Ekonomický zákon socialismu ukazuje veliké poslání technické vědy, která socialismu otvírá nesmírné výhledy rozvoje. Ve svých klasických statích o ekonomických problémech socialismu v Sovětském svazu Stalin ukázal, že kapitalismus, jehož ekonomickým zákonem je maximální zisk, podporuje jen tehdy technickou vědu, jež uskutečňuje novou techniku, jestliže mu slibuje největší zisky, avšak zavrhne novou techniku a potlačí ji a sáhne i k zaostalé technice, jestliže mu slibuje ještě větší zisk. A protože úspěch vědy a zejména technické vědy - jak dějiny ukazují - je bezprostředně podmíněn tím, jak jsou její objevy a výzkumy využity ve výrobě, je přirozené, že přímým důsledkem tohoto postoje kapitalistů k vědě je skutečnost, že věda v kapitalistickém řádě v mnohých oborech zaostává.

Naproti tomu v socialismu, kde se plně uskutečnil zákon souladu mezi výrobními vztahy a charakterem výrobních sil, to jest kde výrobní poměry, společenské vlastnictví výrobních prostředků je v naprostém souladu se společenským charakterem výrobního procesu, tu vědecké objevy, nová technika, vedou ke stálému rozvoji výrobních sil. Technický pokrok je v socialistické společnosti úzce spojen s nejživotnějšími zájmy pracujících, je předpokladem stálého růstu jejich blahobytu. Výsledky každého vědeckého badání, které objevují zákony přírody a využívají jich ve prospěch společnosti, projeví se na konec ve výrobě. Vyzbrojují pracující novou technologií, novými pracovními methodami, novými stroji a zařízením, novými zdroji a novými formami energie. Proto právě technická věda, patřící do věd užitých, má své vysoké poslání v socialistické společnosti. Její úkol a smysl je v tom, aby přeměnila přírodu tak, aby lépe sloužila člověku a vydala všechno své bohatství k zvýšení životní úrovně lidu. Její úkol a smysl je v tom, aby zmechanisovala práci a zautomatisovala práci strojů, aby člověk mohl lépe pracovat a kulturněji žít.

Plnit tento úkol připadá technické sekci Československé akademie věd, která se tak stává vrcholnou vědeckou instituci techniků. Její ústav pro theoretickou a aplikovanou mechaniku a komise pro hornictví, hutnictví, strojnictví, techniku, energetiku, vodní hospodářství, elektrotechniku, stavebnictví, automatisaci a mechanisaci zahrnují základní obory socialistické industrialisace. Ve všech těchto oborech musí dát technická sekce jasnou perspektivu dalšího rozvoje techniky, která povede též ke snižování závislosti na kapitalistické cizině a ke zvýšení obranyschopnosti naší země. To ovšem vyžaduje, aby technická sekce byla v úzkém styku s resortními odbornými ústavy, jež byly zřízeny na základě zákona o organisaci výzkumu a technického rozvoje v roce 1949 a které se ve své práci opírají o zkušenosti velké armády novátorů, zlepšovatelů, předních pracovníků a techniků. Proto také technická sekce, než naplní svoji vlastní thematiku, zaměří se na usměrňování práce těchto ústavů, kterými je bezprostředně spojena s požadavky národního hospodářství, to jest zvyšovat produktivitu práce a snižovat ztráty.

Jestliže kriteriem oceňování pokrokové vědy je, jak a kolik odevzdává z výsledku svého badání do praxe, pak tím více to platí o oceňováni technické vědy a bude to platit o práci ústavů a komisí technické sekce Československé akademie věd. Uplatní se přitom nové pojetí plánovité badatelské práce, která především zjišťuje stěžejní vědecké problémy, jejichž rozšíření dá nejplodnější popud k rozvoji vědy a vyzvedne techniku na novou, vyšší úroveň. Přitom musí dbát výstavby socialismu a perspektivy rozvoje národního hospodářství. Třeba si vždy zvolit velké, rozsáhlé téma, které organicky váže badatelskou činnost sekce s činností resortních odborných ústavů a může jim být podporou a pomocí.

