Súdruhovia a súdružky, priatelia! Náš rozpočet názorne ukazuje starostlivosť našej vlády o poľnohospodársku výrobu. Spomeňme si, ako vyzeral slovenský roľník za kapitalizmu. Túžba po pôde, rozdrobené parcielky. Kravička ako hlavný poťah, mlieko pohonná látka, exekútor najčastejší hosť, zadĺženosť ako kliatba visela nad našimi dedinami. To bol údel našich roľníkov. Kto sa vtedy staral o nášho roľníka, kto sa staral o odbyt jeho výrobkov a o zvyšovanie jeho životnej úrovne? Kto ho mal oslobodiť pomocou mechanizácie od ťažkej driny? Kapitalisti sa veru o nášho roľníka vtedy nestarali. A statkári, ktorí tu na pôde parlamentu vtedy zastupovali roľníkov, si zákony a nariadenia vynášali v prospech seba. A náš roľník len drel, aby sa vymanil z dlhov, aby si zachránil ten kúsok pôdy, ktorá bola jeho existenciou. To bol údel našich roľníkov za kapitalizmu.

A taký údel majú roľníci ešte dnes v Taliansku, kde vláda miesto pomoci dáva strieľať do roľníkov, ktorí chcú, aby sa mohli uživiť, obrábať ľadom ležiacu statkársku pôdu. A porovnajme minulosť našich roľníkov s dneškom. Rozpočet, ktorý prejednávame, hovorí za všetko. 1.369,000.000 Kčs len na povznesenie rastlinnej výroby zabezpečuje, aby naši roľníci-družstevníci mohli splniť a zvýšiť výrobné úlohy v rastlinnej výrobe nielen o 15 %, ale majú možnosť zvýšiť rastlinnú výrobu i niekoľkokrát.

Členovia JRD vo Vištuku Ján Hajko s manželkou v minulom roku si zarobili 91.000 Kčs, Imrich Tomašovič s manželkou 87.000 Kčs, Anton Hajko sám 67.000 Kčs, Jozef Keľak 61.000 Kčs. K tomu naturálie a úrodu zo záhumienku. Naši roľníci-družstevníci majú možnosť zárobok zvýšiť, lebo môžu využiť bohatých skúseností sovietskej agrotechniky a agrobiológie. Majú možnosť sa učiť od sovietskych kolchozníkov, majú možnosť sa učiť od majstrov vysokých úrod, majú možnosť využiť na družstevných lánoch pomoci našich STS. A podľa práce a výsledkov sú aj odmeny družstevníkov také, že zabezpečujú i šťastný život našich družstevníkov.

Úloh, ktoré súvisia so zvýšením rastlinnej výroby, sú si vedomí i družstevníci vo Vištuku, ktorí svoju úlohu zabezpečujú tým, že už na jeseň previedli krížovú siatbu na všetkých oziminách vo výmere 90 ha. Takisto i teraz v jarných prácach vyzvali na súťaž všetky družstvá v okrese. Niektorí družstevníci sa zaviazali plánované úlohy zvýšiť o 15-30 %. A družstevník Vincenc Radakovič s manželkou sa zaviazal podľa prosenického hnutia dorobiť 500 q cukrovej repy. Radakovič nezostal sám, ale nasledoval ho Imrich Tomašovič, ktorý sa zaviazal, keď mu družstvo pomôže zabezpečiť všetky agrotechnické opatrenia, dorobiť 600 q repy z 1 ha. Ja verím, že ani Tomašovič nebude posledný a budú ho nasledovať ďalší družstevníci i z ostatných JRD. Z týchto niekoľkých prípadov, súdružky a súdruhovia, je vidieť, ako naši roľníci-družstevníci zabezpečujú výrobné úlohy v našom poľnohospodárstve, ktoré nám uložila naša strana a naša vláda.

Súdruhovia a súdružky, priatelia, na záver by som sa chcel zmieniť o najhoršom a najnebezpečnejšom pleveli v našom poľnohospodárstve, o dedinských boháčoch a o boji, ktorý musíme denne s nimi svádzať. Tento boj musíme viesť dôkladne a musíme tento plevel z našich družstevných polí, z našich družstiev a z našich dedín i s koreňami vytrhať. Netreba zvlášť zdôrazňovať, lebo sa denne s tým stretávame, že dedinský boháč je najväčším nepriateľom zvyšovania našej poľnohospodárskej výroby, preto tohto nepriateľa nesmieme ani na okamih spustiť s očí. Tento nepriateľ našej poľnohospodárskej výroby, našich JRD, neškodí nám len tým, že nezvyšuje rastlinnú a živočíšnu výrobu, ale rozvracia nám i naše JRD a sťažuje nám prácu pri získavaní malých a stredných roľníkov do JRD. A keď sa mu táto práca nedarí, uchyľuje sa k tým najhorším činom, že nám ničí úrodu, do ktorej naši družstevníci, naši roľníci, už vložili toľko práce, ako to povedal vo svojom prejave s. minister Kabeš. Požiare, ktoré vznikli v našom poľnohospodárstve, sú spoločným dielom diverzantov, ktorých nám posiela americký imperializmus, a našich boháčov. Áno, dedinský boháč je ochotný spojiť sa s každým, kto chce škodiť nášmu hospodárstvu. Preto musíme byť ostražití a denne musíme bdieť nad našou úrodou, ktorá už hotová je vystavená nebezpečiu týchto nepriateľov. A preto z toho dôvodu bude potrebné, aby sme náš boj proti dedinským boháčom viedli neúprosne tak, ako nás tomu učí najlepší družstevník s. Klement Gottwald. (Potlesk.)

