Spolu s neustálým růstem mezd a platů pracujících zvyšuje se také péče státu o sociální a kulturní potřeby našeho pracujícího lidu. Náklady na zdravotní péči v roce 1952 vzrostly proti roku 1951 o 113.8%. Od roku 1945 bylo zřízeno více nemocničních lůžek než za 20 let prvé republiky a ve srovnání s rokem 1937 byl počet nemocničních lůžek téměř zdvojnásoben. Proti roku 1937 byl dvanáct a půl krát rozmnožen počet odborných oddělení pro léčení tuberkulosy a dvanáctkrát oddělení kojeneckých. Síť závodních ambulatorií, která pracující v prvé republice takřka neznali, byla proti roku 1947 zdvojnásobena. Dětských jeslí máme nyní jedenáctkrát více než v roce 1937 a počet míst v těchto jeslích je proti roku 1937 větší dvaadvacetkrát. V důsledku této vyspělé a neustále se zvyšující zdravotnické péče se pochopitelně lepší i zdravotní stav našeho obyvatelstva. Zatím co v roce 1937 činila úmrtnost následkem tuberkulosy 84% z celkové úmrtnosti, v roce 1951 dělala již jenom 5,8%.

Zásluhou důsledného boje proti tuberkulose očkováním a vzornou péčí o kojence klesla úmrtnost nově narozených dětí ve srovnání s rokem 1937 o 80%.

Na školy je v letošním rozpočtu věnováno o 28% více než v roce 1951. Na vysoké školy je letos vynakládáno téměř o 50% více než v roce předchozím. Náklady na stipendia, internáty a jiná sociální zařízení jsou vyšší u vysokoškoláků o 44%, u žactva o 87% proti roku 1951. Na školní kuchyně se letos věnuje o 115% více než v roce minulém. Na zotavenou mládeže během školního roku i prázdnin je rozpočtováno téměř 700 milionů korun. Na údržbu odborných učilišť a škol závodního výcviku, v nichž se učí náš učňovský dorost, a na udržování domovů mládeže, jsou v rozpočtu určeny více jak 2 miliardy Kčs. Dříve za kapitalismu neznámá rekreace pracujících vzrostla ze 4.477 osob v r. 1945 na 296.163 osoby v r. 1951. Počet důchodců vzrostl z 596.300 v r. 1937 na 1,286.300 v r. 1951 a denní částka vyplacených důchodů, která v r. 1946 činila 16,261.191 Kčs, dělá v r. 1952 více jak 80 milionů Kčs. Tak bychom mohli hovořit o obrovských investicích, věnovaných na zlepšování naší silniční dopravy, na telefonisaci obcí, na provádění výstavby nových závodů, dolů a na výstavbu tisíců obytných domů. Finanční prostředky na všechny tyto vpravdě obrovské investice získává stát, a to jak z výsledků stále rostoucí výroby, tak i z části od občanů prostřednictvím daní.

Je proto v zájmu dělnické třídy a všeho pracujícího lidu, v zájmu urychlené výstavby socialismu, aby byla celá daňová soustava tak organisována, aby se státu při neustálém růstu úrovně naší průmyslové výroby při neustálém růstu materiální a kulturní úrovně našeho pracujícího lidu dostávalo stále více a více prostředků, aby tak stát mohl zajišťovat další, ještě rychlejší rozvoj průmyslu, zemědělství, zajistit další rozvoj všech sociálních a kulturních potřeb našeho pracujícího lidu a zvyšovat obranyschopnost naší země.

Pracující znají cíl. Vědí, jakou republiku si chceme vybudovat. Proto jistě pochopí a plně podpoří uskutečnění všech předložených daňových zákonů. Nová daňová soustava určuje daleko spravedlivěji než dosud plnění daňových povinností každého občana k svému státu. Nová zemědělská daň tím, že se zdaňují příjmy dělníků a ostatních pracujících přibližně stejně jako je zdanění příjmů malých a středních rolníků, vytváří dobrý předpoklad k dalšímu upevnění svazku dělnické třídy s malým a středním rolníkem. Zvláště však pracující lid jistě uvítá to, že nová daňová soustava umožňuje skutečně třídní postup proti všem zbytkům soukromokapitalistických podnikatelů.

