Vývoj se nezastavil ani na poli bytové výstavby. Do užívání bylo dáno více než 25.000 nových bytů a 30.000 jich bylo rozestavěno. Tyto klady roku 1952 platí v ještě větší míře o vývoji na Slovensku. Tam průmyslová výroba vzrostla o plných 24 %. Vyrovnávání rozdílu v industrialisaci mezi českými kraji a Slovenskem ještě více upevňuje bratrské soužití obou našich národů. Všech těchto úspěchů jsme dosáhli nejen díky lepšímu pracovnímu úspěchu našich pracujících, ale také díky nezištné pomoci Sovětského svazu, v plné míře nám poskytované. I spolupráce s ostatními zeměmi lidové demokracie nám v našem snažení vydatně pomohla.

Z uvedeného rozvoje národního hospodářství a ostatních předpokladů vyrostl jeden z našich největších rozpočtových přebytků, které jsme pravidelně počali dosahovat po slavném únorovém vítězství dělnické třídy v roce 1948. Částka 34.833,073.336 Kčs, i když jde o starou měnu, je jistě úctyhodná. Maně si musíme vzpomenout na období předmnichovské buržoasní republiky. Jak buržoasie jásala, když se jí podařilo předložit parlamentu ke schválení rozpočet, který byl aspoň opticky rozpočtem vyrovnaným, který však koncem hospodářského roku skončil vždy schodkem a zvětšováním státního dluhu. Tehdy to ani jinak nešlo: fabrikantům a ostatním kapitalistům se daně odpisovaly a chudákům se prodala i poslední koza z chléva a střecha nad hlavou. Hubené výtěžky z těchto exekucí se zčásti stěhovaly do státní pokladny, z které se zase vydávalo, ale ne na stavbu bytů nebo jiných zařízení sloužících lidu, nýbrž na udržování rozsáhlého státního potlačovacího aparátu, sloužícího vládnoucí buržoasii.

Jak by asi buržoasie a její přisluhovači byli jásali, kdyby se byli bývali mohli pochlubit třeba jen malým rozpočtovým přebytkem. A my, soudružky a soudruzi, paní a pánové, podrobujeme tento přebytek důkladnému zkoumání.

Rozpočtový výbor konstatoval, že státní rozpočet na rok 1952 v podstatě finančně zabezpečil velké a smělé úkoly rozvoje národního hospodářství. Přesto je potřeba z výsledků hospodaření na rozpočet vyvodit některá poučení a závěr. Za prvé bylo konstatováno, že přebytek nemusí být vždy zdravým přebytkem a přebytkem žádoucím. Za druhé: v roce 1952 byly ponejprv přímo na státní rozpočet napojeny národní a komunální podniky. Tak byl státní rozpočet jednotným státním finančním plánem, ale nebyl důkladně vázán a zladěn s plánem výroby. Proto se neprojevil jako dostatečně účinný nástroj k řízení finančního hospodaření v národním hospodářství. Za třetí: finanční a rozpočtová kázeň i disciplina v roce 1952 byla nedostatečně upevňována a byla často i narušována. Za čtvrté: některé chyby v plánování a vzniklé disproporce se odrazily přímo v rozpočtovém přebytku. Nepodařilo se nám pomocí státního rozpočtu čelit vzniku disproporcí. Za páté: i když jsme dosáhli značného rozpočtového přebytku, nebyl splněn plán tvorby státních příjmů tam a tak, jak předpokládal státní rozpočet. Totéž platí i o rozpočtových výdajích. Nebyly splněny tam a tak, jak předpokládal rozpočet. To tedy znamená, že jsme buď ne dost přesně odhadli zdroje příjmů a potřeby výdajů, nebo že jsme je nedovedli zabezpečit, což by znamenalo ještě větší slabiny v naší práci. Za šesté: z toho ze všeho vyplývá, že jsme ještě neměli takovou finanční rozpočtovou a daňovou soustavu či organisaci, jakou jsme pro plnění úkolů potřebovali. A konečně za sedmé: že jsme při uskutečňování státních výdajů vždy a všude nepostupovali šetrně, úsporně a účelně, čili že jsme neuměli vždy a všude uplatnit zásadu našeho presidenta s. Antonína Zápotockého: Být dobrým hospodářem na svém pracovišti.

