Zatím co v kapitalistických zemích jsou rozpočty nástrojem, jenž slouží ke zbídačování prostého lidu, u nás je rozpočet výrazem hluboké péče o člověka. Letošní rozpočet zajišťuje, že i letos se budou vynakládat velké prostředky k takovým účelům, jež bezprostředně slouží péči o naše pracující, které slouží ke zvyšování životní úrovně našeho obyvatelstva. Ano, blaho pracujícího člověka je konečným cílem našeho snažení. Je to šlechetný a hluboce lidský cíl, který si zaslouží, abychom mu zasvětili všechny mladistvé síly našich národů, všechno své nadšení a budovatelské odhodlání. Tento cíl je tedy projevem skutečné křesťanské lásky k člověku. (Potlesk.)

Letošní státní rozpočet je také významným dokumentem, který přesvědčivě ukazuje velkorysé úspěchy, jichž jsme dosáhli při přestavbě národního hospodářství v naší vlasti. Poslanci Čs. strany lidové budou jednomyslně hlasovat pro schválení návrhu letošního státního rozpočtu. Jsme přesvědčeni, že tento rozpočet pomůže zajistit další úspěchy při výstavbě našeho státu.

Jsme přesvědčeni, že přispěje k tomu, aby dále rostlo uspokojování hmotných a kulturních potřeb našeho lidu, že přispěje k tomu, aby se naše vlast stala šťastným domovem každého pracujícího člověka, aby naše věda a technika přispěly ještě více ke zvýšení obranyschopnosti naší vlasti, aby se naše vlast stala ještě pevnějším článkem světového tábora míru vedeného Sovětským svazem. (Potlesk.)

Místopředseda Štětka (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je posl. Leflerová. Dávám jí slovo.

Posl. Leflerová: Vážení soudruzi a soudružky, sestry a bratři!

Náš státní rozpočet, který dnes projednáváme, plně odpovídá zájmům pracujícího lidu, z jeho vůle vychází a pro něho je určen. Odráží se v něm široká demokracie našeho společenského a státního zřízení. (Předsednictví se ujal předseda Fierlinger.)

Již celé dějiny našich národů, které psal sám lid, hovoří o smyslu jeho hlubokého pojetí demokracie a svobod. Byli to již Husité, kteří zvedali prapor demokracie a svobody. V těžkých dobách rakouské poroby chránil náš lid tento prapor, který pak pozvedla dělnická třída a zbarvila ho krví nesčetných obětí. Prapor demokracie a svobody jsme nesklonili ani před fašistickými zločinci v době okupace a v rukou našeho lidu vítězně zavlál v roce 1945 a již nikdy a nikým si jej nedáme vyrvat.

Veškerou moc v našem státě má dnes pracující lid, který se stal hrdým hospodářem této země, jež z jeho vůle nastoupila novou cestu, cestu budování socialismu.

Žádný občan naší země, který má dobrou paměť, nezapomněl na to, jakou t. zv. demokracii jsme měli v předmnichovské republice, a kdo v ní rozhodoval. V tehdejším parlamentu bylo na př. v roce 1932 20 poslanců agrární strany v 60 správních radách různých monopolistických akciových společností, 12 poslanců národně-demokratické strany sedělo v 50 správních radách, 15 poslanců národně-socialistické strany bylo ve 27 správních radách, 27 poslanců sociálně-demokratické strany ve 26 správních radách. Tato skutečnost plně charakterisuje, komu parlament první republiky ve skutečnosti sloužil a čí vůli plnil.

Ve staré ústavě z roku 1920 se výslovně říká, že poslanci Národního shromáždění "nesmějí od nikoho přijímat příkazy". Byli tedy poslanci ze své činnosti odpovědni jen svému vlastnímu svědomí, a jak jsme se přesvědčili, svědomí jim nebránilo přijímat statisícové úplatky a na vůli a zájmy lidu se neohlížet.

Byli to jedině komunističtí poslanci, kteří nezradili pracující lid a velkou myšlenku demokracie. Pro nás pro všechny členy Národního shromáždění stali se proto velkým vzorem a my můžeme s hrdostí prohlásit, že v našem Národním shromáždění neprošel ani jeden zákon, který by směřoval proti našemu lidu.

