Štátna návšteva prezidenta Nemeckej demokratickej republiky Wilhelma Piecka v ČSR, ako aj štátna návšteva prezidenta Klementa Gottwalda v Berlíne boly manifestáciou priateľstva a dokladom prevratného vývinu československo-nemeckých vzťahov, umožneného existenciou pokojamilovného nemeckého štátu, ktorý prvý raz v dejinách si napísal do štítu heslo boja za mier a priateľstvo medzi národmi. Na to, aby sa celá československo-nemecká hranica stala hranicou mieru a susedskej spolupráce, treba sjednotiť celé Nemecko na mierumilovnej a demokratickej základni a uzavrieť s takýmto Nemeckom spravodlivú mierovú smluvu.

Podľa smerníc súdruha Gottwalda o zvýšení úloh päťročného plánu pokračuje pracujúci ľud našej republiky vo svojom budovateľskom úsilí, aby usilovnou prácou čo najväčšmi prispel k zvýšeniu obranyschopnosti našej republiky, k ďalšiemu upevneniu jej politickej a hospodárskej sily a k vzrastu blahobytu jej obyvateľstva. Opretí o mohutného nášho veľkého spojenca a priateľa - o Sovietsky sväz, pevne stmelení okolo svojej strany a vlády, okolo prezidenta republiky súdruha Gottwalda pokračujeme v práci na výstavbe socializmu, rozvíjajúc búrlivým tempom na všetkých úsekoch výrobné sily. nepochybujeme o tom, že náš ľud na hrozbu svetovému mieru, na obnovu nemeckého nacizmu a militarizmu odpovie zosilnením boja za udržanie svetového mieru, ešte väčším úsilím o zvýšenie hospodárskej a politickej sily a obranyschopnosti našej republiky.

Nepochybujeme o tom, že náš ľud čestne splní povinnosti, ktoré v dnešnej situácii pripadajú našej republike ako vysunutej výspe svetového tábora mieru, na čele ktorého je nepremožiteľný Sväz sovietskych socialistických republík, a ktorý vedie prvý zástavník mieru, náš veľký priateľ a učiteľ súdruh Stalin. (Shromaždenie povstáva. - Dlhotrvajúci búrlivý potlesk.)

Všetky európske národy majú životný záujem na mierovom vyriešení nemeckej otázky podľa sovietskych návrhov. Obnova nemeckého nacizmu a militarizmu a paktovanie amerických monopolistov s nemeckými nacistami a generálmi ohrozuje niemenej krajiny západnej Európy ako krajiny východnej Európy. A následky tohto paktovania pociťujú národy západnej Európy už dnes a denne na vlastnej koži čoraz citeľnejšie. Keď sa v r. 1938 Západ pokúsil zradou Československa v Mníchove usmerniť hitlerovskú útočnosť na Východ, presvedčil sa potom, že predovšetkým seba oklamal. Dnes vládne kruhy týchto krajín sa pokúšajú opakovať tú istú falošnú hru. Uzavrely vojnový spolok. Aký je to však spolok, keď si tam musia dávať záruky jeden proti druhému?

Je teda svrchovaným záujmom národov západnej Európy, tak isto ako národov východnej Európy, aby mohly nadviazať riadne mierové vzťahy s jednotným, pokojamilovným Nemeckom, aby mohly v mieri pracovať a rozvíjať mierové hospodárske styky bez diskriminácie a obmedzení slobodnou výmenou statkov medzi sebou navzájom, bez ohľadu na rozdielnosť hospodárskej a sociálnej sústavy.

Je to reálna perspektíva, ktorú poskytujú sovietske návrhy na mierovú smluvu s Nemeckom. Je to perspektíva mieru v Európe. Je to perspektíva, pre ktorú je hodno bojovať. Boj tento sa rozvíja všade a nadobúda mohutné rozmery. Pokojamilovné ľudstvo na celom svete je jednomyseľného názoru, že hanebné dohody v Bonne a Paríži, uzavreté proti vôli postihnutých národov, nesmú nadobudnúť platnosť a nesmú byť ratifikované.

