Vážení přátelé, upřímné přátelství těchto sil zabezpečuje naše hranice na severozápadě Čech. A spojenectví s nimi posiluje bezpečnost také té části hranic, kde ještě souvisíme s druhým Německem. Neboť tyto síly vedou dnes hrdinský, obrovský zápas za to, aby celý německý národ a celou německou zemi vyrvaly ze spárů amerického imperialismu, z drápů fašistického militarismu kříšeného a živeného dolary, a aby je místo do reakční válečné kombinace západoevropské, jak to chce dolarový imperialismus, začlenily do rámce jednotného, svobodného, demokratického a mírumilovného Německa. Zatím co pod vedením těchto pokrokových sil byla v Německé demokratické republice odstraněna kasta pruských junkerů a velkokapitalistů, výstižně označená naším presidentem za kastu odvěkých kazimírů Evropy, tato kasta se svými lokaji a pomocníky, s agenty vatikánské politiky a pravicovými socialisty - tato kasta, která byla kletbou německých dějin a postrachem sousedů Německa a celé Evropy - je pod patronancí dolaru v západním Německu znovu dosazována do vedoucích posic. Jak velmi podrobně a průkazně odhaluje Bílá kniha, vydaná Národní frontou demokratického Německa právě v posledních dnech, a jak nás denně poučuje světový - i kapitalistický - tisk, jsou pod americkým protektorátem v loutkovém bonnském státě opět u moci známí kapitalisté a podporovatelé nacismu, Krupp, Thyssen, i méně známí Pferdmenges, Reusch, Henle, Abs a jiní. Jejich protektoři jim dávají také všechny možnosti: Již 30. srpna t. r. zrušili vysocí komisaři západních mocností všechna omezení výroby válečného průmyslu v západním Německu. Poruří má se opět stát válečnou kovárnou, jak bylo za Viléma a za Hitlera. Američtí monopolisté, kteří si velmi dobře vzpomínají na svá předválečná spojení s porurskými kartely, na svou spoluúčast na Mnichově a na vyzbrojení Hitlera, nyní nejen propouštějí, rehabilitují a podporují ty zločince, kteří Hitlerovy zbraně připravili a ukuli, ale též ty, kteří těmito zbraněmi pustošili země a vyvražďovali národy.

Obnovují německý generální štáb. Reaktivují válečné zločince. Tyto militaristické kreatury jsou dnes hrdiny amerických útočných plánů. Na jejich rozkazy čekají anebo se jim již podřizují důstojníci západoněmecké policie, budované jako žoldnéřská organisace, obdoba výmarské Reichswehr. Pod pláštíkem služeb okupantů jsou udržovány a rozšiřovány t. zv. pracovní sbory, které ve skutečnosti jsou rovněž žoldnéřskou armádou. Spolu s nimi vyrůstá dnes v západním Německu řada spolků bývalých vojáků - od veteránských organisací až do nebezpečných teroristických illegálních skupin. Zcela ve stopách organisaci fémových vrahů z let 1919-1923 jdou t. zv. freischaren, jejichž názvy mluví za komentář: je tu Freikorps Deutschland, das Reich, Dönitz, podle admirála, válečného zločince, který rovněž má býti Američany propuštěn, Landsberg a Werl podle věznic, kde sedí odsouzení váleční zločinci, a také - maršál Pétain jako důkaz kosmopolitické solidarity fašistů, zrádců a kolaborantů. Obnovuje se dokonce ve formě sdružení bývalých vojáků také zločinecká organisace SS. Mají dokonce svůj tisk Der Ausweg, v jehož titulu je provokativně vyobrazen znak esesáckých vrahů, proklínaný a nenáviděný miliony lidí v Evropě. Jihoněmecký tisk sděluje, že v západním Německu je již 376 esesáckých organisací. V časopisech bývalých vojáků za amerického souhlasu se žádá, aby esesáckým vrahům byla vrácena čest, neboť jich bude zapotřebí pro zajištění evropské bezpečnosti a pro válku za dobytí východních oblastí. Pochopitelně pod americkým protektorátem tu existuje také t. zv. sudetská legie, o jejímž zaměření nepotřebujeme mluvit.

