Byl jsem pověřen zahraničním výborem našeho Národního shromáždění, abych sdělil plenu Národního shromáždění, že zahraniční výbor projednal tuto smlouvu ve své schůzi dne 25. května 1954 a doporučuje ji jednomyslně Národnímu shromáždění k plnému schválení ve znění zprávy výborové.

Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je uvedeno ve zprávě výboru zahraničního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo souhlas s obchodní smlouvou mezi republikou Československou a Švýcarskou konfederací, podepsanou v Bernu dne 24. listopadu 1953. (Potlesk.)

Tím je vyřízen čtvrtý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání pátého bodu dnešního pořadu, kterým je

5. Zpráva výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu k vládnímu nařízení ze dne 3. února 1954 č. 8 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o projektové a rozpočtové dokumentaci investic (tisk 762).

Zpravodajem je posl. Klícha, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Klícha: Vážené Národní shromáždění!

Výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu projednal ve své schůzi dne 21. května 1954 vládní nařízení ze dne 3. února 1954 č. 8 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o projektové a rozpočtové dokumentaci investic.

Když na základě vládního usnesení ze dne 14. 10. 1952 byly z národních podniků pro projektování vytvořeny státní ústavy pro projektování jako rozpočtové organisace, nebylo možno nadále zajišťovat vypracovávání projektů hospodářskými smlouvami a sankcemi ukládanými na podkladě předpisů o hospodářských smlouvách. Novou úpravu zadávání projektových prací nebylo možno na podkladě zákona o hospodářských smlouvách č. 99/1950 Sb. provést a nebyl k tomu podklad ani v jiných zákonných předpisech.

Bylo proto nutno rozšířit pravomoc vládního výboru pro výstavbu, upravenou vládním nařízením č. 28/1952 Sb. o projektové a rozpočtové dokumentaci investic o zmocnění k vydávání předpisů v oboru projektové a rozpočtové dokumentace investic, včetně předpisů o hospodářských smlouvách v tomto oboru. Toto bylo zajištěno ustanovením článku I odst. 1 vládního nařízení ze dne 3. února 1954 č. 8 Sb.

Současně pak bylo nutno sankce, ukládané za neplnění smluvních závazků, nahraditi jiným opatřením, jímž by státní ústavy pro projektování mohly být donucovány k dodržování sjednaných podmínek a termínů.

To zajišťuje čl. I odst. 2 citovaného vládního nařízení, podle něhož mohou příslušné ústřední úřady ukládat pokuty těm odpovědným osobám státních ústavů pro projektování, které nedodržení sjednaných závazků a termínů zaviňují. Provádění těchto opatření si nevyžádá u vládního výboru pro výstavbu vyšších finančních nákladů ani většího počtu pracovníků. Návrh vládního nařízení a provádění vyhlášky vládního výboru pro výstavbu byl projednán a dohodnut se zástupci všech ústředních úřadů a projektových organisací.

Výbor pro hospodářské plánování a jeho kontrolu doporučuje proto Národnímu shromáždění vládní nařízení ze dne 3. února 1954 č. 8, kterým se mění a doplňují předpisy o projektové a rozpočtové dokumentaci investic, ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Štětka: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme proto k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem na schválení vládního nařízení ze dne 3. února 1954 č. 8 Sb., vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb. a uvedeného ve zprávě výboru pro hospodářské plánování a jeho kontrolu, a to ve znění, jak toto vládní nařízení bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo uvedené vládní nařízení.

Tím je vyřízen pátý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání šestého bodu dnešního pořadu, kterým je

6. Zpráva výboru sociálně-politického a zdravotnického k vládnímu nařízení ze dne 3. února 1954 č. 9 Sb., kterým se mění a doplňuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb. o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků (tisk 760).

Zpravodajem je posl. Josef Uher, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Josef Uher: Vážená sněmovno, vážení soudruzi a soudružky!

Sociálně-politický a zdravotnický výbor Národního shromáždění projednal ve své schůzi dne 19. května t. r. vládní nařízení ze dne 3. února 1954 č. 9 Sb., kterým se mění a doplňuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků.

Uvedený zákon upravuje v celé šíři sociální nároky osob povolaných k branné službě a jejich rodinných příslušníků. § 7 tohoto zákona stanoví, že zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci mzdu za prvé dva týdny nastoupené služby. V odst. 2 tohoto paragrafu se stanoví, že vykonává-li zaměstnanec službu v branné moci, vyjma službu základní a náhradní, přísluší mu od zaměstnavatele mzda snížená o částku podle odst. 3 § 7 tohoto zákona.

