Najviac dreva dá sa ušetriť osvojením a zavedením nových foriem a spôsobov spracovania dreva. Čím lepšie, kvalitnejšie spracovanie, tým je spotreba dreva menšia a finančný efekt drevárskeho výrobku väčší. Tu čakajú veľké úlohy náš nábytkový sektor, hlavne umelecké spracovanie dreva. Potom chemické cesty spracovania dajú výrobkom väčšiu cenu než spracovanie mechanické. K šetreniu drevom patrí aj využitie odpadkov, potom zber papieru a handier. Slovom: šetriť všade, kde sa len dá.

Naše lesné hospodárstvo je organizačne rozdelené na ťažbu a pestiteľstvo. Je potrebné organizačne zladiť obe tieto zložky, aby sa dopĺňali a obe slúžili tomu istému cieľu.

Najväčšie úlohy čakajú naše lesné hospodárstvo na úseku pestiteľskom. Plán na rok 1954 dokazuje, že štátne lesy dobre chápu svoju zodpovednosť za stav lesov. Na rok 1954 plánujú v zalesňovaní viacej o 4 %, v zbere semien o 69 %, vo výrobe sadeníc o 8 %, v príprave pôdy o 104 % a v ošetrovaní kultúr o 97 % ako v roku 1953.

Význam rýchleho zalesnenia objasňuje skutočnosť, že každý nezalesnený hektár pôdy znamená stratu asi 3 m³ prírastku dreva ročne. Aby holé plochy mohli byť plánovite zalesňované, je potrebné urobiť po tejto stránke presnú inventarizáciu lesov. Nezalesnené plochy k 1. januáru 1954 činia celkove 110.000 ha. Z toho na tento rok pripadá zalesniť 95.000 ha, čo je o 8 % viacej ako v roku 1953. Strata prírastku dreva z nezalesnenej plochy činí ročne vyše 300.000 m³ dreva. So zalesňovaním úzko súvisí naše lesné škôlkárstvo. Treba zvýšiť produkciu škôlok. Robiť organizovaný systematický zber semien, aby bol dostatok semien do škôlok a na priame vysádzanie. Ďalej znížiť náklad pri zalesňovacích prácach zavedením správnych a jednotných noriem a hlavne mechanizáciou pri sejbe semien a vysádzaní sadeníc.

Do pestiteľského úseku patrí aj boj proti škodcom, hlavne proti kôrovcom. V tomto dosiahlo lesné hospodárstvo dobré úspechy. V českých krajoch je tento nepriateľ našich lesov temer zneškodnený, no nemožno tak povedať čo sa týka Slovenska. V roku 1954 zníženie kalamít kôrovcom očakáva sa na 433.000 ha oproti 643.000 ha v roku 1953.

Na úseku pridruženej výroby plán na rok 1954 pamätá na podstatné zvýšenie, a to v chove dobytka o 24 %, koní o 35 %, oviec o 14 %, hydiny o
319 % a včiel o 9 %. Tento plán kladie väčšie požiadavky na zdravotnú zverolekársku službu a na využitie horských pastvín.

S lesným hospodárstvom je nerozlučne spojené naše vodné hospodárstvo, a to po stránke klimatickej a hospodárenia vodou. Tým, že naša republika tvorí akoby strechu strednej Európy, rieky, ktoré majú pramene v našich horách, rýchlym spádom stekajú a opúšťajú našu vlasť všetkými smermi a kým ich tok je spomalený a stávajú sa splavnými, sú už mimo hraníc našej vlasti. Výnimku tvorí. Dunaj, ktorý ako splavná rieka preteká okrajom nášho štátu, a to Slovenskom, a je jedinou našou bránou do sveta. Aj vodné zrážky pomerne rýchlo opúšťajú našu vlasť tiež bez priameho úžitku, ba odnášajú pritom od nás ročne veľké množstvo dobrej, úrodnej pôdy. Vodohospodárska, klimatická funkcia lesov je závislá od zalesňovania.

Škody v lesnom hospodárstve v predmníchovskej republike i za okupácie a veľké požiadavky nášho priemyslu len zväčšujú a prehlbujú túto vodohospodársku a klimatickú funkciu lesov v neprospech. Z nezalesnených strání voda stečie skorej, než by ju mohla prijať do seba zem. Roviny južného Slovenska, Žitný ostrov, južná Morava, stávajú sa následkom často pomýlených opatrení suchozemským stepným krajom bez dostatočných vodných zrážok. I keď mnohé melioračné práce a opatrenia, sledujúce zväčšenie ornej pôdy, boli nutné a potrebné, mnoho porastov a zavodnených plôch padlo za obeť pomýlenej myšlienke, pri ktorej sa kladný výsledok nedostavil, ale práve opačne ukázali sa nevýhody a škody. Spomeniem len jeden prípad, a to svätojurský Šúr pri Bratislave. Táto dosť veliká zavodnená plocha bola raritou v Európe po stránke flóry i fauny a dobrým klimatickým vyrovnávateľom na celom okolí. Dnes z tejto zvláštnosti mylným zásahom režimu za tzv. "slovenského štátu" s cieľom získať plochu pre ornú pôdu zostalo len torzo bez toho, že by sa tam bolo niečo dosiahlo. Táto plocha bola síce pred tromi rokmi vyhlásená za rezerváciu, avšak s opätovným jejím zavodnením a uvedením do pôvodného stavu sa nič neurobilo.