Soudruzi a soudružky, hovořil jsem již o neustálém vzrůstu mezd a platů, o stále vzrůstajících částkách, které stát vynakládá na zlepšování kulturních a sociálních potřeb všeho našeho občanstva. Avšak plnění občanských povinností vůči státu není dosud v souladu s vysokou péčí státu o jeho občany. Dosavadní daňová praxe, na př. u daně ze mzdy, je v naprostém rozporu se zásadou, že každý občan je povinen podle svých příjmů úměrně plnit své povinnosti vůči svému státu. Dosavadní praxe daně ze mzdy musila vést k tomu, že ne všichni dělníci a pracující plně chápali povinnost, že i oni mají ze svých prostředků přispívat k mírové výstavbě, ke všem těm radostným a velikým věcem, které jsou u nás ve prospěch pracujícího lidu uskutečňovány, a k zvyšování obranyschopnosti naší země. Proto nová daň bude také působit ve smyslu výchovném. Povede všechny pracující k správnému poměru k socialistickému vlastnictví. Naši pracující nyní lépe pochopí, že také oni si přispívají na svůj stroj, na své nástroje, že i oni přispívají na vyrobené cihly, na umělá hnojiva a pod. Budou si těchto zařízení jistě daleko více vážit a daleko lépe s nimi hospodařit. Proto i v tomto směru nová daňová praxe povede k upevňování technicko-výrobní discipliny.

Nová úprava daně ze mzdy tím, že zdaňuje všechny složky příjmů, úplně odstraní dosavadní nesprávný tlak na to, aby čisté příjmy byly zvyšovány daněprostými částkami za práci přes čas a různými prémiemi.

Při této příležitosti je nutné připomenout, že všichni pracující se budou muset přičinit o to, aby zvyšování výdělků se dělo cestou zvyšování produktivity práce - zhospodárněním výroby a snižováním vlastních nákladů.

Proto zvláště nyní - na prahu pátého roku pětiletého plánu - je II. etapa sestavování národohospodářského plánu na rok 1953 dobrou příležitostí pro všechny pracující, plánovače, techniky, mistry, k tomu, aby důsledným odhalováním všech reserv - sestavením správných technicko-hospodářských norem - zdokonalením organisace práce upevněním pracovní discipliny, byly vytvořeny za souhlasu pracujících takové podmínky, aby v roce 1953 se současným plněním a překračováním plánovaných výrobních úkolů - plněním a snižováním plánu vlastních nákladů, plněním a překračováním plánu růstu produktivity práce, rostly také výdělky všech pracujících.

O dosud platném zákonu o dani ze mzdy zde již bylo řečeno, že neodpovídá dnešním hospodářským i politickým podmínkám a požadavkům. V období rekonstrukce, v počátcích plánovaného rozvoje našeho hospodářství se jevila příkrá progrese daňových sazeb odůvodněnou, protože v té době existoval u nás vedle socialistického sektoru značně silný sektor soukromý. V průběhu dalšího vývoje se však projevila tato ostrá progresivní sazba daně, dosahující až 85% mzdy, jako vážná brzda snahy zaměstnanců o zvyšování produktivity práce, jelikož daň pohlcovala většinu příjmů zaměstnanců, kteří tak ztráceli zájem na zvyšování svého výdělku. Z těchto důvodů bylo pak přistupováno k četným výjimkám ze zákona o dani ze mzdy tím, že mzdy za práci přes čas a za vyšší výkony byly osvobozovány od daně ze mzdy. Tím však vznikaly další a další nesrovnalosti. Tento vývoj způsobil zkomplikování a nepřehlednost v daňových předpisech a neodůvodněné rozdíly ve zdaňování stejných příjmů u různých kategorií zaměstnanců. Jinak jsou dnes zdaňováni dělníci, pracující ve mzdě časové a jinak dělníci, pracující v úkolu. Přitom se také zdaňování dělníků naprosto liší od daňového zatížení úředníků. Tato nerovnoměrnost byla postupem doby stále prohlubována, vydáváním různých daňových úprav nejen pro jednotlivá odvětví, ale i pro jednotlivé závody a někdy i pro některé kategorie zaměstnanců v těchto závodech. Tím se v praxi vytvořilo několik daňových sazeb, jež se svou výší podstatně lišily, i když zákon obsahoval sazbu jedinou.

