Skutočnosť, že naša vláda sa neochvejne usiluje o demokratické mierové riešenie nemeckej otázky, o mierové riešenie všetkých medzinárodných sporných vecí, je v najhlbšom súlade s mierovým úsilím nášho ľudu a náš ľud sväté mierové úsilie našej vlády odhodlane podporuje. (Potlesk.)

V pevnom somknutí Národného frontu ideme bojovať proti vlastným nedostatkom a podľa slov nášho nezabudnuteľného prezidenta Gottwalda budovať vlasť a tak posilňovať mier.

Vážené Národné shromaždenie! Klub poslancov Strany slovenskej obrody ma poveril vyhlásiť, že srdečne víta vládne vyhlásenie a že poslanci Strany slovenskej obrody s úplnou dôverou k našej vláde budú zaň svorne hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Štětka: Děkuji p. posl. Mjartanovi. Dalším řečníkem je posl. akademik Trávníček. Dávám mu slovo.

Posl. dr Trávníček: Vážený soudruhu presidente, vážené Národní shromáždění!

Vládní prohlášení je dokument mimořádné důležitosti, důsažnosti pro pracující inteligenci, a to proto, že podává všestranný obraz a hluboký rozbor všeho našeho společenského dění, vycházející z minulosti a soustavně zaměřený k současnosti a budoucnosti. Tento obraz a rozbor je nutkavým podnětem k tomu, aby naše inteligence kriticky a sebekriticky zvážila svou dosavadní činnost a vyvodila z ní důsledky pro svou činnost další.

Náš nezapomenutelný první dělnický president Klement Gottwald řekl na sjezdu Národní kultury v dubnu 1948 toto: "Třeba říci ke cti naší inteligence, že v dosavadním našem budování i v historickém únoru stála v naprosté většině pevně na straně lidu, na straně pokroku."

Převratná velikost doby, kterou prožíváme, vyžaduje, aby se inteligence, stojíc na straně lidu a pokroku, důsledně zbavila všech pozůstatků předmnichovské ideologie a obrozena nastoupila cestu novou, která je v plném souladu s novým dějinným obdobím obou našich národů, s obdobím lidové demokracie, rychle a neúchylně kráčející k socialismu.

Část naší inteligence se však ještě úplně nevymanila z isolace od celého společenského dění, v které byla za kapitalistické předmnichovské republiky. Zapomíná, že tato isolace by znamenala dnes totéž, co znamenala dříve, totiž přisluhování buržoasii, společenské třídě reakční, odumírající, nerozpakující se obětovat svým třídně sobeckým cílům existenci nejen našeho státu, nýbrž i obou našich národů.

Část naší inteligence si dosud plně neuvědomuje nutnost těsně se přimknout k nové vůdčí historické síle společnosti, k dělnické třídě, která plníc pod vedením Komunistické strany Československa svou významnou dějinnou úlohu v pevném svazku s drobným a středním rolnictvem, je tmelivým jádrem všech pracujících a umožňuje tak vytváření lidské společnosti, ve které je práce jedinou tvořitelkou trvalých lidských hodnot.

Jen v těsném spojení s dělnickou třídou může inteligence plnit své společenské poslání, může platně přispět k našemu socialistickému budování.

Je to tím naléhavější, že dělnická třída v čele všeho našeho pracujícího lidu "v nejčistší podobě uskutečňuje pokrokové ideály naší minulosti v souzvuku se soudobými ideály lidové demokracie a socialismu", kdy je dělnická třída "uchovatelkou a rozmnožovatelkou toho nejlepšího, co kdy národ vytvořil", jak řekl Klement Gottwald.

Vládní prohlášení připomíná naší inteligenci základní bytostný rozdíl mezi předmnichovským kapitalismem a socialismem, který dnes budujeme. Předmnichovský kapitalismus se jednostranně zaměřoval na oblast hospodářskou, kdežto oblast kulturní odsunul na starou zrezivělou kolej.