Boj sa stupňuje predovšetkým v samom Nemecku, ktorého ľud cíti svoju dejinnú zodpovednosť. Boj sa prudko rozvíja vo Francúzsku, ktorého hrdinský ľud je najviac potupený kapituláciou francúzskej vlády pred americkým imperializmom a nemeckým nacizmom. Boj sa rozvíja v Anglicku, ktoré sa stalo americkou leteckou základňou a ktorého záujmy sú americkými imperialistami pošliapané. Boj sa mohutne rozvíja v koloniálnych a polokoloniálnych krajinách, ktorých národy chcú žiť slobodne, v samostatných a nezávislých štátoch.

Náš ľud chápe plne svoju veľkú dejinnú zodpovednosť. Nepochybujeme o tom, že slávne Národné shromaždenie vyjadrí jasne a jednoznačne protest nášho ľudu proti nezákonnej t. zv. generálnej smluve, ako aj proti vojnovému paktu o t. zv. európskom obrannom spoločenstve, t. j. o zaradení obnovenej nacistickej armády do agresívneho Atlantického bloku, že vyjadrí pevné odhodlanie nášho ľudu pod vedením SSSR pokračovať v boji za mier, hájiť a uhájiť nezávislosť svojej vlasti. (Potlesk.) Pod vedením svojho milovaného prezidenta Klementa Gottwalda náš ľud zo všetkých síl prispeje k tomu, aby na základe návrhov sovietskej vlády bolo utvorené jednotné, pokojamilovné demokratické a nezávislé Nemecko a aby takto mier v Európe a na celom svete bol zachránený.

So Sovietskym sväzom, na čele s veľkým Stalinom, vec mieru zvíťazí! (Poslanci povstávajú. - Dlhotrvajúci potlesk.) - Poslanci usadajú.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Děkuji panu ministrovi za jeho projev.

Nyní přerušuji schůzi na 20 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 41 min. - Opět zahájena ve 12 hod. 12 min.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Do rozpravy se přihlásili poslanci: dr. Berák, Pokojný, Tymeš, Daubner, dr. Burian, Töröka, Vodička.

Dávám slovo panu posl. dr. Berákovi.

Posl. dr. Berák: Slavné Národní shromáždění!

Naše milá kolegyně s. Leflerová podala nám před chvíli zprávu o neslýchaném porušení mezinárodního práva, k němuž došlo podpisem t. zv. generální smlouvy s kancléřem Adenauerem a smlouvy o t. zv. evropském obranném společenství. Pan náměstek předsedy vlády a ministr zahraničních věcí Široký podrobně zde rozebral důsledky vyplývající z této skutečnosti bezprostředně pro nás, avšak též pro celou mezinárodní situaci.

Byla porušena postupimská dohoda, kterou kdysi zástupci Ameriky, Anglie a Francie slavnostně podepsali. Byla spáchána generální zrada míru, hrubé porušení mezinárodních smluv, jakého se američtí imperialisté spolu se svými satelity soustavně dopouštějí. Západoněmecká mládež a staří vojáci mají být donuceni, aby znovu navlékli vojnové uniformy. Znovu má být spuštěn naplno válečný stroj západního Německa. Genenerální smlouva dává okupačním mocnostem neomezené právo vměšovat se do vnitřních záležitostí německého národa, národa Walthera von der Vogelweide, Hanse Sachse a Albrechta Dürera, národ Martina Luthera, Goetheho, Schillera a Beethovena, národa Heinricha Heineho, vroucího pěvce svobody a demokracie. Od doby třicetileté války nebylo na německém území podobné cizácké zvůle. Generální smlouvou má být přivoděno rozštěpení Německa, které je v naprostém rozporu s dějinami německého národa, který vždycky žhavě usiloval o svou jednotu.

Pan Adenauer nastoupil cestu dobrodružné politiky. On sám ani jeho okolí neskrývají už své záměry využít znovuvzkříšené nacistické armády k revanšistickým účelům. Státní tajemník bonnského ministerstva zahraničních věcí Hallstein mluví o "spojení Evropy až na Ural" a bývalý hitlerovský generál Ramcke ve svém projevu v západním Berlíně obnovil požadavek, aby byla znovuvzkříšena smutně proslulá Hitlerova veleříše "v mezích jazykových a kulturních hranic německé rasy".

