Navždy je konec osudu, kdy český a slovenský lid byl hříčkou v rukou velkých a mocných národů. Naplňují se slova soudruha Stalina: "Každý národ, ať velký či malý, má své kvalitativní zvláštnosti, své specifické rysy, které má pouze on a které druhé národy nemají. Tyto zvláštnosti jsou oním přínosem, jejž každý národ vkládá do společné pokladnice světové kultury, jimž je doplňuje a obohacuje. V tomto smyslu jsou všechny národy - jak malé, tak velké - ve stejném postavení a každý národ je roven kterémukoliv druhému národu." Dnes závisí jen na nás a na nikom jiném, do jaké míry využijeme všech velkých možností, které nám dává bohatství naší země i příslušnost k táboru míru. Přestože přestavba společnosti u nás je provázena obtížemi a imperialisté řinčí stále více zbraněmi, není důvodu k malomyslnosti anebo nedůvěře v budoucnost. Naopak, ještě nikdy nebyl zajištěn šťastný a svobodný život státu a jeho rozvoj, jeho budoucnost tak jako dnes. K takovému závěru vedou tyto skutečnosti: žijeme ve svobodném, samostatném a nezávislém státě, kde vládne a hospodaří pracující lid. Náš stát, v němž je uskutečňována výstavba nové socialistické společnosti, jakkoliv je mladý, se dobře rozvíjí, sílí, mohutní a upevňuje se přes všechny obtíže, které přináší přestavba společnosti. Žije v něm lid, který je ovládán myšlenkou jednoty a svornosti, jaké není rovno v dějinách našich národů. Není již vnitřně rozerván a není již osamocen. Jeho spojencem je Sovětský svaz, který představuje nejmocnější sílu světa. (Potlesk.) V době, kdy nás přepadl Hitler, nebylo na našich hranicích místa, kde by nehrozilo smrtelné nebezpečí. Dnes největší část našich hranic je bezpečně chráněna našimi věrnými spojenci a přáteli. Jediným místem, odkud hrozí přepad nepřítele, je bavorská hranice. Tudy však již nikdy neprojdou američtí imperialisté ani po zemi, ani ve vzduchu. (Potlesk.) Proměníme tuto západní hranici výspy socialismu v pevnost, kde bude odražen každý útočník s rozbitou hlavou. Navždy byla odstraněna příčina slabosti a ponížení českého a slovenského lidu, byl odstraněn vykořisťovatelský kapitalistický řád. Obrana našich hranic nemá nic společného s dobou, kdy mnichovští zrádci klamali náš lid přípravou obrany proti útoku Hitlera. Tehdy příležitost ke zbrojení a stavbě opevnění byla pro kapitalisty zvláštní příležitostí k obohacení a ziskům. Buržoasie a její vláda nikdy poctivě nepomýšlela na obranu proti Hitlerovi. Stavba opevněni byla započata pozdě, takže nebyla a ani nemohla být včas dokončena. Na zbrojení a stavbě opevnění napěchovali si továrníci, bankéři a velkostatkáři své kapsy a pak kapitulovali. Dnes je uskutečňována obrana za jiných podmínek. Opřena o pracující lid, o hospodářskou sílu země, o svoji armádu, o sílu Sovětského svazu a jeho mocnou sovětskou armádu, armády spojeneckých států, je budoucnost našeho státu zabezpečena po všech stránkách. (Potlesk.)

Úsilí o rozšíření a prohloubení branné výchovy není v žádném rozporu s rozhodnou vůlí našeho lidu žít v míru a pokoji. Nic není našemu lidu tak vzdálené jako válka. Našemu lidu jsou cizí jakékoliv útočné úmysly. Nikdy jsme v minulosti nevnucovali návod, jak si má jiný národ uspořádat vnitřní záležitosti a jak má žít. Sám svobodymilovný a mírumilovný, náš národ přeje svobodu i mír druhým. Nedovolí však, aby na vlastní svobodu mu sahala drzá, nestoudná ruka západních vykořisťovatelů, ať se nazývají jakkoliv. (Potlesk.) Náš lid se nepřipravuje na nic jiného, než na obranu své svobody a nezávislosti. Jsa si pamětliv slov velikého Stalina, že "mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit až do konce", chopil se náš lid díla a zahájil výstavbu armády včas, aby upevněním obrany zadržel útočníka a přispěl k udržení světového míru. Neznamenají tedy naše přípravy na obranu, k nimž patří i branná výchova, že válka je přede dveřmi. Naše obranné úsilí je prováděno včas, aby nás nepřítel nezastihl nepřipraveny. Kdybychom tak nečinili, stali bychom se slabým místem, které by povzbudilo západní imperialisty a přiblížilo by nebezpečí války. Stupňování našeho obranného úsilí také neznamená, že válka je neodvratná. Nedopustíme-li, aby tábor války získal vojenskou převahu nad mírumilovnými národy, je oprávněná naděje na zachování míru.

