Významným opatřením předložené osnovy je to, že napříště mají být komunální hospodářství a místní průmysl zapojeny svými odvody a příděly na rozpočty národních výborů a jejich ztráty budou národní výbory zatěžovat, zatím co jejich zisky budou národní výbory finančně posilovat. Bude tedy obnoven přímý zájem národních výborů na hospodářském výsledku podniku a národní výbor bude za finanční hospodaření komunálního podniku přímo odpověden. Tato změna je tím důležitější, že na formu podniků komunálních se převádí mnoho závodů z národních podniků.

Pokud se týče podílu na státních příjmech, které zůstávají i nadále základní složkou příjmu národních výborů, projeví se prospěšně ustanovení navrhovaného zákona, jímž se určuje, že tyto podíly budou národnímu výboru poukazovány v takovém poměru, v jakém byly státní příjmy v jejich obvodu vybrány. Tato hmotná zainteresovanost národních výborů na státních příjmech posílí státní disciplinu. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Zvláštní důraz klade nová zákonná osnova na náležité provádění účetní evidence. Na tomto poli zůstávají místní národní výbory ještě mnoho dlužny, neboť stále ještě není vyškolen dostatečný počet účetních kádrů, které by mohly tento úkol samostatně zastávat. Jestliže nová osnova zákona činí i případnou výplatu podílu na státních příjmech závislou na řádném vedení účetní evidence, jeví se nutným, aby vedením účetní evidence u národních výborů, které nemají k tomuto účelu zvláštní vyškolené síly, byli pověřeni tajemníci místních národních výborů.

Soudružky a soudruzi! Nová úprava rozpočtů národních výborů povede národní výbory ještě více než dosud k dodržování státní kázně a posílí jejich postavení jako místních orgánů státní moci. Zákon podpoří iniciativu národních výborů a širokých mas pracujících a umožní využívání a rozvíjení místních zvláštností v hospodářství a kultuře. Naše národní výbory se budou moci na jeho podkladě stát skutečnými hospodáři v obvodu svého působení, jejich význam a působení jako jednoho ze základních pilířů existence našeho lidově demokratického státu se utvrdí.

To má svůj nedozírný význam, ještě více než kdykoliv dříve, právě dnes, kdy pohled do světa a zejména také zkušenosti z nedávného procesu se spikleneckým protistátním centrem vedou všechny poctivé pracovníky našich národních výborů k tomu, aby pod vedením rodné strany našeho pracujícího lidu, Komunistické strany Československa, a ještě úže semknuti kolem svého moudrého, milovaného vůdce presidenta soudruha Klementa Gottwalda, zmnohonásobili své úsilí k ještě většímu urychlení naší cesty k socialismu. (Potlesk.)

Rozpočtový výbor se proto po projednání vládního návrhu zákona o rozpočtech národních výborů (tisk 669) ve své schůzi dne 3. prosince jednomyslně usnesl doporučit Národnímu shromáždění tento zákon ke schválení ve znění vládní předlohy. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): K 12. a 13. bodu denního pořadu dávám slovo zpravodaji posl. Horákovi.

Zpravodaj posl. Horák: Slavné Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Dnes zde byla projednávána řada významných návrhů daňových zákonů, mezi které, jak z dalšího vysvitne, zapadají svou souvislostí i další dvě osnovy, a to návrh zákona o organisaci peněžnictví a zákona o pojišťovnictví. Oba jsou vyvrcholením procesu budování naší peněžní soustavy i našeho pojišťovnictví.

Zaměřím vaši pozornost nejprve k první osnově, a to o organisaci peněžnictví. Musíme si však především ujasnit, že se sice po vyhlášeném znárodnění v r. 1945 banky staly národními podniky, ale starý, nezdravý duch v nich žil dále. Tehdejší reakční strany Národní fronty měly v bankách a vůbec v peněžnictví značnou oporu a chtěly ho využívat jako brzdu jak obnovy, tak i budování našeho průmyslu, naší cesty k socialismu. Prosazovaly prostřednictvím bank své vlastní zájmy i na jiných úsecích našeho hospodářského života, vytvářely si v nich posice a současně se zaměřovaly také tam, kde znárodnění bylo provedeno jenom částečně. Pro tyto své záměry snadno získaly i některé reakční bankovní ředitele, kteří zase sledovali své sobecké zájmy, a celá tato podařená společnost si chtěla vytvořit živnou půdu pro své obohacování i pro své nekalé politické cíle. Pracovali pro to, aby se vrátily doby předmnichovské republiky, kdy banky měly v rukou za pomoci svých exponentů v průmyslových závodech výrobu a řídily ji bez ohledu na potřebu lidu jen v zájmu svých kapes, kdy spolurozhodovaly o směru vládní politiky a vykonávaly nátlak při podávání vládních návrhů.

