U státního dluhu bylo dále prováděno sjednocování celého veřejného dluhu. Bylo převzato dalších 5.823 milionů Kčs neemisních dluhů býv. svazků lidové správy. Ani v r. 1950 nedošlo k žádným novým úvěrovým operacím, i když na ně rozpočet pamatoval. Naopak, soudružky a soudruzi, paní a pánové, za r. 1950 se umořilo 929 mil. Kčs z vnitřního dluhu a 1.702 mil. Kčs zahraničního dluhu. (Potlesk.)

Celkem jsme za 2 roky Gottwaldovy pětiletky, t. j. rok 1949 a 1950, splatili 5.983 milionů Kčs státního dluhu. Jen na úrocích bylo u státního dluhu ušetřeno v r. 1950 630 mil. Kčs.

U výdajů osobních, které byly určeny na platovou úpravu státních zaměstnanců, probíhající v r. 1950, bylo ušetřeno 5 % z preliminované částky. Že naše národní výbory se stávají skutečnými orgány státní moci, že rozpočet pomáhal naplňovat zásady naší Ústavy 9. května, dosvědčuje ten fakt, že přes národní výbory všech stupňů bylo uskutečněno víc než 50 % výdajů státní správy. Národní výbory v českých krajích vydaly 33.138 mil. Kčs a národní výbory na Slovensku 13.466 mil. Kčs.

Naproti tomu, paní a pánové, soudružky a soudruzi, musíme však připomenouti, ze některé národní výbory se o shromažďování příjmů nijak horlivě nestaraly. Ta část finančních příjmů všech národních výborů zůstala totiž "jen" o 1.290 mil. Kčs pod rozpočtovým preliminářem. Protože hospodaření národních výborů bylo zařazeno po prvé do státního rozpočtu, jistě se na nedosažení rozpočtované částky podílí i špatný odhad příjmů. Soudružky a soudruzi, paní a pánové! Ještě několik údajů o daňové morálce, o daňových nedoplatcích. Slyšeli jsme zde již několikrát o tom, jak se měřilo kapitalistům v prvé republice.

Jejich daňové nedoplatky se jim odepisovaly, zatím co chudák pro sebemenší daňový nedoplatek byl proháněn exekutory. Páni kapitalisté se jich bát nemuseli. Tak daňové nedoplatky v době, kdy celý tehdejší státní rozpočet dělal 12 miliard, dosahovaly výše 3 miliard, tedy celé čtvrtiny státního rozpočtu.

Jako dědictví po kapitalistech jsme zdědili daňové nedoplatky. A nedoplatky utěšeně rostly i po našem osvobození, a to "zásluhou" soukromých podnikatelů, kteří vydělávali miliony. Vzrůst nedoplatků byl převážně u daní přímých. Během roku 1950 započal obrat. Byly splaceny přes 3 miliardy daňových nedoplatků. Podle předběžných zpráv nedoplatky klesají i v roce 1951.

Daňová morálka se tedy upevňuje, a to hlavně v socialistickém sektoru národního podnikání, i když tu nebo onde není ještě všechno v pořádku. Větší třídní bdělosti je také třeba v sektoru samostatného podnikání, hlavně u vesnických boháčů, abychom dovedli v boji s nimi dobře používat daňového nástroje.

Mimo rozpočet byly příjmy ze splátek na dávce z přírůstku majetkové hodnoty a dávky z majetku. Celý tento příjem v roce 1950, a to přes 2 miliardy, byl přidělen likvidačnímu fondu měnovému, kromě dalších 2 miliard Kčs vázané měny a 460 milionů Kčs volné měny.

To není jediný přínos k upevnění naší měny. Jako byl přidělen přebytek z roku 1949 Fondu znárodněného hospodářství, tak dává vláda návrh na přidělení přebytku z roku 1950 ve výši 30.735,355.325,68 Kčs Fondu znárodněného hospodářství, t. j. vrací jej zpět rozvoji naší výroby.

Chci zde připomenout slova ministra financí s. Kabeše o pevnosti měny. Řekl, že všechny pokusy nepřátelské propagandy o podlomení důvěry našeho lidu v naši měnu musily skončit a vždy skončí jen k lítosti těch, kdož jí podlehli. Ano, jak by to mohlo jinak dopadnout ve státě, kde se stal pravidlem vyrovnaný a aktivní státní rozpočet? Jak jinak, když vedle stamiliard, dávaných přímo v rozpočtu na rozvoj výroby, dali jsme během dvou let prvé Gottwaldovy pětiletky jen ve formě přebytků hospodaření dalších 65 a tři čtvrti miliardy Kčs tomuto účelu? O tento rozvoj naší výroby se opírá pevnost naší měny. Opírá se o to, že nás o výsledky naší práce neokrádá a nikdy nebude okrádat ani vlastní buržoasie, ani mezinárodní imperialisté. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, paní a pánové! Tak nám projednání státního závěrečného účtu za rok 1950 znovu ozřejmilo velké pokroky v upevňování našeho hospodářství. Stoupla odpovědnost pracovníků a upevnila se disciplina v čerpání finančních prostředků. Upevnila se naše měna, vzrostlo národní jmění, stoupl národní důchod.

