Zpravodaj posl. dr Hulínský: Paní a pánové!

Daně placené obyvatelstvem, jejichž reformu dokončujeme navrhovaným zákonem o dani z příjmů obyvatelstva, jsou formou povinné účasti občanů v tvorbě státních fondů peněžních prostředků i ekonomickým nástrojem politiky vlády při budování socialismu.

Občané přispívají těmito daněmi k rozvoji našeho socialistického hospodářství, ke zvýšení obranyschopnosti vlasti a ke zvyšování hmotné a kulturní úrovně lidu.

Zvláštností daní placených obyvatelstvem ve státě spějícím k socialismu je zejména návratnost daní obyvatelstvu. Přijímáme-li dnes zákony, které ukládají obyvatelstvu daňové povinnosti, je třeba vidět i jejich druhou stranu, to jest, že vláda vrací obyvatelstvu ohromné finanční prostředky na nemocenské a starobní pojištění pracujících, na bezplatnou lékařskou pomoc a na zdravotnické zařízení, lázně a sanatoria, na školy, na tělovýchovu a sport, na péči o děti a o mnohočlenné rodiny. Tím se tyto daně podstatně liší od účelu, pro který jsou vybírány v kapitalistických státech, kde spojeny zejména s nepřímými daněmi stupňují vykořisťování pracujících a umožňují menší daňové zatížení vládnoucí buržoasní třídy. Daně vyždímané z pracujících v kapitalistických zemích se jim nejen v žádné formě ani částečně nevracejí, nýbrž naopak se vydávají proti jejich zájmům na posílení kapitalistického vykořisťování, na vydržování násilnického státního aparátu proti dělnické třídě a na zbrojení a přípravu nových válek. Je známo, že v rozpočtu Spojených států amerických na r. 1952 daně obyvatelstva třikrát převyšují sumu těchto daní z válečného roku 1943. Méně je však známo, že se přitom zdanění osob, které mají nízké důchody, zvýšilo ve srovnání s předválečnou dobou osmdesátkrát.

V obou případech jsou daně placené obyvatelstvem součástí státních příjmů. U nás, v Sovětském svazu a v zemích lidové demokracie se jimi pomáhá akumulovat lidový majetek, bohatství lidu v pravém slova smyslu, které slouží k dalšímu rozvoji výroby, ke zvýšení spotřeby obyvatelstva, k lepšímu a radostnějšímu životu.

V kapitalistických státech napomáhají ke kapitalistické akumulaci, která má dva póly. Na jednom z nich se hromadí nezměrně bohatství pro úzkou vykořisťovatelskou třídu a na druhém se akumuluje nezměrná bída pro lid, pro dělníky, pro rolníky i drobné řemeslníky. A stejný charakter měly i daňové zákony předmnichovské republiky, které přenášely hlavní tíhu na nejchudší vrstvy obyvatelstva, zatím co velké majetky a důchody zákonnými i nezákonnými cestami unikaly zdanění. Proto po osvobození naší vlasti sovětskou armádou bylo jednou z hlavních starostí naší lidové vlády odstranit tuto tvrdou protilidovou daňovou politiku, ulehčit pracujícím v továrnách i na polích daňové břemeno, navalené na ně kapitalistickým a okupačním režimem, a zjednat konečně průchod právu a spravedlnosti vůči favorisované vykořisťovatelské třídě zdaněním milionářských majetků a důchodů vydřených z pracujícího lidu. To byla daňová politika, které lid rozuměl, kterou vítal a kterou podporoval.

Přes odpor reakce, podporované tehdy s nejvyšších míst dr Benešem, Zenklem a jinými reakčními ministry, byli čeští a slovenští kapitalisté, továrníci, velkostatkáři i kšeftaři daňovými zákony donuceni vrátit alespoň část z toho, co za desetiletí z národního bohatství nakradli. Tak se i v daňovém zákonodárství ukázala třídní tvář lidového státu, který pod vedením komunistické strany spěje k odstranění vykořisťovatelských tříd a k vytvoření pevného svazku dělníků, rolníků a pracující inteligence, budovatelů socialismu.

V závěru čtvrtého roku Gottwaldovy pětiletky, na podkladě velikého přerodu hospodářské a sociální struktury v naší zemi, přistupujeme k dokončení berní reformy, v jejímž rámci upravujeme zdanění důchodů obyvatelstva v celém měřítku v jednotný ucelený systém.

