Charakterové knihy nebo záznamy by měly provázet dítě od vstupu do školy, aby na nich ředitel viděl, jak dítě roste a jaké vlohy u něho převládají. Jsou nedocenitelnou pomůckou při volbě povolání. Vždyť škola někdy zná dítě lépe než vlastní rodiče, protože často se dítě projeví až v kolektivu.

A tu zase bude povinnost jak ředitelů, tak i učitelů čerpat ze zkušeností Sovětského svazu, kde nacházíme vzorné učitelské kolektivy, které mají pečlivý zájem o každé jim svěřené dítě. Při této příležitosti bych chtěla jako učitelka upozornit na to, abychom se kriticky podívali na podmínky učitele sovětského a našeho. Je pravda, že hmotné poměry našeho učitelstva jsou dnes už dost dobré, značně se zlepšily od r. 1950, kdy vešel v platnost nový platový zákon. Ale jedna bolest tu zůstává.

Učitelé i žáci jsou přetěžování mimoškolními akcemi. Je to velmi škodlivý zjev, který nesmírně snižuje úroveň jak učitelstva, tak žactva. Vždyť učitel nechce žít isolovaně od veřejného života a hospodářského dění, tak to není míněno. Učitel je si vědom svých povinností jak na poli osvěty, tak i svých úkolů při socialisaci vesnice. A dnešní škola takovou isolaci ani nedovoluje a vyžaduje stálý kontakt učitele se životem.

Úkoly učitele ve škole jsou dnes daleko jiné, než byly dříve. Učitel musí nejen znát důkladně každého žáka po stránce povahové, nýbrž musí znát i prostředí, ve kterém žák žije. Musí spolupracovat s rodiči, kteří mají stále veliký vliv na své děti a mají škole pomáhat. Ba učitel musí často vychovávat i rodiče. Učiteli nesmí být lhostejné, jestli žák propadá. Musí pátrat po příčinách, když je tomu tak, a odstranit je. Učitel si musí všímat, kontrolovat a taktně vést práci školské skupiny Československého svazu mládeže a v nižších ročnících pionýrské organisace. Tyto jsou neobyčejně důležitým činitelem a pomocí při školní práci a hlavně při školní kázni.

Školské skupiny ČSM budou v nové škole ještě intensivněji pomáhat při zkvalitnění učiva. Dobře pracující školské skupiny pomáhají vedení školy i učitelům vypěstovat ve třídě dobrovolnou kázeň a poctivý postoj k plnění povinností. Závazky, týkající se prospěchu žactva, přinesly už mnoho dobrého ovoce. Děti jsou navzájem na sebe přísné a často důslednější než dospělí. Ale ani tato organisace nemá úspěchy na těch školách, kde se učitelé o její práci nezajímají. Funkcionáři těchto organisací se musí často obracet na učitele, aby podepřel jejich autoritu.

A hlavně se učitel na nové škole musí stále učit. Věřte, že dnes se učitel musí učit víc než žáci. Chceme-li zkvalitnit vyučování, a to rozhodně musíme chtít, pak budeme potřebovat více času k sebevzdělávání a přípravě na vyučování. Jistě i lidové správě musí záležet na úrovni naší školy. Má býti její strážkyní, a jak si to přeje i ministerstvo školství, nedovolovat narušování vyučování. Vezměme si příklad ze Sovětského svazu, kde je škola i učitel a jeho důležitá a odpovědná práce tak respektována a nikdo si nedovolí rušit vyučování.

Úkoly pro učitele nové školy jsou veliké. Československý učitel se už osvědčil, jak bylo mnohokráte oceněno povolanými činiteli. Svůj podíl na budování socialismu splnila velká většina učitelstva svědomitě. Jistě i těchto nových úkolů se ujme s radostí.

A myslím, že mohu slíbit za všechny učitele národa Komenského, že půjdou ve šlépějích vlasteneckých učitelů a buditelů (Potlesk.), že v duchu odkazu Klementa Gottwalda budou čerpat z nových, pokrokových zkušeností klasiků současné sovětské pedagogiky a řídit se jejich osvědčenými methodami a příkladem.

