Podpredseda Valo (zvoní): Otváram prerušenú 11. schôdzu Národného zhromaždenia.

Otváram rozpravu o včerajšom vyhlásení vlády.

Do rozpravy sa prihlásili títo poslanci: František Komárek, Gemrot, Bureš, Štefánik, dr ing. Potužák, Žiak, Polachová, Břetislav Sommer, dr Klinger, Michalička a Pašek.

Dávam slovo prvému prihlásenému rečníkovi, ktorým je pán posl. Komárek.

Posl. František Komárek: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Ve včerejším vládním prohlášení, které přednesl předseda vlády s. Viliam Široký, mne nejvíce zaujaly otázky, týkající se průmyslu, produktivity práce a poslání nové techniky v druhé pětiletce.

V mém volebním obvodě v Praze-Vršovicích nemám sice žádný největší průmyslový objekt, ale zato mám velmi členitou skladbu různých podniků, které náleží téměř ke všem resortním ministerstvům. Mohu proto pozorovat velmi bedlivě každé opatření vlády a posuzovat jeho průběh.

Při každé příležitosti připomínáme si s našimi občany, že musíme mít stále na paměti, že všechno naše úsilí má za první poslání zvyšovat životní úroveň a tato že je zákonitě spjata s růstem produktivity práce.

Protože požadavky na stálé zvyšování životní úrovně se nikdy nezastaví, musíme též počítat se stále se zvyšující produktivitou práce. Taktéž vidíme, že to nemůže přijít samo, ale že je v naší moci ovlivniti to tím, jak budeme pracovat a hospodařit.

Je naší povinností si uvědomit a logicky vysvětlovat, že výrobní plán v zaměstnání se plní nejen proto, že to chce vláda, ale zejména proto, že v poledne chceme všichni obědvat a večer večeřet. Musíme uznávat výsledky dobré práce, neboť každý, kdo pracuje, pracuje nejen za sebe, ale i za děti, které ještě pracovat nemohou, a za důchodce, kteří zase už pracovat nemohou. Zejména zabezpečení důchodců nesmíme přehlížet, neboť tito lidé pracovali a vydělávali, když my jsme byli ještě malí a chodili do školy, a nebude to dlouho trvat a dostaneme se na jejich místo.

Jak zdůraznil předseda vlády, dojde k podstatnému zlepšení sociálního zabezpečení, kde budou zvýšeny zejména nejnižší důchody.

Chceme-li i v budoucnu docíliti zlepšení sociálního zabezpečení důchodců, musíme pro to vytvořit předpoklady v závodech. Je to tudíž zase spjato s oním základním slovem, t. j. produktivitou práce, a znamená to vyrábět za nejmenších nákladů a získávat nejvyšší výsledky.

Je mnoho cest, jak je možno toto plnit, ale nejpřednější cesta musí jíti nejdříve směrem odstraňování některých nedostatků.

Při slovech "nejmenší náklady" nesmíme vidět jen normu výkonu, ale musíme hledat též příčiny, které náklady zvyšují, t. j. režie, organisace, methodika plánování, změny výrobních programů, rozdělování investic, přílišná administrativa, ztrátové časy, kvalita a svědomitost provedené práce.

Nesmíme též přehlížet, že mnohem lepší podmínky pro vyšší vzestup produktivity práce mají závody, které byly stavěny v posledních deseti letech, už ve výhledu průmyslového rozvoje, než závody, které byly stavěny na začátku tohoto nebo v minulém století ve stavu položivnostenských provozoven, kde byla přilepována jedna stavba ke druhé. Závody, které vyráběly na starém výrobním zařízení a akumulovaly tak zdroje pro výstavbu jiných nových závodů, mají nárok na to, aby v druhé pětiletce byla zase jejich budoucnost plně zajištěna. Proto bude třeba tyto závody modernisovat, což na jedné straně přispěje ke zvýšení výroby a produktivity práce a na druhé straně nám ušetří velké množství stavebních investic.