Technická sekce musí zaměřit svoji tematiku především na otázky našich dlouhodobých vývojových plánů, našich pětiletek, na stěžejní problémy, které vyplývají z dokumentů strany a vlády. Tato práce musí být plánována. Je třeba se vypořádat s předsudkem, s nepokrokovým názorem, že vědecká tvůrčí činnost je jen dílem vědcovy intuice, která se nedá naplánovat. Tak tomu není! Vývoj vědy je v příčinných vztazích s vývojem lidské společnosti a závažné vědecké problémy se nerodí náhle a nečekaně, nýbrž jsou vždy produktem určitého historického procesu. Proto badatel musí znát, jaké problémy třeba zpracovat a jaká bude jejich realisace. Přitom je potřebí si uvědomit, že je třeba plánovat i dobu potřebnou k vypracování problému, protože příliš dlouhodobé řešení nese s sebou nebezpečí, že výsledek se stane nepotřebným a vyřadí se ze soustavy vědecko-technického pokroku.

Do výčtu tematiky technické sekce patři tedy problémy, jež pomáhají výhledovému rozvoji jednotlivých oborů národního hospodářství. Tak v hornictví jde o zákonitost jevů, jež probíhají při těžbě v nitru země. V tom jsou zahrnuty na př. problémy mechaniky hlubinných vrstev nebo dobývání ploše uložených mohutných slojových ložisek užitkových hornin. Z nich pak se odvozuje nová důlní technologie, která musí vést k vyšší produktivitě a větší bezpečnosti práce. V hutnictví jsou to na př. otázky zužitkování strusky v haldách a všech odpadových hmot, zejména s hlediska deficitních vzácných prvků. V komisi strojnické půjde o základní problémy strojnictví a strojírenské technologie, která určuje nejen hospodárnost výroby součástí, strojů a zařízení, ale i jejich provozní vlastnosti, t. j. spolehlivost, přesnost a životnost. Řešení těchto problémů uspíší vybavení výroby nejvyspělejší technikou, výkonnými stroji s úplnou mechanisací, motorisací a automatisací technologických postupů. Důležité jsou problémy využití deficitních materiálů a použiti náhradních hmot, zejména v elektrotechnice. Komisi pro elektrotechniku připadne vážný úkol urychleně řešit problémy silnoproudé a slaboproudé elektrotechniky a elektroniky a tak zabezpečit rozvoj těchto nesmírně důležitých odvětví pro naši výstavbu.

V komisi pro energetiku je to především problém vědeckého zhodnocení energetické bilance spolu s otázkami využití nových nebo druhotných zdrojů energie.

V oboru vodního hospodářství je třeba zabývat se problémy vodních reserv, jejich ochrany a jejich komplexního využití, t. j. pro zásobování, plavbu, vodní energii, zavlažování a zavodňování. Třeba zde navázat na vodohospodářský plán. Budou dále sledovány problémy, jak projektovat a provádět vodohospodářské stavby, aby se dosáhlo největší účelnosti a hospodárnosti. Jde vždy o stavby velmi nákladné a proto je nutné stavět je nejen hospodárně, ale i rychle, aby práce do nich vložená co nejdříve sloužila národnímu hospodářství.

V oboru dopravy, kterou nutno pojímat co nejšíře, jsou hlavní problémy stejného rázu jako v průmyslu, protože i rozvoj dopravy se uskutečňuje v těchto etapách: mechanisace, elektrisace, automatisace. Rozvoj dopravy je také předpokladem pro realisaci velkých staveb socialismu, které vyžadují velké přísuny a přesuny hmot.

V oboru stavebnictví jde o problémy zhospodárnění výstavby objektů zvýšenou únosností stavebních konstrukcí, dále použitím jednak zušlechtěných klasických stavebních hmot, jednak nových stavebních hmot vůbec. Je to veliký úkol: používat materiálu o menší váze v menším množství při jeho zvýšené nosnosti a trvanlivosti. Při výhledovém rozvoji stavebnictví jde dále o problémy mechanisace.

Veškerá činnost technické sekce Československé akademie věd musí pomáhat nejen rozvoji, ale i současné výstavbě a přestavbě našeho průmyslu, našim velkým stavbám socialismu, velké stavbě komplexního využití řeky Dunaje, naší soustředěné výstavbě bytové, výstavbě hlavního města Prahy.

