Jak závažně platí tato zlatá gottwaldovská slova právě pro naší školu! Opravdu všechny její nové úspěchy jsou těsně svázány se světlým sovětským vzorem. Od mateřských škol až po školy vysoké, až po vědecké instituty se s hrdostí a láskou můžeme učit od školství sovětského, a čím těsněji se v tom kterém oboru sovětskému školství přibližujeme, čím hlouběji, důkladněji a soustavněji si jeho zkušenosti osvojujeme, tím znatelněji a pevněji se dostáváme vpřed. Nezištná pomoc sovětských školských odborníků, moudrá zkušenost předního tvůrce naší nové školy soudruha Zdeňka Nejedlého, podložená hlubokou a láskyplnou znalostí sovětského školství a výchovy, upřímná chuť našich školských pracovníků poznávat a důkladně si osvojovat sovětský příklad, to vše nám pomáhalo a pomáhá k pravdivým úspěchům v našem školství. A naopak ledabylost, povrchnost, nedůslednost v přijímání mistrovských zkušeností sovětských, konservativní setrvávání na překonaných methodách pedagogických, polovičatost, vyhýbavý nebo vlažný poměr některých učitelů k sovětskému vzoru zpomalují a brzdí naše úspěchy. Máme na všech stupních našich škol mnohé učitele vynikající, opravdové inženýry mladých duší, a mnoho našich učitelů bez ohledu na věk se umí a dychtí učit z příkladu školy a učitele sovětského. Právě takové učitele bychom měli více vyzdvihovat jako vzor, zajišťovat jejich práci všestrannou pomoc jak lidové správy, tak školských úřadů, zveřejňovat a rozšiřovat jejich zkušenosti a pracovní výsledky, odměňovat viditelně jejich veliké úsilí. I na prsa našich vynikajících učitelů patří lidově demokratické řády a vyznamenaní, a vedle národních a zasloužilých umělců, které ctí a miluje všechen lid, bychom měli vyzdvihovat i zasloužilé učitele. (Potlesk.)

Také představitelé naší lidové správy v místech, okresech i krajích, kteří mají bezprostřední vliv na zdárný vývoj našich škol a kteří obhospodařují téměř 80 % peněz, jež na naše školství vynakládáme, se mohou a mají učit z pečlivého a chápavého poměru sovětských soudruhů ke škole. Jen to nejlepší, co je v naší moci, je právě dosti dobré pro naše děti, z kterých rostou budoucí hospodáři socialistického Československa a budoucí tvůrci zlatého věku komunismu také u nás. Nežádáme a nepřipustíme marnotratné a neuvážené mrhání penězi a prostředky na vytváření nesmyslného a nikomu nepotřebného přepychu, ale na druhé straně žádáme, aby bylo plně využito všech našich možnosti k pečlivému a laskavému zajištění všech potřeb našich škol a vyučování, jak nás k tomu krásně vede ušlechtilý příklad sovětský.

Objem školské kapitoly našeho rozpočtu je úctyhodný. Věnujeme letos na školství ještě o 20 procent více než v roce 1952. Je to zákonitý úkaz plynoucí ze základního ekonomického zákona socialismu. Význam vzdělání, význam výchovy člověka a zejména mládeže v socialismu neustále vzrůstá. Náš školský rozpočet neporovnatelně předčí školské rozpočty i těch největších kapitalistických států, kde školství živoří a kde je hluboce třídně diferencováno tak, že přepychové, leč povrchní a falešné výchovy se dostává jen dětem vykořisťovatelské menšiny, zatím co děti vykořisťované většiny lidu jsou ponechány na pospas podvýživě, ulici a negramotnosti. Čtyři miliony amerických děti, jimž chybí školní střecha nad hlavou a které vyrůstají v analfabety - toť ve zkratce obraz kapitalistické péče o vzdělání lidu. Pro vládnoucí buržoasii je ovšem vzdělání lidu velikým nepřítelem a nebezpečím; pro nás naopak mohutným nástrojem k urychlení naší cesty k socialismu, k urychlení socialistického rozmachu naší vlasti, nástrojem příštích tvůrčích vítězství pracujícího lidu. Náš nový školský zákon, důsledně vytvářející jednotnou školu a úzce se přimykající k životodárnému sovětskému vzoru, prohloubí a rozšíří ještě tvůrčí možnosti našeho školství, povede ke zlepšení kvality práce našich škol, zajistí pravdivou a všestrannou socialistickou výchovu našich dětí v uvědomělé, vzdělané a charakterní vlastence své socialistické vlasti, prodchnuté duchem proletářského internacionalismu, naplněně socialistickou mravností a humanismem.

