A tu bych chtěl při příležitosti projednávání nového školského zákona vyslovit naději, že nová jedenáctiletá střední škola bude nám dodávati studenty způsobilejší k vysokoškolskému studiu než dosavadní škola III. stupně. Jsem si ovšem plně vědom toho, že je to požadavek vysoký - a snad nepřestřelím, když řeknu, že velmi vysoký -, jsem si plné vědom i toho, že problém není jen v osnovách, že problém není jen v organisaci, že problém není jen v lidech, ale že je to věc i osnov i organisace i osob. (Potlesk.) Jsme si také vědomi toho, že studium na některých fakultách bude muset být vzhledem k zkrácení středoškolského studia prodlouženo - a důvodová zpráva se touto věcí také zabývá. Týká se to na příklad fakult lékařských, filologických, některých technických a podobně. Ale přitom nám přece budou z vysokých škol vycházet absolventi mladší než dnes, a, jak věřím, i lepší.

Všechny fakulty, a to i tak zvané humanistické, vítají zdůraznění polytechnické výchovy a prohloubení výuky v matematice a v přírodních vědách. Nepovažují to za důležité jen s hlediska přípravy ke studiu na technických, přírodovědných a lékařských fakultách, ale především také s hlediska ideologického, s hlediska utvoření světového názoru a s hlediska vytvoření jednotné socialistické společnosti, ve které se jíž nebude mluvit zvlášť o práci duševní a o práci tělesné a lidé se nebudou dělit na pracovníky duševní a manuální, nýbrž ve které budou nanejvýš pracovníci, kteří budou pracovat buď převážně duševně nebo převážné tělesně. Hojnost laboratorních cvičení a rukodělné práce na středních školách bude také organicky vyvíjet v žactvu smysl pro spojení theorie s praxí a i tak přinese velký užitek těm, kteří budou po absolvování střední školy pokračovat na škole vysoké. Uvítali bychom přitom s velkým povděkem - a mají na tom zájem nejen techniky, ale i ostatní směry -, kdyby s myšlením technickým bylo neodlučitelně spojováno i myšlení ekonomické.

Jsme si vědomi toho, že žáci středních škol budou se učit v některých předmětech v podrobnostech méně než dříve. Nebude to závadou, jestliže nám střední škola bude za to dodávat studenty mravně ucelené, politicky uvědomělé, tělesně zdatné, logicky myslící. Logicky myslící student, který se umí učit a chce se učit, je více než student se skladištní zásobou vědomostí, který nemá o svém skladišti řádný přehled a neumí materiálu ze svého skladu používat. Klademe důraz také na to, aby studenti nejen dovedli logicky myslet, nýbrž aby se dovedli také přesně vyjadřovat. Jedno s druhým úzce souvisí.

A ještě jednu připomínku. Nedopusťme podcenění latiny. To není jen mrtvá řeč, to je studnice pojmů nutných pro logické myšlení a potřebných pro řadu odborných studií. Nemají o ni zájem jen filologové, filosofové, lékaři, ale i technici. Ankety o této věci vedené to jasně ukázaly.

Nechtěl bych upadnout do podezření, že chci od naší nové střední školy více, než může splnit. Mám v rukou krásný dopis Miroslava Koláče z Plzně, Borská ulice čís. 5, který studuje na vysoké škole v Oděse. Tento student mimo jiné píše: "U nás doma tomu mnoho lidí nechce věřit, že je sovětská desetiletka dostatečnou přípravou pro vysokou školu. Ale když porovnám torsa svého všeobecného vzdělání, které mi mělo dát gymnasium, s tím, co znají absolventi desetiletky, je mi smutno. Asi první, co člověka překvapí, je rozsah jejich vědomostí. To se týká nejen matematiky, které tu přikládají velkou důležitost, ale i třeba světové literatury, historie, zeměpisu a podobně. Přitom všechny jejich znalosti jsou velmi pevné. Několikrát jsem se přesvědčil, že to, čemu se učili v desetiletce, tak nějak zažili a že je jim to jednou provždy jasné. Nic z toho, co do nich škola vložila, není mrtvým kapitálem. Je to živé častým užíváním a - dovolíte-li mi takovou knižní formulaci - tvůrčím užíváním. Sovětský občan vůbec a mládež zvlášť se umí orientovat velmi rychle v různých situacích. Myslí a cítí podstatně jinak, než jsme si zvykli my, a podle toho také jedná. Tak na př. u nás"- myšleno v Československu -"je teď aktuální vypínání elektrického proudu. Už loni nám v Praze občas vypínali v koleji elektrický proud a ještě se velmi dobře pamatuji na normální reakci, kterou takové opatření vzbuzovalo - asi takto: Já se potřebuji učit a oni mi zhasli. Teď nám to také jednou ve zkouškovém období přestalo svítit. Také jsme se všichni učili, ale nikoho jsem neslyšel zbytečně se rozčilovat. Bylo to přijato s klidem, asi v tom smyslu, že i nepříjemné věci jsou někdy nutné, a s vědomím, že to nikdo nedělá schválně proto, aby nás potrápil."

