Zákon

ze dne

1952

o námořní plavbě.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA I.

Úvodní ustanovení.

§ 1.

Účel zákona.

Československá plavba námořní slouží především plánovanému rozvoji československého hospodářství a zvyšování životní úrovně obyvatelstva; stát proto řídí a upravuje námořní plavbu v souladu se zásadami lidově demokratického zřízení a v souhlasu s mezinárodními úmluvami a zvyklostmi.

§ 2.

Státní dozor.

Ministerstvu dopravy přísluší dozor nad tím, aby námořní plavba pod československou vlajkou byla provozována v souladu s ustanoveními tohoto zákona a předpisy podle něho vydanými. Za tím účelem může vydávat příkazy a zákazy, jakož i činit jiná vhodná opatření.

§ 3.

Podnikání v oboru námořní plavby.

Provozovat námořní plavbu pro obecné dopravní potřeby mohou jen podniky, které jsou k tomu zmocněny zvláštními předpisy, nebo podniky, jež k tomuto účelu zřídí ministr dopravy v dohodě s ministrem zahraničního obchodu vyhláškou v Úředním listě. Přitom rozhodne o jejich formě, vymezí jejich rozsah a určí způsob jejich činnosti.

§ 4.

Provozovatel lodi.

Provozovatelem lodi je ten, kdo provozuje plavbu lodi svým jménem bez ohledu na to, zda je vlastníkem lodi či zda ji provozuje na základě smlouvy s vlastníkem nebo na jiném právním podkladě.

§ 5.

Rozsah působnosti zákona.

(1) Ustanovení tohoto zákona platí pro lodi plující pod československou vlajkou.

(2) Není-li jinak ujednáno, použije se na smlouvy o námořní přepravě předpisů, které budou vydány podle tohoto zákona, jestliže alespoň jedna strana je československým občanem nebo československou právnickou osobou.

(3) Ve sporech o rozdělení odměny za poskytnutí pomoci mezi provozovatele lodi a její posádku, jakož i mezi členy posádky, platí předpisy státu, pod jehož vlajkou plula loď, která poskytla pomoc.

HLAVA II.

Námořní loď.

Oddíl 1.

Právo plout pod československou vlajkou.

§ 6.

Československé lodi námořní.

(1) Československé lodi námořní jsou lodi, jimž bylo uděleno právo plout pod československou vlajkou a jež jsou zapsány do československého námořního rejstříku, po případě lodi, pro něž byl vydán prozatímní průvodní list (§ 8).

(2) Právo plout pod československou vlajkou může být uděleno jen lodím, jejichž vlastníkem nebo provozovatelem je:

a) československý stát,

b) československá právnická osoba,

c) československý občan.

§ 7.

Lodní certifikát.

Právo plout pod československou vlajkou uděluje ministerstvo dopravy pro každou loď zvláštním povolením (lodní certifikát).

§ 8.

Prozatímní průvodní list.

(1) Dokud nebyl vydán lodní certifikát a dokud loď nebyla zapsána do československého námořního rejstříku, smí plout pod československou vlajkou, jen byl-li jí vydán prozatímní průvodní list.

(2) Prozatímní průvodní list může být vydán v naléhavých případech, jestliže jsou splněny předpoklady § 6 odst. 2. Vydává jej československý zastupitelský úřad.

(3) Prozatímní průvodní list platí nejdéle po dobu jednoho roku.

§ 9.

Zánik a odnětí práva plout pod československou vlajkou.

(1) Právo plout pod československou vlajkou zaniká, nejsou-li již splněny podmínky § 6 odst. 2.

(2) Ministerstvo dopravy může kdykoliv odejmout právo plout pod československou vlajkou.

Oddíl 2.

Zápis lodí do námořního rejstříku.

§ 10.

námořní rejstřík.

(1) Loď, které byl vydán lodní certifikát, se zároveň zapíše do námořního rejstříku. Vede jej ministerstvo dopravy.

(2) Ministerstvo dopravy může osvobodit lodi do 20 rejstříkových tun od povinnosti zápisu do rej střiku. V takovém případě vydá o tom osvědčení s výslovným vymezením účelu plavby; toto osvědčení nahrazuje rejstříkový list.

§ 11.

Jméno lodi.

(1) Každá československá námořní loď má své jméno, jež se musí zřetelně lišit od jmen ostatních lodí zapsaných v československém námořním rejstříku.