Generální zrada míru, páchaná podpisem obou smluv, je hrozbou celé Evropě. Ukazuje Francouzům, Belgičanům, Holanďanům, Italům a Angličanům, že jejich země jsou znovu ohroženy německým imperialismem. Hitlerovský hrdlořez, generál Friesner, ostatně to řekl docela otevřeně: "Až budeme mít patnáct divisí, promluvíme si s Francií jinak." Uprostřed každého města v západní Evropě stojí dva památníky: pomník na paměť padlých za první světové války a trosky domů ničených hitlerovským Německem a jeho armádou za druhé světové války. Nechť každý v těchto zemích se dnes zamyslí nad tím, kam podpisem generální zrady míru spěje jeho vlast! Podpisy na těchto smlouvách, o kterých dnes jednáme, jsou pochybným úspěchem americké diplomacie, vítězstvím jejího hrubého nátlaku proti Německu, Francii a Anglii.

Adenauerovy žoldnéřské útvary ohrožují mír. Ohrožují mír nejen nás, Československa, kteří jsme už poznali hrůzy hitlerovské okupace, ohrožují také mír západní Evropy, poněvadž velikášská myšlenka III. říše, kterou Adenauerovi spolupracovníci znovu vepsali na svůj štít, dotýká se nejen východu, ale také Francie, Belgie a Holandska. Ohrožují mír celého světa, poněvadž mír je nedělitelný. My však, lid československý, slavnostně s tohoto místa prohlašujeme, že učiníme vše, aby byly vyraženy pušky z rukou zločinného útočníka. (Potlesk.)

Na obou listinách, o kterých jednáme, je podpis Roberta Schumana, francouzského ministra zahraničních věcí. Je to muž, který prohlásil dne 24. 11. 1949 před francouzským Národním shromážděním, jak to už tady uvedl pan náměstek předsedy vlády Široký, že aktivní vojenská účast Německa na systému evropské obrany povede k okamžitému mezinárodnímu napětí a k nebezpečí konfliktů, za něž Francie nechce na sebe vzít odpovědnost a risiko. Dnes Robert Schuman, Pinay a jejich lidé diskutují o otázce, jakým jazykem bude veleno francouzským vojákům, zapojeným do amerického válečného stroje. Není to po prvé, co francouzští kolaboranti se pokoušejí dát francouzskou armádu do služeb Francii nepřátelských. Pokusil se o to Laval, ale vylámal si zuby. Ať o tom dnes znovu uvažují ve Francii a v ostatních zemích na Západě! Tehdy se ve Francii zrodila jiná armáda, armáda národní, armáda francouzského odboje.

Je sice možno vydat vojenské příručky ve 4 nebo ve 2 jazycích, ale v den, kdy by chtěli vyvěsit ve francouzských nebo jiných západoevropských městech a vesnicích mobilisační vyhlášky, pak budou muset být napsány francouzsky nebo italsky, nebo vůbec v řeči domácího lidu, a tehdy miliony mužů a žen odpoví svým vlastním, rodným jazykem: "Ne, tato armáda není naší. (Potlesk.) Je to armáda vašich výbojů a loupeží. Je to armáda Ridgwaye a fašistických hrdlořezů a tato válka není naší válkou."

Pan Robert Schuman i pan Adenauer, jejichž podpisy jsou na bonnské separátní smlouvě, jsou - nebo lépe řečeno - tvrdí o sobě, že jsou představiteli křesťanských stran: Pan Schuman MRP a pan Adenauer křesťansko- demokratické unie. Těžkého, smrtelního hříchu se oba dopouštějí na svém křesťanském přesvědčení. Jak mohou se svou vírou v Krista, v náboženství míru a pokoje, srovnat svoje skutky, jimiž otevírají cestu hrůzám války a vraždění bezbranných?

Všichni lidé milující mír jsou dnes znepokojeni. Věřící lidé s rostoucím odporem cítí, jak je mezinárodní ovzduší otravováno strachem, nenávistí a válečnými přípravami. V západoevropských zemích i v Anglii se mluví o křesťanské civilisaci. Ale víra bez skutků je mrtvá. A pouhá slova k záchraně nestačí.

