Další důležitou okolností, která má rozhodující význam pro novou daň z obratu, je přebudování dosavadního systému oběhu zboží. Podle usnesení strany a vlády z 8. července letošního roku dochází k vybudování odbytových základen výrobních odvětví, jehož hlavním smyslem je zkrátit a zhospodárnit oběh zboží od výroby ke spotřebiteli. Tato skutečnost vede k přesunutí vybírání daně do výroby. To znamená, že vybírání daně se dostává do toho stupně, kde akumulace vzniká a kde daň tedy může plnit své ekonomické poslání. Nová daň z obratu, jako pevná složka stojící mezi velkoobchodní a maloobchodní cenou a vybíraná přímo ve výrobě, bude nutit výrobu ke zhospodárňování výrobního procesu. Kontrolní funkce nové daně z obratu nabude mimořádného významu. Daň z obratu musí vykonávat vliv na snížení velkoobchodních cen tím, že bude působit na snižování vlastních nákladů výroby. Touto metodou se nám otvírají i možnosti budoucího snižování maloobchodních cen. Pomocí daně z obratu bude umožněna kontrola plnění plánu odbytu, dodržování sortimentu zboží, včasného vyskladňování a včasné fakturace. Nová daň z obratu bude zásadně vybírána v odbytových útvarech výrobních odvětví, a pokud nebudou ještě zřízeny, ve výrobních podnicích přímo. Jen u zboží dvojího trhu, k jehož určení pro volný trh nedojde přímo ve výrobě, bude vybírána v dosavadním velkoobchodním stupni. Daň z obratu konstruovaná podle zásad, které jsem vylíčil, znamená tedy zásadní přeměnu všeobecné daně, která se však nijak nedotkne hladiny spotřebitelských cen. Tato daň našich socialistických podniků bude nejmocnějším zdrojem státních příjmů a poroste tak, jak budou tyto podniky zlepšovat svou práci, zvyšovat akumulaci a snižovat vlastní náklady.

Zákon o dani z obratu pomůže i vývoji naší vesnice k socialismu tím, že JZD se jím osvobozují od daně z obratů, docilovaných prodejem jejich vlastní produkce.

Odrůdou daně z obratu bude daň z výkonů. Podniky, organisace a zařízení socialistického sektoru obstarávají pro obyvatelstvo výrobu zboží na zakázku, provádějí opravy a správky, obstarávají dopravu a poskytují nejrůznější služby. Jejich činnost má ekonomicky stejnou povahu, jako materiální výroba. I v těchto podnicích se tedy shromažďuje akumulace, která má být odváděna do státního rozpočtu. Daň z výkonů upravuje způsob, kterým se tento odvod má uskutečňovat. Podstata a struktura tohoto zdanění je velmi blízko skladbě daně z obratu, takže návrh zákona se omezuje pouze na vytýčení hlavní zásady, kdežto technickou stránku zcela přejímá z osnovy o dani obratové, na kterou odkazuje.

Tak jako daň z obratu nám bude signalisovat růst či pokles podnikové akumulace v hlavních odvětvích našeho hospodářství, tak bude daň z výkonů prostředkem, kterým si budeme ověřovat, jak plní svou funkci nejen vůči státnímu rozpočtu, nýbrž i vůči obyvatelstvu především naše komunální podniky, které patří mezi hlavní poplatníky této daně. Sazby daně budou činit 1-20% ceny výkonu.

Obě tyto daně se vztahují jen na socialistické útvary hospodářské, takže z rámce své účinnosti vylučují sektor soukromý. Děje se tak proto, aby nebyla narušována jednotná skladba daně z obratu a daně z výkonů, a dosavadní daňové postižení nesocialistických subjektů se přenáší do dalšího článku naší nové daňové soustavy, do daně živnostenské, o níž budu hovořit dále.