(2) Jméno lodi a jeho změny schvaluje ministerstvo dopravy.

§ 12.

Domovský přístav.

Pro československé lodi námořní je domovským (rejstříkovým) přístavem Praha.

§ 13.

Způsobilost lodi k plavbě.

(1) Do námořního rejstříku mohou být zapsány jen lodi, jichž způsobilost k námořní plavbě je prokázána osvědčením o způsobilostí k plavbě, které vydává ministerstvo dopravy.

(2) Ministerstvo dopravy může nařídit přezkoušení způsobilosti lodi k plavbě.

§ 14.

Cejchování lodí.

Před zápisem do námořního rejstříku musí být loď cejchována a její rozměry doloženy výměnným listem, jejž vydá ministerstvo dopravy.

§ 15.

Zápisy v námořním rejstříku.

(1) V námořním rejstříku se zapisuji o lodi tyto údaje:

a) jméno,

b) doba a místo stavby,

c) rozměry,

d) hrubá prostornost,

e) způsob pohonu,

f) účel, jemuž loď slouží,

g) vlastník, po případě provozovatel,

h) právní závady váznoucí na lodi,

i) důvod a datum výmazu lodi z rejstříku.

(2) Kromě uvedených skutečností mohou být zapisovány do námořního rejstříku i jiné údaje, jež stanoví ministerstvo dopravy.

(3) Předmětem zápisu jsou i změny skutečností uvedených v předchozích odstavcích.

§ 16.

Rejstříkový list.

O zápisu lodi do námořního rejstříku vydá ministerstvo dopravy rejstříkový list.

§ 17.

Způsob zápisu.

(1) Zápisy do námořního rejstříku se konají na návrh nebo z úřední povinnosti.

(2) Návrh na zápis je povinen učinit vlastník, po případě provozovatel lodi. Může jej učinit i jiná osoba, osvědčí-li právní zájem a dokáže-li skutkový podklad dostačující k vykonání zápisu.

(3) Soudy, úřady a jiné orgány jsou povinny neprodleně oznamovat ministerstvu dopravy rozhodnuti a skutečnosti, které se vztahují na zápisy v rejstříku.

§ 18.

Účinky zápisu vůči osobám třetím.

(1) Jakmile byl zápis v námořním rejstříku proveden, nikdo se nemůže omlouvat jeho neznalosti.

(2) Osobě jednající v důvěře v rejstříkový zápis nemůže ten, v jehož věci k zápisu došlo, namítat, že zápis se nesrovnává s pravdou.

§ 19.

Veřejnost námořního rejstříku.

Do námořního rejstříku může každý nahlížet a vyžádat z něho úřední opisy nebo potvrzení.

§ 20.

Předpisy o řízení v rejstříkových věcech.

Podrobnější předpisy o zápisech do námořního rejstříku, jeho vedení a veřejnosti vydá ministr dopravy v dohodě s ministrem spravedlnosti.

Oddíl 3.

Lodní listiny.

§ 21.

Povinnost mít lodní listiny.

(1) Loď musí mít s sebou:

a) lodní certifikát, po případě prozatímní průvodní list (§§ 7 a 8),

b) rejstříkový list (§ 16), po případě osvědčení podle § 10 odst. 2,

c) výměnný list (§ 14),

d) osvědčení o způsobilosti k plavbě (§ 13),

e) seznam lodní posádky (§ 27),

f) lodní deník,

g) strojní deník (u lodí se strojním nebo motorickým pohonem),

h) zdravotní deník,

i) osvědčení o nejmenší výšce volného okraje, jež vydává ministerstvo dopravy.

(2) Kromě listin uvedených v předchozím odstavci musí mít:

a) loď přepravující více než 12 cestujících povolení k přepravě cestujících, jež vydává ministerstvo dopravy,

b) loď, která má radioelektrickou stanici vysílací či přijímací, povolení ke zřízení a provozování stanice a deník radioelektrické služby.

(3) Doklady uvedené v předchozích odstavcích musí být na lodi v originále.

(4) Ministerstvo dopravy může pro některé druhy lodí stanovit vyjímky a úlevy z povinnosti mít lodní listiny uvedené v odstavcích 1 a 2.

§ 22.

Vedení deníků a ostatních lodních listin.