Zákon o dani z příjmů obyvatelstva, který jménem rozpočtového výboru předkládám Národnímu shromáždění k projednání, je jedním ze čtyř zákonů, kterými se v důsledku odlišné povahy příjmových zdrojů i různé diferenciace a vzhledem k významu jednotlivých poplatnických skupin pro výstavbu socialismu upravuje zdanění důchodů obyvatelstva.

Navrhuje se, aby dani z příjmů obyvatelstva podléhaly fysické osoby se všemi důchody z příjmových pramenů, pokud nejde o důchody podléhající dani ze mzdy, dani zemědělské a dani z literární a umělecké činnosti.

Jsou to hlavně důchody z domovního majetku, důchody ze živností, řemesel a jiných výdělečných zaměstnání, provozovaných dosud jako soukromé podnikání, důchody z využití majetkových předmětů a práv a důchody z t. zv. svobodných povolání, dosažené ve výkonu mimo pracovní poměr. Do těchto důchodů se nezapočítávají příjmy, mající povahu majetkových přírůstků, jako dary, dědictví, výhry, dále čestné důchody jako státní ceny, důchody národních umělců, pak alimenty, jakož i důchody z úsporných vkladů a úroky z cenných papírů, vydaných státem za platností zákona o dani z příjmů obyvatelstva.

Dvojím sazebníkem přihlíží návrh zákona k hospodářskému významu a účelnosti těchto příjmových zdrojů při výstavbě socialismu. Mírnější sazbou postihuje příjmy ze soukromé činnosti lékařů, odměny vynálezců a zlepšovatelů, příjmy ze soukromého vyučování a příjmy řemeslníků a živnostníků bez námezdních pracovních sil. Zde činí sazba daně od 5% až do 80% při příjmu přes 500.000 Kčs ročně.

Sazba daně z příjmů z budov a z příjmů obchodníků, autodopravců, povozníků a hostinských, dále z příjmů řemeslníků a živnostníků, kteří mají zaměstnance, je vyšší a činí 6-90% daňového základu. Při tomto druhu příjmů se zdaňuje společně důchod poplatníka, jeho manželky a nezletilých dětí, žijí-li ve spotřebním společenství, aby se zabránilo nežádoucímu rozptýlení rodinného důchodu do více daňových základů a tím daňovému úniku.

Není sporu o tom, že všechna tato zpřístupňující opatření jsou naprosto na místě. Vždyť jde o důchody z kapitalistické akumulace, nahromaděné z doby svobody vyssávat pracující lid, nebo o zbytky soukromých podnikatelů, kteří buď zaměstnávají námezdní síly nebo jsou činni v těch oborech, kde jejich soukromopodnikatelská píle je jen na překážku dalšího vývoje.

Je jen spravedlivé, aby vyšší příjmy, které, jak se zdá, jim jejich podnikavost stále ještě vynáší, byly odčerpány ostrou daňovou progresí.

Návrh zákona přihlíží k zajištění daněprostého minima 9.000 až 12.0000 Kčs, je-li poplatník svou výživou odkázán výhradně na tyto příjmy. Daň se úměrně zvyšuje u poplatníků svobodných a bezdětných, anebo se snižuje, jde-li o poplatníky vyživující více rodinných příslušníků.

Osoby, které provozují jakoukoliv živnost, řemeslo, obchod, hostinství, povoznictví a jiné, budou kromě daně z příjmů obyvatelstva platit ještě daň živnostenskou.

Vítězstvím lidu v únoru 1948 byly vytvořeny předpoklady, aby i malovýroba a maloobchod byly převedeny do vyšších, produktivnějších, socialistických forem podnikání, do národních, komunálních nebo družstevních podniků. Tento proces proběhl v plné síle v letech 1949-1951 a rozhodující většina řemeslníků, obchodníků i jiných živnostníků se zapojila a našla uplatnění v socialistickém sektoru výroby a obchodu.

Přes tyto veliké úspěchy udržují se na tomto úseku našeho hospodářství poslední zbytky soukromokapitalistických forem, a to z různých příčin: někde pro nedostatečnou politickou práci lidové správy anebo družstevního hnutí, někde i ze sociálních ohledů.