Novou daň z obratu nebo daň z výkonů budou odvádět nejen naše národní a komunální podniky, nýbrž i sektor družstevní s výjimkou JZD. Je však důležité si uvědomit rozdíl situace u družstev proti národním a komunálním podnikům. Kdežto u národních a komunálních podniků existuje státní socialistické vlastnictví a v důsledku toho příjmy z těchto podniků náležejí státu, který je odčerpává jednak přímo odvodem zisku, jednak daní z obratu nebo daní z výkonů, není tomu tak u družstev, která své zisky přímo státu neodvádějí. Socialistické vlastnictví je zde družstevní a akumulací u družstev není možno odčerpávat jinak než daní. Proto družstevní sektor bude ještě podléhat důchodové dani družstev a jiných organisací, která u družstev nahradí dosavadní zvláštní daň výdělkovou podle zákona o přímých daních. Této dani budou podléhat kromě družstev s výjimkou JZD také hospodářské organisace a podniky dobrovolných organisací lidu a konečně i nepatrný již zbytek kapitalistických útvarů podnikatelských, formovaných v podobě právnických osob.

Sazba daně se pohybuje u družstev od 40 do 60%, u hospodářských podniků dobrovolných organisací lidu činí 10 nebo 20% a u soukromokapitalistických právnických útvarů 75-90% daňového základu. Osnovy daňových zákonů, o nichž jsem dosud hovořil, upravují zdaňování socialistického sektorů. Druhá skupina osnov, které jsou předloženy Národnímu shromáždění, se zabývá zdaněním příjmů obyvatelstva.

V této druhé skupině daňových osnov si zaslouží největší pozornost návrh zákona o dani ze mzdy, poněvadž tu jde o zdanění nejpodstatnější složky naší nové společnosti, o zdanění dělníků a úředníků všech kategorií. Právě při tomto zdanění musí být uplatněny zásady, na nichž spočívá náš nový společenský i hospodářský řád: zásada odměňování podle zásluhy a zásada, aby na budování a udržování socialistické společnosti přispíval každý podle svých možností. Tuto cestu jsme sice nastoupili již v začátcích našeho socialistického budování, avšak podmínky roku 1947, kdy byl dosavadní zákon o dani ze mzdy zaveden, ještě nedovolovaly uskutečnit plně tuto myšlenku. V tomto zákoně o dani ze mzdy jsme přihlíželi k tomu, aby daň ze mzdy povzbuzovala jak pracovní morálku, narušenou válkou a okupací, tak zájem o vyšší výdělky. Při tom však se srazilo několik protichůdných tendencí, které se nakonec projevily jako brzdící prvek. Abychom totiž postihli vysoké platy, poskytované tenkrát - i ještě potom - často bez poměrnosti k vykonané práci, stanovili jsme v zákoně o dani ze mzdy z r. 1947 ostře progresivní daňovou sazbu, která dosahovala až 85% platu. Poněvadž jsme však na druhé straně chtěli podnítit zájem o vyšší výkon, bylo vloženo do zákona ustanovení o osvobození odměn za práci přes čas a za vyšší výkon. Tímto osvobozením od daně měla být paralysována silná progresivnost daňové sazby, avšak praxe vedla nakonec k rozkladu jednotné zdaňovací linie mezd a platů, které pak byly daňovým břemenem velmi nestejnoměrně zatěžovány. To se promítalo i do politiky mzdové, jejíž základní princip mzda podle zásluhy byl v praxi podlamován tím, že pevné denní a měsíční mzdy a platy byly zdaňovány plně, kdežto proměnlivé součásti pracovní odměny, jako úkolové výdělky, prémie, práce přes čas atd. byly téměř zcela vylučovány ze zdanění. Tento stav se ještě zhoršil, když opatřením strany a vlády byly mzdy nejdůležitějších výrobních odvětví upraveny tak, aby co nejvíce podporovaly pracovní výkon.

Vylíčené důsledky vyplynuly z původní velmi progresivní daňové stupnice, vyrovnávané osvobozováním odměn za práce přesčasové a vyšší výkony. Toto osvobozování vedlo k tomu, že značná část výdělků zůstávala v některých odvětvích, a to v každém jinak, bez zdanění. Došlo k tomu, že na př. zaměstnanec, jehož celkový měsíční výdělek včetně odměn za vyšší výkon přesahoval částku Kčs 20 000.-, platí na dani ze mzdy nejvýš 77 Kčs, kdežto jiný zaměstnanec - při plném zdanění tohoto výdělku - 6000 Kčs. Právě tuto nerovnoměrnost daňového zatížení odstraňujeme novou úpravou daně ze mzdy. Základním principem nové daně ze mzdy je, že se zdaňují všechny složky mzdy, tedy i mzda za práci přes čas a za vyšší výkony a že proto budou všichni pracující platit ze stejného příjmu stejnou daň.

