Usilujeme o to, aby se rozvíjela plodná spolupráce dělníků a techniků. ve všech pracovních odvětvích, protože jsme přesvědčeni, že taková spolupráce je jedním z pilířů úspěšné výstavby naší vlasti. V souladu s potřebami našeho hospodářského, politického a kulturního života dbáme o to, aby nám ve školách a na pracovištích vyrůstala nová inteligence, oddaná své vlasti a lidově demokratickému zřízení, odborně zdatná a schopná.

Soustavná péče vlády o rozvoj vědy, velkorysá podpora vědeckého bádání, péče o potřeby pracující inteligence - to vše jsou výsady lidově demokratického zřízení.

Jak to vypadalo před válkou? Státní podpora vědě a technice byla malá a omezovala se jen na ty obory, kde se dalo předpokládat, že nové objevy přinesou kapitalistům další zisky a upevní jejich mocenské postavení. A také soukromé podniky měly o výsledky vědeckého bádání zájem jen tehdy, když jim slibovaly úspěch v honbě za ziskem.

Často se stávalo, že talentovaní jedinci nemohli uplatnit výsledky své výzkumné práce. Připomněl bych jen jediný příklad - osud hornického vynálezce samouka Klimši, který tak přesvědčivě vykreslil náš národní hrdina Julius Fučík v jedné ze svých nezapomenutelných reportáží. Horník Klimša zdokonalil vrtací kladivo a jeho vynález znamenal velký technický pokrok. Po dlouhých jednáních vyplatilo konečně Vítkovické horní a hutní těžířstvo vynálezci 2.000 Kč, které však padly na patentní poplatky. Vynálezu samého nebylo nakonec použito vůbec, poněvadž o něj kapitalisté neměli zájem. V době hospodářské krise byl pak horník Klimša vůbec z práce propuštěn. Zklamán a rozrušen zastřelil inženýra, který jeho vynález zamítl, a poté i sebe. Takový byl osud dělnických vynálezců a zlepšovatelů za kapitalismu.

Před Mnichovem u nás existovala chronická nezaměstnanost inteligence. Mladí lidé opouštěli střední, odborné i vysoké školy, ale nenašli práci, která by odpovídala jejich kvalifikaci. Měli jsme stále tisíce nezaměstnaných inženýrů, techniků a jiných příslušníků pracující inteligence, kteří raději zapomněli na své akademické tituly a přijali zaměstnání hotelových vrátných a pod., jen aby se uživili. Měli jsme nadbytek inteligence pro tehdejší poměry. Agrárník Hodža to chtěl řešit svým známým povýšeneckým způsobem - prohlásil totiž o nezaměstnané inteligenci, "že ji budem vyvážet". Předválečné vlády prostě práci pro inteligenci zajistit nedovedly.

Nezaměstnanosti v řadách inteligence se nadto využívalo k tomu, aby se snižovala platová úroveň techniků a jiných zaměstnanců. Tak byly v podnicích a úřadech nepočetné skupiny velmi dobře placených jednotlivců na vedoucích místech, ale všeobecná platová úroveň pracující inteligence byla nízká. Dobře je to vidět na předválečných platech začátečníků. Uvedu jeden příklad z Kladenska. Jedna předválečná smlouva pro zaměstnance hutního průmyslu na Kladensku - a tam byly platy ještě poměrně dobré - stanovila, že začáteční platy techniků a administrativních zaměstnanců se pohybují od 250 do 350 korun měsíčně.

Tento příklad z Kladenska není však výjimkou, ale pravidlem. Vždyť mnozí začátečníci pracovali vůbec zadarmo. Statistiky Všeobecného pensijního ústavu uvádějí, že v r. 1936 bylo 25.000 pojištěnců vůbec bez platu. Dalších 50.000 úředníků a techniků pobíralo měsíčně méně než 500 korun. Takový plat mělo takřka 35 % všech úřednic.

V našich vědeckých ústavech a na vysokých školách pracovaly stovky nehonorovaných docentů. V úřadech a podnicích pracovaly tisíce neplacených praktikantů nebo žebrácky odměňovaných aspirantů. Bylo běžné, když se nové síly přijímaly "na zkoušku", tedy bez platu, a někdy si tito zaměstnanci museli ze svých vlastních prostředků hradit i nemocenské. Šlo o nezastřené vykořisťování, které musel každý čestný člověk odsoudit.