A Miroslav Koláč na jiném místě dále píše: "K tomu je třeba přičíst alespoň některé charakterové vlastnosti, kterých jsem si u svých soudruhů všiml. Je to větší odpovědnost v práci a vysoká pracovní morálka. Nám někdy bylo těžké stačit zdejší produktivitě duševní práce při návalech domácích úloh, protokolů z praktických cvičení, konspektování literatury a rýsování. Stejně tak je pro ně charakteristická rozhodnost. Ta úzce souvisí se schopností umět se správně postavit k různým společenským problémům, o čemž jsem se již zmiňoval. A nejen rozhodnost, ale i sebevědomí a optimismus. Obdivuhodný je jejich smysl pro kolektiv, který se projevuje i v tom, jak disponuji svým volným časem. A ještě nikdy jsem se nesetkal s tím, s čím agituje s oblibou západ, to je s potlačováním individuality. Naopak kolektivní cítění se projevuje nejen v úctě ke kolektivu jako celku, ale i v úctě k jednotlivcům, jeho členům. ťTovariščej nado uvažaťŤ je tu asi první zásadou dobrého chování."

Důvodová zpráva se dovolává sovětského vzoru. Správně. Nestačí však vzor vtělit jenom v zákon, vyjádřit slovy a větami. Vzor nutno vtělit v život. Dopis studenta Miroslava Koláče jasně ukazuje, že je to možné. Je třeba, abychom se o to všichni, učitelé i žáci, rodiče i úřady, také přičinili. (Potlesk.) Kéž novy školský zákon nám vychovává krásnější mládež, zdatnější absolventy a pracovníky ve všech oborech našeho života, a nechť i on přispěje k tomu, abychom postoupili na další, vyšší stupeň při své cestě k socialismu. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďakujem posl. dr. Káclovi.

K slovu neni už nikto prihlásený. Rozprava je skončená.

Prosím zpravodajcu posl. dr. Kroftu o doslov.

Zpravodaj posl. dr. Krofta: Vzdávám se slova.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.

Zisťujem, že Národné shromaždenie je spôsobilé sa usnášať.

Keďže pozmeňovacie návrhy nie sú, dám o celej osnove hlasovať odrazu podľa zprávy výborovej.

Sú nejaké námietky? (Nebyly.) Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Ďakujem. To je jednomyseľné.

Tým Národné shromaždenie jednomyseľne prijalo vládny návrh zákona o školskej sústave a vzdelávaní učiteľov (školský zákon). (Přítomní povstávají. Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.) Tým je vybavený prvý bod poriadku schôdzky.

Pristúpime k prerokovaniu druhého bodu schváleného denného poriadku, ktorým je

2. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu celního zákona (tisk 715).

Zpravodajca je posl. dr. Václav Hulínský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Slavné Národní shromáždění!

S výstavbou socialismu je nerozlučně spojeno i velké zákonodárné dílo, které navždy zůstane spjato s tímto Národním shromážděním. Vedle velikých právních kodexů a základních zákonů rozvoje národního hospodářství byla Národním shromážděním přijata i celá řada menších zákonů, upravujících jednotlivé dílčí otázky budování socialismu na všech úsecích našeho národního života.