(1) Seznam lodní posádky a lodní deník vede velitel lodi.

(2) Strojní a zdravotní deník, jakož i deník radioelektrické služby jsou vedeny za dozoru velitele lodi.

(3) Formu lodních listin a podrobnější předpisy pro jejich vedení stanoví ministerstvo dopravy.

(4) Lodní, strojní a zdravotní deník, jakož i deník radioelektrické služby uschovává provozovatel lodi po tři roky ode dne posledního zápisu do nich. Po uplynutí této lhůty se odevzdávají deníky do úschovy archívu ministerstva dopravy.

Oddíl 4.

Právo vlastnické a zástavní k lodi.

§ 23.

Smlouvy o převodu vlastnictví a zřízení práva zástavního.

(1) Smlouvy o převodu vlastnického práva a o zřízení práva zástavního k lodi musí být písemné.

(2) K platnosti těchto smluv je zapotřebí schválení ministerstva dopravy.

(3) K převodu vlastnictví k zastavené lodi je zapotřebí souhlasu zástavního věřitele.

§ 24.

Zápis do námořního rejstříku.

Přechod vlastnictví a zřízení zástavního práva k lodím zapsaným do rejstříku nabývají účinnosti zápisem do námořního rejstříku, a u lodí plujících s prozatímním průvodním listem záznamem na tomto listě.

HLAVA III.

Lodní posádka.

Část 1.

Ustanovení společná.

Lodní posádka.

§ 25.

(1) Lodní posádku tvoří velitel lodi (kapitán), velitelský sbor a lodní mužstvo.

(2) Kromě velitele lodi jsou členy velitelského sboru palubní, strojní a radiotelegrafní důstojníci, dále lodní lékař a hospodář. Všichni ostatní členové lodní posádky náležejí k lodnímu mužstvu.

§ 26.

(1) Za členy lodní posádky československé námořní lodi mohou být ustanoveny osoby, které jsou československými občany a jsou k výkonu prací, pro něž jsou ustanoveny, tělesně i duševně schopné a odborně způsobilé. Výjimky, pokud jde o státní příslušnost členů posádky, povoluje ministerstvo dopravy.

(2) Ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací stanoví podrobnosti zejména:

a) za jakých podmínek mohou být za členy lodní posádky československé námořní lodi během cesty ustanoveni též občané jiných států;

b) podmínky přijímání a propouštění, jakož i ostatní podmínky pracovního poměru členů lodní posádky;

c) podmínky, jimž musí vyhovovat členové lodní posádky s hlediska jejich odborné způsobilosti;

d) řád pro službu na československých námořních lodích.

§ 27.

Seznam lodní posádky a osobní doklady.

Každý člen lodní posádky musí být zapsán do seznamu lodní posádky. Mimo to musí mít námořnickou knížku vydanou podle předpisů státu, jehož je občanem. Ministerstvo dopravy stanoví podrobnosti o vzoru, způsobu vedení a kontroly seznamu lodní posádky, o vydávání, vyplňování a kontrole námořnických knížek, jakož i o dalších dokladech, které musí mít členové posádky.

Část 2.

Velitel lodi.

Oddíl 1.

Práva a povinnosti při vedení lodi.

§ 28.

Správa a vedení lodi.

(1) Veliteli lodi přísluší správa lodi včetně jejího nautického vedení, jakož i právo použit všech opatření nezbytných k bezpečnému provedeni plavby a k udržení pořádku na lodi.

(2) Velitel lodi je zejména povinen:

a) vést loď podle platných předpisů, jakož i pravidel a zvyklostí uznaných všeobecně v námořní plavbě;

b) pečovat o to, aby loď byla ve stavu způsobilém k provedení plavby;

c) pečovat o to, aby veškerá zařízení na lodi odpovídala předpisům o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci;

d) dbát, aby na lodi byly veškeré listiny předepsané pro loď, lodní posádku a náklad;

e) učinit všechna opatření nutná k odvrácení jakékoliv škody hrozící lodi nebo osobám a věcem, které jsou na lodi.

§ 29.

Zajištění důkazů při nehodě.