Ze všech těchto organisací byla v Bonnu pod patronancí americké okupační správy založena jednotná organisace v čele s nacistickými generály a New York Herald Tribune, který, jak víme, je dobře informován, 10. září o ni napsal, že bude mít "velké slovo v západoněmeckých věcech". Velké slovo zřejmě v souhlasu s americkými okupanty, kteří vědí velmi dobře, komu toto slovo dát při přípravě nenávistných kampaní a útoků proti zemím skutečné svobody a demokracie, proti Sovětskému svazu a také proti nám.

Je pochopitelné, že toto obnovování nacismu, obnovování německého nebezpečí pro Evropu, vyvolává neklid v zemích amerických satelitů na západě. Zejména francouzský lid, který zažil od r. 1870 již trojí německou okupaci a poznal velmi podrobně prušáckou soldatesku, protestuje proti machinacím amerických monopolistů, kteří na jeho hranicích znovu vytvářejí toto nebezpečí. A tu přišla francouzská buržoasie, již zcela zaprodaná Wallstreetu, spolu se svými pravicově socialistickými lokaji na kouzelnou formulku: "sjednocení Evropy", v němž prý západní Německo bude méně nebezpečné, i když dostane do ruky zbraně. To je podstatou t. zv. Schumanova plánu o sjednocení ocelářské výroby, i Plevenova plánu o vytvoření západoevropské armády. Tyto oba plány přijala ochotně a s radostí Washingtonská konference ministrů USA, Anglie a Francie, konaná ve dnech 10. až 14. záři. Pro americký imperialismus je to vítaná cesta. Vždyť tímto způsobem obnoví diktaturu prušácké militaristické kasty nejen nad západním Německem a jeho lidem, ale vydá jí na pospas také Francii a ostatní kapitalistickou západní Evropu, aby ji dostatečně posílil a upevnil jako útočný předvoj pro zločinnou válku chystanou proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie.

To je skutečným obsahem snah o t. zv. sjednocení Evropy, snah, jimž bezvýhradně a otrocky slouží také odporná zrádná poúnorová emigrace. Toto "sjednocení Evropy" má být jen zhoršeným a zmenšeným vydáním hitlerovské "nové Evropy", tentokrát pod americkým protektorátem, stejně však reakční, nelidské a brutální, stejně tak protidělnické a protisovětské jako byla "nová Evropa" hitlerovská.

A právě proto, že si uvědomujeme velmi jasně zločinný charakter politiky remilitarisace západního Německa, politiky odporující nejen postupimským rozhodnutím, ale základním zájmům míru, Evropy a německého národa samého, základním zájmům naší republiky a našich národů, stojíme svými sympatiemi a svou aktivní účastí plně na straně zdravých sil německého národa, vedoucích nejen v NDR, ale také v západním Německu statečný boj proti remilitarisaci. Tento zápas, v němž po boku pokrokových sil Německa stojí dělnická třída celé Evropy, jak dokázala její konference, konaná na jaře t. r. v Berlíně, vstoupil nyní do nové fáze, když na zločinné spiknutí washingtonské odpověděla lidová sněmovna Německé demokratické republiky výzvami z 15. září a z 10. října, jimiž apeluje na celý německý národ a také na politiky západního Německa a jimiž vyzývá k jednání o uspořádání všeněmeckých voleb, o vytvoření jednotného německého státu. Síla lidu národů Evropy, lidu skutečně svobodného a demokratického, lidu vedeného dělnickou třídou, je taková, že vážně otřásá imperialistickými plány amerických okupantů. Tento boj, jehož hlavním ohniskem a bojištěm je dnes Německo, tento boj pokrokového Německa i lidu celé Evropy proti agresi má všechny vyhlídky na vítězství. Jeho vítězství bude nejen vítězstvím německého lidu, bude vítězstvím celého lidstva, vítězstvím míru, vítězstvím našim. (Potlesk.) A politika naší vlády, která navázala pevné přátelství s přední silou tohoto boje, s NDR, je proto politikou hájící plně zájmy českého a slovenského národa i republiky. (Předsednictví převzal místopředseda David.)

