I když jsou v těchto případech daňové sazby při vyšších příjmech tvrdé, nejsou ještě konfiskační a poplatníkům se zaručuje, že daň i s přirážkou pro svobodného či ženatého bezdětného poplatníka nesmí v celku přesáhnout 80% či 90% příjmu.

Řemeslníci, živnostníci a obchodníci, jejichž příjmy budou zdaňovány daní z příjmů obyvatelstva, budou kromě této daně platit ještě daň živnostenskou.

Nová živnostenská daň neznamená zásadně zavedení nového zdanění těchto osob, nýbrž bude náhradou za dosavadní všeobecnou daň podle sazebníku B a D, které tito poplatníci byli až dosud podrobení. Nově se bude týkat živnostenská daň pouze obchodníků a povozníků. Zaváděná živnostenská daň nemá nic společného se současně zrušovanou daní téhož označení, která zdaňovala důchody menších řemeslníků, živnostníků a obchodníků. Nová živnostenská daň bude zdaňovat pevnými částkami fysické osoby, které provozují jakoukoliv živnost, řemeslo, obchod, pohostinství, povoznictví a pod. Její sazebník je odstupňován podle toho, zda tito podnikatelé pracují sami nebo při výkonu své činnosti zaměstnávají cizí síly. Odstupňování daňové sazby je provedeno se zřetelem k rentabilitě a podle toho, zda trvání těchto podniků je pro náš další vývoj odůvodněno nebo již nežádoucí. Touto svou konstrukcí nabývá daň povahy registračního poplatku odváděného soukromými podnikateli za to, že jim stát dovoluje provozovat podnikatelskou činnost.

Je důležité, aby při praktikování nové živnostenské daně nedocházelo k neodůvodněným tvrdostem - proto osnova pamatuje na výjimečná opatření v tomto směru.

Zvláštní skupinu našich občanů tvoří spisovatelé, umělci a vědečtí pracovníci podléhající dosud dani z literární a umělecké činnosti podle zákona z r. 1950. Tento zákon přechází do našeho nového daňového systému nezměněn.

Další daní je daň domovní, která má postihnout příjmy, jež plynou jednotlivcům i podnikům a organisacím z domovního majetku.

Tato daň rozlišuje soukromý domovní majetek malý od velkého, který je pronajímán a poskytuje svému majiteli bezpracný příjem. Domovní majetek byl pramenem příjmů domácích pánů, kteří sice činži inkasovali, avšak o domy se nestarali. Proto návrh zákona o domovní dani je zaměřen nejenom na spravedlivé a odůvodněné zdanění bezpracných příjmů vlastníků domů, nýbrž i na to, aby byly zajištěny prostředky na domovní opravy. Sazba domovní daně u soukromých majitelů činžovních domů činí 45% při hrubém nájemném do 30 000 Kčs a 50% nad tuto hranici. U činžovních domů, kde nájemné přesahuje 15 000 Kčs ročně, bude majitel domu povinen skládat celé inkaso nájemného do peněžních ústavů, kde z něho bude uhrazena daň, a kromě toho dalších 30% bude převáděno na zvláštní účet pro opravu budov. Tímto účtem bude majitel domu moci disponovat jenom na opravy domů a se souhlasem národního výboru. Budovy nepronajaté a budovy v obcích do 2000 obyvatel se budou zdaňovat pevnou sazbou, počítanou podle čtverečních metrů zastavěné plochy. Tento způsob zdanění bude platit pro vlastníky rodinných domků, neboť je spravedlivé, aby i oni přiměřeně přispívali na potřeby státu. Hospodářské organisace a družstva budou zdaňovat výnos budov nikoliv podle hrubého nájemného, nýbrž podle hodnoty, kterou mají ve svých rozvahách, a to sazbou 1%. V předmnichovské republice byly budovy postavené podle různých zákonů, zejména podle zákonů o podpoře stavebního ruchu, osvobozeny od dani. Toto osvobození se novými ustanoveními ruší.

