Skutečnost, že po stránce ekonomické je svět rozdělen na dva trhy, projevuje se i v námořní plavbě. Jestliže se hospodářské vztahy mezi Sovětským svazem a lidovými demokraciemi vyznačují velkou stálostí a poměrně malými cenovými výkyvy, pak se tato zásada, platná pro výměnu zboží, přenáší i na pole námořní plavby, kde na lodích provozovaných těmito zeměmi neexistuje cenová anarchie, jaká vládne u rejdařů kapitalistických států.

Jako příklad chaosu v kapitalistickém světě nechť slouží některé sazby námořního dopravného. Při dopravě 1 tuny z Evropy do Číny byla počátkem roku 1952 sazba 160 šilinků, která v únoru stoupla dokonce na 200 šilinků. V srpnu tato sazba klesla na 70 šilinků a v září dokonce na 60 šilinků a nyní opět stoupá.

Je známo, že rok po zahájení korejské války vzrostly sazby námořního dopravného na trojnásobek. Sazby tak zv. time-charterů byly počátkem roku 1952 dokonce tři a půlkrát vyšší nežli začátkem roku 1950. Tak, jak jsme tomu byli zvyklí ve všech tržních vztazích starého kapitalistického světa, i zde se projevuje spekulativní charakter cenové tvorby. Přitom nelze tvrdit, že by lodního prostoru bylo dnes méně, nežli tomu bylo před druhou světovou válkou. Podle statistiky anglického Lloydu činila světová tonáž v roce 1951 87 milionů rejstříkových tun, zatím co těsně před druhou světovou válkou činila jen 681/2 milionů tun.

Po stránce sazeb a nákladů má tedy Československo z provozování samostatné plavby pouze užitek. Avšak ještě důležitější výhodou, kterou získává Československo provozováním vlastní námořní plavby, je okolnost, že nemůže být rušeno naše obchodní spojení s některými zeměmi, které by pod různými záminkami chtěli znemožnit imperialisté.

Postupně rostoucí obchodní loďstvo SSSR a lidových demokracií ukazuje perspektivu, v níž nebudeme odkázáni na blahovůli těch, kteří by nás nejraději vyhladili se světa.

Návrh zákona o námořní plavbě, který se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení, opírá se v zásadě o zkušenosti, kterých na poli námořní plavby nabyl Sovětský svaz. Je to nutný důsledek toho, že se naše hospodářství vyvíjí podle ekonomických zákonů, platných pro země jdoucí k socialismu.

Zákon, který dosud upravoval námořní plavbu, je z roku 1920 a opírá se o stará ustanovení, platná v bývalém Rakousko-Uhersku ještě v 18. století, a ve svém pojetí se v některých částech neliší ani od kodexu, vydaného za Ludvika XIV. Tyto předpisy nemohou vyhovovat nové hospodářské struktuře lidově demokratického Československa, neboť staré zákonodárství si všímalo většinou jen vnějších otázek námořní plavby, jako je vlajka, definice rejdaře atd. Ustanovení nového zákona pamatují na to, že právo plout pod československou vlajkou se dává jen lodím, jejichž vlastníky budou československé právnické nebo fysické osoby nebo jejichž provozovatel splnil podmínky československé státní příslušnosti. Tím bude zabráněno, aby československé vlajky nebylo zneužito k účelům, které jsou v rozporu se zásadami lidově demokratického státu.

Námořní obchodní loďstvo je jednou z nejvážnějších zbraní imperialistických zemí v jejich boji za odbytiště a surovinové základny. V minulých staletích máme pro to nejmarkantnější příklady ve Velké Britanii, jejíž bohatství a moc vyrostly mezi jiným na silném loďstvu. Na základě tohoto poznatku USA během druhé světové války vybudovaly ke splnění svých dobyvačných plánů loďstvo větší, nežli měla Velká Britanie. Dnes slouží toto loďstvo výhradně politice amerických monopolů. Tak na př. v roce 1951 bylo dopraveno z USA do Evropy 25 milionů tun uhlí, zatím co těžba uhlí v západní Evropě a Anglii zůstává stále na stejné výši.

V tomto i v jiných případech stává se námořní plavba zbraní jedné skupiny kapitalistů proti skupině druhé. Na příkladě přepravy amerického uhlí do Evropy je nejlépe patrno, že za kapitalismu nerostou jednotlivá odvětví hospodářství podle hledisek hospodárnosti, nýbrž výlučně v zájmu kapitalistických zisků.

