Nepatrný a zastaralý průmysl, s často omezovanou a rušenou výrobou, byl příčinou časté nezaměstnanosti. Tisíce rodin odcházely do průmyslovější části republiky a do ciziny. Kraj se vylidňoval. Během 30 let první republiky odstěhovalo se z kraje více než 10.000 rodin proto, poněvadž nebylo v kraji pro ně obživy. První republika nic nezměnila na stavu, který zdědila po rakousko-uherské monarchii. V jižních Čechách rostly v historii na jedné straně hrady a zámky feudálů a kláštery různých církevních řádů, na druhé straně v "podzámčí" žil ubohý a feudály, cisterciáky, vyšebrodskými opaty a jinými lidu cizími pány vykořisťovaný lid. V období rozvoje kapitalismu přicházel do jižních Čech průmysl za lacinou pracovní silou a vyrostly nové "hrady a zámky" kapitalistů: Spirovy papírny, Schwarzenberské pivovary, Lamezánská Hardtmuthka aj. páni se změnili, vykořisťování zůstalo.

I když se nám dosud nepodařilo zastavit odliv obyvatelstva z některých oblastí, končíme pětiletku se zvýšeným počtem obyvatelstva o téměř 15.000 osob. Počet osob v pracovním poměru stoupl za pětiletku o 57.000. Ve 23 nově vybudovaných průmyslových podnicích a v 8 rozšířených závodech bylo vytvořeno nových 11.650 pracovních příležitostí. V pětiletce byla zahájena výstavba dalších 5 závodů, které po svém dokončení poskytnou stovky dalších pracovních příležitostí. Během pětiletky byla v kraji uskutečněna výstavba nákladem 1.970 mil. Kčs. Zahájili jsme naši první jihočeskou stavbu socialismu, veliké vodní dílo na Vltavě u Lipna.

I na úseku zemědělském vymanil se již kraj ze zaostalosti přechodem z malovýroby na velkovýrobu. Socialisticky sektor, státní statky a 407 JZD III. a IV. typu obhospodařují ke konci pětiletky již 31 % zemědělské půdy v kraji. STS obdělaly našim JZD v kraji 61,1 % průměrných hektarů jejich celkového úkolu. V zemědělské výrobě se zvýšila produktivita práce tak, že své úkoly v r. 1953, i když s obtížemi, vládla se 78,8 % pracovníků ve srovnání s r. 1949. Na stůl pracujících dodal v r. 1953 krajský plánovaný sektor v kraji téměř o 5.000 tun pšenice, 104.000 tun brambor, 58.000 tůn masa a 2,5 milionů litrů mléka více než v r. 1949. (Potlesk.)

Tak jako v celé republice není u nás v kraji již hladových lidí bez přístřeší a žebráků. Každý může pracovat, shromažďovat vědomosti, zdokonalovat svou dovednost, zvyšovat výkon a tím i svůj výdělek. Zatím co v USA, západní Evropě a v Japonsku je 45 milionů nezaměstnaných, ukládá nám náš plán zvýšit v r. 1954 počet zaměstnaných o 166.000 pracovníků a vytvořit 75.000 pracovních příležitostí pro ženy z domácnosti.

Jasným důkazem hospodářského vzestupu a zvýšení hmotné úrovně pracujících je ustavičný růst národního důchodu. V roce 1954 vzroste náš národní důchod o 7,7 %. Rozdělování národního důchodu u nás se děje v zájmu soustavného blahobytu pracujících. V roce 1952 bylo 70 % našeho národního důchodu použito k uspokojování stále rostoucích hmotných a kulturních potřeb obyvatelstva. V roce 1953 tento podíl ještě vzrostl. Jenom na národní pojištění, sociální a kulturní opatření bylo vydáno 22.300 mil. Kčs, to jest 25 % všech výdajů. Na zdravotnictví jsme věnovali 4.020 mil. Kčs, což je 3,7krát více než v roce 1950. Počet lůžek v nemocnicích stoupl s 50.868 v roce 1937 a 74.352 v roce 1949 na 86.874 v roce 1953. Zatím co podle údajů Marcela Prenanta, profesora Sorbonské university, umírá v kapitalistickém světě 200 mil. dětí hladem a 400 mil. děti do 15 let je podvyživeno, poklesla u nás úmrtnost dětí ze 117 v roce 1937 na 83 již v roce 1948 a v roce 1953 činila 55 dětí z tisíce nově narozených. Zatím co o naše děti pečovalo v roce 1948 200 dětských lékařů, vzrostl jejich počet do konce roku 1953 na 920. Ale není to jen zvýšená lékařská péče, která nám pomáhá snižovat dětskou úmrtnost. Náš stát projevuje velkou péči o matky a děti i výstavbou a zřizováním dětských jeslí a školek. Jenom v našem kraji vzrostl počet jeslí s 12 v roce 1949 na 38 v roce 1953. Proti 275 dětem v jeslích v roce 1949 pečujeme dnes již o 1.247 dětí. Počet dětí ve školkách dosáhl v roce 1953 téměř 9.200. A pracuje-li nám dnes v kraji v průmyslu více než 25.500 žen, je to převážně zásluhou této péče o naše nejmenší. Ženy, které se zapojily do práce v průmyslu, přispěly svou prací k plnění našich úkolů ve výrobě a výstavbě a současně zvýšily důchod a tím i úroveň svých rodin. Rodinám s dětmi pomáhá náš stát také přímo i výplatou rodinných přídavků, jejichž úhrn se v roce 1953 proti roku 1950 zdvojnásobil.