Vzorem při těchto pracích bude technické sekci práce Akademie věd Sovětského svazu, která od svého založení a zejména po reorganisaci v r. 1935 přispěla nesmírně k rozvoji a úspěchu stalinské socialistické industrialisace a v letech Velké vlastenecké války pomáhala vytvářet nové druhy bojových zbraní, nové technologické postupy a nacházela nové zdroje výrobních prostředků. Akademie věd SSSR dává tak neustálý příklad pravé jednoty vědy a praxe svou účastí, zejména účastí technické vědy, na řešení problémů velkých staveb komunismu. V Sovětském svazu není vědce, badatele a výzkumníka, který by nějakým způsobem, vyřešením některého problému, nepřispíval ke stavbě vodních děl na Volze, Donu, Dněpru, Amu-Darji, k vybudování zavlažovacích soustav, k přetváření podnebí a všech podmínek života těchto oblastí. Práce těchto sovětských vědců umožnila, aby stavby byly prováděny co nejlépe, nejhospodárněji a nejrychleji. Každý sovětský vědec, tak jako každý sovětský člověk, považuje plnění svého úkolu pro tyto stavby za přední úkol svého vlastenectví, za přední úkol boje za mír.

Účinnou pomocí bude pro naši Akademii také spolupráce s akademiemi lidových demokracií, s akademiemi Bulharska, Maďarska, Polska a Rumunska, které již po řadu let se účastní na výstavbě socialismu ve svých zemích.

Smyslem naší technické vědy, tak jako veškeré naší práce, je výstavba socialismu, posílení naší země, zvýšení její obranyschopnosti, posílení věci míru. Práce naších vědců, inženýrů, techniků neslouží již jednotlivcům, vykořisťování a ničení, ale lidu a míru. Navazuje na dávnou pokrokovou tradici, kterou vyznačují jména vynálezců, techniků a vědců, jako byli: Prokop Diviš, Josef Božek, František Veverka, František Petřina, Josef Ressel, Jan Perner, Jan Presl, Karel Zenger, František Křižík a jiní. A tak jako si vážíme průkopnické a pokrokové práce těchto významných technických pracovníků, oceňujeme i pokrokovou práci, kterou na poli technické vědy vykonaly ty vědecké instituce a ústavy a jejich členové, jejichž činnost přechází do Československé akademie věd. Vždyť mnozí z těchto členů jsou nositeli státní ceny a řádů, které jim president republiky Klement Gottwald propůjčil za obohacení naší technické vědy, za vynikající pomoc při výstavbě socialismu v naší vlasti. President republiky vyjádřil tím díky dělnické třídy a celého národa za to, že oni jako opravdoví vlastenci slouží svému lidu a jeho mírovému budovatelskému dílu. (Potlesk.)

Pro všechny technické pracovníky znamená pak vytvoření Československé akademie věd novou velikou perspektivu rozvoje naší technické vědy. Znovu si při tom uvědomují význam slov, která pronesl Předseda vlády Antonín Zápotocký na aktivu na staveništi v Kunčicích v červnu m. r. Obraceje se na techniky a mistry Předseda vlády řekl: "Staňte se nejlepšími přáteli naší dělnické třídy, pomáhejte jí v budování nového společenského řádu, a pak uvidíte, jak s dělnickou třídou budete růst, jak se vám otevřou nové perspektivy pro vaší odbornou práci, o nichž jste za kapitalistického řádu ani nesnili. A vaše práce bude naplněna radostí, prýštící z vědomí, že svou dobře vykonanou prací účinně jste přispěli k rozkvětu naší socialistické vlasti."

Předložený zákon o vytvoření Československé akademie věd uskutečňuje tužby našich vědeckých pracovníků, jejichž činnosti dává pevnou základnu. Umožňuje rozvinutí všech tvůrčích sil našeho lidu za pomocí vědy, zajistí růst jeho hmotné a kulturní úrovně a pomůže mu splnit jeho historické poslání - vybudovat socialismus v naší vlasti. Naše věda bude nyní žít bohatěji a plodněji nežli kdykoliv předtím, a čerpajíc z vlastního duchovního pokladu a z bohaté studnice sovětské vědy, bude ještě lépe sloužit pokroku, štěstí, blahobytu a rozkvětu kultury našeho národa a ještě více posílí věc světového míru.