(1) Dojde-li k nehodě lodi nebo nákladu nebo přihodí-li se jiná mimořádná událost, musí o tom velitel lodi k zajištění důkazů podat neprodleně zprávu (námořní protest) v nejbližším přístavu československému zastupitelskému úřadu, po případě příslušnému místnímu úřadu, není-li v tomto přístavu československý zastupitelský úřad nebo není-li možno jej zastihnout. Se zprávou velitel lodi předloží současně k nahlédnutí lodní deník.

(2) Zpráva musí obsahovat vylíčení všech závažných událostí, zejména úplné a přesné vylíčení nehody, a uvést prostředky, jichž bylo použito k odvrácení nebo zmenšení škody.

(3) Zprávu podá velitel lodi za součinnosti členů lodní posádky, kteří jsou povinni vypovídat o svých pozorováních podle pravdy.

§ 30.

Opatření při neodvratné zkáze lodi.

Jestliže podle názoru velitele lodi hrozí lodi neodvratná zkáza, dá velitel příkaz, když byla učiněna všechna opatření k záchraně cestujících, aby členové lodní posádky opustili loď. Velitel sám opustí loď poslední, musí však učinit všechna možná opatření k záchraně lodních listin, map, cenností a pokladní hotovosti.

§ 31.

Zabavení a společné rozdělení potravin.

(1) Dojde-li během plavby k vyčerpání zásob potravin a není-li možno opatřit je jinak, je velitel oprávněn použít za náhradu nezbytného množství potravin náležejících jednotlivým osobám na lodi nebo přepravovaného zboží pro společnou výživu.

(2) Podrobnosti stanoví ministerstvo dopravy.

§ 32.

Poskytování pomoci.

Velitel lodi, který obdržel nouzový signál nebo objevil na moři osobu v nebezpečí, je povinen, může-li to učinit bez vážného nebezpečí pro svou loď, její lodní posádku a jiné osoby, které jsou na lodi, poskytnout jiným lodím nebo osobám v tísni veškerou pomoc podle okolnosti možnou.

§ 33.

Použití lodivodů.

Velitel lodi je oprávněn vzít, pokládá-li to za nutné, na svou loď na účet provozovatele lodi lodivoda i v místech, kde použití lodivoda podle platných předpisů není povinné.

§ 34.

Styk s československými zastupitelskými úřady.

Je li v přístavu, do něhož připlula československá námořní loď, československý zastupitelský úřad, je velitel lodi povinen hlásit mu příjezd lodi, předložit mu na požádání příslušné lodní listiny k nahlédnutí a vyrozumět jej zavčas o odjezdu lodi.

Oddíl 2.

Poměr k osobám na lodi.

§ 35.

(1) Všechny rozkazy velitele lodi, vydané v mezích jeho oprávnění, musí byt bezpodmínečně splněny všemi členy lodní posádky, jakož i cestujícími a všemi ostatními osobami na lodi.

(2) Velitel lodi použije nezbytných opatření proti osobám na lodi, které nesplnily rozkaz. Ohrožuje-li taková osoba bezpečnost lodi nebo osob anebo věcí na lodi a nelze-li toto nebezpečí jinak odvrátit, je velitel lodi oprávněn umístit ji ve zvláštním prostoru. Za nezákonný postup odpovídá velitel lodi podle československého trestního zákona.

(3) Velitel lodi může ukládat členům lodní posádky kázeňské tresty a v případě nutnosti zprostit kteréhokoliv člena lodní posádky výkonu služby.

§ 36.

Opatření při spáchání trestného činu.

(1) Spáchal-li někdo na československé námořní lodi čin trestný podle ustanovení československého trestního zákona, je velitel lodi povinen:

a) učinit neprodleně opatření nutná podle okolností k tomu, aby bylo pachateli zabráněno vyhnout se odpovědnosti a aby nebyly zahlazeny stopy trestného činu,

b) vyslechnout svědky a provést jiné úkony, jichž je třeba k zajištění důkazů,

c) sepsat o činu podrobný zápis, který podepíší kromě velitele alespoň dva členové lodní posádky.

(2) Pro provedení opatření a úkonů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) platí přiměřeně ustanoveni trestního řádu o vyhledávání.

(3) Zápis uvedený v odstavci 1 písm. c) odevzdá velitel lodi spolu se svědeckými protokoly a předměty majícími vztah k trestnému činu československému zastupitelskému úřadu, v jehož obvodu leží nejbližší přístav, do kterého loď připluje. Zastupitelský úřad určí, ve kterém přístavu má být pachatel odevzdán příslušnému místnímu úřadu.