Bylo zdůrazněno, že rozhodující otázkou v II. pětiletém plánu je nová technika. Sebelepší proklamace a ujišťování, že jsme rozhodnuti důsledně plnit náš hospodářský plán, zvyšovat produktivitu práce a tím i zlepšovat materiální postavení pracujících, by nebylo nic platné, kdybychom zůstávali jen při slovech, kdybychom i nadále pracovali po staru, kdybychom nepřinášeli nové technické objevy, které hrají rozhodující roli pro vzrůstající moderní výrobu v každém státě.

Dále bylo zdůrazněno ve vládním prohlášení, že chceme snížit pracovní dobu na 42 hodiny. Tento vskutku revoluční a lidu prospěšný čin může býti s úspěchem uskutečněn, když stále více budou za lidi pracovat stroje. Že tomu tak ve skutečnosti je, to chci dokumentovat na tomto příkladě:

Největším posledním úspěchem, který přispívá podstatnou měrou k technickému rozvoji v závodech mého volebního obvodu, je nový pokladač kabelů, vyrobený v Montážní správě spojů v Praze-Vršovicích. Vznik stroje na pokládání kabelů je výsledkem cílevědomého uplatňování zásad zavádění nové techniky ve smyslu linie dané stranou a vládou. Je to zářivý příklad zavádění nových mechanisačních prostředků k plnění plánu při současném odstraňování těžké ruční práce. Námět ke zhotovení tohoto stroje se zrodil po zhlédnutí jednoduchého kabelového pluhu a spojením zkušeností s pokladačem kabelů, které byly uveřejněny ve věstníku spojů Sovětského svazu.

S výrobou stroje na pokládání kabelů bylo započato 22. února 1956 a 26. května, t. j. za 3 měsíce, byla již provedena provozní zkouška za přítomnosti ministra spojů a celé řady dalších pracovníků. Zkoušky dopadly velmi úspěšně a jejich výsledek znamená úplný obrat v technice kladení dálkových kabelů do země.

Kolik námahy, potu, materiálu a starostí dříve muselo být vynaloženo, když se do cesty dálkového vedení postavila řeka; znamenalo to též značné časové zdržení. Musela se nejdříve přehradit jedna, potom druhá polovina toku řeky, kde bylo nutno ohraditi jímku, vyčerpati vodu, vykopati příkop, přikrýti jej krytem a nakonec protáhnout kabel dnem řeky. K tomu bylo zapotřebí šest dělníků a nejméně měsíc těžké práce. Nový stroj vykoná tutéž práci za půl hodiny.

Konstrukce stroje pro kladení dálkových kabelů je prvním strojem tohoto druhu v Československé republice. O konstrukci a výkonnosti tohoto pokladače kabelů lze říci, že předstihuje všechny známé stroje v zahraničí. Je to jedna z ukázek, jak je třeba plnit směrnice, aby náš průmysl byl v prvých řadách technicky nejvyspělejších států na světě.

Tento výsledek je dílem vysoké iniciativy a spolupráce, na které se podílel kolektiv pracovníků Montážní správy spojů v Praze-Vršovicích, za účinné pomoci pracovníků ministerstva spojů, dále závodů Spojených oceláren na Kladně a nár. podniku Agrostroj v Roudnici n. Labem. Znamená to zvýšení produktivity práce o 500 %.

Taktéž zcela po zásluze a na základě ocenění dobré práce je kolektiv pracovníků, kteří se zasloužili o toto výjimečné dílo, navržen k odměně a nejzasloužilejší z nich jsou navrženi na vyznamenání a udělení Řádu práce.

Zde jsme nejlépe viděli, že chceme-li dokázat zvýšení produktivity práce, musíme zapřáhnout do tohoto úkolu novou techniku. Budeme-li chtít postupně zkracovati pracovní dobu, musíme se o to zasloužit zase novou technikou. Chceme-li být v nejpřednějších řadách průmyslově nejvyspělejších států na světě, musíme to dokázat zase novou technikou. Vždyť celá naše druhá pětiletka je ve znamení techniky. Úkoly druhé pětiletky jsou veliké a smělé, proto budou velké a nesnadné úkoly techniky.

