V souvislosti se státním rozpočtem se také mnoho zamýšlíme nad školstvím. Nad položkami, které zabezpečují jeho nevídaný růst. Nad potížemi, jež s sebou nesou četné reformy a hledání nových forem. Avšak už z práce a diskuse v rozpočtovém výboru je zřejmé, že na každou potíž, nesnáz a stížnost se hluboce odpovědně myslí, uvažuje a pracuje. Že budou odstraněny. Závidím žákům - i když se nyní tak často naříká na přetěžování, jež zcela jistě bude časem odstraněno. Velmi bych si přála, aby byli skromnější a aby byli vděčnější. - V Realistickém divadle se právě hraje dramatisace Zapadlých vlastenců od K. V. Raise. Je to překrásná věc a člověk jde z divadla, jako by se vykoupal v čisté studánce. Připomínáme si, jak slavnou a velkou úlohu sehráli učitelé v našem národním obrození. Dnes však jde o daleko hlubší obrození naší společnosti, o obrození socialistické. A dnes jde také o světový mír, o boj proti zbraním hromadného ničení, o bytí a nebytí všech. Ve velkém díle záchrany míru jsme jednotni. Musíme být jednotni i v lásce ke své zemi. Musíme znát nebezpečí, které ji ohrožuje, znát její nepřátele a odhalovat je, působit, aby všem i zcela mladým lidem, aby i dětem bylo jasné, kde je pravda a kde je lež. Život dnes nabízí každodenně ve všech zemích a světadílech, a v Sovětském svazu zejména, tolik dramatické a heroické látky, jež musí zaujmout dětské duše. Jen pro ni sáhnout, osvětlit ji, dát zaskvět se příběhům boje za pravdu a právo, ukázat velikost a nádheru přerodu, kterým se starý svět proměňuje v nový, spravedlivý svět svobodných lidí. Učitel, který sám nemiluje, nemůže získat lásku. Učitel, jehož stopa v paměti člověka by nezůstala hřejivá a jasná, anebo učitel, který by přešel beze stopy, nesplnil svůj úkol vůči své vlasti.

Vzpomínám, jak jsem se nedávno v Číně na každém kroku setkávala s výchovou k vlastenectví, s legendární pověstí, s nesmírnou mravní autoritou a s knihami Julia Fučíka. Octla jsem se až v severní Šen-si, v městečku Jen-an, které je kolébkou nové lidové Číny. A tady, v končině, do níž jsme letěli 3 hodiny letadlem, jeli 5 hodin vlakem a potom dva dny autobusem, v krajině žluté spraše, kde lidé bydlí v jeskyních pod svými poli, jsme vešli do knihkupectví. Našli jsme celou řádku Fučíkovy Reportáže, a lidi, kteří si v hlubokém pohřížení v knížce listovali, kupovali ji a odnášeli na srdci do svých vzdálených domovů.

V Číně je vřelý a poučný zájem o Československo. Rádi říkávají, jak mnoho podobnosti je mezi naším a jejich osudem. Znají zevrubně historii Mnichova a srovnávají ji s japonskou okupací Číny. Zdůrazňuji, že oba naše národy jsou odpovědnými strážci světového tábora míru. Oni na nejzazším východě, my na nejzazším západě mírového světa.

Dovolte, abych vám ještě pověděla příběh, který mě nejhlouběji v Číně zaujal. Přijela jsem do města Wu-chanu brzy po obrovské povodni, která postihla povodí řeky Jang-tse v srpnu loňského roku. Hladina stoupla o 29 metrů a 73 cm. Na této výši se udržela 31 dní. Hned Jak nebezpečí zahrozilo, udělala se všechna opatření. Bylo evakuováno 8 milionů obyvatel a na 11 milionů kusů skotu a vepřů. Ve městě Wu-chanu začali rychle zvedat hráze na obou březích řeky. Bezpočtu lidí pracovalo na díle záchrany. Vršili pytle a balíky se zeminami, pískem a kamením. Zpevňovali a zvyšovali hráze. Když už se první vlny valily podél hrází, postavili se lidé po celé jejich délce druh vedle druha, plec na pleci, bok těsně po boku. Drželi v rukou pytle s pískem, aby je vlna neodplavila. A za nimi, za touto živou stěnou lidských těl, se rychle dostavovaly hráze do potřebné výše. Město bylo zachráněno.

