Mnoho našich občanů, mezi něž patřilo i tolik příslušníků bývalé národně-socialistické strany, mělo v předmnichovských dnech před sebou představu silné Československé republiky, zabezpečené vyspělou vojenskou silou, smlouvami a v neposlední řadě odhodláním českého a slovenského lidu vyvodit z tohoto zabezpečení důsledky a přinést pro obranu vlasti jakékoliv oběti, jak si to mohli ověřit na svém vlastním odhodlání. Důvěřovali v toto zabezpečení a důvěřovali i vedení státu v čele s dr Benešem. Neslyšeli varovného hlasu mluvčího komunistické strany Klementa Gottwalda, který již od nástupu hitlerovského fašismu ukazoval, že vlast a národ jsou v nebezpečí, jemuž může zabránit jen jednota všech poctivých příslušníků republiky a její důsledné zabezpečení pevným spojenectvím se Sovětským svazem.

Přišel Mnichov a všechny představy našich občanů se rozplynuly jako odváty větrem. Armáda nesměla bojovat. Téměř nedobytná opevnění byla bez boje vydána nepříteli. Západní spojenci nepřišli na pomoc a pomocná ruka Sovětského svazu nebyla přijata. Mnichovem okleštěná republika byla dovedena až pod jho hitlerovského Německa.

Ti, jejichž představy o bezpečnosti předmnichovské republiky a důvěra ve vedení státu se tak náhle sesuly, zamýšleli se nad tím vším. Viděli, že čeští a slovenští kapitalisté zůstali i po těchto změnách pány nad svými majetky, viděli, že dále shrabují své zisky z práce dělníků a že dokonce nadšeně dávají k disposici své továrny a sklady, aby posílili potencinál okupantů. Viděli, že představa o tom, že národ je jediným celkem od dr Preisse až po toho, který neměl nic než své ruce, se naprosto neshoduje se skutečností. Začali si uvědomovat, že tato představa jim byla záměrně vštěpována a vemlouvána právě těmi, kteří měli v rukou moc a dovedli se ihned dohodnout s nepřítelem, aby mohli dále vykořisťovat lid; že jim byla vštěpována právě těmi, jimž osud vlastních velkostatků, továren a zisků byl daleko bližší než osud národa. Uvědomovali si, že vlastenectví až dosud jim hlásané a jimi přijímané bylo jen pláštíkem, pod kterým buržoasie skrývala své ziskové zájmy, že toto vlastenectví sloužilo jen k oklamání lidu, aby buržoasie mohla provést bez překážek své plány.

Začali srovnávat tuto skutečnost s postojem dělnické třídy a s tím, co hlásala komunistická strana a čeho oni dříve sami nedbali. Přesvědčovali se o správnosti politiky komunistické strany, o správnosti politiky Gottwaldovy. Přesvědčili se o tom, že dělnická třída, vedená komunistickou stranou, byla tou silou, která bojovala za skutečné zájmy národa a která nikdy za ně bojovat nepřestala. (Potlesk.) Viděli, jak komunisté v závodech odvážně sabotují výrobu pro nacisty, jak jsou žalařováni a jak umírají na popravištích, ale jak na jejich místa nastupují stále noví a noví, kteří vedou konkretní, rozhodný boj za zájmy národa proti okupantům a domácím fašistům. Uvědomili si, že všichni, kdož to myslí s národem dobře, přiklánějí se ve svém boji k dělnické třídě a k jejímu tehdejšímu illegálnímu komunistickému vedení a že berou její boj za svůj, jako ona bere za své zájmy všech poctivých vlastenců. Tak se vytvářela jednota pracujících lidí měst i venkova, tak vlastně začala se vytvářet národní fronta proti okupaci a fašismu.

