Ministr stav. průmyslu dr inž. Šlechta: Slavná sněmovno!

Československá strana socialistická staví se plně za prohlášení předsedy vlády a bude všemi silami podporovat vládu ve všech jejích opatřeních, jež urychlují výstavbu naší země, zvyšují životní úroveň našeho lidu a zajišťují mír ve svazku se všemi mírumilovnými národy pod vedením nejmocnějšího obránce míru, Sovětského svazu. (Potlesk.)

Projev pana předsedy vlády Antonína Zápotockého ukázal velikost úspěchů, jichž se český a slovenský lid dopracoval při výstavbě socialismu v naší vlasti. Ukázal také, že tyto úspěchy svým významem daleko přesahují hranice naší země, protože posilují nejen nás, ale i světový tábor míru. Tím se znovu utvrzuje přesvědčení každého českého a slovenského vlastence, že cesta, kterou náš lid nastoupil v únorových dnech roku 1948, byla cestou správnou. Navázala na pokrokovou dobu našich dějin, na husitství, a dala opět smysl našemu národnímu životu. Spojila nás pevnými přátelskými svazky se všemi pokrokovými a mírumilovnými silami světa, kterým patří budoucnost lidstva. Vyburcovala a sjednotila tvůrčí síly našeho lidu k velikému budovatelskému dílu a postavila republiku na pevný základ jeho práce.

A proto my, příslušníci čs. strany socialistické, s vděčností vzpomínáme rozhodné vůle naší dělnické třídy jít v čele s presidentem republiky Klementem Gottwaldem novou, lepší, spravedlivější a slavnější cestou našich národních dějin.

Od únorových dnů uplynulo více nežli tři a půl roku. Je to krátká doba v životě národa a přece, rozhlédneme-li se po naší republice, vidíme, jaký bouřlivý a mnohotvárný život se rozvinul ve všech krajích. Za tyto tři a půl roku prožili jsme v rozvoji svého hospodářství rozmach, který za kapitalismu, jestliže by byl vůbec možný, byl by se uskutečnil za pětkrát tak dlouhou dobu. Po staletí zanedbávané Slovensko se průmyslově rozvíjí tak, že jeden jeho dnešní rok vydá za deset let nedávné jeho minulosti.

Provádíme monumentální stavby socialismu, stavíme velké kombináty, nové velké hutě, odkrýváme přírodní bohatství země, stavbou vodních děl vytváříme předpoklady pro přeměnu přírody, aby více užitku dávala našemu hospodářství. Nová pracoviště odevzdáváme průmyslu. Tím ustavičně rozmnožujeme výrobní prostředky, jež v rukou lidu vytvářejí stále větší a větší hodnoty, takže náš hospodářský život je dnes již více než jeden a půlkrát bohatší nežli před válkou. Socialistický majetek, který ročně vzrůstá o desítky miliard Kčs, protože čtvrtinu našeho národního důchodu můžeme na něj vynaložit, vytváří stále mohutnější základnu pro stoupání životní úrovně našeho lidu.

Proto také náš pracující lid chrání a bude chránit všechno toto bohatství, vyrostlé z jeho úsilí, a nedopustí, aby byl ochuzován o výsledky své práce rukou zločincovou, řízenou zahraniční i domácí reakcí. V naší výstavbě se vláda správně zaměřila na hlavní její články, na nichž závisí nakonec úspěšný rozvoj všech ostatních úseků našeho hospodářství; je to uhlí a ocel. Práce na těchto nejvýznamnějších posicích našeho úsilí o socialismus a tím i našeho boje za mír je plněním nejzáslužnější služby vlasti a národu.

I při další industrialisaci naší země je významnou složkou našeho hospodářství i nadále naše zemědělská výroba. Nás lidově demokratický stát dává našim drobným a středním rolníkům možnosti, jakých dosud nepoznali, a otevírá před nimi netušené perspektivy: definitivní odstranění bídy i úmorné dřiny, povznesení vesnice i po stránce kulturní na úroveň našich měst, nebývalé uplatnění pokrokové techniky i vědy v zemědělské výrobě. Před našimi rolníky stojí velmi odpovědný úkol: krýti především co největší část stoupající potřeby potravin. Je samozřejmé, že tuto stoupající potřebu nemůže naše zemědělská výroba uspokojit při zachování zastaralých malovýrobních forem, které dávají nízkou výrobnost a nízké výnosy při velké námaze. Proto jedinou cestou našeho zemědělství, která vede k zajištění potřeb národa a přitom slouží i prospěchu našich rolníků, je cesta společné družstevní práce. Za kapitalismu byl náš drobný a střední rolník ponechán svému osudu, útlaku se strany velkostatkářů a vesnických boháčů, kteří nezřídka připravili drobného a středního rolníka o jeho poslední majetek. Dnes jsou naši rolníci podpořeni péčí všeho našeho pracujícího lidu, kterým jim dodává stroje, umělá hnojiva, opatřuje je potřebnými budovami. Je proto vlasteneckou povinností zemědělců, aby společnou prací zvyšovali výnos své práce k prospěchu celku i k vlastnímu užitku. Jen tak se odstraní rozdíl mezi městem a venkovem.