Naproti tomuto zvýšení daňového základu se podstatně snižuje daňová sazba a zahrnují se do ní i zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění. Kdežto dosavadní daň stoupala od 2,7% do 85%, stoupá nová daň ze mzdy od 5% do necelých 20%. Při tom je třeba si uvědomit, že v této sazbě jsou - jak jsem již uvedl - zahrnuty i zaměstnanecké příspěvky na národní pojištění, které činí u mezd do 10 000 Kčs měsíčně 8,9%. Vyloučíme-li tuto část ze sazby daně, pak teprve v pravé podstatě vidíme, jak jsou sazby daně sníženy.

I když přechod k těmto jedině správným zásadám bude v některých kategoriích znamenat proti dnešnímu stavu zvýšení daňového zatížení, je nutno považovat to za jev přechodu ze stavu daňové roztříštěnosti do stavu pevného, socialistického řádu, který bude trvalým základem i pro naší další mzdovou politiku. Naše mzdová politika zhodnotila dělnickou práci odměňováním podle zásluhy, podle docíleného výkonu, podle důležitosti práce a dává mnohým dělnickým kategoriím, stachanovcům, úderníkům a zlepšovatelům možnost takových výdělků a takového růstu životní úrovně, o jaké se nám v kapitalistickém řádu nikdy ani nesnilo. Je proto správné, aby tyto preferované kategorie, jako na př. horníci, platili daň podle výše svých příjmů tak, jako ostatní zaměstnanci. Právě s ohledem na tyto dělnické příjmy odstraňujeme dnes neudržitelné sazby daně, stoupající až do 85% a zavádíme spravedlivé, rovnoměrné zdanění. Naše dělnická třída, zvláště naši horníci, jistě dobře politicky pochopí, že tato dlouho již připravovaná reforma tím, že tvoří základ pevného a spravedlivého pořádku ve zdanění mezd a platů, je nezbytná, protože spravedlivé rozdělení daní je základním výrazem socialistické spravedlnosti, kterou celou svým bojem na všech frontách uskutečňujeme. Jedním z důsledků nové, podstatně nižší sazby daně ze mzdy by byl pokles daňového zatížení u úřednických kategorií s vysokými hrubými platy a tedy zvýšení jejich čistých platů. Proto bude vláda zmocněna tyto platy upravit tak, aby čisté příjmy nebyly vyšší než jsou dnes. Tohoto zmocnění bude použito i k odstranění jiných případných nesrovnalostí, které se mohou vyskytnout i u některých nižších pevných měsíčních platů právě proto, že nová daň ze mzdy ve svých sazbách obsahuje i dosavadní příspěvek zaměstnanců na národní pojištění. Výše tohoto příspěvku nebyla totiž dosud jednotná. Značně se lišila u zaměstnanců hospodářských odvětví, kde činila 8,9%, a ve veřejné správě, kde činila jen 2%. Nyní bude pro všechny pracující ve kterémkoliv oboru započtena v daňové sazbě ve stejné výši. Tímto sloučením příspěvků na národní pojištění s daní budou nejnižší výdělky zvýhodněny, poněvadž u nich jen sám příspěvek na národní pojištění činil více než nynější daň. Spojením daně a příspěvků na národní pojištění jsme dali výraz i zásadě, kterou je naše nová daňová soustava důsledně prostoupena, totiž, že daňové řízení má být co nejjednodušší. Sloučením vybírání daně a příspěvků dojde k zjednodušení a úspoře práce a lidí ve mzdových účtárnách, v orgánech národního pojištění a u národních výborů, kterým je svěřena správa, účtování a kontrola daně ze mzdy.

