V duchu Gottwaldovej línie Komunistickej strany Československa náš Viliam Široký už r. 1937 štatistikou a pádnymi argumentami dokázal, že zásada demokracie neznesie, aby medzi dvoma časťami republiky boly veľké hospodárske rozdiely. Vtedy vytýčil zásadnú smernicu a cieľ spravodlivej hospodárskej politiky v našej vlasti, totiž spriemyselnenie Slovenska.

Plány nesmierneho národohospodárskeho rozvoja Slovenska v dvojročnici a najmä v Gottwaldovej päťročnici zdaly sa mnohým maloverným ľuďom veľké, nesplniteľné. V prítomnosti sa deň po dni presviedčame, že tieto veľké plány sú v značnej miere korunované pracovným víťazstvom nášho ľudu, veľkými, slávnymi dielami našej päťročnice.

Sputnávame vlny Oravy, Váhu a iných riek na Slovensku a nútime ich tiecť cez mohutné turbíny hydrocentrál, aby nám dávaly cennú elektrickú energiu. Slovensko a celá naša vlasť díva sa práve v tieto dni s hrdosťou na hornú Oravu, kde končíme práce na Oravskej priehrade. Voda plní nové slovenské Oravské jazero, aby bola zdrojom sily pre všetky považské hydrocentrály.

Vybudovali sme desiatky nových tovární, rozšírili sme mnohé závody, umiestili sme priemysel v takých oblastiach Slovenska, kde slovenský ľud v nedávnej minulosti živoril a biedil, lebo okrem živobytia z niekoľkých horských pásikov poľa nemal príležitosť k zárobku. Priemysel na Orave, na Kysuciach, v Liptove, Spiši, v Komárne a inde jasne svedčí, ako plníme plán Viliama Širokého na spriemyselnenie Slovenska. Odkryli sme nové uhoľné bane, nové rudné bane, objavujeme a otvárame nerastné bohatstvo a dávame ho do služby všetkému ľudu, do služby mieru.

Vybudovali sme množstvo moderných škôl, osvetových domov, nemocníc, zriadili sme ústavy národného zdravia, sociálne sme zabezpečili nemocných a starých. Vybudovali sme tisíce bytov pre pracujúcich. Plánovite zveľaďujeme naše poľnohospodárstvo.

Veľké plány meníme v slávne skutky!

Rozvojom výrobných síl na Slovensku zlikvidovali sme nezamestnanosť, vysťahovalectvo a biedu, zdvihli sme životnú úroveň širokých más slovenského pracujúceho ľudu.

Keď vidíme radostné úspechy hospodárskeho vyrovnávania Slovenska s českými krajinami a tým rozmach socialistickej výstavby celej našej republiky, vidíme zároveň, ako sa posilňuje morálne-politická jednota Slovákov s Čechmi. Za tieto veľké veci vďačíme dobrej správe nášho štátu, vedúcej složke Národného frontu, komunistickej strane, a našej ľudovodemokratickej vláde. (Potlesk.) Za veľkými hospodárskymi a sociálnymi úspechmi vidíme a ctíme pracovité ruky našich robotníkov a roľníkov, ctíme um našich technikov. Slovensko je v Gottwaldovej päťročnici výrazným dokladom o tom, aké nesmierne hodnoty vytvorí ľud, keď má svoju robotnícku vládu, keď vláda a pracujúci ľud tvoria jednotu. (Potlesk.)

Náš ľud je plný sily a energie. Je hrdý na svoje veľké úspechy. Celá naša republika je pracoviskom, na ktorom robotníci, roľníci a inteligencia sú stmelení spoločnými životnými záujmami, spoločnými cieľmi boja za víťazstvo socializmu a mieru.

Veľké pracovné víťazstvá od základu menia slovenského človeka. Rodia sa v tisícoch hrdinovia Gottwaldovej päťročnice, novátori výroby, obetaví bojovníci na fronte socialistického budovania.

Rastie nová mládež v našich školách, nadšená a uvedomelá, schopná zdolávať úlohy, ktoré vyplývajú z budovania socializmu. Znásobil sa počet vysokých škôl, desaťtisíce študentov pripravujú sa na všetky odvetvia práce, najmä technické problémy budú riešiť vynikajúce kvalifikované kádre robotníckej inteligencie.