Projednáváme zákon o Akademii věd v předvečer svátku všeho pokrokového lidstva, v předvečer 35. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která všechno dala našemu lidu. Z ní se zrodila síla, jež před 34 lety vrátila samostatnost našim národům a jež v roce 1945 vítězně ukončila odvěký zápas československého lidu za jeho bytí a nezávislost a otevřela mu svobodnou cestu k rozvoji a rozkvětu. Proto také naše věda cítí hlubokou vděčnost k hrdinnému bratrskému sovětskému lidu a jeho velikému Stalinovi za svůj nový, svobodný život. (Potlesk.) A tuto vděčnost nejlépe projeví, když všechny své síly dá velikému dílu, jímž oba naše národy v pevném svazku dělníků, rolníků a pracující inteligence obrozené Národní fronty za moudrého vedení Komunistické strany Československa budují krásnější svět!

Nechť naše věda je plně účastna historického díla našeho lidu, který v duchu svých slavných pokrokových tradic buduje šťastnější a krásnější vlast pod vedením milovaného presidenta naší republiky Klementa Gottwalda! (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Děkuji panu ministru stavebního průmyslu dr inž. Šlechtovi za jeho projev. Dále se k slovu přihlásil pan posl. Daubner. Dávám mu slovo.

Posl. Daubner: Vážené Národné shromaždenie, súdružky a súdruhovia!

Dovoľte mi, aby som za naše Revolučné odborové hnutie, ktorého jednou z prvoradých úloh je starostlivosť o kultúrny rozmach v našej vlasti, zaujal tiež stanovisko k tomuto dôležitému zákonu o Akadémii vied. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Polanský.)

Zákon o Akadémii je radostne vítaný nielen celou našou vedeckou verejnosťou, ale i celým pracujúcim ľudom a najmä našou robotníckou triedou preto, lebo nielen zaistí všestranný a dosiaľ netušený rozmach našej vedy, ale i preto, že činnosť tejto vedeckej inštitúcie sa iste odrazí na celom našom snažení na poli kultúrnom a hospodárskom, na celom našom úsilí o vybudovanie socialistickej a neskoršie komunistickej spoločnosti.

Robotník, ktorý sa oslobodil od vykorisťovania a útlaku, robotník správca a hospodár, uvedomujúci si svoju silu a svoju vedúcu úlohu vo vláde pracujúceho ľudu, víta každý rozmach vedy. Robotnícka trieda, ktorá je nositeľkou pokroku, mala vždy blízko k vede. Veď celá jej politika spočíva na vedeckom podklade. Preto vždy bojovala proti zneužívaniu vedy. Veda a technický objav v rukách kapitalistov prinášaly buržoázii blahobyt a pracujúcim biedu a nezamestnanosť. Stroje, ktoré vynašla veda a ktoré si privlastnili ziskuchtiví kapitalistickí dravci, vyradily z práce tisíce robotníkov. A byť vyradený z práce za kapitalizmu, to bolo odsúdenie k pomalej smrti hladom. Technická veda v službách kapitalistov im umožňovala popoháňať kapitalistickú racionalizáciu výroby do najvyššej miery. Baťovské pásy, pohybujúce sa bez ohľadu na človeka, urobily z neho prívesok stroja. Zneužité technické objavy pomáhaly buržoázii vyvražďovať masy pracujúcich v zápasoch o trhy a moc.

Nebola to len technická veda, ktorá pomáhala buržoázii utlačovať pracujúcich. Filozofia, ekonomia a história sa sústreďovaly na to, aby klamaly robotnícku triedu, aby vniesly medzi pracujúcich falošné názory o trvalej existencii kapitalizmu, o jeho nadriadenosti a životaschopnosti. Spomeňte si len, ako lekárska veda, ktorá má slúžiť každému človeku, slúžila predo- všetkým bohatým. Pracujúcim, tým zostaly len zvyšky. To preto, že vývoj vedy, práve tak ako všetko ostatné dianie, za kapitalizmu podlieha základnému ekonomickému zákonu tohto spoločenského poriadku, zákonu maximálneho zisku, ktorý tak geniálne sformuloval najväčší vedec súčasnej doby, súdruh Stalin.

