Dalším předpokladem svobodného a demokratického výkonu volebního práva je, aby volby byly organisovány a kontrolovány samotnými občany. V našem lidově demokratickém státě řídí provádění voleb příslušné volební komise, které jsou složeny ze zástupců lidu. Pro volbu do každého národního výboru se vytváří v zájmu důsledné demokratičnosti trojí druh volebních komisí. Okrskové volební komise, společné pro volby do národních výborů všech stupňů pro každou volební místnost, obvodní volební komise pro každý volební obvod a volební komise krajské, okresní, městské a místní, které řídí volbu do příslušného národního výboru a rozhodují o stížnostech na nesprávný postup ve volbách. Aby mohly být demokraticky vyřizovány stížnosti i v obcích do 400 obyvatel, zřizují se v těchto obcích jak místní, tak obvodní volební komise, třebaže se obě vztahují na celou obec. Veliké množství komisí, jejich složení z osob, které mají důvěru občanů, je dalším rysem důsledného demokratismu našeho volebního řádu. Je to záruka, že již ve volebních komisích bude velké množství voličů, kteří se budou vyjadřovat o každém navrhovaném kandidátu a zajišťovat, aby skutečně nejlepší občané z řad dělníků, malých a středních rolníků a příslušníků pracující inteligence se dostali do národních výborů, aby bylo pamatováno na zastoupení žen a dodržování zásady naší národnostní politiky. Kandidáti do místního národního výboru nemohou být proto členy volební komise téhož stupně. Tímto způsobem se zajišťuje důsledné poznání každého navrhovaného kandidáta velkou částí voličů, prostřednictvím malých obvodů a volebních komisí jej poznají postupně všichni voliči a svobodně pak mohou se pro něj rozhodnout. Jaký je to rozdíl proti volebním řádům kapitalistických států, kde kandidáti nejsou vybíráni lidem, ale majiteli bank, koncernů a statkáři. Zákon zajišťuje, aby každý volič mohl uplatnit své volební právo, a proto při určování volebních okrsků a volebních místností přikazuje mít zřetel na to, aby voličům byl výkon volebního práva co nejvíce usnadněn.

Volební okrsky se utvoří zpravidla tak, aby zahrnuly asi 1000 voličů. Pro vzdálené osady nebo části obce lze utvořit samostatné volební okrsky, je-li v nich aspoň 50 voličů. Takové zvláštní volební okrsky lze zříditi dále v nemocnicích, porodnicích, sanatoriích, v ústavech pro přestárlé, v podobných zařízeních a ústavech, jakož i u útvarů ozbrojených sborů. Všechna tato opatření zajišťují, aby volby byly organisovány a kontrolovány samotnými občany. Naproti tomu v buržoasním státě se volby provádějí pod kontrolou byrokratických orgánů nebo pod kontrolou osob ustanovených takovými byrokratickými, vrchnostenskými orgány. (Předsednictví převzal místopředseda Žiak.)

Základní zárukou naprosté demokratičnosti naší volební soustavy je, že občan našeho státu, který má právo volit, vystupuje ve všech stadiích voleb aktivně a tak se stává skutečným prověřovatelem a garantem výkonu všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Volby od jejich vyhlášení a zřízení volebních komisí přes navrhování a zaregistrování kandidátů až k výkonu hlasovacího práva se tak stávají v podstatě věcí všeho československého pracujícího lidu. Tvůrčí aktivita našeho lidu při volbách je zajišťována jak zřízením volebních obvodů, tak celým postupem při navrhování a zaregistrování kandidátů.

