Naše mládež je zdravá a silná. Politika Komunistické strany a vlády Národní fronty získala ji proti těm předúnorovým svodům reakce jednoznačně a nezměnitelně pro věc lidové demokracie a socialismu. Miluje svou vlast a nikdy nedopustí její ohrožení. Pod péčí Komunistické strany a lidové vlády, pod péčí nejlepšího přítele a učitele našich národů, presidenta republiky soudruha Klementa Gottwalda vyrůstá naše mládež v generaci nadšených a uvědomělých budovatelů socialismu a bude vyrůstat i v generaci odvážných a statečných mladých obránců vlasti. Provádění zákona o branné výchově, o němž dnes jednáme, bude je k tomu vést, a proto tento zákon jménem naší mládeže tak radostně pozdravujeme. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Prerušujem schôdzu na 10 minút.

(Schůze přerušena v 10 hod. 32 min. - opět zahájena v 10 h. 54 min.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Šachová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Šachová: Soudružky a soudruzi, bratři a sestry!

Budujeme krásný nový svět bez válek, bez sobectví, v míru a pro mír. Stamiliony lidí ve světě chápe toto obrovské úsilí Sovětského svazu a všech lidově demokratických států a na důkaz souhlasu manifestačně podpisují ve všech státech výzvu k uzavření Paktu míru. Tento obrovský tábor mírumilovných lidí ve světě se Sovětským svazem v čele nepřeje si válku, žádá mír pro šťastnější život všeho lidu a nové generace. Pro mír pracují ženy i mládež sdružené ve světových organizacích, pro mír pracuje i všechen náš lid svými výkony v továrnách, u soustruhů, traktorů, na dolech i hutích, na polích i v kancelářích. Plní a stupňuje velké úkoly naší první pětiletky, rostou nám řady úderníků-zlepšovatelů a toto všecko úsilí je zaměřeno pro mírové budování. Neboť každý náš občan miluje svůj národ, svou republiku, své lidově demokratické Československo.

V této naší lásce k vlasti jsme všichni ochotni přinésti ty největší oběti pro mír a pro štěstí naší země. A stejně odhodlaně jsme ochotni své dílo bránit i proti škůdcům a nepřátelům. Jsme poučeni Mnichovem a společnou tragédií evropských národů, kdy jsme byli první zrazeni, kdy národ a lid chtějící bránit svoji zem byl zrazen a nucen se podrobit potupné okupaci. Po osvobození Rudou armádou všechen mírumilovný lid rozhodl, že toto ponížení se nesmí nikdy opakovat - "již nikdy Mnichov!" Toto oprávněné volání a pevné rozhodnutí proniklo celý náš národ, nenašlo však odezvu v táboře finančních magnátů a multimilionářů v kapitalistických státech. Vedeni svými sobeckými zájmy o nové válečné zisky, jsou ochotni znovu prolévati moře nevinné krve. Tyto svoje úmysly projevují zcela zřetelně stupňováním výdajů na zbrojení a povoláváním bývalých spolupracovníků Hitlerových na význačná místa v západních armádách i v průmyslu. Pokoušejí se do svých plánů zaplést celý německý národ, ale nepochodili. Představitel Německé demokratické republiky, president republiky Wilhelm Pieck právě v těchto dnech v našem hlavním městě slavnostně odsoudil válečné štváče a ujistil náš národ živelným přáním lidu Německé demokratické republiky žíti s našimi národy v míru a pokoji, ušlechtilém soutěžení ve stálém zvyšování blahobytu a životní úrovně pracujícího lidu, ale ujistil nás také, že i v západním Německu samém den ode dne stoupá odpor proti všem pokusům zaplést německý národ do útočné války.

To všechno však nepřátele míru neodrazuje od jejich záměrů rozpoutat novou válku proti Sovětskému svazu a lidově demokratickým státům. Jejich úsilí je však marné. Ukázala to již Velká vlastenecká válka, hrdinství Rudé armády, hrdinství všeho sovětského lidu, s jakým bojoval nejen za osvobození své vlasti, ale i za osvobození z poroby všech utlačených národů a svou pevnou vůlí, odhodláním a obětmi dobyl slavného vítězství. Každý vojín, poddůstojník, důstojník i generál tehdy opravdu bojovali lví silou, uvědoměle a obětavě do poslední kapky krve. Právě tak tomu bylo i v zázemí velkého Sovětského svazu. Obrovská láska k vlasti a k ideám Lenina a Stalina pomohla partyzánským oddílům i obyvatelstvu překonat všechny překážky a všechny nesnáze.