Všechny naše dosavadní úspěchy, jichž jsme dosáhli, obrážejí se už dnes v životě každého jednotlivce. Pan předseda vlády ve svém včerejším prohlášení uvedl již o tom řadu přesvědčivých čísel. Chtěl bych uvésti několik dalších údajů, které jsou neklamným svědectvím vzrůstající životní úrovně našeho lidu. Jsou to znaky, týkající se změn obyvatelstva.

Přirozený přírůstek činí 11 osob na 1.000 obyvatel. Toto vysoké číslo je výsledkem jednak poklesu úmrtnosti ze 13 z 1.000 před válkou na 12 z 1.000 nyní, a rychle klesající úmrtnost kojenců, která nyní činí v celostátním průměru 78 na 1.000. Předválečný průměr byl 110. Počet sňatků činí ročně 135.000, t. j. o 15.000 více nežli před válkou, kdy bylo o 20 % více obyvatelstva. Větší životní jistota, větší existenční možnosti upevnily rodinné svazky.

Při bouřlivém rozvoji, který prožíváme, objevily se přirozeně i některé obtíže. Víme však, že jde o obtíže, které jsou nutnými průvodními zjevy rozmachu, který prožíváme. Rekonstrukce vlády a reorganisace hospodářských orgánů, zrušení generálních ředitelství a vytvoření hlavních správ pomůže obtíže růstu odstraňovat a zajišťuje operativní řízení a účinnost kontroly. Proto tato opatření vítáme. Naše rostoucí hospodářství překoná své obtíže. Překonáme je v dolech, překonáme je i v hutích a překonáme je i ve stavebnictví. Jejich zdolání je denní záležitostí každého z nás a je také měřítkem našeho vlasteneckého uvědomění. Sovětští lidé jsou nám vzorem. Budovali svoji vlast na troskách carského Ruska a přece ve dvou stalinských pětiletkách vybudovali Sovětský svaz jako nejmocnější stát světa. My budujeme za nepoměrně lepších podmínek, ale hlavně budujeme za přímé pomoci Sovětského svazu, který vedle materiální pomoci dává nám k disposici i své veliké budovatelské zkušenosti. (Potlesk.) Máme proto všechny předpoklady úspěšně pracovat. Snížíme-li fluktuaci a absenci v našich nejdůležitějších odvětvích, zejména ve stavebnictví, a využijeme-li celého časového fondu k práci tak, abychom pracovali 48 hodin týdně, pak jsme nastoupili správnou cestu k překonání obtíží. Na pracovištích, kde se nám to podařilo, vzrostla výrobnost na 300.000 Kčs ročně, čili na úroveň průmyslové výrobnosti. Zužitkujeme-li všechny reservy pro zvýšení výkonu, pak jsme obtíže již překonali. A přitom prospěch jednotlivce bude spojen s prospěchem národního celku.

Významný úkol při tomto rozvoji naší výroby připadá také středně-technickým kádrům a technické inteligenci. Jde o to, aby jejich odborná zdatnost i praktické výrobní zkušenosti se daly plně a uvědoměle do služeb naší dělnické třídy. Dělnická třída zbavila tyto kádry otrocké závislosti na kapitálu a dala jim plnou důvěru. Jen v těsném sepětí s dělnickou třídou mohou mistři, technici i organisátoři naší výroby dokonale splnit úkoly, které před ně staví naše socialistická výroba. A přitom socialismus dává jim netušené možnosti jejich vlastního rozvoje.