Socialismus naproti tomu rozvíjí rovnoměrně, souladně obě základní oblasti společenského dění, oblast hospodářskou i kulturní. Oběma těmto oblastem v duchu Stalinova základního ekonomického zákona socialismu vytyčuje stejný cíl, zajištění maximálního uspokojování neustále rostoucích potřeb celé společnosti.

Vládní prohlášení přesvědčivě poukazuje na důležitou okolnost, že úspěšný rozvoj naší průmyslové výroby po druhé světové válce znamená upevnění naší státní samostatnosti, poněvadž nás zbavuje závislosti na kapitalistickém Západě.

Máme všichni v živé paměti, že nacistická okupace znamenala velké nebezpečí též pro naši národní kulturu, největší nebezpečí v celých našich dějinách.

Tu se jasně ukazuje dialektická souvislost oblasti kulturní s hospodářskou. Jestliže dnešní úspěšná výstavba průmyslu, a to zásluhou dělnictva, upevňuje naši samostatnost, platí to zcela přirozeně též o výstavbě naší kultury. A je-li péče o kulturní oblast posláním inteligence, plyne z toho, že rozšíření a prohloubení veškeré dosavadní kulturní činnosti je vlasteneckou povinností naší inteligence.

Usilovnou a všestrannou péčí o kulturní výstavbu naší vlasti přispěje inteligence ke zvýšení životní úrovně všeho našeho pracujícího lidu, které zdůrazňuje vládní prohlášení a k jehož uskutečnění směřují všechna opatření v něm navrhovaná.

Vládní prohlášení obsahuje tak přímo i nepřímo pracovní, tvůrčí program inteligence, určuje náplň, úkoly její činnosti.

Úspěšný růst průmyslové a zemědělské výroby, který je předpokladem pro zvyšování hmotné životní úrovně pracujících, nezbytně vyžaduje od inteligence jako nositelky vědy a techniky, aby široce a hluboce rozvinula výzkum všech hospodářských hodnot, všeho toho, co souvisí s průmyslovou a zemědělskou výrobou, neboť předmnichovská buržoasie měla zájem jen o výzkum toho, co přímo zvyšovalo její kapitalistický zisk, a zcela pomíjela výzkumnictví ve prospěch pracujících. Výzkum hospodářských hodnot je jedním z hlavních úkolů Čs. akademie věd, Slovenské akademie věd a Zemědělské akademie, jejichž zřízení je historickým mezníkem v rozvoji československé vědy. Důležitým doplňkem tohoto významu je jednak vědecký výzkum na našich vysokých školách, jednak výchova vědeckých a odborných kádrů na nich.

Stále se zvyšující péče našeho státu o zdraví lidu vyžaduje nezbytně, aby se tato péče opírala o výsledky vědeckého bádání lékařského. Tu připadá důležitý úkol lékařským fakultám, a to nejen po stránce výzkumnické a odborně vzdělávací, nýbrž i co do výchovy nového typu lékařů, kteří by neviděli v pracujících zdroj svého blahobytného životního zajištění, nýbrž platné členy lidské společnosti, kterým mají obětavě a všemožně pomáhat, aby si plně zachovali svou tvůrčí pracovní schopnost a vnitřní uspokojení, životní radost z ní plynoucí.

Ta část vládního prohlášení, která se týče utěšeného růstu našeho školství, v které se zdůrazňuje potřeba zvýšení vzdělanostní úrovně, mimo jiné poskytnutím úplného středoškolského vzdělání veškeré naší mládeži, jasně vytyčuje důležité úkoly všem našim školským pracovníkům v nejširším smyslu. Při plnění těchto úkolů nechť jsou si vědomi toho, že je socialismus nikoliv pouze nový, jiný společenský řád než kapitalismus, nýbrž řád vyšší, který usiluje o rozvoj nejvyšších kvalit lidských, o rozvoj všeho toho, co je v člověku krásného, vpravdě lidského, co jej povznáší, zušlechťuje. Naší vychovatelé nechť jsou si vědomi toho, že se rozvíjením rozumové stránky lidské rozvíjí též stránka citová a volní, neboť cit a vůle jsou výsledkem, odrazem rozumové, poznávací stránky lidského duševna. Vědění, poznání formuje povahu člověka, z něho pramení cit lásky, důvěry, oddanosti atd. stejně jako cit nenávisti, odporu atd., a řídí, usměrňuje lidské chování a jednání.