Dovolte, abych tato konstatování rozpočtového výboru aspoň z části doložil.

Že u rozpočtového přebytku roku 1952 nejde o zdravý zjev a žádoucí přebytek, vyplývá z toho, že výdaje byly uskutečněny jen z 86 %. I když rozpočtové výdaje na národní hospodářství byly uskutečněny částkou zhruba 173.573 milionů Kčs, t. j. plných 62 % z celkových rozpočtových výdajů, jsou proti preliminované částce 217.500 milionů Kčs nižší o 43.927 milionů Kčs. Nikdo z nás si jistě nebude dělat iluse o tom, že tuto částku jsme celou "uspořili". Je pravda že jsme měli řadu světlých zjevů, uskutečněných z iniciativy pracujících, které znamenaly miliardové úspory, ať již ve formě přímého snížení vlastních výrobních nákladů - ku příkladu v lehkém průmyslu v akci "Polana" nebo v hnědouhelných dolech a briketárnách na Sokolovsku atd. - nebo úspory na obratových fondech a pod. Je také pravda, že v této částce jsou stamiliony jiných uskutečněných úspor, ale přesto zůstává skutečností, že z velké části jsou to úspory nepravé, protože nutnost uskutečnit ten či onen výdaj se jenom přesouvá na roky příští.

Tento fakt nám vynikne ještě více, když se podíváme na plnění investičních výdajů v národních a komunálních podnicích. Plnění investičních výdajů zde činí jen 85,70 %, a tak zde zůstalo nepoužito víc než 6976 milionů Kčs. V těchto dnech jsem obdržel dopis od Okresního stavebního kombinátu v Trhových Svinech, kde si stěžují na to, že již po tři roky jsou jim škrtány všechny investice, a to přesto, že překračují plán akumulace. Tak nákladní vozy a vše ostatní je vydáno na pospas nepohodě, tak je tomu i ve stovkách jiných národních a komunálních podniků, a krátkozraká politika v škrtání investic nám napáchala velké národohospodářské škody. Výmluva na to, že stavební výroba nestačila na splnění úkolů, nemůže vysvětliti vše. Je potřebí říci, že největší část viny je v tom, že jsme neprovedli taková hmotná, kádrová a organisační opatření, jakých bylo potřebí k tomu, abychom úkoly, které nám byly uloženy a pro něž nám zabezpečil dostatek finančních prostředků státní rozpočet, také skutečně plnili. Nedovedli jsme dostatečně využívat a organisovat tvůrčí síly a iniciativu mas, práce se dělala a řídila víc od zeleného stolu, byrokraticky a ne ve spojení a v čele mas. A to je ta pravá a hlavní příčina, proč jsme neuskutečnili celou investiční výstavbu tak, jak byla plánována. Uvádím to proto, že celá investiční výstavba, a to i u národních výborů a jinde, byla splněna jen na 84,8 % a proti preliminovaným 81.380 milionům Kčs bylo čerpáno jen 69.025 milionů Kčs, t. j. o 12.355 milionů Kčs méně. I zde jde o miliardové nepravé úspory, které nás nijak nemohou utěšit, ale naopak, které nás hodně bolí a mrzí.

Nesplněny zůstaly především části investic u některých vodních staveb, u mostů, ve stavebnictví vůbec, u staveb silnic a dále u dodávek strojů a strojního zařízení. Příčiny nesplnění: špatná projekční připravenost, roztříštěnost projekčních prací, rozptýlenost výstavby na spoustu akcí, nekompletování strojního zařízení a v neposlední řadě i špatná organisace práce na staveništích a malé využívání těžkých mechanisačních strojů a zařízení.

Zrušení Fondu znárodněného hospodářství a napojení národních a komunálních podniků přímo na státní rozpočet přineslo určité zlepšení v možnostech řízení hospodaření podniků. Ministerstvo financí se stalo nejen nástrojem fisku, ale i národohospodářským orgánem. Přesto byla některá slabá místa v práci našich finančních orgánů a zařízení.