My učitelé, vědomi si velké odpovědnosti za výchovu nového socialistického člověka, budeme tento svůj úkol plnit s láskou a nadšením. Slibujeme, že naše děti najdou radostné prostředí v nové škole, která jim chce dáti vše, aby byly platnými spolutvůrci šťastného života v naší lidově demokratické vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďakujem pani posl. Sukupovej. Prerušujem schôdzu na 15 minút.

Podpredseda Žiak (zvoní): Pokračujeme v rokovaní. Dávam slovo posl. Zorkócymu.

Posl. Zorkócy: Vážené Národné shromaždenie!

Úsilie našej školskej politiky sleduje líniu, aby školy v našom štáte boly školami radostnými, vlasteneckými a bojovnými školami socialistickými.

Uplatniť túto základnú líniu napomáhajú usnesenia vedúcej sily v našom štáte, KSČ, i celoštátne konferencie školských pracovníkov, ktoré určujú náplň výchovy a vyučovania.

Na ceste rozvoja našich škôl, vo vzdelávacej a výchovnej práci, dosiahli sme krásne výsledky, aké žiaden kapitalistický štát nemôže dosiahnuť, a prácu plánujeme tak, aby kultúrny vzrast nášho ľudu práve na školskom poli zodpovedal kultúrnemu bohatstvu, ktoré z plného priehrštia dáva socialistická škola. To neznamená, že nevidíme aj nedostatky. Nedostatky sú prirodzeným sprievodným zjavom nášho veľkého prechodu zo starých foriem kapitalizmu do nového socialistického života. Jedným z týchto nedostatkov je i to, že doteraz platný školský zákon z roku 1948, i keď bol vydaný už po víťazstve nášho pracujúceho ľudu nad reakciou a znamenal nesmierny pokrok v organizácii nášho školstva, neumožňoval a nezabezpečoval v dostatočnej miere spájanie teórie s praxou, to je školy s životom.

Tento nedostatok má odstrániť nový školský zákon, o ktorom rokujeme. V dôvodovej zpráve k nemu sa okrem iného uvádza, že k urýchlenému budovaniu socializmu a k obrane našej vlasti potrebujeme pracovníkov oveľa lepšie a všestrannejšie pripravených na svoje pracovné úlohy, s väčším a hlbším vzdelaním, pracovníkov celkom oddaných veci robotníckej triedy a socializmu, ktorých má nám vychovať naša nová škola.

A toto chceme dosiahnuť základnou prestavbou nášho školského systému, naplnením našej školy novým výchovne vzdelávacím obsahom a tým, že všetkej školskej práci dáme nové poňatie.

Jednou zo základných zmien, vyplývajúcich z tejto prestavby nášho školstva, bude čo najtesnejšie spojenie našej školy s životom, spojenie s potrebami našej socialistickej výstavby a obrany vlasti. V našej novej škole - podľa osvedčeného sovietskeho vzoru - budeme venovať zvýšenú pozornosť polytechnickému vyučovaniu, čo už tu bolo niekoľko razy zdôraznené.

Klasickú definíciu podstaty polytechnického vyučovania stanovil Karol Marx takto: "Je to vyučovanie, ktoré soznamuje so základnými zásadami všetkých výrobných procesov a súčasne učí deti či dospievajúcu mládež návykom správneho zaobchádzania s najjednoduchšími nástrojmi všetkých výrobných oborov."

V polytechnickom vyučovaní rozlišujeme dve stránky: teoretickú, v ktorej sa mládež soznamuje s vedeckými zásadami výroby, a praktickú, ktorou sa vštepuje zručnosť v zaobchádzaní s pracovnými nástrojmi. Keby škola poskytovala žiakom len teoretické vedomosti o vedeckých zásadách výroby a keby nevštepovala praktické pracovné návyky, potom polytechnické vyučovanie malo by charakter abstraktný a zle by pripravovalo k práci. A naopak. Keby škola a výchova vštepovala žiakom len pracovnú zručnosť bez teoretických vedomostí o zásadách výroby, potom by sa polytechnické vyučovanie rovnalo remeselníckemu výcviku. Polytechnická výchova žiada teda dôsledne spájať teoretické vedomosti o vedeckých zásadách výroby a pracovné návyky.