Připomeňme si, že osvobození celého světa od barbarského nacismu a fašismu sovětskou armádou a všemi sovětskými lidmi je výsledek nejen vyspělého válečného umění, nýbrž i vrcholného hrdinství a bezmezné obětavosti, výsledek nejen poznání, nýbrž i vřelého citu a pevné vůle. A připomeňme si našeho Julia Fučíka a všechny ty hrdinné bojovníky za svobodu naší vlasti, jejichž je Fučík prototypem.

Naši vychovatelé mají čestný a odpovědný úkol vzdělávat a vychovávat člověka pro socialismus, člověka socialistického, milujícího svou vlast a národ a prodchnutého úctou a vážností ke všem ostatním národům na světě.

Vládní prohlášení s důrazem poukazuje na neustálý růst společenských, kulturních potřeb našich pracujících, ušlechtilé zábavy, návštěvy kin, divadla, koncertů, uměleckých výstav, vzdělávacích přednášek, poslechu rozhlasu, četby krásného i odborného písemnictví. Tento pozoruhodný jev našeho společenského života žádá nezbytně rozvoj osvěty, rozvoj našich společenských věd, veškerého umění, celé naší duchové kultury. Její pěstitelé, osvětoví pracovníci, vědci, spisovatelé a umělci musí mít na paměti, že jsou-li pracující spotřebiteli kultury, jejími nositeli, je třeba, aby tato kultura svým duchem, svou náplní byla lidová, národní. To naprosto neznamená snížení její úrovně, nýbrž naopak zvýšení její kvality a tím úkonnosti. To znamená zbavit naši kulturu všech rysů úpadkovosti, které v ní vznikly za předmnichovské republiky. Vynikající znalec naší kultury, její velký tvůrčí představitel a strážce pokrokových tradic kulturních, president Čs. akademie věd Zdeněk Nejedlý řekl na večeru kulturních pracovníků koncem května 1945, že dekadentní úpadková kultura v předmnichovské republice "vykopala přímo propast mezi sebou a lidem, který tak zůstával vně všeho tohoto dění". To bylo v zájmu buržoasie, která tím chtěla odvrátit pozornost od skutečného života, který přinášel pracujícím, vlastním představitelům národa, jen strádání a utrpení.

Naléhavým úkolem všech kulturních pracovníků je proto jednak vymýtit všechno to, čím kultura sloužila předválečné buržoasii, co má na sobě pečeť úpadkovosti, jednak plně rozvíjet a nově vytvářet všechno to, co slouží všem pracujícím, co podporuje výstavbu socialismu, co přispívá k výchově socialistického člověka. Tento úkol je mnohem obtížnější, než bylo přisluhování nemohoucné odumírající buržoasii, neboť je třeba kultury živé, pevné spjaté s životem a s národem, kultury obsahem socialistické, formou národní, kultury tvořivé, posilující a zušlechťující. Tento úkol je však svrchovaně nutný, protože hoví životním potřebám a zájmům obou našich národů.

Pracující inteligence radostně vítá se všemi pracujícími vládní prohlášení jako neklamný důkaz o tom, že je veškeré naše společenské dění vedeno a řízeno tak, aby byl naplněn základní ekonomický zákon socialismu, vyslovený velkým Stalinem.