Branná výchova není však opatření k zesílení obrany země jen s hlediska vojenského. Brannou výchovou zesílíme a prohloubíme výchovu lidu a zvláště v mládeži k socialistickému vlastenectví, ke smělosti, odhodlanosti, hrdinství, k vysoké, uvědomělé občanské i pracovní kázni, k lásce a hrdosti nad úspěchy našeho lidu a tábora míru, vedeného Sovětským svazem. Proto je třeba chápat brannou výchovu jako trvalou součást socialistické výchovy člověka. Takto prováděná branná výchova přispěje k vítězství socialismu a míru. Vždyť vítězství socialismu a míru je světlá budoucnost nejen naše, ale celého lidstva. Není v silách kapitalistické společnosti, aby tomuto vývoji zabránila nebo jej znemožnila. Západní imperialisté marně zastírají své rozpory a svoji slabost, která se projevuje na korejském bojišti a která se nemůže přes noc proměnit ve vítěznou sílu na jiném bojišti. Slabost zůstane již trvalým průvodcem staré kapitalistické společnosti, odsouzené k zániku, která ukazuje další otevřené rány v Iránu, Egyptě a všude tam, kde proti útlaku a násilí zahájí lid boj o vysvobození z kapitalistického a imperialistického vykořisťování.

Váleční žháři ztratili poslední kartu, na kterou sázeli. Je konec atomovému vyděračství. Slova soudr. Stalina jsou pádnou odpovědí a výstrahou všem, kdož by chtěli sáhnout k této strašné zbrani. Znamenají velkou posilu pro tábor míru. "V případě útoku Spojených států severoamerických proti naší zemi budou vládnoucí kruhy Spojených států amerických používat atomové bomby. Právě tato okolnost donutila Sovětský svaz, aby měl atomovou zbraň a mohl přivítat agresory v plné zbroji. Agresoři ovšem chtějí, aby Sovětský svaz byl v případě jejich útoku na něj bezbranný. Avšak Sovětský svaz s tím nesouhlasí a soudí, že agresora je nutno přivítat v plné zbroji." Tato slova soudruha Stalina platí také pro nás a nezůstanou bez odezvy. Náš lid opatřeními k posílení obrany dokázal a dalšími skutky i činy dokáže, že i v Československu je nutno v případě útoku přivítat agresora v plné zbroji. (Potlesk.) Konečného vítězství nad nepřítelem bude dosaženo. Zárukou tohoto vítězství je naše spojenectví se Sovětským svazem, jehož síla a nepřemožitelnost je dnes také naší sílou. (Potlesk.) Zárukou tohoto vítězství je síla naší země a bojové odhodlání našeho lidu uchránit svoji svobodu a mír.

Opřena o sovětské zkušenosti, branná výchova se stane i u nás významným činitelem při výstavbě a zabezpečení obrany naší vlasti. Učit se od sovětského lidu znamená vždy učit se vítězit. Učit se od Sovětského svazu znamená uskutečňovat vítězně pod vedením Komunistické strany Československa a soudruha Klementa Gottwalda socialismus v naší zemi. Učit se od sovětské armády znamená učit se vítězit nad nepřítelem, aby tábor míru, vedený Sovětským svazem a velikým Stalinem, dosáhl konečného vítězství nad všemi temnými silami války a nepřáteli lidstva! (Hlučný potlesk. - Poslanci povstávají.)

Předseda: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev.

Dále jsou přihlášeni tito řečníci: posl. Hejzlar, Šachová, Daubner, Hložek. Dávám slovo posl. Hejzlarovi.