Daňově osvobození mezd za práci přes čas i za vyšší výkony nejen narušilo zásadu, že každý pracující má v dani ze mzdy přispívat státu podle svých příjmů, ale projevilo se škodlivě v nežádoucím růstu přesčasové práce a ve snaze změkčovat výkonové normy za tím účelem, aby byla největší část výdělků prohlášena za osvobozenou od daně.

V národním podniku Kovoprojekta v Praze II zaměstnanec Otto Ripper měl v říjnu t. r. takovouto skladbu svého platu: základní plat 5.630 Kčs, přesčasy 2.186 Kčs, prémie za svátek 1.078 Kčs, prémie výkonnostní 5.184 Kčs a prémie kvalifikační 12.200 Kčs. Jeho základní plat 5.630 Kčs vzrostl prémiemi a přesčasy na 26.278 Kčs. Při tom na dani ze mzdy zaplatil jenom 1.068 Kčs.

Z uvedeného je zřejmo, že dosavadní zákon o dani ze mzdy neplní základní podmínku spravedlivého zdaňování, to je, že každý občan má na společenské potřeby přispívat úměrně ke svému výdělku.

O nesprávnosti dosavadní praxe daně ze mzdy hovoří i tyto další případy z hutí: nasypávač aglomerátu, ženatý s jedním děckem, při výdělku 6.844 Kčs zaplatil na dani 76 Kčs měsíčně a na národním pojištění 610 Kčs, celkem tedy 786 Kčs. Kovář u bucharu, ženatý s jedním dítětem, zaplatil z výdělku 18.090 Kčs na dani pouze 208 Kčs a na národním pojištění 823 Kčs, celkem tedy 1.107 Kčs. I v tomto případě, který je jasným důkazem nesprávné a nezdravé uravnilovky v daňové politice - kovář u bucharu, i když vydělal více o 11.246 Kčs proti nasypávači aglomerátu, zaplatil na dani pouze o 132 Kčs více.

Vezmeme-li několik výdělků ženatých s dvěma dětmi, ověříme si i na nich nesmyslnost dosavadní daňové praxe. Prvý dělník při výdělku 10.578 Kčs zaplatil na dani 136 Kčs, druhý při výdělku 14.082 Kčs zaplatil na dani 48 Kčs, třetí z výdělku 13.087 Kčs zaplatil 244 Kčs, čtvrtý z výdělku 14.940 Kčs zaplatil 136 Kčs a konečně pátý z výdělku 13.029 Kčs zaplatil 40 Kčs.

K dokreslení této situace si jenom připomeňme, že dodnes je v platnosti přes 500 různých daňových předpisů. Soudr. Zápotocký 7. června t. r., když v pražské Lucerně o této otázce hovořil, řekl: "Se mzdovou otázkou je také úzce spjata daňová otázka. I v socialistickém státě mají konat občané své platební povinnosti vůči státu. Není správné, jestliže po této stránce se poskytují úlevy těm, u nichž nejsou nikterak na místě. Je nesprávným a zarážejícím zjevem, že čím více stoupají mzdy a výdělky, tím více klesá částka daně za mzdy.

Když byly dělnické mzdy na nízké úrovni a dělníci vydělávali několik stokorun měsíčně, volalo se po silné progresivní dani ze mzdy a platů. Všichni dělníci souhlasili s tím, že ten, kdo hodně vydělává, je také povinen vyšší daň platit. Důsledek toho byl, že progresivní mzdová daň dosáhla takové výše, že stravovala u větších platů více než polovinu celého příjmu a zkreslovala tak úplně přehled o skutečných platech. Jakmile dělnické platy počaly stoupat, nastal zde silný tlak na snižování daně ze mzdy a se všech stran bylo žádáno, aby různé mzdové příjmy byly od daně osvobozovány. U horníka, ať je jeho mzda jakkoli vysoká, nečiní daň více než 79 Kčs, i kdyby vydělal 30.000 Kčs. Tím vznikají veliké rozdíly a nesrovnalosti. Je to také výchova nesprávného poměru k lidově demokratickému státu. Na státní výdaje mají občané podle svých možností a podle výše příjmu ze svých výdělků přispívat. Je nutné, aby každý občan, o něhož se stát stará, zajišťuje mu práci i výdělek, vzdělání jeho dětí, zdravotní péči, kulturní požitky a celou řadu jiných potřeb, přispíval také na úhradu státních výdajů přiměřeně podle svého příjmu a výdělku."

