My, čeští a slovenští lidé, chápeme dobře starosti i obavy těchto francouzských vlastenců, stejně jako Belgičanů, Holanďanů i Italů. Na rozdíl od nich se ovšem nepotřebujeme bát o svou samostatnost a svobodu. Vítězství dělnické třídy, moudrá a prozíravá politika naší strany a vlády, věrné spojenectví naší země se Sovětským svazem nás zabezpečilo před jakýmikoliv manévry toho druhu, které dnes ohrožují nezávislost Francie, Italie i ostatních zemí západní Evropy. V pevném svazku mírového tábora máme dosti síly k tomu, abychom odrazili kdykoliv jakoukoliv provokaci, jakýkoliv útok nacistických revanšistů a kohokoliv, kdo by je snad podporoval. Přitom nepřejeme nikomu, ani německému lidu, ani lidu jiných kapitalistických zemí, aby se znovu octl pod hrůznou vládou německých fašistů. A proto podporujeme - v zájmu míru a ve vlastním zájmu - statečné úsilí Německé demokratické republiky o nové Německo. Proto se sovětské návrhy na mírové vyřešení německé otázky setkávají s tak nadšeným ohlasem všech poctivých Čechů a Slováků. Přejeme mír sobě i ostatním evropským národům, které po něm touží stejně tak jako my. Přejeme sobě i jim, aby všichni - Francouzi, Italové, Belgičané a Holanďané, stejně jako Němci v západním Německu - dokázali tento mír zabezpečit, aby rozbourali železnou i dolarovou oponu, kterou je zaoceánští magnáti oddělili od ostatních evropských národů, proti nimž je štvou do nepřátelství a nenávisti. Zaradovali jsme se upřímně, když na berlínské konferenci ukázal také těmto národům V. M. Molotov výrazně jasnou cestu, jak se ubránit důsledkům zhoubné americké "politiky síly". Zatím co Dulles a jeho přisluhovači snaží se jim namluvit, že jediná nevyhnutelná možnost existence Evropy je pod patou hitlerovského wehrmachtu a v nepřátelství vůči zemím mírového tábora, postavil před ně Molotov jinou, jasnější perspektivu: kolektivní bezpečnost v Evropě ve spolupráci a jednotě, udržení míru a nezávislosti všech evropských národů. Proti rozštěpení, proti vojenským blokům, proti válečnému napětí a hospodářské mizérii postavila tak politika Sovětského svazu myšlenku jednoho tábora evropských států, míru a rozvoje styků mezi evropským východem a západem. Západní ministři se zděšením tento návrh zamítli. Ale jeho myšlenka dobývá srdce a mysli prostých lidí ve všech evropských zemích. Ukazuje jedinou reálnou cestu z bídy a nebezpečí, do něhož tyto země a národy zavlékají američtí monopolisté.

Mírový tábor otevírá východisko před lidem kapitalistických zemí také v jiném směru. Věren své politice míru a mezinárodní spolupráce usiluje o rozšíření hospodářských styků se všemi zeměmi na základě vzájemných výhod a úplné rovnoprávnosti a setkává se tu s živým ohlasem lidu a také u hospodářských odborníků, u průmyslníků a obchodníků kapitalistických zemí, kteří se brání zadušení se strany amerických monopolů, bojují za svou nezávislost a chtějí uchránit své hospodářství před nejtěžšími důsledky amerického krisového vývoje. Obchod s Východem - jak tomu říkají - přes všecky americké zákazy, černé listiny, přes klatby pronášené střídavě Dullesem a McCarthym, přes zvláštní slídilské mise amerických senátorů, projíždějících dnes ve zvýšené míře kapitalistickými zeměmi - je v očích lidu i značné části kapitalistů západní Evropy, Asie i Latinské Ameriky jedinou reálnou záchranou před mizérií, krachem a nebezpečím válečného hospodářství.