Zítřejší rozprava ozřejmí jistě s mnoha stran otázky našeho všeobecného školství právě ve světle nového školského zákona. Dovolte mi proto, abych se zabýval zejména naším školstvím vysokým. Znásobená péče o toto školství našla svůj výraz i v tom, že počátkem letošního roku bylo zřízeno zvláštní ministerstvo vysokých škol. Jak nevzpomenout při tom moudrých slov soudruha Gottwalda, jenž na Sjezdu národní kultury v dubnu 1948 řekl:

"Spolu se vším naším lidem otvírají se i před naší inteligencí perspektivy velkého rozmachu a přímo bouřlivé tvůrčí práce. Ano, naše lidová demokracie, chce-li jít co nejrychleji vpřed, potřebuje mnoho talentů a znalostí, mnoho nových, smělých myšlenek a vynálezů pro rozvoj našeho hospodářství, pro zlepšení naší administrativy, pro rozkvět našeho školství, vědy, umění. Potřebujeme početné kádry kvalifikovaných odborníků, techniků a agronomů, vědců a pedagogů, administrativních pracovníků a umělců. Problém nadprodukce inteligence patří dávné minulosti. Pro lidově demokratický stát, řízený vědecky plánovitě, něco takového neexistuje. Nové generace naší inteligence se budou s tímto problémem seznamovat již jen z naučných slovníků."