Revoluční odborové hnutí, které při sledování svého hlavního cíle hájí nekompromisně zásady "každému plat podle jeho zásluhy - za stejnou práci stejný plat", musí stejně nekompromisně prosazovat plnění další zásady, a to "za stejný plat stejnou daň".

Nový zákon o dani ze mzdy sleduje pouze jeden cíl, totiž spravedlivé rozvržení daně ze mzdy na všechny pracující úměrně k jejich příjmům. Neznamená tedy nová daň ve svém celku zvýšení. Výhodou nové daně ze mzdy bude, že vybírání daně a příspěvku na národní pojištění bude sloučeno a nově vyměřováno.

Toto sloučení bude znamenat značné zjednodušení administrativy a její zlevnění.

Nová zjednodušená praxe vyměřování jediného poplatku novým stanovením procenta zdanění dále znamená, že u všech ženatých zaměstnanců s jedním dítětem, jejichž výdělek nepřesahuje 6.000 Kčs měsíčně, a konečně i u těch, kteří mají buď pouze časovou mzdu nebo úkolový výdělek dosažený na základě pevných výkonových norem, zůstane daň celkem beze změny. Naopak v některých případech dojde k mírnému zvýšení netto platu. Rozdíl ve vyšším placení daně nastane pouze tam, kde někteří dělníci plnili měkké a zastaralé normy na 200 i více procent, avšak zdaněny byly jen výdělky rovnající se plnění na 115%.

Ježto nové sazby daně ze mzdy stoupají v poměru k růstu výdělku daleko mírněji než dosavadní daň, odstraňuje se nejvážnější nedostatek dosavadního zákona o dani ze mzdy, a to ten, že podstatná část mzdy, dosažená vyšším výkonem, byla strávena daní ze mzdy. Proto praxe nového zákona o dani ze mzdy nebude brzdit snahu pracujících o zvyšování výdělků a tím nebude brzdit snahu a úsilí o zvyšování produktivity práce. Po snížení progrese zdaňování vysokých výdělků bude provedeno u všech vyšších úředníků, a to jak v průmyslu, tak i ve veřejné správě, podstatné snížení brutto platů. Toto snížení bude provedeno proto, aby u těchto zaměstnanců nedošlo po nové úpravě k zvýšení dosavadních netto platů. Je samozřejmé, že důsledné zdanění všech složek platu bude znamenat u některých těchto zaměstnanců částečné snížení i dosavadních netto platů.

Proto bude jistě nová daň ze mzdy přijata všemi našimi pracujícími s pochopením. Jistě i naši havíři, hlavně havíři ostravští, kteří již tolikráte podali důkazy o tom, jak vážně chápou všechny otázky a problémy výstavby socialismu, budou mezi prvními, kteří budou souhlasit se zavedením pořádku do placení daně ze mzdy. Havíři vždy stáli v čele třídního boje. Od r. 1945 jsou mezi prvními, kdož na úseku nejtěžším se denně rvou o splnění úkolů pětiletého plánu. Havíři-novátoři, sta a sta uzavřených hodnotných socialistických závazků na našich šachtách, stále víc a více uplatňované sovětské zkušenosti na našich šachtách, jenom tuto skutečnost podtrhují. A proto, jestliže dnes přistupujeme, abychom i na úseku daňové soustavy zavedli generální pořádek, t. j. takový pořádek, který umožní naší dělnické třídě, aby ještě rychleji a úspěšněji rozvíjela naší průmyslovou výrobu, socialistické soutěžení a zvyšovala produktivitu práce, budou jistě havíři mezi prvními, kteří se postarají také o to, aby tento generální pořádek byl do všech důsledků uskutečněn.