Po tomto poznání zamýšlejí se tito občané i nad těmi, kdož byli před Mnichovem označováni jako naši zahraniční přátelé; zamýšleli se nad tím, co je ve skutečnosti vedlo k mnichovské zradě. Začínalo jim být jasno, že i ve Francii či v Anglii nebo v Americe se ziskové zájmy vládnoucích představitelů kapitalistické třídy naprosto rozcházely se zájmy francouzského či anglického nebo amerického lidu, představovaného především dělnickou třídou, a že se pak nutně rozcházely naprosto i se zájmy našeho lidu. Uvědomili si, že naopak zájmem těchto kapitalistů bylo vytvoření nástupiště proti prvnímu socialistickému státu na světě proti Sovětskému svazu, jediné bezpečné opoře všech pracujících v jejich boji proti fašismu a vykořisťování. Přesvědčili se o tom, že Mnichov byl pokračováním politiky velkého spiknutí, kterou kapitalistický svět vedl proti Sovětskému svazu od Velké říjnové socialistické revoluce.

A tu si také začali uvědomovat chybnou cestu naší zahraniční politiky, kterou vedl dr Beneš, který se orientoval zásadně právě na tento protilidový, kapitalistický západ, snažící se zničit Sovětský svaz. Zároveň si tím však uvědomili správnost orientace soudr. Gottwalda, který vždy varoval před Benešovou západnickou, protisovětskou politikou a ukazoval na Sovětský svaz jako na jediného upřímného spojence a přítele.

Mnichov a okupace otevřely těmto občanům oči. Uvědomili si, že mnichovská cesta byla cestou proti Sovětskému svazu a proti národu, že to byla cesta do područí fašismu, který znamenal pro vládnoucí kapitalistickou třídu zachování majetku, ale pro národ jeho zničení. A tehdy se rozhodli, že touto cestou, kterou se dříve nechali vést, již nikdy nepůjdou.

V tomto poznání a odhodlání utvrdil pak tyto poctivé občany celý průběh II. světové války. Jeho sledování vedlo je k poznání, že do důsledku bojoval s Hitlerem jenom sovětský člověk. Se zatajeným dechem a obdivem sledovali jeho vítězství u Stalingradu, jehož ohlas se projevil upevněním jednoty našeho lidu, jeho ještě pevnějším semknutím kolem dělnické třídy a zvýšením jeho bojovnosti. Viděli, jak sovětský člověk nejen dokázal odolat síle 240 německých divisí, vržených na východní frontu, ale dovedl zahnat nepřítele až do jeho země, a jak naproti tomu kapitalistický západ umožňoval Hitlerovi, aby na západní frontě stačil s minimem vojáků, jak oddaloval vytvoření druhé fronty a jak ani jako válečný spojenec Sovětského svazu neupustil od svých protisovětských plánů.

S nesmírnou vděčností uvítali tito vlastenci, že Československo osvobodila sovětská armáda (Potlesk), která s rychlostí v dějinách nevídanou a s bezpříkladným hrdinstvím a obětavostí přispěchala a osvobodila naši zemi. Desetitisíce sovětských vojáků položilo svůj život při osvobozování naší vlasti. Sovětský svaz však nejen naši zemi osvobodil, ale poskytl jí také rozhodující pomoc při obnovování jednoty obou našich národů v historických hranicích a ochotně, obětavě a bratrsky pomohl jí v těžkých počátcích naší nové republiky. A proto zase poctiví vlastenci mohli srovnávat tuto skutečnost se zamlžovacím manévrováním západních kapitalistů v otázce uznání historických hranic našeho státu a s jejich úsilím nastolit u nás tentýž pořádek, jaký znamenal cestu k Mnichovu. A tito občané, kterým až Mnichov, okupace a válka otevřely oči, zamýšleli se zejména nad tím, co vedlo sovětské lidi k jejich hrdinským činům, co je vedlo k obrovským úspěchům, co je vedlo k tomu, že nám tak obětavě a ochotně přispěchali na pomoc, z čeho pramení jejich bratrský poměr k nám a jejich obětavá pomoc při obnově a budování, a poznali, že pramenem a příčinou toho všeho bylo vlastenectví sovětských lidí a z něho plynoucí láska k pracujícím všech zemí, ke všem ostatním národům. A naši vlastenci si uvědomovali, že toto vlastenectví sovětských lidí vyvěrá z té skutečnosti, že sovětský lid svrhl jho vykořisťovatelů a stal se sám pánem ve své vlasti, kterou přeměnil ve šťastnou zemi.