A proto voláme k vám, křesťané západu: Naším společným posláním je vyzývat lidi k boji proti hříchu a zločinům a ne k boji proti bližnímu. Proti nepřátelům míru a ne proti skutečně demokratickému řádu, který nenávidí stoupenci nové války. Je mravné, je lidské, je křesťanské stávat se spojenci těch, jejichž bohem jsou peníze, kteří kupčí s nejsvatějšími lidskými city, s přátelstvím, láskou a osudy národů, kteří jako jediné východisko z krise, ve které jen vlastní vinou se octli, znají jen válku a omezování porodů? S těmi, jejichž myslitelé, jako např. fašisující filosof lord Bertrand Russel, prohlašují, že svět lze zachránit jenom cestou masového omezení přebytečného obyvatelstva za hranicemi západoevropských zemí?

V těchto dnech znovu zazněl mírový hlas církví. Zazněl ne z Říma, ani ne z Vatikánu, neboť tam se chystají na přijetí morového generála Ridgwaye, ani z Nového Yorku, ani z Jerusalema, nýbrž zazněl ze Zagorska u Moskvy, kde na konferenci církví Sovětského svazu ozvalo se volání k věřícím celého světa: "Sjednoťte se v boji za mír s lidem svých zemí a postavte své vlády před nutnost vzdát se zhoubné politiky rozněcování nové války světové!" Odpovíte na tento hlas, křesťané západu?

Smlouvy, o kterých tady jednáme, jsou výrazem dravého, nenasytného mamonu, který nezná ani hranic, ani národů, ani náboženství, mamonu, jehož světskými představiteli jsou žoky zlata a peněz na Wall Street. Odtamtud se chce vládnout světu. A ten, komu se vládne, je vykořisťovaným otrokem, ať už žije v Africe, Asii anebo v západní Evropě, ať má barvu pleti žlutou, černou nebo bílou. Neboť čím jiným, nežli nástrojem koloniálního útlaku byl Marshallův plán a jeho pozůstatek, t. zv. Organisace evropské hospodářské spolupráce? Co jiného je Atlantický pakt jehož název evropští národové už dávno nespojují s Atlantickým oceánem, ale s městem Atlantou, které je v Americe? Tak jako americký kolonialismus ovládl země, které mají nezávislost jenom formální a čistě pomyslnou, ale ve skutečnosti jsou koloniemi, jako např. Filipíny, Kuba, Haiti a Liberie, tak vztahuje nyní svoje hladové, kostnaté ruce po bohatství západní Evropy a západního Německa. Neboť bohatstvím země nejsou jenom její přírodní zdroje, ale také dovednost a pracovitost jejich obyvatel, ze kterých chtějí nadělat laciné otroky.

Všechny ty různé plány a pakty posloužily americkému kapitálu jako odrazový můstek k pronikání do Francie, Anglie a jejich kolonií. Americké monopoly vládnou v severní Africe, kde uchvacují zpracovávání barevných kovů a jiných nerostů. Americké naftové společnosti Gulf Oil Corporation a Socony-Vacuum získaly právo vyhledáváni a těžby nafty ve francouzské Africe. Celá severní Afrika, Francie, Anglie i západní Německo, jsou pokryty sítí amerických vojenských a leteckých základen. Alžír, Tunis a Maroko jsou zapojeny proti vůli svého obyvatelstva do sféry útočného atlantického paktu. Američtí vládci Wall Streetu jsou hlavními inspirátory špinavé války francouzského imperialismu proti Vietnamské demokratické republice. Jsou to oni, kteří trvají na tom, aby angličtí imperialisté zaktivisovali válečné operace v Malajsku, aby co nejrychleji, jak oni tomu říkají, "vykořenili komunismus" v Burmě. Jsou to oni, kteří do okovů dolarové t. zv. pomoci spoutávají Francii a Anglii a dnes separátními smlouvami se pokoušejí vypáčit dveře do západního Německa.

Před čtyřmi lety označovali američtí miliardáři Marshallův plán za záchranný pás západní Evropy. Uplynulá čtyři léta ukázala, že to byl záchranný pás pouze pro hospodářství žraloků Wall Streetu, otřesené krisí, a nikoli pro hospodářství zemí západní Evropy. Ve Francii narůstá inflace. Itálie má miliony nezaměstnaných. Anglie se blíží bankrotu. Americký kapitál jako nikdy před tím se upevnil v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě. Zesílilo jeho pronikání do anglických kolonií.