§ 37.

Opatření při narození a úmrtí na lodi.

(1) O každém narození nebo úmrtí na lodi je velitel povinen sepsat zápis za účasti dvou svědků. K zápisu o úmrtí se připojí soupis majetku, který měl zemřelý na lodi. Velitel lodi je povinen učinit opatření pro úschovu majetku zemřelého. Zápis o narození a zápis o úmrtí na lodi spolu s majetkem zemřelého odevzdá velitel lodi československému zastupitelskému úřadu.

(2) Podrobnosti stanoví ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.

Oddíl 3.

Poměr k provozovateli lodi a k zájemcům na nákladu a na přepravném.

Poměr k provozovateli lodi.

§ 38.

(1) Velitel lodi je oprávněn činit jménem a na účet provozovatele lodi všechny právní úkony, k nimž při použití lodi k účelu, pro který je určena, obvykle dochází.

(2) Není-li v místě jiného zástupce provozovatele lodi, může velitel lodi žalovat a být žalován pro nároky, vyplývající z právních úkonů uvedených v odstavci 1.

(3) K prodeji nebo zastavení lodi, k podstoupení závazků směnečných, k vybrání pohledávek z přepravních smluv a k sjednání půjček nebo jiných úvěrových obchodů je velitel lodi oprávněn jen na základě výslovného zmocnění provozovatele lodi.

§ 39.

(1) Nastane-li na cestě neodkladná potřeba peněz na opravu lodi, doplnění výstroje, vydržování lodní posádky a vůbec pro pokračování v cestě, je velitel lodi oprávněn, není-li možno vyčkat pokynů provozovatele lodi nebo jeho zástupce, prodat:

a) postradatelnou výstroj lodi s výjimkou speciálních výstrojních předmětů,

b) část zásob potravin, které není zapotřebí pro výživu lodní posádky a cestujících,

c) část nákladu nebo celý náklad.

(2) Tato opatření mohou být provedena jen s povolením československého zastupitelského úřadu, má-li sídlo v přístavu zastávky lodi nebo je-li dána možnost vyžádat si jeho souhlas telegraficky.

(3) Velitel je povinen zvolit taková opatření, která jsou pro provozovatele lodi a zájemce na nákladu nejméně tíživá.

§ 40.

Poměr k zájemcům na nákladu a na přepravném.

(1) Velitel lodi je oprávněn jménem a na účet zájemců na nákladu a na přepravném učinit vše, co je nutné k odvrácení nebo zmenšení škod, které jim hrozí. Je-li to možné, vyžádá si od těchto zájemců pokyny a o všech učiněných opatřeních je vyrozumí.

(2) Není-li v místě jiných zástupců zájemců na nákladu a na přepravném, může velitel lodi žalovat a být žalován pro nároky, vyplývající z právních úkonů uvedených v odstavci 1.

§ 41.

Omezení oprávnění velitele lodi.

Omezí-li provozovatel lodi nebo zájemce na nákladu nebo na přepravném oprávnění velitele lodi, stanovená v tomto oddíle, je toto omezení účinné vůči osobám třetím, jen pokud o něm věděly.

Část 3.

Ostatní členové lodní posádky.

§ 42.

Práva a povinnosti členů lodní posádky a jejich poměr k veliteli lodi, pokud nevyplývají z ustanovení tohoto zákona nebo jiných platných předpisů, upravuje řád pro službu na československých lodích námořních § 26 odst. 2 písm. d)].

HLAVA IV.

Námořní přeprava.

§ 43.

(1) Zásady podmínek, za kterých plavební podniky provozují námořní přepravu pro obecné dopravní potřeby, stanoví ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě.

(2) Při tom mohou být převzaty zásady mezinárodních zvyklostí v námořní přepravě i tehdy, odchylují-li se od vnitrostátních předpisů.

HLAVA V.

O společné havárii.

§ 44.

Společnou havárii se rozumějí škody, které vzniknou tím, že se úmyslně a účelně učiní mimořádné oběti nebo výdaje pro záchranu majetkových hodnot ze společného námořního nebezpečí.

§ 45.

Rozvrh společné havárie.

Společná havárie se rozvrhuje mezi loď, přepravné a náklad poměrně podle jejich hodnoty.

§ 46.

Podrobná ustanovení.

