Zdánlivé nepopulární opatření vlády, kterých se chtěla reakce chytat, aby ukázala, jak to s námi jde s kopce, však znamenají, že na volný trh bude nyní dodáno více masa o 20 % proti stavu v roce 1951, při čemž dodávky výsekového masa budou na volném trhu zvýšeny nejméně o 40 % a dodávky masných výrobků nejméně o 10 %. Volný trh bude také obohacen dalšími kvalitními druhy masa a masných výrobků, síť volných masných prodejen státního obchodu bude rozšířena o 10 %, a to především v důležitých průmyslových střediscích, zejména v městech klíčového průmyslu. K zlepšení zásobování velkých průmyslových podniků bude rozšířen prodej volných masných výrobků v závodních kantýnách. Současně bude rozšířen večerní a nedělní prodej volných masných výrobků a zajištěn zvýšený přísun pro volný trh, zejména před nedělemi a svátky. I nevěřící Tomáši dnes vidí, že jsme nelhali, když jsme tvrdili, že každé opatření vlády je činěno ve prospěch pracujícího lidu a že i přes dočasné omezení lze očekávat, že nyní bude skutečně omezován vázaný trh a dále rozšiřován a prohlubován volný trh.

K tomu nám zajisté pomohl i energický zásah vlády ve vydávání potravinových lístků pro všechny kategorie spotřebitelů. Dnes už můžeme právem říci, že toto opatření skutečně zavedlo pořádek ve stavu, který charakterisoval soudruh president republiky jako nedodržování státní discipliny. Podívejme se jen, jak neodpovědně rostlo třeba vydávání přídavkových lístků pro těžce pracující.

Během r. 1948-1951 stoupl počet vydávaných lístků pro těžce pracující o 78 %, pro velmi těžce pracující o 88 %. Byla to vada celého lístkového systému, který neodměňoval každého podle toho, jak důležitou práci vykonává pro výstavbu socialismu a jaký při ní podává výkon, který nedělal rozdíl mezi dělníkem a soukromým podnikatelem nebo vesnickým boháčem. Kdybychom za těchto okolností dávali každému v podstatě stejný příděl za nízké ceny vázaného trhu, bylo by to nejen nespravedlivé, ale zůstali bychom v uplatňování zásady odměňování podle práce na poloviční cestě.

I tady neměla naše vláda nic jiného na mysli nežli chránit náš pracující lid před těmi, kteří stále ještě nechápou, že v socialistickém zřízení nikdo nemůže neoprávněně pobírat potravinové lístky na úkor celkového stavu našeho zásobování.

Má-li náš socialistický obchod prokazovat svou převahu nad kapitalistickým, musí to dokazovat mimo jiné i neustálou péčí o zvyšování kvality výrobků, které uvádí na trh. My se dnes v lidově demokratické republice řídíme zásadou: pro pracující lid jen to nejlepší. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jednou z předních povinností socialistického obchodu je, aby byl představitelem zájmů spotřebitelů, aby vždy dosti důrazně tlumočil jejich přání výrobě a dovedl pružně vyvozovat závěry z kritiky a námětů vzešlých z řad spotřebitelů, týkajících se výroby.

Mluvím-li o kvalitě, mám především na mysli naši nejzákladnější potravinu, chléb, jehož jakost není zdaleka taková, jak by to hodnotné suroviny, z nichž je vyráběn, dovolovaly. S povděkem vzali naši pracující na vědomí, že se tímto problémem zabývala dokonce naše vláda. Není sporu o tom, že díky konkretním opatřením, která vláda učinila, pocítíme i zde v brzké době zlepšení. Nejde však jen o chléb, celá řada jiných výrobků nemá zdaleka té kvality, jakou by měla a mohla mít. Zde má mít socialistický obchod iniciativu, aby naši výrobu vedl k tomu, aby dodávala zboží lepší jakosti, a rozhodně se musíme postarat, aby z našich obchodů zmizely škodlivé názory, jako: "Ono se to stejně prodá" nebo: "Buďte rád, že to vůbec je."

Náš pracující člověk je rád, že mu lidově demokratická republika umožňuje nakupovat věci, o kterých se mu dříve ani nesnilo, avšak bude ještě spokojenější, jestliže si bude moci vybrat podle svého vkusu a jestliže bude moci uplatňovat i nároky na kvalitu.