Teprve únor 1948 vymanil banky ze spárů a vlivu těchto lidí. Národní shromáždění schvaluje v r. 1948 zákon o reorganisaci peněžnictví, i když bylo již tehdy jasno, že se tím neříká poslední slovo. V březnu 1950 byl schválen zákon o Státní bance československé a přijetím tohoto zákona byl z valné části ukončen velký reorganisační proces v našem peněžnictví.

Osnova zákona o organisaci peněžnictví, kterou mám čest doporučiti Národnímu shromáždění ke schválení, vymezuje jednotlivým složkám naší peněžní soustavy, t. j. Státní bance československé, Investiční bance a soustavě státních spořitelen, jasně jejich úkoly v našem hospodářství; dosud se tyto úkoly prolínaly, a osnova zákona určuje proto každé složce okruh její odpovědnosti.

Státní banka československá provádí podle zákona č. 31/1950 krátkodobé úvěrování a je při tom povinna provádět kontrolu korunou nad správným využitím vlastních i cizích oběžných prostředků, kromě dalších a dalších úkolů. Sestavuje úvěrový a pokladní plán k podpoře a kontrole plnění pětiletého plánu. Jako pokladní a zúčtovací ústředí Československé republiky a jako místo pokladního plnění státního rozpočtu je velkou ústřední účtárnou a musela být proto osvobozena od té činnosti, která jí nepatří, jako je sběr vkladů a povolování zápůjček pracujícím. Naproti tomu však přejímá Státní banka od ústavů lidového peněžnictví úvěrování komunálních podniků a JZD a tím si usnadňuje svoji kontrolní činnost, která nemohla být mnohdy dosti účinná. Tuto kontrolu dovrší dále tím, že dobuduje síť svých poboček tak, aby alespoň v každém okresním městě měla svoji vlastní pobočku.

Dalším státním peněžním ústavem je Investiční banka, jejímž hlavním úkolem bude financování a kontrola investiční výstavby, čímž bude mít odpovědnost za kontrolu celé naší investiční činnosti. Při projednávání státního rozpočtu na r. 1952 se na tomto místě hovořilo o značných částkách, které investujeme do výstavby našeho průmyslu, zvláště těžkého - Kunčice, HUKO, hydroelektrárny atd. - a bude úkolem Investiční banky, aby prováděla ne nějakou mechanickou, ale hluboce věcnou kontrolu, aby zkoumala propočty, kalkulace, zda je dbáno hospodárnosti, zda čerpání částek odpovídá postupu stavby a současné, aby se neprováděly stavby na černo.

Jak Státní banka československá, tak i Investiční banka musí dbát na to, aby národní podniky respektovaly zákony socialismu, v prvé řadě zákon hospodárnosti, neboť svými pákami zasahují do výrobní sféry. O významu hospodárnosti mluvil ve svém referátě na XIX. sjezdu KSSS s. Malenkov a ukázal, jak KSSS věnovala a stále věnuje trvalou pozornost boji za nejpřísnější hospodárnost, neboť ji pokládá za nejdůležitější podmínku tvorby vnitropodnikové akumulace a správného využívání akumulovaných prostředků.

Sovětští lidé tak uskutečňují směrnici s. Stalina, kterou dal na počátku socialistické industrialisace v r. 1926 těmito slovy: "Je třeba umět vydávat nashromážděné reservy rozumně, rozvážně, tak, aby ani jediná kopejka národního majetku nepřišla nazmar, aby využití akumulace sledovalo základní linii uspokojování nejdůležitějších požadavků industrialisace naší země. Jinak riskujeme, že narazíme na rozkrádání akumulovaných prostředků, že se nám tyto prostředky rozprchnou kanály všelijakých drobných i velkých výdajů, jež nemají nic společného s rozvojem průmyslu, ani s pokrokem národního hospodářství jako celku. Umět vydávat prostředky rozumně, rozvážně, to je velké umění, kterému se nenaučíme najednou."