Volby do národních výborů se konají podle volebních obvodů a ve volebním obvodu se volí jeden člen národního výboru. Volební obvod se vytváří tak, že příslušná rada národního výboru rozdělí počet obyvatelstva číslem stanoveným v návrhu volebního řádu. Přitom však nesmí být překročen nejvyšší nebo snížen nejnižší počet členů národního výboru, uvedený v návrhu volebního zákona. Současně se sleduje, aby volební obvody byly malé, a tak umožněno stálé spojení členů národních výborů se svými voliči. Tak na př. pro volby do obvodních národních výborů v Praze vytvářejí se volební obvody na 500 obyvatel, nejméně 35 a nejvíce 150 volebních obvodů, pro volby do ONV na 1000 obyvatel, nejméně 35 a nejvíce 60 volebních obvodů, a pro volby do krajských národních výborů stanoví se obvody na 7000 obyvatel, nejméně však 50 volebních obvodů. Toliko malé obce do 400 obyvatel tvoří jeden volební obvod, z něhož se volí 9 členů MNV. Od volebních obvodů je třeba rozlišovat volební okrsky. Volební okrsky se zřizují pro přijímání hlasovacích lístků a pro sčítání hlasů. Za tím účelem se rozdělí území každé obce na volební okrsky, které jsou společné pro volby do národních výborů všech stupňů.

Kandidáti pro volbu do národních výborů jsou kandidáty Národní fronty jakožto svazku dělníků, rolníků a pracující inteligence. Národní fronta jako bojový blok KSČ, ROH, ČSM, Čs. strany socialistické, Čs. strany lidové, Strany slovenské obrody, Strany slobody a ostatních organisací bezpartijních bude navrhovat za kandidáty nejlepší dělníky, členy JZD, drobné a střední rolníky a příslušníky pracující inteligence. Návrhy na kandidáty Národní fronty předkládají shromáždění dělníků, rolníků a ostatních pracujících na závodech, úřadech a vesnicích a shromáždění vojáků a ostatních ozbrojených sborů. Kandidáti jsou navrhováni pro jednotlivé volební obvody. Pro každý volební obvod může být navržen jeden nebo více kandidátů. Pro volby do MNV v obcích do 400 obyvatel, které tvoří jeden volební obvod, může být navrženo 9 nebo více kandidátů. Po projednání návrhů kandidátů následuje jejich registrace u obvodní volební komise. Kandidáti jsou přihlašováni k registraci Národní frontou podle volebních obvodů. Nikdo nemůže být pro volbu do téhož národního výboru kandidován ve více než jednom volebním obvodu. Proti odmítnutí registrace lze podat stížnost do dvou dnů volební komisi pro volbu příslušného národního výboru, do něhož je občan kandidován. Rozhodnutí této volební komise je konečné. Zákon zaručuje, že každá organisace pracujících a každý občan ČSR má právo svobodně agitovat pro zaregistrované kandidáty v tisku, na schůzích a jiným způsobem.

Naproti tomu v buržoasních státech jsou volby organisovány a pod kontrolou monopolů a jimi ovládaných politických stran. Pracující lid se nemůže účastnit ani navrhování kandidátů buržoasních stran, ani důsledné kontroly voleb. Buržoasie ovládá tisk, rozhlas a jiné prostředky agitace. Dělnická třída a demokratické síly v kapitalistických zemích jsou vystaveny při výkonu voleb neomezenému počtu překážek (násilí, teror, zastrašování, skládání záloh pro kandidáty, systém předvoleb a j.). Typickým příkladem jsou volby v USA. Kandidáti pokrokových a demokratických sil země jsou vystaveni teroru a násilí fašistických organisací. Nákladná volební kampaň je určena k oklamání lidu, aby na dlouhou dobu jedna ze stran, stejně poslušných amerických monopolistů, si zajistila moc. Pracující lid nezná osoby, které volí, poněvadž těžiště voleb tkví v předvolební rvačce oficiálních zástupců soupeřících stran, kteří se vzájemně obvinují z úplatkářství, defraudací a pod. V té době současně putují zástupci smutně proslulého McCarthyho výboru amerického senátu od města k městu, vyšetřují a persekvují stovky nevinných lidí, vyhazují je na dlažbu, zavírají do kriminálu pod záminkou boje proti komunismu. K zesílení teroru jsou zápasícími stranami používány dále pololegální zločinecké organisace. Tak tedy vypadá ta americká demokracie, nehledě k tomu, že podle jejich volebních řádů jsou volby nepřímé a nerovné. To vše vytváří situaci, že monopoly mají rozhodující hlas ve všech obdobích voleb a že buržoasní zastupitelské orgány se stávají poslušným nástrojem zájmů nejreakčnější části buržoasie.