Buržoázii sa podarilo dočasne vytvoriť nepriestupnú stenu medzi vedcami a ostatnými pracujúcimi. Zvláštne podmienky, ktoré buržoázia dala úzkemu okruhu svojich vedcov samozrejme - tým, ktorí jej boli ochotní najviac slúžiť - izolovaly a odtrhly vedcov od širokých ľudových vrstiev. Aby si uchránili svoje postavenie, obostreli buržoázni vedci svoju vedu tajomstvami, aby se pre jednoduchého, prostého človeka stala nepochopiteľnou. V záujme buržoáznej triedy bolo udržovať vedcov v politickej zaostalosti a pod heslom apolitičnosti vedy a tak zv. slobody vedeckého bádania oddiaľovať ich od politickej a verejnej činnosti. Pravá vlčia tvár vykorisťovateľov sa však ukáže vždy, keď niektorý vedec vypadne z určenej mu úlohy, keď odmietne slúžiť kapitalistickej ideologii, keď pochopí utlačovateľskú funkciu kapitalistického poriadku. Tu je koniec so slobodou myslenia a vedy, takých vedcov kapitalistický režim čo najkrutejšie prenasleduje a hmotne ubíja.

I za kapitalizmu a i predtým boli však vedci, ktorí okruh neslobody prerazili. Boli to tí, ktorých vedecké objavy boly v rozpore so súčasným spoločenským poriadkom. Galileo Galilei, Darwin, Newton, Curie vedeli rozbiť staré predsudky a názory a vytvorili nové zákony, jasné a pochopiteľné ľudu. Najpokrokovejší vedci všetkých dob vedeli hovoriť k ľudu a vedeli sa od neho učiť. Jan Evangelista Purkyně, náš veľký fyziolog, Josef Dobrovský, Bernolák, Štúr, láskyplní znalci našich jazykov a mnohí iní, dali svoje vedecké poznanie ľudu. Buržoázia vedela odsúdiť k nečinnosti a záhube tých vedcov, ktorí nevedeli byť poslušní. Osudy objaviteľa lodného šraubu Josefa Ressla, staviteľa nášho prvého automobilu Božka, sú toho dôkazom. Mnoho vedeckých talentov ostalo nevyužitých, mnoho vynikajúcich vedcov zomrelo v biede.

Celkom ináč je tomu v spoločnosti, ktorú buduje robotnícka trieda. Stačí si spomenúť na to, akou starostlivosťou a pozornosťou zahrnula sovietska vláda a boľševická strana veľkého vedca Pavlova. Už roku 1921, v ťažkých rokoch mladého sovietskeho štátu, vydala sovietska vláda z iniciatívy Vladimíra Iljiča Lenina na rozšírenie a hmotné zaistenie budovateľskej činnosti Pavlova známy dekrét. Dekrét, podpísaný Leninom, začína slovami: "Majúc na zreteli celkom výnimočné zásluhy akademika I. P. Pavlova, ktoré majú ohromný význam pre pracujúcich celého sveta, rada ľudových komisárov sa usniesla ..." a ďalej nasledujú pokyny a opatrenia, ako zaistiť práci Pavlova čo najlepšie podmienky. A takouto leninsko-stalinskou starostlivosťou sú dnes obklopení všetci vedeckí pracovníci v Sovietskom sväze. Sovietska veda, ktorá sa celá dáva do služieb budovania komunizmu, je žiarivým vzorom našim vedcom.

Víťazstvo robotníckej triedy u nás, ktoré sme zásluhou Sovietskeho sväzu vybojovali, otvára i u nás vedcom celkom novú cestu. Nemusia už zastierať pravdu a prispôsobovať ju v prospech utlačovateľov. Dnes môžu naši vedci slobodne rozvíjať svoje tvorčie schopnosti, rozbíjať staré formy a prekonané zákony, smelo a rozhodne bojovať proti všetkému, čo brzdí vývoj. Vedci môžu významným podielom prispieť k víťazstvu robotníckej triedy v budovaní socializmu. Aký to musí byť krásny pocit pre našich vedeckých pracovníkov, keď si plne uvedomia, že pracujú pre blaho ľudu. Aká hrdosť nad úspechom vo vedeckej práci, keď je tu vedomie, že naši vedci dnes pracujú slobodne a že výsledky ich práce nikdy nebudú slúžiť k obohateniu niekoľkých bankárov a fabrikantov. Pracovať pre ľud, to je veľké, krásne, ale i zodpovedné poslanie našej vedy.