V celé dlouhé historii lidstva teprve socialismus, nejprve v Sovětském svazu, prohlásil péči o každého pracujícího člověka za základní cíl společenského řádu. Teprve socialismus ústrojně spojuje hospodářskou oblast společenského života s oblastí kulturní, neboť se buduje na vědeckém poznání přírody, lidské společnosti a jejich vývoje. A tak věda a s ní spjatá technika nabývá v socialismu životní důležitosti. Z toho přirozeně vyplývá i důležitost umění, které podává podle Lenina věrné poznání skutečnosti jako věda, jenže v uměleckých obrazech.

Výmluvným důkazem životního významu vědy, techniky a umění pro vývoj lidstva je Sovětský svaz. To přetvoření zchátralé carské říše za krátkou dobu v kvetoucí mohutný socialistický Sovětský svaz, ty velkolepé stavby komunismu, to je triumf vědy a umění v nedílné spojitosti s tvůrčí prací a s velkou iniciativou dělnické třídy. (Potlesk.) Komunistická strana Československa jako vedoucí a odpovědná síla našeho národního a státního dění a naše vláda soustavně vytvářejí žádoucí předpoklady pro neustálý rozvoj naší kultury. Naši pracující inteligenci čekají proto velké a odpovědné úkoly v oblasti vědy, techniky a všeho umění.

Česká a slovenská inteligence získala si čestné místo v kulturním vývoji obou našich národů, vytvořila pokrokové tradice, ale nikdy v celé její historii nepřipadlo jí tak významné poslání, nikdy neměla takové pracovní a tvůrčí možnosti jako dnes, kdy prožíváme novou, slavnou epochu našich dějin. Význam tohoto poslání se zvyšuje v dnešní době tím, že je kulturní výstavba naší republiky, stejně jako výstavba hospodářská, důležitým přínosem českého a slovenského lidu k úsilí o udržení a upevnění světového míru. (Předsednictví převzal místopředseda dr Polanský.)

Při plnění svých úkolů může se pracující inteligence opírat o bohaté a cenné výsledky a zkušenosti sovětské vědy, techniky, sovětského umění a o přímou vydatnou i ochotnou pomoc sovětských přátel. Sovětští vědci, technikové, spisovatelé a umělci významným podílem přispěli k obrovité výstavbě Sovětského svazu a proto si získali úctu a vážnost všeho sovětského lidu. Česká a slovenská pracující inteligence vidí v sovětské inteligenci svůj světlý vzor. Pracující inteligence je vděčna za to, že dnes není odstrkovanou pastorkyní, jako byla v řádě kapitalistickém, kdy mohla mít jen pocit pokořujícího služebnictví a přisluhovačství. Pracující inteligence s vnitřním uspokojením vidí soustavnou péči naší republiky o veškeru kulturu, vidí, jak si naše republika cení práce všech kulturních pracovníků. Chce se ukázat hodnou důvěry, kterou jí věnuje dělnická třída, a chce proto plnit své důležité poslání s plným vědomím toho, že přispívá k budovatelskému dílu společnému, jehož ušlechtilým cílem je přinést všem pracujícím radost, štěstí a mír. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Pelikán. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Pelikán: Soudruhu presidente, soudružky a soudruzi!

Za předmnichovské kapitalistické republiky si mládež zpívala tehdy populární Ježkovu satirickou píseň "Vousatý svět", v níž se mimo jiné říkalo: "Dávno, pradávno už nezáleží na mládeži." Tato píseň, zesměšňující přehlíživé a cynické stanovisko vládnoucí třídy k mládeži, vyjadřovala pravdivě tehdejší skutečnost. Buržoasii na mládeži opravdu nezáleželo a žádná buržoasní vláda se k mládeži neobracela. Nebylo také proč. Což se mohly ucházet o podporu mládeže vlády, které nedovedly mladým lidem nabídnout nic jiného než nezaměstnanost, bídu a omezování vzdělání?