Načo teda potrebujeme polytechnickú výučbu? Potrebujeme ju k ďalšiemu zvýšeniu socialistického výchovného významu všeobecne vzdelávacej školy a k zabezpečeniu predpokladov pre voľný výber povolania u tých žiakov, ktorí ukončujú strednú školu. Ak škola soznámi žiakov so všeobecnými vedeckými zásadami najdôležitejších výrobných procesov a ak ich vyzbrojí návykmi správneho zaobchádzania s jednoduchými pracovnými nástrojmi, vytvorí tým predpoklady pre slobodnú voľbu povolania a zabezpečí dobrú prípravu pre prax.

Preto na našej novej škole venujeme zvýšenú pozornosť vyučovaniu matematiky a prírodných vied a vo zvýšenej miere zavedieme aj laboratórne práce. Treba konštatovať, že vo výučbe matematiky a fyziky cítime veľké medzery a nedostatky. Doterajšia škola na tomto úseku nedosiahla žiadúce úspechy. Žiactvo bude pracovať na školských pozemkoch, v školskej záhrade a exkurziami do rôznych výrobných podnikov bude si osvojovať v súvislosti s poznávaním základov vied i vedecké základy súčasnej výroby a technickej vyspelosti a bude sa učiť zaobchodiť s jednoduchými výrobnými nástrojmi. Krátko: výchovným cieľom našej školy bude všestranne pripravená a rozvitá mládež pre tvorivú prácu do praktického života alebo pre ďalšie vzdelanie.

Nevyhnutnosť takejto výchovy vyplýva z revolučnej bázy dnešnej výroby a z prudkého rozmachu našej socialistickej výstavby. Revolučný charakter priemyslovej výroby vyžaduje si všestranne vzdelaného človeka, schopného myslieť i pracovať. Veď toto je smyslom aj Marxovho učenia o nevyhnutnosti polytechnicizmu. Človeku našej veľkej epochy má sa podľa súčasných sovietskych pedagógov, ktorí pokračujú v myšlienkach Marxových, dostať širokého všestranného vzdelania najprv všeobecného a polytechnického a potom odborného.

Naša nová škola je povolaná a povinná vytvárať podmienky pre úplné prekonanie podstatných rozdielov medzi ľuďmi duševne a telesne pracujúcimi. Toto umožňuje ohromný pokrok techniky. Tým sa dvíha aj kultúrno-technická úroveň inžinierov a technikov, čo je jedným z hlavných cieľov našej školy. K úspešnému ovládnutiu techniky výroby treba predovšetkým dostatočne širokého vzdelania a kultúry: znalosti matematiky, fyziky, chémie a biológie umožňujú pochopiť základy prírody, na ktorých je založená technika a technologické pochody. Polytechnické vyučovanie nemôže a nesmie nahradzovať odborné učenie, ale má umožniť žiakom, aby si neskoršie rýchlejšie osvojili odborné znalosti a schopnosti. Pomáha rýchlejšie ovládnuť vysokú techniku a údernícke metódy práce.

Naše socialistické poľnohospodárstvo stále viac a viac dostáva charakter priemyslovej výroby. Rôzne stroje, elektrina a chémia majú v ňom najširšie a najrozmanitejšie uplatnenie, preto znalosť všeobecných vedeckých zásad z energetiky, mechanickej a chemickej technológie bude dobrou prípravou nielen k práci v priemysle, ale i k práci v poľnohospodárstve. Veľké pole pôsobnosti tu budú mať mičurinské krúžky, v ktorých sa žiaci oboznámia s metódami a spôsobmi pestovania rôznych plodín a zvierat, s usmerňovaním ich rastu a rozvoja, založenými na zákonoch mičurinskej biológie. Znalosť zásad a metód práce umožní žiakom rýchlejšie ovládnuť techniku pri pestovaní akejkoľvek hospodárskej plodiny alebo pri chove hospodárskych zvierat.