Posl. Hejzlar: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Navrhovaný zákon o branné výchově se hluboce dotýká především naší mládeže. Je v oblasti výchovy mládeže prvořadou událostí, rovnající se svým významem mnohým z těch revolučních opatření, která byla až dosud v naší lidově demokratické republice v duchu naší lidově demokratické revoluce uskutečněna. Veliký Stalin, mluvě před lety o výchově sovětských lidí řekl: "Jde o to, aby bylo vychováno nové pokolení lidí, lidí zdravých a radujících se ze života, lidí schopných povznést mohutnost naší země na nejvyšší stupeň a svou hrudí ji ochránit před vpádem nepřítele." Tato slova platí v plném rozsahu i pro výchovu naší současné československé mladé generace, které osvobození sovětskou armádou a výsledek boje naší dělnické třídy umožňují vyrůstat ve svobodné, k socializmu kráčející zemi. Zákon o branné výchově má tak jediný cíl: učinit náš lid a zejména naší mládež ještě schopnější svou hrudí vlast před vpádem nepřítele ochránit. Přijetí a provedení tohoto zákona bude tedy dalším důležitým mezníkem na cestě socialistické výchovy naší mládeže, mezníkem bez jehož překročení nemohla by naše mládež vyrůstat ve smělého bojovníka veliké stalinské epochy, kterou má štěstí prožívat.

Naše mládež dobře ví, že nebudujeme svou lidovou obranu k tomu, abychom připravovali útočnou válku. Každý den budovatelské práce znovu a znovu přesvědčuje, že ke štěstí a rozkvětu nám není třeba ničeho více než právě míru a přátelství národů. Není nám potřebná ani píď cizí země a nestavíme s gigantickým úsilím veliká díla naší socialistické výstavby k tomu, aby bila zničena bombami, nýbrž k tomu, aby rozmnožovala bohatství, z něhož vzejde blahobyt pro všechny pracující. Politika útočné války je cizí světlím tradicím našich národních dějin, je však především neslučitelná se základní ideou našeho lidového státu, s ideou socialismu. Naše současná mládež, která zná i ze své krátké životní zkušenosti hrůzy války stejně tak jako nesmírnou a životadárnou cenu mírového budování, upřímně touží po trvalém a spravedlivém míru ve světe a za mír a přátelství národů ruku v ruce ze všemi poctivými a čestnými lidmi také bojuje. Mezi více než 9 miliony hlasů, odevzdaných u nás za pakt 5 velmocí a proti remilitarizaci Německa, byli i hlasy zdrcující většiny naší mládeže. 3 tisíce československých delegátů, účastníků III. světového festivalu mládeže a studentstva v Berlíně, složilo letos v srpnu na náměstí Marxe a Engelse jménem všech našich chlapců a děvčat ze závodů, polí i škol plamennou přísahu, že jim žádná oběť pro svatou věc míru nebude velikou a obtížnou.

Avšak po míru toužíme a za něj bojujeme ve jménu naši svobodné, nezávislé a lidově demokratické země, té, která je české a slovenské mládeži po prvé v dějinách opravdovým domovem a skutečnou vlastí. Kdyby někdo chtěl sahat špinavou rukou po této naší svobodě, nezávislosti a novém životě a vnucovat nám nějaký cizí, třeba americký způsob života, pak by nestačilo po míru toužit, ale bylo by třeba mír obnovit zdrcující porážkou útočníka tak, jak tuto zásadu dovedli před staletím zapisovat na záda a lebky cepem a palcátem naši husitští předkové a jak tomu učí přiklad nejmírumilovnějšího lidu světa, lidu sovětského z dob Veliké vlastenecké války. Každé malé dítě u nás ví, že kazimíři ve světě jsou, že si američtí páni jako důstojní nástupci Hitlera brousí i na výboj z zuby a že dokud je německý lid nevyžene i z druhé polovice Německa, budou harašit zbraněmi i na naší jihozápadní hranici, užívajíce hloupě a neprozřetelně, tak jako papeženci před 500 lety, pro své loupeživé choutky opět názvu křižáckých tažení. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Ve jménu míru je proto třeba stát na stráži, ve jménu míru je třeba ovládat novodobé palcáty a cepy, jimiž se dnešní křižáci bijí a ženou, ve jménu míru je třeba budovat lidovou obranu a mládež pro ní učit a připravovat, a to všechno jen proto, aby dolarovým křižákům za šumavou přešla chuť na výboj. Nikdy ještě nebyla naše vlast tak mocná a silná, jako je v těchto chvílích. Je silná nejen morálně politickou jednotou svého lidu a každým dnem mohutnějicím socialistickým hospodářstvím. Je silná a vpravdě nepřemožitelná především svým přátelstvím a spojenectvím se Sovětským svazem, s velikou Čínou, ze zeměmi lidové demokracie a Německou demokratickou republikou. Je silná svou příslušností k stamilionovému táboru obránců míru, z nichž miliony zvedají směle hlavu v samých hnízdech útočného anglo-amerického imperialismu. Nepřemožitelná moc sovětské země i s tajemstvím atomové zbraně, bezpříkladné hrdinství čínských a korejských dobrovolníků, budovatelské úspěchy bratrských národů v zemích lidové demokracie na straně jedné, avšak i demonstrace v Teheránu, mladí ochránci Helgolandu, Reymonda Diennová, Henry Martin a tisíce dalších mírových hrdinů na straně druhé - to všechno je i naše moc a síla. Budeme-li ji zmnožovat svou budovatelskou prací i rostoucí brannou schopností našeho lidu a mládeže, pak se nenajde ve světě moc, která by měla odvahu proti míru, svobodě a nezávislosti zaútočit. Nebude válka, zvítězí mír. A to všechno naše vlastenecká mládež, ta, o níž president s. Klement Gottwald mohl říci, že je květem a pýchou naší lidově demokratické vlasti dobře chápe. Přijme proto zákon o branné výchově s nadšením a radostí a přičiní se, aby jeho provádění dosáhlo cíle, který je mu určen, aby ve jménu míru posílilo lidovou obranu vlasti.