Péče o zdraví lidu, starostlivost o vybudování pracovních příležitostí pro všechny práceschopné občany za současného zajištění podmínek k pracovnímu zapojení zvláště žen, vytvořily rovnou příležitost pro všechny k získání nejvyšší kvalifikace a nejvyššího vzdělání. To je jeden z důkazů pro to, že v socialistickém řádu není rozporu mezi zájmem celku a zájmem jednotlivce.

V této souvislosti je třeba připomenout ještě jiné skutečnosti, které nám dokazují, že socialistický řád je schopen učinit život šťastným a radostným. Jednou takovou skutečností je i soustava, šířka i hloubka našeho národního pojištění. Naše národní pospolitost vytváří svou produkcí tolik prostředků, že jsme v roce 1953 vypláceli 1,858.700 důchodů, t. j. o 63 % více než v roce 1937. Že na 39 vysokých školách mohlo v roce 1953 studovat 47.600 posluchačů, kterým jsme na stipendiích vyplatili 118 mil. Kčs. Srovnáme-li průměr stipendia 2.100 Kčs na jednoho vysokoškolského studenta v roce 1953 s průměrem 484 Kč v roce 1937, jeví se nám i na tomto úseku péče o člověka rozdíl mezi dneškem a včerejškem. Veškeré naší mládeži poskytujeme úplné středoškolské vzdělání. Počet průmyslových a odborných škol od roku 1949 stoupl o 91. Počet žáků vzrostl o 99 % u škol průmyslových, o 40 % u škol zemědělských a lesnických a o 358 % u škol pedagogických. Téměř 19.000 našich pracujících studuje na vysokých školách na dálku. V učilištích státních pracovních záloh se učilo bez finančního zatížení rodiny v roce 1953 76.500 žáků.

Vzestup společenské spotřeby, charakteristický právě pro socialistický společenský řád, můžeme sledovat i na ustavičně se zlepšující bytové výstavbě. Jenom v našem kraji bylo během pětiletky dáno do užívání 4.842 nových bytových jednotek socialistického sektoru, ke kterým je třeba přičíst dalších 971 bytových jednotek, získaných individuální výstavbou, a 5.417 míst v učňovských domovech a svobodárnách. Několik set bytových jednotek je v současné době ve výstavbě. Můžeme říci, že jsme za pětiletku postavili v celém státě pro 500.000 lidí nové byty s vysokým komfortem. Zatím co před válkou se stavělo pouze 8 % bytů s koupelnami a ústřední topením, stavíme dnes takto vybavených bytů 60 až 70 %. Málo našich občanů si uvědomuje, že s naší průměrnou bytovou plochou 13 m² na hlavu se řadíme mezi nejkulturnější národy světa.

Ustavičná péče o zlepšení kulturních a životních podmínek pracujících se projevuje i v práci na úpravě ulic, náměstí a dělnických čtvrtí a sídlišť. Jenom v Českobudějovickém kraji bylo v sídlištích za pětiletku vybudováno více než 50 km nových komunikací, rekonstruováno více než 200 km stávajících silnic a dáno do provozu téměř 94 km vodovodní sítě.

Zvlášť velkou péči věnuje kraj pohraničním okresům. Za velké pomoci vlády odstraňujeme nedostatky, které jsme zdědili od bývalých pánů tohoto území, a podstatně zvyšujeme úroveň tamního obyvatelstva. Stojí před námi přede všemi vážné úkoly dosídlit tyto okresy. Přípravou nových bytových jednotek a rekonstrukcí hospodářských budov vytvoříme podmínky pro krásy život našich hraničářů, střežících a bojujících za mír na hranici světa socialismu. Naše pohraničí opět rozkvete. Tisíce hektarů dosud ladem ležící půdy obohatí stůl našich pracujících svými plody rostlinné i živočišné produkce. Krásná Šumava se opět stane živočišnou komorou Čech a hlavním dodavatelem našeho lnářského průmyslu.