V nynějším období imperialistického šílenství přistupují jako další důvod ke zvyšování tonáže v kapitalistických státech ještě přípravy k nové válce. Tak na př. podle údajů amerického tisku přepravil úřad pro vojenské námořní transporty v USA za svého trvání, to je od r. 1949, miliony tun různých vojenských nákladů a skoro 27 milionů nafty a naftových produktů, určených pro válečné účely. Ke zcela jiným účelům se používá obchodního námořního loďstva v SSSR a lidově demokratických státech. V nich se stává pomocnou složkou, která obstarává dopravu podle zásad hospodárnosti a ve snaze vylučovat z dopravy na velké vzdálenosti takové druhy zboží, které se dají získat v příslušné zemi. Avšak i při snaze zabránit zbytečným přepravám roste vzájemná výměna zboží takovou měrou, že je v našich zemích nutné rozšířit základnu námořní dopravy.

Předseda Gosplanu SSSR Saburov poukázal ve svém nedávném projevu na XIX. Sjezdu KSSS, že do konce nynější pětiletky značně vzroste obchodní námořní loďstvo SSSR a že budou rozšířeny i přístavy a loděnice. Obdobně je tomu i v lidově demokratických státech. Za poslední léta značně vzrostl význam polského obchodního loďstva na Baltickém moři. Zesílení polského, rumunského a bulharského námořního loďstva nám umožňuje podstatně zvýšit transit československého zboží přes černomořské přístavy. Námořní doprava v táboře socialismu a demokracie nevzrůstá na vyumělkované základně válečných příprav, nýbrž její růst je odůvodněn mírovým rozmachem hospodářství. V těchto zemích výroba vzrůstá každoročně o desítky procent a stejným tempem vzrůstá výměna zboží mezi nimi.

Nový zákon dává formální základnu pro to, aby Československá republika mohla přispět malou hřivnou ve všeobecném rozvoji námořní plavby uvnitř mírového tábora.

Nejsme domýšliví, abychom předpokládali nějaký veliký růst našeho loďstva. Povaha každého socialistického hospodářství vylučuje jakékoliv touhy expanse mimo území státu, které jsou vlastní kapitalismu. Všímáme-li si námořní dopravy, pak jen proto, abychom v rozvoji hospodářských vztahů s ostatními národy nebyli vydáni na pospas zvůli imperialistických rejdařských monopolů.

Tonáž námořního obchodního loďstva tábora míru a demokracie nestačí dnes ještě na přepravu zboží mezi jednotlivými zeměmi, přesto, že mezi nimi existuje co nejužší spolupráce. Je to způsobeno hlavně tím, že objem výměny zboží roste rychleji nežli přirůstá lodního prostoru. Avšak jednou načatá cesta dává záruku, že závislost v námořní dopravě na nejistém kapitalistickém světě bude překonána.

Jménem hospodářského výboru doporučuji Národnímu shromáždění schválení návrhu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovat najednou podle výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o námořní plavbě podle výborové zprávy.

Tím je vyřízen 4. bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu pořadu schůze, kterým je

5. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona o rybářství (tisk 651).

Zpravodajem je posl. Török; dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Török: Slávne Národné shromaždenie!

Po vydaní celého radu dôležitých hospodárskych zákonov pristupuje Národné shromaždenie k vydaniu ďalšieho hospodárskeho zákona, ktorým je predložená osnova vládneho návrhu zákona o rybárstve, tlač č. 636, ktorý jednotne upravuje výkon rybolovného práva v celom štáte.

Naše rybárstvo, ako dôležitá složka poľnohospodárskej prvovýroby, bolo až do oslobodenia, ba s malými úpravami až podnes, riadené kapitalistickými právnymi predpismi. Preto tento úsek nášho hospodárskeho života nevčlenil sa dosiaľ do nášho plánovaného hospodárstva tak, aby sa v ňom v plnej miere mohly uplatniť zásady socialistického hospodárstva, najmä najnovšie zootechnické a agrotechnické smery sovietske.

Neutešený stav, v akom sa naše rybárstvo po oslobodení nachádzalo, bol provizórnymi úpravami, vydanými po roku 1945, čiastočne odstránený. Plocha rybníkov sa proti roku 1937 zväčšila o 2500 ha. štátne rybárstvo spravovalo roku 1937 11.000 ha a roku 1951 už 38.500 ha rybničnej plochy. Výroba tržných rýb činila v roku 1934 33.000 q, roku 1945 len 18.000 q a roku 1951 činila 56.000 q.

