část spekulantů z maloburžoasních vrstev, čítala několik set tisíc lidí. Tato privilegovaná vrstva si opravdu žila a mohla si dopřát jak se říká, co hrdlo ráčí.

Vedle nich byla zde milionová vrstva pracujících, jejíž požitky byly omezeny výškou jejich platů a příjmů, který podléhal všem výkyvům nestálého kapitalistického hospodářství. Dokud měl pracující člověk stálou práci, uchoval si pracovní schopnost, nepronásledovalo ho žádné neštěstí v rodině, nemoci a pod., potud mohl jakž takž žít.

Přišla-li krise, nezaměstnanost, nemoc, neschopnost k práci a pod., nastávalo živoření, strádání, odpíraní si nejnutnějšího a v mnohých případech přímo hlad nejen živitele rodiny, ale všech příslušníků.

Z těchto poměrů vyrůstala kapitalistická hojnost a nadbytek. Krámy byly plné zboží. Kdo měl peníze, ten si žil. Kdo je neměl, strádal a hladověl.

Protože těch, kdo strádali, bylo více než těch, kdo měli dostatek peněz, mohlo si několik set tisíc privilegovaných lidí opravdu v nadbytku a krásně žít. Výroba ať zemědělská anebo průmyslová stále stačila krýt poptávku. Těch, kteří mohli kupovat vše, po čem srdce zatoužilo, bylo nepoměrně méně než těch, kteří musili strádat a nejnutnější si odpírat.

Tyto poměry jsme od základů změnili. Úpravou mezd i důchodů pracujících a odstraněním vykořisťovatelů, spekulantů a příživníků na lidské bídě zvedli jsme do nebývalé výše kupní schopnost širokých vrstev našeho pracujícího lidu ať ve městě či na venkově. To je příčinou toho, že se nám i při stále stoupajícím přísunu zboží na trh znovu a znovu nedostává tak mnohého, po čem by lidé toužili a co by si koupit chtěli a mohli.

Proto nemůžeme odstranit u mnohých druhů zboží přídělový systém a přecházet všeobecně k volnému trhu.

Nejnázorněji jsme se o tom přesvědčili u mouky a chleba. Uvolnění znamenalo v několika měsících naprostý nedostatek a nebezpečí, že naše zásoby budou úplně vyčerpány. Nakupovalo se nehospodárně, vyvolávala se panika, moukou, pečivem a chlebem se přímo plýtvalo a hrozila katastrofa. Bylo nebezpečí, že do žní se zásobami nevydržíme.

Po znovuzavedení přídělového hospodaření moukou panika pominula. Potřeba moučných a chlebových přídělů je úplně kryta, na mnohých místech se příděl ani nevyčerpává.

l spotřeba volného trhu v mouce je plně kryta, ale jedině proto, že dík zvýšeným cenám přestalo plýtvání moukou, spekulační zkrmování, hromadění nadměrných zásob a pod.

Stejně je tomu i s masem a masnými výrobky. Zajišťujeme nejen každému určitý příděl, ale dáváme mu úpravou mezd i důchodů možnost, aby si tento příděl mohl skutečně koupit.