Čísla, která jsem uvedl, jsou jistě radostnou bilancí růstu a rozvoje společenské spotřeby. V tomto růstu se projevuje i životní úroveň našich pracujících jako celku. Současně vysoká úroveň společenské spotřeby vytváří také podmínky a dává rovnou příležitost k dosažení nejvyšší individuální životní a kulturní úrovně.

V lednu projednávalo Národní shromáždění velmi podrobně návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na r. 1954. V rozpravě o tomto zákoně, právě tak jako v rozpravě o rozpočtu na r. 1954 ve výborech NS, jsme kromě skvělých výsledků pětiletky také kriticky rozebrali nedostatky, které se během pětiletky u nás projevily a jejichž problematikou se mimo jiné tak vážně zabývalo vládní prohlášení ze září loňského roku. Plán na r. 1954 je důležitým krokem k odstranění těchto nedostatků. Je i direktivou pro další rozmach národního hospodářství, pro zvyšování životní úrovně pracujícího lidu a pro další smělý postup při výstavbě socialismu v Československu.

V důsledku růstu výroby zvětší se i úroveň společenské spotřeby. Do užívání bude dáno 40.000 nových bytů a z toho 62,5 % s ústředním topením, vedle deseti tisíc rodinných domků. Počet lůžek ve zdravotnických zařízeních se zvýší o 6,5 %, počet míst v jeslích o 7,3 %. Vzroste počet škol a studentů.

Tak jako plán na r. 1954, tak i rozpočet, který pro jeho zajištění mobilisuje peněžní zdroje, plně vyjadřuje zájmy našeho lidu a lidu také slouží. Téměř 32 % všech státních výdajů jde na kulturní a sociální opatření. I náš rozpočet na r. 1954 je tedy mírovým rozpočtem. Tímto rozpočtem vyjadřuje naše republika a prokazuje náš lid, že se hlásí do tábora za mír bojujících lidí ve světě. Všem poctivým lidem na celém světě ukázala nedávná konference čtyř ministrů zahraničí v Berlíně, kdo si mír opravdu a upřímně přeje. Naše místo je proto po boku sovětského lidu, který svou prací bojuje za šťastnou budoucnost pracujících na celém světě. (Potlesk.) Jeho cesta je i naší cestou. Půjdeme po ní věrně, všechen náš lid, morálně a politicky jednotní v bojovém bloku Národní fronty, vedeni Komunistickou stranou Československa, za naší vládou, za naším druhým dělnickým presidentem. (Potlesk.)

Prohlašuji jménem Čs. strany socialistické a jejího poslaneckého klubu, že budeme pro rozpočet na rok 1954 hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Dávám slovo posl. Drdovi.

Posl. Drda: Vážené Národní shromáždění!

Je pro mne jako pro českého spisovatele ctí a zároveň mne to naplňuje upřímnou radostí, když mohu s této vysoké tribuny před zástupci našeho čs. lidu promluvit na thema tak radostné a zároveň tak hodné pozornosti, jako jsou otázky naší národní kultury, jejího rozvoje a rozkvětu, i péče, kterou tomuto rozvoji věnuje naše lidová vláda. Rozmach naší vlasti v nezapomenutelných letech budování socialismu, která společně prožíváme a v nichž rok za rokem, ba den za dnem přibývá nových hodnot a nových krás, je slavným potvrzením slov našeho nesmrtelného učitele Klementa Gottwalda, že "dělnická třída a pracující lid jsou novou vůdčí silou národa a uchovatelem i rozmnožitelem toho nejlepšího, co kdy národ vytvořil".

A v tomto dějinném zápase za pravdivé štěstí lidu, za sluncem projasněné zítřky našich dětí, za novou velikost naších bratrských národů čeká na čs. kulturu významná tvůrčí úloha. Tisícovky jejích pracovníků ve školních učebnách, ve výzkumných laboratořích a vědeckých ústavech i v uměleckých dílnách všeho druhu dobře cítí ten nový, životodárný kyslík, kterým vítězství dělnické třídy a pracujícího lidu naplnilo náš vzduch, hluboce prociťují nový smysl, který dostala jejich práce, a silně prožívají i znásobenou odpovědnost za svou práci a tvorbu, které se mají a musí stát jedním z významných nástrojů budování socialistické společnosti v naší vlasti.