Zlepšenie nastalo i v hospodárení v tekúcich vodách. Zarybňovanie tekúcich vôd pred vojnou, hlavne vo vodách nepatriacich štátnym lesom a majetkom, bolo veľkou vzácnosťou. Naproti tomu v roku 1950 bolo v tekúcich vodách vysadené vyše 100.000 kg kapra, 50.000 kg cejna veľkého, 10 miliónov šťučieho plôdku a 14 miliónov plôdku pstruhového, okrem ďalšieho množstva násady ušľachtilých rýb. Na tomto zarybňovaní sa čestne podieľajú i naše Ľudové rybárske spolky, sdružujúce okolo 80.000 rybárov najmä z radov pracujúcich, ktoré pod novým vedením značne prispely k odstráneniu neutešeného stavu v našom rybárstve. Toto zlepšenie však ani zďaleka neznamená plánovité hospodárenie, postavené na základe socialistického hospodárstva. Zastaralé právne predpisy sú brzdou zveľaďovania nášho rybárstva a jeho plánovitého využitia.

Doterajšie zákony, upravujúce rybárstvo, majú charakter policajných predpisov. Chránia úzke záujmy majiteľov alebo nájomcov rybolovného práva, ktorými boli zväčša kapitálove silní jednotlivci. Charakteristickou známkou nimi vykonávaného rybolovného práva bolo vykorisťovanie vôd. Roztrieštenosť a nejednotnosť starých zákonných predpisov nemôže zaručiť zveľadenie rybárstva v našej republike, hoci máme pre jeho rozkvet veľmi priaznivé podmienky. V každej časti našej vlasti platí doteraz iný zákon na úpravu rybolovného práva. V Čechách je upravené rybolovné právo zemským zákonom č. 22/1885 čes. z. z., v znení zákona č. 30/1891 čes. z. z., ďalej vyhláškou č. 25/1897 čes. z. z. a vl. nariadením z doby okupácie č. 5/1942 Sb. Na území Moravy platí zákon č. 58/1885 z. z. v znení ďalších zákonov a vyhlášok a na území Sliezska platil zákon č. 28/1883 slez. z. z. Na Slovensku upravuje rybolovné právo zák. č. XIX/1888 s doplnkami. Okrem citovaných zákonov platí ešte celý rad pozmeňujúcich a doplňujúcich vyhlášok a nariadení.

Pre nejednotnosť rybárskych predpisov ináč sa riešila otázka majiteľa rybolovného práva v Čechách a ináč na Slovensku. Kým v Čechách bol majiteľom rybolovného práva iný než majiteľ brehov alebo priľahlých pozemkov, zatiaľ na Slovensku majiteľom rybolovného práva bol takmer všade majiteľ pozemkov. Bolo preto častým zjavom, že v jednom toku na tomže úseku boli dvaja majitelia rybolovného práva podľa vlastníctva brehov. Za takéhoto stavu bola voda obidvoma majiteľmi vykorisťovaná a o zarybňovanie vôd sa nikto nestaral, lebo zákon im túto povinnosť neukladal. Sú známe konkrétne prípady, že majiteľom ľavého brehu bol štát, pravého urbár, takže pre rybára, chytajúceho na jednom brehu, platila iná miera pre dĺžku rýb, než pre rybára na brehu druhom. Ryby, ktoré jeden rybár vracal podľa predpisov zpäť do vody, druhý rybár podľa iného predpisu odnášal v košíku domov. Nemožno sa preto diviť, že pri nedostatkoch, ktoré vyplývaly už zo samého zákona, nemohlo byť ani hospodárenie lepšie a naše rybárstvo v tekúcich vodách s roka na rok upadalo.

Nedostatok doterajších zákonov spočíval i v tom, že neupravovaly pomer rybolovného práva k iným užívacím právam vodným, ako jazom a iným vodným stavbám. V praxi potom dochádzalo k takým zjavom, že keď rybársky spolok vyzval nájomcu píly, aby úpravou jazu bol zaistený nehatený ťah rýb v dobe trenia, nájomca v odpovedi rybárskemu spolku vyhlásil, že ak rybársky spolok bude trvať na svojom stanovisku, zastaví na píle prácu a prepustí robotníkov.

Ďalšou, a to najväčšou vadou doterajších zákonných predpisov je, že nepoznajú plánovitosť v hospodárení a že svojím obsahom vyhovovaly tomu kapitalistickému zriadeniu, ktoré u nás patrí už nenávratnej minulosti.

Zmienku zasluhuje i tá okolnosť, že za predmníchovskej republiky - i proti viacerým pokusom - nedošlo k vydaniu jednotného rybárskeho zákona. Posledným pokusom bol vládny návrh zákona o úprave rybárstva z r. 1932 (tlač 834), ktorý bol v senáte Národného shromaždenia, ale k jeho prejednaniu nedošlo.