Vzhledem k novým potřebám ministerstva národní obrany dochází však k tomu, že vojáci, kteří ukončili jeden druh služby u branné moci, jsou povoláváni bezprostředně, t. j. bez přerušení k témuž nebo jinému druhu služby. Pokud jde o zajištění vojína po případě o sociální zabezpečení jeho rodinných příslušníků, nedochází tím k žádné změně nebo újmě. Není proto věcných důvodů, aby zaměstnanec setrvávající ve vojenské službě měl nárok na mzdu od zaměstnavatele ve smyslu ustanovení tohoto zákona.

Tento nedostatek odstraňuje vládní nařízení ze dne 3. února 1954 č. 9 Sb., jímž se zákon doplňuje v tom směru, že vykonává-li zaměstnanec po skončení jednoho druhu služby bez časového přerušení tentýž nebo jiný druh služby v branné moci, nevzniká mu zde nárok ve smyslu § 7 uvedeného zákona, neboť navazující služba se považuje s hlediska nových nároků jako pokračování předcházející služby. Pokud má zaměstnanec rodinné příslušníky, jejichž zaopatření na něm podstatně závisí, jsou jim poskytovány zaopatřovací příspěvky.

Navrhované opatření vystihuje lépe zamýšlený a věcně odůvodněný způsob zaopatření povolaných osob k výkonu služby v branné moci a jejich rodinných příslušníků. Dále zjednoduší účetní službu u národních výborů, odstraní neodůvodněné zatěžování zaměstnavatelů s projednáváním a výplatou nároků na mzdu zaměstnancům a konečně znamená značné finanční úspory.

Zvýšený náklad na zaopatřovací příspěvek je v rozpočtu na rok 1953 kryt úsporou dosaženou podle vládního nařízení č. 18/1953 Sb., jež značně překročila očekávaný předpoklad.

Touto úpravou je docíleno přesnější vyjádření nároků osob povolaných k jiné než základní nebo náhradní službě.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor Národního shromáždění doporučuje předložené vládní nařízení Národnímu shromáždění ke schválení.

Místopředseda Štětka: Ke slovu není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem na schválení vládního nařízení ze dne 3. února 1954 č. 9 Sb., vydaného podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1954 Sb. a uvedeného ve zprávě výboru sociálně-politického a zdravotnického, a to ve znění, jak toto vládní nařízení bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo uvedené vládní nařízení.

Tím je vyřízen šestý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání sedmého bodu pořadu schůze, kterým je

7. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu nařízení ze dne 12. února 1954 č. 17 Sb. o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu (tisk 769).

Zpravodajem je posl. dr. Němec, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Němec: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Naše lidově demokratická republika zaznamenala v plnění pětiletého plánu rozvoje i v plnění ostatních úkolů souvisících s výstavbou socialismu řadu významných úspěchů. Nebývalý rozvoj tvůrčích sil lidu i bratrská a obětavá pomoc Sovětského svazu přispěly k tomu, že jsme v některých průmyslových odvětvích ekonomicky předstihli průmyslově vyspělé kapitalistické velmoci, že denně pečujeme o růst hmotné i kulturní úrovně občanů a že soustavně zvyšujeme obranyschopnost naší země. Právě agitační kampaň k volbám do národních výborů byla mimořádnou příležitostí porovnat tyto úspěchy a život našeho lidu s jeho životem v předválečném kapitalistickém Československu, na vlastních zkušenostech si ověřit přednost lidově demokratického společenského systému. Volební výsledek potvrdil naprostý souhlas zdrcující většiny našich občanů s dosavadní politikou Komunistické strany a vlády Národní fronty, byl důkazem vysoké morálně politické jednoty našeho lidu, semknutého v pevné a nerozborné Národní frontě, kolem organisátorky a inspirátorky všech našich vítězství, kolem Komunistické strany Československa.

Na dosažených úspěších se podílí nemalou měrou i státní aparát, významný a mohutný nástroj lidové demokracie, s jehož pomocí se zajišťuje plnění kulturně výchovné, hospodářsko-organisační i potlačovatelské a branné funkce státu. Tisíce obětavých pracovníků státního aparátu zdola nahoru svou pilnou a odpovědnou denní prací přispělo k těmto velikým vítězstvím. Úspěšný podíl státního aparátu na našich budovatelských úspěších není však důvodem k sebeuspokojení, naopak nutí nás ještě intensivněji odkrývat nedostatky a chyby, bojovat za jejich odstranění s vědomím, že při ještě lepší práci by bylo možné docílit ještě větších a radostnějších výsledků.