Podpreseda Žiak: Dávam slovo posl. Borůvkovi.

Posl. Borůvka: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Kapitola rozpočtu ministerstva zemědělství na zvelebení živočišné výroby má letošního roku k disposici dosud nebývalé peněžité částky. Po této stránce je se strany vlády učiněno vše, aby nedostatek finančních prostředků nebyl na závadu splnění úkolů daných usnesením strany a vlády ze dne 4. a 5. února letošního roku ke zlepšení zásobování obyvatelstva masem a masnými výrobky. Předchozí řečník s. Navračič hovořil o výrobě rostlinné, která je základem úspěšného rozvoje a zlepšení celé živočišné výroby. "Půda není špatná - jsou jen špatní hospodáři," je třeba odpovědět těm, kteří by se chtěli vymlouvat na malou krmivovou základnu. I mimo plánované úkoly rostlinné výroby je možné, zejména orbou starých luk, získat dobrou krmnou základnu.

Naše JZD v Dolanech zaseje letos na jaře na ploše 20 ha na podzim zoraných luk na katastru města Jaroměře, kde tamní samostatně hospodařící rolníci nemají zájem, směs ovsa s ječmenem a tím si velmi zlepší potřebnou zásobu krmení. Je samozřejmé, že při rozdrobené malovýrobě tato dobrá věc narazí na obtíže. My však přece už víme, jak je odstranit.

Druhou, stejně závažnou překážkou jak zvýšení stavu dobytka a prasat, tak i zvýšeného odstavu telat je nedostatek stájových prostorů, hlavně u malých rolníků; proto je nejvýš nutné využít budov vesnických boháčů. Jsou zde dále možnosti nepříliš nákladných adaptací stájí a prasečníků. I tady najdeme stovky dobrých vzorů levné úpravy společného ustájení. Vezmu opět příklad z vlastního družstva. Na 148 ha orné půdy včetně záhumenku a 15 ha luk je plánováno na rok 1952 80 dojnic. V dosavadních stájích 20 hospodářství drobných zemědělců, členů JZD, se stěží umístilo 65 dojnic spolu s dalšími asi 20 kusy mladého dobytka. Plán zástavu dojnic a celkového zvýšení počtu skotu za těchto okolností - při setrvání na dosavadním způsobu malovýroby - by nebylo možno splnit. Proto v roce 1951 provedli členové vlastními silami, a to i za polních prací, adaptaci ve stodole vesnického boháče Noska a koncem září svedli dobytek. Dnes stojí v adaptovaném kravíně 51 dojnic a 10 jalovic, dále 24 kusů mladého dobytka. Ve starém chlévě statku pak ještě 22 kusů jalovic a mladého dobytka. Doma má každý družstevník 1 záhumenkovou krávu a tele. Celkem tedy bude ustájeno nejméně 150 kusů skotu. Plán zástavu jak dojnic, tak i mladého dobytka bude tím v roce 1952 bez obtíží a lehko splněn.

Nestačilo by ovšem jen zvýšit stav dojnic. Společné ustájení při řádné obsluze a uplatnění zkušeností a vzoru sovětských mistrů vysokých užitkovostí dobytka zajišťuje tak zvýšenou dojivost, že se zdá až neuvěřitelná. Mnozí nevěřící Tomáši z řad drobných rolníků, dosud soukromě hospodařících, nedůvěřivě vrtí hlavami a říkají, kdovíjak jsou pravdivá naše čísla o zvýšení dojivosti. Víme, že ne právě příjemně se poslouchají všem, kteří se mnohde ohrazují proti plánovaným dodávkám mléka, i když nepřesahují třeba ani 1500 litrů čisté dodávky od jedné krávy za rok.