Jdeme kupředu proto, že se o to přičinila naše dělnická třída svou prací. Jdeme kupředu proto, že nám nezištně a obětavě pomáhal náš spojenec a přítel, Sovětský svaz. Zůstali jsme věrni táboru míru a pokojného budování. Dobré výsledky hospodaření roku 1950 jsou dobrým základem dalších úspěchů.

Samo včasné předložení a projednání státního závěrečného účtu je tak dokladem dobrého poměru k práci u pracovníků ministerstva financí jako místa hospodařícího a dělajícího účet ze své práce. Protože to je společná účetní závěrka i hospodaření národních výborů a ÚNP, je nutno toto konstatování rozšířit i na ostatní místa, která se na této práci podílela a všem těmto pracovníkům za jejich dobrou práci poděkovat. O celém státním závěrečném účtu za rok 1950 je možno říci, že to je dobrá závěrka dobrých hospodářů, kteří se chtějí stát ještě lepšími hospodáři! (Potlesk.)

Protože vláda učinila opatření, aby se proúčtovaly všechny poskytnuté zálohy, a dále odstranila všechny menší závady, které se vyskytly v hospodaření na rozpočet, rozpočtový výbor ve své schůzi dne 20. března projednal státní závěrečný účet za rok 1950 a návrh vládního usnesení (tisk 613), schválil jednotlivá překročení a doporučil je Národnímu shromáždění ke schválení. Doporučuji proto schválení státního závěrečného účtu a návrhu vládního usnesení podle znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Přerušuji schůzi na 15 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 33 min. - opět zahájena

v 11 hod. 59 min.).

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Prosím pana předsedu vlády soudruha Antonína Zápotockého, aby se ujal slova.

Předseda vlády Ant. Zápotocký (uvítán povstáním a dlouhotrvajícím potleskem): Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

V závěru obšírného rokování o uzávěrce účtu státního hospodaření naší Československé republiky za rok 1950 a návrhu státního rozpočtu na rok 1952 chci přičinit několik stručných poznámek a zodpovědět některé otázky, spojené s naším novým socialistickým hospodařením.

Finanční výsledky našeho státního hospodaření i navrhovaný plán státního hospodářství pro letošní rok, který je obsažen v našem rozpočtu, charakterisuje ony ohromné změny, které u nás prožíváme v nové historické epoše - budování socialismu.

V diskusi bylo zde již řečeno, že námi projednávaný návrh je rozpočtem mírové, radostné výstavby socialistické vlasti. Proto jeho projednávání je sledováno s účastí a radostnými pocity i nadějemi milionů našich pracujících v továrnách, na polích, v úřadech, školách, ústavech i podnicích. Je však nutno míti jedno na paměti. Nebylo by tohoto radostného zájmu, kdybychom se nebyli revolučním převratem od starého kapitalistického pořádku odpoutali a nenastoupili nové cesty výstavby socialismu.

Návrhy rozpočtů v kapitalistických státech nejsou sledovány pracujícími vrstvami s radostnými pocity, naopak budí hrůzu a strach. Přiznal to nedávno i anglický ministr financí, který mluvě do rozhlasu o státním rozpočtu Velké Britannie pro rok 1952, řekl: "Právě jste slyšeli podrobnosti o rozpočtu a nyní víte i to nejstrašlivější..."

Také u nás tak bývalo v dobách první, buržoasní republiky. Prolistujte jen stenografický protokol Národního shromáždění o projednávání rozpočtu na rok 1932. Tehdejší předseda vlády Udržal ve vládním prohlášení k rozpočtu řekl: "Hospodářská krise a starost o její odstranění nutí nás zavést bezohlednou úspornost..." Ministr financí Trapl řekl: "Hospodářská krise, zachvátivší již dnes celý svět, zasahuje do našeho hospodářství hlouběji než byl náš problém poválečný, poněvadž mezinárodní její ráz vykonává v četných směrech vliv na hospodaření našeho státu, vklíněného v hospodářský organismus světa."

Ano, první Československá republika právě proto, že byla vklíněna do hospodářského organismu kapitalistického světa, prodělávala 14 roků po válce daleko horší hospodářskou krisi, než byla krise poválečná. Republika měla statisíce nezaměstnaných, dělníků i úředníků. Restringovala a propouštěla bez ohledu na vychvalovanou definitivu státní zaměstnance, a náhradního zaměstnání pro ně nebylo. Dělnické mzdy se bezohledně snižovaly a do protestujících dělníků, jak zde bylo již několikráte upozorněno, se střílelo. Ministři i vládní poslanci pronášeli v parlamentě prázdné řeči o nutnosti odstranění nezaměstnanosti, zažehnání hladu a pod. Návrh rozpočtu sledoval přitom jediný cíl jakými novými daňovými břemeny zatížit pracující lid, jak uchovat a rozmnožit kapitalistické zisky.