V lidově demokratickém státě je činnost poslanců, kteří vyšli z lidu, pozorně sledována a lidem kontrolována. Poslanec, jehož činnost by směřovala proti vůli a zájmům lidu, nesedí dlouho v poslanecké lavici.

Demokratičnost a lidovost nejvyšších orgánů státní moci ukazuje i ta skutečnost, že hlavou našeho státu je dělník, čelný představitel Komunistické strany Československa, našimi národy milovaný president soudruh Antonín Zápotocký. (Potlesk.)

Jak mohou ještě dnes buržoasní pisálkové, kteří popsali stohy papíru o parlamentním zřízení jako projevu demokracie a lidovlády, hovořit o vůli národa nebo o vůli většiny, když na př. do amerického Kongresu nebyl od roku 1900 zvolen ani jeden dělník a jeho představiteli jsou příslušníci zdrcující menšiny národa, bankéři, fabrikanti, velkoobchodníci a advokáti?

Buržoasní parlamenty jsou jen demokratickou fasádou diktatury buržoasie, která zaručuje finančnímu kapitálu plné a neomezené panství.

I u nás pro vládu první republiky byla direktivou vůle Preisse, Petschka, Bati, Stoupala a jiných kapitalistů. V jejich kabinetech se rodily zákony, které pak vláda posílala parlamentu ke schválení. Vždyť v čele 17 vlád, které existovaly v předmnichovské republice, stáli bankéři a průmyslníci jako Kramář, velkostatkáři úzce spjatí s průmyslníky a finančním kapitálem jako Švehla, Udržal, Malypetr, Hodža, vysocí byrokraté jako Černý, dále Beneš a věrný sluha císařského domu a finančního kapitálu, sociálně demokratický předák Tusar. Přirozeně, jaký pán, takový krám. Podle toho vypadalo složení celé vlády, která měla pro pracující lid jen žebračenky a pendreky. Tyto představovaly ve skutečnosti jejich t. zv. demokracii.

Nedemokratičnost státního aparátu se projevovala v celé šíři, ve všech nižších složkách. Česká buržoasie přejala jej celý z Rakousko-Uherska. Aby zastřela tuto nedemokratickou vládu, byly provedeny volby do obecních zastupitelstev, čímž chtěla vzbudit zdání, že nejen v parlamentě, ale i v obcích vládne si lid sám prostřednictvím zastupitelských sborů.

Skutečnost však byla taková, že tato zastupitelstva zčásti lidem volená, zčásti i úředně jmenovaná, neměla žádnou pravomoc. V roce 1927 byla uzákoněna t. zv. organisace politické správy v zemích a okresech, která dávala plnou moc do rukou okresních hejtmanů a zemských presidentů, degradovala t. zv. samosprávu na bezvýznamný přívěsek těchto nedemokratických orgánů. Obrátila se tehdejší vláda na lid, aby on vyslovil své připomínky? Nikoliv. Návrhy zákonů byly ve vší tichosti předloženy parlamentu a tam přes protest komunistických poslanců schváleny. Proč tehdy vláda nespolupracovala s lidem? Prostě proto, že tyto zákony byly výsměchem i formálně demokratickým institucím. Byly namířeny proti lidu, dávaly všechnu moc do rukou zemského presidenta a okresních hejtmanů. Byl tak vytvořen takový státní aparát, na kterém ani fašisté nemuseli nic měnit.

Tak jednala předmnichovská vláda bez lidu a proti lidu. A tak tomu bylo ve všech ostatních případech. Je třeba podávat lepší důkaz, komu slouží buržoasní demokracie? Dnes všechen náš pracující lid je si dobře vědom, že naše lidově demokratická vláda Národní fronty Čechů a Slováků, jejíž členové vyšli z lidu, je zárukou širokého uskutečňování demokratických zásad pod vedením jejího předsedy soudruha Viliama Širokého. (Potlesk.)

Pro naši lidově demokratickou vládu je direktivou vůle lidu. Naše vláda připravuje návrhy zákonů a činí nejrůznější opatření jen v zájmu lidu. A jistě nemůže být lepším dokladem o tom nic jiného než právě skutečnost, jíž jsme byli svědky v minulých dnech. Byly vypracovány závažné návrhy zákonů, týkající se činnosti národních výborů, týkající se života všech občanů. A naše vláda je dala k posouzení lidu - k posouzení proto, aby si lid sám ověřil, zda odpovídají jeho vůli a jeho zájmům. Zde však nešlo jen o nějakou pasivní účast. Každý občan měl právo říci, co se mu na zákonech líbí a co se mu nelíbí a co je třeba zlepšit. Tak na výzvu vlády se sešlo statisíce připomínek.