Mezi ně patří i návrh celního zákona, tisk 709, který vláda předkládá Národnímu shromáždění ke schválení. Nebude jistě na škodu věci, připomenu-li Národnímu shromáždění, že vládní návrh podobného druhu a obsahu, jako je celní zákon, a vůbec jakákoliv otázka týkající se cla, by vyvolaly v buržoasním parlamentě předmnichovské republiky napjaté ovzduší, plné srážek a bojů. Nelze nevzpomenout při této příležitosti na př. bouřlivé obstrukce parlamentu v r. 1927, vedené komunisty proti t. zv. agrárním clům. Proč tomu tak bylo? Proto, že clo v kapitalistické republice bylo jen jedním z nástrojů třídního útlaku, jedním z prostředků sloužících k ochuzování pracujících na jedné straně a k docílení maximálních zisků na straně druhé, jednou z forem neúprosného konkurenčního boje kapitalistů cizích a domácích. Protože to byli kapitalisté, kteří ovládali první republiku, sloužila přirozeně československá celní politika jejich zájmům a vyústila v politiku ochranářskou. Byla to tato celní politika, která se podílela na rozšíření a prohloubení hospodářské krise, mající na svědomí statisíce nezaměstnaných a hladových.

V našem k socialismu spějícím státě mají clo a celní správa podstatně jinou úlohu než za kapitalismu. Na místo funkce ochranné a fiskální nastupuje funkce kontroly, kde orgány celní správy se stávají důležitým činitelem při kontrole zahraničního obchodu. Clo přestalo být regulátorem dovozu a vývozu, neboť rozsah našeho zahraničního obchodu je určen národohospodářským plánem. Přesto si však clo podržuje velmi důležité místo v rozvíjení našich mezinárodních hospodářských styků ve smyslu naší mírové zahraniční politiky: přátelské spolupráce se všemi zeměmi světa za podmínek úplné rovnoprávnosti a nejvyšších vzájemných výhod. (Předsednictví převzal místopředseda Fiala.)

Je tedy jasné, že těžisko celní správy není již v oboru ministerstva financí, nýbrž v oboru ministerstva zahraničního obchodu. Jak provádí celní správa tuto svou kontrolní funkci? Je třeba si uvědomit, že jsou to celníci, kteří jako první hospodářský orgán v tomto státě mají příležitost prohlédnout zboží dovážené z ciziny, zjistit jeho stav, obal i obsah, porovnat dovážené zboží s fakturami a ohláškami. Jako první mohou upozornit na závady co do množství i co do kvality a zařídit správné zacházení a uskladnění zboží. Rukama celníků jako posledních naších hospodářských orgánů prochází zboží, které vyvážíme do ciziny. Je to celkem asi 1.000 celních zaměstnanců, kteří jako poslední provádějí kvalitářskou kontrolu a sledují, zda množství a kvalita zboží odpovídá fakturaci, zda lepší kvalitou zboží, než je fakturována, neunikají nám devisy do ciziny. Celníci dbají o to, aby vyvážené zboží bylo vypraveno tak, aby došlo včas a v dobrém stavu na místo určení, a tak zabraňují reklamacím, z nichž vyplývají značné škody pro naše národní hospodářství.

Záleží proto mnoho na tom, jaké kádry máme v celní správě. Zde je třeba podtrhnout, že v tomto ohledu nejsme na tom právě nejlépe. Průměrný věk zaměstnanců celní správy činí 45-50 let. Na zaměstnance celní správy se klade veliký požadavek, pokud jde o znalost právních i obchodních předpisů, zbožíznalství a jiné vědomosti. Přestárlé kádry celních zaměstnanců se však špatně doplňují s ohledem na obtížnost služby s velikými nároky na odborné znalosti. Bude proto třeba v tomto ohledu věnovat celní správě více pozornosti.

Organisace celní správy, provedená vládním nařízením č. 27/1952 Sb., odpovídá nové funkci cla a novým úkolům celní správy. Tímto nařízením byla sice provedena nová organisace celní správy, avšak právní podklad pro její výkon nebyl změněn. Správa celních věcí a celního řízení se nadále řídí celním zákonem č. 114/1927 Sb. Proto navrhovaná osnova celního zákona má vyjádřit nové úkoly celní správy, má vybudovat nové instituce odpovídající potřebám dnešního hospodářského života, má přizpůsobit celní kontrolu a celní řízení nové funkci cla a celní správy.

Osnova celního zákona obsahuje pouze rámcová ustanovení. Všechny podrobnější předpisy k provedení zákona budou vydány nařízeními.

Rozpočtový výbor projednal ve své schůzi konané dne 21. dubna t. r. vládní návrh celního zákona a usnesl se doporučit jej plenu Národního shromáždění ke schválení s těmito změnami:

V § 5 odst. 1 v první řádce se slovo "pobočky" nahrazuje slovem "odbočky".

