Posl. Pelikán: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi!

Na předložených návrzích zákonů o národních výborech můžeme si my, mladí občané, znovu ověřit rozdíl v poměru k mládeži dnes a za buržoasní republiky. V této souvislosti je poučné prolistovat protokoly předmnichovského parlamentu, když tento projednával právě osnovu zákona o volbách do zastupitelstev. Stanovisko buržoasie k mládeži tehdy názorně tlumočil smutně známý reakcionář dr Kramář. Se vzácnou upřímností se přiznal 22. června 1927 na schůzi ústavně-právního výboru:"Když ke mně ještě jako ministerskému předsedovi přišel sekční šéf Greif a oznámil mi, že někteří lidé v parlamentě žádají udělení volebního práva mladým občanům již od 21 let, vykřikl jsem hned: "To nejde, to je nesmysl." A v diskusi na námitky pokrokových poslanců, že mladí lidé mají povinnosti a proto mají mít i práva, Kramář rozhořčeně volal: "To bychom pak museli dokonce už 18letým klukům a holkám dávat i volební právo za to, že platí daně, slouží u vojska a kouří?"

Ano, pro tyto Kramáře s velkým i malým "k" byla mládež dobrá, aby ji odírali, vykořisťovali její práci, připravovali jako kanonenfutr do války, ale její práva a zájmy jim byly "nesmyslem!" O nestoudnosti postoje buržoasie svědčí i to, že když Kramář a jeho byrokraté nemohli najít přijatelný důvod pro tuto diskriminaci mládeže, snažili se všechny argumenty odbýt hrubými vtipy, jako: "Řekněte mi, proboha vás prosím, jak taková 21letá holka tomu rozumí, snad jestli je hezká, ale volbám?" Tito bezcitní lidé se snažili vylíčiti mládež jako bezstarostnou, neschopnou, zahálčivou, a zatím v této době většina těchto 21letých chlapců a děvčat měla již za sebou 7 let kruté školy života, bídu a pokoření učednických dob, vysilující práci a pak ještě strašné bloudění za hledáním zaměstnání, vyhazovy, pendreky, žebračenky a nouzové kolonie. Buržoasie věděla, co dává této mládeži, a proto toto posmívání mělo zakrýt skutečný strach z mládeže, která prý by - jak to ostatně přiznává v parlamentě i sám Kramář - volila komunisty.

Proto tedy upírali mládeži volební právo, proto si pospíšili odejmout volební právo vojákům, proto to ustanovení o dani a bydlišti, aby bylo znemožněno volit nezaměstnaným a studentům, z nichž mnozí neměli peníze, aby jeli volit do domovských obcí. Hlas mládeže musel být v buržoasní republice udušen, protože to byl hlas odporu proti kapitalistickému pořádku a volání po lepším životě.

Dnes předložené zákony o národních výborech a volbách do národních výborů ukazují zcela jiný poměr k mládeži. Volební právo v naší republice má každý občan od 18 let a každý mladý člověk, který dosáhl 21. roku, může být zvolen do všech orgánů. Letošních voleb do národních výborů se zúčastní 6 generací chlapců a děvčat, jež budou volit vůbec po prvé v životě. Naše lidově demokratická republika se hlasu mládeže nemusí bát. Dejme si na př. otázku, jaký je rozdíl mezi postojem nynějšího a dřívějšího voleného orgánu k zájmům mládeže. Ke starým zastupitelstvům nemohla míti mládež nějaký přátelský vztah, protože, pokud nemusela od nich očekávat šikanování, rozhodně se nemohla nadíti ani pomoci.

Dnešní mladý člověk cítí působnost národních výborů takřka ve všech věcech, jež ho obklopují, jež potřebuje a jež mu zpříjemňují a obohacují život. Ať již si jde zahrát na hřiště, pobavit a poučit se do kulturního domu, do kina či do divadla, ať mu autobus zkrátí vzdálenost mezi vesnicí a městem, v tom všem je často neviditelná, ale velká práce těch, kdo spravují jeho obec, okres či kraj a kdo se starají o potřeby všech obyvatel.