Předseda vlády soudruh Široký před několika dny zde ve sněmovně velmi krásně ukázal, jak vláda odpovědně projednávala všechny tyto připomínky představující mínění milionů, které přispěly ke zlepšení zákonů, a vysvětlil dále, proč některým nebylo možné vyhovět. Ústy vlády vyslovil zde soudruh Široký dík za tuto spolupráci.

V našich národních výborech podle těchto zákonů projevuje se široká demokratičnost našeho státního zřízení. Činnost národních výborů zasahuje do všech úseků našeho života. Je to skutečná místní vláda lidu. Náš státní rozpočet zajišťuje materielně tuto místní vládu lidu částkou 14.880 milionů Kčs.

A nejsou to jen národní výbory. Stačí se též podívat na naše soudy. V buržoasním státě, tedy i v první republice, byla vytvořena mezi soudy a lidem hluboká propast. Dnes v našich soudech vedle soudců z povolání pracuje na 30.000 soudců z lidu.

Rovněž naše bezpečnostní sbory a armáda jsou složeny z dělníků, rolníků a pracující inteligence.

V lidově demokratickém státě je tedy stát spravován bezprostředně pracujícími ve všech jeho odvětvích a vedle státních orgánů podílejí se na veřejném životě též masové organisace, jako odbory, družstva, Československý svaz mládeže a pod. Je třeba podávat lepší důkaz lidové demokracie?

Soudružky a soudruzi, bratři a sestry! Demokracii nelze hodnotit a posuzovat podle hezkých slov a vzletných frází, ale podle opravdového obsahu. Kdybychom měli první republiku hodnotit jen podle slov o humanitě, jíž měla buržoasie plná ústa, pak by musila být úplným rájem pro pracující. A poznali jsme každý sám na sobě, že skutečnost byla jiná. Chronická statisícová nezaměstnanost, milionová nezaměstnanost v době krise, hladové mzdy, persekuce Komunistické strany a pokrokových občanů, censura tisku, potlačování občanských práv a svobod, toť živá skutečnost, jak vypadala buržoasní demokracie v první republice. Nemůže být opravdové demokracie a rovnosti tam, kde existuje hluboká hospodářská nerovnost, nemůže být svobody tam, kde hrstka jedinců kapitalistů vlastní továrny, doly, banky atd., kde existuje vykořisťování člověka člověkem.

Proto nelze demokracii hodnotit podle toho, jak velká formální práva a svobody se občanům přiznávají, nýbrž podle toho, zda jsou ve skutečnosti občanům poskytovány, zda jsou vytvořeny hmotné předpoklady pro jejich zabezpečení.

Že tomu tak není v buržoasní demokracii, ukazuje významný anglický duchovní, canterburský děkan Hewlet Johnson, který píše: "Britský dělník má velmi širokou formální, ale velmi úzkou skutečnou svobodu. Má volnost jít do kostela podle vlastní volby. ťFormálněŤ je i volný jít do jakéhokoliv zaměstnání, které se mu zlíbí. Má volnost vůbec nejít do práce. ťFormálněŤ má i volnost říci svému mistrovi nebo řediteli dopisem nebo ústně, co si myslí o provádění nebo methodách vedení v továrně, kde pracuje, nebo o tom, jak se zachází s ním a s jeho spolupracovníky. K čemu je mu však tato volnost? Jeho příležitost je omezena nutností udržet se v zaměstnání. Tato nutnost mu uzavírá ústa tam, kde má největší zájem mluvit. Na každodenním úkolu a na volnosti jednání v dílně záleží dělníkovi ve skutečnosti nezměrně více než na mnoha svobodách, kterými se naše demokracie vychloubá. Jeho svoboda dát výpověď a hledat si jiné zaměstnání v době, kdy je milion nebo více lidí nezaměstnaných, kde jich čeká tisíce, aby ihned a za jakýchkoliv podmínek nastoupili místo, které jim uprázdní, je zřejmě silně omezena. Skutečná svoboda předpokládá zajištění příležitosti pro všechny a stát, v němž převážná většina obyvatelstva postrádá přiměřeně placeného zaměstnání a dosti volného času, aby se mohla těšit z jeho výnosu, stát, kde mezi vlivností a hojností je polovina lidu podvyživena a zbavena příležitosti vzdělání, zaopatření v době nemoci a pro stáří - takový stát by se měl přestat vychloubat svými vlastními svobodami, kterých už dosáhl, a začít bojovat o svobody, které mu chybějí."

