Je pravda, že i výstavba potravinářského průmyslu pokročila. V roce 1952 bylo dáno do provozu 16 nových mlékáren a několik chladíren, které mají význam pro zajištění kvality a zamezení ztrát při uchování potravin, a proto i nadále je třeba věnovat jejich výstavbě zvýšenou pozornost.

V potravinářském průmyslu jde také nejen o to, vyrábět dostatečné množství, ale vyrábět také výrobky s vysokou kvalitou a výživností. Objevují se v některých krajích stížnosti na špatnou jakost chleba. Před potravinářským průmyslem je úkol více se zabývat otázkou, jak docílit stálé jakosti chleba a kontroly jakosti, aby se nestávalo, že z jedné mouky v jednom okrese je chléb různých kvalit.

Pro úspěšné vyřešení všech úkolů v oblasti lehkého a potravinářského průmyslu i socialistického obchodu má velký význam další rozvíjení socialistického soutěžení, jehož hlavním cílem je, aby podněcovalo ty, kdož zůstali pozadu, aby se v práci vyrovnali nejlepším a pomáhali k neustálému zvyšování produktivity práce. Dobrou cestu nastoupili pracující Severočeských tukových závodů Ústí nad Lab., kde je dobře rozvíjeno socialistické soutěžení. Do konce posledního roku Gottwaldovy pětiletky socialistickými závazky zaměřenými na úspory surovin a využití domácích zdrojů ušetří 1 milion Kčs. Sejně dobře si vedou i v Severočeských čokoládovnách v Lovosicích, kde např. střediska pracujících na výrobě čokoládových cukrovinek sníží materiálovou normu v položce manipulačních ztrát o 0,2 % a ušetří 1.714 kg surovin a ve středisku nečokoládových cukrovinek uspoří 3.528 kg surovin. Těchto několik příkladů ukazuje, jak živě naši pracující v lehkém a potravinářském průmyslu reagují na potřeby a úkoly a jak se zaměřují na šetření surovin, zlepšení kvality a hospodárnost. Náš potravinářský i lehký průmysl bude plnit svoje úkoly dále v zájmu spotřebitelů jenom tehdy, bude-li úzce spolupracovat s naším státním a družstevním obchodem. Obchod musí provádět průzkum, aby včas signalizoval výrobě přání a požadavky pracujících. S průzkumem trhů pak přímo souvisí plánování výroby. Je-li průzkum trhu špatný, nepředvídá-li do budoucna a nepřihlíží-li ke všem možnostem, je i plánování nesprávné. To vše se pak odráží v socialistickém obchodě a budí nespokojenost spotřebitelů. Je proto nutno, aby byly vždy včas sladěny plány mezi výrobou a spotřebou a mezi zúčastněnými ministerstvy, což ještě často nebývá, a pak se nám hromadí na jedné straně zbytečné zásoby nežádoucího zboží a na druhé straně zboží žádaného se nám nedostává. Velká část stížností našich pracujících je pak oprávněna a mnohé potíže by nemusely být při lepší práci všech orgánů, odpovědných za výrobu a zásobování. Velkou odpovědnost v kontrole jakosti mají i pracovníci státního a družstevního obchodu, kteří mají odmítat příjem nekvalitního zboží.

Soudružky a soudruzi, cílem všeho našeho snažení je člověk,starost o něho, o růst jeho hmotné a kulturní úrovně. V posledních letech bylo pro dosažení tohoto cíle uděláno velmi mnoho. Ukázal to včera při srovnání stoupající životní úrovně s rokem 1936-1937 soudruh ministr Kabeš. Stačí, abychom se kolem sebe jen rozhlédli a podívali se na věci s otevřenýma očima, s dobrou vůlí hodnotit vykonané dílo s hlediska prospěchu pracujícího lidu. Ale to, co bylo vykonáno, nepostačuje ještě k plnému uspokojení stále rostoucích potřeb pracujících. Poněvadž my se nechceme zastavit, chceme jít dále a plnit úkoly v linii základního ekonomického zákona socialismu, chceme a budeme proto vycházet z rostoucích potřeb našich pracujících. Víme, že dobře obutý a oblečený člověk, mající možnost výběru kvalitních výrobků, je dobrý a spokojený pracovník. Bude-li se náš lehký a potravinářský průmysl a také naši pracovníci státního a družstevního obchodu řídit línií, kterou dal na celostátní konferenci strany president soudruh Gottwald, a budou-li využívat zkušeností nejlepších sovětských a našich pracovníků, splní požadavky na ně kladené a zajistí nejen spokojenost spotřebitelů, ale přispějí k posílení celého našeho hospodářství a tím i k urychlení naší cesty k socialismu.