Zásadami socialistického demokratismu jsou naplněna také ustanovení zákona o způsobu volby a hlasování. Jednoduchý a demokratický způsob voleb zaručuje, že volby vyjádří skutečnou vůli voličů. K platnosti volby se vyžaduje účast alespoň poloviny voličů ve volebním obvodě. Zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu všech platných hlasů ve volebním obvodě. V obcích do 400 obyvatel je z kandidátů, kteří obdrželi nadpoloviční většinu platných hlasů, zvoleno 9 kandidátů s největším počtem hlasů. Neplatné jsou jedině hlasovací lístky, které nejsou na předepsaném tiskopise. Volič hlasuje tak, že na hlasovacím lístku ponechá jméno kandidáta, pro něhož hlasuje. Ponechá-li na hlasovacím lístku více kandidátů než má být zvoleno, považuje se hlasovací lístek za odevzdaný pro prvního neškrtnutého kandidáta, resp. neškrtnuté kandidáty. K jménům, připsaným na kandidátní listiny, se nepřihlíží. Nedosáhl-li kandidát ve volebním obvodě nadpoloviční většiny platných hlasů nebo bylo-li v obci do 400 obyvatel zvoleno všech 9 členů MNV, konají se do 14 dnů nové volby kandidáta nebo zbývajících kandidátů.

Dalším výrazem skutečného demokratismu našich nových zákonů je právo voličů odvolat člena národního výboru, který zklamal jejich důvěru. Tím je zaručeno uplatnění práva kontroly voličů vůči členům národního výboru. Pro odvolání platí pak tytéž zásady jako pro volbu. Voličům se tu dává právo rozhodnout o svém zástupci nejenom jednou za volební období tří let, ale kdykoliv během volebního období odvolat svého zástupce a vyslat do národního výboru jiného, který bude lépe plnit své úkoly který bude lépe spojovat své voliče s národním výborem. Takovou zásadu může přijmout jenom důsledná socialistická demokracie.

Všechna tato opatření zajišťují, aby výsledky voleb plně odpovídaly projevené vůli voličů a aby byl zvolen v každém volebním období skutečný představitel svých voličů.

Naproti tomu v buržoasních státech volič končí svou úlohu výkonem volebního práva. Jakmile jsou volby provedeny, buržoasie používá všech prostředků, aby udržela lid daleko od vlivu řízení státu. Proto dokonce zakazuje zvoleným zástupcům přihlížet k pokynům voličů. Tak buržoasní ústava předmnichovské republiky měla výslovné ustanovení, že člen Národního shromáždění nesmí od nikoho přijímat příkazy. A tento zákaz v praxi znamenal, že poslanec nesměl přijímat příkazy od svých voličů, čímž buržoasie zbavovala poslance odpovědnosti vůči voličům, aby jej svazovala naprostou závislostí na finanční oligarchii. Tím si právě buržoasie zajišťovala, aby zvolení zástupci byli poslušnými nástroji zájmů monopolů a jimi ovládaných politických stran.

A konečně za porovnání stojí také volební řád buržoasní předmnichovské Československé republiky, podle něhož se tehdy volilo do obcí. Na předním místě tohoto kapitalistického volebního řádu bylo ustanovení, že voleni býti nemohou a mandát ztrácejí ti, kteří jsou v konkursu, ve vyrovnání, kteří se potulují bez prostředků a připadají na obtíž veřejné dobročinnosti. Tak se buržoasie vypořádala s občany, kterým nedovedla zajistit práci. Volební právo neměli příslušníci branné moci a ozbrojených sborů. Dohoda vládních volebních stran, které navrhly v obci takový počet kandidátů, aby odpovídal počtu členů obecního zastupitelstva, stačila podle kapitalistického volebního zákona k tomu, aby odpadly volby. Námitky proti volbám muselo podepsat, aby se o nich rozhodovalo, tolik voličů, kolik jich bylo třeba k podpisu kandidátní listiny. A přitom rozhodoval o nich byrokratický dohlédací úřad, ve skutečnosti okresní hejtman. Naproti tomu byla dána možnost dohlédacímu úřadu, aby sám provedl úřední volby, shledal-li jejich nesprávnost. A vyvrcholením všech těchto omezení buržoasních práv a svobod lidu bylo t. zv. potvrzování obecního starosty. Jeho volba sama nic neznamenala. Teprve od potvrzení dohlédacího úřadu, t. j. okresního hejtmana a ministra vnitra, představitelů vládnoucí buržoasie, mohl starosta vykonávat svou funkci. A když starosta, zvolený třeba největším počtem hlasů, nebyl těmto držitelům moci vhod, nebyl potvrzen a celý výsledek voleb byl zmařen. A pro takový případ volební řád měl ustanovení, že ten, jehož volba nebyla potvrzena, nemůže pak po dobu tří roků být ani starostou ani náměstkem. A nově zvolení členové obecního zastupitelstva byli povinni provést novou volbu starosty a jeho náměstků ve schůzi, kterou svolal byrokratický dohlédací úřad. A jestliže nebyl v nové volbě zvolen občan, který by vyhovoval požadavkům dohlédacího byrokratického úřadu, ve skutečnosti okresního hejtmana, pozbývala platnosti volba všech členů obecního zastupitelstva a dohlédací úřad dosadil do obce správní komisi nebo vládního komisaře.