Soudružky a soudruzi, s. Stalin a s. Gottwald nás učí, že dokud existuje na světě ještě kapitalismus a imperialismus, budou imperialisté neustále usilovat o to, aby nám zabránili v dosažení našich cílů. Soudruh Stalin a soudruh Gottwald nás učí, že je proto v zájmu nás všech, v zájmu dosažení námi vytčených cílů, učiniti všechno, abychom záměry imperialistů v zárodku překazili. Dnes tento boj mezi námi a imperialisty vrcholí v boji za udržení světového míru. A v tomto boji za udržení světového míru jde nyní o to, abychom také my v Československu v rámci tábora demokracie a míru usilovali všemi prostředky o to, aby náš stát byl politicky i hospodářsky tak mocný a silný, aby nepřítele přešla jakákoliv chuť na provedení jeho válečných zločinných záměrů. S. Stalin a s. Gottwald nás učí, že vlčí zákon kapitalismu stanoví bít a ničit každého slabšího a slabého, avšak bát se a respektovat každého silnějšího. A důsledným uplatněním všech dnes předložených daňových zákonů vytváříme jeden z dalších účinných nástrojů k soustavnému zvyšování politické, hospodářské a branné moci našeho státu a tím i celého tábora demokracie a míru. Daňové zákony budou nyní v rukou našeho lidově demokratického státu jedním z dalších účinných prostředků pro dosažení všech našich velikých cílů, pro dosažení socialismu a udržení světového míru.

Zatím co v kapitalistických státech den ze dne vzrůstá obrovské daňové zatížení pracujícího lidu, zatím co daňová politika těchto států znamená další zbídačování stamilionů pracujících, zatím co výnosy obrovských daní v těchto státech jdou na výrobu válečné výzbroje a tím dále zvyšují veliké zisky průmyslových a bankovních magnátů, je u nás výnos daní cele určen na zajištění dalšího materiálního a kulturního růstu a blahobytu pracujícího lidu a na zabezpečení míru. Proto celá naše dělnická třída, všechen náš pracující lid bude zárukou, že všechny daňové zákony budou v praxi co nejrychleji a co nejúspěšněji provedeny. Vždyť správným plněním těchto zákonů bude položen další žulový kámen do základů stavby našeho nového, šťastného a radostného života. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Děkuji posl. Kolářovi a přerušuji schůzi na 15 minut.

Místopředseda David: Zahajuji přerušenou schůzi. Dávám slovo posl. dr Klingrovi.

Posl. dr Klinger: Paní a pánové!

Náš pracující lid znárodněním základních výrobních prostředků, převedením dolů, hutí, továren, bank, dopravy do vlastnictví lidově demokratického státu položil pevné základy k vybudování socialismu v naší vlasti. Budovat socialismus, zabezpečit všem pracujícím v co největší míře hmotné a kulturní potřeby, k tomu je třeba především míru na celém světě. Proto náš lid v pevném odhodlání vybudovat socialismus spojuje s výstavbou a upevňováním socialistického řádu úsilí za boj o zachování míru. Stojíme tu v jedné řadě se všemi lidově demokratickými státy a s vedoucí silou tábora socialismu a míru, Sovětským svazem. Cesta není snadná. Překonáváme obtíže růstu. Jsme nejzápadnější výspou zemí socialismu. Jsme trnem v oku útočné panovačnosti západních imperialistů. Ti hledají cesty, jak by náš postup vpřed zmařili. Snaží se nejrafinovanějšími a zločinnými zásahy nám dělat škody. Ale jejich pokusy jsou marné. Přes všechny překážky můžeme s uspokojením zjistit i při sebepřísnějším zhodnocení, že jsme od r. 1945 a zejména od února 1948 dosáhli velkých úspěchů. A přes to všechno, co dělají, socialismus v naší vlasti vybudujeme. Z dosavadních výsledků čerpáme víru a jistotu v další tvůrčí síly našeho lidu jako budovatelský přínos v boji za mír.