Kontrola korunou nebyla tak účinná, aby nám včas mohla signalisovat nedostatky v podnicích, a to ať již šlo o zmetkovitost nebo tvoření nadnormativních zásob. Tak se stalo, že se často neznala ani skutečná hodnota nebo skladba nadnormativních zásob. K jejich růstu přispělo i jinak správné opatření - vybavení podniků vlastními obratovými prostředky. Poněvadž podniky nemusely platit úroky jako při úvěru, ztratily zájem na rychlém umisťování výrobků na trh. Z toho plyne poučení, že je potřebné učinit vždy příslušná opatření. Nejúčinnější z nich, chozrasčot, se právě zavádí.

Některé podniky, i když splnily plán tvorby zisků, neodvedly do státní pokladny celý zisk, nýbrž část si ponechaly pro sebe na samofinancování. Tak byl splněn odvod zisků jen na 69,4 %.

Ani plán odvodů úroků z kmenového jmění nebyl stoprocentně splněn, a to z téhož důvodu.

Rozpočtové příjmy zůstaly vcelku za rozpočtovým předpokladem zhruba o 10 miliard 854 milionů Kčs staré měny, t. j. byly splněny na 96,7 %. Na tom se podílejí chyby v plánování a nesplnění plánu výroby na některých úsecích, především u potravinářského průmyslu, v důsledku zaostávání zemědělství za průmyslem. Hlavním zdrojem státních příjmů byly odvody všeobecné daně a odvody ze zisků národních a komunálních podniků. Tyto příjmy tvořily 68,6 % všech státních příjmů. Přesto je nutno uvést, že přes zpřesněný plán odvodů všeobecné daně - zejména u ministerstva vnitřního obchodu a ministerstva potravinářského průmyslu - nebylo dosaženo plánovaného výnosu této daně. Také příjmy všeobecné daně u cenových rozdílů a podle zásobníku B a C byly nižší, takže celkové plnění činí 91 %. Výnos daně ze mzdy činil 95,6 %, a to proto, že mzdové fondy nebyly přesně stanoveny. Výnos zemědělské daně byl rovněž nižší než rozpočet předpokládal. Naproti tomu u zvláštní daně výdělkové, která byla zrušena od 1. I. 1952 a kde se počítalo s jejím výnosem jen u družstevních podniků a s inkasem nedoplatků, byl obrácený vývoj. Ta totiž vynesla plných 283 %. Nedoplatky na této dani se během roku 1952 snížily o 1.050,297.000 Kčs. Celkově nám nesplnilo příjmy 8 rozpočtových kapitol, a to vedle kapitol nevýrobních i 5 kapitol výrobních: Kap. 17 - ministerstvo potravinářského průmyslu, kap.18 - ministerstvo paliv a energetiky, kap. 19 - ministerstvo hutí a rudných dolů, kap. 21 - ministerstvo těžkého strojírenství a kap. 24 - ministerstvo stavebního průmyslu. Naproti tomu nám překročilo příjmy 31 rozpočtových kapitol.

U výdajů mělo 25 rozpočtových kapitol menší výdaje v celkové částce zhruba o 63 miliard 994 milionů Kčs. Z toho bylo 7 rozpočtových kapitol výrobních a 18 nevýrobních. Naproti tomu 13 rozpočtových kapitol překročilo své výdaje zhruba o 19 miliard 86 milionů Kčs, takže výdaje byly vcelku nižší o 44.934,290.542,65 Kčs.

Z kapitol, které překročily své rozpočtové výdaje, bylo 8 výrobních a 5 nevýrobních.

V kapitole Státní dluh pokračovalo přebírání neemisních dluhů svazků lidové správy podle zákona č. 144/49 Sb., a bylo převzato zhruba za 2 miliardy 238 milionů těchto dluhů. Přesto koncem roku 1952 byl stav státního dluhu nižší o 6 miliard 928 milionů Kčs. Také ani v roce 1952 jsme neuzavřeli žádnou novou státní půjčku.