Pre úspešné uskutočňovanie polytechnického vyučovania na našich školách nevyhnutne treba:

1. dobre vyzbrojiť našich učiteľov znalosťami vedeckých základov výroby a pracovnými návykmi;

2. zlepšiť vybavenie jestvujúcich fyzikálnych, chemických a biologických kabinetov a tam, kde dosiaľ nie sú, zriadiť nové;

3. vybudovať učebné dielne v škole pre technické vyučovanie. Pri ich budovaní môžu výdatne pomôcť patronátne podniky a rodičovské sdruženia;

4. urýchlene zorganizovať vydávanie nových učebníc o otázkach polytechnického vzdelania, vyrábať potrebné školské filmy, diapozitívy, nástenné tabule a iné učebné pomôcky a zabezpečiť zásobovanie škôl nástrojmi a materiálom, potrebným pre prácu v školských dielňach a na školských poliach.

Z uvedeného je jasné, že polytechnická výchova v našej novej škole je dôležitým článkom v riešení obecnej úlohy polytechnickej prípravy nášho dospievajúceho pokolenia. Spojenie vyučovania s výrobnou prácou kladie však nové požiadavky na telesný rozvoj našej mladej generácie a prispieva k zvýšeniu celkovej telesnej kultúry. To zvyšuje neobyčajne význam telesnej a športovej výchovy a umožňuje ešte plnšie rozvíjať telesné vlastnosti človeka na novú úroveň. Takto výrobná práca v spojení s telesnou výchovou a športom na škole i mimo nej zabezpečuje plný telesný rozvoj človeka. V spojení s rozumovým rozvojom mení celkovú jeho tvárnosť, vedie k rozvoju všetkých jeho telesných a duševných síl i schopností, vytvára nový typ ľudí - ľudí slobodnej socialistickej spoločnosti, ktorým práca, ako to povedal Marx, stáva sa prvou životnou potrebou.

Som presvedčený, že správnym plnením práve prorokovávaného školského zákona, za svornej spolupráce a pomoci všetkých statočných budovateľov socializmu, využívajúc krásne sovietske skúsenosti, naša nová škola od nej požadované úlohy čestne splní. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďakujem posl. Zorkócymu. Teraz prehovorí posl. dr. Kácl.

Posl. dr. Kácl: Slavné Národní shromáždění!

Veliký růst našeho národního hospodářství, který všichni denně kolem sebe vidíme, rozvoj našeho průmyslu i zemědělství, vodní stavby, z nichž právě v přítomných dnech dokončení gigantické přehrady na Oravě je doprovázeno radostným a vzrušeným souhlasem i obdivem veškerého našeho lidu, odráží se i v našich poměrech kulturních, zdravotních a sociálních. I zde jsme svědky převratných změn. Přitom sociální otázka je u nás v podstatě už vyřešena. Neznáme problém sociální péče v tom starém slova smyslu, kdy sociální péče znamenala jen jakousi charitu a kdy jejím úkolem bylo napravovati nejkřiklavější výstřelky následků kapitalistického vykořisťování. Nemáme už tuto charitativní sociální péči, protože nemáme kapitalistické vykořisťování. (Potlesk.)

Máme ovšem úkoly a máme problémy zdravotní a kulturní. Tyto problémy máme však především proto, že si je sami dáváme. Byť jsme i v těchto úsecích našeho národního života ušli v posledních několika letech cestu, jakou neušly celé dřívější generace, stále ještě nejsme u cíle a to proto, že dosažení vytčené mety považujeme jen za přechodnou etapu, a cíl, kterého jsme dosáhli, považujeme jen za odrazný můstek, se kterého se vydáváme dále. Stále chceme zdokonalovat a budeme zdokonalovat a zlepšovat a ani to nejdokonalejší nás nenechává a nesmí nechávat v klidu. Každé nové dílo má v sobě zárodek nové, vyšší a dokonalejší formy, která svým zrozením naplní a současně ruší předcházející etapu.