Tu čakajú naše vodné a lesné hospodárstvo veľké úlohy: vysádzať nezalesnené plochy a vôbec plochy, ktoré sa na iné účely nehodia. Hlavne je to plánované vysadzovanie vetrolamov podľa vzoru SSSR. Ďalej melioráciou odvodnené plochy nahrádzať rybníkmi a rýchly odtok vody v našich potokoch a riekach následkom ich kanalizačnej úpravy zadržať zavodňovacími kanálmi.

Úlohou nášho vodného hospodárstva nie je len vodu zachytávať, aby neodtekala bez blahodarného účinku klimatického, ale súčasne postaviť ju do služieb nášho priemyslu, poľnohospodárstva a ľudu vôbec, a to výstavbou vodovodov, kanalizácie, priehrad, splavov, zavodňovacích kanálov, melioráciou, zakladaním rybníkov atď. Na tomto úseku dosiahla naša vláda oproti predošlým režimom prenikavý úspech, i keď ešte mnoho úloh čaká na vyriešenie.

Donedávna - za kapitalistickej republiky - boli naše rieky postrachom svojho okolia a hlavne našich drobných roľníkov. S príchodom jará každého roku žili obyvatelia dedín v blízkosti riek v stálom strachu, komu rozvodnená rieka odnesie a podmelie chalúpku, komu a aký kus ornej pôdy alebo lúky urve. Tak isté to bolo po celý rok aj pri náhlych a veľkých vodných zrážkach. V roku 1925, v čase žatvy a mlatby, rozvodnený Váh spôsobil na celom Považí ozajstné dopustenie. Na širokoďaleko voda priam zmietla s polí celoročnú úrodu obilia a narobila nenahraditeľné škody na majetkoch a aj na ľudských životoch. Vyprávali mi obyvatelia jednej takto postihnutej obce, a to Hornej Stredy nad Váhom, že videli v rozbúrených vodách Váhu plávať kolísku s plačúcim dieťaťom a nikto mu nemohol pomôcť. Dnes, chvalabohu, zásluhou našich pracujúcich a našej vlády tieto časy sú už dávno preč ako zlý sen. Dnes tam, kde voľakedy naše rieky ročne narobili nenahraditeľné škody nášmu pracujúcemu ľudu, stoja veľké stavby, vodné diela, poháňané silou tých istých riek. Aj v Hornej Strede nad Váhom stojí veľká hydrocentrála. To, čo sa voľakedy v úsilí o skrotenie našich riek pokladalo na nemožné, dnes stalo sa možným zásluhou našich pracujúcich, techniky a vlády. Je v tom kus pýchy a sebavedomia, keď robotník pri stavbe hydrocentrály hrdo hovorí: "Na tejto stavbe som pracoval aj ja, tu som kopal základy, tam som miešal betón" - a pritom sa tvári, akoby celá hydrocentrála bola jeho majetkom. A má pravdu, hydrocentrála je skutočne jeho majetkom. Naše rieky prestávajú byť postrachom i kliatbou a stávajú sa požehnaním nášho ľudu a republiky.

Za predošlých kapitalistických režimov - počnúc ešte Rakúsko-Uhorskom a v predmníchovskej republike - od roku 1900 do roku 1945 vybudovali sa priehrady o celkovom obsahu 277 miliónov m³ vody. Teraz len tohto roku zadrží sa 350 miliónov m³ vody napustením priehrad v Slapoch, Kružberku, pri Víre, Hornej Strede a Dobšinej a na Oravskej priehrade asi 150 miliónov m³ vody.