Nedílnou součástí státního rozpočtu a tím i závěrky jsou rozpočty národních výborů. Zde je proti roku 1951 veliký pokrok.Tehdy jsme měli kraje, kde byly splněny příjmy až na 990 %, a to proto, že příjmy byly špatně odhadnuty. V r. 1952 již tomu tak není a průměr příjmů podle krajů je 124 % u českých krajů a asi 182 % u slovenských krajů. Vysoko nad průměrem je z českých krajů kraj Ostrava se 164 %, Karlovy Vary se 157 % a Liberec se 150 procenty, ze slovenských krajů kraj Prešov se 160 %. Plánované příjmy nesplnily tyto české kraje: České Budějovice (jenom na 86 %) a Pardubice (na 99 %), ze slovenských krajů pak nejníže splnily Košice (jenom na 23 %), Nitra (na 55 %), Banská Bystrica (na 58 %), Bratislava (na 92 %) a Žilina (na 99 %). Jistě mají i na těchto výkyvech, tak jako v r. 1951, svůj podíl chyby v plánování a nesprávné rozpočtové odhady.

Osobní náklady u národních výborů všech stupňů byly v českých krajích splněny v průměru na 96 %, překročeny byly jen v kraji České Budějovice, a to o 1 %. Na Slovensku byly v průměru splněny na 100 %, překročeny byly v kraji Banskobystrickém o 4 % a v Bratislavském o 2 %.

Investiční výdaje byly u českých krajů splněny na 85 %, na Slovensku na 88 %, v celostátním průměru u národních výborů na 86 %. Překročeny byly v kraji Jihlavském o 3 %, v Brněnském o 4 % a v Bratislavském rovněž o 4 %. Nejméně byly splněny u národních výborů v kraji Ostravském, na pouhých 67 procent, a v Košickém na 70 %.

V úhrnu výdajů byl průměr u českých krajů 100 %, na Slovensku 104 procenta, celostátně 101 %. Z českých krajů nejvíce překročil rozpočtový předpoklad kraj Brněnský o 5 %, Olomoucký o 4 %, Jihlavský, Gottwaldovský, Českobudějovický a Ústecký o 3 %, Liberecký o 2 %. Ze slovenských krajů Nitranský o 11 %, Prešovský o 10 %, Bratislavský o 9 % a Banskobystrický o 4 %.

Slabinou v práci národních výborů všech stupňů bylo čerpání příjmů z vlastních zdrojů, jako jsou místní daně a dávky. Zde zůstaly příjmy proti rozpočtovým předpokladům zpět v českých krajích o 18 %, u slovenských dokonce o 41 %.

Hospodářské výsledky, dosažené u národních výborů, jsou často skresleny tím, že pro opožděné fakturování byly některé práce, provedené v roce 1952, placeny až v roce 1953. Tak u ÚNV Praha částka 42 milionů Kčs byla zaplacena v r. 1953, silniční služba v Uherském Hradišti vyfakturovala téměř všechny práce z r. 1952 ve výši 10,077.000 Kčs až v roce 1953, takže i tato částka šla k tíži roku 1953. A takových podobných příkladů je více.

To je ostatně zjevem, který se dotýkal celého národního hospodářství. Převisem z roku 1951 bylo ovlivněno hospodaření roku 1952 miliardovými částkami a převisem z r. 1952 bude zase ovlivněno hospodaření roku 1953.

V závěru rozboru hospodaření podle státního rozpočtu v roce 1952 mohu říci, že nebylo žádných hrubých závad. Byly některé nepřesnosti v účtování příjmů i výdajů do nesprávných položek, na což byla vláda upozorněna zprávou ministerstva státní kontroly, podle níž byla zjednána náprava.

Nedostatky, které jsem uvedl, byly obtížemi rychlého růstu národního hospodářství. A rozvoj národního hospodářství - naše nesporné úspěchy v r. 1952, vyjádřené dosaženým přebytkem - byly dobrou základnou pro hospodaření v r. 1953.