A nejhlubší zásah do volebního práva znamená zákon o rozpuštění politických stran. Na základě něho zástupci z řad pracujících byli zbaveni svých mandátů. V t. zv. druhé republice na základě takového zákazu byla rozpuštěna KSČ a všichni její zástupci v Národním shromáždění, zemích, okresech a obcích byli zbaveni mandátů.

Tak vypadala v praxi vyhlášená zásada předmnichovské buržoasní ústavy, že lid je jediným zdrojem veškeré státní moci a všichni občané že jsou si před zákonem rovni.

Ne v poslední řadě je demokratičnost naší volební soustavy zaručena i tím, že všechny náklady na volby v našem státě hradí stát. Naproti tomu v buržoasních státech finanční monopoly svými penězi rozhodují o kandidátech a výsledcích voleb. Boj pokrokových stran, především komunistické strany v kapitalistických zemích, jejichž peněžní prostředky jsou dány jen příspěvky členů a dary pracujících, je tím značně omezen. Tak buržoasie svými penězi korumpuje celou volební mašinérii a zajišťuje, aby se volby nestaly skutečným výrazem projevené vůle lidu.

Soudružky a soudruzi, bratři a sestry!

Demokratické principy naší volební soustavy vytvářejí všechny předpoklady pro to, aby se volby staly velkou školou politické výchovy a aktivního zapojení občanů státu do diskuse o základních otázkách výstavby socialismu a boje za upevnění míru, aby ve volební kampani co nejvíce lidí si uvědomilo svou odpovědnost za řízení státu a tvůrčím způsobem uplatňovali i v budoucnosti svůj podíl při plnění všech úkolů našeho lidově demokratického státu a konečně aby si pracující v otevřené diskusi a velké kampani kritiky a sebekritiky na konkrétních otázkách výstavby obcí, okresů a krajů a na ostatních základních otázkách naší státní politiky uvědomili hlubokou souvislost a totožnost svých vlastních zájmů a potřeb s kolektivními zájmy a potřebami státu. Tak naše volby zajistí další rozmach politické a pracovní aktivity a vlasteneckého nadšení našeho lidu v budoucí činnosti národních výborů - místních orgánů státní moci.

Ústavně-právní výbor Národního shromáždění schválil předložený návrh zákona o volbách do národních výborů jednomyslně a doporučuje jej ke schválení Národnímu shromáždění s pevným přesvědčením, že provedené volby do národních výborů upevní morálně politickou jednotu pracujícího lidu měst i venkova a tak zajistí ještě více sílu, obranyschopnost a nezávislost naší vlasti, spějící k socialismu. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďakujem pánu zpravodajcovi posl. dr Bartuškovi.

K prejavu sa prihlásil pán predseda vlády Viliam Široký. Prosím pána predsedu vlády, aby sa ujal slova. (Prítomní povstávajú. - Dlhotrvajúci búrlivý potlesk.)

Predseda vlády V. Široký (uvítaný búrlivým potleskom): Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, bratia a sestry!