Slova s. Stalina se musí stát i našim oběma bankám směrnicí při plnění jejich poslání.

Přecházím k poslednímu článku naší peněžní soustavy, a to jsou státní spořitelny, které nastupují na místo dosavadních spořitelen a záložen, okresních spořitelen a záložen a záložen kampeliček. Dosavadní forma těchto peněžních ústavů jako lidových družstev již nevyhovuje a předkládanou osnovou se mění nejenom tato vnější forma, ale i jejich vnitřní náplň. Jako svoje hlavní poslání budou mít státní spořitelny péči o peněžní úspory obyvatelstva, a to ve formě jednak vkladů, jednak státních půjček, a v úzké spolupráci s výbory spořivosti budou spořivost mezi našimi pracujícími popularisovat. Kromě této významné činnosti se budou zabývat povolováním osobních zápůjček.

Náš pracující člověk bude bez obav ukládat svoje úspory do Státní spořitelny, neboť s jeho penězi nebude spekulováno, jako tomu bývalo za vlády kapitalismu, kdy drobní střádalové bývali okradeni o svoje celoživotní úspory. V našem finančním systému k dobru celého kolektivu budou úspory pracujících použity pro naší výstavbu. Za vklady ručí stát.

Tolik o prvním zákonu, o organisaci peněžnictví, a přecházím k osnově druhé, o pojišťovnictví.

Jak jsem již v úvodu své zprávy řekl, i naše pojišťovnictví prošlo od února 1948 vývojem, který vytvořil předpoklady k dnešní úpravě po stránce organisační i po stránce jeho činnosti.

Dovolte, abych se při podávání zprávy o tomto návrhu zákona, i když jen krátce, vrátil zpět. Lidové vzájemné pojišťovny, zakládané původně jako svépomoc v případě neštěstí, byly pohlceny a zneužity finančním kapitálem. Kapitalisté zakládali akciové pojišťovny, zmocnili se při tom vzájemných pojišťoven a tak se stalo pojišťování obchodem a prostředkem k vykořisťování. Je to jeden z dalších důkazů, jak svépomocné instituce, lidem vybudované, jsou za kapitalismu odcizovány svému původnímu poslání.

Jak vládci bank, tak i vládci pojišťoven rozhodovali o sestavování vlád a podle jejich příkazů byly dělány vládní programy. Vymáhali na státu bezúročné půjčky, odpisy daní a subvence. Pět set milionů korun bylo vydřeno z pracujících, aby mohl být uhrazen ze státní pokladny krach pojišťovny Fénix. Pomahači těchto pijavic ve velkém byly soukromé pojišťovací kanceláře se štábem pojišťovacích agentů, kteří používali všech forem i triků své výřečnosti k tomu, aby pro sebe získali první prémii uzavřeného pojištění. Byli postrachem našeho lidu, hlavně na venkově, který mnohdy z neznalosti nebo důvěřivosti podlehl slibům o výhodách pojištění. Sháněl-li kdo půjčku, obstaral mu ji pojišťovací agent u pokoutního bankovního domu pod podmínkou, že se dá pojistit na úměrnou částku na život, a tak chudák dlužník byl ve dvou oprátkách. Nakonec se pojistky se ztrátou nějakým způsobem zbavil, ale nezbavil se bankéře, který ho dále vydíral.

Dnes není naše pojištění obchodem, nýbrž službou celé socialistické společnosti. Pojištěním má být zajištěna úhrada škod, aby byl udržen nerušený chod plánované výroby, a to již není osobní zájem jednotlivce, nýbrž je to věcí celé společnosti.

Pojišťování a zajišťování prováděla dosud Československá pojišťovna, n. p., která se ve smyslu návrhu zákona přeměňuje na státní pojišťovací úřad pod jménem Státní pojišťovna. Dostává se jí výlučné právo provozovat pojištění majetku a osob ve formě povinného a dobrovolného pojištění na celém státním území.

Důležitým ustanovením v návrhu o pojišťovnictví je okolnost, že se upouští od pojištění majetku národních podniků a ve správě státních orgánů, s výjimkou národních podniků. Národní podniky jsou zapojeny na státní rozpočet a proto bude účelnější, aby škody, vzniklé na tomto majetku, byly hrazeny přímo ze státního rozpočtu. Povinností ministerstev i národních podniků bude, aby kontrolovaly a zjišťovaly jednotlivé škody a zjednávaly ihned nápravu.