Jak podstatně se zvýší výroba mléka, až všichni zemědělci pochopí obrovský význam velkovýroby a v ní socialistické dělby práce, přecházející na specialisaci, dokáže několik srovnání před svodem dobytka v našem JZD a po něm; tak, jako to bylo u nás, je to dnes v tisíci jiných obcích. Několik jednotlivců plní velmi dobře smluvní dodávkové úkoly, ale mnoho jiných, obyčejně většina, pokulhává. Průměr dodávky je potom samozřejmě nízký. Tady platí totéž, co ve výrobě průmyslové: nestačí vysoký výkon několika dobrých úderníků. Jedině tehdy, když si pokrokové methody práce většina pracovníků osvojí, jdou čísla plnění plánu nahoru. Zde je také odpověď na všechny připomínky a dotazy dobrých plničů plánu v zemědělské malovýrobě, kam se jen poděje všechno mléko a maso, když oni prý tak vysoko překračují své dodávky! Nám nestačí a nepozvedne dodávku několik hospodářství ve vsi, třeba i s velmi dobrým výkonem. Dobré plnění dodávek vůči státu musíme dostat do celkového průměru ve velkovýrobě, a jedině tehdy se to znatelně projeví a zlepší i situaci v zásobování našeho pracujícího lidu.

Před svodem dobytka se v našem družstvu také velmi dobře krmilo, a přece dodávali družstevníci v roce 1951 za 9 měsíců do konce září průměrně jen 7000 litrů mléka měsíčně od všech 65 dojnic ustájených ve 20 chlévech. Po svodu za měsíc říjen bylo jen od 51 společně ustájených dojnic dodáno 7195 litrů mléka, za listopad 10.053, za prosinec 10.709 litrů mléka a v lednu 1952 už 11.906 litrů. Když ještě navíc se pak započítá mléko dodané od záhumenkových krav, které si dodávají družstevníci na volný trh a které činí ještě v průměru dalších asi 2000 litrů mléka měsíčně, můžeme střízlivě počítat zvýšení z původních 7000 na celých 14.000 litrů mléka měsíčně, dodaných našemu zásobování po společném ustájení dobytka.

V čem vězí ono tajemství úspěchu? Je celkem prosté. Spočívá nejen v dobré krmné základně, ale i v socialistické dělbě práce, ve specialisaci a prémiovém systému odměňování práce. Našimi krmiči ve chlévech jsou soudruzi Tylš a Fendrych. Oba dva při soukromém hospodaření měli nejlepší dobytek a nejlepší dojnice ve vesnici. Oba chovali i v malém hospodářství jeden až dva aukční býčky za rok. A nyní ne už jen u svých 4 dojnic v malém chlévě, ale u všech 51 v družstvu zvedají dojivost správným a včasným krmením, ošetřováním a dojením třikrát denně. Spolu se třemi dojičkami vytvořili stájový kolektiv, a dojičky soudružky Krejčová a Borůvková postupně zavádějí u svých přidělených dojnic masáž podle vzoru soudr. Malininové. Odměna za práci jednotlivců a prémie pro celý kolektiv je u nás závislá na dosažené denní dojivosti mléka a přírůstku na váze mladého dobytka.

Není to samozřejmě jen naše JZD v Dolanech. Měl jsem příležitost navštívit i jiná dobrá družstva. Tak ku př. JZD Slavice v okr. Stříbro, kraj Plzeň. Soudruh posl. Hajšman mluvil o něm v zemědělském výboru. Ani v tomto JZD nešlo také na počátku roku 1951 všechno jako na drátku. I tady byly potíže. Nebylo však všechno vinou družstevníků. A tak jako ve Slavicích - a to platí pro všechna družstva - spočívala chyba v nás, politických pracovnících i funkcionářích lidové správy. Nedovedli jsme jim říci a na konkrétních příkladech ukázat, jak špatná pracovní morálka spočívá v nesprávné organisaci práce a v nesprávně postavené odměně za práci. Neukázali jsme jim, že odměna za práci ve chlévě nesmí spočívat v počtu ošetřovaného dobytka, ale v dosažených výsledcích nadojeného mléka a přírůstku masa. Nevysvětlili jsme jim dostatečně doplňkový systém odměny při přepracování výrobního plánu. A jen povšechně jsme mnohde hovořili o výrobních plánech a neukázali na důležitost finančního rozpočtu družstva, jak ve své zprávě uvedl kritickou připomínkou při zahájení rozpravy o rozpočtu soudr. min. Kabeš.

Dnes mají ve Slavicích rozděleny dojnice na jednotlivé dojičky a pracovní jednotky počítají podle skutečně docílené výroby. Postavili normu výroby od 1 krávy za rok 1800 litrů mléka. Prémiový systém spočívá v tom, že na každých dalších 50 litrů nadojeného mléka dostává dojička, která současně krmí, další jednu pracovní jednotku. Překročí-li dojička normu přes 2000 litrů, dostane za veškeré mléko přes tuto normu 50 % peněžité hodnoty. Dojička má za povinnost připustit 15 dojnic a získat do roka 14 telat. Získá-li 15 telat za rok, dostává jako odměnu 15. tele zdarma. A výsledky tohoto prémiového systému se již objevily. V listopadu 1951 byla denní dojivost 2.2 litru, v prosinci 4.5 litru na den, v lednu 1952 už 5.3 litru, v únoru 7.12 litru a dojivost dále stoupá.

