Posl. dr Klinger: Soudruhu presidente, soudružky a soudruzi, sestry a bratři!

Dnešní mezinárodní politická situace je výsledkem boje proti podněcovatelům války o zajištění a upevnění míru. Tábor míru v čele se Sovětským svazem dosáhl v uplynulém roce toho, že se nejen oddálilo bezprostřední nebezpečí války, ale i toho, že se přihlásily do tábora míru nové miliony lidí. Důsledná mírová politika Sovětského svazu, jejímž základem je zásada řešit sporné mezinárodní otázky jednáním, přispěla značně ke zmírnění mezinárodního napětí. Z vůle po dorozumění vyslovené na konferenci šéfů vlád čtyř mocností vyrostl "duch Ženevy". Rozumělo se jím zřeknutí se politiky násilí, vměšování, vyhrožování a vydírání a hledání smírného řešení. Tento požadavek polekal reakční monopolisty, zejména zastánce politiky s "posice síly". Začali naočkovávat veřejné mínění a tisk. Proto zápas o mír a o ducha Ženevy probíhal na konferenci zahraničních ministrů v Ženevě tak, že zahraniční ministři západních velmocí učinili všechno možné, aby nedošlo k dohodě. Když nebylo možno sprovodit se světa ducha Ženevy, přičiňovali se o to, aby alespoň ustrnul. To proto, že hrstka majitelů zbrojařských monopolů, která je skutečnou vládou v západních zemích, se brání snížení zbrojení a tím ztrátě zisků násilím, nedodržováním závazků a útěkem od svých vlastních původních návrhů.

Obávají se, že různé t. zv. obranné pakty za zmírněného napětí ztratí oprávnění a jejich umělá a násilná konstrukce se zhroutí. Zisky tu opět hrají roli, poněvadž na základě paktů mohou spojencům dodávat zbraně, jejichž cena stoupá úměrně válečné hysterii. K vyvolávání neklidu a nebezpečí války je nutí strach z toho, aby pracující jejich zemí, kteří se dívají na pracující lid Sovětského svazu a zemí lidových demokrací jako na vzor a důkaz, že je možno zajistit spokojený život i bez válek, se nedali na pochod za stejným cílem. Proto zastrašují lid svých zemí a snaží se zastrašovat i nás.

My se zastrašit nedáme. Nedáme se zastrašit ani hřmotem zbraní, ani novoročními projevy amerických státníků, kteří licoměrně spojují modlitbu s balonkovou akcí. Víme, jak neodpovědně si pohrávají s osudy národů a s rozpoutáním válečného požáru. Prozradil to Dulles, když řekl, že přivedl svět třikrát na samý kraj války. Jak poctivě to se zmírněním mezinárodního napětí myslí Sovětský svaz, ukázal tím, že demobilisoval 640 000 příslušníků sovětské armády, nemá opěrné body na cizím území a neúnavně podává a prosazuje návrhy na uzavření patu o kolektivní bezpečnosti v Evropě. Nejvýmluvnějším důkazem vůle po míru je velkorysá nabídka předsedy Rady ministrů Sovětského svazu Bulganina presidentu Spojených států Eisenhowerovi na uzavření smlouvy o přátelství a vzájemné spolupráci mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. My pak dokazujeme své mírové snahy tím, že vedle demobilisace 34 000 vojáků jsme snížili rozpočet na obranu o 825,000 000 československých korun.

Jsme si ale příliš dobře vědomi, že k zmírnění mezinárodního napětí došlo proti jejich vůli pod tlakem lidových mas. Víme, že budou nadále usilovat o zesilování napětí a že jen hospodářská síla, politická jednota a dokonalá příprava nejen naší země, ale spolupráce všech účastníků Varšavské dohody k obraně dokáže zničit jejich úmysly. Proto usnesení Lidové sněmovny Německé demokratické republiky o vytvoření národní lidové armády a usnesení politického poradního výboru Varšavské dohody v nás upevňují víru, že proti útočnému atlantickému bloku tu stojí jednotný tábor na obranu míru. Snížení rozpočtu na obranu však nikterak neznamená, že bychom chtěli polevit ve výstavbě naší obrany. Naopak chceme budovat obranu všude a ve všem, poněvadž není bezpečnosti bez hmotné základny a není vítězství bez odhodlaného lidu.