Podrobnosti stanoví ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě. Při tom mohou být převzaty zásady mezinárodních zvyklostí v námořní plavbě i tehdy, odchylují-li se od vnitrostátních předpisů.

HLAVA VI.

Odpovědnost při srážce lodi.

§ 47.

(1) Při srážce námořních lodí je povinen nahradit škodu provozovatel lodi, z jejíž viny srážka nastala, a to i tehdy, došlo-li ke srážce zaviněním lodivoda.

(2) Byla-li srážka způsobena náhodou, nebylo-li možno ji odvrátit nebo nelze-li zjistit její příčinu, nese škodu ten, kdo ji utrpěl.

§ 48.

(1) Byla-li srážka zaviněna více loďmi, odpovídají provozovatelé těchto lodí poměrně podle míry zavinění; nelze-li míru zavinění zjistit, odpovídají rovným dílem.

(2) Za škody způsobené třetím osobám ublížením na zdraví nebo usmrcením odpovídají provozovatelé lodí, které srážku zavinily, rukou společnou a nerozdílnou. Kdo zaplatil více, než na něho podle odstavce 1 připadá, má postih vůči ostatním.

§ 49.

1) Velitel každé z lodi zúčastněných na srážce je povinen po srážce poskytnout pomoc druhé lodi, může-li tak učinit bez vážného nebezpečí pro svou loď, její posádku a cestující.

(2) Je také povinen, pokud je to možné, oznámit druhé lodi jméno a domovský přistav své lodi, jakož i názvy míst, odkud a kam loď pluje.

(3) Provozovatel lodi neodpovídá za škodu, která vznikla tím, že velitel lodi nesplnil povinnosti uvedené v předchozích odstavcích.

§ 50.

Ustanoveni této hlavy platí i pro srážku námořní lodi s vnitrozemní lodí. Totéž platí v případech, kdy loď provedením nebo opominutím nějakého manévru anebo nešetřením předpisů způsobila škodu druhé lodi, osobám a věcem, které jsou na lodi, i když nedošlo ke srážce.

HLAVA VII.

Odměna za poskytnutí pomoci.

§ 51.

(1) Kdo úspěšně poskytne pomoc námořní lodi, jež je v nebezpečí, má nárok na přiměřenou odměnu. Totéž platí pro vzájemné poskytnutí pomoci mezi loďmi námořními a vnitrozemními.

(2) Poskytnutím pomoci se rozumí pomoc nebo zachraňování lodi nebo osob a věcí, které jsou na lodi, nebo činnost směřující k zachování nároku na přepravné nebo jízdné.

§ 52.

Odměna přísluší lodi poskytující pomoc, i když patří témuž vlastníku jako loď, která je v nebezpečí.

§ 53.

Odměna nepřísluší:

a) vlečné lodi za poskytnutí pomocí vlečené lodi, jestliže jde jen o splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy o vlečení,

b) osobám, které poskytly pomoc proti výslovnému a odůvodněnému zákazu veliteli lodi, která je v nebezpečí.

§ 54.

Kdo zachránil lidský život, má nárok na slušný podíl z celkové odměny příslušející zachráncům lodi a majetku na ní.

§ 55.

(1) Odměna za poskytnutí pomoci zahrnuje odměnu za služby zachránců včetně provozovatele lodi, která poskytla pomoc, a všechny náklady vzniklé poskytnutím pomoci, jakož i náhradu za uschování zachráněného majetku.

(2) Odměna nesmí přesahovat hodnotu zachráněného majetku.

§ 56.

(1) Výši odměny určí úmluva stran a nedojde-li k dohodě, soud.

(2) Soud na návrh některé ze stran zruší nebo změní úmluvu o odměně za poskytnutí pomoci, uzavřenou v době a pod vlivem nebezpečí, které hrozilo lodi, jestliže zjistí, že ustanovení této úmluvy nejsou spravedlivá.

(3) Soud určí odměnu s přihlédnutím k okolnostem případu, zejména k výsledku záchrany a poskytnutí pomoci, k práci a zásluhám zachránců, k nebezpečí, jemuž byli vydáni zachráněná loď a její cestující, posádka a náklad, jakož i zachránci a zachraňující loď, k vynaloženému času, vzniklým výdajům a škodám, k případné odpovědnosti zachránce vůči osobám třetím, k jiným risikům, k ceně majetku, který byl v nebezpečí, jakož i ke zvláštnímu určení lodi poskytnuvší pomoc. Kromě toho soud přihlédne k ceně zachráněných věcí.