I v nové dani ze mzdy bude daňové minimum, a to přesto, že dosud byl příspěvek na národní pojištění vybírán z každého, i sebemenšího platu. Při příjmech do 1000 Kčs nebude daň vůbec placena. Nová daň respektuje i rodinné poměry poplatníka. Protože jsou její sazby propočteny pro ženatého poplatníka s jedním děckem, sleduje se daň při větším počtu vyživovaných členů rodiny o 15, 30, 45%, a naopak se u svobodných zvyšuje o 40% a u ženatých bezdětných, resp. nevyživujících žádnou další osobu, o 20%. I touto cestou je respektována zásada spravedlivého rozdělení příspěvků občanstva na naše společná státní vydání.

Dalším článkem daní placených obyvatelstvem je zemědělská daň, v jejíž skladbě se velmi typicky uplatňuje nynější vývojová etapa naší socialistické výstavby, a to na úseku neméně důležitém, než podnikový sektor socialistický, totiž na vesnici. Osnova nové zemědělské daně upravuje zdaňování důchodů plynoucích ze zemědělského hospodářství, a to jak zemědělcům samostatně hospodařícím, tak rolníkům, kteří se sdružili v jednotná zemědělská družstva, i těmto družstvům samým. Dosavadní zemědělská daň, zavedená v roce 1948, byla prudkým vývojem naší vesnice směrem ke kolektivisaci překonána a nevyhovuje dnešku ani sazbami, ani konstrukcí. Výtěžek ze zemědělského hospodářství postihuje tak liberálně, že ve skutečnosti tuto daň platí pouze 10% zemědělců, při čemž daň nenapomáhá nikterak združstevňování naší zemědělské výroby. I když vezmeme v úvahu, že zemědělci nad 20 ha a ti, kdož neplní dodávkové povinnosti, platí ještě všeobecnou daň, platí rolníci na daních vcelku mnohem měně, než dělníci a úředníci. Proto je nová zemědělská daň upravena tak, že jí bude podléhat větší počet zemědělců než dosud. Sazby daně jsou pak stanoveny tak, aby úhrn všech příjmů plynoucích ze zemědělství byl u zemědělců zdaněn přibližně stejně jako jsou zdaněny mzdy a platy dělníků a úředníků daní ze mzdy. Proto výnos nové zemědělské daně bude vyšší než dosud.

Návrh nové zemědělské daně vyjadřuje jasně myšlenku, že budujeme socialismus v pevném svazku dělnické třídy s pracujícími zemědělci. Proto se i v navrhovaném zákoně o zemědělské dani poskytuje nejmenším zemědělcům výhoda daněprostého minima. V důsledku toho asi 10% všech zemědělců bude osvobozeno od placení daně. Drobní a střední zemědělci budou platit na dani přibližně tolik, jako dělníci a úředníci na dani ze mzdy. Poněvadž těchto zemědělců je téměř 90%, nebude zdaleka největší část zemědělců daňově zatížena více, než činí daňové zatížení dělníků a úředníků daní ze mzdy. Sazba daně se pohybuje od 2% při příjmu do 20 000 Kčs až do 40% při ročním příjmu přesahujícím 200 000 Kčs. Roční příjem se vypočítává podle průměrných norem výnosnosti, které stanoví každoročně vláda, a může být zvýšen až o 30% v případech, kdy zemědělec provozuje nějakou vedlejší výrobu nebo činnost, jako na př. povoznictví.

V popředí dnes stojí otázka rozvoje a upevňování JZD. Proto i zemědělská daň je zaměřena k tomuto cíli. Zemědělská daň přináší největší výhody družstvům III. a IV. typu a jejich členům. U družstev spočívají výhody v tom, že sazba daně u nich činí pouze 2% jejich příjmů a vedle toho se jim slevuje po 2 roky od přijetí provozního řádu III. nebo IV. typu, po případě po 2 roky od platnosti nové daně, 50% vyměřené daně. U členů těchto družstev se pak osvobozuje od daně celý příjem, který dostávají od družstva podle odpracovaných jednotek. Budou platit daň pouze z příjmů ze záhumenku a po případě ještě z odměny, kterou dostanou od družstva za združstevněnou půdu.

U družstev I. a II. typu budou zdaňovány zemědělskou daní pouze příjmy, které mají tato družstva z hospodaření na pozemcích, jež získala k obdělávání jinak než od svých členů, jako na př. obecní pozemky, pozemky dané družstvu do povinného pachtu, reservní půdu a pod. Sazba daně u družstev I. a II. typu činí 3% jejich ročního příjmu a družstvům II. typu se poskytuje sleva 10%.