Naše armáda, naše zbraně, Varšavská dohoda, spojenecké a bratrské pouto se Sovětským svazem jsou pevnou zárukou toho, že nám v budoucnosti nehrozí nebezpečí Mnichova. Avšak sebelepší zbraně, sebelépe vycvičená armáda potřebuje k vítězství pevné zázemí.

Starat se o to, aby náš stát byl silný a schopný obrany není jen věcí armády. Je to záležitostí nás všech, dělníků, rolníků a pracující inteligence, členů Národního shromáždění, národních výborů, učitelů a vychovatelů, složek Národní fronty a ostatních činitelů našeho společenského zřízení. Jedním ze základů naší síly a bezpečnosti je spořádaná rodina a uvědomělá výchova dětí v rodině i ve škole.

Víme, jak s mnohými šrámy a těžko jsme se dostávali od pohádek o králích a vílách, jak Honzík ke štěstí přišel, k tomu, že krása života je v jeho dobývání. Mám za to, a myslím právem, že by maminky a babičky měly vybírat z pohádek ty, které líčí malé hrdiny, kteří si věděli v daných poměrech rady, kteří byli oporou kamarádům a pod. Odrostlejším dětem se dá vyprávět formou dětské mysli přístupnou o skutečných hrdinech života, o socialistické kultuře, hudbě a umění v životě člověka. Vyprávěčkám by poskytla látku znalost života v pionýrských kroužcích. Těm, které nebudou vědět o čem vyprávět, měli bychom dát na pomoc vhodnou knihu. Sáhnou po ní později i sami malí čtenáři. Velice pomůže sovětská přeložená literatura, počínajíc Fadějevovou "Mladou gardou" a knihou "Statečné mládí" Niny Artjuchové konče. Naše domácí dětská literatura by neměla chybět v žádné rodině s dětmi. To ovšem vyžaduje, aby se rodiče více starali o duševní vývoj svých nejmenších.

Se základy rodinné výchovy počítá vlastenecká a socialistická výchova ve škole s řádně a odborně vedenou tělesnou výchovou. Spojena s orientací, bojovými hrami, s pobytem v přírodě, rukodělnými pracemi všeho druhu a pod. poskytne mládeži další živnou půdu k úplnému rozvinutí povahy socialistického člověka. Nemáme však dostatek učitelů, kteří mohou odborně vyučovat tělesné výchově, a ne všude na školách jsou učitelé a vychovatelé dokonale připraveni politicky. I zde kniha, soukromá četba vykoná své vznešené poslání. Je novým a dalším dokladem toho, jak Zdeněk Nejedlý jasně vidí problémy našeho života, když v této době přichází s "Knihou o kultuře", která o těchto problémech mluví k rodičům i dětem srozumitelnou formou a vede je vpřed a výš. Patří mu za to náš dík. (Potlesk.)

Zkušenost ukázala, že sama škola nám nevychová tělesně zdatnou mládež a mravně bezúhonnou. To je povinností celé naší společnosti. Proto je správné, že jsme umožnili mládeži cvičení v tělovýchovných jednotách. Tam cvičení, rozumně vedená k závodivosti úměrné věku a výkonnosti dětí, podnítí v nich zdravou ctižádost a dá základ k soutěživosti a poctivému výkonu v budoucím povolání. Pobyt mládeže v tělovýchovných jednotách v době mimo vyučování uchrání ji škodlivých vlivů "ulice". Cvičení mládeže v tělovýchovných organisacích je správně pochopeným důsledkem I. celostátní spartakiády. Spartakiáda byla výsledkem nebývalého vypětí vůle, sebezapření a obětavosti lidu. Pohnula světem. Sýčkové zalezli. Přátelé upevnili svoji víru v nás a naše síly a odhodlání. Ukázala nám však i na řadu otázek. Jednu z nich - cvičení mládeže - organisačně řešíme. Ale jde ještě o jedno s hlediska výchovy celého národa. Bylo by velmi účelné, kdybychom méně poskytovali občanům vzrušující podívané při sportovních utkáních celků a jedinců a věnovali více plánovité péče plné vyčerpávající práce a námahy rozšiřování výchovné základny. To znamená se postarat s urychlením o dostatečný počet hřišť, tělocvičen, ale zejména o růst a školení cvičitelů, a poskytovat jednotám možnost ke zkvalitnění odborných, správních a výchovných orgánů.