Vláda republiky Československej predložila Národnému zhromaždeniu osnovu ústavného zákona o národných výboroch, osnovu zákona o národných výboroch a osnovu zákona o voľbách do národných výborov na prerokovanie a schválenie. Nech mi je dovolené požiadať poslancov a poslankyne Národného zhromaždenia, aby o predložených osnovách zákonov rokovali s vedomím ich historického významu pre ďalší vývin nášho ľudovodemokratického štátneho zriadenia, pre ďalšiu hospodársku a kultúrnu výstavbu nášho štátu.

Na vypracovaní osnov zákonov mali tvorivú účasť široké masy pracujúceho ľudu našej republiky. V ich dnešnom znení sa odrážajú cenné výsledky všenárodnej diskusie. Skutočnosť, že pripravujeme voľby s najdôslednejším uplatňovaním demokratického volebného poriadku, že podstatne zvyšujeme význam národných výborov ako miestnych orgánov štátnej moci a uskutočňujeme reformu národných výborov, ktorá vychádza zo skúseností získaných od oslobodenia našej vlasti a zo skúseností najdemokratickejšej sústavy štátneho zriadenia Sovietskeho sväzu, ďalej skutočnosť, že príslušné osnovy boli predložené robotníkom, roľníkom a pracujúcej inteligencii na všenárodnú diskusiu - to všetko svedčí o tom, že sme v budovaní ľudovodemokratického štátu a v rozvíjaní demokracie v našej republike dosiahli dôležitý medzník, že na ceste k socializmu vstupujeme do obdobia ďalšieho prehĺbenia demokratických základov nášho zriadenia.

Nastolenie ľudovodemokratického zriadenia v našej republike bolo výsledkom úporného boja robotníckej triedy a pracujúceho ľudu o štátnu moc, o zabezpečenie skutočnej vlády ľudu. Pracujúci ľud, ktorý pod vedením Komunistickej strany Československa viedol hrdinský boj proti nacistickým okupantom a mal v dobrej pamäti podlú zradu českej a slovenskej buržoázie, usiloval o nastolenie takého štátneho zriadenia v oslobodenej republike, ktoré mu poskytne záruky, že sa vlády opäť nezmocní malá menšina kapitalistických vykorisťovateľov, ako tomu bolo po prvej svetovej vojne. Takouto štátnou formou teda nemohla byť buržoázna demokracia s jej byrokratickým, ľudu cudzím štátnym aparátom. V ľudovodemokratickom štáte našiel sa nový typ štátnej formy, ktorý v nových historických podmienkach odpovedal potrebám a požiadavkám pracujúceho ľudu.

Jedným zo základných pilierov ľudovodemokratického zriadenia stali sa národné výbory, ktoré organizovali boj proti okupantom a ktoré sa po oslobodení stali miestnymi orgánmi štátnej moci. Znárodnením kľúčových odvetví národného hospodárstva boli utvorené ekonomické základy ľudovodemokratického štátu ako štátu nového typu, v ktorom si ľud sám zákony dáva, svojimi zástupcami ich uskutočňuje a ich uskutočnenie kontroluje. Boj za nastolenie ľudovodemokratického zriadenia a dôsledné vybudovanie ľudovodemokratického štátu podľa zásad prijatých v Košickom vládnom programe, boj, na čele ktorého stála Komunistická strana Československa, vytvoril najpriaznivejšie podmienky pre víťazstvo pracujúcich vo februári 1948 a pre definitívne upevnenie moci robotníckej triedy ako vládnúcej triedy vo zväzku s malými a strednými roľníkmi a s pracujúcou inteligenciou.

Pracujúci ľud, za kapitalizmu vykorisťovaný, bezprávny a utláčaný, stal sa v našej ľudovodemokratickej republike jediným zdrojom všetkej štátnej moci.