Proto také tehdy poslanec Klement Gottwald ve své řeči v parlamentě na adresu vládní většiny oprávněně prohlásil: "Dva roky už trvá hospodářská krise. Dva roky ji léčíte a je čím dále tím hůře. Neustále roztáčíte zde, v parlamentě, kola výroby a sta a sta fabrik stojí a stroje rezaví. Tisíce rolnických a malorolnických existencí padlo tomuto vašemu léčení krise za oběť." Citované zde výroky z parlamentní debaty o rozpočtu na rok 1932 odkrývají jen cípek neutěšené hospodářské situace, do které se dostala první republika 14 roků po válce, za vlády buržoasie, agrárníků a jim přisluhujících pravicových socialistů.

Porovnejte naši finanční a hospodářskou situaci dnes, kdy se v 7. roce po skončení války projednává rozpočet na rok 1952. Není hladu, není nezaměstnanosti, není výrobní krise, není exekucí, není planého mluvení o roztáčení kol továren, všude je horečný, činorodý život, stavějí se nové výrobní kombináty, pro všechny pracující občany státu otvírá se nadějná, radostiplná a krásná budoucnost. Staré české přísloví "Kdo chce pracovat, ten jistě práci najde," není dnes ironickým výsměchem a prázdnou frází. Je vtěleno v čin. Pro toho, kdo pracovat chce, práce se u nás skutečně najde.

Někdo může namítnout: Státní zaměstnance a administrativu však také restringujete. Ano, a to je naše chlouba. Restringovali jsme skutečně 77.000 administrativních zaměstnanců. Uskutečnili jsme to, o čem se celá léta jen naprázdno mluvilo. Nenechali jsme však jediného ze 77.000 restringovaných na pospas hladu a nezaměstnanosti. Našli jsme pro všechny práci, a když budeme mít ještě dvakrát a třikrát 77.000 reservních pracovních sil, pro všechny se v naší, horečným tempem se rozvíjející socialistické výrobě práce najde. (Hlučný potlesk.)

Poslanec Daubner, mluvě v debatě o naší výrobní situaci, užil následujícího přirovnání: "Dříve, když zaměstnavatel vyhazoval dělníka z práce, čekalo za vraty na jeho místo deset jiných. Dnes čeká na každého dělníka deset pracovních míst." Toto přirovnání opravdu výstižně charakterisuje změnu poměrů. Kapitalistická výroba, vykořisťujíc bezohledně dělníky, ničí jejich existence a připravuje je o práci. Socialistická výroba, zvyšujíc životní úroveň dělníků, otevírá před nimi stále nové a větší pracovní možnosti.

Taková je skutečná naše dnešní situace. Zastánci starého řádu a pořádku a obránci tzv. "starých zlatých časů" předloží nám námitku:" Jak to, že nejsou u vás všichni lidé spokojeni? Proč od vás někteří i utíkají? " Bylo by směšností zapírat, že i u nás jsou nespokojenci. Jak by nebyli! Vždyť my výstavbou socialismu likvidujeme staré soukromokapitalistické kořistnictví. Nositelé tohoto vykořisťování byli lidé, kteří nepracovali a bez práce shrabovali statisícové a milionové zisky a výdělky. Dobře a blahobytně si žili. Výstavba socialismu těmto příživnickým vrstvám jejich vykořisťování znemožňuje. Oni se cítí poškozeni.. Reptají, nadávají a jsou namnoze přístupni i tomu, aby se propůjčovali v cizích službách k nepřátelským akcím a ke strojení úkladů proti naší lidově demokratické republice a její socialistické výstavbě.

Vezměte si jen naši účetní uzávěrku a výsledky finančního hospodaření státu za rok 1950. Tato zpráva bude zbytky starých kapitalistických vrstev, které se ještě s novými řády nesmířily a marnost boje proti nim nenahlédly, přímo pobuřovat. Naše státní hospodářství končí přebytkem několika desítek miliard. Kdybychom měli kapitalistické státní hospodářství, nikdy by se v něm tento přebytek neobjevil. Miliardy by zmizely v kapsách soukromníků. Mohlo zde vyrůst několik desetitisícovek nových milionářů, zbohatlíků a milionové majetky starých kapitalistů by se mohly zdvojnásobit a ztrojnásobit. Při pomyšlení na tyto možnosti sbíhají se kapitalistickým upírům, i těm, kteří byli adepty třídy zbohatlíků a chtěli jejich šiky rozšířit, laskominami sliny v ústech. Slintají, ale nadarmo! Jejich vykořisťovatelský los už jim nikdy nevyjde. Zbytečně sázejí na zahraniční propagandu a šeptandu. Se starou lotynkou i snáře a proroctví Svobodné Evropy pozbyly naprosto ceny. (Potlesk.)