To vše se spojilo se zkušenostmi, kterých tito vlastenci nabyli během dlouhého vývoje, a vedlo je k tomu, že se ještě pevněji přimkli k dělnické třídě, která ve svém důsledném boji zbavila národ velkostatkářů, kapitalistů a finančníků a dala tak základ novému společenskému pořádku, z jakého vyrostla síla sovětských lidí. Za vedení dělnické třídy dali se se vší rozhodností cestou budování nového života a nerozlučného přátelství se Sovětským svazem.

Dělnická třída a po jejím boku všichni lidé, kteří milují svou zemi a národ, se dali do díla obnovy a budování. Bez ohledu na čas a obětí počali obnovu továren, zničených v posledních okamžicích války americkými dobyvačnými imperialisty. Avšak v usilovné práci po boku dělnické třídy začali si brzo všímat i toho, jak se v národě opět začínají objevovat lidé, stavějící své ziskové zájmy nad zájmy národa, jak se opět organisují proti lidu, jak uplatňují své zájmy ve vládě, jak pronikají do hospodářských posic, šplhajíce po zádech těch, které začali obelhávat stejným způsobem jako před Mnichovem. A tu si uvědomovali, že to, co bylo možno před Mnichovem snad ještě pokládat jen za chybné poznání, stalo se po nabytých zkušenostech po osvobozeni naší vlasti zločinem proti národu. Uvědomovali si, že politika, kterou vedla buržoasie a její exponenti, je politikou, která vedla k Mnichovu, že Zenkl, Ripka a ostatní patří k těm, kdož stáli za Mnichovem, protože byli třídními nepřáteli lidu. (Potlesk.) Rozhodli se proto ve chvíli, kdy se tato reakce odvážila v únoru 1948 k útoku proti lidu, setrvat po boku dělnické třídy a rázně s těmito zrádci lidu skoncovat.

S ještě větší rozhodností a uvědomělostí dali se po vítězném únoru do budování socialismu, semkli se v ohrožené Národní frontě za vedení dělnické třídy a jejího předvoje, komunistické strany. Byli mezi nimi i poctiví příslušníci strany národněsocialistické, kteří rozhodně odmítli jit cestou zrádců národa Zenkla a Ripky a ostatních a vytvářejíce Čs. stranu socialistickou, rozhodli se jíti věrně cestou obrozené Národní fronty s komunistickou stranou v čele, protože došli k přesvědčení, že rozkvět vlasti a štěstí národa, o které vždy upřímně usilovali, mohou být uskutečněny a natrvalo zajištěny jedině v takovém řádu, který nezná vykořisťování člověka člověkem, národa národem. (Potlesk.)

Láska k vlasti a k národu dala nám pochopit cestu dělnické třídy, a budovatelské socialistické uvědomění a práce na výstavbě socialistické společnosti daly naší lásce k vlasti konkretní náplň. Poznali jsme, že obsahem našeho vlastenectví je denní práce každého z nás, jíž přispíváme k výstavbě své vlasti. Poznali jsme, že obsahem tohoto vlastenectví je zároveň nesmiřitelný boj vůči každému, kdo jakýmkoli způsobem narušuje naši cestu k socialismu a kdo v zahraničí připravuje nový Mnichov. Protože milujeme svou vlast a pracujeme pro ni, nenávidíme všechny její nepřátele, nenávidíme americké dobyvačné kapitalisty a jejich zenklovské přisluhovače a zabráníme jejich pokusům zničit naše národy novým fašismem; zabezpečíme svou vlast proti všem těmto vnějším i vnitřním nepřátelům a budeme ji bránit, nelekajíce se žádných obětí. (Potlesk.)