A byly to ženy, které, když jejich mužové, synové a bratří odcházeli bránit napadenou svoji vlast, zaujaly pohotově a bez rozmýšlení opuštěná pracovní místa, aby odchodem mužů žádný úkol nebyl narušen. Byly to naše sovětské sestry, které v této době jak na bojištích, v partyzánských oddílech, tak v závodech i na polích bojovaly statečně proti nacistickému vetřelci.

A když Rudá armáda byla donucena v některých místech ustupovat, sovětští lidé sice s krvácejícím srdcem, ale rychle a do posledku ničili vše, co nemohlo býti odvezeno do zázemí, ať to byla skladiště obilí nebo telefonní zařízení, mosty či vesnice, aby tak nepříteli nezůstalo nic, čeho by mohl zneužít proti sovětskému lidu. Dnes vidíme jasně, že k těmto heroickým činům je vedla láska k vlasti, láska ke generalissimu Stalinovi, která jim pomáhala přinášet oběti, milovat i vzdálené národy, pro jejichž osvobození také překonávali všechny překážky.

Toto vše nemůžeme zapomenout sovětskému lidu a jeho učiteli J. V. Stalinovi, kteří dnes zase svojí příkladnou prací a budováním stojí v prvních řadách obránců míru ve světě. Patří jim naše úcta, patří jim naše láska. Budují krásný, šťastnější život bez válek pro své děti, brání mír pro všechny lidi dobré vůle na celém světě. Měsíc listopad je u nás Měsícem československo-sovětského přátelství. Jsou slabá všechna slova díků za vše, co pro nás sovětský lid obětoval, a my chceme splatit jejich nesmírná strádání, jejich pomoc, kterou nám dávají a o které všichni víme, a právě proto, že o všem víme, nikdy, nikdo a nic nás od Sovětského svazu neodtrhne. (Potlesk.)

Naše ženy a ženy celého světa vděčí slavné Říjnové revoluci a Sovětskému svazu za svoji rovnoprávnost, neboť teprve od té doby se uskutečnila opravdová rovnoprávnost žen s muži a žena má právo na stejné místo jako muž ať v továrně, na poli, ve veřejném životě, tak v armádě, ve Sboru národní bezpečnosti i v závodní milici. Dále jsou to naše dobrovolné sestry Československého červeného kříže, které jsou také obětavě připraveny k plnění svých úkolů. Jsou to nové, krásné, uvědomělé ženy, které podle příkladu našich sovětských sester znají své povinnosti. Ale máme ještě ostatní ženy, které musíme informovat, učit, aby i ony dovedly splnit svoji vlasteneckou povinnost, kdykoliv toho naše vlast potřebuje. Je to úkol nemalý, nesnadný, ale krásný. A spolupracovat pro tento vznešený cíl máme všichni možnost v ustavujícím se Svazu pro spolupráci s armádou, který má být výrazem pevného spojení naší armády s lidem. Zejména my ženy učiníme vše pro splnění tohoto cíle, protože máme rádi svoji vlast a leží nám na srdci šťastná, klidná budoucnost našich dětí. Naše ženy prošly již velkou školou v době ponížení národa za okupace, kdy dovedly hrdinně umírat na popravištích i v koncentračních táborech. Máme příklady žen, které dovedly zásobovat partyzány a riskovat tím i bezpečnost svých rodin, ženy, které bojovaly po boku mužů ve Slovenském národním povstání i na barikádách v revolučních dnech květnových v Praze i v ostatních městech. Tehdy nás všechny spojovala jedna myšlenka, jeden cíl - zvítězit nad nenáviděným vetřelcem, který dnes v jiné podobě ohrožuje znovu náš klid a mír.

