A ještě jedno radostné zjištění z této skutečnosti, jak naše ženy na vesnici obětavě a cele se zapojují do přestavby naší zemědělské velkovýroby. Ministr zemědělství soudruh Nepomucký ve svém závěrečném projevu v zemědělském výboru kladl veliký důraz na tuto pomoc žen při naší společné práci na přebudování socialistické vesnice. Dobré výsledky našich JZD, zkušenosti z r. 1951, poučení z chyb dávají pro další práci všechny předpoklady úspěšného splnění úkolu postaveného před nás v r. 1952.

Dalším nutným zajištěním výsledků práce v živočišné výrobě a splnění usnesení strany a vlády je dobrá a přesná práce inseminačních techniků a veterinářů. V rozpočtu je pamatováno na jejich dobré existenční zajištění. Běží nyní o to, aby tito pracovníci dobře si porozuměli a úzce spolupracovali se všemi stájovými kolektivy v JZD. Organisace inseminační služby je určena už usnesením strany a vlády o živočišné výrobě. Není tomu tak dosud ve službě veterinární. Bude proto nutné urychleně dobudovat organisaci veterinární služby, a to podle vzoru Sovětského svazu, a soustředit ji jednotně v ministerstvu zemědělství. Dosavadní roztříštěnost škodí a brzdí zdárné plnění plánu živočišné výroby.

Finanční zajištění v rozpočtu, který právě projednáváme, dává naší práci zdravý a reálný podklad. Pro srovnání, jak je nyní pečováno o rozvoj živočišné výroby proti době prvé republiky, uvedu v závěru jen několik číslic. Rozpočet v r. 1934 dal celkem na živočišnou výrobu 17,909.000 Kčs a z této částky přišlo ještě na Ústav pro zvelebování chovu koní celých 14,709.000 Kčs, takže na podporu a zvelebení ostatní živočišné výroby, té výroby, která se týkala právě drobných a středních rolníků, zbylo pouze 3,200.000 Kčs. Naše strana a vláda dává nám k disposici na podporu a zvelebení živočišné výroby na rok 1952 1.584 mil. korun, což je skoro 900krát více než v kapitalistické první republice v r. 1934. (Potlesk.) Je nyní na nás, abychom s těmito penězi dobře hospodařili, abychom více vyrobili, zlepšili a doplnili stůl pracujících. Pak silná bude republika a tím posílený boj za mír v celém světě. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Mestekovi.

Posl. Mestek: Soudruzi a soudružky, paní a pánové!

Při projednávání 15. kap. rozpočtu, ministerstvo zemědělství, je zapotřebí, abychom si všimli, jakou úlohu a význam mají v našem zemědělství státní statky a strojní stanice. Oba tyto sektory jsou novou formou v zemědělské výrobě a ukázaly již svoji oprávněnost při budování socialismu na naší vesnici. Státní statky z prvé republiky nemůžeme v žádném případě srovnávat se státními statky, které budujeme dnes, a s jejich úkoly. Růstem státních statků od 1. 1. 1949 se zvětšila plocha obdělávané půdy k 1. 1. 1952 čtyřikrát, ale naproti tomu růst živočišné výroby je daleko větší; za dobu tří let se zvětšily stavy skotu dvanáctkrát, z toho dojnic devětkrát. Chov prasat se za tuto dob u zvětšil 42krát, z toho prasnic třicetkrát. Růst pracovních sil na státních statcích je úměrný růstu státních statků.

Při takovémto bouřlivém růstu prodělávaly a prodělávají státní statky celou řadu těžkostí a obtíží, nehledě k tomu, že banda záškodníků v čele se Smrkovským se snažila tento bouřlivý růst narušovat a tím způsobovala našemu hospodářství nedozírně škody. Státní statky jsou hlavním výrobcem šlechtěných osiv a sádí v našem státě, čímž vydatně pomáhají JZD a malým a středním rolníkům.

Přes obtíže a těžkosti, které se na státních statcích projevovaly, je nutno konstatovat, že nebylo uděláno vše, aby se státní statky staly ukazatelem a nositelem nových forem zemědělské velkovýroby, zvláště pak aby přenášely bohaté zkušenosti sovětského zemědělství a tak napomáhaly v přestavbě naší vesnice ve vesnici socialistickou.