Slovenskí robotníci a roľníci čítajú a vzdelávajú sa. Spotreba kníh je mierou vynikajúceho kultúrneho života slovenského. Slovenskí ľudia učia sa zo sovietskych skúseností a tieto skúsenosti uplatňujú v každodennej práci.

Takto sa slovenský človek mení v spoločenskom i v osobnom živote. Vzmáha sa cit súdružskej výpomoci, úcta a láska k socialistickému vlastníctvu, starostlivosť a pozornosť k rodine, nový šľachetný pomer k žene ako rovnoprávnemu členovi socialistickej spoločnosti.

Skvelé výsledky v prestavbe a výstavbe Slovenska sú podmienené viacerými skutočnosťami. Opierame sa o pomoc a ochranu Sovietskeho sväzu, o priateľskú spoluprácu so štátmi ľudovej demokracie, o tábor mieru. V budovaní slovenského priemyslu opierame sa o vyspelý český priemysel, o jeho veľké výrobné fondy, o odborne technickú pomoc vyspelého českého robotníctva. Slovenský človek vďačne vidí a vďačne uznáva, že turbíny na považskej hydrocentrále, stroje do nových slovenských tovární dodávajú nám závody z Plzne, z Prahy, z Vítkovíc a z iných tovární v českých krajinách, kde ich vyrábajú české pracovité ruky. Odborníci z českých krajín poskytujú slovenskej výstavbe potrebnú technickú a organizačnú pomoc. Nemožno nevidieť, že plán národohospodárskeho rozvoja na Slovensku si vyžaduje také finančné investície, aké presahujú rámec možnosti samotného Slovenska.

Na druhej strane slovenskí ľudia usilovne a s láskou pracujú v závodoch a v poľnohospodárstve v českých krajinách. Tešia sa tam úcte a vážnosti. Mnohí sú úderníkmi a vynikajúcimi pracovníkmi v socialistickom súťažení. Zaujímajú významné postavenie najmä v ľudovej správe. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Štětka.)

Tieto skutočnosti hovoria presvedčivo a bezprostredne. Národnostnú otázku Čechov a Slovákov, Ukrajincov a Maďarov riešime na základe zásady rovného s rovným podľa stalinskej národnostnej politiky. Dnes môžeme bezpečne povedať, že navždy zmizly hraničné kamene medzi Slovenskom a českými krajinami a beda tomu, kto by sa pokúšal postaviť ich znova! (Potlesk.)

Náš štátny rozpočet na r. 1953 je Slovensku priaznivý, je novým dôkazom vzájomnej snahy upevniť družbu národov v Československej republike.

Úroveň priemyselnej výroby na Slovensku dosiahne roku 1953 viac ako päťnásobný objem proti roku 1937, keď koncom roku 1952 dosiahla takmer štyri a pol násobku. Ťažký priemysel už na konci roku 1952 dosiahol oproti roku 1937 viac ako šesťnásobok. Národohospodársky plán rozvoja Slovenska na rok 1953 sleduje rozvoj zvýšenia ťažby rúd a uhlia a výroby elektrickej energie, železa a ocele. Plán na rok 1953 zvyšuje ťažbu uhlia o 34 %, výrobu elektrickej energie o 36 % a ťažbu železnej rudy o 23 % v pomere k roku 1952. Hutníctvo bude jedným z najvýznamnejších odvetví slovenského hospodárstva. Zdroje surovín a energie na Slovensku značne posilnia surovinovú a energetickú základňu socialistickej výstavby v republike.