Návrh zákona o domovní dani znamená vedle spravedlivého zdanění domovního majetku, vedle tlaku na bezpracně příjmy majitelů domů, také podstatně zjednodušení dosavadních metod zdaňovacích, neboť odstraňují různorodé dávky, vybírané dosud z domovního majetku národními výbory. Svým určením tvoří nová domovní daň jeden ze zdrojů rozpočtových příjmů národních výborů. Národních výborů se týče i návrh zákona o dani z představení, o místních poplatcích, jakož i osnova zákona o místních rozpočtech, které jsou zároveň předkládány.

Nová daň z představení podle povahy a struktury odpovídá nové dani z obratu. Zdaňuje příjmy dosahované organisacemi i jednotlivci z pořádání přednášek, výstav, představení a pod., a její výnos připadne cele národním výborům. Ve svém složení i ve své organisační úpravě je tato daň značným zjednodušením proti dosavadnímu systému spotřební dávky ze zábav. Svojí konstrukcí umožňuje, aby národní výbory, pověřené její správou, upravovaly pružně její sazbu a případně podle zásad, jež vydá vláda, poskytovaly i úlevy. Tato daň, právě tak jako daň z obratu, nepřináší žádný nový příjem státní pokladně, leda úsporami ve zjednodušené administrativě.

Rovněž podstatné zjednodušení ve srovnání s dnešním stavem bude zavedeno navrhovaným zákonem o místních poplatcích, který odstraní dosavadní nepřehledný systém dávek, jejichž vybírání je obtížné, nepřehledné a nehospodárné. Zákon o místních poplatcích je rámcový a dá vládě zmocnění, aby určila podrobněji jednotlivé poplatky, jež budou národní výbory vybírat.

Skupina vládních zákonných osnov o dani domovní, dani z představení, o místních poplatcích a o rozpočtech národních výborů znamená podstatnou změnu v dosavadním hospodaření naší lidové správy, které jsme postupně po osvobození v r. 1945 upravovali. Nové formy finančního hospodaření národních výborů byly uskutečňovány etapovitě, jak to plynulo z vývoje naší finanční soustavy. Formy dřívějšího samosprávného rozpočtování jsme ve skutečnosti odstranili rozpočtem na r. 1950, který v sobě již shrnoval příjmy a výdaje všech národních výborů. Avšak i když tento přechod na jednotný státní rozpočet, zahrnující v sobě rozpočty všech národních výborů, byl nutný a byl vyvolán dosaženým stupněm i stavem vývoje našeho hospodářství a jeho organisace, byl jenom přechodným stupněm ve vývoji našeho rozpočtového systému. Tříleté zkušenosti se státním rozpočtem ukázaly nezbytnost probudit a povzbudit všechny tvůrčí síly národních výborů vytvořením jejich vskutku samostatných rozpočtů a zvýšit odpovědnost národních výborů za jejich hospodaření. Poněvadž dosud výdaje národních výborů byly ve státním rozpočtu - lze říci - automaticky zajištěny, nebyly národní výbory vedeny k zájmu ani o vybírání státních daní a vlastních dávek, ani o shromažďování příjmů z místních zdrojů a odhalování a využitkovávání místních reserv. Tvůrčí síla lidu jakožto hospodáře v místě, kde člověk přímo žije a působí, nesmí však zůstat ladem. Vedeni těmito zkušenostmi předkládáme návrh zákona o rozpočtech národních výborů. Tento zákon vychází ze zásady, že rozpočty národních výborů jsou rovnocennými součástmi rozpočtu státního vedle rozpočtů všech ostatních složek. Tímto osamostatněním rozpočtů národních výborů zvyšujeme odpovědnost národních výborů za hospodárné využívání státních prostředků na plánované účely, ale zároveň zvyšujeme i jejich zájem na vybírání státních příjmů. Budou-li rozpočtové příjmy národních výborů v přímé souvislosti s inkasem státních daní, budeme mít v národních výborech nejcennější pomocníky při plnění příjmové stránky rozpočtu. A zase naopak, jestliže budou národní výbory mít podle navrhovaného zákona možnost sestavovat z nadrozpočtových příjmů doplňkové rozpočty na výdaje na věci kulturní, sociální a zdravotnické, vytvoříme z nich skutečné hospodáře, starající se ve svých místech o věci celostátní.