Je proto třeba v náhradu za dosavadní všeobecnou daň podle sazebníku B a D, kterou tito poplatníci až dosud platili a která se zrušuje, zavést novou daň podle návrhu zákona, poněvadž nižší zdanění tohoto soukromého podnikání není žádoucí ani s hlediska státního rozpočtu, natož pak s hlediska vývoje k socialismu. Je naopak třeba, aby této dani byli podrobeni i ti živnostenští podnikatelé, kteří dosud všeobecné dani podle sazebníku B a D nepodléhali, a to obchodníci a povozníci.

Daň má charakter registračního poplatku, neboť se platí pevnými částkami bez ohledu na to, zda poplatník dani podrobenou činnost vykonává podle zvláštního živnostenského oprávnění či bez něho.

Sazba je progresivní, podle druhů živnosti, rozdělených do šesti tříd, i podle počtu zaměstnaných cizích pracovních sil.

Nejvyšší sazby jsou stanoveny pro živnosti obchodní, autodopravu, povoznictví a hostinské živnosti. Je známo, že právě tyto živnosti poskytují často existenční základnu vesnickým boháčům a dávají jim příležitost, aby záškodnickým ovlivňováním malých a středních rolníků brzdili přechod naší vesnice k socialismu. Používáme proto i daňového zákona, abychom jejich škodlivý vliv omezili a zatlačili.

Aby nedocházelo k neodůvodněným tvrdostem, dává návrh zákona okresním národním výborům možnost poskytnout přestárlým nebo prokázaně invalidním poplatníkům, pracují-li v živnosti sami, částečné nebo úplné osvobození od daně.

Rozpočtový výbor projednal návrh zákona o dani z příjmů obyvatelstva, tisk 690, a návrh zákona o živnostenské dani, tisk 688, ve své schůzi dne 9. prosince t. r. a doporučuje oba návrhy slavnému Národnímu shromáždění k přijetí beze změny ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Děkuji panu zpravodajovi.

Nyní přerušuji schůzi na dobu 15 minut.

Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Dávám slovo zpravodaji k 8. bodu pořadu, posl. dr Berákovi.

Zpravodaj posl. dr Berák: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Předkládaný zákon o domovní dani zavádí pořádek do zdanění domovního majetku v Československu a přispívá k tomu, aby v zájmu rozvoje našeho národního hospodářství a naší cesty k socialismu byl zachován fond ukojující potřebu bydlení, který je důležitou a významnou složkou našeho národního jmění.

V zákoně se rozlišuje jednak mezi osobním, malým domovním majetkem, jednak mezi velkým domovním majetkem, který je pronajímán za tím účelem, aby svému majiteli nesl vysoký bezpracný důchod.

Je ovšem spravedlivé, aby také vlastníci rodinných domků přispívali přiměřeně na potřeby státu. Vždyť je to náš stát, který jim zaručuje celým svým zřízením, že budou mít trvale zabezpečenu práci a tím i výdělky. Vždyť je to naše lidově demokratické zřízení, které nepřipouští, aby dělník byl propuštěn z práce. Je to naše cesta k socialismu, která zajišťuje takto vlastníkům rodinných domků, že budou moci jich používat v míru a pokoji, že nebude nezaměstnaných, kteří by byli pronásledováni exekucí, která by je připravila nejen o jejich domky, nýbrž také o jejich poslední majetek.

Daňové zatížení majitelů rodinných domků se podle nového zákona celkem nemění, vyjma rodinné domky v obcích, ve kterých místní národní výbory bytové dávky nevybírají, nebo je vybírají jenom nízkými sazbami, a vyjma případy, ve kterých jsou tyto domky dosud osvobozeny od domovní daně a od bytových dávek. V obcích, ve kterých se dnes bytové dávky vybírají vysokými sazbami, bude nové zatížení majitelů rodinných domků dokonce nižší nežli je tomu dnes.

Jestliže se podíváme na novou domovní daň, jak se nám jeví podle nového zákona, zjišťujeme, že přináší především zjednodušení naší daňové soustavy. Dosavadní způsob zdanění domovního majetku u nás pochází totiž ještě z dob kapitalistických, kdy veřejná správa byla rozdělena na jedné straně ve státní správu a na druhé straně v samosprávu. Proto se z domovního majetku až dosud vybírají kromě domovní dané podle zákona o přímých daních, kterou má platit vlastník domu, ještě některé dávky a poplatky národních výborů, které platí nájemníci. Majitel domu přesouval však na nájemníky i placení domovní daně. Na místo domovní daně a různých obecních dávek nastoupí nová daň domovní. Současně se ruší dosavadní dočasná daňová osvobození. Dosavadní methoda zdanění domovního majetku je nejen složitá, nýbrž také přináší značnou nerovnoměrnost v rozložení daňového břemene. Domovní daň i bytové dávky národních výborů, jako jsou dávka z nájemného, dávka z používaných místností a jak jinak se ještě tyto dávky jmenují, se totiž vybírají dosud dvojím správním řízením jednak u okresních, jednak u místních národních výborů. To zvyšuje náklady na správu těchto daní a dávek, zejména při dnešní roztříštěnosti, s jakou se dosud setkáváme u předpisů o domovní dani a bytových dávkách.