Hlavní úkol, před kterým stojí státní statky, je zhospodárnit jejich výrobu a zlepšit pracovní morálku na nich. Není možno nadále trpět takový stav, jako je na př. na statku Unhošť, na okrese Kladno. Na hospodářství tohoto statku Velké Přítočno, který má 350 ha půdy a značně hospodářské ztráty, jsme byli svědky toho, že ve špičkových pracích odpracoval jeden stálý zaměstnanec 160 pracovních hodin měsíčně, to znamená, že do normální pracovní doby v měsíci scházelo u každého zaměstnance nejméně 30 hodin a při 70 zaměstnancích toho statku to činilo 2270 pracovních hodin za měsíc. Jen na tomto jednom hospodářství bylo možno při dodržování pracovní doby ušetřit 11 pracovníků, nehledě k tomu, že je zapotřebí, aby každý pracovník na úseku zemědělské výroby si byl vědom toho, že je nutno ve špičkových pracích pracovat tak, abychom využili slunečního dne a tak zajistili rychlou sklizeň a tím i výživu našeho národa.

Obdobný stav je na celé řadě ředitelství a hospodářství a bude zapotřebí, aby vedoucí činitelé statků a hospodářství, ale také lidová správa pomohli odstraňovat tyto vážné nedostatky, a proti lajdákům věsti neúprosný boj.

Ale i na státních statcích máme stovky a tisíce dobrých a svědomitých pracovníků, kteří se učí ze sovětských zkušeností a plní své úkoly svědomitě. Na hospodářství Zvoleněves, okres Slaný, pracuje dojička soudr. Kreslová, která používá rad sovětské kolchoznice a hrdinky socialistické práce soudr. Malininy. Od 1. listopadu, kdy začala tyto methody uplatňovat, dojila od 18 dojnic průměrně 4,38 l mléka na ustájenou dojnici denně. Za 4 měsíce, to je k 1. březnu 1952, dosáhla u téhož počtu dojnic dojivosti na dojnici a den již 9,83 l mléka. Touto svojí prací dokázala soudr. Kreslová, že všichni pracovníci ve stáji následovali jejího příkladu a tak splní čtvrtletní úkol v dodávce mléka na 120 %.

Na hospodářství Horní Počernice, okres Praha-sever, byla dána některá prasata do zemljanek, kde byla přes celou zimu, a bylo u nich dosaženo na kus a den přírůstku 0,64 kg. V poměrech normální výkrmny bylo u prasat o stejné váze dosahováno přírůstku 0,40 kg denně. Přitom byla dána do zemljanek prasata, která byla ve výkrmně nejhorší. To dokazuje, že není potřebí stavět nákladné stavby, ale že je třeba zvýšit péčí o živočišnou výrobu.

Podobných příkladů jak v živočišné, tak i v rostlinné výrobě jsou stovky a všechny ukazují, že drobní pracovníci na státních statcích jsou si vědomi své odpovědnosti vůči pracujícím v našem průmyslu a tak se snaží, aby i oni přispěli k výstavbě socialismu v našem státě.

Vedoucí pracovníci státních statků by měli důsledněji uplatňovat usnesení o rozbití soustavy tuhého centralismu: zjednodušit způsob kalkulace a účetnictví tak, aby každý vedoucí hospodářství jim rozuměl, aby mu sloužily jako podklad ke každodennímu řízení hospodářství nebo úseku, který je mu svěřen, zvláštní pozornost pak věnovat položce všeobecná státní režie, ve které jsou obsaženy všechny ztráty vzniklé špatným hospodařením.

Při budování jednotných zemědělských družstev jsou důležitým pomocníkem státní traktorové stanice. I na tomto úseku zemědělské výroby proděláváme určité těžkosti a obtíže, i zde je nutno bojovat proti nesprávným názorům a snažit se o to, aby strojní stanice plnily svůj úkol, který jim byl dán usnesením strany a vlády o opatřeních ke zlepšení práce strojních a traktorových stanic. Chtěl bych ukázat, že je možno usnesení strany a vlády s úspěchem provádět podle příkladu stanice Olešná, jak o tom hovořil v zemědělském výboru posl. soudr. Vlasák.