(4) Soud může odměnu snížit nebo odepřít, zjistí-li, že zachránci svou vinou přivodili nutnost poskytnout pomoc nebo se dopustili krádeže, zatajení nebo jiné nepoctivosti.

(5) Ustanoveni odstavců 1 a 3 platí přiměřeně i pro rozdělení odměny mezi zachránce.

§ 57.

(1) Úhrada odměny se rozvrhne na zachráněné hodnoty podle předpisů o rozvrhu společné havárie.

(2) Zachráněné osoby nejsou povinny vyplatit odměnu za svou záchranu.

HLAVA VIII.

Omezení odpovědnosti provozovatele lodi.

§ 58.

(1) Provozovatel lodi odpovídá omezeně:

a) u nároků na náhradu všech škod způsobených zaviněním velitele lodi, ostatních členů lodní posádky, lodivoda nebo jiné osoby sloužící na lodi při plnění jejich povinností, zejména škod vzniklých nesplněním smlouvy o přepravě nákladu v době mezi naložením a vyložením zboží;

b) u nároku na náhradu za poskytnutou pomoc;

c) u nároků na náhradu ze společné havárie;

d) u nároků z právních úkonů, jež velitel lodi učinil v mezích svých zákonných oprávnění (§§ 38 až 41).

(2) Omezení neplatí:

a) v případech, kdy provozovatel lodi vykonával na lodi funkci velitele;

b) u nároků uvedených v odstavci 1 písm. d), jestliže právní úkony velitele lodi byly vyvolány nedostatečným nebo nesprávným vystrojením nebo zásobením lodi anebo doplněním posádky při zahájení plavby.

§ 59.

(1) Pro případy uvedené v § 58 odst. 1 písm. a) stanoví meze odpovědnosti provozovatele nařízením ministr dopravy v dohodě s ministrem financi.

(2) V ostatních případech omezené odpovědnosti odpovídá provozovatel do částky, kterou tvoří cena lodi, přepravné, jízdné, náhrady příslušející této lodi ze společné havárie, jakož i jiné náhrady za škody způsobené. na lodi po započetí cesty a ještě neopravené a náhrada za poskytnuti pomoci. Na místo zaplacení ceny lodi může provozovatel přenechat loď věřitelům. Jde-li o loď, která je ve vlastnictví státu nebo socialistické právnické osoby, je k přenechání lodi věřitelům třeba souhlasu ministerstva dopravy.

§ 60.

Ocenění lodi se provede:

a) u nároků ze srážky lodí, ze společné havárie anebo z jiných nehod podle stavu lodi v době připlutí do nejbližšího přístavu; při tom se nepřihlíží ke snížení ceny lodi vzniklému další nehodou, která nesouvisí s nehodou, z níž je nárok odvozován;

b) u nároků týkajících se nákladu, s výjimkou případů uvedených pod písm. a), podle stavu lodi v přístavu určení nákladu nebo v přístavu, kde byla cesta přerušena; byl-li náklad určen pro několik přístavů, provede se ocenění podle stavu lodi v prvním z těchto přístavů;

c) ve všech ostatních případech podle stavu lodi v době připlutí do přístavu určení.

§ 61.

Ujednání stran o dalším omezení odpovědnosti provozovatele lodí nemají právních následků.

HLAVA IX.

Přednostní nároky.

§ 62.

Z ceny lodi, z přepravného a jízdného za cestu, při níž nárok vznikl, a z náhrady příslušející provozovateli lodi z důvodu společné havárie nebo za poskytnutou pomoc musí být přednostně uspokojeny tyto nároky v následujícím pořadí:

1. nároky lodních zaměstnanců z pracovního poměru, nároky z národního pojištění a nároky na náhradu škody způsobené zraněním nebo usmrcením osob, pokud všechny tyto nároky vznikly při provozu této lodi,

2. přístavní poplatky z lodi a platy za služby poskytnuté v přístavu,

3. nároky za poskytnutou pomoc a příspěvky připadající na loď při společné havárii,

4. nároky na náhradu škody způsobené provozem lodi,

5. nároky vzniklé z právních úkonů velitele lodi v mezích jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41).