A nedostatků je dost i v práci státního aparátu, v metodách řízení, v organisaci práce, v pracovním stylu, v němž konkrétnost, operativnost a plánovitost mají být jedním z hlavních znaků státního aparátu nového typu. Nové úkoly, vyplývající ze zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, z publikovaného návrhu X. sjezdu KSČ na krátkodobá opatření v oblasti zemědělství, vůbec pak úkoly, které vyplynou z jednání X. sjezdu strany, staví na pořad jako jednu z důležitých otázek otázku zlepšení práce státního aparátu, všech jeho pracovníků, potřebu nepřetržitého růstu jejich politické i odborné úrovně. Při tom je třeba zdůraznit, jak důležitou úlohu hraje otázka hmotného zainteresování všech pracovníků státního aparátu na růstu jejich politické a odborné úrovně a tím i na lepších výsledcích jejich činnosti. Proto vláda republiky opírajíc se o zmocnění dané jí § 14 zákona č. 2/1954 Sb. o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, vydala 12. února 1954 vládní nařízení o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu. Vládní nařízení bylo uveřejněno ve sbírce zákonů pod č. 17 dne 31. března 1954 a v zákonné lhůtě předloženo Národnímu shromáždění ke schválení ve smyslu odst. 3 § 14 cit. zákona.

Vládní nařízení sleduje zejména tyto cíle:

1. Prospět státu i všem pracovníkům státního aparátu zajištěním spravedlivé odměny za práci podle její jakosti, množství a společenského významu, jak to odpovídá socialistickým zásadám odměny za práci.

2. Přispět k rychlému a soustavnému růstu politické i odborné kvalifikace pracovníků státního aparátu předepsaným požadavkem na vzdělání a praxi pro každou jednotlivou funkci.

3. Přispět platovými opatřeními k rychlejší výchově nové inteligence vyšlé z řad pracujícího lidu a upevnit tak i rozšířit docílené úspěchy v její výchově.

4. Systemisací jednotlivých ministerstev a jejich útvarů, přesným popisem jednotlivých funkcí a stanovením závazného počtu funkčních míst zajistit stabilisaci počtu pracovníků státního aparátu a zabránit duplicitě v pracovních výkonech i překrývání funkcí.

5. Zvýšit požadavky na vedoucí pracovníky, jejichž úkolem bude pravidelné hodnocení práce podřízených zaměstnanců a systematická péče o všestrannou výchovu a stálý růst politické i odborné úrovně pracovníků.

Dosud platný platový řád vydaný v r. 1950 se stával již brzdou dalšího zdokonalování, zlepšování a zhospodárňování státního aparátu a proto nebylo ani účelné jej novelisovat a celá úprava se provádí samostatným vládním nařízením s pravomocí zákona, jimž se mění i některá ustanovení zákona číslo 66 z roku 1950 i jiných zákonných předpisů. § 4 vládního nařízení upravuje pravomoc ústavních činitelů i vedoucích jednotlivých rozpočtových organisací pro ustanovování zaměstnanců na jednotlivá funkční místa. Třeba podotknout, že nedotčeno zůstává ustanovení § 37 zákona číslo 66/1950 Sb. podle kterého platí pro zaměstnance Národního shromáždění a Slovenské národní rady citovaný zákon s odchylkou, že tam, kde se v něm stanoví příslušnost vlády nebo jejích členů, je příslušné užší předsednictvo Národního shromáždění, případně předsednictvo Slovenské národní rady. Jsou tedy k provádění systemisace u Národního shromáždění a Slovenské národní rady příslušné tyto orgány v rámci zásad platných pro ostatní státní zaměstnance. Vládní nařízení se vztahuje na zaměstnance rozpočtových organisací s výjimkou příslušníků závodních jednotek Požární ochrany z povolání a Státního požárního dozoru, členů závodní stráže a zaměstnanců zařízení společného stravování, s výjimkou zaměstnanců, kteří u organisací, plnících kulturní, sociální nebo jiné zvláštní úkoly, konají odborné práce pedagogické, zdravotnické, umělecké, vědecké a pod., dále s výjimkou soudců, prokurátorů a právních čekatelů a konečně s výjimkou dělníků zaměstnaných u organisací s činností převážně hospodářské povahy. Nevztahuje se na zaměstnance ministerstva národní obrany, v oboru ministerstva vnitra pak se dotýká pouze zaměstnanců civilních složek.

Materiální pobídkou k urychlenému získání předepsaného vzdělání je ustanovení § 7, podle něhož se určuje zaměstnancům, kteří nesplňují předpoklady stanovené systemisací pro zastávání funkčního místa, na něž byli ustanoveni, plat podle rozsahu a významu chybějících předpokladů až o 20 % nižší, než kolik činí funkční plat stanovený pro příslušnou funkci.