Zahraniční politika vlády obrozené Národní fronty je politikou v pravém slova smyslu mírovou. Zajišťuje nám spojeneckými smlouvami potřebný mír a klid pro budování a zároveň se svými spojenci a s celým pokrokovým lidstvem aktivně bojuje za mír na celém světě. Právě současné události nás poučují o obrovské síle mírového tábora, do něhož jsme vůlí našeho lidu i zaměřením naší zahraniční politiky zapojeni. Američtí političtí i vojenští dobrodruzi, kteří jsou si dnes vědomi, že jejich surové plány na zotročení korejského národa ztroskotaly na hrdinném odporu korejského lidu a na aktivní solidaritě všech pokrokových a svobodných sil Asie, byli již před čtyřmi měsíci donuceni reagovat na slavnou sovětskou výzvu k zastavení války. Hledají nové a nové záminky, jak jednání o příměří přerušit, usilují ještě v této chvíli, jak získat alespoň poněkud výhodné posice barbarským bombardováním a vražděním civilního obyvatelstva. Ale jejich ztráty jsou již tak velké, že se marně snaží přehlušit tísnivý dojem z nich cynickým vychloubáním, kolik Korejců vyvraždili. Jejich prestiž v očích asijských národů a celého světa značně poklesla a další porušování mezinárodních smluv, další uplatňování gangsterských method nemůže ji zachránit, naopak jen zvyšuje jejich mravní úpadek. To dokázala nad slunce jasněji konference v San Franciscu, svolaná začátkem září pro projednání mírové smlouvy s Japonskem. Methodami diplomatického i hospodářského nátlaku a nestoudné diskriminace vůči asijským národům podařilo se americkým imperialistům změnit tuto konferenci v hlasovací mašinerii. Vnutili tak celému světu proti vůli největších asijských národů, proti vůli téměř jedné miliardy lidí anglo-americký návrh smlouvy, který delegát SSSR Gromyko odhalil jako "návrh smlouvy o přípravě nové války na Dálném Východě". Zajistili si tak pochybnou autorisaci pro politiku remilitarisace Japonska, obdobnou tomu, co dělají v západním Německu. Ale proti této smlouvě staví se aktivně drtivá většina obyvatelstva celé Asie i většina samých Japonců. Sama buržoasie asijských zemí, jak ukazuje příklad indické vlády, odmítá tyto methody. A odmítají je dokonce buržoasní politikové těch států, které jsou jinak poslušnými satelity dolarového imperialismu. Vyslovil se proti ní vedle filipínských politiků také bývalý australský ministr Evatt, jenž podle časopisu Times z 5. 9. označil ji za zjevné a nestydaté opuštění všech principů mezinárodní spravedlnosti, za nebezpečí pro fysickou i hospodářskou bezpečnost národů jižního Tichomoří.

Řetěz imperialismu se pod údery lidového hnutí rozpadá a hroutí dnes zejména na blízkém Východě. Celý svět sledoval a sleduje s napětím veliký zápas mezi Iránem a anglickými naftovými monopoly. V něm byla znovu odhalena lokajská úloha britských labouristů, kteří z příkazu svých monopolů popírali právo druhého národa znárodňovat - tedy právo na to, čím se ve své vnitřní politice labouristé chlubili jako největším úspěchem t. zv. demokratického socialismu. Na druhé straně projevila se tu nesmírná moc a síla lidu, který v tomto boji mocnými demonstracemi, stávkami a jinými masovými akcemi donutil vlastní buržoasii, aby se, třeba s váháním, vzepřela tyranii cizího kapitálu.