V době, kdy celý kapitalistický svět zaznamenává hluboký pokles obratu zahraničního obchodu o mnoho miliard dolarů, uzavřel Sovětský svaz řadu smluv s kapitalistickými státy a jen v posledním roce zvýšil obrat svého zahraničního obchodu o 11 %. A podobně je tomu také ve stycích ostatních zemí mírového tábora s kapitalistickými zeměmi. Takto vítězí střízlivá mluva hospodářských skutečností a zdravého rozumu nad nesmyslnými a zbídačujícími plány blokády a diskriminace. My v Československu se můžeme z toho co nejupřímněji radovat, vždyť blokáda a diskriminace válečných kruhů, namířená proti zemím mírového tábora, snažila se postihnout především také naše hospodářství a neměla ovšem ani proti nám úspěchu. Dnes, kdy naše výroba se zdvojnásobila a stále roste, má pochopitelně ještě více co směnit se všemi zeměmi, které chtějí obchodovat s námi jako rovný s rovným. Naše rostoucí spotřeba bude schopna ještě více odebírat od těch dodavatelů, kteří na těchto podmínkách s námi chtějí obchodovat. V současné době máme již uzavřeny obchodní smlouvy s 21 kapitalistickými státy. Nedávno jsme uzavřeli smlouvy s Indií, Řeckem, Norskem, Finskem, Rakouskem, jedná se s Dánskem a Francií, očekává se příjezd indonéské obchodní delegace a chystá se i dohoda s Barmou. Obrat československého zahraničního obchodu s kapitalistickými státy ve druhém pololetí roku 1953 byl o 15 % vyšší než v příslušném období minulého roku. Vítáme toto rozšiřování mezinárodního obchodu. Je to podstatný příspěvek k dalšímu uvolňování mezinárodního napětí. Učiníme také v roce 1954. Vše k tomu, aby tento mírový vývoj postupoval dále. Jsou to nové důležité a významné úkoly pro naši výrobu i náš obchod.

Takto politika Sovětského svazu a celého mírového tábora, vedená leninskou zásadou mírového soužití států s rozličným společenským zřízením, dokázala uchránit před válečným nebezpečím zvenčí nejen národy mírového tábora, ale je schopna odvracet nebezpečí války, vyplývající z rozporů imperialismu, a zabezpečovat uvolnění mezinárodního napětí na celém světě, zmírňovat a ulehčovat i v kapitalistických zemích bídu mas, kterou na ně uvaluje krise, vyrůstající z kapitalistického hospodářství. Proti hrozbám smrti, proti beznadějné perspektivě války a hospodářského krachu staví před celé lidstvo radostnou perspektivu života, míru a rozvoje. Přesvědčuje stále větší masy lidstva, že je v jejich silách vybojovat si tuto perspektivu. Vždyť to byla jejich síla, která zastavila zločinnou válku v Koreji, byla to je jich síla, která dovedla také imperialisty přes všechno jejich vzpírání, intriky a sabotáž ke konferenčnímu stolu v Berlíně a přinutila je tam k dohodě o dalším jednání. Je to tato síla mírumilovného lidstva, která si vynucuje v současné době obrat od studené války k uvolňování mezinárodního napětí. (Potlesk.) Tato síla mohutní každým dnem v rozmachu hospodářství zemí mírového tábora, v upevňování moci lidu v nich, v růstu uvědomění mírumilovných lidí na celém světě. Tuto sílu upevňovat a její vítězství zajišťovat je velikým úkolem.

A tento úkol je obsažen také v číslech našeho rozpočtu. Je naší samozřejmou a radostnou povinností pro tento rozpočet hlasovat a věnovat všechny síly k tomu, aby tvůrčím úsilím našeho lidu pod vedením naší Komunistické strany Československa se tato čísla změnila ve vítěznou, slavnou a bohatou skutečnost. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo posl. Klokočovi.

Posl. Klokoč: Slávne Národné zhromaždenie!