Dále bych se chtěla zmínit o tom, že dislokace obchodní sítě nebyla prováděna vždy dostatečně hospodárně. Je jasné, že v r. 1948 šlo především o to, převést do socialistického sektoru stávající obchod bez ohledu na stav a rozvrstvení. Dnes se však již píše rok 1952 a tu je nejvýš na čase, aby obchodní síť byla definitivně stanovena podle politických a hospodářských potřeb a aby bylo skoncováno s neustálým stehováním a předěláváním jednotlivých obchodů a podniků, jejichž stále se opakující adaptace a opravy nás stojí mnoho zbytečně vyhozených milionů.

Našim pracujícím nejde do hlavy, že na př. galanterní a pod. zboží prodával nejprve obchod, který se jmenoval Drobné spotřební zboží, pak to byl Zdar, který fusoval s Obchodními domy, aby dnes konečně byl znovu po čtvrté překřtěn na Obchod drobným spotřebním zbožím, jak se jmenoval na začátku.

Naši spotřebitelé se právem dožadují, aby s tímto vyhazováním peněz a cenného materiálu bylo definitivně skoncováno.

Na druhé straně však náš vnitřní obchod v mnohém podstatně zlepšil službu spotřebitelům.

Bylo především zlepšeno zásobování okrajových dělnických čtvrtí a našeho venkova. Byly zavedeny noční prodejny a v nejbližší době bude zahájen prodej o nedělích a svátcích. Chystá se po sovětském vzoru zavedení stánků v parcích a v rekreačních střediscích. Už ve 3. měsíci t. r. byla uvolněna celá polovina bodů šatenky.

Je však ještě jedna složka, která spolurozhoduje o zlepšení našeho zásobování a ke které je třeba říci několik upřímných slov. Jsou to samotní naši spotřebitelé, především naše ženy. Ty si zejména musí uvědomit, že předpokladem stálého zlepšování zásobovací situace je určitá nákupní kázeň. Překotnými a ničím neodůvodněnými nákupy posloužily rozhodně více nepříteli, nežli samy sobě a své rodině. Kolikrát jim našeptavači z Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy s jistotou prorokovali, že u nás dojde k měnové reformě. Našly se dokonce nějaké malověrné dušičky, kterým tito našeptavači vytahali poslední korunu z kapsy a z punčoch, a po všem tom jsou naše obchody plnější nežli byly před tím.

A ti, kteří již tolikrát doplatili na falešné proroky, by si měli konečně již uvědomit, že to, co se nepodařilo naší reakci do února, pokud seděla ve vládě, to se jí tím spíše nepodaří dnes, kdy už její poslední zbraní zůstal jen Hlas Ameriky. (Potlesk.) Patří k jejich politice spekulovat s hladem a bídou. Proto se pokoušejí vyvolávat paniku, proto soptí vzteky, že se jim nepodařilo pod rouškou Marshallova plánu také k nám vyvážet bídu a hlad.

Zákonem socialismu je neustálé zvyšování životní úrovně. Socialismus, to není a nikdy nebude jen abstraktní pojem. Komunistická strana a vláda - i naši pracující v průmyslu a zemědělství - vytvářejí podmínky pro náš bohatší život. Sám president republiky soudruh Gottwald ve svém novoročním projevu se pozastavil nad starostmi našich hospodyň a poukázal na význam a nutnost zlepšení zásobovací situace a my víme, že za slovy našeho presidenta následují vždy činy.

Dnes nestojí proti sobě dvě protichůdné složky - vnitřní obchod na jedné straně a spotřebitel na druhé. Jejich zájem je společný: spravedlivě rozdělovat a užívat těch plodů, které nám přináší budování socialismu.

Náš pracující lid nastoupil do 4. roku pětiletého plánu se smělým odhodláním splnit jeho velké úkoly. Důsledkem toho bude náš společný bohatší stůl, krásnější a silnější vlast, která se stává naším radostným a bohatým domovem. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Dvořákovi.

Posl. Rich. Dvořák: Soudružky a soudruzi, paní a pánové!