Vidíme, jak mocný ohlas iránských událostí se ozývá v Iráku, v Saudské Arábii a ve všech ostatních zemích blízkého Východu, v nichž bohatá naftová ložiska povzbuzují nenasytný apetit nestvůrných petrolejářských monopolů. Do nečisté a podlé hry, v níž kapitalističtí konkurující soupeři kupovali jednotlivé politické vůdce, dosazovali a sesazovali je nebo je vraždili, zavál tu mocný dech lidového osvobozeneckého hnutí, který elektrisuje, probouzí, mobilisuje nové a nové miliony prostých lidí, leká, vystrašuje, děsí imperialisty a jejich agenty. Pod jejich závanem rozvíjí se také současný boj Egypta, jehož vláda pod tlakem pracujících mas a všech skutečných vlastenců byla donucena zrušit potupné koloniální smlouvy a nyní sahá na samotný nerv imperialistické soustavy, na Suezský kanál, kudy chodí transporty koloniálních žoldnéřů z Evropy do Koreje, do Malajska, do Vietnamu, na Madagaskar a jinam, a na těchto transportech, určených k vraždění, prolévání krve bojujících svobodymilovných národů, vydělá své obrovské zisky monopolistická společnost Suezského kanálu.

Marně se snaží tomuto rozmachu americký imperialismus zabránit pokusem koupit si buržoasii těchto zemí nebo ji zastrašit hrozbami. Marně se snaží nastoupit na místo oslabeného imperialismu anglického v těchto místech tím, že nařídil svým satelitům v Atlantickém bloku, aby na konferenci v Ottavé schválil přístup států, které jako na výsměch názvu Severoatlantického paktu leží tisíce kilometrů daleko od Atlantických břehů - fašistického Turecka a monarchofašistického Řecka. Ottavské zasedám t. zv. Atlantické rady jen zdůraznilo - bylo-li to vůbec ještě zapotřebí - útočný charakter Severoatlantického paktu před celým světem. Zároveň však nedokázalo utajit hluboké rozpory mezi jednotlivými americkými satelity i mezi jejich možnostmi a nenasytnou žravostí dolarových pánů. Vždyť samo komuniké tohoto zasedání prohlásilo, že státy t. zv. Atlantického bloku "budou hledět k tomu, aby předešly rozporům ve své mezinárodní hospodářské politice." Brutální politika hospodářské války, namířené především k diskriminaci Sovětského svazu a našich spojenců, nakonec opadla nejtíže a nejtvrději právě na evropské satelity Ameriky, kteří ve svých oficiálních dokumentech s hrůzou přiznávají prudký vzestup cen životních potřeb, nedostatek surovin i nedostatek dolarů. A tyto rozpory jen zvyšuje nepokoj ze zahájené remilitarisace zapadního Německa.

Americký imperialismus nemůže zastavit rozpad kapitalismu a imperialismu v zemích svých satelitů ani tím, že bezvýhradně a zjevně podporuje nejreakčnější křídlo tamní buržoasie. Názorně nám to ukazuje nedávný výsledek parlamentních voleb v Anglii. Labouristická strana přes poníženou ochotu svých vůdců přestala být způsobilým nástrojem vykonávání amerických rozkazů, neboť v masách i v části samého vedení vyrostla proti takovéto politice vážná oposice. Proto američtí bankéři zjevně a všemi prostředky podporovali Churchillovu konservativní stranu a hospodářským i psychologickým nátlakem prosadili její volební vítězství. Churchillova otevřená protisovětská nenávist, projevená před válkou už od r. 1918, za války i po ní - zejména známou řečí fultonskou - ta je jim zárukou, že jejich příkazy budou lépe plněny. Tak právě ve dnech, když jsme vzpomínali s radostí a hrdostí šestého výročí znárodnění a když jsme si uvědomovali správnost naší cesty k socialismu, skončil v Anglii žalostným krachem pokus t. zv. "demokratického socialismu" labouristů, pokus znárodňovat a plánovat hospodářství při zachování kapitalismu a pod ochranou, ba v rostoucím područí nejreakčnější kapitalistické mocnosti. To je jedna stránka této věci. Ale pro věc imperialismu v Evropě a v Anglii samé tím nebylo vyhráno nic. Okolnost, že americký imperialismus se nyní musí spojovat s těmi, jejichž reakční charakter je lidu jejich země i celého světa zjevně znám, znamená, že nemá již nových prostředků, jimiž by klamal lid, že vyhazuje již poslední kartu a že je nucen používat již jen starých zdiskreditovaných a obehraných politických hesel i osobnosti. Chabá účinnost těchto staronových hesel i osobností je jasná již ze samotných britských voleb, kde nepatrná většina Churchillova je vlastně jen většinou mandátů, je jen výsledkem reakčního volebního systému a ve skutečnosti je menšinou hlasů britského voličstva. Tak tomu ostatně je také ve všech ostatních zemích satelitů, zejména, jak jsme si již připomněli, v západním Německu.