Chcem hovoriť o tom, ako náš štátny rozpočet na rok 1954, o ktorom práve rokujeme, vyjadruje nerozlučný bratský zväzok Čechov a Slovákov, ako sa ním ďalej dôsledne plní línia našej vlády a Komunistickej strany Československa v otázke vyrovnania hospodársky i kultúrne zaostalého Slovenska s pokročilejšími českými krajmi i ako prispieva náš rozpočet k hospodárskemu upevneniu našej republiky.

O bratstve Čechov a Slovákov hovorilo sa i za prvej republiky. Ba vtedy kapitalistickí vládcovia vykonštruovali si dokonca teóriu o jednotnom a jedinom československom národe čím - naoko - hodlali utužiť jednotu a pevnosť republiky. V skutočnosti však išlo českej buržoázii o to, aby zo Slovenska vytvorila rezervoár lacných pracovných síl. Slovensko malo ostatným agrárnym príveskom republiky, bez priemyslu. V snahe zabezpečiť si väčšie zisky demontovali značnú časť toho priemyslu, ktorý bol na Slovensku vybudovaný uhorskými kapitalistami v druhej polovici minulého storočia, ako boli napr. Krompachy, železiarske závody v Gemeri atď. Za fikciu jednotného československého národa horlila i časť slovenskej buržoázie, kým jej druhá časť na jednej strane "bojovala" - jazykom a nacionalistickými šovinistickými štvanicami - za t. zv. "samobytnosť" slovenského národa a - skutkami - na druhej strane s rovnakou chuťou ako kapitalisti t. zv. čechoslováckej orientácie ešte osobitne zdierala "samobytný" slovenský národ zo siedmej kože. Pražská kapitalistická vláda vyvesovala - ako voľakedy v roku 1937 - po Slovensku plagáty o tom, koľko sa vraj na Slovensko dopláca, a "opozičná" ľudácka a národniarska buržoázia zas kričala, ako Češi Slovensko vyžierajú, a pritom brala od českých kapitalistov ťažké milióny, nazdierané z českého i slovenského ľudu, na sanáciu svojej Ľudovej banky. Niet vari na svete inej buržoázie, ktorá by bola zohrala v dejinách svojho národa takú podlú a hnusnú úlohu, akú zohrala buržoázia československá, ktorá tak "klasicky" dokázala vernosť svojim triednym záujmom, že - sledujúc výlučne tieto záujmy - zapredala i národ a vzdala sa i vlastného štátu.

Opravdové bratstvo Čechov a Slovákov zrodilo a upevňovalo sa však už i vtedy za prvej republiky v českom a slovenskom ľude, medzi českým a slovenským robotníctvom, ktoré sa pod vedením KSČ grupovalo do spoločného boja proti spoločnému nepriateľovi - kapitalizmu a za svoje spoločné sociálne i národné záujmy. Dôsledným bojovníkom za opravdové bratstvo a jednotu Čechov a Slovákov bol náš nezabudnuteľný prezident súdruh Klement Gottwald, iniciátor plánu na hospodárske a kultúrne povznesenie Slovenska, ktorý v roku 1937 na celoslovenskej konferencii KSČ v Banskej Bystrici predniesol súdruh Viliam Široký. To bol prvý reálny plán, ako dostať Slovensko z jeho stáročnej biedy a zaostalosti. Reálny i pre kapitalistické pomery. Vyžadoval iba jednu podmienku: úprimnú vôľu vlády skutočne Slovensko povzniesť. A reálny predovšetkým aj preto, že sa opieral o pomoc hospodársky vysoko vyspelej časti republiky, o pomoc českých krajín, že počítal s pomocou českej robotníckej triedy. No táto podmienka vtedy splnená nebola. Splnila sa iba vďaka tomu, že nás oslobodila Červená armáda a že sa po oslobodení dostal k moci český a slovenský ľud, ktorý pod gottwaldovským vedením KSČ vo februári 1948 navždy skoncoval so zradnou buržoáziou.