Tento příběh je přímo symbolickým obrazem, co dokáže láska k vlasti. Právě tak jako povodni se Čína postaví každému nebezpečí a každému násilí. V souvislosti s touto vzpomínkou si často myslívám, že je třeba mobilisovat u nás stejně neohroženou, obětavou a statečnou lásku k vlasti. A že kultura je jedním - ne-li dokonce hlavním - mobilisačním prostředkem. Kultura, jež má takovou podporu, pochopení, štědrost a lásku našeho lidu, jež z lidu vyrůstá a jemu slouží, nechť přijme velkou a krásnou povinnost: aby umění, prosté, srozumitelné, výmluvné, zápalné a strhující pomáhalo vychovat nového socialistického člověka. Jasného, odhodlaného bojovníka za socialismus. Vášnivého obránce míru. Vášnivého obránce vlasti. (Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo posl. dr Klingrovi.

Posl. dr Klinger: Vážené Národní shromáždění!

Náš státní rozpočet pamatuje na rozvoj sportu a tělesné výchovy částkou 170 milionů Kčs. Tolik bývalo v minulosti za předmnichovské republiky věnováno několika oborům státní správy, několika resortům. Tyto miliony věnované tělesné výchově a sportu svědčí, jakou váhu kladou na tělovýchovu jakožto prostředek tělesné a mravní výchovy národa Komunistická strana Československa a vláda Národní fronty. Není to po prvé, kdy vláda takto vyjadřuje svůj zájem na tělesné výchově a sportu. Od chvíle, kdy vzal lid správu svých věcí do svých rukou, objevují se stamilionové částky v našich rozpočtech každoročně. Letos si to musíme zvlášť uvědomit, kdy máme provést prověrku, kam až dospěly od roku 1948 naše tělesná výchova a sport. Mám na mysli I. celostátní spartakiádu jako významnou a neobyčejně důležitou součást oslav 10. výročí našeho osvobození sovětskou armádou.

Jsme národem s vysokými tradicemi v tělesné výchově. Na tyto tradice navázat, umět správně využít toho, co bylo v minulosti dobré a osvědčené, to nám uložil president republiky Antonín Zápotocký. Ukázal také na to, že vhodné a účelné spojení starého a vyzkoušeného s novým bude zárukou, že spartakiáda překoná a předčí všechny masové slavnosti, které se kdy u nás konaly. A já věřím, že tomu tak bude.

Je sice řada Tomášů, kteří nevěří, že tomu tak může být. Jsou to po většině bývalí diváci. Řada uvědomělých cvičitelů již přiložila ruku k dílu na tom, čemu dříve věnovali celý svůj život. Tomášové však vidí spartakiádu výlučně jako podnik tělocvičný. Neuvědomují si její význam mezinárodní. Nedoceňují její politický význam v poměrech domácích. Porovnávají spartakiádu se všesokolskými slety. Nevidí správně. Ale i jako slavnost tělocvičná se I. celostátní spartakiáda liší od sletů svým obsahem a rozsahem. O sletech šlo nejvýše o 11-12 vystoupení, jež vyžadovala asi 200.000 cvičenců. O spartakiádě půjde asi o 28-30 vystoupení co do jejich druhů. A pokud jde o jejich počet, bude jich asi 60 a branou borců projde 560.000 cvičenců. Je to tedy podstatný rozdíl od sletů, pokud jde o masová vystoupení. Veselice a závěrečný obraz sblíží spartakiádu s vystoupením na fyskulturních slavnostech v Sovětském svazu. Tedy: i tradice, i nové. A v tom je mohutnost spartakiády.

Podstatný a zásadní rozdíl mezi sletem a spartakiádou je nutno vidět v tom, že slety byly dílem jedné organisace, které určité vrstvy národa přály. Ale nakonec přece jen se šly jako na divadlo podívat, co jim Sokolové ukáží. Spartakiáda naproti tomu je dílem sjednoceného národa, který věří v sílu socialistické společnosti. Proto je třeba vidět spartakiádu ne pouze jako slavnost tělocvičnou, ale v souvislosti s celým naším hospodářským, kulturním a politickým životem. Je dílem lidu a pro lid, který tu posoudí nepřeberné zdroje své budovatelské síly a odporu k podpalovačům války. V tom je význam spartakiády jakožto velkého přínosu k mírovému hnutí. Bylo by nadsázkou tvrdit, že toto dílo se rodí bez nesnází. Masové organisace a složky Národní fronty, závodní rady, KNV a ONV nepochopily ještě zcela význam spartakiády a nedávají onu účinnou pomoc, jaké by bylo třeba. Přál bych si, aby mohly nahlédnout do dílny, kde se připravuje spartakiáda. Přál bych jim, aby viděly ty stovky bývalých cvičitelů a členů Sokola, DTJ, FPT, Orla, umělců a lékařů, kteří se sešli u tohoto celonárodního úkolu a bez únavy svorně překonávají překážky a tvoří dílo, jaké opravdu u nás nebylo. Jsem přesvědčen, že každý z těch, kdo nepomáhají nebo stojí stranou, kdyby viděl tu lásku, promyslel a domyslel cíl, ke kterému spějeme, nezůstane divákem, ale bude ze všech sil pracovat a pomáhat. A potom, až spartakiáda proběhne jako jedno z vítězných údobí lidu budujícího socialismus, politujeme nevěřící Tomáše v jejich žalu a sami se budeme radovat. Utvrzeni ve víře v tvůrčí schopnosti lidu půjdeme do nové, radostné práce. (Potlesk.)