A tak je tomu, přátelé, také v Jugoslavii. Vládnoucí klika Tito, Rankovič dostala ve strategii imperialistů úkol vystupovat pod maskou socialistů. Po odhalení zásluhou VKS (b) a Informačního byra komunistických stran tato jejich úloha byla značně ztížena. Požadavky, které nyní dolaroví páni Titovi kladou dnešním bělehradským vládcům, jsou stále více v rozporu s vlajkou socialismu, pod níž se Tito lživě ještě pokouší plout. Přidělili jim nejšpinavější práci - trockistické pomluvy proti SSSR a lidovým demokraciím, provokatérské napadání tábora míru. A zároveň je nutí k restauraci kapitalismu, k likvidaci pětiletky, k aktivní účasti na válečných přípravách, k poskytování vojenských základen pro imperialistický útočný plán. To vše spolu se surovým pronásledováním vlastenců, skutečných statečných komunistů-internacionalistů, strhuje masku "socialisty" a "revolucionáře" a odhaluje Tita jako fašistu, za něhož jej ostatně označila již resoluce Informačního byra 1949. Masku socialisty mu nemůže již vrátit jednání s frankfurtskou internacionálou pravicových socialistů, která ostatně již při svém vzniku odhalila se jasně jako agentura amerických podněcovatelů války. A jugoslávský lid, který se denně trpkou zkušeností přesvědčuje o pravdivosti resolucí Informačního byra o degeneraci jugoslávského režimu, zesiluje svůj odpor a pevně věříme, že zmaří plány imperialistů také ve své nešťastné zemi.

Tím větší je odpor nejširších lidových mas celého světa, které si uvědomují strašné důsledky, do jakých je žene politika imperialismu. Stále roste tento odpor. Mohutné hnutí obránců míru vykazuje neustálý vzestup. Proti nejednotě a proti rozpakům v táboře imperialismu, překonávaným jen křečovitým brutálním nátlakem, stojí tu skutečně organická bojová jednota lidu, lidu všech zemí, manifestovaná právě v těchto dnech imponující číslicí 562 milionů těch, kdo podepsali výzvu za Pakt míru. Zahraniční politika naší vlády ztotožňuje se s přáním a tužbami těchto milionů. Opřena o tuto mohutnou sílu bojuje věrně po boku Sovětského svazu také na půdě OSN proti silám imperialismu, zavlékajícím tuto organisaci na cestu bývalé Společnosti národů a přeměňujícím ji proti duchu Charty v orgán útočné americké politiky. Dává svobodě a nezávislosti našich národů, bezpečnosti našich hranic takto ještě širší a silnější základnu v bojové solidaritě světového mírového hnutí.