Mnoho jsme mluvili o soutěži, ale málo jsme dovedli ji v praxi použít k podnícení zájmu o práci. Ve Slavicích postavili vzornou tabuli cti na dvoře hospodářství družstva a na prvém místě vedle jména nejlepší pracovnice ve stájích s. Havličkové je za sklem její veliká fotografie, a druhé soudružky pracující společně s ní, Cuhrová, Ředinová a Kohoutová, ji nezávidí. Ne. Jen říkají, jak ony příští měsíc u svých krav zvednou dojivost, aby předhonily Havličkovou a na prvé místo se dostala některá z nich. (Potlesk.)

A nejen to, JZD Slavice vyzvalo k soutěži JZD Krasíkov. Obě družstva se dohodla, že postaví tabuli cti na hranicích katastru, kde bude zaznamenáván výsledek ze všech odvětví výroby i postup polních prací. Dohodli se, že dobré výsledky bude symbolisovat rychlý, zdravý vlčák a ty opožděné upachtěný daxlík. Na těchto příkladech je zřejmé, že i při poměrně malém počtu pracovních sil je možné ve většině družstev jejich účelným rozmístěním, začleněním do stálých skupin, rozvinutím socialistické soutěže i zvýšené úkoly zvládnout. Správným výběrem a rozmístěním kádrů podnítit zdravé zápolení, chuť k práci a tím rostoucí příjmy, blahobyt a zámožnost všech členů JZD. I pro nás dnes platí slova soudruha Stalina. I my máme všechny předpoklady, abychom po vzoru sovětských kolchozníků učinili naše JZD zámožnými a v něm pracující družstevníky spokojenými.

A ještě jednu připomínku. Vždycky je nutné srovnávat. Dřívější dobu kapitalistické první republiky, kdy čeledínové, služky, deputátníci, pracující u dobytka a prasat, byli stavěni až na poslední místo. Názor na tuto důležitou práci byl vyjádřen opovržlivým: pacholek od volů, děvečka z chlíva. Tyto doby patří bohudíky nenávratné minulosti. Přece však ještě něco z ní v názoru na tuto práci v chlévě a u prasat mezi lidmi zůstalo. Je proto nejvýš na čase z této také základní prvovýroby učinit věc cti a slávy. Především péčí o člověka na pracovišti. Ve Slavicích zřídili vedle chléva kulturní jizbu, kde si stájový kolektiv pohovoří o své práci, kde jsou také noviny, naučné brožury a rozhlas. Tak jsme to také viděli v sovětských kolchozech, kde u žádné stáje nebylo zapomenuto na tuto světničku kultury. Práce v chlévě, ve výkrmnách prasat, v porodnicích u prasnic, v drůbežárnách i v ovčínech se u nás již stává a musí stát skutečně věcí cti a slávy. Nejvyšších vyznamenání a uznání dostává se u nás vzorným pracovnicím v živočišné výrobě. President republiky přijal na Hradě pražském k Mezinárodnímu dni žen nejlepší a nejzasloužilejší pracovnice z celé republiky a mezi nimi též vzorné krmičky prasat a dojičky krav ze všech krajů, z mnoha JZD i Československých státních statků. Dovolte mi uvést aspoň tři příklady.

Brázdilová Milada z JZD Kvasnice, okres Kroměříž, kraj Gottwaldov, používá methody soudružky Malininové a zvýšila průměrnou dojivost ze 4 na 9 litrů mléka denně. U jednotlivých kusů dociluje průměrné dojivosti až 18 a 25 litrů mléka denně. Fišlová Marie, JZD Mladoňovice, kraj Jihlava, krmička 102 prasat s průměrným přírůstkem 62 dkg denně, v roce 1951 odpracovala 433 pracovních jednotek. A třetí, Dvořáková Božena, JZD Lodín, okres Nový Bydžov, kraj Hradec Králové, první šla pracovat do společné stáje, získala další spolupracovníky. Spolu s nimi zvýšila denní dojivost z původních 4 litrů na 8 litrů a zasloužila se o to, že JZD překročilo plán dodávky v r. 1951 o 40.000 litrů.

Naše díky a blahopřání k nejvyššímu vyznamenání, přijetí presidentem republiky, patří jim a všem dalším tisícům obětavých pracovnic, které ukazují cestu a pozvedají vysoko tuto dříve opovrhovanou a neuznávanou práci na místo nejdůležitější a nejpřednější. (Potlesk.)