Příjmovým zdrojem národních výborů budou především vlastní příjmy, zejména odvody zisků komunálních podniků, a dále podíl na dosažených státních příjmech. Tím, že soustředíme do národních výborů i zájem na prosperitě komunálních podniků, posloužíme nejenom státní pokladně, ale i občanstvu, protože právě komunální podniky obstarávají běžné a tedy nejcitlivější záležitostí denního života a protože odpovědnosti za jejich prosperitu budou naši místní funkcionáři vedeni i ke starosti o jejich dobré služby obyvatelstvu.

Poslední tři ze zbývajících osnov nových zákonů se týkají našeho peněžnictví, pojišťovnictví a finanční kontroly.

Jak jsem již uvedl, vychází naše nová daňová soustava ze skutečnosti, že národní důchod je vytvářen v oblasti materiální výroby a že jeho část je formami daňovými odváděna do státního rozpočtu, který jej zase zpět rozděluje pro společné účely nás všech. Tento proud národního důchodu prochází především ústrojím naší peněžní soustavy. Není proto náhodou, že současně s dovršením reorganisace rozpočtové a daňové soustavy dovršujeme organisaci peněžnictví a pojišťovnictví.

Navrhovaný zákon o organisaci peněžnictví a zákon o pojišťovnictví dovršuje vývoj našich peněžních ústavů nastolený v roce 1945 a výrazně rozhraničený zřízením Státní banky československé v roce 1950. Jádrem nové úpravy je rozmezení činností a funkcí v celé oblasti peněžnictví. Státní banka československá je utvrzována ve své funkci jedině emisní banky, banky pro poskytování a kontrolu krátkodobých úvěrů a ústředí pro pokladní a peněžní styk. Aby tuto funkci v plném rozsahu mohla plnit, bude nutno rozšířit a dobudovat síť jejích poboček, při čemž bude využito aparátu dosavadních ústavů lidového peněžnictví. Také Investiční banka, mající na starosti financování a kontrolu výstavby investic a poskytování dlouhodobého úvěru, musí proniknout blíže než dosud k místům, která provádějí velkou investiční činnost. Soustavu těchto dvou státních bank doplní státní spořitelny, ve které podle předkládané osnovy budou přetvořeny dosavadní ústavy lidového peněžnictví. Tato přestavba nebude jen zevní, nýbrž dotkne se i vnitřní náplně těchto nejvysunutějších a pracujícím nejblíže stojících složek našeho peněžnictví. Státní spořitelny budou mít především za úkol organisovaně sbírat vklady obyvatelstva a podporovat a propagovat spořivost. Jejich pomocníky budou dosavadní záložny-kampeličky a záložny, z nichž budou vytvořeny pobočky státních spořitelen a jejich jednatelství. Předkládaný návrh zákona vytváří z celého našeho peněžnictví jednolitý útvar, jehož jednotlivé složky se budou funkčně navzájem doplňovat. Zevní výraz tomu bude dán i organisační formou celého našeho peněžnictví, která bude jednotná, neboť všechny ústavy budou státní. Opouštíme tedy u Investiční banky typ národního podniku a u spořitelen a záložen zvláštní formu polodružstevní. Tak se zde dovršuje i vývoj našich lidových peněžních ústavů, jejichž základ vyrůstal v šedesátých letech z lidových záložen a spořitelních pokladnic, organisovaných a udržovaných drobnými řemeslníky a rolníky. Tyto ústavy byly Živnobankou i agrárním finančním kapitálem, Ústřední jednotou hospodářských družstev a Agrární bankou, zneužívány jako sběrny vkladů pro financování jejich účelů a jejich podniků. Po osvobození konají tyto ústavy své poslání nejen jako ústavy čistě peněžní, ale i jako účinní pomocníci při budování administrativy jednotných zemědělských družstev. Nyní se ve vyšší formě vrátí svému vlastnímu úkolu: sloužit rozvoji lidové spořivosti.