Zní to dnes jako absurdní a neuvěřitelná pohádka pro sluch naší mládeže, řekneme-li, že podle oficiálních statistik bloudilo v roce 1935 po ulicích našich měst více než 10.000 absolventů vysokých škol a více než 30.000 absolventů středních škol bez zaměstnání, o hladu a bez naděje, že vůbec někdy najdou v buržoasních podmínkách místo, kde by mohli uplatnit své vědomosti. Lékařský či inženýrský diplom - to byla přímo poukázka na nezaměstnanost, a tehdejší Spolek mediků dokonce vydal nákladné plakáty, které rozeslal do všech gymnasií a v nichž ostře varoval maturanty před vstupem na medicínskou fakultu. Z těch let pochází Werichova hořce výsměšná písnička nazvaná "Polka speciálně aktuální", ve které se zpívá: "Já při svém studování měl vždy vyznamenání a tak rodičů přání dovršena byla míra. A když jsem dostudoval, doktorát jsem sroloval, do kapsy jsem ho schoval a dělám v baru portýra." A když listujeme novinami z těchto let, se smutnou pravidelností v každém téměř čísle nacházíme dvojí oznámení: mezi inseráty nabídku, že nezaměstnaný doktor či inženýr hledá jakoukoli nádenickou práci, a v rubrice denních zpráv noticku o sebevraždě dalšího nezaměstnaného inteligenta, který už to nevydržel. Při tom na všech vysokých školách v Československu studovalo tehdy jenom 18.796 posluchačů, zatím co my dnes na našich vysokých školách máme zapsáno 42.244 řádných posluchačů a k nim navíc dalších 12.000 v mimořádných formách vysokoškolského studia. A v našem letošním rozpočtu se na vysoké školy určuje částka 2 miliard 178 ¹/₂ milionu Kčs, což je o plných. 1580 % více, než kolik buržoasní vláda vydala v roce 1937. (Potlesk.) Počet našich vysokých škol se proti mnichovské republice více než ztrojnásobil. V roce 1938 bylo v Československu 9 vysokých škol s 27 fakultami, z toho na Slovensku byla pouze jedna se třemi fakultami. Dnes máme v lidové demokratické republice již 29 vysokých škol se 79 fakultami, z čehož je na Slovensku 10 vysokých škol se 27 fakultami. Je tedy dnes jenom na Slovensku více vysokých škol a právě tolik fakult, kolik jich bylo v celé předmnichovské republice dohromady. (Potlesk.) Krom toho máme před sebou v blízké, ještě letošní perspektivě zřízení dalších nových vysokých škol: vysoké školy ruského jazyka, vysoké školy mezinárodních vztahů, vysoké školy ekonomické s 5 fakultami, další vysoké školy ekonomické se třemi fakultami, vysoké školy železniční se 4 fakultami, vysoké školy strojního inženýrství, energetického institutu, geologické fakulty, fakulty potravinářské chemie a ještě některých dalších poboček již trvajících vysokých škol a fakult. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Tyto jasné číslice a fakta mluví o rozmachu, který by byl v buržoasních podmínkách nemyslitelný, ba přímo absurdní. A přece my tento rozmach konkretně prožíváme a víme při tom, že není způsoben nějakými náhodnými okolnostmi, že to není zjev přechodný. Také tento rozmach našeho vysokého školství odpovídá základnímu ekonomickému zákonu socialismu, neboť neustálý rozmach průmyslu je možný jen na základě nejvyšší techniky, která vyžaduje co nejvyšší kvalifikace a dosažení co nejširšího kulturního vzestupu celé společnosti. Jen naše vítězná dělnická třída jako hospodář naší vlasti jej může uskutečňovat a zajišťovat z výsledků své svobodné tvůrčí práce, jen ona dovede otevřít před desetitisíci mladých lidí takové radostné tvůrčí perspektivy. Vysoké školy v předmnichovské republice produkovaly žebráky v bílém límečku. Naše dělnická třída, naše lidová vláda dává vysokým školám jiné poslání. Z nejtalentovanějších synů a dcer pracujícího lidu nechť nám v těchto školách vyrostou desetitisíce strůjců a předních budovatelů nového života, důkladně připravených na ty smělé úkoly, které před ně bude ve stále větší míře stavět naše socialistická výstavba. Náklad na naše vysoké školy, toť vklad pro naši vítěznou socialistickou budoucnost. I my pro socialistický rozmach naší překrásné vlasti potřebujeme a budeme potřebovat Batmanovy; musíme tedy cílevědomě organisovat podmínky pro jejich tvůrčí růst. Nechť také naše vysokoškolská mládež plně pochopí, že odpovědné a úspěšné studium na vysokých školách není oběť společnosti, ale že jeho možnost je velikou revoluční vymožeností, kterou pro ni vybojovala dělnická třída, že je vlasteneckou povinností a mravním závazkem vůči rodnému lidu, že je také jedním z klíčů, jimiž odemkneme vrata k radostné budoucnosti, k pravdivému lidskému štěstí v slunečných krajinách socialismu a komunismu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo paní posl. Křížové. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Křížová: Soudružky a soudruzi! Chci se dotknout otázky výchovy pracovních záloh a středně technických kádrů, potřebných pro naši výstavbu. Tempo výstavby a růstu našeho průmyslu musí být doprovázeno růstem kvalifikovaných kádrů všeho druhu, abychom využili plně všechny produktivní síly země. Nutnost zvýšit politickou a odbornou úroveň vedoucích hospodářských orgánů od shora až dolů tak, aby zvládly stávající úkoly, je jedním ze stěžejních problémů. Již na celostátní konferenci strany položil soudruh Gottwald na otázku nových mladých odborných kádrů mimořádný důraz.

Díky tomu, že se učíme z příkladu Sovětského svazu, mohli jsme se zbavit pozůstatků kapitalismu i v sociálním postavení naší mládeže. U nás se již nikdy nestane, aby 12.000 dětí ve věku od 10 do 14 let pracovalo pro kapitalisty za několik korun denně, jak tomu bylo kdysi v kapitalistické republice. U nás se už nikdy nebude toulat po ulicích 300.000 nezaměstnaných mladých dělníků, jako tomu bylo v r. 1936. U nás se již nikdy nevrátí ony doby, v nichž plným právem platilo přísloví: "Učedník - mučedník".

V kapitalistických zemích panují dosud takové poměry, ba dokonce ještě horší. Na tento stav doplácejí především mladí lidé, ať už je to v západním Německu, ve Francii, v Americe, v Italii a pod.