Pravda, ještě ne všude mají hřiště, kulturní dům, kino, leckde ještě mnoho mládeži chybí. Příčina však není v tom, že by dnes požadavky mládeže byly pro orgány lidové správy "nesmyslem" či předmětem posměchu, jak tomu bylo u buržoasních orgánů. Je na mládeži, aby nečekala, až jí všechno spadne odněkud shůry, ale aby dovedla požadavky uplatnit, ovšem také přiložit ruku k dílu k jejich uskutečnění. Máme už hodně příkladů takové činorodé mládežnické iniciativy. Patří k nim na př. vesnická organisace ČSM v Kačicích na okrese Nové Strašecí, která vybudovala dětské hřiště, opravila koupaliště, pomohla přestavět hostinec na kulturní dům a při žních odpracovala přes 2.000 brigádnických hodin. Nebo skupina ČSM v Bojanovicích v Pražském kraji pracuje na opravě cest, zavedla vodovod a pomohla postavit družstevní kravín.

Nesmíme si však těmito pěknými příklady zastírati skutečnost, že ještě mnoho mladých lidí nemá takový aktivní vztah k lidové správě a že účast mládeže na práci národních výborů ještě zdaleka neodpovídá možnostem, které nám republika dává. Je stále ještě dost takových mladých lidí, kteří všechno berou jako samozřejmost, nebo jen kritisují a požadují, anebo prostě nevědí, že sami by také mohli hodně dokázat a mít vliv na správu své obce. Proto máme hodně národních výborů, kde mládež buď vůbec není zastoupena, anebo sice formálně je, ale prakticky se to nijak neprojevuje.

V čem jsou příčiny? Když mluvíme s pracovníky národních výborů, tak říkají, že hlavní chyba je v mladých, kteří nemají dost zájmu a trpělivosti pro tuto odpovědnou práci, a v ČSM, který k této práci mládež nevede. Když zase mluvíme s mládeží, vidí příčiny v tom, že mladí jsou v lidové správě často podceňováni, že dostávají nezajímavou a podřadnou práci a že je národní výbory neřídí a nepomáhají jim. Obojí je, myslím, skutečně pravda. ČSM se kromě jednorázové kampaně po reorganisaci národních výborů vážně touto otázkou nezabýval, zanedbal ji ve svých orgánech od shora dolů, a pokud mladí lidé pracují v národních výborech, je to většinou bez podpory skupin i orgánů a aktivu Svazu mládeže.

Také národní výbory často nechápou počáteční potíže hlavních pracovníků, nedají si většinou dost námahy s jejich zaučením, často postupují podle zásady "hodíme tě do vody a naučíš se plavat a jestli něco umíš, tak se stejně neutopíš". I když - ruku na srdce - to vše je především veliká chyba nás mladých a naší organisace, chtěl bych současně říci starším pracovníkům lidové správy, že situaci nespraví mentorováním toho druhu, jak často slyšíme: "Copak vy mladí, vy byste pořád jen tancovali a sportovali, ale práci - to ne." Zde je třeba - myslím - umět spojit přirozené sklony mládeže - a mládež pochopitelně chce tancovat, sportovat a se bavit, jinak to není mládež - s obecným, vyšším zájmem, a v tom je právě výhoda, že dnes si oba tyto zájmy neodporují, ale naopak, na půdě lidových orgánů mohou být krásně spojeny. Proč by na př. obec nemohla dát mládežnické skupině, která pomáhá brigádami výstavbě a rozvoji hospodářství obce, hřiště pro sport? Když se to však mládeži odpírá, jak už to dlouho dělá na př. národní výbor v Rakvicích na Břeclavském okrese, není divu, že iniciativa mládeže místo růstu pohasíná.

A stejně jak se těžko získává do lidové správy mládež tam, kde se praktikují kancelářské metody práce, kde se vysedává na nekonečných poradách komisí a subkomisí v zakouřených, neútulných místnostech a poslouchají se dlouhé a často nudné referáty, neboť mládež - a myslím ostatně, že nejen mládež - sice se ráda dá zapálit novou myšlenkou, ale nemá ráda dlouhé a někdy i frázovité řeči, které náš nový zajímavý život rozmělňují do opakovacího cvičení.