S úlohou spriemyselnenia Slovenska veľmi súvisí úloha produktivity práce v slovenskom poľnohospodárstve. So vzrastajúcim priemyslom na Slovensku rastie zamestnanosť, rastú zárobky a rastú i nároky našich pracujúcich. Značnú časť ľudí z poľnohospodárstva sme zamestnali a zamestnáme v priemysle, to znamená, že v poľnohospodárstve s menším počtom pracujúcich roľníkov musíme viac vyprodukovať ako v minulosti. To by nebolo možné pri starom spôsobe primitívneho, rozdrobeného poľnohospodárstva. Preto sme nastúpili na cestu združstevňovania poľnohospodárskej malovýroby, preto zakladáme a upevňujeme JRD. Rok 1952 bol významným rokom v socializácii slovenskej dediny, veď už polovica poľnohospodárskej pôdy je v socialistickom sektore. Máme niekoľko okresov, napríklad Martin, Turčianske Teplice, Šamorín, Šalovo, kde socializácia poľnohospodárstva dosahuje vyše 90 %.

Naši roľníci sa presviedčajú o jedinej možnej ceste riešenia poľnohospodárskeho problému, o združstevnení, lebo v družstvách je záruka, že z poľnohospodárskej malovýroby urobíme produktívnu, mechanizáciou a pracovnou organizáciou podopretú družstevnú veľkovýrobu. Takto odstraňujeme rozpor medzi rýchlym vzrastom priemyslu a poľným hospodárstvom. Naši robotníci v továrňach vyrábajú množstvo poľnohospodárskych strojov pre prácu poľnohospodársku. Štátne traktorové stanice sú už uznávanými pomocníkmi našich roľníkov. Utužuje sa takto bratstvo roľníkov a robotníkov. V dôsledku toho vzrastá a ešte vzrastie produktivita nášho poľnohospodárstva v obilí, v mäse a iných poľnohospodárskych produktoch.

My, poslanci a činitelia Strany slovenskej obrody, sme jednomyseľne rozhodnutí prispieť k významnej úlohe socializácie poľnohospodárstva dobrou politickou prácou, zvýšiť svoje úsilie a tak pomáhať našej vláde Národného frontu.

Rozpočet nášho štátu na rok 1953 je dokladom sily nášho pracujúceho ľudu a nášho ľudovodemokratického štátu. Je číselným vyjadrením našich veľkých plánov a predsavzatí. Pomocou štátneho rozpočtu mobilizujeme peňažné zdroje a používame ich na rozvoj národného hospodárstva, na rozvoj kultúry, na stály vzostup hmotného blahobytu občianstva, na upevnenie našej slobody, obranyschopnosti štátu a na posilnenie boja za mier na svete. Jasná perspektíva šťastného života v socializme nás nabáda usilovne pracovať, rozsievať vedomie spolupatričnosti Čechov a Slovákov, utužovať lásku k vlasti, utužovať lásku k Sovietskemu sväzu a k táboru mieru, lebo to sú predpoklady, že socializmus v našej vlasti vybudujeme a mier na svete obránime.

Nech žije bratstvo Čechov a Slovákov, nech žije záštita slobody národov, mohutný Sovietsky sväz! (Potlesk.)

Místopředseda Štětka: Dalším přihlášeným řečníkem je posl. dr. Polanský. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Polanský: Vážené Národní shromáždění!

Náš rozpočet je dokladem velikého růstu a rozvoje socialistického budování, úspěšné výstavby naší vlasti a péče o socialistického člověka. A tu se dlužno tázat, odkud čerpáme všechnu tuto svou sílu a rozmach, jež se zde tak jasně projevují. Je nepochybno, že zdrojem tohoto rozmachu je bratrský Sovětský svaz. Naše vztahy k Sovětskému svazu jsou zcela zvláštní a nové, jak o tom jasně mluví i nedávné vládní prohlášení předsedy vlády Viliama Širokého a jak to zdůraznili též všichni řečníci k tomuto vládnímu prohlášení na posledním našem zasedání. K poznání a ocenění těchto našich zvláštních vztahů k Sovětskému svazu bych zde rád řekl několik slov.