Výstavba socialismu v naší zemi je smělým cílem, za jehož splnění jsme všichni vyšli do boje a který také vítězně skončíme. Nás hospodářský plán vyžaduje nepřetržitý růst a zdokonalování socialistické výroby na základě nejpokrokovější techniky, jako jednu z podmínek pro zabezpečení maximálního uspokojení neustále rostoucích potřeb našeho pracujícího lidu. Ani na okamžik nesmíme zapomínat, že cílem našeho snažení je dobro člověka.

Aby mohl být zajištěn nepřetržitý růst socialistické výroby, musí se především vytvářet předpoklady pro neustálý vzestup produktivity práce ve všech složkách našeho hospodářství. Rozhodujícím činitelem k zajištění tohoto neustálého růstu produktivity práce je vysoká kulturní a technická úroveň dělnické třídy, její tvůrčí iniciativa a budovatelské nadšení. V socialistické výstavbě hlavní, rozhodující silou jsou pracovní kádry - lidé. S rychlým rozvojem našeho hospodářství řešila se otázka nových odborně-technických kádrů na závodech, ať už v otázce pracujícího dorostu nebo v otázce absolventů odborných škol.

V srpnu loňského roku vstoupil u nás v život nový systém výchovy odborných kádrů, systém pracovních záloh v nejdůležitějších výrobních odvětvích. Již od počátku zřizování učilišť státních pracovních záloh dostalo se nám vydatné pomoci nejen v tom, že jsme mohli čerpat ze zkušeností SSSR, ale i v tom, že usnesením předsednictva ÚV KSČ a vlády o vybudování státních pracovních záloh byla důležitost tohoto úkolu podtržena a nám se dostalo v dokumentu mocného nástroje a jasné pracovní perspektivy na řadu let. Stát zde přejímá úkol výchovy dorostu výlučně za tím cílem, aby noví pracovníci dokonale ovládli novou techniku, pokrokovou technologii a nejnovější pracovní methody v povolání, pro které se připravují, aby po nástupu do závodů rozšiřovali nabyté technické znalosti, zvyšovali svou kvalifikaci a vzdělání. Státní výchova pracujícího dorostu uskutečňuje výchovou nových dělnických kádrů perspektivu vzestupu práce dělníka na úroveň práce techniků a inženýrů.

Zkušenosti z poměrně krátkého trvání tohoto systému přípravy kvalifikovaných dělníků jsou opravdu nejlepší, i když si nechceme zastírat celou řadu chyb a nedostatků. Výchově i odbornému výcviku chlapců a dívek je věnována velká pozornost. Ukazuje se to na tom, že žáci své výkonové normy vysoko překračují a v mnoha případech plní i po delší dobu stoprocentní normu kvalifikovaného dělníka. Je to zejména proto, že se používá nových pracovních method při výrobním výcviku žáků. Hnací silou při uplatňování a používání nových pracovních method je zejména zájem žáků. Podmínkou pro úspěšnou práci učilišť je také dobrá péče mateřských závodů. Tam, kde ředitelé učilišť spolu s řediteli mateřských závodů za pomoci závodní organisace strany, odborů a ČSM společně řeší zásadní úkoly uložené jim usnesením strany a vlády, dobře se rozvíjí práce učilišť k prospěchu výchovy žáků i mateřského závodu, kterému učiliště pomáhá plnit výrobní úkoly.

Učiliště státních pracovních záloh nevychovávají pouze odborně zdatné pracovníky, ale také nadšené budovatele socialismu a hospodáře v naší vlasti. Stačí se podívat na předmájový závazek OÚPZ čís. 2 v Sezimově Ústí. Závazek o 13 konkretních bodech pomáhá řešit otázky výroby stejně jako otázky zlepšené výchovy a péče o naši mládež. Důležité je, že závazek je podložen 150 individuálními závazky žáků, 21 závazky výchovných pracovníků a 51 kolektivními závazky. Pozadu nezůstal ani mateřský závod Kovosvit, který se na základě referátu s. Zápotockého zavazuje k plné podpoře učiliště jak po stránce materielní, tak i po stránce umožnění dostatečné odborné výchovy.