Sociální postavení pracující inteligence bylo tedy u nás před válkou špatné. Nezaměstnanost a nízké platy - to jsou jeho charakteristické znaky. V mnoha západních zemích je tomu tak dodnes.

Jestliže tedy někde v zahraničí mají obavy o osud nebo postavení naší pracující inteligence, můžeme jim poradit jenom jedno: aby zametali před vlastním prahem!

V poválečných letech se postavení pracující inteligence v naší vlasti od základu změnilo. "V našem lidově demokratickém státě" - uvedl 11. dubna 1948 na sjezdu národní kultury president Klement Gottwald - "v našem pochodu k socialismu naprosto nejde a nepůjde o nějakou degradaci inteligence. Pravý opak je pravda: její úloha vzroste, neboť nebude vydána na milost a nemilost kapitalistické zvůli, nýbrž bude spolupracovat na díle všeho lidu ve prospěch celku." Jsme si vědomi, že je třeba vychovávat novou inteligenci, vzešlou z řad pracujícího lidu. Současně usilujeme o to, abychom i starší inteligenci získali pro pomoc při výstavbě socialismu. Většina těchto starších odborníků žila po celý život jen své práci, ale uznání za ni se dočkala teprve za lidově demokratického režimu. Na př. známý biolog Frant. Studnička, který po životě plném plodné, ale neoceněné práce byl teprve ve svých 82 letech v lidově demokratické republice jmenován akademikem. Právě proto, že náš řád dovede ocenit výsledky tvůrčí práce, získáváme na svoji stranu stále více příslušníků i té části inteligence, která dosud stála mimo veřejnou aktivitu.

Dnes již nestojí vědci stranou našeho usilování, nýbrž právě svými objevy a prací pomáhají významně budování naší vlasti. Stačí uvést na př. vědce světového jména akademika J. Heyrovského a jeho polarografickou methodu, akademika B. Bydžovského, významného odborníka v analytické a algebraické geometrii, akademika J. Řezníčka, jedinečného znalce v oboru elektrotechniky, akademika Zdenka Bažanta, tvůrce odborné české literatury o stavební technice, a jiné a jiné.

Taková je politika naší vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Učiníme vše, aby tato politika vlády byla respektována i v nejnižších správních a hospodářských složkách.

Nezaměstnanost v naší lidově demokratické vlasti byla odstraněna a právě tak i nezaměstnanost mezi inteligencí. Postavili jsme stovky nových závodů, vybavili je náročným zařízením, zvýšili technickou úroveň naší průmyslové výroby a zemědělství, postavili jsme na nový základ výzkumné práce a tak rozmnožili počet pracovních příležitostí pro pracující inteligenci.

V průběhu let se všestranně zlepšilo hmotné postavení pracující inteligence. Průměrné platy techniků a úředníků se rok od roku zlepšovaly. V řadě důležitých odvětví byl zaveden premiový systém, který povzbuzuje zájem techniků o plnění plánovaných úkolů. V souladu s politikou směřující ke zvyšování společenské spotřeby obyvatelstva, jak byla vyjádřena ve vládním prohlášení z 15. září m. r., se bude životní úroveň pracující inteligence i v budoucnu zvyšovat. Bude se zvyšovat i v souladu s politikou snižování státních maloobchodních cen.

Protože máme nedostatek kvalifikovaných odborníků, vynakládá vláda velké prostředky na výchovu nové inteligence. V této souvislosti bych poukázal na velký význam dálkového a večerního studia, které přispívá k tomu, aby rostla odborná úroveň našich pracujících na závodech. Pozoruhodný je také rozvoj našeho odborného školství. Před válkou studovalo na našich průmyslových školách 8.980 posluchačů. Ve školním roce 1953/54 máme však na našich odborných školách průmyslových už 54.582 posluchačů. Dnes už se ve výchově technických kádrů nespokojujeme se všeobecným vzděláním, ale máme mnoho škol zcela nového, speciálního zaměření, jako na př. samostatné školy železniční, školu geologickou, vodohospodářskou, zvláštní odborné školy pro dřevoprůmysl, stavební průmysl a pod. To je jistě doklad velké péče, kterou výchově mladých techniků věnujeme.