V soutěži s nejvyspělejšími průmyslovými státy nás čeká velká úloha, neboť v zemích, s nimiž se setkáváme na zahraničních trzích, vzrostl počet technických pracovníků dvoj až trojnásobně proti letům předválečným a můžeme z toho usuzovat, že nezůstanou stát a jakou cestou se chtějí ubírat.

Mám rád svůj volební obvod, kde je ještě mnoho jiných podniků mimo ty, které jsem jmenoval, ale mám tam hlavně 35.000 voličů, kteří většinou v těchto závodech pracují. A právě tito lidé budou novou techniku uskutečňovat, budou ji zavádět, budou ji ovládat, budou s ní pracovat.

Ti občané, kteří jsou zaměstnáni, velmi dobře porozuměli, že zájem o odbyt na zahraničních trzích bude i v budoucnu jen pro výrobky s vysokou technickou úrovní. Pro ty voliče, kteří nejsou zaměstnáni, připomínala na jedné mé veřejné schůzi diskutující občanka, aby žena i doma napomáhala mužovi vzbudit zájem o zdokonalování v jeho práci. Vybízela je k tomu, ze úloha ženy nespočívá pouze v tom, aby žehlila mužovy vrásky a jeho závod znala jen v období 14 dnů, kdy přináší manžel domů výplatu, ale připomínat mu jeho iniciativu, zda může něco zlepšit ve své práci, usnadnit mu přečíst odborný časopis nebo návštěvu přednášky nebo výstavy týkající se jeho zaměstnání.

Velmi hlubokým dojmem na mne zapůsobil okamžik, kdy při obvodní konferenci Československého svazu invalidů se nevidomý zaměstnaný soudruh přihlásil s následujícím závazkem: "Já, pracovník se změněnou pracovní schopností, se zavazuji, že budu plnit a překračovat normu na 120 %, abych se zasloužil o to, aby naše vlast byla ještě krásnější a bylo v ní ještě lépe." Ušlechtilé vlastnosti tohoto pracovníka bych chtěl dát vzorem té části mládeže, které se mnohdy zájmu a pracovní iniciativy nedostává.

Vždyť my máme nyní výjimečně vhodnou příležitost, úplně historickou v průmyslovém vývoji našeho státu, a nesmíme zklamat, neboť nás k tomu zavazuje z minulosti naše tradice na jedné straně a na druhé straně zajištění šťastné budoucnosti pro naše děti. Přesvědčil jsem se, že jak za všemi úspěchy, tak i za všemi nedostatky stojí vždy lidé. Proto chci zdůraznit, že musíme nabýt přesvědčení, že k tomu, aby byly uvedeny v život přednesené úkoly vládního prohlášení, je třeba dobrých vlastností a zejména obětavých lidí a že je to čestná úloha každého z nás, ať pracujeme kdekoliv.

Náš president s. Antonín Zápotocký nám dal před časem moudré heslo, které bude stále platit: "Každý hospodářem na svém pracovišti." Jistě měl na mysli všechna pracoviště v celém státě, od neznámých nejmenovaných až k nejvyšším hospodářským pracovníkům.

My u nás ve Vršovicích, a konečně každý občan ve státě, měl by si ve svém nitru položit otázku: "Jak jsem přispěl k tomu, abych více nakoupil za československou korunu?" Čím méně bude těch, které tato otázka přivede do rozpaků a čím více bude těch, kteří se při tom napřímí a jejich čisté svědomí se naplní hřejivým pocitem budovatelských zásluh, tím dříve si vybudujeme silnou, hospodářsky bohatou socialistickou vlast, mnohými pokoleními draze vybojovanou lidově demokratickou republiku Československou a v ní svůj šťastný a klidný domov. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Dávam slovo posl. Gemrotovi. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Gemrot: Vážený pane presidente, paní a pánové!