Prohlášení naší vlády, přednesené včera jejím předsedou soudruhem Širokým, názorně ukazuje zcela jiný poměr lidově demokratické vlády k mládeži. Lidově demokratická vláda může směle předložit mládeži a všemu lidu bilanci toho, co pro mládež už vykonala, a současně vytyčit program, který mladým lidem dává nejširší možnosti k rozvinutí všech jejich schopností. Proto také vždy ztroskotaly a i v budoucnu hanebně ztroskotají všechny pokusy náhončích reakce, vlákat mládež pod různými záminkami do starého kapitalistického chomoutu. Vždyť co by chtěli tito zastánci "starých zlatých časů" nebo t. zv. západnického způsobu života nabídnout mládeži za její dnešní světlý život. Chtěli by snad našim mladým dělníkům poskytnout třeba takovou perspektivu, jaké se těší miliony nezaměstnaných v kapitalistických a koloniálních zemích, o jejichž těžkém životě jsme se dověděli z názorných fakt, z jejich vyprávění na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti, kde jsme měli příležitost mluvit s mladými lidmi z celého světa a mohli jsme si vzájemně vyprávět o svém životě a o tom, jak vypadají jejich podmínky. Tam jsme mohli vidět, jak mladí lidé z těchto zemí přijímají vyprávění o našem dnešním životě dychtivě a radostně jako ztělesnění přání, o nichž zatím oni jen sní a za jejichž splnění s velkými oběťmi bojují. Tam jsme se mohli dovědět o milionech nezaměstnaných, z nichž na př. v západním Německu a v USA 30-50% tvoří mládež, o tom, že na př. v Italii mají zemědělští dělníci práci jen 20-30 dní do roka, o tom, jak milionům mládeže je zabráněno získat vzdělání, takže v zemích Afriky, Blízkého a Středního východu a Jihovýchodní Asie připadají na každých 20 lidí jen 3, kteří umějí číst a psát. Mladí lidé ze Spojených států amerických nám vyprávěli s trpkostí, že na vysokou školu se nedostane nikdo, byť sebenadanější, kdo nemůže zaplatit 1500-2300 dolarů ročně. Mohli jsme si učiniti představu o náplni amerického školství, kde tak zvané školní rady USA doporučují pro studenty takové soutěže, jako na př. kdo nabere do úst největší množství žvýkací gumy, kdo nejdále doplivne, kdo vykouří současně nejvíce cigaret, kdo víc ztluče bičem černocha a podobně. Tam při srovnání těchto dvou světů jsme si ještě více než zde doma uvědomili, jak krásný a lidský je proti onomou dusnému kapitalistickému světu náš život, plný rušné práce, s jasnou perspektivou, s bohatým kulturním a soudružským prostředím a s neomezenými možnostmi pro mladé lidi vzdělávat se a uplatnit se na odpovědných místech v politickém, hospodářském a kulturním životě. S jakou hrdostí jsme tím více svým zahraničním přátelům vyprávěli o své vlasti a s jakou dvojnásobnou láskou jsme se do ní vrátili s odhodláním pracovat ještě úsilovněji pro její další rozkvět a být bděle na stráži její svobody.

A bude opravdu zapotřebí všech talentů naší mládeže, všech smělých, obětavých a nadšených chlapců a děvčat, abychom nastoupili k útoku na nejdůležitějších úsecích budování socialismu, jak nám je určuje vládní prohlášení. Cožpak může být lepšího úkolu pro odvážného mladého člověka, než vyrvat zemi - ať již jako mladý horník nebo geolog - její ohromné bohatství uhlí a rudy a dát je lidem pro zlepšení jejich života, nebo pustit do nesčíslných tepen naší republiky nové proudy elektrické energie, nebo dát lidem do rukou užitečné, kvalitní a vkusné výrobky, jež budou probouzet hrdost nad dovedností člověka a jež se stanou i pýchou naší země za hranicemi.