Rozpočtová kapitola ministerstva zahraničního obchodu nám připomíná, jak odlišnou funkci má zahraniční obchod v období lidové demokracie. Jestliže v předmnichovské republice sloužil zahraniční obchod jako pláštík pro nejčernější finanční machinace mezinárodních kartelů proti zájmům národa, pak je dnes prostředkem, jak zajistit státní národohospodářský plán. Monopol zahraničního obchodu lidově demokratické republiky vedle toho po prvé v dějinách českého a slovenského národa učinil jednou provždy konec hospodářské závislosti naší země na kapitalistické části světa.

Je pravda, že v předmnichovské republice se mluvilo velmi často a velmi mnoho o politické a hospodářské nezávislosti. Průměrný občan tehdejší doby toho nevěděl příliš mnoho o tom, že skutečnost byla jiná. Jestliže projednáváme rozpočet na rok 1952, který je výrazem smělého rozvoje sil celého národa, pak nemůže být na škodu s hlediska historického odstupu si připomenout, jak jinak tomu bylo v předmnichovské republice. Procházíme-li úřední statistiky z let třicátých, nacházíme mezi finančními platy do ciziny první velkou položku, charakterisující závislost. Skoro ³/₄ miliardy tehdejších korun se zaplatilo do zahraničí za rok 1934 na splátky úvěrů a úroků ze zápůjček. V této kategorii závislostí byly zvlášť povedené válečné půjčky, o kterých zde včera již mluvil s. Štětka, které nám poskytly všechny t. zv. spojenecké mocnosti. Byly poskytnuty na potraviny, vojenskou výzbroj a repatriaci čs. legií. Nemohlo být krvavější ironie. Za to, že imperialisté použili československých legií jako nástroje k potlačení socialistické revoluce v Rusku, poskytly na př. Spojené státy Československu úvěr přes 3 miliardy Kč, které měl československý lid splatit v 60 dvouročních splátkách. Stejné závazky vznikly i vůči ostatním t. zv. spojencům. Druhá skupina, ve které se prokázala závislost staré republiky stejně jasně, byly účasti zahraničních koncernů na československém průmyslu a peněžních ústavech. Podle výkazu Národní banky československé z téhož roku se zaplatilo na dividendách a tantiémách 150 milionů Kč do zahraničí. Nebylo takřka banky, která by neměla nějaké vazby se zahraničními skupinami. Anglický, francouzský, americký, švýcarský a německý kapitál se podílel na těchto bankách. Tím zahraniční kapitál automaticky ovlivňoval skoro všechen tehdejší průmysl, neboť každá z bank spravovala desítky akciových společností. U celé řady podniků, a to právě nejvýznačnějších, jako byly Škodovy závody, Báňská a hutní, Vítkovické horní a hutní těžířstvo a Rafinerie minerálních olejů v Bratislavě a Kolíně atd., převažovala přímá zahraniční kapitálová účast. Je nasnadě, že tato hustá síť mezinárodního kapitálu, která obestřela československé hospodářství, ždímala všemi možnými způsoby prostředky československého lidu. A proto také stamiliony každoročních platů do ciziny z titulu finančních závazků, vykazované tehdejší Národní bankou, byly jen menší částí toho, co skutečně odplývalo za hranice. Kolik opravdu uniklo, ještě nikdo nevypočetl. O rozsahu kapitálového úniku je možno si učinit představu jen z některých případů, které tu a tam byly objeveny. Tak na pr. průmyslník Schicht platil delší dobu o 10 % vyšší cenu za dovážené suroviny, nežli byly obvyklé ceny a ukládal tím ilegálně kapitál za hranicemi. Stejným způsobem převáděl své jmění za hranice Tomáš Baťa. Uskutečňoval to pomocí zvlášť levného vývozu součástí, které za hranicemi montoval, a takto získaných částek používal k zakládání dalších podniků.