Po oslobodení nastúpil náš ľud za nepretržitej pomoci Sovietskeho sväzu víťaznú cestu budovania socializmu v našej vlasti. Komunistická strana Československa ako vedúca sila Národného frontu pod vedením súdruha Gottwalda venovala i naďalej prvoradú pozornosť výstavbe ľudovodemokratického štátu. Vychádzala zo zásady, že je potrebné neustále sa starať o upevnenie štátu, o zvýšenie jeho politickej a hospodárskej sily, lebo bez silného štátu nemožno odrážať úklady vnútorných a zahraničných nepriateľov a nemožno ani uskutočniť výstavbu socializmu. Vychádzala ďalej z dôležitej poučky marxizmu-leninizmu, že politická sila štátu je závislá predovšetkým od jednoty pracujúcich, od pevného zväzku robotníkov, roľníkov a pracujúcej inteligencie, od nerozbornej družby národov a národností našej republiky, od pevného a nerozlučného spojenia orgánov štátu s pracujúcim ľudom. Národným výborom, ako miestnym organom štátnej moci, pripadla nadmieru významná úloha pri budovaní ľudovodemokratického štátu.

Prijatím prvého päťročného plánu výstavby a prestavby národného hospodárstva význam štátu ešte stúpol, lebo ľudovodemokratický štát je hlavným nástrojom výstavby socializmu. V súvise s postupujúcou hospodárskou a kultúrnou výstavbou a s podstatným rozšírením socialistických výrobných vzťahov vo všetkých odvetviach národného hospodárstva stále viac vystupovala do popredia hospodársko-organizátorská a kultúrno-výchovná funkcia štátu. Na orgány štátu, na štátny aparát sa kládli nové a nové požiadavky. V duchu týchto požiadaviek boli uskutočnené aj organizačné opatrenia vo vláde a v ústredných úradoch. Ukázalo sa, že ani doterajšia organizačná štruktúra národných výborov neodpovedá stále rastúcim úlohám budovania socializmu v našej vlasti. Stalo sa to zvlášť zrejmým v súvise s vládním vyhlásením zo dňa 15. septembra minulého roku o zabezpečení urýchleného zvýšenia hmotnej a kultúrnej úrovne pracujúcich.

Národné výbory, ktoré čestne splnili svoje úlohy v boji za moc robotníckej triedy a hrali významnú úlohu pri výstavbe našej ľudovej demokracie, stoja teraz pred novými úlohami pri budovaní socializmu, ktoré vyžadujú prehĺbenie spojenia národných výborov s ľudom. A tu národné výbory zatiaľ neuspokojivo plnili svoju významnú funkciu v našom ľudovodemokratickom zriadení najmä preto, že nedostatočne spojovali orgány štátnej správy s najširšími masami pracujúceho ľudu. Zo skúseností Sovietskeho sväzu vieme, že sila a autorita sovietov spočíva práve v ich nerozlučnom spojení s masami, v ich každodennej práci v organizovaní más a povzbudzovaní ich tvorivých schopností pri budovaní komunizmu. V nerozlučnom spojení s masami je základný rozdiel medzi sovietmi a buržoáznym štátnym aparátom, ktorý stojí nad masami, je ľudu cudzí a odcudzený a podľa súdruha Stalina "je oddelený od obyvateľstva nepreniknuteľnou hradbou". Sila sovietskeho aparátu je v tom, že priamo splýva s masami.

Preto sa rozhodla vláda urobiť vo výstavbe ľudovodemokratického štátu ďalší významný krok vpred a uskutočniť novú zákonnú úpravu národných výborov podľa dnešných potrieb socialistickej výstavby a podľa veľkého vzoru sovietov poslancov pracujúcich. Hlavnou zásadou navrhovaných zákonov je zásada dôsledného a každodenného spojenia členov národných výborov s pracujúcim ľudom.

Navrhované zákony, ako je známe, vychádzajú z Ústavy 9. mája a nedotýkajú sa základných ustanovení ústavy, súvisiacich s našou štátnou štruktúrou vrcholných orgánov jednotnej štátnej moci. Už ústavným zákonom zo dňa 16. septembra minulého roku boli národné výbory podriadené vláde. Cieľom navrhovaných zákonov je práve dôsledné uskutočňovanie tých ustanovení ústavy, podľa ktorých národné výbory sú nositeľmi a vykonávateľmi štátnej moci v obciach, okresoch a krajoch a strážcami práv a slobôd ľudu, orgánmi ľudom volenými, kontrolovanými, odvolateľnými a ľudu zodpovednými.