Známe nemálo případů - a mistrně je vykreslili mistři naší literatury Jan Neruda, Jakub Arbes a jiní - neúprosných domácích, kteří se neštítili vyhazovat na dlažbu nájemníky, kteří se nezaviněně octli v hospodářské tísni, onemocněli anebo ztratili zaměstnání. Byly to průvodní zjevy kapitalismu, s jakými jsme se v předmnichovské republice setkávali téměř denně. Bezpracný důchod majitelů velkých činžáků je zvláště vysoký u domů, které byly postaveny podle zákonů o stavebním ruchu. Těchto zákonů využily měšťácké vrstvy a stavěly si činžovní domy za peníze státu, který jim nejen pomáhal platit hypotekární úroky a splácet hypotéku, nýbrž je také osvobodil na dlouhou řadu let od domovní daně a větší části bytových dávek. Tento bezpracný důchod si soukromí vlastníci činžovních domů ještě zvyšují tím, že buď vůbec neprovádějí údržbu domu, anebo ji provádějí nedostatečně, takže tento bytový majetek chátrá a znehodnocuje se. Vlastníci domů osvobozených od dosavadní domovní daně a dávek mají nadto ještě zisk z toho, že nejenom vybírají vysoké nájemné, ale v nájemném inkasují také částky, které vlastně připadají na domovní daň a dávky, od jejichž placení jsou osvobozeni, při čemž činže v těchto domech není o tyto částky nižší.

Proto zákon vytváří předpoklady, aby byly nashromážděny prostředky potřebné na opravy domů a tak společnosti zachráněn domovní majetek, jehož úhrn představuje miliardové hodnoty.

Nová úprava domovní daně je významným krokem vpřed na naší cestě k socialismu. Zdaní domovní majetek jedinou daní a jednotně na celém státním území a nashromáždí také prostředky na údržbu domovního majetku. Soustředění daňového řízení u okresních národních výborů přispěje ke zhospodárnění tohoto úseku veřejné správy.

Zákon má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1953 a nová domovní daň se také po prvé vybere v roce 1953.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi konané dne 3. prosince t. r. vládní návrh zákona o domovní dani a usnesl se doporučiti jej plenu Národního shromáždění ke schválení ve znění zprávy výborové. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): K 9. a 10. bodu denního pořadu dávám slovo zpravodaji posl. Tymešovi. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Tymeš: Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!

Zvláštní skupinou státních příjmů jsou dávky, poplatky a příspěvky vybírané národními výbory. Tyto dávky a poplatky se vybírají podle předpisů, které z větší části pocházejí z doby kapitalistického zřízení. Celý dřívější systém dávek a poplatků byl výrazem třídní protilidové podstaty kapitalistické soustavy a obrazem její nahodilosti a bezplánovitosti. Dávky a poplatky za kapitalismu měly stejně jako celá daňová soustava třídní, protilidový ráz. Zaváděly se vysoké dávky a poplatky postihující dělníky a veškerý pracující lid, aby fabrikanti a statkáři měli nižší obecní přirážky k daním. Zvlášť těžce byli postiženi dávkami a poplatky pracující lidé z chudých obcí.

Systém bývalých samosprávných dávek, které se nyní vybírají jako vlastní dávky a poplatky národních výborů, byl pozdějšími normami částečně změněn a doplněn. Je však i po těchto změnách zastaralý, nejednotný, nepřehledný a mnohde také nehospodárný. Na Slovensku na př. platí ještě předpisy z doby nesvobody. Lze proto vítat, že vláda při budování nové daňové soustavy předkládá také současné návrhy na novou zákonnou úpravu dávek, poplatků a příspěvků.

Vládní návrh zákona o dani z představení (tisk 663) a vládní návrh o místních poplatcích (tisk 685) jsou organickým doplňkem naší nové jednotné daňové soustavy. Tím se odstraňuje i poslední zbytek starého kapitalistického systému dávek a poplatků vybíraných obcemi. Důsledně se odstraňují dávky a poplatky, které mají povahu spotřebních daní a které se proto nehodí do naší daňové soustavy.

Jednotná úprava pro celé státní území zhospodární správy těchto příjmů. Celkové daňové zatížení se navrhovaným zákonem nezvýší, neboť sazby nebudou - až na menší úpravy - zvyšovány. Daně také neznamenají nové zvýšení státních příjmů na tomto úseku.

Obě daně budou příjmem národních výborů, které je budou vybírat a spravovat a budou na jejích vybírání přímo interesovány. Tím se zlepší práce národních výborů a bude zachován a ještě výšen jejich zájem na vybírání daní a poplatků a o jejich vhodné využití. Na př. sazby u některých místních poplatků budou stanoveny rámcově nejnižší a nejvyšší hranicí a tak národní výbory samy si mohou v tomto rámci stanovit výši poplatků podle místních poměrů a potřeb.