A proto kdyby dnes nebo zítra byla naše vlast, kterou všichni tolik milujeme, napadená, právě tak jako Sovětský svaz, naši přátelé, kteří pro nás tolik obětovali, postavíme se všichni - muži, ženy i děti - na všech úsecích do prvních řad společného bojového šiku. My všechny ženy si přejeme ze všech svých sil opravdový mír, ze všech svých sil pro něj pracujeme, ale také ze všech svých sil budeme bojovat proti každému, kdo by se nás opovážil napadnout.

A my křesťané a křesťanské ženy všech vyznání, které nenávidí a zavrhují útočnou nespravedlivou válku, dáme všechny své síly do služeb vlasti, neboť je to pro nás nejen povinností, ale i příkazem svědomí a přesvědčení.

Proto také my, poslanci čs. strany lidové, budeme nejen pro předložený zákon o branné výchově hlasovat, ale učiníme také vše, aby ve společném úsilí, v jednotě našeho národa s národem slovenským, účel zákona, obrana vlasti, byl uskutečněn. Tak naplníme odkaz naší národní hymny o zemském ráji a kráse naší vlasti, která bude ještě krásnější, jak pravil ministr dr. Dolanský na zářijovém zasedání ÚV KSČ: "Před našimi zraky, pod našima rukama se mění tvář naší země, na které je už vidět obrysy budoucí práce. V Kunčicích se rodí nová ocelová základna našeho hospodářství, nové hutě Klementa Gottwalda. Země pod Tatrami se pokrývá sítí prostorných, světlých, veselých velkozávodů. Přes 4000 JZD vyšších typů, moderní zemědělské velkovýrobny, které překonaly malost zaostalých poměrů, ozdobuje náš venkov. Vyrůstají noví lidé na našich šachtách, v dílnách a na polích, muži a ženy svobodné práce, jíž jako novotáři dobývají dosud neobjevené poklady světa."

Jaké krásné výhledy ukazují tato slova ministra dr. Dolanského! A soudružky a soudruzi, vážení přátelé, to je naše zem, to je naše vlast a my všichni ji budeme bránit do posledního dechu.

Ať žije naše lidová armáda, vedená presidentem Klementem Gottwaldem, ať žije sovětská armáda, náš vzor, sovětský lid a námi všemi milovaný Josef Vissarionovič Stalin! (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Daubner. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Daubner: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Náš pracujúci človek vždy opravdové mal rád svoj národ, svoju vlasť.

Dôkazom sú jeho obetiplné bojovné dejiny. Nikdy nešpekuloval so svojou domovinou, ako to robili panské triedy pre svoje triedne, ziskuchtivé záujmy. Prvá republika bola zlá mater robotnému človeku. A predsa keď bola ohrozená fašistickými votrelcami, ľud ju považoval za svoju a bol odhodlaný ju obetavo brániť. A čo buržoázia a jej prisluhovači? Buržoázia vydala republiku na pospas Hitlerovi, zradila národ a hurá vlastenci mali plné nohavice (Veselosť.) To nie je zvláštnosť našej buržoázie; buržoázia vždy a všade na svete bola a bude taká. Buržoázia vždy, keď má voliť medzi svojimi miliónmi a záchranou vlasti, vždy volí svoje milióny. Keď v minulom storočí Bismarck napadol Franciu, porazil jej armádu a buržoázia sa vzdala na milosť, vtedy povstal parížsky proletariát, premenil mesto v pevnosť a donútil Prušiakov zastať pred bránami Paríža. Proletári, tí, o ktorých páni tvrdili a tvrdia, že nemajú vlasteneckého citu, že nemajú radi svoj národ a vlasť, sa hrdinne bili, a len úplná zrada buržoázie, jej úplný aktívny prechod na stranu nepriateľa a vyvolanie občianskej vojny zdolalo parížskych komunardov-vlastencov. Stále sa v dejinách opakujúce udalosti, stále ten istý obraz hnusnej zrady národa a vlasti. Keď vykorisťovateľské vrstvy volajú na slávu vlasti, rozumejú pod tým slávu vykorisťovania, slávu okrádania ľudu, ktorý tvorí hodnoty a dokonca ich živí. Ale akonáhle sú ohrozené tieto ich výsostné práva, bez rozmýšľania opúšťajú vlasť, jej ochranu, a prechádzajú na stranu nepriateľa, aby sa s ním dohodli na utláčaní a okrádaní vlastného ľudu.