Hydroelektrárňami na týchto priehradách dáme nášmu hospodárstvu ďalších 210 miliónov kWh elektrickej energie a vyrovnáme celý schodok, ktorý bol doteraz. Vodovody vyžiadajú si asi 515 km vodovodnej siete a ročná kapacita vodovodov pre zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou a pre priemysel a poľnohospodárstvo bude zvýšená o 51 miliónov m³ vody. Mimo toho bude vybudované 225 km siete kanalizačnej. Reguláciou bude opravené asi 43 km riečnej trate a závlahou a melioráciou zúrodnené 848 ha poľnohospodárskej pôdy. To si vyžiada zvýšenie finančných nákladov o 25,6 % oproti roku 1953. Správa vodného hospodárstva dáva nášmu pracujúcemu ľudu dobrú pitnú vodu, ktorej je na mnohých miestach - ako na Ostravsku a Mostecku - nedostatok, dáva pritom elektrickú energiu nášmu priemyslu, zadržiava vodu pre naše poľnohospodárstvo, stará sa o čistotu našich miest kanalizáciou. Úspechy veľké a úctyhodné. Vodohospodársky plán, schválený tohto roku vládou, dáva rozsiahle nové úlohy. Do roku 1970 má byť vybudované pre zlepšenie vodných pomerov a pre využitie vodných zdrojov asi za 51 miliárd Kčs vodohospodárskych diel a zariadení.

Do kompetencie vodnej správy patrí aj starostlivosť o čistotu našich vôd potočných a riečnych, aby vodné živočíšstvo nehynulo od otravných chemikálii z priemyselných podnikov.

Vážené Národné zhromaždenie! Krásna je naša vlasť, taká, ako to básnik vložil aj do hymny: "Zemský ráj to na pohled", práve pod dojmom našich lesov, potôčkov, luhov a hájov, taká, ako to aj naše príslovie hovorí: "Čo kopček zájdeš, iný kraj nájdeš". Naša vlasť je bohatá nielen na prírodné krásy, ale lesy, vody a všetko, čo s tým súvisí, predstavujú aj veľké bohatstvo vodohospodárske. Krásne sú Krkonoše, Šumava, velebné sú Vysoké Tatry, ktoré ročne priťahujú tisíce pracujúceho ľudu. V našich lesoch a horách nájdu tisíce pracujúcich osvieženie a odpočinok; športovci, turisti a milovníci prírody plné uplatnenie a chorí uzdravenie. Toto je tiež poklad, ktorý sa v peniazoch vyjadriť nedá. Treba, aby sme toto bohatstvo nielen uchránili, ale ešte rozmnožili primerane našej potrebe. Všetko, čo máme, čo nám naša krásna príroda dáva, patrí pracujúcemu ľudu, nám všetkým Čechom a Slovákom jednako a preto jednotu a nedeliteľnosť našej republiky budeme si brániť pred kýmkoľvek, kto by na ňu kradmou rukou chcel siahnuť.

Nedopustíme, aby krásy a bohatstvo našej republiky boli znovu ničené vojnou a pustošením a aby slúžili nášmu nepriateľovi. Naše hory, lesy, rieky sú nielen symbolom pokoja, mieru a radostného života, ale aj ozajstnou hradbou proti nepriateľovi - ako boli vždy v našej histórii - a za týmito hradbami pokoj a mier ubráni si náš pracujúci ľud aj teraz.

Místopředseda Harus: Dávám slovo posl. Borůvkovi.

Posl. Borůvka: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky!

Statisíce podnětných návrhů a připomínek k všenárodní diskusi o zákonech o národních výborech dokazují veliký a živý zájem všeho pracujícího lidu o otázky a problémy, jak spravovat a řídit svůj stát. Není však žádnou náhodou, že při celostátní diskusi byly problémy zemědělské výroby a výkupu středem velikého zájmu a pozornosti v souvislosti se zásobováním všeho obyvatelstva. Kladem celé diskuse je právě ta skutečnost, že si naši pracující stále více uvědomují význam práce, rozhodující a možno říci klíčový podíl našich národních výborů všech stupňů na rychlém a pronikavém zlepšení zemědělské výroby, na níž má a musí míti zájem každý občan našeho státu. V celonárodní diskusi bylo vysvětlováno, že k růstu blahobytu by nic nepomohlo zvyšovat mzdy a platy bez současného zvýšení produktivity práce, ani v zemědělství požadování stále vyšších cen za zemědělské výrobky, ale především zvyšování výroby, a to zejména dosud zaostávající výroby zemědělské. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Polanský.)

Tuto základní pravdu vyjádřila jedna prostá žena na veřejné schůzi v Hradci Králové, když upřímně řekla: "Víte, soudruzi, ono by těch peněz vlastně nebylo málo, ale toho hezkého zboží je čím dál víc. A tak by člověk chtěl to a ještě ono, a proto se peněz pořád nedostává." Co z toho jako závěr plyne? Bylo právě na této schůzi potom vysvětleno, že rozhodujícím činitelem ve snižování cen právě i průmyslového zboží je zejména zvyšování výroby produktů v zemědělství, abychom si mohli za stejné množství peněz čím dále tím více koupit.

Dnes projednávaný rozpočet, jak dále na rozboru a faktech ukáži, nám dává všechny předpoklady a všechny možnosti zvýšení zemědělské výroby. Rozpočet dává na zemědělskou výrobu takové finanční prostředky, jaké je schopen poskytnout jen stát, kde celé hospodářství slouží lidu.