Robotníci si vážia nových vedcov, ktorý kráčajú po ich boku. Krásne to za nich vyjadril Maxim Gorkij, keď povedal: "Robotník - to je hrdý titul. Je len jeden ešte hrdší - titul vedeckého pracovníka."

Nové spoločenské podmienky, nový život, ktorý u nás svojou prácou budujeme, premenil vzťah robotníkov k vedcom. Robotníci budú milovať takého vedeckého pracovníka, ktorý im rád dá všetky svoje schopnosti a znalosti. Vedia, že každý nový objav obohacuje náš život, že predovšetkým technická veda môže uľahčiť prácu všetkým pracujúcim.

Pozrite, ako pracujúci ľud miluje a váži si jemu tak drahého súdruha prof. dr Zdeňka Nejedlého! A ako ho miluje naša mládež! Milujeme ho preto, lebo svoj veľký um a znalosti dáva nám. Za to sme mu neskonalé vďační. (Potlesk.)

Láska a obdiv robotníkov je doprevádzaná širokým záujmom robotníkov o vedu a vedecké objavy, a to zo všetkých úsekov vedeckej činnosti. Robotníci sledujú so záujmom prácu našich vedcov, laureátov štátnych cien, ktorí svoj um dávajú ľudu, z ktorého vyšli.

Taký pomer budú mať naši robotníci k všetkým vedcom, ktorí dávajú svoju vedu uvedomele do služieb ľudu. A práve tak, ako vďačí robotnícka trieda vedcom za ich prácu, sú naši vedci vďační robotníckej triede. Veď ona svojou prácou vytvára podmienky pre ich prácu, ona im umožňuje venovať sa sústavne vedeckej činnosti. A nechce za to tú cenu, ktorú chcela buržoázia.

Zaprieť pravdu a svoju osobnosť, byť len služobníkom za milodary z nadziskov buržoázie, taký bol osud vedca za kapitalizmu. Byť slobodným tvoriacim človekom, spolubudovateľom novej socialistickej spoločnosti, to je radostná perspektíva našich vedcov. Naši vedci nesmú nikdy zabudnúť, že ich vedecké objavy žijú tvorivou prácou našich robotníkov a technikov. I ten najväčší technický vynález dostane svoju skutočnú hodnotu len vtedy, keď ho prevezmú masy. A to platí nielen pre technikov.

Široká je oblasť, kde sa dnes môžu naši vedci uplatniť. Naši vedúci pracovníci - ekonomici, podľa slov súdruha Gottwalda, sa musia vhĺbiť do problémov nášho hospodárstva a svojou prácou prispieť k zhospodárneniu našej výroby. Technická veda môže pomôcť našej výstavbe novými strojmi a novými pracovnými a technologickými postupmi. Ako prví sa na túto cestu dali vedci, ktorí pomohli pracujúcim v ČKD Stalingrad vyriešiť v komplexnej brigáde s robotníkmi ich pracovné problémy. Fyzici a astronómovia pomôžu našim pracujúcim poznať život na zemi a bojovať proti poverám. Náš ľud má rád svoj jazyk. Jazykovedci mu umožnia poznať jeho krásy. Našu hrdinskú minulosť zhodnotia našim pracujúcim historici. Dodajú tak našim pracujúcim silu pre súčasnú prácu a boj, posilnia vlastenectvo našich robotníkov. Objavy na úseku biológie prispejú k väčšej starostlivosti o nášho človeka, o najcennejší základ nášho života. Filozofovia pomôžu posilniť politické uvedomenie, upevniť sebavedomie nášho ľudu, soznámiť všetkých našich pracujúcich so zákonmi vývoja našej spoločnosti. Právna veda sa môže prejaviť ako činiteľ pri upevňovaní nášho socialistického štátu a práva.