Pro mladé lidi, chlapce i děvčata, je přece tolik živé a zajímavé práce v národních výborech. Vezměme jen takové úkoly, jako úprava obce či města, výstavba kulturních domů a klubů, hřišť pro děti i sport, škol, práce v knihovnách, místním rozhlase, osvětové besedě či v souboru lidové tvořivosti, kulturní úkoly i organisace dobré zábavy.

Ano, my dnes máme všechny možnosti učit se vládnout a nové zákony o národních výborech je ještě rozšiřují. Podtrhávám zvlášť slovo "učit se" vládnout, což ještě neznamená již vládnout. Na nás všech, mladých lidech, napáchali velké škody záškodníci se svými umně maskovanými a líbivými teoriemi mládežnického avantgardismu, lichocením mládeži a podkuřováním nezdravé ctižádosti, vyvoláváním pocitu, že už sám mladý věk je legitimací k tomu, abychom všechno znali a nahradili staré, kteří prý všechno dělali špatně. Myslím, že dnes již není třeba dokazovat, jak zhoubné je toto laciné pochlebování pro vývoj každého mladého člověka a jak proti tomu musíme stavět skutečnou péči o mládež, jež ve smyslu Leninových projevů znamená otevřít mládeži dveře k poznání, k pečlivému studiu a osvojení si velkého bohatství lidské kultury, shromažďovaného generacemi po tisíciletí, a dát jí možnost pracovat, učit se od starších zkušených soudruhů i tomu, co je samy často stálo dlouhé hledání a tápání.

Znamená to, že mládež v národních výborech má stát jako putička někde v koutě? Rozhodně ne. Mládež může ovšem vlít do orgánů lidové správy novou krev a vnést do nich nový, mladistvý tvůrčí elán, jako to žádal od nás s. Gottwald. Mládež by měla překonávat byrokratickou zkostnatělost smyslem pro nové a měla by být vzorem skromnosti a pozorného, laskavého poměru k lidem, kterého se bohužel často na národních výborech zatím nedostává, což mnohdy vyvolává zbytečná roztrpčení. A hlavně - neznat nepřekonatelných překážek a těžkostí, když jde o vyplnění úkolů daných stranou a vládou pro blaho všech spoluobčanů.

Podívejme se na sovětskou mládež. Mnoho a často mluvíme o jejím příkladu, ale přece se málo v praxi od ní učíme. Právě v těchto dnech jsme svědky strhujícího nástupu sovětské mládeže do oblasti Kazachstánu, Uralu a Povolží za využití dosud neobdělané půdy a úhorů. Na výzvu moskevských komsomolců se v několika dnech přihlásilo již přes 30 tisíc chlapců a děvčat, kteří požádali o komsomolské puťovky a odjíždějí s nimi do určených oblastí, aby pomohli připravit a oset již letos na jaře 1,800.000 ha nové půdy a po sklizni připravit další miliony hektarů k obdělání na rok 1955. (Potlesk.) O citech těchto mladých lidí svědčí provolání, které přijali na svém shromáždění moskevští komsomolci odjíždějící jako první do této bitvy. V tomto provolání se mimo jiné praví: "Víme, že nebude snadné připravit novou půdu k využití. V prvních dobách narazíme na četné obtíže. Avšak vždyť v poušti vyrůstala města kolem prvního stanu, vždyť první budovatelé Komsomolska nad Amurem, Magnitogorsku a obrovských vodních děl konali komsomolské schůze u ohně pod širým nebem. Sovětští chlapci a děvčata nikdy nehledají snadný život. K tomu je vychovává naše komunistická strana. Vidíme před sebou jasně veliký cíl a budeme vytrvale a obětavě bojovat za jeho uskutečnění."

Z toho si musíme i my, mládež Československa, vzít příklad. Mladí lidé se zde, řekl bych, nelákají na nové úkoly lacinými sliby různých výhod, ale naopak, otevřeně se jim staví před oči těžkosti, které je čekají. Pozornost mládeže je obrácena na velký, ušlechtilý cíl, který probouzí energii a nejlepší vlastnosti mladých vlastenců toužících vykonat veliké činy ve prospěch vlasti. (Předsednictví převzal místopředseda Štětka.)