Mimo to, jak jsem již řekl, je dosavadní daňové zatížení nerovnoměrné, poněvadž se v jednotlivých obcích vybírají různé bytové dávky, a to různými sazbami. Navrhovaný zákon tyto nerovnoměrnosti odstraňuje. Domovní majetek se bude příště zdaňovat jedinou daní, a to:

1. z budov soukromých vlastníků zcela nebo částečně pronajatých ročně 45% nájemného, po případě ceny užívání, nepřevyšuje-li nájemné a cena užívání ročně 30.000 Kčs, a 50% z domů s nájemným nad 30.000 Kčs ročně;

2. z nepronajatých budov v soukromém vlastnictví, to je zejména z rodinných domků, pevné sazby od 4 do 25 Kčs za 1 m² zastavěné plochy. Při tom jsou obce rozděleny do pěti různých skupin podle počtu obyvatel.

Důležité je ustanovení, kterým se zajišťují prostředky na opravy domů v soukromém vlastnictví. Soukromým vlastníkům větších domů se ukládá, aby povinně odváděli nájemné na zvláštní účet u peněžních ústavů. Navrhuje se, aby tuto povinnost měli vlastníci pronajatých budov, z nichž nájemné placené v penězích přesahuje celkem 15.000 Kčs ročně. Ze zvláštního účtu se uhradí nejen domovní daň a zajistí tak její plynulé placení, nýbrž ještě dalších nejméně 30% nájemného bude vázáno na účtu oprav. S částkami zde nashromážděnými bude vlastník domu moci disponovat jenom se souhlasem místního národního výboru a jenom na údržbu budovy, nikoliv na menší opravy.

Nová domovní daň poplyne místním národním výborům a bude tvořit významnou složku jejich rozpočtových příjmů. Vybírat ji však budou okresní národní výbory. Je to účelné z toho důvodu, že místní národní výbory nejsou namnoze tak vybaveny, zejména personálně, aby uspokojivě zvládly správu této daně, zatím co okresní národní výbory naopak mají zkušenosti ze správy dosavadní domovní daně a mohou jich plně využít.

Nově se zavádí domovní daň z provozních budov, která postihne provozní budovy, jež spravují národní a komunální podniky, zařízení a organisace, hospodařící podle zásad chozrasčotu. Tímto způsobem se bude odčerpávat od podniků socialistického sektoru část akumulace a vykonávat tlak na snižování jejich vlastních nákladů. Také touto cestou budou odhalovány reservy v hospodářstvích oněch podniků. Jelikož domovní daň bude rozpočtovým příjmem místních národních výborů, budou touto cestou i jiné podniky socialistického sektoru nežli podniky komunální, zejména národní podniky, přispívat do rozpočtu místních národních výborů. Vždyť provozem podniků v obci vznikají jí různé výdaje. Podniky budou nyní přispívat odvodem domovní daně ze svých provozních budov na úhradu těchto výdajů. Nicméně budou od daně osvobozeny zejména hospodářské budovy jednotných hospodářských družstev a ostatní hospodářské budovy sloužící zemědělským hospodářstvím.

Pokud jde o vlastníky velkých činžovních domů, činí se v zákoně opatření, aby přispívali větší měrou nežli doposud na potřeby státu, a zajišťuje se, aby tito vlastníci věnovali z nájemného potřebné částky na údržbu domu.

Zvýšení daňového zatížení velkých činžovních domů přispěje k dalšímu omezování kapitalistických živlů, avšak nedotkne se nákladů na bydlení, které zůstanou stejné jako dosud. Činže se nezvýší. Daň zde postihne bohatou vrstvu velkých domácích pánů, která zneužívala svého třídního panství k tomu, aby vykořisťovala své nájemníky.