Pan předseda vlády ve vládním prohlášení hovořil také o otázkách dobrého provádění investiční výstavby, jakožto předpokladu plného rozvinutí a úspěšného plnění našeho druhého pětiletého plánu. Také v bytové výstavbě bude třeba důsledněji a iniciativněji prováděti úkoly, neboť bytový problém je stále ožehavý. Rok od roku se sice zlepšuje jak bytová výstavba státní, hromadná, tak i individuální výstavba rodinných domků. Rok od roku přibývají nám desítky tisíc nových bytů, ale to stále nestačí a na národních výborech narůstají každý rok další tisíce nových žádostí o přidělení nových nebo lépe vybavených bytů. Nezapíráme si, že máme ještě nedostatek bytů způsobený hlavně tím, že v minulosti se stavělo v kapitalistickém zřízení více na výdělek než pro potřeby obyvatelstva, že za války se vůbec nestavělo ani nebyla prováděna údržba, po válce musili jsme především obnoviti náš průmysl a výrobu, a to hlavní, myslím. je to, že podstatně stouply nároky občanů na kulturnější bydlení. Nároky tyto stoupají mnohem rychleji, než dovedeme stavět. Dnes nám staré byty nevyhovují, nemají koupelny ani další komfort, a proto v nich lidé nechtějí už také bydlet. V dobách předmnichovské republiky byly mnohé byty prázdné, hlavně ty lépe zařízené, ale bylo to proto, že lidé neměli peníze na vysoké činže. Dnes, kdy občané si peníze vydělají, chtějí také lépe bydlet, chtějí větší byt, chtějí koupelnu, ústřední topení, výtah v domě atd. Přitom nutno si uvědomit, že máme jedno z nejlevnějších nájemných na světě. Lidově demokratický stát chce postupně, jak se rozvíjí jeho hospodářství, i tyto nároky svých občanů uspokojovat.

Proto také ve směrnicích ke druhému pětiletému plánu vyhlašuje se požadavek "podstatně rozšířit a zlepšit bytovou výstavbu". V naší druhé pětiletce má býti vystavěno ve státní investiční výstavbě nejméně 250.000 bytových jednotek a kromě toho v individuální výstavbě 50.000 rodinných domků. Má býti tudíž získáno nejméně 300.000 nových bytových jednotek. A nebudou to jen nějaké bytové jednotky, jako byly v první republice, neboť podle bytové normy, která byla vypracována pro Československou republiku, má býti bytová skladba takováto:

Připadnou tudíž v celkové bytové výstavbě plné dvě třetiny na dvoupokojové byty.

Podle pětiletého plánu má se také zlepšit péče o udržování domů a bytů, kde opět čeká velké pole působnosti naše místní hospodářství, které musí doplňovat drobnou místní výrobou a službami veliký úkol našeho stavebního průmyslu. O těchto otázkách se obšírně hovořilo i na nedávné konferenci KSČ a byly ukazovány cesty, jak by se dala bytová výstavba urychlit a zlepšit, jak třeba hledati nové stavební hmoty, nové formy výroby, nejvyšší využití mechanisace a zprůmyslovění stavebního procesu. O těchto otázkách rozvinula se i široká diskuse mezi občanstvem a objevují se velmi závažné připomínky, náměty a iniciativní návrhy na řešení problémů. Jest ovšem třeba přejíti i zde na úseku bytové výstavby od deklarování k realisování, od slov k činům, a nenechati jediný úkol, ani jediný námět nepovšimnutý a nevyužitý. Jest třeba nyní, kdy na národní výbory přichází velká pravomoc a tím i odpovědnost, aby se vážně otázkami bytové výstavby i všemi připomínkami pracujících k této otázce zabývaly a každý národní výbor aby se snažil podle svých možností - a samozřejmě tyto možnosti také sám hledal a objevoval - pomoci k řešení bytové výstavby. Jest samozřejmé, že i nadále budeme přednostní pozornost věnovat výstavbě sídlišť, kam nutno soustředit hlavní investice na výstavbu, u průmyslových středisek, kde je soustředěna většina dělnictva. Že jsme v tom směru vykonali již velký kus práce, zvláště od Vítězného února, svědčí tyto cifry: Od roku 1948 do první poloviny letošního roku bylo postaveno celkem ve státní výstavbě 287.000 bytových jednotek s celkovou obytnou plochou 12,900.000 m². V roce 1946 bylo postaveno pouze 9.200 a v roce 1947 12.048 bytových jednotek, zatím co v roce 1948 jsme jich již postavili 21.683. Přitom musíme si uvědomit, že bytový problém nespočívá jen v cihlách a stavebních hmotách, ale také i v nutné vnitřní instalaci vodovodů, koupelen, topení a celého vybavení bytů, jde tudíž o větší komplex problémů, než o pouhou stavbu.