Dík moudrosti Komunistické strany Československa, inspirátorky a organisátorky všeho tvůrčího úsilí lidu, dík prozíravé péči vlády a dík velikému životodárnému vzoru kultury sovětské, z které se stále hlouběji a opravdověji učíme a jejíž tvůrci a mistři nám neúnavně poskytují svou bratrskou radu i pomoc, rostou tvořivé síly naší kultury ve všech směrech a odvětvích, naplno se rozvíjejí zralé tvůrčí osobnosti našich předních učenců i umělců, stoupá význam i pracovní výkonnost našich institucí a začínají se projevovat i nadějné mladé talenty vědeckého a uměleckého dorostu, který se připravuje k budoucím úkolům. Jsem přesvědčen, že čs. kultura a její pracovníci v nepřestajném boji proti všem přežitkům, chybám a nedostatkům. ve vypjatém úsilí o tvůrčí osvojení sovětských zkušeností i příkladů, se stále stoupající smělostí a pronikavostí při řešení všech problémů dokáží, že jsou hodní velké doby i svého rodného lidu, z jehož tvořivých sil vzešli, a že jejich přínos k budování socialismu bude stále větší a platnější.

Prosincové zasedání ÚV KSČ a jeho usnesení vzbudilo radostný ohlas a ještě více prohloubilo vědomí odpovědnosti v řadách kulturních pracovníků. Znova podtrhlo význam, jaký právě náš řád přikládá rozvoji kultury, vyzdvihlo její neustále rostoucí tvůrčí úlohu, moudře a citlivě nás upozornilo na nedostatky, které je třeba v oblasti kultury co nejrychleji odstranit, a pevným důrazem na vytvoření opravdové tvůrčí atmosféry, rozvíjené v boji názorů a posilované zásadní tvůrčí a konkrétní kritikou, vyzbrojilo naše kulturní pracovníky v boji proti chybám a přežitkům. Neustálé posilování této tvůrčí atmosféry, v níž tvořivá práce bude svým tvůrcům přinášet nezkalenou radost a našemu pracujícímu lidu i naší vlasti dávat nové, bohaté plody, toť perspektiva, kterou rozvinula strana a která povede naše umělce i vědce k neustále lepším, vyšším a mistrovštějším výkonům. A uvědomělá láska i důvěra našeho lidu, projevovaná stále vyšší kulturní dychtivostí a radostnou náročností, se kterou lid žádá nová, lepší umělecká díla, nové vědecké objevy, nová smělá řešení problémů, rozradostňuje srdce každého poctivého pracovníka kultury a rozžíhá v něm touhu po nových tvůrčích činech. Krásně to za nás za všechny, a to nejen za umělce, ale také za vědce, za všechny tvůrčí pracovníky vyslovil slovenský básník Vojtěch Mihálik:

"Veď poézia ako hviezda žhavá

zo žitia musí staré temno hnať,

a básnik v čase, keď sa život stavia,

tiež musí normu zpevňovať.

A ani driemať, ani kulhať nesmie,

ak v srdci vnukov chce mať prístrešie:

každý deň nové zaslúži si piesne,

pravdivejšie a krásnejšie."

Ano, v tom je největší úkol naší kultury, aby společně se svým rodným lidem probojovávala život vyšší, čistější a radostnější, v němž by se v jedno spájela gigantická symfonie nových údolních přehrad, svítivá jasnost nových lidských sídlišť, útočný rytmus svobodné práce, bojová vítězství vědy nad přírodou, nebývalý a strhující rozmach tvůrčího lidského rozumu, nová, rozjasněná přímost a čistota lidských vztahů - lásky, soudružství, přátelství - tak, aby se slavně naplnila slova staré dělnické písně, jež doprovázela do bojů naše dědy a otce:

"My nový život chcem na zemi, v němž nesmí býti žádných běd!"

Jalové, odporné měšťácké třídě už dnes nezbývá na tom světě nic než panická hrůza před vlastním zánikem a pádem. Pracujícímu lidu kyne však v červáncích příštích lidských dějin nová, silná, nikdy předtím neprožívaná radost skutečných, svobodných hospodářů světa, jiskřivá radost nových tvůrčích vítězství, ničím nezkaleného lidského štěstí. Vypněme všechny síly, my pracovníci kultury, aby uskutečnění této budoucnosti vzešlo i z našeho podílu, mějme při všem svém konání na očích tuto perspektivu, nejjasnější, jakou kdy lidstvo vysnilo, a přitom tak blízkou a uskutečnitelnou!