Čo znamenalo oslobodenie pre pokrok Slovenska, vidno napríklad už z faktu, že za jediný rok - napriek všetkej skaze, ktorú slovenskému hospodárstvu spôsobilo nacistické rabovanie a potom front - už v roku 1946 priemyselná výroba na Slovensku bola o 21,4 % vyššia než v r. 1937; o dva roky neskôr v r. 1948 dosiahla takmer dvojnásobok stavu z r. 1937.

Tak sa začal naplňať plán KSČ na hospodárske a kultúrne povznesenie Slovenska po 10 rokoch od jeho prednesenia. A dnes je už dávno ďaleko prekonaný. Objem výroby slovenského priemyslu už vlani, v r. 1953, prekročil štyriapolnásobok predvojnovej výroby a v tom objem ťažkého priemyslu v porovnaní s rokom 1937 viac ako sedemnásobok. Tvár Slovenska sa zo dna na deň mení. Kde pred rokom vyberala slovenská dievčina zemiaky, dnes dvíhajú sa k nebi spomedzi červených hromád tehál oceľové konštrukcie budúcich hál a naša kopáčka so smiechom preberá z rúk českého technika riadenie stavebného žeriavu; kde pred dvoma rokmi slovenský šarvanec pásol kravy, tam dnes pyšno čnejú fabrické komíny a v železobetónových sálach pod nimi náš šarvanec - učeň s hrdým pocitom budovateľa preberá nástroje z rúk českého montéra; kde pred tromi rokami za pluhom hútal slovenský roľník, či má vstúpiť s tou svojou škvarkou pôdy do JRD alebo nie, dnes naplno pracuje rozsiahly hutný kombinát a náš roľník, už majster, v modrej kombinéze sebavedome a s úsmevom hľadí na českého inžiniera, ako sa z elektrickej pece leje drahocenný, jemu predtým neznámy kov. Takto sa kuje a zakaľuje bratstvo Čechov a Slovákov v mohutnej budovateľskej práci na výstavbe ich slobodnej spoločnej vlasti.

Tak doháňa Slovensko české kraje, presedá z volského záprahu na Zetor od svojho českého a na Staliňca od svojho sovietskeho brata. Slovensko už prestalo byť agrárnym, polokoloniálnym príveskom republiky, akým ho chceli nechať kapitalisti. Jeho podiel na celkovej priemyselnej výrobe republiky z niekdajších 10 % v r. 1937 vzrástol už na dvojnásobok a v r. 1954 v porovnaní s rokom 1937 dosiahne 16,4 % celoštátnej výroby. Takto zo zanedbaného a zaostalého Slovenska z čias prvej republiky, z Hitlerom pľundrovaného a rabovaného pašalíka ľudáckych fašistických pajácov za tzv. "slovenského štátu" vyrástla krajina s vyspelým moderným priemyslom, krajina ktorej synovia a dcéry nemusia a už nikdy viac nebudú musieť vandrovať za chlebom do všetkých kútov sveta, ako to museli robiť v desiatkach tisícov voľakedy. Uskutočňovaný plán KSČ na spriemyselnie Slovenska podstatne zmenil skladbu jeho obyvatelstva. Podiel obyvateľstva, závislého svojou obživou od pôdy, klesol doteraz v počte všetkého obyvateľstva Slovenska z niekdajších skoro 57 % pred vojnou na
41,9 %.

Zmenil sa značne i charakter slovenského poľnohospodárstva. Slovenský roľník postupne prechádza od primitívneho individuálneho hospodárenia k hospodáreniu družstevnému, socialistickému. Koncom r. 1953, zo všetkej ornej pôdy na Slovensku 45,8 % bolo obhospodarované už v socialistickom sektore družstevnom a štátnom. K 30. novembru 1953 z 1.807 všetkých JRD bolo 1.486 družstiev III. a IV. typu. Tak miznú postupne úzke pásiky roličiek, mizne stará bedárska a biedna poézia, ktorú tak obdivovali a radi mali niekdajší vládcovia a ktorá bola taká trpká a horká slovenskému roľníkovi. Dnes sa rodí už poézia opravdová, poézia širokých a žírnych družstevných ľanov, obrábaných najmodernejšou technikou.