Pochopili jsme smysl dlouholetých bojů komunistické strany za sjednocení dělnické třídy a osvobození národa od jha kapitalismu a poznali jsme, že komunistická strana vždy hájila skutečné zájmy národa a učila lid opravdovému vlastenectví. Proto vzhlížíme ke komunistické straně s hlubokou důvěrou jako k vedoucí síle společného budovatelského a mírumilovného úsilí Národní fronty Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Obsahem našeho vlastenectví je i solidarita s mírumilovnými lidmi celého světa, kteří bojují za stejnou věc jako my za věc míru a pokroku.

Je to i přátelství s mírumilovným lidem Německa, jehož nadšená práce na znovuvybudování své vlasti a usilovný boj za jednotné, demokratické a mírumilovné Německo stal se i bojem naším, protože podle slov presidenta republiky Klementa Gottwalda znamená: podporovat souseda, který hájí naši usedlost! S tímto vědomím a s tímto pocitem solidarity s mírumilovným lidem Německa uvítali jsme jeho představitele presidenta Wilhelma Piecka při jeho návštěvě v Československu. Po prvé ve staletých dějinách bojů a rozporů obou našich národů našel náš a německý lid cestu k sobě, k sousedskému přátelství, protože po vítězství Sovětského svazu nad fašismem navždy odstranil vládu svých velkostatkářů, průmyslníků a kapitalistů, kteří pro své zájmy a zisky zneužívali lidu a hnali jej do vzájemných bojů. Dnes na severozápadní hranici našeho státu žije pokojný lid, který pracuje na společném díle: vybudovat lepší život pro všechny pracující a lidstvu zabezpečit mír. Z práce na tomto díle vyrostlo vlastenectví, které miluje nejen svoji zemi, svůj národ, ale všechen pracující lid na světě. Za návštěvy presidenta Piecka manifestoval náš lid před celým světem své upřímné přátelství s německým lidem, který těžce bojuje s Adenauery a Schumachery, již zaprodávají lid západního Německa německým a americkým dobyvačným kapitalistům. Zůstaneme věrni tomuto přátelství českého a německého lidu.

Úhelným kamenem našeho vlastenectví je oddaná láska k Sovětskému svazu, jemuž vděčíme za své osvobození a bratrskou pomoc v našem budování; je jím i láska a oddanost k velikému Stalinovi, našemu nejlepšímu příteli a největšímu bojovníku za mír. (Potlesk.)

Žijeme ve slavné epoše lidstva, na jejímž počátku byla Velká říjnová socialistická revoluce. Jí vděčíme za to, že vedeni dělnickou třídou můžeme dnes budovat svůj nový život v naší krásné zemi. Navazujeme tím na revoluční tradice velké husitské doby. Husité bojovali za svět, který žil jen v jejich představivosti. My však dnes už nový svět stavíme. Máme proto zač bojovat. Naše vlastenectví je bojovným vlastenectvím. Hájíme a budeme hájit naši vlast proti všem nepřátelům, proti všem rušitelům míru, proti všem podněcovatelům války. (Potlesk.)

Naše cesta je jasná, naše srdce jsou věrná. Vykročili jsme po nové, krásnější cestě našich národů. Krásnější proto, že je to cesta lidu, ve kterém jedině je národ věčný. Je to cesta našeho lidu, který milujeme, jehož štěstí, svobodě a bezpečnosti chceme obětovat všechno. Je to cesta věčného přátelství se sovětským lidem, jehož veliký Stalin ukazuje všemu lidstvu nové jeho poslání. Proto zachováme věrnost této cestě míru, pokroku a socialismu, věrnost cestě našeho presidenta republiky Klementa Gottwalda. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Za účelem krátkého odpočinku přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 10 hod. 47 min. - opět zahájena v 11 hod. 10 min.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi a uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan ministr dr Plojhar.

Ministr zdravotnictví dr h. c. Plojhar (uvítán potleskem):

Slavné Národní shromáždění!

Fašismus a nacismus nejen že zbavil na základě mnichovského diktátu náš lid svobody a naši republiku samostatnosti, ale přímo ohrozil samu existenci Čechů a Slováků. V této nejrozhodnější a nejvážnější chvíli života našeho národa zahájili všichni poctiví vlastenci doma i za hranicemi pod vedením komunistické strany rozhodný boj ke zničení nacismu a fašismu v naší vlasti. Byl to současně boj za znovudobytí svobody, za vytvoření a uskutečnění takových poměrů politických, hospodářských, sociálních a kulturních, aby se podobná tragédie již vícekrát nemohla opakovat.