Dne 21. dubna 1948 prožívala tato zasedací síň slavnostní okamžiky. Za osobní přítomnosti největšího a nejzáslužnějšího kulturního pracovníka současné doby, presidenta Československé akademie věd Zdeňka Nejedlého (Potlesk.) a po jeho úvodní řeči projednávalo tehdejší Národní shromáždění osnovu zákona o základní úpravě jednotného školství, t. zv. školský zákon. Schůze byla skutečně slavnostní a konala se za soustředěné pozornosti celé sněmovny. Tento zákon, který byl označen za úhelný kámen naši školské soustavy, byl prvním naším velkým legislativním školským opatřením vůbec. Jeho přijetí bylo umožněno tím, že jsme v květnu 1945 byli osvobození vítěznou sovětskou armádou (Potlesk.), tím, že jsme v únoru 1948 vítězstvím dělnické třídy a pod vedením zesnulého presidenta Klementa Gottwalda nastoupili nekompromisní cestu k socialismu (Potlesk.) a tím, že v čele našeho školského resortu byla osobnost formátu profesora Zdeňka Nejedlého. (Potlesk.) Přesto, že od přijetí tohoto základního školského zákona uplynulo pouhých 5 roků, je nutno dnes přistoupit k další etapě v budování našeho školství. I to je důkazem velikého hospodářského rozvoje, který si vyžaduje i změn kulturní nadstavby.

Doklad o růstu naší kultury vidíme ovšem i jinde. V druhé části roku 1952 došlo ke zřízení Československé akademie věd, došlo i ke zřízení Československé akademie zemědělských věd a stojíme před konstituováním Československé lékařské akademie. K dalším pokrokům došlo i na poli školském. A zvláště pozoruhodným je také rozvoj vysokého školství. Zatím co v r. 1938 měli jsme celkem 9 vysokých škol s 18.796 studenty, máme dnes již 30 vysokých škol - a budou se zřizovat další - se 46.830 posluchači. Zatím co v roce 1938 měli jsme vysoké školy mimo v bývalých hlavních zemských městech pouze v Příbrami, jsou dnes vysoké školy mimo Prahu, Brno a Bratislavu též v Plzni, v Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Košicích, Nitře, Pardubicích, Českých Budějovicích i jinde a je i pamatováno ještě na celou řadu venkovských měst, kde budou vysoké školy postupně zřizovány. Tak se vyhovuje nejen potřebě našeho hospodářství, nýbrž vysoké školy se přibližují současně dennímu životu, profesoři i studenti jsou ve styku s praxí, obohacují praxí theorii a ovlivňují svými studiemi a laboratorními výzkumy přímo praxi.

K bohatému materiálu i podnětům, které zde již uvedli zpravodaj, resortní ministr i ostatní předřečníci, chtěl bych připojit několik poznámek s hlediska vysokých škol. Jsem přesvědčen, že zde mluvím právem za zdrcující většinu vysokoškolských profesorů a to všech fakult, když prohlásím, že naší společnou snahou je, aby z vysokých škol vycházeli absolventi oddaní naši lidově demokratické republice, nadšení budovatelé socialismu, spojení s pracujícím lidem v továrnách i na polích, dobří a výborní znalci svého oboru a učitelé i rádci mladších. (Potlesk.)

Tato naše snaha se nepotkává až dosud s plným úspěchem. Je to namnoze vina - a to musíme sebekriticky doznat - jednotlivých učitelů vysokoškolských i vysokých škol jako celku, je to však také vina i školy předcházejícího stupně, to jest dosavadních gymnasií. Pokud je to zaviněno námi, vysokoškolskými profesory, jen na nás, abychom svou práci zlepšili a my o to také usilujeme. Pokud je to vina na školách, které nám žáky dodávají, je na těchto školách, aby svou práci zlepšily.