Typickým příkladem vysávání čs. lidu byl obchod s cukrem. Banky, ovládané přímo i nepřímo ze zahraničí, spravovaly a financovaly cukerní průmysl. V důsledku jejich politiky domácí cena byla trvale udržována na vysoké úrovni, to je Kč 6 - 6,40; zatím co cena cukru vývozního poklesla v letech krise až na Kč 0,60; a v jednom případě dokonce na Kč 0,45 za 1 kg. Při projednávání zákona o povinném mísení lihu řekl senátor Mikulíček ve schůzi senátu dne 3. června 1932: "Včera se prokazovalo ústy sekčního šéfa z ministerstva financí, že líh, který se zde prodává za Kč 30 do konsumu, vyváží se za hranice za 80 hal. litr." A toto vše se nazývalo zahraničně-hospodářské vztahy.

Tehdejší vlády přihlížely klidně k takovému druhu zahraničního obchodu, neboť se skládaly z představitelů stran, žijících z tučných prebend z fondů lihových, uhelných, cukerních a jiných.

Oč jiné jsou hospodářské vztahy se Sovětským svazem a lidovými demokraciemi, založené na plné skutečné rovnoprávnosti a státní svrchovanosti. Tyto vztahy dávají československému průmyslu plnou zaměstnanost. V letošním roce se dobudovává síť dlouhodobých dohod se všemi těmito zeměmi. To znamená, že do r. 1955 víme, co v hlavních odvětvích našeho průmyslu budeme vyrábět pro spřátelené země. Tak dlouhou perspektivu předmnichovská republika nikdy neměla. Je samozřejmé, že si těmito dohodami také zajišťujeme dovoz strojů, surovin a potravin, které potřebujeme pro své hospodářství a výživu lidu. Každému z nás je však jasné, že tato perspektiva nekončí rokem 1955. Soustava nových hospodářských vztahů, inspirovaná Sovětským svazem, je toho druhu, že náš lid již nikdy nepozná, co je hospodářská krise a nezaměstnanost. Smlouvy, které uzavíráme, nejsou však jen výčtem zboží, které bude dodáno v tom kterém roce oběma směry, nýbrž chovají v sobě nad to prvky koordinace výroby. I když se to v nich výslovně nekonstatuje, znamenají ve skutečnosti, že si výrobu zlevňujeme, protože produkci některých druhů výrobků omezujeme a dovážíme je z jiných zemí, kde je výroba pokročilejší, právě tak jako my vyvážíme ve větším množství jiné výrobky do těchto zemí ze stejných důvodů.

Že jde v našich vztazích se Sovětským svazem a lidovými demokraciemi o vyšší formu hospodářských styků, je nejlépe vidět z toho, že padly všechny přehrady, bránící co nejširší výměně výsledků vědeckého výzkumu a technických znalostí a zkušeností. Tak na př. od konce roku 1950, kdy jsme uzavřeli dlouhodobou smlouvu se Sovětským svazem, jsme dopravili do Československa již mnoho metrických centů technických výkresů a dokumentace, které ušetřily mnoho práce našim projekčním a konstrukčním kancelářím a pomohly naší technice k vyšší úrovni. Při tom se děje výměna dokumentace bezplatně a nikoliv za horentní licenční poplatky, jak tomu bylo ve styku s kapitalistickými státy. 62 milionů předválečných korun jsme zaplatili z tohoto titulu v roce 1937 do zahraničí.

Živá výměna technických zkušeností s ostatními lidovými demokraciemi, avšak zejména se Sovětským svazem, dává našemu. průmyslu všechny možnosti uplatnění nejmodernější techniky. Nejen že dnes vyrábíme takové stroje jako karusely, těžké horizontky, parní turbiny o výkonu 55 MW, turbogenerátory o výkonu 70 MW atd., které jsme dříve dováželi, nýbrž vyrábíme některé stroje takových rozměrů, v jakých na celém světě neexistují. A naši dělníci a technici jsou zvlášť hrdí na to, že v nejbližších týdnech při otevření kanálu mezi Volhou a Donem, který ukončí sovětskou síť vodních cest, spojující moře Baltické, Bílé, Azovské, Černé a Kaspické, poplují na tomto kanálu první ze série luxusních třípatrových lodí, určených pro odpočívající sovětské stachanovce a novátory a vyrobených na československých loděnicích. (Potlesk.) Hospodářské vztahy nového typu mezi Sovětským svazem a lidovými demokraciemi dávají proto i nám hluboké přesvědčení naprosté převahy nad kapitalistickým světem.