Možná, že se budou zdát mnohým lidem tato srovnání až neuvěřitelná. Já sám, když jsem si v archivu Národního shromáždění vypisoval částky dané za předmnichovské republiky na zemědělství a srovnával je s dneškem, nechtěl jsem v prvé chvíli ani věřit. Proto s tím větší důkladností jsem znovu kontroloval jednotlivé položky výdajů za celých 10 let předmnichovské republiky, od r. 1928 až do roku 1937. Jsou to ve srovnání s dneškem vskutku jen almužnické částky a ještě i o těch víme, že byly použity na podporu výroby výhradně u statkářů a sedláků formou darů a subvencí. Malým rolníkům zůstaly exekuce a dluhy. Dokladem toho jsou i stenografické zápisy z rozpočtových a jiných parlamentních jednání z doby předmnichovské republiky.

Nechme hovořit podle stenografického záznamu několik slov posl. Štětku při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1931 ve schůzi poslanecké sněmovny 11. května 1933. Generálním zpravodajem byl tehdy sociální demokrat posl. Remeš. Soudruh Štětka řekl: "Pan zpravodaj tady uvádí snížení státních příjmů poklesem přímých daní o celou jednu miliardu. Zapomněl však uvésti, co bylo příčinou snížení státních příjmů. Já mu to tedy povím. Během roku 1931 řádili exekutoři jako nikdy před tím. Docházelo k exekuování posledního kousku dobytka u domkářů, šicích strojů u krejčí, zkrátka daňové nedoplatky byly vymáhány do posledního haléře. Dělníkům bylo sráženo na dani důchodové z mezd a platů z každé koruny a bylo sraženo dokonce o 30 milionů více. Zatím však odpisy boháčům na daní důchodové činí 145,300.000 Kč, na všeobecné dani výdělkové bylo odepsáno 39,045.000 Kč, na dani pozemkové, rentové a domovní 6,612.000 Kč, na válečné dani a dani z majetku 47,000.000 Kč, na úrocích a poplatcích 19,215.000 Kč atd. Zkrátka to, co se vysálo a vydřelo na drobných poplatnících, odepsalo se Weinmannům, Petschkům, Preissům, Bělohříbkům a jiným velkým pobertům. Navrhuji tedy proto, aby byly okamžitě inkasovány bezúročné půjčky, pohledávky a dary. Uvádím zatím jenom některé" - pokračuje soudruh Štětka. "Za výzbroj selským jízdám a agrárním banderiím částku 57,404.000 Kč, boháčům Jockey Clubu a klusáckého spolku 2,896.000 Kč, rafinerii minerálních olejů 19,423.000 Kč, velkovinářům 1,359.000 Kč, vzduchoplavecké společnosti v Paříži 3,200.000 Kč." A dále pak jmenuje soudruh Štětka celou řadu podnikatelů, podniků a společností, kteří jako parasiti sáli z potu drobných lidí. Tyto skutečnosti je dnes stále třeba připomínat všem drobným a středním rolníkům a i naší zemědělské mládeži, srovnávat je s velikou pomocí naší vlády, která ji dává našemu zemědělství jako výsledek společného úsilí a práce svazku dělnické třídy s drobnými a středními rolníky. Je pravda, že je veliká většina drobných a středních rolníků, kteří tuto pomoc nejen s uznáním kvitují, ale svou poctivou prací přispívají k zpevnění svazku dělníků s rolníky, jsou však i takoví, kteří považují tuto pomoc za samozřejmou a mnohdy si jí ani neváží a nedovedou ji docenit.

I v letošním roce ve státním rozpočtu jsou nám dány do rukou obrovské částky peněz na zvelebení zemědělství. Na nás nyní je, abychom všichni jako odpovědní hospodáři jich účelně a správně použili na podporu a rozvoj celé zemědělské výroby. Na přímou podporu rostlinné a živočišné výroby bylo za celých 10 let předmnichovské republiky dáno celkem 318,727.000 Kč. Náš rozpočet dává na letošní rok 687,446.000 Kčs. K vůli úplnosti je třeba uvést, že je to mimo státní statky a výdaje na veterinární službu. Peníze jsou určeny na zvelebení a rozvoj výroby JZD a soukromě hospodařících drobných a středních rolníků.

Převážný počet našich JZD dosahuje zejména v poslední době příkladným hospodařením dobrých výsledků. Růst a rozvoj, jakož i nedostatky JZD byly předmětem jednání okresních konferencí které, se konaly v celé republice v měsíci únoru. Průběh a náplň okresních konferencí ukázaly, jak za jediný rok vyrostly nám další tisíce lidí s novým poměrem k socialistické velkovýrobě. Roste nám mnoho nadšených hospodářů, organisátorů, kteří si osvojují zkušenosti v praktickém vedení a řízení velkých družstevních hospodářství.