Podpredseda Valo: Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi k vládnemu návrhu zákona o voľbách do Národného zhromaždenia posl. dr. Burianovi.

Zpravodaj posl. dr. Burian: Vzdávám se slova.

Podpredseda Valo: Pristúpime k hlasovaniu, a to osobitne o každom jednotlivom vládnom návrhu zákona.

Ad 1. Hlasovanie o vládnom návrhu ústavného zákona o voľbách do Národného zhromaždenia a o voľbách do Slovenskej národnej rady.

Keďže pozmeňovacie návrhy nie sú, dám odrazu hlasovať o celom vládnom návrhu ústavného zákona podľa výborovej zprávy.

Sú nejaké námietky? (Neboli.)

Námietky nie sú.

Podľa § 54 ods. 2 ústavy k platnosti ústavného zákona treba, aby preň hlasovali prinajmenej tri pätiny všetkých poslancov.

Zisťujem, že je prítomné 245 poslancov, teda viac ako tri pätiny všetkých poslancov. Národné zhromaždenie je teda spôsobilé uznášať sa o ústavnom zákone.

Kto súhlasí s celým vládnym návrhom ústavného zákona o voľbách do Národného zhromaždenia a o voľbách do Slovenskej národnej rady podľa výborovej zprávy, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Pre návrh hlasovalo 245 poslancov, teda viac ako tripätinová väčšina.

Tým Národné zhromaždenie prijalo jednomyseľne návrh ústavného zákona o voľbách do Národného zhromaždenia a o voľbách do Slovenskej národnej rady.

Tým je vybavený prvý bod poriadku schôdze.

Pristúpime k hlasovaniu o druhom bode denného poriadku.

Ad 2. Hlasovanie o vládnom návrhu zákona o voľbách do Národného zhromaždenia.

Keďže pozmeňovacie návrhy nie sú, dám odrazu hlasovať o celom vládnom návrhu zákona podľa výborovej zprávy.

Sú nejaké námietky? (Neboli.)

Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o voľbách do Národného zhromaždenia podľa výborovej zprávy, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona o voľbách do Národného zhromaždenia. (Potlesk.)

Tým je vybavený druhý bod poriadku schôdze. Prerušujem schôdzu na 20 minút.

Místopředseda Polanský: Zahajuji přerušenou 84. schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k projednávání třetího bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru ústavně-právního a výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsaná v Praze dne 13. dubna 1954 (tisk 765).

Zpravodajem je posl. dr. Berák, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Berák: Slavné Národní shromáždění!

Smlouva mezi Československou republikou a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních je smlouvou dvou bratrských lidových demokracií. Historické vítězství Sovětského svazu osvobodilo národy střední a jihovýchodní Evropy z fašistického jha hitlerovského Německa i ze spárů domácích kapitalistických agrárních utlačovatelů. Národům střední i jihovýchodní Evropy se tím otevřely nové obzory jejich života. Jejich společné hospodářské i politické zájmy daly vznik novým mezinárodním lepším a vyšším vztahům, které jsou založeny na zásadách proletářského internacionalismu, na zásadách rovnoprávnosti a suverenity. Pro spolupráci těchto zemí je charakteristická vzájemná bratrská pomoc. Proto politickým i právním výrazem těchto nových vztahů se stala soustava smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Ukazatelem nové cesty je zde smlouva mezi SSSR a ČSR o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci ze dne 12. prosince 1943, kterou později následovaly smlouvy uzavřené jednak mezi Sovětským svazem a všemi zeměmi lidové demokracie, jednak mezi lidově demokratickými státy navzájem.

Po vzoru československo-sovětské smlouvy ze dne 12. prosince 1943 byla dne 23. dubna 1948 uzavřena smlouva česko-slovensko-bulharská o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, založená na zásadách rovnoprávnosti a vzájemného respektování zájmů a potřeb obou zemí. Nyní k této smlouvě přistupuje smlouva další, smlouva o právní pomoci, kterou nám vláda předkládá k projevu souhlasu před ratifikací podle § 74 Ústavy 9. května. Potřeba této smlouvy je vyvolána tím, že právní styky mezi Československem a Bulharskou lidovou republikou byly až dosud upraveny dvěma smlouvami z 15. května 1926 o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních na straně jedné a o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních na straně druhé.