Politika světového mírového tábora a v tom také zahraniční politika naší vlády je politikou sil dějinného pokroku lidstva, směřujícího k vítězství socialismu. Její vítězství je zajištěno dějinnou zákonitostí. Již nyní jsme si vědomi toho, že síly míru převyšují síly válečných štváčů. Proto se mírový tábor a také naše zahraniční politika nebojí sebe křečovitějších hrozeb a řinčení zbraní v kapitalistickém světě, jak to vyjádřilo vládní prohlášení již v r. 1948. Vědomí spravedlivosti naší věci, vědomí dějinné perspektivy vítězství dává nám pocit hrdého a sebevědomého klidu. Tento pocit ještě v nás a ve všech lidech dobré vůle na celém světě znovu upevnila, posílila a zvýšila moudrá a pevná slova generalissima Stalina v rozhovoru s dopisovatelem Pravdy ze 6. října t. r. Imperialističtí váleční štváči odmítali nebo se snažili utajit či aspoň znetvořit před lidem svých zemí hlas míru, jímž právě v poslední době zesíleně mluvil sovětský lid k celému světu. Imperialisté nechtěli vzít na vědomí projev upřímné vůle k míru, jímž Pravda odpověděla na pokrytecké tirády Morrisonovy a jímž presidium Nejvyššího sovětu odrazilo licoměrné štvanice Trumanovy. Nenávistně a hrozivě řinčeli zbraněmi, aby zastrašili zejména lid kapitalistických zemí. V omezené důvěře v lidskou zapomnětlivost znovu mávali atomovou zbraní - i když již z roku 1947 a z roku 1949 znovu musili znát, že tato zbraň již dávno není jejich monopolem. Na tyto všechny zběsilé hrozby odpověděl Stalina jeho slova rozbila hnusnou a nelidskou lež o americkém monopolu atomové zbraně. Všechny poctivé lidi, bojovníky za mír, které již jeho předchozí únorový projev mobilisoval k usilovnějšímu zápasu, naplnila jeho slova pocitem jistoty a bezpečnosti. Znásobila jejich síly v boji za zákaz atomové zbraně a za účinnou mezinárodní kontrolu tohoto zákazu. Pro nás, šťastné lidi socialistické části světa, zvýšila ještě naše sebevědomí a hrdost. Ano, také my jsme připraveni, bude-li to třeba, přivítat útočníka v plné zbroji. (Potlesk.) Ale ve slavném Stalinově projevu jde ještě o něco více. Víme, že sovětský člověk, že sovětská země, za jejímž zářným vzorem jdeme veškerým svým úsilím našeho lidu také my, není v ničem - ani v oblasti atomového bádání - pozadu za kapitalistickým světem. Nepotřebuje se bát ani nejstrašnějších zbraní, které kapitalisté ve své nelidské nenávisti vymýšlejí a konstruují proti němu a proti nám. Je to proto, že sovětský člověk, člověk velké stalinské epochy, má něco daleko více, než může proti němu vymyslit a postavit pomírající svět kapitalismu. A tu, vážení přátelé, myslíme všichni na skvělé výsledky sovětské vědy a techniky, přetvářející přírodu, na nádherné stavby komunismu, z nichž první jsou již dokončovány právě v těchto dnech, aby otevřely před sovětskými lidmi a před celým lidstvem nové skvělé perspektivy. To, co mají sovětští lidé, to, co máme dnes již také my a společně s námi lid našich spojenců, lid Čínské lidové republiky, hrdinné Koreje i Vietnamu, to, co má mohutné stamilionové mírové hnutí v čele s dělnickou třídou, to je zbraň, jejíž tajemství kapitalismus nemůže vypátrat a nikdy se ho nezmocní. Je to zbraň veliké dějinné pravdy, která je na naší straně, pravdy, která oživuje lidové masy, vytvářející u nás novou skutečnost a bojující za její vítězství na celém světě. Touto pravdou je řízena také zahraniční politika naší vlády. A proto se zahraniční politikou vlády Ant. Zápotockého projevují bezvýhradný souhlas nejširší vrstvy našeho národa a podporují jí svou tvůrčí budovatelskou prací, s ní projevujeme svůj souhlas aktivní součinností také my, volení zástupci našeho statečného lidu. (Potlesk.)

Místopředseda David (zvoní): Slovo dále má poslanec Pokojný.