Na odborných školách různých směrů a druhů, v pracovních zálohách a na vyšších učilištích mládeže musí být odznak PPOV (Připraven k práci a obraně vlasti). Fučíkův odznak a členství ve Svazarmu samozřejmostí. Svazarm má v přípravě mládeže k obraně vlasti nesmírnou důležitost. O I. celostátní spartakiádě ukázal za nepříznivého počasí, jak vážně se chápe práce a jaké má výsledky v motorismu, ve výcviku traktoristů, ve výcviku záloh, v letecké přípravě, jejíž vrcholná ukázka, seskok výsadkářů na předem určený prostor, ohromila a elektrisovala diváky.

Domníváme se však, že činnost Svazarmu bude mít ještě větší výsledky, když se sváže speciální výcvik s pravidelnou tělesnou výchovou tak, že by měli být připuštěni povolanci k speciálnímu výcviku až po předložení dokladu o řádné návštěvě základní tělesné výchovy v tělovýchovných jednotách. K tomu, aby Svazarm připravil vlasti uvědomělé bojovníky, bylo by třeba větší iniciativy Čs. svazu mládeže a podpory ostatních složek Národní fronty. Na druhé straně by se měl Svazarm zbavit na některých úsecích formálnosti a zpevnit své instruktorské sbory. Bezpodmínečně nutný je však požadavek, aby národní výbory všech stupňů neposuzovaly činnost Svazarmu jen formálně, ale všude prakticky ji podporovaly, stejně jako celou tělesnou výchovu.

V souboru věcí, které by národní výbory jako územní orgány státní moci měly projednávat a propagovat s veškerou vážností a rozhodností, je civilní obrana, zejména pokud jde o zdravotnický a požárnický úsek.

Nesmíme zapomínat, že panická hrůza před socialismem, dravá touha po tučných ziscích vede obchodníky s válkou k tomu, že když jeden prostředek politického vydírání a zastrašování splaskne, jak tomu bylo s atomovou a vodíkovou pumou, ženou se za vynalézáním nových, zákeřnějších. Proto se musí stát základem národního bytí a nezávislosti přesvědčení, že jen tenkrát, když budeme moci počítat s uvědomělým vlastenectvím, budeme také moci v případě obrany počítat s celým svým potenciálem, to jest s veškerou naší mravní a výrobní mohoucností. V tom, jak ukázala vlastenecká válka, je nám Sovětský svaz a jeho lid vzorem nejzářivějším.

Ke zvyšování národního potenciálu patří však také doly, hutě a továrny, vědomí socialistického vlastnictví, vědecké bádání a na něm založená výroba. Tvoří ho pracující lid sdružený v masových organisacích. Národní potenciál zvyšuje každý z nás měrou, jakou kdo přispíváme k budování vlasti, abychom posilovali mír, jak nás tomu učil Klement Gottwald. Způsob a míru, jak to máme dělat, nám ukazuje náš president Antonín Zápotocký ve svém požadavku, aby každý z nás byl dobrým hospodářem na svém pracovišti. V tomto pojetí příkazů obou presidentů jde tedy nejen o plnění hospodářského plánu jakožto prostředku ke zvyšování materiálních a kulturních potřeb lidu, ale i o to, že jeho splněním zvyšujeme i branný potenciál naší země. Proto každé lajdáctví, zmetky, plýtvání materiálem, nedostatek odpovědnosti v práci, oslabuje nejen úsilí po zvýšení životní úrovně nás všech, ale zeslabuje jak hospodářsky, tak politicky úsilí tábora míru v boji za mír. Každý zdravý a uskutečnitelný návrh, jak zdokonalit výrobu, každá technická vymoženost, zvýšení zemědělské výroby, pořádek na pracovištích, jakékoliv zlepšení našeho života, dodržování socialistické zákonnosti, střežení výrobních tajemství, dodržování státní discipliny - toto všechno je v době, kdy část světa třeští válečnou hysterií, záslužnou a vlasteneckou činností, jak s hlediska ekonomického, tak i branného. (Potlesk.) To proto, že se tím naše hospodářské možnosti s hlediska vojenského upevňují. To pak nám dává možnost rozdrtit nepřítele dříve, než by mohl vésti svůj hlavní útok. O podrobnostech, co a jak zlepšit ve výrobě, v zemědělství, energetice, stavebnictví, v dopravě a na ostatních úsecích našeho hospodářství, mluvili řečníci přede mnou.