Při péči o byty dopouštěli jsme se četných chyb, na příklad předčasně jsme zbourali staré domy, které mohly ještě kratší dobu sloužit, přebujelá administrativa nám zabírala a ještě dnes zabírá mnoho bytových jednotek a zvyšuje tak bytovou tíseň. Tyto chyby se odstraňují a dnes vidíme, jak pomáhají zlepšovat bytový fond i nákladné úpravy a restaurace historických památek ve starých městských čtvrtích, jako na příklad se obnovuje stará čtvrť města Chebu a jiných středověkých měst. Otvíráme znovu malé místní výrobny stavebních hmot, věnujeme větší péči mechanisaci stavebních prací, hledáme i nové stavební hmoty.

A zde bych se chtěl trochu pozastavit, neboť otázka nových stavebních hmot je velmi závažná nejenom po stránce výstavby samotné, ale souvisí i s otázkou dopravy a uhlí. Objevují se nové stavební hmoty, které jsou lehčí než dosavadní cihlové zdivo, není k jejich výrobě třeba paliva a co hlavního, jejich základ je skoro v každém místě republiky. Hovořil jsem zde již jednou o nové stavební hmotě - a sice o hlinobetonu - a o trnité cestě, kterou musel ještě do nedávna jíti objevitel této nové hmoty s. Bedřich. Píše se o tom nyní i v novinách. Odborníci neměli pro tuto novou hmotu pochopení, protože s tím přišel bývalý zedník, a místo toho, aby pomohli při rozvoji nové hmoty, snažili se to ještě brzdit. Hmota, která prošla zkouškami ve výzkumných ústavech a která se po všech stránkách osvědčila, byla stále zatlačována do pozadí. Nakonec museli se věci ujmouti političtí pracovníci a musel to probojovávat ONV v Hustopečích, jemuž pak pomohl krajský výbor KSČ v Brně, a nakonec o věci jednala i celostátní konference KSČ. A teprve od tohoto okamžiku lze zaznamenat určitý úspěch a postup myšlenky, která by mohla podstatně vyřešit problém bytové i jiné výstavby v našem zemědělství. Hlinobetonová stavba je nejen rychlejší, dá se v ní využíti místních zdrojů, ale jest i váhově lehčí a nakonec i lacinější. Cihelná spraš, která je základem hlinobetonu, nachází se na celém území republiky. V těchto dnech byla provedena stavba drůbežárny v Šakvicích za pouhých 12 hodin pěti dělníky a stavba byla o 13 % levnější, než by byla obdobná stavba cihelná. A kolik máme ještě dobrých jiných hmot, z nichž nestavíme, protože výzkum zaostává a je příliš zdlouhavý. Z těchto nových hmot bylo by možno stavěti nejenom hospodářské budovy, kterých tak nutně potřebujeme pro naše nové socialistické zemědělství, ale i rodinné domky a konečně také ušetřili bychom milionové hodnoty jak v materiálu, který by se dal použít na průmyslové stavby, tak i v uhlí, jehož bychom ušetřili celé vlaky.