Před naší mládeží tyčí se jako zářné vzory vlastenectví, hrdinství, bojové připravenosti i nové mravnosti nesmrtelné postavy hrdinů sovětské mládeže s osvobozenecké války, postavy Zoji Kosmoděmjanské, Olega Koševého, Alexandra Matrosova a nepřehledné řady dalších. Před ní tyčí se i zářivé vzory národních hrdinů Jana Švermi, Julia Fučíka a bojovníků od Sokolova a Dukly. Cílem branné výchovy v nejširším slova smyslu bude proto a musí být úsilí přiblížit masy naší mládeže k těmto nehynoucím vzorům. Nemůže být krásnějšího úkolu pro naše vychovatele, učitele i naše mládežnické hnutí, než právě tento úkol.

Všichni víme, že již dnes zaujímá naprostá většina mládeže k otázkám obrany vlasti správné stanovisko a že zákon o branné výchově najde půdu připravenou. Proto správné stanovisko mládeže projevuje se především novým, vřelým a překrásným vztahem k naší lidové armádě, která je hlavním a rozhodujícím činitelem obrany země

Právě včera nastoupily desettisíce chlapců jako nováčci k plnění svých povinností v této armádě. Jejich rozloučení s civilním životem i příchod do kasáren přinesly nesčíslná svědectví nového vztahu mládeže a armády. Odcházeli ze svých pracovišť nikoliv se strachem, ale s radostí a hrdostí. Tisíce z nich pozdravilo již před tím odchod uzavřením socialistických závazků k co největšímu splnění své pětiletky. Mnozí z nich nejen zapracovali, ale i vyhledali své náhradníky. Jejich kamarádi v dílnách jim ulehčili jejich loučení převzetím výrobních úkolů, zlepšením organizace práce a úsporou pracovních sil, údernickými výkony a směnami na jejich počest. Naprostá většina nováčků nastupovala již s jasným vědomím, že dávno přestal být ideálem a hrdinou mladých voják-flink a že na jeho místo nastoupil pro novou mládež nový hrdina a ideál - vzorný voják, přesně plnící své povinnosti a mistrovsky ovládající umění obrany země. Jeden z bránců, mladý úderník ze závodu SONP Kladno, napsal před svým nástupem na vojnu: "Na aktivu branců nás soudruzi vojáci seznámili s podmínkami získání odznaku vzorného vojáka. Zavazuji se, že vynaložím všechny své síly, abych tento čestný odznak získal. Vím, že to není jednoduché, že je k tomu třeba především ukázněnosti, že je třeba se učit, že je třeba být příkladem v plnění vojenských povinností, avšak věřím, že mi stranická organizace a svazácká skupina pomohou, abych mohl svůj závazek splnit. Jsem hrdý na to, že mi dělnická třída svěří zbraň, a slibuji, že se s ní naučím mistrovsky zacházet. Jsem hrdý na to, že se stávám příslušníkem armády, jejímž vzorem je slavná armáda sovětská, armády, která společně s miliony poctivých lidí stojí na stráži míru." Nemůže být pochyby o tom, že takovíto nováčci budou posilou naší lidově demokratické armády a jim všem pak život v armádě novou velkou školou svobodného života. Proto jim patří do prvních kroků a dnů v armádě náš srdečný pozdrav a upřímné přání zdaru. (Potlesk.)