Vládní návrh zákona o dani z představení odstraňuje dávku ze zábav, která je v podstatě dávkou spotřební, a nahrazuje ji daní z představení, kterou platí pořadatel představení. Novou daň je možno srovnávat podle její povahy s novou daní obratovou. U daně obratové se odvádí část akumulace vytvořené v socialistickém sektoru, u daně z představení se odvádí část příjmů pořadatele z představení.

Nová daň z představení znamená zjednodušení v porovnání s dosavadní spotřební dávkou ze zábav. Dosavadní předpisy o dávce jsou příliš složité, nepřehledné a nejednotné. Slovensko má jiné předpisy pro vybírání dávky než české země. Tak na př. na Slovensku činí dávka ze zábav 10-50%, v českých zemích nejvyšší sazba činí pouze 40%. Na Slovensku se neplatí dávka ze sportovních podniků, v českých zemích ano. Také divadla jsou na Slovensku od dávky osvobozena, v českých zemích se dávka z divadelního představení až na některé výjimky vybírá.

Novým zákonem se odstraňuje dosavadní nejednotnost a zavádí se daň z představení podle nových jednotných předpisů pro celé území státu. Daň bude platit pořadatel představení z celkového příjmu ze vstupného. Vypočítávání daně bude velmi jednoduché platí se stanovené procento z příjmů.

Sazba daně se stanoví od 5 do 40% z celkového příjmu ze vstupného a všech jiných povinných úplat, které jsou součástí vstupného. Sazbu pro jednotlivé druhy představení stanoví vláda.

Daň postihuje všechny druhy zábav, různá představení i filmy. Od daně jsou osvobozena divadla, která jsou zařízením státní správy a jsou dotována z rozpočtu státu nebo národních výborů.

Pokrok proti dnešnímu stavu je také v tom, že se nejvyšší sazbou zdaňují vlastně jen taneční zábavy a podobné podniky a že pro jiná představení, která slouží ke vzdělání, výchově a zábavě našeho lidu, jsou v podstatě sazby nejnižší. Snížení sazeb se vyrovná tím, že se bude daň vybírat ze všech představení a zábav. Dosud některé národní výbory mnohá představení neodůvodněně od dávky osvobozovaly. Nový zákon dává pouze vládě právo stanovit osvobození od daně a úlevy a v jednotlivých případech může povolit osvobození nebo úlevy jedině ministerstvo financí.

Také vládní návrh zákona o místních poplatcích (tisk 685) znamená podstatné zjednodušení ve srovnání s dosavadním stavem.

Systém dosavadních dávek a poplatků nevyhovuje, neboť je zastaralý a nepřehledný. Poplatky se dosud vybírají podle předpisů, které pocházejí z větší části z doby kapitalistického státního zřízení. Na Slovensku byly v době nesvobody vydány u některých poplatků nové předpisy. Již z toho důvodu se nevybírají poplatky jednotně na celém státním území. Kromě toho jen některé dávky, poplatky a příspěvky vybírají obce povinné, většinu poplatků vybírají nepovinně, jestliže se národní výbory na jejich vybírání usnesly. Někde se vybírají poplatky z předmětů již jinak zdaněných nebo dávky, jejichž celkový výnos je malý ve srovnání s náklady na jejich vybírání a kontrolu. Vybíralo se 35 druhů různých dávek a poplatků. Část těchto poplatků byla odstraněna některými dřívějšími zákonnými opatřeními, jako na př. dávka z nápojů ze zmrzliny, ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím, z jízdného na elektrických drahách a pod. Některé dávky a poplatky rušíme zákony, které právě projednáváme. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Novým zákonem se stanoví jednotné sazby pro všechny obce nebo alespoň pro obce stejné skupiny. Jednotnou úpravou se odstraní rozdíl mezi obcemi a dvojí zdanění téhož předmětu. Snaha po zjednodušení předpisů ovšem neznamená, že se nebude přihlížet ke zvláštním potřebám a poměrům jednotlivých míst. Zákon je rámcový a zmocňuje vládu, aby stanovila poplatky, které budou národní výbory povinně vybírat. U některých poplatků budou však sazby stanoveny nejvyšší a nejnižší hranicí, aby národní výbory podle místních poměrů samy si stanovily výši poplatků.

Po nové úpravě značně poklesne počet poplatků. Zůstávají pouze poplatky ze psů, z hospodářských zvířat, poplatky z míst, hřbitovní poplatky, poplatek přístavní, poplatky za služby, k nímž patří ošetřovné a stravné, poplatky za odvoz popela a splašků a za odstraňování látek živočišného původu, dále poplatek za vážení, poplatky od účastníků veřejných zařízení.