Pamatujeme na to, aby se zvyšovala odborná kvalifikace co nejširších mas našich pracujících. V této péči o zvyšování odborné kvalifikace zaměstnanců v boji o zvládnutí nové techniky vykonaly velké dílo závodní školy práce. Je zajímavé, že v kapitalistických státech pozorujeme pravý opak. Kvalifikace pracovníků se tam snižuje. Podle amerických statistik tvořili kvalifikovaní dělníci včetně mistrů v r. 1920 asi 13,5 % všech pracujících, ale v r. 1930 už jen 12,9 % a v roce 1940 jen 11,7 % všech pracujících. To svědčí o masové diskvalifikaci pracujících v kapitalistických zemích. U nás naopak můžeme s hrdostí prohlásit, že už 60 % dělníků má takové vzdělání a znalosti, že dovedou samostatně pracovat podle plánů a výkresů.

Jiným dokladem péče o technickou vyspělost našich pracovníků na našich závodech je existence pražského Domu techniků, dělnických zlepšovatelů a vynálezců. Tento Dům techniků, vybavený velkou odbornou knihovnou, se velmi zasloužil o vyřešení mnoha závažných problémů ve výrobě a přispívá ke stálému zvyšování kvalifikace pracovníků našeho průmyslu. Zájem o jeho odbornou knihovnu, zájem o jeho odborné přednášky neustále roste. Jednotná odborová organisace našich pracujících, naše odborové hnutí zřízením a vybavením tohoto Domu techniků dokumentuje svůj trvalý a stále stoupající zájem o otázky techniky a vědy a o odbornou výchovu našich techniků a dělníků.

Vrcholným orgánem našich vědeckých pracovišť se stala Československá akademie věd, Československá akademie zemědělských věd a Slovenská akademie věd. Síť vědeckých ústavů se stále konsoliduje. Před válkou pracovalo ve vědeckých a výzkumných ústavech asi 2.000 pracovníků, dnes asi 8.800 pracovníků. Zřizují se další nové ústavy. Upozornil bych na zřízení Geologicko-mineralogického ústavu, který může vydatně pomoci při řešení otázek našeho uhelného a rudného bohatství.

Neopomíjíme ani zájem mládeže o vědu a techniku. Mičurinské kroužky a četné technické kroužky pionýrů vychovávají naši mládež již v útlém věku k systematickému zájmu o vědu a techniku, tříbí jejich pozorování i úsudek a přispívají k pozvolné výchově nadaných žáků i k vědecké práci. V technických dílnách nejrozličnějších druhů a na pokusných polích a zahrádkách uplatňuje mládež v praktické práci své záliby a zájmy ve shodě s jejími budoucími úkoly jakožto nové generace budovatelů vlasti.

Náš lidově demokratický režim nechce se spokojit s tím, abychom měli na závodech jen povolané znalce věci, přeje si, aby tito odborníci využívali svých znalostí ve prospěch výroby. Je třeba, aby se rozvinula co nejživější spolupráce mezi dělníky a techniky. Právem se totiž domníváme, že bohaté pracovní zkušenosti dělníků a odborné znalosti techniků, opřené o poslední výsledky vědeckého bádání, jsou silou, která zvýší produktivitu práce, která uspíší další rozmach naší výroby a která tak přispěje celé naší společnosti.

Těsná tvůrčí spolupráce dělníků a techniků je zvláště proto nutná, že právě na technicích záleží, zda mají dělníci práci řádně připravenou a zorganisovanou, zda mají řádný přísun materiálu a pracovních potřeb. Právě technici mají státi v čele boje o hospodárnost ve výrobě. Mají stát v předních liniích boje o upevnění státní a pracovní discipliny, mají být organisátory socialistického soutěžení, propagátory uplatňování pokrokových pracovních method, nadšenými šiřiteli osvědčených sovětských zkušeností, dobrými a šetrnými hospodáři na svých pracovištích, tmelem při plnění výrobních plánů, strážci včasného vyřizování všech úkolů a dodávek - krátce mají být po všech stránkách vzorem všem svým spolupracovníkům.

Právě v nedávných dnech jsme přijali s radostí zprávu o dvou velkých úspěších našich horníků, o nejlepších výkonech v těžbě uhlí kombajnem a v rychloražení chodeb. Těchto úspěchů bylo dosaženo právě v závodě, kde dělníci a technici spolu velmi dobře spolupracují, na velkodole Československé armády v Karvinné řízeném nositelem Řádu republiky inž. Matuškem. Úspěchu v rychloražení dosáhla úderka, vedená předákem Szafarczykem. Této úderce pomáhal technik Ochman a inž. Němec. Úderku kombajnérů vede předák Krejčí. Jsme hrdi na tyto výsledky dobré spolupráce dělníků a techniků, jsme hrdi na naše havíře, kteří tak statečně bojují o vyšší těžbu uhlí. (Potlesk.)