Strojně traktorová stanice v Olešné pracuje pro 27 JZD III. typu a pro 26 družstev nižších typů. K tomu má vybudováno 9 středisek a má k disposici 54 traktorů se 168 zaměstnanci, a svou výstavbou je průměrnou stanicí. Střediska strojní stanice jsou vybudována dobře. Stanice však na svoje úkoly nebyla dostatečně vybavena traktory i ostatním strojním zařízením. Hospodaření stanice má však dobré výsledky za uplynulý rok: 10.000 Kčs na jeden inventovaný traktor s výkonem 852 průměrných hektarů, což je zásluhou dobrého vedení stanice a dobré pracovní morálky všech traktoristů.

Ředitel stanice úzce spolupracuje s lidovou správou, s okresním výborem komunistické strany a se všemi složkami Národní fronty. Jednou týdně svolává brigadýry k poradě, kde se projednají všechny úkoly pro příští den a týden, a dbá o to, aby úkoly, které byly dány na této poradě, nebyly během celého období nikým měněny. Dále pak svolává během sezónních prací dvakrát až třikrát strojní rady, kde přímo se zástupci JZD a za účasti lidové správy projednává hlavní úkoly pro nastávající období.

Strojní stanice dbá o to, aby měla řádně uzavřené smlouvy s JZD o pracích, které má družstvu provést. Jsou-li smlouvy řádně uzavřeny a dbá-li se na jejich dodržování, pak se nemůže stát, o čem zde správně hovořil soudruh ministr Kabeš a co se stalo ve stanici v Kálnej v Nitranském kraji, kde stanice vyinkasovala peníze za práci, kterou neprovedla. Ředitel stanice s politickým zástupcem se jednou týdně scházejí na ONV s pracovníky lidové správy a se zástupci OV KSČ. Po poradě s vedoucím stanice svolává brigadýr t. zv. malou strojní radu, t. j. předsedy nebo agronomy družstev, pro které pracuje jeho středisko, a projednává s nimi úkoly pro příští týden. Této porady se účastní také traktoristé tohoto střediska, kteří prohovořují své úkoly přímo s jednotlivými předsedy JZD. Všichni účastníci těchto porad dbají o to, aby ujednání, na kterých se dohodli, nebyla průběhem výkonu se žádné strany měněna. To znamená, že družstva vědí, kdy a který traktor a na jaké práci bude u nich pracovat, a zároveň traktorista zná také přesně svůj úkol a může si svou práci zorganisovat a věnovat náležitou přípravu stroji.

Údržba traktorů na střediscích je prováděna buď po skončení nebo před započetím práce a traktoristé jsou za údržbu zvlášť odměňováni. Údržba se provádí každý den. Proto také jsou náklady na náhradní díly a na spotřebu pohonných hmot nižší než v jiných stanicích. Jde-li stroj do opravy, přechází traktorista k jinému traktoru na druhou směnu nebo se podle potřeby účastní opravy vlastního traktoru.

Politické zajištění úkolů strojní stanice probíhá zároveň při projednávání ve strojních radách a na střediscích. Závodní složky projednávají tyto úkoly týdně na svých výborových schůzích a pak každý měsíc se konají plenární schůze, kde jsou hodnoceny výsledky jednotlivých středisek a kde je také hodnocena soutěž, které se účastní všichni zaměstnanci strojní stanice.

Strojní stanice Olešná koná svou práci ke spokojenosti jednotných zemědělských družstev, o čemž svědčí to, že od nich dostala mnoho děkovných dopisů. Tento jeden příklad ukazuje, že záleží jen na pracovnících strojní stanice, na vedoucích orgánech, aby vládní usnesení bylo splněno, a to pokud možno v době co nejkratší. Nemohou platit žádné výmluvy na objektivní potíže. Projevují-li se nedostatky, pak je nutno hledat příčinu v nás, kteří máme co činit se státními strojními stanicemi. I na stanicích je nutno bojovat proti lajdáctví a neodpovědnosti.