Naproti tomu se povinně pojišťuje proti požáru, krupobití i dalším risikům.

a) národní majetek ve správě národních výborů a podniků zapojených na rozpočet národních výborů a zemědělský majetek v jejich vlastní správě,

b) plodiny, hospodářská zvířata a ostatní movité věci u jednotných zemědělských družstev.

V obou těchto případech bude účelnější, aby případné škody likvidovala a hradila Státní pojišťovna.

Státní pojišťovna bude moci dobře plnit svoje úkoly jen v těsné spolupráci s národnímu výbory. Zákon proto ukládá národním výborům, aby sledovaly činnost orgánů Státní pojišťovny a přispívaly svými podněty k jejímu ustavičnému rozvoji.

V této organisační formě bude nová Státní pojišťovna významnějším pomocníkem na naší cestě k socialismu a bude moci lépe vytvářet finanční reservy, které budou sloužit k zabezpečení majetku a životní úrovně pracujících.

Nelze opomenout a to bych chtěl ke konci zdůraznit, že při organisaci jak peněžnictví, tak i pojišťovnictví jsme čerpali z bohatých zkušeností Sovětského svazu, které nám jsou nezištně dávány k použití a které jsou ověřeny tvrdým bojem proti třídnímu nepříteli i zahraničním agentům.

Nelze opomenout, že v navrhovaných osnovách zákonů musíme vidět i každodenní péči a starost našeho presidenta Klementa Gottwalda, Ústředního výboru Komunistické strany Československa a naší vlády o náš hospodářský život a o to, abychom zabezpečili šťastný život všemu pracujícímu lidu našeho státu. (Potlesk.)

Jako zpravodaj rozpočtového výboru doporučuji oba vládní návrhy zákonů, a to vládní návrh o organisaci peněžnictví a vládní návrh o pojišťovnictví, Národnímu shromáždění ke schválení podle zpráv výborových. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám dále slovo zpravodaji posl. Ušiakovi k 14. bodu denního pořadu.

Zpravodajca posl. Ušiak: Slávne Národné shromaždenie!

Zákonom o kontrolnej a revíznej správe Ministerstva financií zakončujeme a uceľujeme u nás systém socialistickej kontrolnej sústavy. Tento systém bude tvoriť Ministerstvo štátnej kontroly, inštitúcia hlavných a vedúcich účtovníkov a kontrolná a revízna správa Ministerstva financií, uzákonenie ktorej teraz prejednávame. Vrcholom celej tejto kontrolnej sústavy bude Ministerstvo štátnej kontroly. Čomu bude slúžiť tento náš kontrolný systém?

Predovšetkým bude ochranou nášho socialistického vlastníctva pred nepriateľmi, škodcami, sabotérmi a špekulantmi.

Len dôkladnou a stálou kontrolou možno zabezpečiť, aby hospodárske a finančné zdroje nášho národného hospodárstva boly využívané čo najlepšie a najefektívnejšie. Plytvaniu a neekonomickému hospodáreniu materiálnymi a finančnými hodnotami zabránime len dobrou, účinnou kontrolou. Naša kontrola i ďalej bude jedným z najúčinnejších nástrojov boja za splnenie a prekročenie nášho budovateľského plánu.

Jednou z najdôležitejších úloh celej našej kontrolnej sústavy bude vytvárať a neustále upevňovať socialistický vzťah všetkého nášho obyvateľstva k nášmu národnému majetku vo všetkých odvetviach národného hospodárstva a štátnej správy.

Je nutné stále cieľavedomejšie a energickejšie bojovať proti každej nehospodárnosti, netrpieť žiadne mrhanie materiálnymi i peňažnými prostriedkami spoločnosti a chrániť každú korunu národného majetku. To je metóda hospodárenia zodpovedajúca nášmu štátnemu a spoločenskému zriadeniu, to je zákon socialistickej ekonomiky.

Každá, aj tá najmenšia úspora, aj tá najmenšia hospodárnosť, trebárs aj v najmenšom podniku, znásobená veľkými rozmermi nášho hospodárstva dá v konečnom efekte milióny a desiatky miliónov korún pre ďalší rozvoj nášho národného hospodárstva.

Jedným z dôležitých nástrojov výchovy k hospodárnosti a finančnej a rozpočtovej disciplíne je kontrola a revízia finančného a hospodárskeho života.