Řekl jsem, že KNV nenašly dosud správný poměr ke spartakiádě, Není tomu tak doslova. Tak na př. předseda KNV v Karlových Varech, tajemník a další jeho pomocníci horlivě nacvičují na spartakiádu. V řadě KNV a snad i ONV se jedná o spartakiádě, ale pokud lze zjistit, je projednávání mechanické a schematické. Je třeba soustavně se zabývat přípravou spartakiády. Nejsou vždy vinny národní výbory. Mnozí činovníci spartakiády se nedožadují dost energicky pomoci od národních výborů. A tu myslím, je pole široké působnosti pro nás, poslance Národního shromáždění, ukazovat závodním radám a národním výborům na způsob spolupráce při organisování spartakiád krajských, okresních a nakonec i celostátní.

Zahraniční nepřátelé dělají všechno možné, aby odvrátili pozornost od spartakiády. I oni ji vidí pouze jako tělocvičnou slavnost, odtrženou od našeho života. Říkají, že spartakiáda nejen nepředčí bývalé slavnosti, ale že musí zkrachovat. V tom směru si zvlášť dává práci paní Provazníková a pan dr. Hřebík. Jsem dalek toho, abych tímto zjištěním dělal z nich veličiny, zejména ne z pana dr. Hřebíka, kterého paní Provazníková protlačila na starostu ČOS, aby mohla mávat Sokolem. Uskutečnila tak svůj starý záměr se Zenklem, který si k tomu cíli dal pořídit zbrusu nový kroj. Měli k tomu však co říci někteří tehdejší činovníci Sokola, a tak se to nepovedlo. Zenkl dal kroj na hambálek a moli ho rozežrali dřív než americká výzvědná služba CIC jeho prodejný charakter. A tak později přišel ke štěstí Hřebík.

Paní Provazníková s tvrdošíjnou nestoudností říká do rozhlasu, že my, bývalí cvičitelé Sokola, pracujíce na spartakiádě zrazujeme věc sokolskou. Podívejme se pravdě do očí. Tyrš říká: "tak jako naše věc ke všemu lidu se obrací . . ." A v tomhle je právě rozdíl mezi námi, sokolskými cvičiteli, kteří pomáháme uskutečňovat spartakiádu, a mezi paní Provazníkovou. My, pozůstalí, které paní Provazníková opustila - a zaplať pán bůh že nás opustila - šli jsme vždycky s lidem. Ona však sbírala vavříny, šla za kariérou a proto v honbě za ní s tak lehkým srdcem opustila ty, které se kdysi snažila odměňovat sladkými úsměvy. My jsme šli s lidem, ze kterého jsme se zrodili, a při něm jsme zůstali. A proto jsme zde. Proto pracujeme všemi silami na prospěchu lidu, protože jsme kořeny celé své bytosti v této zemi. Proto máme pro paní Provazníkovou jen útrpný úsměv. Chudinka, kariéru neudělala! Všade je chleba o dvou kůrkách, ale ta kůrka, kterou hryže paní Provazníková v USA, je zatroleně tvrdá. Proto si paní Provazníková přivydělává jedovatým prskáním po spartakiádě a po nás. Nebude to však mít účinek. To jí, zrádkyni, vzkazujeme my, bývalí sokolští cvičitelé. (Potlesk.)

Paní Provazníková má pro poměry v Československu svůj žebříček. Jeho prvním stupněm byla kariéra, druhým moc, třetím prospěch atd. A v žádném sportu ještě nikdo tak vysoký žebříček nesestavil jako si postavila paní Provazníková.