U členů zemědělských družstev I. a II. typu, stejně jako u samostatně hospodařících zemědělců, budou zdaňovány zemědělskou daní příjmy ze všech pozemků, které patří k jejich zemědělskému hospodářství, u členů zemědělských družstev I. a II. typu tedy i z pozemků, které členové vnesli do družstva ke společnému obdělávání. Členům zemědělských družstev II. typu se poskytne sleva ve výši 10% vyměřené daně.

Daňová povinnost však může být zvýšena vesnickým boháčům, a to až o 30%.

Zákonem o dani z příjmů obyvatelstva upravujeme a zjednodušujeme zdanění příjmů, které nejsou podrobeny dani ze mzdy, dani zemědělské a dani z literární a umělecké činnosti, o které se ještě zmíním. Příjmy, které budou zdaňovány podle tohoto zákona, tvoří dvě skupiny. Jsou to jednak příjmy ze zaměstnání, která v dnešní etapě vývoje mají své odůvodnění. Tyto příjmy jsou zejména ve vyšších stupních zatíženy daňově více než mzdy dělníků a úředníků, a to proto, že jde o zaměstnání provozovaná samostatně, nikoliv v pracovním poměru, takže připouštějí možnost vyšších výdělků. Dále to jsou příjmy, které lze označit jako bezpracné důchody, po případě příjmy dosahované při používání námezdní práce, a tyto příjmy jsou proto daňově zatíženy více než příjmy, které lze zařadit do prvé skupiny. Daň z příjmů obyvatelstva bude postihovat příjmy plynoucí ze soukromé praxe lékařů a dentistů, ze soukromého vyučování a z podobných povolání a činností, dále příjmy řemeslníků, živnostníků a obchodníků a konečně příjmy majitelů domů. Jde tu tedy o několik kategorií značně se od sebe lišících.

Naši lékaři a dentisté jsou v rozhodujícím počtu zapojeni do veřejné služby. Jde tu tudíž o zdanění buď soukromých ordinací, prováděných vedle zdravotnického zaměstnání v pracovním poměru, či o lékaře a dentisty, kteří se nezapojili do veřejné služby. Jejich postavení je jiné než složek zdaňovaných daní ze mzdy. Proto jim nelze ukládat povinnosti daňové stejně, nýbrž výše. Samostatně pracující živnostníci mají možnost zapojit se do socialistického sektoru; pokud dávají přednost samostatnému povolání, musí počítat s tím, že nemohou platit daně jako zaměstnanci, nýbrž že budou platit daně vyšší. Pokud tito živnostníci pracují sami, řadíme je ve zdanění vedle lékařů a dentistů. Příjmy tohoto druhu budou zdaňovány odstupňovanou sazbou, která se pohybuje od 5% při ročním příjmu do 15 000 Kčs až do 80% při ročním příjmu převyšujícím 500 000 Kčs. Protože tam, kde je v těchto případech dosahováno příjmů nepřevyšujících ročně 24 000 Kčs, je možno považovat tyto poplatníky za blízké dělníkům a drobným zemědělcům, jsou sazby v těchto polohách blízko sazbám daně ze mzdy a zemědělské daně. Příjmy vyšší - také proto, že nejsou spolehlivě kontrolovatelné - podléhají ovšem sazbám vyšším.

Živnostníci a řemeslníci, zaměstnávající pracovní síly, obchodníci a autodopravci, povozníci a hostinští a majitelé domů musí být pak zdaněni ještě výše. Jejich příjmy jsou zdaňovány sazbami, které se pohybují od 6% při ročním přijmu do 15 000 Kčs až do 90% při ročních příjmech přesahujících 500 000 Kčs.

I v těchto případech je stanoveno daněprosté minimum, a to u první skupiny příjmů 12 000 Kčs ročně, u druhé skupiny pak 9000 Kčs ročně, ovšem jen tehdy, je-li poplatník svou výživou a výživou své rodiny odkázán výhradně na tyto příjmy. Poplatníkům prvé skupiny se poskytuje těž úleva ve výši 30% vyměřené daně tam, kde poplatník vyživuje více než 3 osoby.