Rovnako míľovými krokmi ide Slovensko i na poli kultúrnom, v rozvoji škôl všetkých druhov a stupňov, v rozvoji vedy a techniky, v rozvoji umenia. Životná úroveň, meraná priemernou spotrebou na obyvateľa, vzrástla za roky od oslobodenia viac ako predtým za desaťročie. Takéto pokroky dosiahlo Slovensko za tých pár rokov, čo vládu v tomto štáte prevzala do svojich rúk robotnícka trieda, pracujúci ľud, ako riadi osudy našej republiky vláda obrodeného Národného frontu Čechov a Slovákov pod vedením KSČ.

Bratský zväzok Čechov a Slovákov sa dnes nezakladá na fikcii akéhosi jednotného československého národa, vydumanej teoretikmi v službách buržoázie, beznárodnej, protinárodnej vo svojej podstate. Spočíva na nerozbornom základe stalinskej národnostnej politiky, tak osvedčenej už v mnohonárodnom Sovietskom sväze a osvedčujúcej sa k prospechu obidvoch našich národov aj u nás. Bratský zväzok Čechov a Slovákov spočíva na vedomí jednotnosti a nedeliteľnosti československej robotníckej triedy, ktorá vysoko a hrdo povzniesla buržoáziou pohodenú zástavu našich národov, ktorá ako opravdová a verná dedička najlepších a najpokrokovejších tradícií českej a slovenskej histórie s plnou starostlivosťou a vrelou úctou i láskou stará sa o rozvoj českej a slovenskej národnej kultúry, českej a slovenskej formou, československej a socialistickej svojím obsahom.

A z tohto vedomia jednotnosti a nedeliteľnosti československej robotníckej triedy, zo záujmu na rozkvete a upevnení sily, bohatstva a blahobytu jej nedeliteľnej vlasti, Československej republiky, vychádza naša vláda, keď toľkú starostlivosť venuje hospodárskemu a kultúrnemu všestrannému rozvoju Slovenska.

Prejavuje sa to i v rozpočte na rok 1954. Výdavky slovenskej časti štátneho rozpočtu plánujú sa v roku 1954 o 13,1 % vyššie než v roku 1953, čo je viac o 10 miliárd 922 miliónov korún. Rast hospodárstva Slovenska zabezpečuje rozpočet investičnou výstavbou, ktorá bude v r. 1954 o 13,6 % vyššia, než je očakávaný výsledok v roku 1953. Investície vo výstavbe kultúrnej a sociálnej zvyšujú sa v roku 1954 o 13 %. Celkový podiel investícií na Slovensku z investícií celoštátnych sa zvyšuje z 25,5 % v roku 1953 na 29,2 % v roku 1954.

Takmer v každom odvetví hospodárskeho či kultúrneho a sociálneho úseku je na rozvoj Slovenska v rozpočte na rok 1954 pamätané pomerne vyšším percentom prírastku, než aký je v českých krajoch alebo v pomere celoštátnom. Napríklad v zdravotnej starostlivosti: kým na Slovensku v roku 1954 vzrastie počet lôžok v nemocniciach a porodniciach o 9,4 % oproti roku 1953, v českých krajoch bude prírastok iba 4,1 %. Na Slovensku bude v roku 1954 počet lekárskych miest oproti roku 1953 vyšší o 19,4 %, zatiaľ čo sa celoštátne zvýši o 11,6 %. Ešte vypuklejšie sa táto starostlivosť vlády o Slovensko prejavuje vo vzraste zariadení ambulantnej starostlivosti, kde počet lekárskych miest vzrastie oproti roku 1953 na Slovensku o 28,2 %, zatiaľ čo celoštátny prírastok bude
11,8 %.