A copak u nás nevytyčila strana a vláda mládeži také takové smělé, odvážné úkoly? Ovšem že ano, snad ne tak obtížné, ale také rozhodně ne snadné, přitom však stejně potřebné k rozvoji naší republiky. Jsou to takové vážné a vděčné úkoly, jako osídlení pohraničí, nástup na Ostravsko, do dolů a hutí i ke splnění ostatních hospodářských úkolů pro růst našeho průmyslu i zemědělství a nástup za osvojení vědomostí a zvýšení kvalifikace. Tyto úkoly jsou pro svůj význam hodný toho, aby skuteční mladí lidé si na ně vyhrnuli rukávy s komsomolskou odvahou a servali se o jejich splnění jak s objektivními potížemi, tak s vlastní pohodlností, kolísáním a přežitky. A věřím, že stejně jako komsomolci, kteří dnes vidí v ohromných stavbách i výsledky své práce, také my se jednou budeme dívat na bohaté lány v pohraničí, na nové šachty, závody i školy, na nová města jako na svoje dílo. Budeme se na ně dívat s pocitem štěstí a hrdosti, že nám bylo dopřáno stavět nový svět, který už neflikuje bídu záplatami, ale vytrhává ji i s kořeny a že jsme mohli přiložit ruku k dílu, k tomuto novému, společnému dílu ve prospěch všeho lidu.

Mnoho mladých lidí se takto před volbami zamyslí nad svým životem a jeho směrem. Vždyť nebudou volit jen toho či onoho kandidáta Národní fronty, ale budou volit i cestu k dalšímu smělému rozmachu naší vlasti, cestu, po které vede naši mladou generaci její moudrá i laskavá matka, Komunistická strana Československa a naše lidově demokratická vláda. A není pochyby, že právě pro tuto cestu bude naše mládež hlasovat ve volbách i svou prací a celým svým životem. (Potlesk.)

Místopředseda Štětka: Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Pokojný. Dávám mu slovo.

Posl. Pokojný: Vážené Národné zhromaždenie!

Občianstvo republiky v posledné dni a týždne prežíva zvýšenú aktivitu a záujem o veci verejné a spoločné. Je to v dôsledku opatrenia vlády, ktorým dala ľudu návrh zákona o národných výboroch na prediskutovanie a posúdenie. Vláda ľudu, z ktorého vzišla, obrátila sa na ľud, aby prejavil svoju mienku o návrhoch ústavných zákonov, ktorými vlastne uplatňuje sa zásada ústavy z roku 1948, že ľud je jediným zdrojom všetkej moci v štáte.

Všenárodná diskusia stála v nebývalom záujme pracujúceho ľudu. Bola veľkou školou pre všetkých členov národných výborov, pre mládež a ženy, v mestách i na vidieku, na školách i v závodoch. Bola školou pre všetky zložky Národného frontu. K zákonom sa diskutovalo pod zorným uhlom výstavby socializmu a boja za mier. Je to dôkazom politickej vyspelosti nášho ľudu. Stúpla aktivita všetkých členov národných výborov, ktorí skladajú účty občianstvu zo svojej práce. Takej širokej kampane, aby sa všetok ľud zúčastnil na tvorení zákonov, ešte tu nebolo. Ako sme počuli v prejave predsedu vlády, na verejných rozhovoroch zúčastnili sa takmer 3 milióny občanov, z ktorých skoro 500 tisíc priamo diskutovalo, k návrhu zákona podali vyše 60 tisíc pripomienok, ďalej 130 tisíc podnetov na zlepšenie práce národných výborov a 110 tisíc ostatných pripomienok týkajúcich sa zlepšenia práce všetkých rezortov štátnej správy.

Všenárodná diskusia ukázala, že národné výbory od svojho vzniku splnili svoje poslanie, dané im charakterom národnej revolúcie. Prešli veľkým vývojom a teraz ide o ich zdokonalenie. Rastú nové úlohy, čím sa nutne mení náplň ich práce. Diskutéri vysoko ocenili prednosti a klady práce národných výborov, stúpla však súčasne aj náročnosť občanov na prácu národných výborov.

Členovia národných výborov vedľa ocenenia svojej práce museli často vypočuť aj oprávnené výčitky vecnej kritiky. Tak na pr. MNV v Modré - kde sa rodí to chýrne modranské víno - dostal od občanov zaslúženú sprchu, že sa včas nepostaral o dostatočné množstvo kvalitnej matérie potrebnej pre postrek viníc. Pre omeškaný a nedostatočný postrek viníc takmer celá úroda vína v minulom roku vyšla nazmar. Je to príklad, ako menovite v poľnohospodárskej oblasti veľká zodpovednosť padá na prácu národných výborov.