Válečný stav mezi ČSR a monarchofašistickým Bulharskem za druhé světové války měl také vliv na platnost těchto smluv o právní pomoci, které válkou zanikly. Po druhé světové válce oznámila naše vláda podle čl. 8 mírové smlouvy s Bulharskem bulharské vládě, že obě předválečné smlouvy považuje za obnovené.

Právní styk mezi Československem a Bulharskou lidovou republikou probíhá tedy dosud podle smluv z doby prvé republiky. Tyto smlouvy bylo nutno prozatím zachovat, ale jenom proto, aby právní styky československo-bulharské měly vůbec nějaký právní podklad. Je přirozené, že obě předválečné smlouvy, které byly sjednány za naprosto jiných ekonomických i politických podmínek, kdy proti sobě jako smluvní partneři stálo měšťácko- kapitalistické předmnichovské Československo na straně jedné a monarchofašistické agrární Bulharsko na straně druhé, jejichž lid byl vykořisťován domácí i cizí buržoasií, přestaly vyhovovat, jakmile v důsledku historického vítězství sovětské armády ve Velké vlastenecké válce o osvobození národů střední a jihovýchodní Evropy z fašistického jařma se staly z obou našich států bratrské lidové demokracie. A proto dochází k uzavření této smlouvy, která vyvěrá z obdobné hospodářské základny obou našich zemí, které pod vedením svých komunistických stran a svých vlád Národní fronty kráčejí nezadržitelně vpřed k socialismu.

Zatím co dřívější smlouvy o právní pomoci byly výrazem formalistického nazírání buržoasních právníků a sloužily v prvé radě buržoasii, nikoliv pracujícímu lidu, kterému všemožně ztěžovaly účinnou právní ochranu, ba dokonce ji znemožňovaly, nový typ socialistických smluv o právní pomoci umožňuje, aby se občan jednoho státu, žijící na území druhého státu, domohl i u jeho soudu právní pomoci a právní ochrany bez jakýchkoliv obtíží a ve stejné míře, jak je to umožněno občanu této smluvní strany. Část smlouvy týkající se vydávání provinilců znamená další zdůraznění pokrokových snah, uplatňujících se i v rámci mezistátního zajištění stíhání nepřátel společnosti a úzké spolupráce obou našich bratrských národů v tomto směru.

Bulharsko i Československo náležejí k těm šťastným zemím, ve kterých si lid vládne sám, ve kterých má vládu NF, která hájí jeho zájmy a ke které má plnou důvěru, jak dokázaly nedávné naše volby do národních výborů. Veliké úsilí o neustálý růst hmotné i kulturní úrovně československého i bulharského lidu, o zajištění míru a bezpečnosti pro naše země, snaha vydatně přispět velikému boji za mír na celém světě, to je úrodná půda, ze které tato smlouva vyrostla a která ukazuje cestu pracujícímu lidu na celém světě, protože všude na světě chce si lid dnes řešit a spravovat své věci sám, bez nenáviděných kapitalistických otrokářů. I tato smlouva ukazuje, že vzájemné vztahy všech národů lze postavit na novou vyšší, protože socialistickou, protože spravedlivou základnu. A tak i tato smlouva posiluje nejen pevný svazek zemí tábora míru, nýbrž nad to upevní právo všech národů na to, aby samy rozhodovaly o svém osudu a samy budovaly svou šťastnou budoucnost.

Ústavně-právní výbor projednal návrh této smlouvy dne 24. května 1954 a zahraniční výbor projednal tento návrh dne 25. května 1954. Po zprávě obou zpravodajů usnesly se oba výbory na tom, že doporučí plenu Národního shromáždění, aby přijalo navrhované schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Praze dne 13. dubna 1954." (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je uvedeno ve zprávě výboru ústavně-právního a výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo souhlas s předloženou Smlouvou mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, podepsanou v Praze dne 13. dubna 1954. (Potlesk.)

Tím je vyřízen třetí bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání čtvrtého bodu dnešního pořadu, kterým je

4. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Švýcarskou konfederací, podepsaná v Bernu dne 24. listopadu 1953 (tisk 768).