Soudružky a soudruzi, paní a pánové, rozpočtový výbor projednal ve své schůzi, konané dne 19. února 1954, vládní návrh usnesení, tisk 749, jímž Národní shromáždění uděluje dodatečný souhlas podle § 3 rozpočtového zákona na rok 1952 č. 3/52 Sb., schvaluje podle § 62 Ústavy státní závěrečný účet za rok 1952 a schvaluje změnu použití nespotřebovaného přebytku z rozpočtového hospodaření za rok 1951. Rozpočtový výbor doporučuje vládní návrh usnesení, tisk 749, plenu Národního shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K projevu se přihlásil ministr financí soudruh Július Ďuriš. Prosím, aby se ujal slova.

Minister financií Ďuriš (uvítaný potleskom): Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia, bratia a sestry!

Štátny rozpočet je ústredným celoštátnym finančným plánom. Je pevne spojený s celým naším národným hospodárstvom a s budovateľským úsilím nášho pracujúceho ľudu. Zabezpečuje potrebné finančné prostriedky pre plnenie štátneho národohospodárskeho plánu, pre ďalší rozvoj výroby a pre zvyšovanie hmotnej a kultúrnej úrovne pracujúcich tak, ako to bolo stanovené vo vládnom vyhlásení z 15. septembra 1953.

Predkladaný štátny rozpočet na rok 1954 vychádza z úspechov našej prvej Gottwaldovej päťročnice. Zračia sa v ňom hlboké zmeny, ktorými prešlo naše národné hospodárstvo pri budovaní socializmu.

V priemysle nielenže sme za päťročnicu viac než zdvojnásobili výrobu, ale v duchu základnej línie socialistickej industrializácie sme zmenili štruktúru nášho priemyslu. Výroba výrobných prostriedkov vzrástla proti roku 1948 podľa predbežných údajov o 119 % a činí dnes 62 % priemyslovej výroby. Na Slovensku výroba výrobných prostriedkov vzrástla proti roku 1948 podľa predbežných údajov o 146 %.

Tento veľký rozvoj výrobných síl je spojený s rastom a upevňovaním socialistického sektora nášho národného hospodárstva. Socialistický sektor koncom päťročnice činil v priemyslovej výrobe 99,6 %, v stavebníctve 99,8 %, v obchode 99,7 %, v poľnohospodárstve 45,4 %.

Táto sila socialistického priemyslu je materiálnou základňou pre stály rast finančných prostriedkov, potrebných pre ďalšiu výstavbu nášho národného hospodárstva.

V priebehu päťročnice stúpali investície v celom národnom hospodárstve takto:

v roku 1949 činili investície 10.116 miliónov. V roku 1950 sa investície zvýšili na 140 %, v roku 1951 na 181 %, v roku 1952 na 204 %, v roku 1953 na 196 % a pre rok 1954 sa zvyšujú na 231 %.

Dôkazom úspešného budovania nášho pracujúceho ľudu je aj rýchly rast štátneho rozpočtu a prostriedkov, ktoré sa mohli zo štátneho rozpočtu venovať na ďalší rozvoj nášho národného hospodárstva a na zvyšovanie hmotnej a kultúrnej úrovne pracujúcich. V roku 1949 činili rozpočtové výdavky, prevedené na porovnateľnú základňu, 41.700 miliónov, v roku 1950 51 miliárd, v roku 1951 60.500 miliónov, v roku 1952 67.700 miliónov, v roku 1953 73.000 miliónov a v roku 1954 sa navrhujú vo výške 87.500 miliónov.

Všetok náš pracujúci ľud miest i dedín - ako jediný hospodár v tomto štáte - si so zadosťučinením uvedomuje, že náš štátny rozpočet bol vo všetkých rokoch päťročnice aktívny a končil prebytkami. (Potlesk.)

Rovnako radostne hodnotíme i významnú skutočnosť, že náš národný dôchodok za päťročnicu vzrástol o dve tretiny a zákonite poraste ďalej, lebo tento stály rast národného dôchodku zodpovedá základnému ekonomickému zákonu socializmu. O tento stály rast národného dôchodku, o stále zvyšovanie a zdokonaľovanie výroby sa opiera aj naša spoľahlivá a pevná československá koruna.