Zvýšenie poľnohospodárskej výroby je základnou podmienkou a predpokladom stáleho vzostupu všetkých pracujúcich, ako aj roľníkov samotných. Úlohou národných výborov je pomáhať rozvíjať a zveľaďovať poľnohospodársku výrobu. Cestou presvedčovania majú ukazovať roľníkom, že nemôžu zotrvávať pri zaostalej malovýrobe, ale že jedinou cestou k zvýšeniu poľnohospodárskej výroby je družstevná veľkovýroba. Aby národné výbory vytvorili zdravé predpoklady pre úspešný rozvoj družstiev, musia sa starať o príkladné hospodárenie jestvujúcich JRD a na úspechu vzorných družstiev ukazovať malým a stredným roľníkom výhody spoločnej družstevnej práce. Aby národné výbory pre družstevnú myšlienku získali čím viac roľníkov, musia tiež upevňovať spojenie družstiev s tými roľníkmi, ktorí ešte stoja mimo družstiev, vytvárať medzi nimi priateľské vzťahy a takto im uľahčovať vstup do JRD. Národné výbory musia bedliť aj nad tým, aby strojové a traktorové stanice pomáhali pri poľnohospodárskych prácach nielen JRD, ale aj individuálne ešte hospodáriacim roľníkom.

Veľa práce čaká na naše národné výbory. Zákon, ktorý dáva národným výborom právo a moc starať sa o blaho obyvateľstva a o zabezpečovanie maximálneho uspokojenia jeho potrieb, zostal by mŕtvou literou, keby živý človek nedal živú a užitočnú náplň k jeho vykonávaniu. Preto je správne, že do národných výborov si vyšle ľud tých najlepších z najlepších. Pekne to definuje § 1 návrhu zákona o voľbách do národných výborov, keď hovorí: "Pracujúci ľud vysiela do národných výborov svojich najlepších predstaviteľov, ktorí sú hodní toho, aby sa stali jeho zástupcami, a ktorí dávajú záruku, že budú svoje úlohy riadne plniť."

Volebný zákon skutočne poskytuje občianstvu tú najširšiu demokratickú možnosť zveriť riadenie verejných a štátnych vecí tým najlepším občanom. Náš nový volebný zákon je tak demokratický, že zahrňuje najširšie vrstvy obyvateľstva a dáva im tak možnosť priamo sa zúčastniť na riadení osudov štátu. Národné výbory sú akoby predĺžená ruka vlády až do obcí ku každému občanovi. Prostredníctvom národného výboru každý občan je vo styku so svojou vládou. Všenárodná diskusia práve ukázala, že každý občan môže byť zapojený do riadenia vecí štátu a tak mať priamo účasť na usmerňovaní jeho osudu. Pri všenárodnej diskusii občianstvo toto svoje právo aj plne využilo, čoho dôkazom je to nesmierne množstvo pripomienok a zlepšovacích návrhov.

Zákon z roku 1933 o voľbách do obecných zastupiteľstiev tiež sa zdal demokratickým, že si ľud sám rozhoduje o svojich miestnych záležitostiach. Avšak hneď zákon pozbavil volebného práva všetkých, ktorí boli na pr. v konkurze, vo vyrovnaní alebo nemali trvalého bydliska a pripadali na ťarchu verejnej dobročinnosti. Vláda takto vedome zbavovala množstvo občanov volebného práva, lebo sa ešte pamätáme, ako ľahko bolo stať sa insolventným alebo byť bez trvalého bytu, keď nezamestnanosť pripravovala ľudí o rozum a hnala ich prípadne aj k zločinnosti, keď vláda nemohla dať ľudu prácu a chlieb. Taktiež príslušníci brannej moci a ozbrojených sborov boli zbavení volebného práva. Naproti tomu terajšie volebné právo je vskutku všeobecné, keďže každý svojprávny občan od 18. roku svojho veku má volebné právo, ak len nie je súdne zbavený čestných občianskych práv; počet týchto prípadov je však opravdu veľmi nepatrný.