Do přátelství a spojenectví s velkým a mocným slovanským bratrem na východě byly již od obrozeneckých dob vkládány mnohé sny a naděje, tužby a přání českých i slovenských buditelů. Od vědeckých snah Dobrovského i básnických vidin Kollárových učily se generace víře v ruský lid. Tyto vědecké snahy a básnické obrazy, jimiž naši buditelé vyjadřovali obdiv i víru, naději i lásku k ruskému lidu, nepramenily však jenom z vědeckého poznání nebo z uměleckého vidění několika geniálních jednotlivců, nýbrž vyjadřovaly hluboké city všeho našeho lidu k velikému bratru na východě. V těchto dnech budeme vzpomínat geniálního vojevůdce Kutuzova, který vítězně prošel i naší vlastí, a právě jeho vojáci byli naším lidem všude zdraveni. Již tehdy vznikala velmi pevná družba a přátelství. V nich spatřoval náš lid své osvoboditele, mocnou záštitu a oporu svého budoucího rozvoje. Pouta věrnosti a přátelství byla pak utužována po celé generace.

Avšak teprve Sovětský svaz vítězným Říjnem a vítězstvím nad fašismem přinesl nám státní nezávislost a daleko překonal všechny ty obrozenecké ideály, naděje i tužby. Splnil se do posledního písmene věštecký výrok Kollárův o mohutném ruském dubisku, jež vzdoruje zhoubným časům. Stala se vítěznou skutečností Alšova slova o ruských bohatýrech, stanuvších na Staroměstském náměstí a vítaných tam vším naším lidem s nejoddanější láskou a vděčností. (Potlesk.)

V projevu při otevření Leninova musea výstižně uvedl sám zakladatel naší lidově demokratické republiky, zvěcnělý president Klement Gottwald, co pro naši svobodu znamenalo vítězství Velké říjnové socialistické revoluce a marx-leninských idejí. V přísaze, kterou učinil československý lid nad rakví největšího přítele našich národů a ochránce naší samostatnosti, J. V. Stalina, vyznali jsme před celým světem, čím je pro nás přátelství sovětského lidu. Buržoazní republika, doba Mnichova i období šesti potupných protektorátních let naučilo náš lid jasně a pevně rozeznávat přítele od nepřítele: přítele v osvoboditeli pracujícího lidu a ve vítězném uskutečniteli socialismu na jedné šestině světa, nepřítele v imperialistických strůjcích války a v jejich fašistických a kapitulantských přisluhovačích. Z věrnosti, kterou uchovával Sovětský svaz k našemu lidu i v nejtragičtějších chvílích a kterou zpečetil smlouvami proti agresi, o spojenectví a přátelství, vyrostly tyto nové vztahy našeho lidu k zemi Stalinově. Jejich korunou bylo bratrství ve zbrani i osvobození vlasti, jejich nezapomenutelným utvrzením byla hospodářská pomoc při hrozícím hladu v roce 1947 a další nepřetržitá pomoc a posila našemu budování ve všech oborech.

Za to vše cítí náš lid především neskonalou vděčnost k sovětskému lidu. Není to však jen vděčnost, která nás poutá k Sovětskému svazu. Je to daleko více. Je to hluboká láska a nedílné bratrství, jež dokazuje náš lid manifestačně bezprostředním a spontánním způsobem především v Měsíci československo-sovětského přátelství, když štafeta přátelství a družby nese každoročně k sovětským hranicím pozdravy našeho lidu. Dokazuje ji tím, že po desetitisících vstupuje do vrcholné organisace naší družby se Sovětským svazem, do Svazu československo-sovětského přátelství. Vedle toho pak každodenní prací dokumentuje náš lid, jak se učí ze sovětských zkušeností. Naše závody, laboratoře, školy i nemocnice, vědecké ústavy i jednotná zemědělská družstva uvítaly sovětské odborníky jako nejzkušenější spolu-pracovníky na naší výstavbě, jako nejpodnětnější spolutvůrce naší cesty k socialismu. Proto náš lid tak nadšeně se učí ruštině jako jazyku pokroku a míru, proto slavnými jmény sovětských lidí zdobí své nejpřednější závody, hutě a doly, výzkumná pracoviště, proto tak soustavně, plánovitě a bohatě využívá sovětského tisku k osvojení si nových a nových poznatků sovětské techniky a kultury. Dnes není u nás pracovníka, který by mohl růst bez znalostí sovětských zkušeností, který by mohl svou práci zlepšit bez hlubokého studia sovětských poznatků.