Podívejme se na Československo jinýma očima. Není tomu dávno, co se konal u nás závod ve sportovní gymnastice mezi ženami Francie a Československé republiky. Byl jsem mezi diváky. Závod probíhal v duchu přátelské pohody. Byl jsem i na večeři na rozloučenou s Francouzkami. Neviděl jsem srdečnějšího večera za celou dobu takovýchto setkání a utkání. Za nějaký den po utkání obdržel jsem dopis jednoho z vedoucích činitelů této francouzské výpravy. Říká v něm: "Všeobecná roztomilost všech a všeho kolem, přátelské přijetí, kterého se nám dostalo, to všechno přispělo k tomu, že učinilo cestu po Československu krásnou a nezapomenutelnou stránkou mého cestovního deníku." - Věřím, že podobné dopisy dostávají naši hokejisté, vzpěrači, zápasníci, tabletenisté a jiní a jiní. To jsou ty střely lásky a pochopení, které provrtávají železnou oponu. To jsou důvody, pro které se zajímají naši krajané v zahraničí o spartakiádu. A proto nezůstane bez odezvy naše pozvání cizinců na celostátní spartakiádu. Jde o pracovníky kulturní, spisovatele, vědce a umělce stejně jako o sportovce. Budu jmenovat jen některé. Z pracovníků kulturních jsou to: Thomas Mann, Hans Kirk, Lion Feuchtwanger, Howard Fast, Louis Aragon, syn italského presidenta Einaudi, Charlie Chaplin. A ze sportovců: Muratov, Čukarin, Šachlin, Stalder, Bantz, Keletyová, Chattaway, Nurmi, Gunder Hägg, Kuc, Čudinová, Jesse Owens. Přijede i tisícičlenná delegace ze Sovětského svazu. Hlásí se krajané a Sokol z Rakouska, ze Švýcar, Jugoslavie, Francie, Kanady a velký zájem je v USA. Tam ovšem má věc svůj průběh. Nepodaří se asi všem dostati se do staré vlasti a projít sítem McCarthyových náhončích, Spartakiádu navštíví i 50členné delegace ze zemí socialistického tábora, jako z Číny, Vietnamu, Koreje, jakož i ze všech lidově demokratických zemí. V tomto smyslu bude spartakiáda jak oslavou mezinárodní solidarity pracujících, tak velkým podnikem kulturním celého pokrokového světa, a jak již jsem řekl, i velkým dílem mírovým.

Neobyčejný význam spartakiády pro náš lid je v tom, že nebude slavností, která - až projde - bude týdny i měsíce po ní zahřívat naše srdce, naše mysli, ale v tom, že současně s ní se tvoří široká, živná půda naší nové budoucí tělesné výchovy. Proto musíme všichni, kdo milujeme svůj národ, kdo se hlásíme k socialismu, kdo máme rádi svůj lid v jeho ryzí podstatě, být spolutvůrci spartakiády. Je naše. Patří lidu. Musíme obětovat své pohodlí a zvýšit pracovní úsilí. To proto, že obětovat znamená i milovat, a milovat je tolik, jako dát národu, lidu a úkolům, které si předsevzal, své nejlepší síly a vlastnosti.

Tyrš řekl: "Co lid nedoveď nikdo nedoveď, co lid nezná, nikdo nezná, co lidem se nestalo, nikým se nestalo." Náš lid se stal pánem ve své zemi a náš lid dovede. A náš lid udělá. Proto ke zdaru I. celostátní spartakiády dáme i my všechny své síly, všechen um a nadšení. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský (zvoní): Dávám slovo posl. Kozlovi.

Posl. Kozel: Vážené Národní shromáždění!

Státní rozpočet, který projednáváme, je jasným a nezvratitelným důkazem stálého rozmachu naší vlasti. Pilná práce dělníků, rolníků a pracující inteligence se přičiňuje o to, že náš život je den ze dne plnější, že se žije lépe a radostněji. Tento nezvratný fakt nemohou popřít ani naši nepřátelé. Ani oni nemohou nevidět, že na mapě naší vlasti přibývá označení nových závodů, přehrad, elektráren, sídlišť. Nemohou nevidět růst blahobytu a kulturnosti širokých lidových vrstev.

Každý náš úspěch zvětšuje jejich vlčí nenávist vůči naší zemi a celému mírovému táboru, který jde nezadržitelně kupředu a den ze dne zvětšuje svou politickou i hospodářskou sílu a moc.

Nemůžeme nevidět, že imperialisté ve své slepé nenávisti vůči Sovětskému svazu a zemím tábora míru - to znamená proti nám - se stále více zaobírají rozpoutáním války. Věří, že válka by mohla zastavit náš postup, že by mohla vést k znovunastolení kapitalistického pořádku v zemích tábora míru.