Na túto cestu sa dostala i naša buržoázna emigrácia. Jej hysterické volanie po slobode zo zahraničného rozhlasu, jej krokodílie slzy nad vlasťou sú slzami za veľkostatkami, slzami za fabrikami, baniami a veľkoobchodmi, je to volanie po slobode znovu zotročiť náš krásny ľud, aby slobodne mohli páni vykorisťovať, okrádať, obchodovať s našou štátnosťou a samostatnosťou. Za týmto účelom sa spájajú s najhoršími vrahmi našich národov, ktorí 6 rokov v krvi topili našich najlepších ľudí.

Odpoveď nášho ľudu na ich hysterické škreky a zločinné plány je, že ešte obetavejšie pracuje na výstavbe socializmu, že je pripravený brániť svoju prácu a počúva hlas národného hrdinu Júlia Fučíka, ktorý drví nepriateľské kriky: Lidé bděte, měl jsem Vás rád! (Potlesk.)

Dôkazom toho, že buržoázia nikdy nemala vážny úmysel brániť našu vlasť, je, že vychovávala armádu izolovanú od ľudu a proti ľudu. Len si spomeňme, aká bola ich morálka. Dievčatá boli vychovávané, že s vojakom netančili na zábave, na dennom poriadku boli pračky medzi vojakmi a civilmi. Umele sa tvorila hrádza medzi armádou a ľudom. Armáda mala byť nástrojom na chránenie triednych záujmov buržoázie, jej veľkostatkov, bánk a akciových spoločností, v ktorých sedeli kapitalistickí vydriduchovia z celého sveta. No a brannosti ľudu sa báli ako čert kríža, a to len pre svoje úzke, sebecké, vykorisťovateľské a preto protinárodné záujmy. Branný zákon z roku 1937 mal zalepiť ľudu oči, mal robiť dojem, že páni to myslia s obranou republiky vážne, že čosi robia, ale ich zbožné želanie bolo, aby i tento nedostatočný zákon zostal na papieri. Spomínam si, ako sme voľakedy v rámci Jednoty proletárskej telovýchovy organizovali nočné orientačné preteky, ktoré svojou náplňou boli skvelou bojovou prípravou. Čítanie z mapy, beh cez prírodné prekážky, preplíženie sa cez pásmo bielych, hlásenie sa u kontrolných hliadok, dobehnutie do cieľa naznačeného na mape za čím kratší čas - to bol úkol závodníka. A príspevok buržoázie k tomuto bol, že poslala na závodiacich četníkov, ktorí ich ciele obkľúčili - a pračka bola hotová. Odmena závodníkom za ich prípravu na obranu zeme, ktorá bola ohrozená vnútornými a zahraničnými fašistami, bola taká, že všetkých pohnali pred súd. Aký veľký význam mala branná výchova mládeže, organizovanej vo Federovanej proletárskej telovýchove, pre obranu vlasti, sme najlepšie pocítili v partizánskych bojoch v slávnom Slovenskom národnom povstaní. Branná výchova v duchu proletárskeho internacionalizmu sa tu spájala s hrdinnými sovietskymi parašutistami, s ktorými v bratskom zväzku na život a na smrť partizáni bili okupantov a zradcov.

Okrem iných hriechov na brannosti ľudu páchala buržoázia hriechy aj na poli motorizmu a športového letectva. Vraj aby automobil nekonkuroval štátnej železnici, ktorá bola vždy pasívna (páni sa asi so závisťou čudujú, že dnes je aktívna) musel sa obmedzovať motorizmus. Výsledok takejto, prepytujem, "theorie" sme videli v mobilizácii v roku 1938, keď na každej ceste sme videli vyvrátené skvelé autá, čo naši robotníci vyrobili, a to len preto, že narukovaní záložníci, šoféri, dávno zabudli ovládnutie motorového vozidla. Situácia bola taká, že bolo viacej vozidiel ako riadičov. Obrana vlasti rozhodne v modernej dobe si vyžaduje, aby veľké masy občianstva ovládali riadenie motorového vozidla. No, ako to vyzeralo so športovým letectvom, ktoré malo byť pripravené pomôcť ohrozenej vlasti? Tam to bolo ešte žalostnejšie! Lietanie bolo výsadou pár bohatých primadón, ktoré síce peniaze na to mali, ale veľmi ďaleko mali do obrancov vlasti. Príslušníci robotníckej triedy najviac sa dostali na letište k manuálnym prácam, aby pánom pripravili letúne pre ich panské potešenie.