To platí o všech oborech práce, v lékařství a geologii, v ošetřovatelské službě i ve výchovné práci, to platí pro závody i JZD, pro školy i uměleckou tvorbu. Nikdy se u nás nepřekládalo tolik odborné literatury jako nyní, nikdy se u nás nečetla beletrie s takovým zájmem, nikdy nevykonával film takové ohromné ideové poslání v nejširších vrstvách, jako to činí dnes film sovětský. Nikdy naše mládež nelnula tak k přírodě jako nyní, kdy si zakládá mičurinské kroužky a od dospívání se učí sovětské odvaze přeměňovat přírodu. Největším darem a nejcennější zkušeností těchto nových vztahů našeho lidu k Sovětskému svazu je však růst a výchova člověka, je poznání sebekritiky a kritiky, je ocenění práce v kolektivu, je osvojení si gorkijovského humanismu a stalinské odpovědnosti a přímosti v jednání i rozhodování, myšlenkách i činech. Rodí-li se u nás nový člověk, roste-li nová mládež, nastupují-li nové pracovní možnosti a bohatší výsledky, jak jest toho obrazem náš rozpočet, potom za to vděčíme jenom a jedině přátelství a spojenectví se Sovětským svazem. (Potlesk.)

Je-li náš kulturní rozvoj všestranně podporován a prohlubován sovětskou vědou a technikou, jsou-li vzájemné vztahy soustavně rozšiřovány blahodárným působením VOKSu, jest nutno si zejména uvědomit, jakou zásadní pomoc našemu budování znamená hospodářská pomoc. Sovětského svazu. Je nezbytné si znovu a znovu připomínat, co řekl soudruh Mikojan na XIX. sjezdu KSSS: "Sovětský svaz dodává lidově demokratickým zemím dokonalé zařízení, poskytuje jim maximálně levnou a prvotřídní pomoc a zdarma jim předává patenty, licence i technologii výroby. To všechno umožňuje lidově demokratickým zemím vybudovat novou výrobu a celá průmyslová odvětví vybavená moderní technikou, kterých neměly a nemohly mít v jiných podmínkách." Nové vztahy k Sovětskému svazu vytvořily též pro nás zcela nové budovatelské podmínky. Jsou to podmínky, v nichž na př. naše průmyslová výroba vzrostla v roce 1950 o 15,3% proti roku 1949, v roce 1951 o dalších 14,9 %, v roce 1952 o více než 18 %. Zbavili jsme se závislosti na cizím kapitálu a ve spojenectví se SSSR vytvořili zcela nové podmínky pro růst našeho průmyslu, zemědělství, kultury.

Bylo by možno vyčíslit pomoc, kterou přispívá naší výstavbě Sovětský svaz, když posílá našemu průmyslu suroviny, stroje, když kryje celou naši potřebu na př. manganových rud, když z něho dostáváme veliké množství mědi, zinku, olova, hliníku, cínu a jiných kovů. Bylo by možno vzpomenout na spolupráci sovětských geologů i báňských a hutních odborníků, technických znalců i nejrůznějších vědeckých pracovníků, kteří na našich pracovištích zavádějí nové methody, zhospodárňují techniku těžby, zdokonalují průzkum. Bylo by možno mluvit o tom, jak uhelné kombajny ze Sovětského svazu, brázdicí stroje, elektrické a pneumatické vrtačky, hřeblové dopravníky a jiná zařízení pomáhají našim dolům, jak obilní kombajny, předradliční pluhy, traktorové diskové brány, řepné kombajny a jiné zemědělské stroje, dodané po stovkách a tisících ze Sovětského svazu, zdokonalují také zemědělskou techniku. Konečně bylo by možno mluvit i o tom, že na př. devět desetin všeho dovozu másla přichází k nám ze Sovětského svazu, že odtud získávají naše textilní závody téměř polovinu veškeré vlny, že dodávky obilí činily v letech 1951-1952 přes milion tun. Tak bychom mohli pokračovat ve všech oborech naší práce a všude bychom zjistili, že takovou pomoc, jakou nám poskytuje Sovětský svaz, nezískali bychom nikde na světě. (Potlesk.)