Jak mají být zbytky starých parasitů spokojeny, když jim nový socialistický řád bere možnost miliardy zisků do jejich nenasytných měšců shrábnout a obrací je ve prospěch zájmů celku, k posílení národního majetku, rozšíření socialistické výroby, kultury a zvýšení životní úrovně všech. Jak jinak vypadaly staré zlaté časy! Kapitalistický stát a vlády kapitalistických států staraly se o to, aby miliony a miliardy bezpracných zisků byly zachovány v první řadě pro kapitalisty, jejich dráby a náhončí. Druhou jejich starostí bylo vymáhat daňovými břemeny z pracujících vrstev další peníze na úhradu státních výdajů a potřeb. Proto bylo vždy jednání o rozpočtu provázeno Jobovými zprávami pro pracující lid.

Někdo může namítnout: Socialistický stát také zavádí a vybírá daně. Ano, stanovíme a vybíráme daně. Staráme se však zároveň o to, aby daně, které stanovíme, mohly býti poplatníky také placeny, aniž by to ohrožovalo jejich existenci. Proto u nás vymizely exekuce a exekutoři, vyvádějící chudákovi poslední krávu z chléva a beroucí vdově poslední peřinu s postele. Staráme se nejen o to, aby se zboží vyrobilo, aby se na trh dostalo, ale i o to, aby kupní síla širokých mas obyvatelstva byla tak silná, aby zboží, které se na trh dostane, bylo také vykoupeno a zkonsumováno. Proto se u nás nebojíme přeplnění trhů, hospodářské krise a nezaměstnanosti.

Mnozí předkládají otázku: Proč jsou ceny některého zboží u nás na volném trhu nepřiměřeně vysoké? Na to je jediná odpověď: Je-li koupěschopnost vyšší než zásobování trhu zbožím, není možno vyhnout se zvyšování cen. Na vázaném trhu může být odbyt regulován přídělem a v tomto případě na ceně nezáleží, není regulátorem odbytu. Na volném trhu může být odbyt regulován jedině cenou. Je-li malá poptávka, snižují se ceny, je-li velká poptávka, zvyšují se. Rozdíl je v tom, že v kapitalistickém hospodářství a v obchodě výsledky a zisky obchodu plynou do kapes jednotlivců, dávají jim možnost neúměrného obohacování se na úkor druhých a rozšiřují jejich možnost zotročovat druhé. Zisky socialistického obchodu plynou do pokladny státu a umožňují mu plnit ony velké sociální, kulturní, zdravotní a jiné úkoly, které dnes náš lidově demokratický stát vůči svému obyvatelstvu plní a o jejichž plnění za éry kapitalistického státu nikdy ani snít jsme nesměli.

Jak tedy odstranit drahotu? - bude se někdo ptát. Proti odstraňování drahoty je v socialistickém hospodaření jediná cesta: zvyšovat produktivitu práce, více a rychleji vyrábět, zásobovat trh větším množstvím zboží, zvyšovat výkony v průmyslu a výnosnost v zemědělské, rostlinné i živočišné výrobě. Proto jsou pro nás nové pracovní methody a nová organisace práce, zlepšovací návrhy a nejúspěšnější využívání techniky, úspornost ve výrobě, správná mzdová politika, opírající se o odměňování skutečného pracovního výkonu, o pevné normy a o hodnotu vykonané práce, tak eminentně důležitou a rozhodující otázkou.

Nezapíráme si, že i u nás jsou ještě dnes někteří dělníci, kteří význam těchto věcí plně nechápou. Jsou to ty nejzaostalejší elementy, které se ještě nezbavily plně kapitalistického nazírání. Z jejich řad v době kapitalistického panství byli často verbováni stávkokazi a zrádci dělnických bojů.

Oni nevěřili v bojovou a revoluční sílu organisace. Propadávali oportunistickým a reformistickým svodům i anarchistickým náladám. Buďto zaměstnavateli slepě sloužit a otročit, anebo jej tajně podvádět a okrádat.

To byly i za kapitalismu nesprávné methody. Nepomáhaly dělnické třídě, poškozovaly ji a sváděly ji na scestí.

Podvodem mohou si pomoci zase jen jednotlivci. Celá dělnická třída žádným podvodem svoji životní úroveň zvýšit nemůže.

Kdyby nebylo revolučního dělnického hnutí a třídního boje, ani oportunistická spolupráce, ani podvody a krádeže by nepřivedly kapitalismus k pádu a bankrotu.