No ale to je minulosť; i keď poučná, predsa len minulosť. Dnes máme hrdinskú budovateľskú prítomnosť a ešte krajšiu budúcnosť pred nami. Vďaka víťazstvu sovietskeho ľudu, našej robotníckej triedy pod vedením našej rodnej KSČ máme všetky predpoklady, aby motorizmus a športové letectvo sa stali majetkom širokých más pracujúcich. Je potrebné zvlášť upozorniť, aby každý politický či hospodársky činiteľ tejto otázke venoval zvýšenú pozornosť, keď to s brannou výchovou ľudu myslí vážne. Ľud by nám to nikdy neodpustil, keby sme buď z nedbalosti alebo z nevšímavosti nevenovali ľudovému motorizmu a letectvu patričnú pozornosť. Náš Autoklub republiky Československej ako kolektívny člen Sväzu pre spoluprácu s armádou má veľké a zodpovedné úlohy širokej agitácie, náboru a praktického výcviku. Z našich motoristov musí vychovať po vzore hrdinných sovietskych frontových šoférov ľudí, ktorí majstrovsky ovládajú svoje stroje. Naši riadiči musia byť oporou našej armády v jej čestnej úlohe obrany vlasti a mieru.

Dobrovoľný Zväz ľudového letectva pod vedením Sväzu pre spoluprácu s armádou musí sa stať masovou organizáciou pracujúcich. Chrbtovou kosťou sväzu musí byť robotnícka a roľnícka mládež. V nej máme záruku, že po vzore stalinských Sokolov vychováme Čkalovcov, letcov typu hrdinov z Príbehu opravdového človeka, ktorí budú chrániť s výšin našej vlasti slobodnú prácu nášho ľudu. Parašutizmus musí sa stať najobľúbenejším športom našej mládeže. V materskej zemi parašutizmu, v Sovietskom zväze, je taká morálka medzi mládežou, že mnoho razy dievča ani nechce mládenca, čo by sa bál zoskočiť s lietadla. Tak ako sovietski parašutisti sú vzorom našim výsadkárom, nech nám slúžia za vzor odvahy a bojovnosti súdruh minister Bacílek a súdruh Harus, ktorí, dosť starí chlapi, v boji proti okupantom prišli k nám do národného povstania ako parašutisti. (Potlesk.)

Dnes náš štát je naozaj republikou ľudu. Republika bez kapitalistov, uhľobarónov, veľkostatkárov, bez nezamestnaných, bez žobrákov je republikou krásnej socialistickej budúcnosti. Takúto vlasť je hodno brániť zo všetkých nevyčerpateľných síl ľudu. Dnes náš štát je opravdovou vlasťou všetkého pracujúceho ľudu, dnes každý pracujúci sa cíti plnoprávnym občanom, hospodárom svojej republiky a z toho vyplýva jeho úprimné, horúce a oddané vlastenectvo. Tento ľud preto najvážnejšie pomýšľa na obranu, na udržanie a upevnenie svojej slobody.

My svoju obranu môžeme založiť na najpevnejších a najširších základoch, na základoch ľudových. Budeme pestovať brannosť ľudu, budeme ju pestovať v každom ohľade, morálnom, politickom a fyzickom. Náš ľud vie, čo má brániť, vie to živelne, cíti to a našou povinnosťou ako zástupcov tohto krásneho ľudu je uzákoniť a usmerniť cieľavedome jeho brannú výchovu. Viesť ľud k ešte väčšej ostražitosti voči jeho nepriateľom, či už zahraničným alebo vnútorným. Je potrebné vysoko vyzdvihnúť naše socialistické ideály, je potrebné zdôrazniť, čo obetí a aké boje nás stálo dosiahnutie samostatnosti a slobody, aby každému občanovi jasne vyvstala vysoká morálna povinnosť brániť naše zriadenie, našu socializmus budujúcu vlasť. Celý náš ľud musí byť predchnutý duchom vlasteneckej obrany, naša armáda musí priamo splývať s ľudom, byť predmetom jeho starostlivosti a lásky.