Na politice zrady míru vydělávají zbrojařské koncerny. Jsou to tytéž koncerny válečných zločinců, které už před válkou se paktovaly se zahraničním monopolistickým kapitálem proti svým vlastním národům. Také tentokrát se dohodly na účet německého lidu, ale současně na účet míru a blahobytu poctivých lidí celého světa. Adenauer svým podpisem z 26. května daroval zahraničním imperialistům nespočetné miliardy. Jediným škrtem pera podepsal příspěvek zemím Atlantického paktu ve výši nejméně 10 miliard marek na financování intervenčních vojsk a na opětné vyzbrojení západního Německa, a podepsal tím bianco šek za všechny dosavadní a budoucí reparace a za vše, cokoli by se pod touto záminkou požadovalo.

Svět stal se pro kapitalisty menší a těsnější. Ztratili Sovětský svaz. Ztratili Čínu a lidové demokracie. Amerika odřízla země na ní závislé od jejich přirozených hospodářských spojení. Západní Německo nesmí dodávat do NDR a Japonsko nesmí dodávat do Číny. Proto výrobky západoněmeckého průmyslu se tlačí na trhy, na které dodávali dosud Britové, a vytlačují je z jejich dosavadních odbytišť. A Japonsko vytlačuje stále více výrobky anglické a výrobky jiných kapitalistických zemí z Indie, Indonesie, ba i Afriky. Kapitalističtí žraloci se požírají navzájem.

V rámci organisace, která zbyla z Marshallova plánu, stydí se za své pravé jméno a proto se ukrývá za nic neříkající označení Organisace evropské hospodářské spolupráce, vznikají dnes rozpory o tom, co je větším nebezpečím pro země západní Evropy, zda inflace anebo nezaměstnanost. Obojímu současně nelze prý se vyhnout. A tak jedni hospodářští myslitelé této organisace navrhují inflaci, kterou nazývají, aby zmírnili hrůzu z jejích následků, inflací řízenou, druhá část doporučuje nezaměstnanost, přičemž připojují k tomuto jménu přívlastek "mírná". Jiného východiska nevidí a anglický hospodářský časopis Economist, který má velmi blízko k dnešní konservativní vládě, dne 10. 5. t. r. musí přiznat: "Ani trvalá inflace ani plíživá nezaměstnanost není řešením, protože den zúčtování musí přijít, kdy již bude snad nemožné zabránit velké inflaci". To je doslovný citát.

A přece je nasnadě řešení, k němuž podáváme ruku všem čestným lidem západní Evropy. Zamyslete se nad ním především vy, kdož jste poctivými členy sněmoven v Londýně, Římě, Paříži a v jiných městech západní Evropy, kdož máte ctižádostivost a spravedlivé odhodlání zůstat opravdovými zástupci vašeho lidu!

Je to řešení, které nám ukazuje nedávná národohospodářská konference v Moskvě, na níž se sešli představitelé hospodářství celého světa bez rozdílu politických názorů. Je to cesta čestné hospodářské spolupráce bez politických podmínek a diktátů. Neboť blokáda, kterou chtěli představitelé vašich vlád vyhlásit mírovému táboru i naší vlasti, nakonec se zvrhá v samoblokádu a obrací se proti vašim zemím. Nás jste nezadrželi v našem hospodářském vývoji, ale sami jste se poškodili. Vždyť sami si dovedete představit, kam by to přivedl obchodník, který by si zamanul, že bude prodávat jen těm kupcům, jejichž rodinný život by schvaloval! Žebrácká hůl by byla jeho údělem.

Na příkladu velkého Sovětského svazu se naučily naše svobodné národy poznovu budovat svůj život. U nás a ve všech zemích lidové demokracie je plně likvidována nezaměstnanost, stoupá spotřeba průmyslových a zemědělských výrobků, roste životní úroveň obyvatelstva. Naše společnost, ve které politiku vlády určují nikoli zisky imperialistů, nýbrž péče státu o hmotný blahobyt a kulturu lidu, taková společnost, naše společnost, pokládá za nejtěžší zločin hlásání války a nenávisti k jiným národům. (Potlesk.)