Jsem přesvědčen, že jsem zdaleka nevyčerpal všechny možnosti, kterak posilovat naši schopnost k obraně. Nemluvil jsem o tisku, který celkem chápe svoji úlohu, jak ukazovat denně na tyto úkoly a spojitost jednoho s druhým. Nezmínil jsem se o armádě, která sbírá a přetavuje rodové vlastnosti a osobní dovednosti v kolektivní údernou sílu, a našla účelný způsob, kterak spojovat bojovou přípravu se zvyšováním tělesné zdatnosti vojínů s jejich politickou přípravou. Ale i tak, přehlédneme-li skutečnosti s požadavky, které jsem uvedl, vidíme, že je můžeme uvádět ve skutek jen a jedině s pomocí Sovětského svazu. Pomůže nám k tomu pevný svazek se zeměmi lidových demokracií, s Německou demokratickou republikou, Čínskou lidovou republikou a ostatními zeměmi, které se hlásí k pěti zásadám mírového soužití národů a států. Víme, že na této straně je i síla i právo. Jsme si jisti, že socialismus a boj za mír přivede jednotlivce i národy, kteří nejdou s imperialisty a kolonisátory k tomu, že se nakonec manifestačně přihlásí do našich mírových řad. (Potlesk.)

Lid této země se od věků vyznačoval pílí a smyslem pro svobodu. Dal vědě a lidstvu velké osobnosti. Překonal útlak, vykořisťování a různé druhy persekuce. Uměl se bít i v poměrech neutěšených za svá práva.

Věřím, a se mnou zajisté vy všichni, že dnes, vedeni s rozvahou a odvahou Komunistickou stranou Československa a vládou Národní fronty, projdeme i tímto úsekem dějin lidstva, a že ve spojenectví se Sovětským svazem si zabezpečíme, a bude-li to nutné, i vítězně vybojujeme šťastný a spokojený život. (Potlesk.)

Místopředseda dr Polanský: Dávám slovo posl. dr Berákovi.

Posl. dr Berák: Soudruhu presidente, soudružky a soudruzi, sestry a bratři!

Přistupujeme k projednávání státního rozpočtu na r. 1956 v ovzduší, které nám přináší mnohem více optimismu a oprávněné naděje a jistoty do budoucna, nežli tomu bylo kdykoli před tím v minulých letech.

Za to všichni vděčíme významným úspěchům Sovětského svazu, lidové Číny, celého tábora demokracie a socialismu, které důsledně a aktivně bojují za zmírnění mezinárodního napětí, za upevnění míru a přátelství mezi národy, za to vděčíme naší vládě Národní fronty, která v souladu s vůlí veškerého našeho lidu neopomíjí jediné příležitosti k zajištění trvalého míru a bezpečí pro nás i pro veškeré národy celého světa.

Národy celého světa se přesvědčily, že vůle po míru je všechny spojuje a že rozdílnost politické a hospodářské soustavy tomu ani není, ani nesmí být na překážku. Nezvratným důkazem toho se stala triumfální cesta sovětských státníků soudruhů Bulganina a Chruščeva do Indie, Burmy a Afganistanu. Nebyla to jen pouhá diplomatická návštěva, jakých dějiny znají nemálo. Asijský lid v obrovských shromážděních manifestoval své nadšení a přátelství k představitelům sovětské země, jejíž lid už před 38 lety odstranil jakékoli vykořisťování a ukázal národům cestu vedoucí strmě z propasti bídy a útlaku k nejvyšším vrcholům kultury a vzdělanosti. Ve společných prohlášeních, vydaných na této cestě, která právem nazvala světová veřejnost dokumenty míru, byly zdůrazněny zásady mezinárodních vztahů, které nesou pečeť vzájemné úcty a přátelství, srdečnosti a veliké lidské vřelosti, které jsou i základním rysem naší zahraniční politiky. Jsou to zásady vzájemného respektování územní celistvosti a svrchovanosti, neútočení, nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, rovnoprávnosti a poskytování vzájemných výhod a hlavně mírového soužití.