Zpravodajem je posl. Štička, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Štička: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Švýcarskou konfederací, podepsaná v Bernu dne 24. listopadu 1953, je dalším potvrzením neochvějného úsilí, s nímž naše vláda provádí svou mírovou zahraniční politiku. Je známo, že ve všech projevech představitelů naší vlády i v zákonech o plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé je zdůrazňována snaha naší lidově demokratické republiky upevňovat a rozvíjet mírové vztahy ve světě, kromě jiného též obchodními styky, a to se všemi zeměmi bez rozdílu společenského systému na základě rovnoprávnosti a poskytování vzájemných výhod. Toto úsilí naší vlády je soustavné a setkává se s úspěchem. Naše republika obchoduje dnes s 88 zeměmi, z toho s více než 30 zeměmi na základě různých obchodních nebo platebních dohod ročních i víceletých. Stejnou politiku provádějí ostatní země lidových demokracií a především též Sovětský svaz. Skutečnost, že mezi desítkami států, s nimiž obchodují země mírového tábora, jsou z velké části též země kapitalistické, je důkazem, že zahraniční politika amerického imperialismu, která proti politice mírového spolužití všech národů staví politiku diskriminace, utrpěla také na hospodářském poli porážku, která se stále zvětšuje. Ukázalo se v průběhu právě uplynulých let, že politika diskriminace poškodila a oslabila ne země mírového tábora, jak bylo úmyslem amerických monopolistů, nýbrž jejich spojence uvnitř kapitalistického tábora. Ty nyní pod tlakem hospodářské situace, do které se dostávají, začínají jeden po druhém vypovídat poslušnost americkým monopolistům a bez ohledu na jejich hrozby a nátlak diplomatů americké vlády přistupují k postupnému navazování obchodních styků se zeměmi tábora míru. Je samozřejmé, že čím déle budou Spojené státy americké a vlády jiných kapitalistických států, poslušné jejich příkazů, udržovat tuto politiku diskriminace vůči zemím mírového tábora, doplatí na to především a jen Spojené státy a na nich závislé země kapitalistického tábora.

Tyto rozpory uvnitř kapitalistického světa, vycházející především ze vzájemného ohrožování hospodářských a tím tedy i mocenských posic jednotlivých kapitalistických zemí, jsou dalším důkazem rostoucí síly mírových sil. Spolu se stále stoupající aktivitou milionových mas mírumilovných lidí celého světa stávají se pevnou hrází, o niž se rozbíjejí dosud všechny pokusy představitelů amerických monopolů, směřující k rozpoutání nové světové války.

Přesto však naše vláda stejně jako vlády všech zemí mírového tábora nepřeceňuje tuto skutečnost a dbá na to, aby obchodní smlouvy uzavírané s kapitalistickými státy sloužily upevňování a růstu sil lidově demokratické společnosti, a aby proto bylo přísně dbáno zásady rovnoprávnosti a poskytování vzájemných výhod. Tato smlouva, která je předkládána dnes Národnímu shromáždění ke schválení, plně odpovídá těmto zásadám.

Jak je patrno z textu smlouvy, bylo dosaženo několika významných výsledků. Jde především o to, že celá smlouva obsahuje doložku nejvyšších výhod ve věcech celních, daňových a dopravních, jak svědčí články smlouvy 2 až 6 a článek 12 a ustanovení o projednávání zboží na celní záznam, jak je patrno z článku 10 smlouvy.

Ve smlouvě jsou obsažena ustanovení, že nebudou požadovány konsulární faktury, osvědčení o původu zboží, povinné označování původu zboží. Dále pak je ve smlouvě ustanovení o celním osvobození i obchodních vzorků, o celním osvobození vráceného a reexportovaného zboží.

Na základě smlouvy uznávají obě strany právní subjektivitu podniků pro zahraniční obchod a volný přístup k soudům pro všechny právnické a fysické osoby. Dále pak smlouva omezuje možnost obstavení majetku československého státu ve Švýcarsku a švýcarského státu v Československu, jak je patrno z článku 13 smlouvy.

Formou závěrečného protokolu zachovávají se dosavadní celní slevy i do budoucnosti, dokud Švýcarsko nepřikročí k zavedení nového celního tarifu.

Smlouva je sjednána na 5 let a zůstává i potom nadále v platnosti, pokud ji jedna ze smluvních stran 6 měsíců napřed nevypoví, a vztahuje se též na Lichtenštejnsko, pokud je v celní unii se Švýcarskem. Platnosti nabude 30 dní po výměně ratifikačních listin a nahradí tak dosavadní zastaralou smlouvu z r. 1927.

Na návrh švýcarské vlády schválily švýcarské federální komory novou československo-švýcarskou obchodní smlouvu dne 16. a 23. března 1954. Československá vláda schválila tuto smlouvu dne 10. dubna 1954 a předkládá ji dnes Národnímu shromáždění k projevu souhlasu.