Soudružky a soudruzi, jsme naplněni přesvědčením, že cesta výstavby socialismu, která přináší šťastný a spokojený život pro všechen pracující lid, která přispívá k upevnění míru na světě, je cesta správná. Chceme po ní jíti směle a rozhodně v duchu odkazu našeho drahého a nezapomenutelného učitele soudruha Gottwalda a pod vedením našeho presidenta soudruha Antonína Zápotockého. (Potlesk.) Za veliké pomoci Sovětského svazu, podle jeho příkladu socialismus v naší vlasti vybojujeme a ve velikém táboře míru, vedeném Sovětským svazem, světový mír uhájíme. (Potlesk.)

Podpředseda Žiak (zvoní): Ďakujem posl. Hruškovej-Rozsypalovej. Dávam slovo posl. Šimonkovej-Hrubej.

Posl. Šimonková-Hrubá: Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!

Velikost úkolů pátého roku Gottwaldovy pětiletky odpovídá stále rostoucím požadavkům a potřebám našeho pracujícího lidu. Jejich splněním pokročíme ještě dále ve zvyšování životní úrovně, jejich splněním dosáhneme dalších velkých úspěchů.

Velikých cílů nelze dosáhnout lehce, bez námahy a bez boje. Veliké těžkosti při plnění plánovaných úkolů způsobuje nám ta okolnost, že mnohdy naši odpovědní hospodářští pracovníci stejně jako funkcionáři masových organisací žijí stále ještě v domnění, že veliké úkoly výstavby je možno plnit dosavadními formami a methodami práce. Tu je třeba pochopit, že tak, jak jsme pracovali včera, nemůžeme již pracovat dnes a že dnešní methody a formy práce nemohou a nebudou nám stačit zítra.

Hlavním a základním prostředkem, který nám umožní soustavně plnit plánované úkoly, je socialistické soutěžení. Soudruh Stalin nás učí, že socialistická soutěž je komunistickou methodou výstavby socialismu. Socialistické soutěžení je výrazem vzájemné soudružské pomoci těch pracovníků, kteří jsou vpředu, kteří mají větší zkušenosti praktické i theoretické, těm, kteří se opožďují, kteří zůstávají pozadu. Chceme stále lépe žít. Abychom tento požadavek mohli uskutečnit, je třeba více vyrábět. Avšak více vyrábět můžeme jen tehdy, budeme-li pomocí nových method práce v překonávání dosavadních norem ještě hospodárněji využívat výrobních zařízení a odhalovat reservy.

Jde tedy o požadavek ovládnutí techniky. A právě socialistické soutěžení nám umožňuje, aby kulturně technická úroveň byla zvyšována u stále širšího počtu pracovníků za pomoci těch, kteří jsou vpředu, těch, kteří dosahují mistrovství.

Soudruh Stalin nám k tomu říká: "Jedni pracují špatně, druzí dobře, třetí lépe. Dožeň nejlepší a dosáhni všeobecného rozvoje!"

"Konkretně zaměřená socialistická soutěž jako methoda pomáhá nám řešit různé problémy výrobní, překonává dosavadní normy a výrobní postupy a vytváří nové. A jinak tomu ani nemůže být: protože socialistické soutěžení má své kořeny v masách, vyrůstá z nesmírné iniciativy lidí, rozvíjí se na podkladě bohatých životních a výrobních zkušeností milionů. A o tyto zkušenosti, o tuto iniciativu se musíme opírat, musíme ji uplatňovat, chceme-li dosáhnout předpokládaných výsledků. Když vycházíme z hlubokých zkušeností již uplatněných v Sovětském svazu je možno ukázat při plnění dokumentů vlády a ÚRO řadu skvělých výsledků iniciativy našich pracujících. Mezi ně v prvé řadě patří přísaha třineckých hutníků, která se stala signálem pro radu dalších závodů všech odvětví našeho průmyslu.

Tak na příklad pracující z přerovské Meopty vyhlásili svůj celozávodní socialistický závazek k 1. máji. Soudruzi z Meopty velmi správně vidí význam socialistické soutěže, když ve svém dopise presidentovi republiky Ant. Zápotockému říkají: "Jednou z našich nejúčinnějších zbraní proti překážkám a obtížím bude socialistické soutěžení." Zavazují se splnit svoje jmenovité úkoly nejen na 100 procent, ale i přes 100 procent. Za prvé pololetí 1953 splní plán výroby na 102 %, tak zvýší výrobu proti stejnému pololetí roku 1952 o 19,2 %. Za první pololetí 1953 se zavázali zvýšit produktivitu práce proti plánu o 2,5 %. Vlastní náklady snížili o 10 % předepsaného úkolu, což představuje úsporu v prvním pololetí t. r. 1,465.000 Kčs. Svoji pozornost zaměřují pracující v Meoptě na zlepšení kvality práce. Zavázali se snížit procento zmetků v prvním pololetí t. r. s 12,7 % na 11,4 % v optické výrobě a se 2,17 % na 2 % v ostatní výrobě, to znamená o 10 % proti roku 1952. I plán akumulace za I. pololetí 1953 překročí o 2 %.