Soudruh ministr Kabeš zde uvedl stanici Horňátky, která odstranila nesprávnosti, na které ukázal loni při rozpočtové rozpravě. Po účetním pořádku a přehledu se stanice zlepšila, ale pracovní morálka a péče o stroje a nářadí je stále neuspokojivá. Do stanice Horňátky, okres Mělník, byly v minulém roce v prosinci dány dva pásové traktory ČKD 60 k menším opravám. Když nyní mělo dojít k opravě, bylo zjištěno, že motory jsou zničeny mrazem a musí být úplně vyměněny. To však nesloužilo stanici k tomu, aby zjednala nápravu, a tak zakrátko nato, když byl vzat do dílny traktor Škoda 30, bylo zjištěno, že voda není vypuštěna, a tak motor zničen mrazem. Tímto lajdáctvím a neodpovědností nebudou v jarních pracích zasazeny tři silné traktory. Jaké škody tím vzniknou našemu zemědělství, nehledě k tomu, že je zde nutno vyrobit tři nové motory, abychom nahradili to, co neodpovědností bylo zničeno!

Strojní stanice se přes obtíže a těžkosti staly již platným pomocníkem našich JZD a těžko by si již dnes mohl někdo představit budování jednotných zemědělských družstev bez nich. Záleží na nás všech, zvláště pak na pracovnících strojních stanic, aby splnili do všech důsledků usnesení strany a vlády. Státní strojní stanice a státní statky mají před sebou veliký úkol, ale také veliký vzor ve slavných MTS Sovětského svazu a v sovětských sovchozech. Jejich snahou musí být, aby se nejvíce těmto vzorům přiblížily a tak zajistily všechny úkoly, které jsou jim ukládány, a splnily to, co od nich očekává všechen pracující lid naší republiky: aby pomohly zajistit výživu národa, zajistit obranyschopnost naší republiky proti všem útokům válečných paličů tím, že se zařadí čestně do bloku obránců světového míru, vedeného nepřemožitelným Sovětským svazem. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Fridrichovi.

Posl. Fridrich: Paní a pánové!

Je ještě v dobré paměti, jak se dařilo našim rolníkům před válkou. Rolník vyrobil, ale dosti často nemohl prodat, prodával za směšně nízké ceny. Vzpomínám si, jak komisionáři obilního monopolu na trhu v Kyjově a v Uherském Hradišti pomalu obraceli pytle s obilím, aby se přesvědčili, že kvalita obilí je stejná jako na povrchu. Ponižujícím způsobem utrhávali rolníkovi na kvalitě a rolník, který potřeboval peníze, byl vydán na milost a nemilost těchto náhončích monopolů, ovládaných agrárními kapitalisty.

Pokud se týká cen zemědělských výrobků, sám jeden z vůdců agrární strany, prof. dr. Brdlík vypočetl, že v letech 1925 až 1938 byla živočišná výroba na 1 ha zemědělské plochy osmkrát ztrátová, kdežto výnos rostlinné výroby za tutéž dobu byl každý rok ziskový. Uvážíme-li, že důchody malého a středního rolníka plynuly ze 70 % ze živočišné výroby a jen z 30 % z výroby rostlinné a že hlavním pramenem důchodů velkostatkáře a statkáře byla výroba rostlinná, vidíme jasně, že cenová politika ožebračovala drobného a středního rolníka. Technická zaostalost zemědělství, nedostatek mechanisace u drobných a středních podniků, útěk z venkova do měst, 30 miliard korun dluhů našich zemědělců v roce 1936, z nichž musili ročně platit jednu a půl miliardy korun úroků, hrozba exekučních dražeb na 163.000 chalup to byl výsledek práce pro malého a středního rolníka za 20 let politiky agrární strany.

Podívejme se, jaká je dnešní situace v našem zemědělství! Výroba a výkup zemědělských výrobků u JZD a ostatních rolníků jsou zajišťovány hromadnou smlouvou, za jejíž dodržení je spoluodpověden MNV, který smlouvu podpisuje spolu se zástupcem výkupních skladů. Jaký to ohromný rozdíl! Před válkou zemědělec sel a nevěděl, zda prodá a zač prodá. Dnes ví, co vyrobí, kolik prodá a za jaké ceny, a že prodá za vyšší ceny, bude-li prodávat nadsmluvně. Ví, kolik má chovat hospodářského zvířectva, kolik má od něho vyprodukovat, ví, kolik výrobků živočišných odvede a za jaké ceny. A konečně smlouva ukládá státu povinnost odebrat za stanovené ceny výrobky, které rolník vyprodukoval, takže o odbyt a dobré zpeněžení svých výrobků za pevné ceny má rolník postaráno.