Obdobný vývoj jako banky prodělalo i naše pojišťovnictví, jehož novou úpravu navrhujeme osnovou zákona o pojišťovnictví. I zde souvisejí zevní organisační změny s novým zaměřením funkčním. Československá pojišťovna, dosud národní podnik, změní se ve Státní pojišťovací ústav organisačně začleněný do ministerstva financí a dosavadní někdy neujasněné zaměření pojišťovací činnosti se soustřeďuje dvojím směrem: na povinné pojištění národního majetku ve správě národních výborů a komunálních podniků a povinné pojištění podle ustanovení vlády a na pojištění dobrovolné.

Osnovy zákonů, o kterých jsem dosud hovořil, se dotýkají v celé šíři naší rozpočtové, daňové, úvěrové a pojišťovací skladby, upravují ji tak, aby lépe než dosud sloužila potřebám našeho hospodářství a vyjadřovala dosažený stupeň jeho vývoje. Mají-li všechny tyto osnovy splnit poslání, jež je do nich kladeno, a přinést užitky, které jsou od nich očekávány, musíme se postarat také o to, aby nová opatření byla skutečně prováděna.

Státní finanční rozpočtová disciplina, kterou tyto všechny osnovy mají upevnit a utužit, nemůže být pouze proklamována, nýbrž musí být také prosazována. To činíme návrhem zákona o kontrolní a revisní správě ministerstva financí. Kontrolní služba je dosud začleněna bezprostředně do národních výborů, tedy do orgánů, které samy mají být předmětem kontroly. Poněvadž je nutno prohloubit kontrolu na všech úsecích, je nutno osamostatnit kontrolní orgány a soustředit jejich řízení v jednotném centru, v revisní správě ministerstva financí. Hlavním předmětem kontrol a revisí bude činnost rozpočtových a hospodářských organisací a ostatních zařízení, pokud jde o zachovávání předpisů rozpočtových, plnění povinností ke státnímu rozpočtu, účelnost a hospodárnost ve vydávání a shromažďování finančních prostředků v oblasti hospodářské i veřejné. Půjde tu tedy v podstatě o systematické prověřování, jak je plněn státní rozpočet a příslušná ustanovení.

Osnova o kontrolní a revisní službě uzavírá soubor čtrnácti předkládaných vládních návrhů nových zákonů, jak jsem o nich jednotlivě hovořil. Dotkl jsem se ve stručnosti obsahu každého z nich, upozornil na hlavní rysy nově úpravy i na cíle, k nimž směřujeme, i na prostředky, jimiž těchto cílů chceme dosáhnout; všemi těmito osnovami chceme přispět k tomu, aby bylo zabezpečeno maximální uspokojování neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb celé naší společnosti podle základního ekonomického zákona socialismu, jehož podstatně rysy naznačil soudruh Stalin ve své práci uveřejněné v předvečer XIX. sjezdu KSSS. Perspektivy, které soudr. Stalin otevřel k přechodu Sovětského státu do společnosti komunistické, jsou i našimi perspektivami. Abychom se jim přiblížili, musíme vybudovat socialismus v naší vlasti. Předkládané osnovy mají sloužit tomuto budování. Všechny řeší problémy, jak je před nás postavil vývoj našeho hospodářství, vývoj řízený vůlí vybudovat u nás socialismus po vzoru velkého Sovětského svazu, vývoj, jehož řízení je nám umožněno i tím, že můžeme využívat zkušenosti našich sovětských soudruhů, vývoj, který určuje naše rodná Komunistická strana Československa a prozíravě, moudré vedení našeho presidenta, velikého žáka Stalinova, Klementa Gottwalda. (Hlučný potlesk. - Poslanci povstávají.)