Na rozmachu naší výroby mají již dnes podíl i ti, kteří na výzvu vlády odešli z administrativy do výroby. Odešli, aby pomáhali dělnické třídě v jejím úkolu zabezpečit hospodářskou základnu pro výstavbu socialismu. Všichni tito pracovníci poznávají, že odchodem od kancelářských stolů do našich dolů, na tovární pracoviště jim život nekončí, ale teprve pravý život počíná. I oni pomohou našemu hospodářství, aby co nejrychleji uskutečňovalo velkou perspektivu vývoje socialistické společnosti, kde stroje nahradí namáhavé a na práci náročné úkony a kdy člověk se stane skutečným pánem přírody a přemění ji tak, aby sloužila se všemi svými zdroji k jeho štěstí. Jedině tak zmizí rozdíl mezi prací duševní a tělesnou.

Bouřlivý vývoj, jaký prožíváme my, je výrazným znakem života všech zemí lidově demokratických. Všude tam, kde lid převzal vládu do svých rukou, jeho tvořivé síly rozbíjejí okovy zaostalosti, i v zemích, které kapitalistický řád odsuzoval k velkostatkářskému vykořisťování. Tak na př. v Polsku vzrostla výroba velkého a středního průmyslu o 125 % proti stavu předválečnému a v roce 1955 má být celá výroba o 250 % vyšší; v Maďarsku se zvětšila výroba o 100 % a má být v roce 1954 o 130 % vyšší; v Rumunsku stoupla proti roku 1948 o 90 % a v Bulharsku v tomto roce je již na jednoho obyvatele o 300 % vyšší než před válkou. Velkých úspěchů docílila Albánie, jež začala v roce 1949, v prvním roce své dvouletky, pracovat prakticky z ničeho. Německá demokratická republika již předstihla předválečnou výrobu. Velkých počátečních úspěchů dosáhla lidová Čína. Největšího úspěchu však dosáhlo hospodářství v SSSR, jež zakončilo rok 1950, poslední rok své poválečné pětiletky, překročením výroby průmyslové z roku 1940 o 74 %. (Potlesk.)

Úspěchy hospodářství těchto zemí umožňují politicko-hospodářské skutečnosti, jež tvoří základ jejich plánu. Je to industrialisace, zejména budování těžkého průmyslu, je to združstevnění vesnice a mechanisace zemědělské výroby; je to posílení spolupráce mezi jednotlivými zeměmi mírového tábora a Sovětským svazem a to utužováním obchodních, hospodářských a technickovědeckých styků; je to přejímání a uplatňování sovětských zkušeností a method; je to zvyšování produktivity práce socialistickým soutěžením, zpevňováním norem, přijímáním socialistických závazků, a konečně je to stálé zhospodárňování výroby.

To jsou hlavní skutečnosti, na nichž je založen prudký vzestup těchto zemí, které představují jednu třetinu lidstva světa a jednu čtvrtinu obývaného prostoru. To je jádro tábora míru, jehož síla hospodářská roste nepoměrně rychleji nežli síla kapitalistických států. A k tomuto táboru míru, vedenému Sovětským svazem, musíme připočítat milionové masy pracujících v zemích kapitalistických a miliony asijských a afrických národů, které bojují národně osvobozenecký boj jako první část svého boje za úplnou svobodu. Hospodářství zemí mírového tábora, ve kterém společenské vlastnictví je v naprostém souladu se společenským rázem výroby, vede k rozvoji a stálému rozmnožování výrobních sil a tím k zlepšování hmotné a kulturní úrovně pracujících. V naprostém protikladu se jeví hospodářství kapitalistických států, zejména těch států, jež se staly členy nejrůznějších paktů a plánů a ve skutečnosti se dostaly do přímého područí Spojených států severoamerických. Ačkoliv tyto státy nikdo neohrožuje, jenom jejich vlastní vnitřní rozpory, které jsou přirozeným a průvodním zjevem kapitalismu přece hospodářství těchto států má jednoznačný ráz hospodářství militarismu. Projevuje se to v jejich výrobě, jež slouží jedině militarismu, v distribuci a spotřebě, která je opět omezována jen ve prospěch zbrojení. A ovšem že s tím souvisí zvýšené vykořisťování širokých vrstev pracujícího obyvatelstva, ožebračování středních vrstev, ale zároveň také nesmírné bohatství těch, kteří vládnou monopoly. Nejvýraznější je tento vývoj ve Spojených státech severoamerických, kde soustředění bohatství v rukou nepatrné hrstky monopolistů dosáhlo svého vrcholu. Sotva jedna setina procenta obyvatelstva USA ovládá jednu čtvrtinu všech akcií amerických společností, jichž je asi přes půl milionu. A šest setin procenta obyvatel ovládá polovinu těchto akcií. V rukách gigantických monopolů, v rukách několika lidí jsou na př. veškeré dopravní prostředky, veškerá výroba plynu a elektrické energie, téměř veškerý důlní průmysl, těžké strojírenství. Morganova banka vlastní jednu čtvrtinu všeho kapitálu amerických společností, jí podléhají největší banky a pojišťovny. Automobilový průmysl je ovládán třemi společnostmi, naftový průmysl ponejvíce Rockefellerem.