Avšak bratrský poměr naší mládeže a armády projevuje se i všude jinde. Ukazuje se, že naše lidová armáda stává se miláčkem a pýchou pionýrů, svazáků i ostatní mládeže. Ústřednímu výboru Svazu mládeže dochází o tom - zejména v poslední době - na sta a sta dopisů. Tak na př. pionýři 5. třídy národní školy v Rudolfově píší vojákům: "Vaším úkolem je chránit naše hranice, aby nepřítel nemohl bořit naše města a abychom se mohli svobodně učit a stále se radovat v naší škole a pionýrské skupině. Proto, milí vojáci, chraňte vlast ještě ostražitěji a my vám za to slibujeme, že se budeme ještě lépe učit. Tak vy i my budeme chránit těžko vybojovaný mír a naši drahou vlast s presidentem Klementem Gottwaldem v čele." Pionýr Jakoubek z Chebu zase píše o besedě s vojáky: "Naučili jsme se navzájem písničky, zahráli si společně a pak vesele odcházeli domů v kamarádské zábavě. Takové je naše přátelství s našimi vojáky." Ano, takové věrné a nerozlučné přátelství chová naše nová, Gottwaldova mládež k lidové armádě, ke své pýše a hrdosti. Symbolem pevného svazku mládeže a armády stalo se i uzavření patronátu Československého svazu mládeže nad mechanizovaným a tankovým vojskem, které bylo nadšeně pozdraveno mládeži v závodech, na vesnicích, ve školách i v posádkách. Nemůže být pochyby o tom, že provádění zákona o branné výchově svazek mládeže a armády ještě dále rozšíří a prohloubí.

Rozvinutí branné výchovy zasáhne zejména hluboko do života našich škol všech stupňů a do života středisek pracujícího dorostu i budoucích učilišť státních pracovních reserv. Výchova v našich školách i řemeslných učilištích bude prohloubena a obohacena. Školy i učiliště budou s to ještě lépe a důsledněji plnit své rozhodující poslání v socialistické výchově mládeže. Půjde tu o významný obrat v našem školství. Jde přitom nejen o to, zajistit ve školách a učilištích základnu pro hodiny a cvičení branné výchovy, ale především o to, naplnit duchem vysoké branné morálky, uvědomělé kázně a hrdinství všechno výchovné a vzdělávací úsilí školy. K tomu je třeba, aby pracovníci škol a učilišť, ředitelé, profesoři, učitelé i vychovatelé správně a v plném rozsahu pochopili velikost úkolu, který je před ně postaven, aby ne formálně a povrchně, ale s hlubokým porozuměním a znalostí k jeho řešení přistoupili.

Veliký úkol čeká při provádění branné výchovy i na všechny dobrovolné organizace, které se sdruží ve Svazu pro spolupráci s armádou, z nich pak zvláště na jednotnou tělovýchovnou organizaci Sokol. Je třeba dát vpravdě celé veliké sokolské hnutí do služeb tohoto úkolu a prodchnout všechen život v tělocvičnách i na hřištích výchovou k brannosti. Účinné provádění branné výchovy předpokládá současně tak velký a masový rozmach tělovýchovy a sportu, aby prakticky každý zdravý člověk byl pro jejich pěstování získán. Využít plně zkušeností sovětské fyskultury a řešit a úspěšně rozřešit otázky tak masového rozmachu tělovýchovy a sportu je hlavní, čím náš Sokol věci branné připravenosti mládeže může přispět.

Avšak zcela výjimečný a nanejvýš náročný úkol při rozvíjení branné výchovy připadá našemu Československému svazu mládeže. Svaz mládeže se svou pionýrskou organizací je povolán k tomu, aby pro ušlechtilou myšlenku lidové obrany zapálil všechnu naši mládež, aby ji naučil účinně milovat svou vlast a účinně nenávidět její nepřátele, aby neustále prohluboval pevný svazek mládeže s armádou, aby se stal ve školách i učilištích rozhodujícím pomocníkem učitelů a vychovatelů při praktickém provádění branné výchovy, aby na závodech i vesnicích převzal část programu této výchovy přímo do činnosti svých organizací a aby se stal hlavním činitelem i v úsilí o masové rozšíření tělovýchovy a sportu, a to všude tak, jak na těchto úsecích pracoval a pracuje vzor našeho Svazu mládeže, slavný leninsko-stalinský Komsomol. (Potlesk.)