Prosím Národní shromáždění, aby schválilo těchto čtrnáct návrhů zákonů, které jak jsem již uvedl nejen dovršují reorganisaci naší soustavy rozpočtové, daňové a peněžnické, nýbrž jsou též podstatným přínosem ke zpevnění a ulehčení naší cesty vpřed k socialismu. (Dlouhotrvající potlesk. -Poslanci usedají.)

Předseda: Děkuji panu ministru financí za jeho projev. Do rozpravy se dále přihlásili poslanci Kolář, dr Klinger, Žiak, Vojanec a dr Haim. Dávám slovo poslanci Kolářovi.

Posl. Kolář: Paní a pánové, soudružky a soudruzi!

Základním úkolem Revolučního odborového hnutí, k jehož splnění pod vedením Komunistické strany Československa jsou denně mobilisovány široké masy pracujícího lidu, je zabezpečit maximální uspokojení neustále rostoucích hmotných a kulturních potřeb všeho pracujícího lidu zabezpečení úspěšné výstavby socialismu v naší zemi.

Soudruh Stalin nás všechny učí, že socialismus, to znamená blahobyt pracujícího lidu, může být vybudován jenom na základě bouřlivého růstu produktivních sil společnosti, na základě hojnosti zboží a výrobků.

Vyjádřením těchto cílů je náš pětiletý plán. Proto Revoluční odborové hnutí, opřeno o tisíce novátorů a zlepšovatelů, o desetitisíce uvědomělých příslušníků dělnické třídy, vede své členy k plnění a překračování úkolů státního národohospodářského plánu. Vede všechny své členy k zhospodárňování a zkvalitňování výroby na základě neustálého rozvoje socialistického soutěžení a širokého uplatňování tvůrčí iniciativy našeho pracujícího lidu.

Zkušenosti Sovětského svazu nás učí, že socialismus se rodí v neúprosném boji vítězné dělnické třídy proti buržoasii, která nechce dobrovolně opustit ztracené posice, v boji s pozůstatky kapitalistických návyků a předsudků v myslích některých lidí a v boji nového životodárného proti starému, prohnilému. Právě v poslední době jsme si mohli tuto skutečnost znovu jasně uvědomit při průběhu procesu proti podlému spikleneckému centru agenta Slánského, které se snažilo podle příkazů zahraničních imperialistů mařit výsledky našeho budovatelského úsilí a uvrhnout nás zpět do jha kapitalistického vykořisťování.

Proces však také jasně ukázal nepřemožitelnou sílu našeho lidu, který pod vedením milovaného presidenta republiky soudruha Klementa Gottwalda (Potlesk.) dovede tvrdě a spravedlivě zúčtovat se všemi svými nepřáteli a obhájit všechny vymoženosti, které si svým bojem a prací vydobyl. Dík hrdinskému úsilí našich pracujících, můžeme dnes na sklonku čtvrtého roku pětiletého plánu směle prohlásit, že nás na naší cestě k socialismu nikdo nezadrží, že překonáme všechny obtíže a překážky, které nám stojí v cestě, že splníme úkoly pětiletého plánu a že po vzoru hrdinného sovětského lidu socialismus ve své vlasti vybudujeme a vytvoříme z ní silný pilíř mírového tábora. (Potlesk.)

Den ze dne vzrůstá objem naší průmyslově výroby. A ruku v ruce s růstem objemu průmyslové výroby vzrůstají také mzdy a platy. Tak na příklad: jestliže průměrná měsíční mzda dělníků v průmyslu byla v roce 1946 2.663 Kčs, činila v roce 1951 již 4.979 Kčs a v roce 1952 dokonce 5.326 Kčs.