Vládní návrhy zákonů o dani z představení a o místních poplatcích jsou součástí finančních předloh, které projednáváme, a přesto, že jsou to malé předlohy, mají v naší nové daňové soustavě své důležité místo pro svůj zvláštní charakter. Jsou novým krokem vpřed i na tomto úseku. Znamenají novou úpravu odpovídající dnešní době a další sjednocení, zjednodušení a také zpřísnění daňových předpisů.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh zákona o dani z představení ve schůzi konané 3. prosince 1952 a vládní návrh zákona o místních poplatcích ve schůzi konané dne 9. prosince 1952 a doporučuje Národnímu shromáždění schválení obou vládních návrhů ve znění zpráv rozpočtového výboru. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: K dalšímu 11. bodu denního pořadu dávám slovo paní zpravodajce posl. Zimákové.

Zpravodajka posl. Zimáková: Soudruzi a soudružky!

Usnesením vlády o zavedení nové methody sestavování státního rozpočtu plánu rozvoje národního hospodářství v ČSR ze dne 16. dubna 1952 a usnesením strany a vlády o politickém a organisačním zabezpečení této nové methody ze dne 4. a 8. července 1952 byl učiněn zásadní krok kupředu v plánování rozvoje našeho národního hospodářství. Jedním z nejzávažnějších a nejkladnějších důsledků těchto opatření pak je, že na podkladě decentralisace v plánování se skutečně umožňuje rozvinutí široké tvůrčí práce lidové správy a všech pracujících.

Letos pracovaly naše KNV na návrzích plánu hospodářského rozvoje svých krajů samostatně po prvé. Přesto však jejich zkušenosti již potvrzují, jak bohaté možnosti jim i nižším stupňům národních výborů nový způsob plánování dává. Naše národní výbory mohou nyní mnohem lépe než dříve ku prospěchu obyvatel svých územních obvodů a celostátnímu řídit rozvoj a hospodaření zemědělství a obchodu, zdravotnictví a kultury, místního průmyslu a komunálního hospodářství i jiných důležitých úseků. Nejsou již sešněrovány centralisační methodou sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství, jež vedla na příklad k tomu, že často i značné investice ve školství, zdravotnictví a pod. byly umísťovány bez ohledu na skutečné potřeby krajů a okresů, nýbrž naopak, dnes si řeší tyto úkoly v rámci celostátního plánu a prostředků krajům svěřených samy.

Znamená to tedy novou velikou pravomoc, ale přirozeně také orgány státní moci stávají také v plné míře hospodáři svých krajů, okresů a obcí.

Tomuto pojetí role národních výborů však již nemůže postačit doposud platný zákon č. 279/49 Sb. o finančním hospodaření národních výborů, který v době svého vzniku byl sice zapojením rozpočtů národních výborů na jednotný státní rozpočet a tím odstraněním dřívějšího rozlišování mezi hospodařením t. zv. samosprávy a hospodařením státním nesporným přínosem, který se však postupně v důsledku řady nových organisačních opatření k urychlení tempa naší cesty k socialismu a při rychlém politickém růstu funkcionářů národních výborů stával stále více brzdou tohoto vývoje.

Proto vláda předkládá dnes našemu Národnímu shromáždění k projednání a ke schválení návrh zákona o rozpočtech národních výborů, který má vytvořit novou finanční základnu pro plnění všech dosavadních i nových závažných úkolů národních výborů a souvisí tedy organicky s usneseními strany a vlády o nové methodě v sestavování státního plánu rozvoje národního hospodářství, o nichž jsem již hovořila. Návrh zákona citlivě reaguje na všechny naše dosavadní zkušenosti, poučuje se zejména daleko více než tomu bylo u dosavadního zákona ze sovětských zkušeností a bude pracovníky našich národních výborů jistě radostně uvítán.