A zde vidíme rozdíl: zatím co tyto výrobní prostředky jsou v zemích socialistických a k socialismu spějících v rukou lidu. V USA a v zemích kapitalistických monopolů jsou v rukou několika jedinců. Z této skutečnosti vyrůstá americký fašismus, který vede k potlačování práv vlastního lidu, k jeho vykořisťování, který však přechází i hranice své země, aby vykořisťoval i jiné národy, zejména jejich surovinové zdroje, a který pro ochranu svých sobeckých zájmů by byl ochoten vrhnout svět do nové války, kdyby nebylo světového mírového hnutí ve všech státech světa. Desítky milionů ve státech kapitalistických podpisují mírový manifest a výzvu k dohodě pěti velmocí. Přihlašují se tak k aktivnímu boji za mír. Zatím co miliony těchto vlastenců spojují se tak v duchu se stamiliony sovětských lidí, s národy lidově demokratických zemí - američtí monopolisté se spojují s hitlerovskými generály a s esesmany.

Americký fašismus a s ním odumírající kapitalismus v ostatních zemích je ke svému zuřivému zbrojení hnán svou imperialistickou rozpínavostí, záští proti táboru míru, vedenému Sovětským svazem, strachem ze ztráty svého uloupeného bohatství, ale také strachem z hněvu vlastního lidu. Proto zbrojí, proto nedodržují úmluvy a smlouvy vedoucí k míru, proto pokračují ve svém velkém spiknutí, které již po I. světové válce chtělo intervencemi zardousit mladý Sovětský svaz. Proto americký fašismus připravoval další světovou válku, kdy ještě nebyla skončena druhá. A protože ví, že v lidu spojence nenajde, hledá jej mezi těmi, kteří dávno lid zradili. Spojuje se s hitlerovskými generály, s Titem, Adenauerem, se všemi emigranty, které vůle a hněv lidu vyloučil z národa, ať jsou to Zenklové, Ripkové nebo jiní. My jsme s nimi zúčtovali jednou provždy. (Potlesk.) A jestliže k nám dnes mluví hlasem Ameriky, náš lid jim na to odpovídá hlasem své země, která rozkvetla novým životem a štěstím a která po strastiplných dějinách našla svého nejvěrnějšího přítele a bratra, hrdinný sovětský lid. (Potlesk.) A tak jako budeme hájit a bránit svoji novou cestu, kterou nás vede dělnická třída v čele s presidentem republiky Klementem Gottwaldem, tak budeme i do krve bránit své přátelství se sovětským lidem jako svůj nejcennější národní statek. (Hlučný potlesk.)

Sovětský svaz stojí na stráži míru proti všem pokusům podněcovatelů války. Svým příkladem ukazuje celému mírovému táboru, že jedinou účinnou zbraní na ochranu míru je budovatelská práce. Vždyť jak se zasloužil sovětský lid o mír tím, že během několika let znovu vybudoval svá válkou zničená území a ještě předstihl předválečnou výrobu! Jakou tíhu sňala se srdcí mírumilovného lidstva památná slova Stalinova, že Sovětský svaz, který je i nadále ochoten všemi prostředky spolupůsobit k tomu, aby bylo zakázáno použití atomových zbraní, je zrovna tak připraven přivítat agresora v plné zbroji. Tato slova Stalinova, která jsou posilou boje za mír, jsou zároveň i pro nás pobídkou, abychom ještě usilovněji pracovali na budování vlasti jako pevného a silného článku tábora míru. A abychom tak mohli činit z plného srdce a hlubokého přesvědčení, pomůže nám, když pochopíme náplň opravdového vlastenectví.

Výsledky naší budovatelské práce nás přesvědčují, že naše cesta je správná. O její správnosti přesvědčuji nás však i zkušenosti, které nám přinesl celý vývoj od Mnichova až po dnešní dny.

Zejména v dobách Mnichova muselo se mnoho našich občanů zamyslit nad tím, proč vůbec k Mnichovu došlo. A v dobách okupace zamýšleli se tito občané nad tím, proč došlo až k naší okupaci. Zamýšleli se nad tím, jaká to byla cesta, která vedla k tomuto temnu naší vlasti, a po jaké cestě v těchto dobách šli oni sami. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)