Z těchto slov pana Johnsona jasně vysvítá, jak výraz demokracie se rozchází s jeho obsahem, protože zde není materiálních záruk k jejích uskutečnění.

Ústava první republiky i našim občanům přiznávala občanská práva a svobody, zdůrazňovala, že všichni občané před zákonem jsou si rovni, že se zajišťuje široká svoboda a pod. Jaká však byla skutečnost, o tom nás poučují tisíce příkladů strašlivé lidské bídy, bezohledné persekuce, která se nezastavovala ani před střílením do nevinných mužů, žen a dětí.

V r. 1933 byly zřízeny v Praze pověstné Zenklovy pracovní kolony pro nezaměstnané, které pro strašné sociální poměry přezděl lid na nucené robotárny. Buržoasie tehdy tvrdila, že do těchto pracovních kolon není nikdo nucen. Jak to vypadalo ve skutečnosti se svobodným rozhodováním, to ukazuje interview Julia Fučíka s jedním z těch, který byl nucen v této moderní robotě žít a který říká: "Jsem číšník, podívejte se na moje ruce. Poslední černé šaty, bez nichž nenajdu zaměstnání, jsou zničeny. Žádali jsme pracovní šaty ze sociálního ústavu, ale vyvedla nás policie. Práci jsem přijal z hladu."

Nesčetné množství podobných příkladů, které zažil náš lid, jsou dokladem toho, že buržoasní demokracie je demokracií jen pro bohaté. Všech občanských práv a svobod mohou plně využívat jen ti, kdož vlastní výrobní prostředky, kdož uchvacují převážnou část bohatství národa, kteří žijí na účet druhých. Dokladem toho jsou též státní rozpočty kapitalistické republiky, které v souhrnné mluvě čísel podávají obraz, v čí prospěch slouží buržoasní demokracie.

Soudruh posl. Štětka v plenu NS dne 2. února 1933 říká: "Rozpočet na r. 1933 je také jubilejním rozpočtem tohoto státu. Je to jubilejní rozpočet bídy a třídního útlaku. Stručný přehled finanční politiky za 15 let v Československu ukazuje tato skutečnost: na daních, dávkách a poplatcích z kapes lidu za 15 let bylo vybráno 130 miliard korun, z toho výnos daní nepřímých činil 104 miliardy korun. To je 80 % nepřímých daní vydřených na lidových vrstvách."

"K jakým účelům za 15 let bylo použito těchto finančních prostředků, ukazuje stručný přehled státních výdajů takto: Na t. zv. obranu vlasti, t. j. militarismus, četníky a policajty, bylo vydáno 43 miliard korun, to je 33 %, na správu státního dluhu a úroky ze státního dluhu kapitalistům domácím i zahraničním 30 miliard, to je 23 %. Na kulturní a sociální potřeby pro lid 18 miliard, to je 14 %, subvence bankám, průmyslu 16 miliard, to je 12 %, na příděl veřejným korporacím, obcím atd. 10 miliard, to je 7 %, na státní investice - ovšem kromě investic u stát. podniků - 13 miliard, to je 9 %. Z toho na stavbu kasáren vojenských a četnických a na stavbu kriminálů připadá 3.100 milionů korun, t. j. 2,4 %, ale na stavbu škol za 15 let 1.200 milionů, t. j. 0,9 %."

Tato bilance skutečné bídy a třídního útlaku, která byla stavěna před oči buržoasie, potvrzuje, že ani jedna položka neznamená podporu a rozšiřování občanských práv a svobod, ale právě naopak. Znamená posílení policejního státního aparátu. Tato čísla znamenají posílení bankéřů a průmyslových magnátů, jsou namířena proti lidu, k omezení jeho práv, která buržoasie formálně přiznávala.