I když rozvoj předmájového socialistického soutěžení má již řadu skvělých výsledků, nesmíme zapomínat, že máme ještě mnoho nedostatků a obtíží, proti kterým je zapotřebí organisovat důsledný boj.

Soudruh Gottwald nám neustále připomínal, že příčiny našich obtíží vyvěrají z bouřlivého a mohutného rozvoje našeho hospodářství, že vyvěrají z toho, že jsme ještě nezvládli umění řádně organisovat provádění všech velikých úkolů. Ukazoval nám, že příčina našich obtíží spočívá především v lidech samých, v našich vedoucích pracovnících stejně jako v našich organisacích, aparátu státním i hospodářském. Naše nedostatky v rozvoji socialistické soutěže pramení právě z toho, že mnozí naši vedoucí výroby, technici i středně technické kádry a mnohdy i funkcionáři tuto skutečnost plně nepochopili. Mnohde panuje názor, že otázky výroby jsou jedna věc a socialistické soutěžení věc druhá.To je názor nejen nesprávný, ale ve svých praktických důsledcích i škodlivý. Vždyť jenom soustavným rozvojem iniciativy pracujících, soustavným organisováním této iniciativy, tedy pomocí socialistické soutěže je možno dosáhnout splnění sebevětšího úkolu. Mít pevně v rukou socialistickou soutěž, správně ji organisovat - to konec konců znamená mít opravdu pevně v rukou celou výrobu na závodě či podniku, to znamená, že jsme schopni výrobu řídit.

Mohla bych uvést mnoho příkladů o neodpovědnosti a nedodržování kázně pracovní i státní. Což nedůsledné plnění státního plánu, nehospodárné plýtvání materiálem, energií, nedostatečné využívání pracovní doby, absence i fluktuace, nejsou projevy nedostatečné pracovní kázně? Což to nejsou projevy přímo škodlivého poměru k socialistickému vlastnictví, k zájmu celé dělnické třídy a pracujícího lidu?

Jakékoli porušování státní a pracovní kázně je třeba vidět a.posuzovat tak, že každý takový rušitel se stává, ať chce nebo nechce, spojencem našich třídních nepřátel, protože fakticky brzdí usilovnou snahu všeho pracujícího lidu o vybudování socialismu a tím oslabuje obranyschopnost naší země.

Veliké škody našemu hospodářství působí absence; kromě toho je jednou z příčin neplnění plánu a zvyšuje potřebu pracovních sil. Kromě zameškání práce z důvodů nemoci a úrazů, které představuje absenci více než 200.000 zaměstnanců denně, velký počet zameškaných dnů představuje absence neomluvená. V prvním pololetí 1952 bylo v průmyslu zameškáno 1,406.000 neomluvených směn. To představuje zaměstnanost téměř 10.000 dělníků a ztrátu 2 miliard Kčs v hodnotě výroby.

Zvláště velká neomluvená absence je u našich stavařů. Přes nepopiratelné úspěchy, o nichž zde mluvil soudruh posl. Bína, kterých naše stavebnictví dosáhlo, je absence a fluktuace v tomto odvětví tak veliká, že v mnoha případech zastiňuje velmi dobré výsledky. A právě naši stavebníci, před kterými stojí veliké úkoly výstavby, by měli s větší odpovědností posuzovat porušování pracovní discipliny. Je to možno ukázat na příkladu hranické cementárny, kde není dodržována státní a pracovní disciplína soustavným nedodržováním vládních termínů. Na této stavbě jednotliví vedoucí nebojují dostatečně za uskutečnění šestidenního pracovního týdne, za řádné využití všech pracovníků. Je tomu tak proto, že práce není dostatečně připravována a organisována. Je rozhodně něco pravdy na tom, že konservatismus a nechuť pracovat novými methodami je podstatnou brzdou v rychlejším vývoji našeho stavebnictví, že nedodržování pracovní discipliny a nedostatečná organisace práce vede k lenosti a lajdáctví. A právě ve stavebnictví, kde bychom potřebovali podstatným způsobem urychlit výrobu při menší námaze a dosáhnout daleko rychlejšího tempa v budování podniků a obytných domů, udržují se staré předsudky k novým pracovním methodám. Je to důsledek nedostatečné masově politické práce a nedostatečného zvyšování odborné kvalifikace.