Ve stejném duchu přátelství a míru konalo se nedávné pražské zasedání Politického poradního výboru států zúčastněných na Varšavské smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Deklarace, podepsaná na tomto zasedání dne 28. ledna, ukázala jasně cestu k trvalému míru a spolupráci mezi národy. Země tábora míru a socialismu znovu projevily ochotu projednat s ostatními státy opatření, která by zajistila vytvoření účinného bezpečnostního systému, která by zastavila závody ve zbrojení a zbavila lidstvo nebezpečí atomové války. Uskutečnění návrhu, obsaženého v Deklaraci, na navázání přátelských styků a srovnání sporných otázek mezi jednotlivými zeměmi bez ohledu na to, jaké mají hospodářské nebo politické zřízení, vedlo by nesporně ke zmírnění mezinárodního napětí. A stejným, vpravdě humánním duchem je prodchnuta i nabídka soudruha Bulganina presidentu Eisenhowerovi na uzavření smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, kterou mírumilovný svět uvítal s otevřenou náručí.

Bohužel vidíme, že v některých zemích na západě se snaží představitelé tamních vládních kruhů znovu rozdmychat uhasínající již oheň nenávisti, vzbudit nedůvěru mezi národy a ne-li zmařit, tedy alespoň ztížit jejich přátelské styky. Pronášejí pokrytecké a útočné projevy, které nemají nic společného se spravedlivou touhou všech poctivých lidí po míru a přátelství. Je to třeba státní tajemník zahraničních věcí USA p. Dulles, který podle úvodníku kodaňského listu Politiken od počátku tohoto roku už dvakráte promarnil příležitost být zticha a dal neostyšně najevo, že už třikrát přivedl svět na samotný pokraj propasti atomové války. Jsou to provokativní vánoční poselství, provázená "modlitbami" za návrat zkrachovaných kapitalistických režimů, ukazující, jak nebezpečně se myšlení těchto lidí přibližuje psychologii hitlerovských militaristů, jejichž žoldnéři, nesoucí na svých uniformách nápisy "Gott mit uns", stali se postrachem všeho civilisovaného lidstva a nakonec byli hanebně poraženi. Miliony občanů naší vlasti s opovržením odmítly tyto "zbožné" praktiky studené války jako hrubé vměšování do vnitřních věcí našeho svrchovaného státu. Hlas našeho lidu je nade vše srozumitelný a pádný; není možné obrátit chod dějin. Válečným paličům se už nikdy nepodaří spoutat okovy kapitalismu náš svobodný lid, který se stal navěky pánem svých věcí. (Potlesk.)

My v ČSR jsme pro rovnoprávnou, upřímnou a přátelskou spolupráci se všemi národy, pro kterou náš letošní rozpočet vytváří další předpoklady. Je ovšem přirozené, že při tom upevňujeme především svoje přátelství se zeměmi tábora demokracie a socialismu. Máme pro to dobré důvody. Vždyť toto přátelství zajišťuje trvalý rozvoj našeho hospodářství a trvale zabezpečuje naši bezpečnost. Koordinace hospodářských plánů zemí tábora demokracie a socialismu, k níž má letos dojíti, vytváří poprvé v dějinách lidstva předpoklady pro mezinárodní dělbu práce a pro hospodářství na velkém prostoru, o kterých se nám dříve ani nesnilo a které v kapitalistické soustavě jsou naprosto nemožné. I hospodářské kruhy předmnichovského Československa se pokoušely - ovšem s nezdarem - o organisování takového velkoprostorového hospodářství v rámci t. zv. Malé dohody. Je známo, že jejich úsilí ztroskotalo jednak proto, že Malá dohoda byla umělým útvarem, jednak proto, že za touto snahou skrývalo se úsilí předválečného českého kapitalismu o hospodářské ovládnutí ostatních dvou států Malé dohody: Jugoslavie a Rumunska. Mezinárodní dělba práce a velkoprostorové hospodářství vytvářejí nebývalé předpoklady pro výrobu ve velikých rozměrech a seriích, pro úžasné snížení výrobních nákladů, otevírají cestu již k nejvyšší metě lidstva, ke komunismu, a k definitivnímu vítězství socialismu nad kapitalismem.