Systém pracovních záloh navazuje na školskou soustavu. Rozvoj našeho hospodářství vyžaduje, aby celý systém školství i školních soustav, organisovaných výrobními ministerstvy, byl v co nejširším měřítku zaměřen na potřeby výroby. S tohoto hlediska je třeba, aby byla na školách zvýšena a prohloubena polytechnická výroba, zaměřená na nejdůležitější povolání v rozhodujících odvětvích našeho průmyslu. Na základě zkvalitnění práce na školách je nutno dosáhnout toho, aby jak z učilišť, tak i z průmyslových škol vycházeli odborně zdatní, vysoce kvalifikovaní dělníci a technici. Je třeba, aby bylo daleko více organisováno školení mládeže i nově nastupujících dělníků přímo ve výrobním procesu. Dělníci si budou moci takto získané znalosti ověřovat a rozšiřovat ve stachanovských školách, v speciálních kursech, studiem na večerních průmyslových školách a konečně vysokoškolským studiem na dálku. Tento systém školení bude významným opatřením ke zvýšení kulturně-technické úrovně dělnické třídy. Je třeba i zde se přiblížit našemu vzoru, Sovětskému svazu, kde v průmyslových závodech není zvláštností, že až 80 % zaměstnanců se školí a studuje.

Také u nás má technická inteligence, věrná věci dělnické třídy, v současné etapě výstavby socialismu veliké poslání. Již dnes umožňujeme každému pracujícímu, který má talent i vůli se učit, aby nabyl vysoké odbornosti, a plně jej po dobu studia materiálně zajišťujeme. Na našich odborných školách i na vysokých technických školách studují tisíce mladých lidí i starších dělníků, jejichž nadání bylo kapitalismem ničeno, a jimž teprve náš systém umožnil rozvoj jejich skvělých vlastností. Víra v pracujícího člověka a jeho schopnosti je základním požadavkem každého výchovného pracovníka. A že je tato víra oprávněná, ukazuje nám na př. prospěch dělníků Strakonické zbrojovky, kteří studují na čtyřleté průmyslové škole v Písku. Jejich školní prospěch čtvrtletí od čtvrtletí stoupá a dosahuje již nyní průměru 1,9. Potřeba technických kádrů je dnes tak vysoká, že je nutno pomocí večerních škol vychovávat nové techniky. Je pochopitelné, že tyto večerní školy kladou mimořádné požadavky na píli a studijní vůli posluchačů, a je tím radostnější, že na př. ze 43 posluchačů-dělníků Strakonické zbrojovky studuje na této škole 27 žáků s vyznamenáním. Podobné zkušenosti mají při výcviku středně technických kádrů i v národním podniku Kovosvit v Sezimově Ústí a také jinde.

Přes tyto úspěchy nechceme si zakrývat ani chyby a nedostatky, které ve výchově odborných kádrů ještě máme. Tak v učilištích pracovních záloh nejsou dosud využívány v dostatečné míře bohaté zkušenosti nadšených a obětavých pracovníků učilišť, zejména mistrů výrobního výcviku a učitelů. Politická a kulturní výchova žáků byla mnohdy prováděna živelně a povrchně, nebyla usměrňována a řízena. Pro učiliště nebylo zajištěno dostatečné množství učebních textů a učebnic. Brzdou úspěšné práce bylo i to, že jsme nedovedli dost důsledně a včas vyřešit všechny otázky materiálního rázu, jako na př. vyjasnění vzájemného vztahu mezi učilišti a závody, odměňování žáků a výchovných pracovníků, zajištění vhodných žákovských pracovišť a prací a pod.

Ve školství není ještě dostatečná polytechnická náplň vyučovacích osnov. Vedle polytechnické výchovy musí se zkvalitnit vyučování matematice, fysice a chemii, které má pro odbornou přípravu kádrů a její hladký průběh největší význam. V učilištích pracovních záloh se ještě často setkáváme s tím, že úroveň vzdělávání žáků v těchto předmětech je velmi nízká. Na průmyslových školách není ještě dnes vyučování přiblíženo výrobnímu procesu, není dostatečně využíváno method novátorů a stachanovců, pokrokové technologie, organisace a pod. V mnohem širším měřítku budou se muset pedagogické kolektivy průmyslových škol opírat o nejvyspělejší techniky a dělníky na závodech a o sovětské zkušenosti. Na úseku výrobních ministerstev bude třeba sestavit na základě výrobních úkolů plán potřeby kvalifikovaných sil a všemi silami napomáhat k tomu, aby si závody dělníky zaškolily a nečekaly na přísun odjinud, jak tomu bylo mnohdy až dosud.