Absence v celém ostravsko-karvinském revíru se pohybuje kolem 18 %, na Kladně kolem 15 %, v Severočeských hnědouhelných dolech Most kolem 13 %. Z těchto čísel vidíme, že tam, kde plnění plánu obvykle zaostává, kde se nedostatečně rozvíjí socialistické soutěžení, je absence největší. Nebo na příklad na dole Antonín ve Zbýšově u Bran bylo za dobu od ledna do listopadu 1952 neomluveně zameškáno 4.687 dní, což představuje práci 16 pracovníků po dobu 11 měsíců. Přepočte-li se výroba za neomluvenou absenci, znamená to ztrátu 283 vagonů uhlí. A právě toto množství uhlí chybělo tomuto dolu do splnění plánu těžby.

Škodlivým zjevem je také fluktuace. Tak na příklad v sektoru ministerstva paliv a energetiky bylo za první pololetí 1952 přijato 28.918 dělníků, avšak ubylo 24.182 dělníků. V sektoru ministerstva hutí a rudných dolů byl přírůstek 23.734, úbytek 18.178. U ministerstva chemického průmyslu nastoupilo 10.104 dělníků, odešlo jich 9.082. V oboru těžkého strojírenství byl přírůstek 96.000, avšak úbytek 37.600.

Je samozřejmé, že takový pohyb pracovníků nemůže přispívat ke zdárnému plnění plánovaných úkolů. Příčiny tohoto stavu spočívají v nedostatečné péči se strany vedení závodů i odborových organisací. K tomu se pochopitelně řadí i nedostatky ve mzdové politice, protože mzdové a platové podmínky v jednotlivých závodech stejného sektoru a charakteru výroby jsou mnohdy velmi různé. Nedostatek státní discipliny se strany vedení závodu se projevuje v tom, že odpovědní vedoucí na jedné straně nové pracovníky žádají, vymlouvají se, že pro nedostatek pracovních sil nemohou plnit plánované úkoly, avšak na druhé straně lehkomyslně a neodpovědně umožňují fluktuaci tím, že nevytvářejí soustavně dobré pracovní podmínky, že lehkomyslně rozvazují pracovní poměr. Hlavním prostředkem proti fluktuaci musí být masově politická práce. Musíme na podnicích vytvářet našim pracujícím takové podmínky, aby se podnik stal jejich domovem.

V souvislosti s disciplinou úzce souvisí otázka kontroly, bez níž je prohlubování pracovní a státní discipliny nemyslitelné, bez níž ani není možno rozvíjet iniciativu lidí. Tomu nás učí veliký Lenin, který doslovně říká: "Kontrola, soudruzi, to je nenahraditelný prostředek proti zaostalosti v práci, proti neukázněnosti. Kontrola nás učí přesnosti, přitahuje nedbalé pracovníky a žvanily, kteří snadno slibují, avšak své sliby neplní."

Kontrola, soudružky a soudruzi, je tedy citlivým nástrojem, jehož pomocí soustavně za pochodu zjišťujeme stav plnění úkolů; její pomocí poznáváme a můžeme oceňovat lidi v jejich práci. I v socialistickém soutěžení se neobejdeme bez pravidelné kontroly plnění uzavřených socialistických závazků.

Soudružky a soudruzi! Jsem přesvědčena o tom, že máme ve vlastních rukou všechny prostředky a možnosti splnit veliké úkoly posledního roku Gottwaldovy pětiletky. Pod vedením naší rodné KSČ, za pomoci celé Národní fronty máme všechny předpoklady veliké a smělé úkoly důsledně splnit.

Mějme na paměti slova velikého Stalina, který nás učí: "Strana je moudrá moudrostí milionů." V širokém rozvoji a uplatnění zkušeností a iniciativy spočívá jeden ze zdrojů síly a nepřemožitelnosti naší mladé lidově demokratické vlasti.

Půjdeme-li důsledně po cestě, kterou nám ukázal náš první president s. Klement Gottwald, po cestě rozvoje socialistického soutěžení při neustálém zvyšování produktivity práce, po cestě důsledného boje proti všem těžkostem a nedostatkům, proti nevázanosti a nedisciplinovanosti, budeme-li důslední v kontrole prováděných úkolů, pak svého cíle dosáhneme. Mějme neustále na paměti odkaz s. Gottwalda, který nás vedl k tomu, abychom uvedli v život hlavní zákon socialismu: soustavné zvyšování životní úrovně pracujících v naší zemi. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďakujem posl. Šimonkovej-Hrubej.

Navrhujem, aby sme v rozprave o štátnom rozpočte na rok 1953 a o štátnom záverečnom účte za rok 1951 pokračovali, ak bude Národné shromaždenie súhlasiť, zajtra o 9. hodine predpoludním.

Sú nejaké námietky proti tomuto návrhu? (Neboly.)

Námietok niet.

Prerušujem teda prerokovávanie poriadku schôdzky.

(Schůze přerušena ve 13 hodin 40 minut.)