Účelom navrhovaného zákona je, ako uvádza § 1 osnovy: "Upraviť podľa zásad socialistického hospodárenia chov rýb a iných vodných zvierat v tekúcich vodách i rybníkoch tak, aby prispieval k ďalšiemu zlepšeniu výživy pracujúcich."

Navrhovaný zákon považuje rybárstvo za dôležitú složku poľnohospodárskej prvovýroby, ktorá má poskytovať širokým vrstvám pracujúcich zdravú a lacnú potravu a v neposlednej miere i príjemnú rekreáciu. Nový zákon má na mysli nielen ochranu dnešného stavu rybárstva, ale hlavne jeho zveľadenie a plánovité hospodárske využitie. Prihliada i k tomu, aby poskytovaním zákonnej ochrany rybárstvu nebola sťažovaná práca v odvetviach priemyselnej výroby a aby pri stretnutí sa viacerých verejných záujmov bol rešpektovaný záujem vyšší.

Hlavné zásady, na ktorých je nový rybársky zákon stavaný, sú:

1. Rybolovné právo vo vodách tekúcich bude patriť výlučne štátu.

2. Tekúce vody budú rozdelené v také hospodárske celky (revíry), v ktorých bude možné prevádzanie plánovitého hospodárenia.

3. Treťou dôležitou zásadou je, že rybolovné právo bude vykonávať len socialistický sektor.

4. Konečne zákon ukladá povinnosť majiteľom rybníkov, aby v nich riadne hospodárili a obohatili tak náš trh kvalitnou, lacnou a zdravou potravou.

Podľa navrhovaného zákona, ktorý je na uvedených zásadách stavaný, sú zaručené predpoklady na zveľadenie nášho zanedbaného rybárstva. Tým, že rybolovné právo v tekúcich vodách bude náležať štátu, vylúči sa možnosť špekulácií a obohacovania sa kapitálove silných jednotlivcov. Rozdelením vôd na primerané hospodárske celky (revíry) zamedzí sa ich vykorisťovanie a zákonom uloženou zarybňovacou povinnosťou zvýši sa podstatne doterajší stav rýb v tekúcich vodách.

Tretia zásada, že rybolovné právo bude vykonávať socialistický sektor, vyplýva už z prvej zásady o vlastníctve rybolovného práva. Len socialistický sektor môže nám byť zárukou riadneho hospodárenia a jeho výsledkov. Nový zákon ukladá tiež všetkým majiteľom rybníkov povinnosť, aby v nich zaviedli čo najracionálnejšie hospodárenie, aby stupňovali výrobu ušľachtilých rýb a prispeli tak výdatnou po mocou k výžive pracujúcich.

Poštátnením rybolovného práva nebude nikto poškodený. Árendálne poplatky majiteľom rybolovného práva, najmä na Slovensku, sú tak nízke, že nezasluhujú ani zmienky. Ročné nájomné v obecných a urbárskych vodách v horských tokoch sa pohybovalo medzi 200 až 1000 Kčs.

Navrhovaný zákon je zákonom rámcovým. Podrobnosti budú upravené prevádzacími nariadeniami. Pôjde tu hlavne o úpravu vzťahov k iným právam (priľahlým pozemkom, plaveniu dreva, k ochranným stavbám - reguláciám, k hubeniu škodlivých zvierat vo vodách, ďalej bude upravený dozor a ochrana rýb, hospodárenie, rozdelenie na revíry, doba hájenia, množstvo násady v jednotlivých revíroch atď.)

Osnova nestanoví trestné sankcie, lebo tieto sú uvedené v trestnom zákonníku v § 58, ktorý trestá priestupky peňažitou pokutou do 10.000 Kčs a odňatím slobody do 14 dní, pokiaľ sa páchateľ nedopustil trestného činu, kvalifikovaného podľa iných zákonných ustanovení (ničenie rýb výbušninami, otravou a strelnou zbraňou).

Navrhovaný zákon je veľmi časový, lebo i z radov športových rybárov, ktorých je dnes okolo 80.000, sa volalo po náprave.

Okrem úpravy rybolovného práva v tekúcich vodách zveľadí sa i naše rybnikárstvo, ktoré od vydania zákona čís. 206/1948 Sb. o zalesňovaní, zriaďovaní ochranných lesných pásov a zakladaní (obnove) rybníkov sa potešiteľne vzmáha. Prijatím predloženého zákona postavíme i tento úsek nášho hospodárskeho života na socialistický základ.