V § 14 je znění odstavce 2 změněno takto: "Celní účastník jedná sám nebo prostřednictvím zástupce. Jsou-li pochybnosti, musí zástupce prokázat své oprávnění písemnou plnou mocí." (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme k hlasování. Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém vládním návrhu podle výborové zprávy.

Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění výborové zprávy, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji, to je většina. Tím Národní shromáždění schválilo vládní návrh celního zákona.

Tím je vyřízen 2. bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru ústavněprávního k vládnímu návrhu zákona o státním požárním dozoru a požární ochraně (tisk 713).

Zpravodajem je posl. František Svoboda, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Fr. Svoboda: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Projednávání státního rozpočtu na rok 1953 i rozprava o něm znovu jasné ukázaly další veliké budovatelské úspěchy, jichž bylo dosaženo při pokračující socialistické výstavbě našeho státu. Přesvědčivě se ukázal mohutný rozmach tvůrčích sil pracujícího lidu na všech úsecích našeho národního hospodářství. Bouřlivým tempem roste průmyslová výroba, jejíž základna se rozšiřuje o nové, další závody. Revolučním přerodem prochází naše zemědělství na vesnicích, rostou další tisíce velkých hospodářských objektů v JZD, ve strojních stanicích a na státních statcích. Stále více se rozšiřuje síť škol, vědeckých, zdravotnických a kulturních ústavů a středisek. Přibývají tisíce bytových jednotek, budují se celá velká sídliště.

S vítězně postupující socialistickou výstavbou naší země vystupuje se vší naléhavostí do popředí úkol ještě důsledněji střežit a chránit všechno to bohatství, vytvořené nadšeným úsilím pracujícího lidu, před všemi škodami a ztrátami.

Velmi těžce je poškozováno naše národní hospodářství častými požáry. V roce 1952 zaznamenáváme více než 8.000 požárů, jimiž vznikla našemu hospodářství škoda téměř 3/4 miliardy Kčs. To znamená, že každou hodinu jsou požáry tráveny hodnoty za 80.000 Kčs. Podle statistiky o příčinách vzniku požárů každý devátý požár vzniká neopatrností občanů. Velký počet požárů je zaviněn také dětmi do 6 let, které jsou ponechávány bez dozoru dospělých.

Značná část požárů vzniká však také lajdáctvím a nedodržováním základních protipožárních opatření. V neposlední řadě je to také třídní nepřítel a jeho agenti, pro něž je žhářství jedním z prostředku záškodnické činnosti, aby brzdili a poškozovali budování socialismu.

Je proto nezbytně nutné zlepšit ochranu všech hospodářských hodnot, zorganisovat požární ochranu na nejširší masové základně, vychovávat občany k opatrnosti, bdělosti a ostražitosti, aby bylo zabráněno škodám a znemožněna v zárodku škůdcovská činnost třídních nepřátel, vybudovat širokou a hustou síť domovních a závodních požárních hlídek a zpevnit organisaci požární ochrany zřízením státního požárního dozoru.

Vládní návrh zákona o státním požárním dozoru a požární ochraně, jak je předložen Národnímu shromáždění, představuje právní podklad pro novou úpravu organisace naší požární ochrany, kterou je nutno vybudovat po všech stránkách tak, aby mohla splnit všechny úkoly při výstavbě socialismu a zvyšování bezpečnosti a obranyschopnosti státu.

Dosavadní zákon č. 62 z r. 1950 o ochraně před živelními pohromami, i když znamenal velký krok vpřed v boji proti požárům, dnes již nestačí. Neumožňuje totiž ještě v plném rozsahu všeobecné operativní řízení požární ochrany a stálý dohled na ni ve formě t. zv. státního požárního dozoru, nýbrž předpokládá při všech opatřeních požární ochrany ministerstva vnitra a národních výborů dohodu s příslušnými ústředními úřady.

Podle nynější úpravy náležejí věci požární ochrany včetně požárního dozoru do působnosti národních výborů, které je vykonávají v rámci referátů pro vnitřní věci. Takové začlenění plnilo svoji úlohu v době reorganisace hasičstva, ale nyní už zdaleka neodpovídá potřebám dneška. Orgány požární ochrany v krajích a okresích dostávaly příkazy od předsedů národních výborů, od volených referentů, od přednostů referátů III a od nadřízených velitelství požární ochrany.