Zraky všech poctivých občanů naší republiky byly v těchto těžkých dobách upřeny k Sovětskému svazu. Všichni se toužebně dívali k Moskvě, sídlu jediného upřímného a mocného přítele našeho národa, J. V. Stalina. (Potlesk.) Byli jsme pevně přesvědčeni, že vítězství hrdinného sovětského lidu a jeho armády bude i vítězstvím naším.

S nesmírnou láskou a nadšeným jásotem vítali jsme naše osvoboditele, důstojníky a vojáky Rudé armády, všude, kde vstoupili na půdu naší republiky. Uvědomovali jsme si, s jakými nesčetnými obětmi a hrdinným bojem vyrvali naši republiku ze spárů nacistických násilníků a okupantů. Vítězství neporazitelné sovětské armády umožnilo i nám nastoupit krásnou cestu k socialistickým zítřkům naší svobodné vlasti.

Do tohoto radostného rozmachu a jásotu zazněly tóny reakční disharmonie. Již v Londýně byly pod patronací a ve službách západních imperialistů vypracovány plány na vytvoření nového Československa s politickou a hospodářskou náplní předmnichovskou, to znamená s jednoznačnou orientací na západ. Naše politika měla být odvrácena od politiky přátelství se Sovět. svazem a měla přisluhovati pomocí budoucích vojenských svazků a hospodářských plánů světu kapitalismu a imperialismu.

Londýnská zrádná klika si rozdělila úlohy. Naplánovala rozdělení kádrů do jednotlivých politických stran. Měly ovlivnit vedoucí politické činitele, aby byly program a práce těchto stran plně přizpůsobeny reakčním cílům londýnských politiků. A tak jsme v prvních letech po osvobození byli svědky toho, jak na jedné straně na základě Košického vládního programu, znárodňovacích dekretů z 28. října 1945 a dalších významných rozhodnutí dal se lid do radostné a plodné práce na výstavbě naší republiky.

Na druhé straně vnikala reakce do politických stran, organisací a do veřejného života. Tato reakce vydatně podporovaná a řízená ze zahraničí se považovala na počátku r. 1948 za dosti silnou a připravenou, aby pod ochranou západních okupačních sil v Německu přistoupila k rozhodujícímu úderu. Počátkem měla být demise reakčních ministrů nekomunistických stran. Tito zaprodanci však zapomněli na jedno. Naše republika nepatřila již v této chvíli absolutně vládnoucí klice velkostatkářů, fabrikantů, bankéřů a dobrodružných generálů, jak tomu bylo za první republiky, ale patřila pracujícímu lidu v čele s dělnickou třídou, vedenou komunistickou stranou Československa. (Potlesk.) V několika dnech, ano hodinách byly silou socialistické myšlenky a rázným vystoupením dělnické třídy znemožněny zrádné plány, reakce rozdrcena a hnízda reakčních opěrných bodů vybrána.

Československá strana lidová obdobně jako jiné politické strany byla v Londýně vyškolenými zrádci, kteří neměli naprosto nic společného ani s ideologií křesťanskou, tím méně socialistickou, vedena a zatažena do protistátní a reakční politiky, která vyústila v demisi jejich tehdejších ministrů a v ustrašeném a směšném zasedání t. zv. výkonného výboru.

Československá strana lidová uvítala ve svém zdravém jádru a ve svých prostých příslušnících měst i venkova s upřímnou radostí historické únorové dny. Očistila se od zrádců a nepřátel republiky a přihlásila se po boku vedoucí komunistické strany Československa jednoznačně a odhodlaně do obrozené Národní fronty. (Potlesk.) Přihlásila se, aby ze všech svých sil, z nejhlubšího vlastního přesvědčení s nadšením a láskou se účastnila výstavby demokratického, svobodného, mírumilovného a socialistického Československa.