Ukázalo se, že bezprostřední zapojení výdajového hospodaření národních výborů na ústřední státní pokladnu bez současného zavedení takových opatření, která by vedla k dalšímu upevnění státní disciplíny všech pracovníků národních výborů, nemohlo vzbudit v orgánech NV náležitý zájem na hospodárnosti výdajovými prostředky ani zájem na dosažení výše rozpočtových příjmů, neboť to vše byly prostředky celého státu a přes nesporně nesmírný významní zásluhy národních výborů o výstavbu socialismu v naší vlasti nelze si zakrývat, že výchova nových socialisticky smýšlejících lidí u nás nepokročila ještě tak daleko, aby každý hospodařil se státními prostředky s takovou péčí, jako s vlastními. Protože národní výbory dostávaly úhradu svých výdajů automaticky, necítily často také dostatečnou odpovědnost při plánování svých úkolů a vznášely na státní rozpočet mnohdy neúměrné nároky. Zdánlivá nezávislost rozsahu výdajového hospodaření na příjmech odsunula u nich zájem na splnění příjmového rozpočtu až do druhé řady jejich hospodářské činnosti. Tak na příklad nejrůznější místní daně a dávky a obecní poplatky bývaly u převážné části našich MNV vybírány až v prosinci hospodářského roku. Nepovšimnuto zůstalo u MNV povětšině plnění státních příjmů na daních a dávkách, na jehož výši neměly tyto národní výbory bezprostředního zájmu, protože potřebné prostředky na svůj rozpočet dostávaly bez ohledu na výši vybraných daní a poplatků.

Pokud se týče podniků místního průmyslu a komunálního hospodaření, zůstával zájem národních výborů omezen většinou jen na provádění ústředních nařízení, bez vlastních iniciativních zásahů, směřujících ke zvýšení produktivity těchto podniků. Komunální podniky jsou sice podniky vyloženě místního zájmu, ale dosud byly spravovány centralisticky, t. j. vyúsťovaly svými vztahy do státního rozpočtu přes ministerstvo vnitra, případně bytové komunální podniky přes Fond bytového hospodářství. Národní výbor, v jehož obvodu byl komunální podnik, měl sice - i když leckdy ještě nedostatečný - zájem o to, jaké služby podnik občanstvu poskytuje, ale neměl dostatečné působivý podnět, aby se zajímal o to, s jakými hospodářskými a finančními výsledky podnik pracuje. Proto také hospodaření komunálních podniků mělo a ještě má řadu závad, působených samozřejmě i tím, že národní výbory rázně nepotíraly škodlivé působení bývalých podnikatelských živlů, jež v různých našich komunálních podnicích ještě sedí na důležitých místech.

Všechny tyto i jiné dosavadní nedostatky v hospodaření národních výborů odstraňuje nová osnova zákona o rozpočtech národních výborů. Třebaže rozpočty národních výborů zůstávají i nadále zapojeny na státní rozpočet a není tedy jednotnost státního rozpočtu novou zákonnou předlohou nikterak dotčena, dostává se národním výborům mnohem odpovědnějšího postavení v rozpočtovém hospodaření státu. Projeví se to zejména v bezprostřední odpovědnosti národních výborů za plnění jejich příjmového rozpočtu, neboť na jeho včasném splnění bude přímo záviset objem úkolů, sloužících k uspokojení veřejného zájmu a tedy k prospěchu všeho obyvatelstva jejich správního území. Zmizí pohodlné stanovisko, s nímž některé národní výbory tu a tam přistupovaly k plnění svých rozpočtových úkolů, které by se dalo vyjádřit větou "Ono se to jednou nějak zaplatí". Zmizí však také pohodlné přesunování úkolů směrem dolů bez náležitého zajištění rozpočtové úhrady, neboť přesunovati bude napříště vláda, a to za současné úhrady.

Na náležitě příjmové akumulaci a úsporách ve vydání bude záviset nejen řádné splnění plánovaných a v rozpočtu vyjádřených úkolů, nýbrž i případné rozšíření kulturních, sociálních a zdravotních opatření mimo rámec původně schváleného rozpočtu. Doplňkový dílčí rozpočet podle dnes projednávaného zákona, který lze sestavit ve druhém pololetí hospodářského roku, poskytuje národním výborům skutečnou možnost využití zvýšených příjmů a úspor k plnění úkolů na tomto úseku, které nemohly být z jakéhokoliv důvodu finančně zajištěny v původním rozpočtu. Doplňkové rozpočty národních výborů zkoumají a schvalují vyšší národní výbory, případně, pokud se týče krajských národních výborů, vláda, které mohou schválení odepřít, jestliže by zjistily, že uváděné úspory nejsou skutečnými úsporami.

Doplňkové dílčí rozpočty jsou tedy jedním z nejkladnějších přínosů nové zákonné osnovy, který oživí zájem nejen funkcionářů národních výborů, ale i širokých mas pracujících o hospodaření národních výborů, neboť takto bude lze na podkladě iniciativy národních výborů a všeho obyvatelstva a na podkladě zlepšovacích návrhů a opatření, směřujících k odhalení nových příjmových zdrojů a k hospodárnějšímu provádění rozpočtovaných úkolů, uskutečnit celou řadu odůvodněných požadavků po zlepšení místních zdravotních, kulturních a sociálních podmínek. I v národních výborech se tak svým způsobem uplatní socialistická zásada odměny podle zásluhy.