§ 63.

Z ceny nákladu neodevzdaného příjemci, náhrady za poškození nákladu a náhrady ze společné havárie připadající na náklad musí být přednostně uspokojeny tyto nároky v následujícím pořadí:

1. přístavní poplatky týkající se nákladu a platy za služby poskytnuté v přístavu,

2. nároky na poskytnutou pomoc a příspěvky připadající na náklad při společné havárii,

3. nároky vzniklé z právních úkonů velitele lodi v mezích jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41),

4. nároky na přepravné.

§ 64.

Náklady soudního řízení včetně nákladů exekučních a výdaje vynaložené ve společném zájmu věřitelů k zachování lodi nebo jejího nákladu uspokojují se před nároky uvedenými v §§ 62 a 63. § 65.

1) Nároky se uspokojují podle pořadí postupně.

(2) Nestačí-li rozdělovaná podstata, uspokojí se nároky, které mají stejné pořadí, poměrně.

(3) Z nároků uvedených v § 62 č. 3 a 5 a v § 63 č. 2 a 3 uspokojí se nárok později vzniklý před nárokem vzniklým dříve.

§ 66.

Nároky uvedené v §§ 62 a 63, týkající se poslední cesty, se uspokojují přednostně před stejnými nároky z předchozích cest; nároky uvedené v §§ 62 č. 1, týkající se několika cest, mají stejné pořadí jako tyto nároky z poslední cesty.

§ 67.

Nárok na přednostní uspokojení z přepravného a jízdného a z náhrady příslušející provozovateli lodi za pomoc poskytnutou před ukončením cesty, zůstává zachován do doby, dokud příslušné částky nebyly ještě zaplacený nebo odevzdány velitelem lodi provozovateli lodí nebo jiným osobám zmocněným provozovatelem lodi k převzetí zmíněných částek.

§ 68.

Nárok na přednostní uspokojení z ceny lodi nebo nákladu zaniká exekučním prodejem lodi nebo nákladu, jakož i uplynutím jednoho roku u nároků uvedených v § 62 č. 1 až 4 a § 63 č. 1, 2 a 4 a po uplynutí šesti měsíců u nároků uvedených v § 62 č. 5 a v § 63 č. 3. Lhůty se počítají ode dne vzniku příslušného nároku.

HLAVA X.

Promlčecí doba.

§ 69.

(1) Promlčecí doba trvá jeden rok:

a) u nároků vyplývajících ze smluv uzavřených velitelem lodi na základě jeho zákonných oprávnění (§§ 38 až 41);

b) u nároků z postihu podle § 48 odst. 2; promlčení počíná dnem zaplacení příslušné částky;

c) u nároků vyplývajících z přepravních smluv; jde-li o přepravu cestujících a cestovních zavazadel, počíná promlčení dnem příjezdu lodi do místa sjednaného smlouvou a jestliže loď nedojede, dnem stanoveným pro příjezd lodi; u přepravy zboží počíná dnem dodání zboží, a nebylo-li zboží dodáno, dnem, kdy mělo být dodáno.

(2) Promlčecí doba trvá dva roky:

a)u nároků na náhradu škody způsobené srážkou lodí;

b) u nároků vzniklých z poskytnutí pomoci;

c) u nároků vyplývajících ze společné havárie; promlčecí doba neběží po dobu sestavování rozvrhu (dispaše).

HLAVA XI.

Ustanovení závěrečná.

§ 70.

Ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydá podrobné předpisy k provedení tohoto zákona a předpisy nutné k provedení mezinárodních smluv.

§ 71.

(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy o věcech upravených tímto zákonem.

(2) Do vydání předpisů podle tohoto zákona se postupuje přiměřeně podle předpisů dosavadních, pokud neodporují tomuto zákonu.

§ 72.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zpráva

výboru zemedelského

k vládnemu návrhu zákona (tlač 636) o rybárstve (tlač 651).

Výbor zemedelský prejednal vo svojej schôdzi konanej dňa 23. októbra 1952 vládny návrh zákona o rybárstve (tlač 636) a usniesol sa doporučiť ho plénu Národného shromaždenie ku schváleniu bez zmeny.

V Prahe dňa 23. októbra 1952.

Václav Sova v. r.,	Vojtech Török v. r.,
predseda.	zpravodajca.