Dnes již máme tisíce příslušníků pracující inteligence, kteří jdou v práci opravdu příkladem. Nejlépe to ukazuje velký počet techniků, inženýrů a středně technických kádrů, kteří jsou mezi vyznamenanými pracovníky. V minulém roce udělil president republiky 31 technikům Řád republiky a 55 technikům Řád práce. Dalších 256 techniků bylo odměněno vyznamenáními "Za zásluhy o výstavbu" a "Za vynikající práci". To dokazuje, ze naše technická inteligence opravdu vynikajícím způsobem přispívá k výstavbě socialismu v naší vlasti.

Péči vlády o rozvoj techniky a vědy, vlasteneckému nadšení pracující inteligence a vynikajícímu talentu mnohých našich techniků a vědců děkujeme za to, že naše věda a technika tak rázně řeší různé problémy našeho života. Každým rokem může náš lidově demokratický stát odměňovat nejvyšším uznáním desítky významných vědeckých děl, objevů, zlepšení a vynálezů. Počet úspěšných zlepšovatelů jde do tisíců. Stačí se rozhlédnouti po různých oborech naší výroby, stačí přehlédnout řady nových výrobků a pochopíme, jak velkých úspěchů naše věda a technika dosáhla.

Všimněme si na př. velkých úspěchů dělníků a techniků ve strojírenství. Naše závody po prvé v historii našeho průmyslu zhotovily mohutné velkozakladače pro povrchové doly. Vyrobili jsme obří lis o výkonu 12.000 tun, elektrárenské kotle vlastní, československé konstrukce, které rozsahem a výkonem předčí vše, co se u nás v tomto oboru vyrábělo. A právě v těchto dnech byla dopravena z ČKD Blansko na naši slapskou přehradu součást největšího turbogenerátorového zařízení, které jsme dosud vyrobili. I sama doprava tohoto zařízení byla technickým problémem.

Obdobných úspěchů jsme dosáhli na př. v chemickém průmyslu a při výrobě léčiv. Vyrábíme kvalitní krystalický penicilin, zavedli jsme výrobu streptomycinu, pracovníci chemického průmyslu zvládají náročnou výrobu silonu, dodávají plastilak, organické sklo, umělý benzin, umělou kůži a postupně se připravují na výrobu umělého lihu i umělého kaučuku. Naši hutníci zvládli výrobu hliníku a pracovníci dřevařského průmyslu vyrábějí dřevité hmoty obdivuhodných vlastností.

Radostné výsledky našeho technického rozvoje vyplývají i z toho, že se můžeme opírati o sovětské zkušenosti, o sovětskou technickou dokumentaci, jakož i o spolupráci s ostatními zeměmi mírového tábora. Můžeme právem tvrdit, že naše věda a technika dosáhla mnohých úspěchů světového významu a jsme přesvědčeni, že v tomto směru dosáhneme v budoucích letech ještě rozhodnějších úspěchů a vítězství.

Také v letošním roce stojí před našimi techniky a vědci závažné úkoly. Jednotlivé kapitoly státního rozpočtu správně zajišťují náklady na nutné vědecké a výzkumné práce. Investičními příděly vytváří státní rozpočet předpoklady k tomu, aby se v dalších závodech zaváděla moderní technika, aby se zlepšovalo vybavení závodů.

Rozpočet pamatuje dostatečnými částkami na naši Akademii věd, na vysoké a odborné školství, jež letos prožívá období velkého rozmachu. V rozpočtových kapitolách jednotlivých ministerstev se pamatuje na prostředky sloužící ke zvyšování odborné kvalifikace zaměstnanců, na financování výzkumných ústavů, jakož i na všechny ostatní potřeby, které se vynořují v souvislosti s rozvojem naší techniky a vědy. Předložený státní rozpočet ve svém úhrnu dobře zajišťuje nutné potřeby našeho státního hospodářství a odpovídá linii vytyčené ve vládním prohlášení ze dne 15. září 1953.