Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi. Dávám slovo posl. Polachové.

Posl. Polachová: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Vládní prohlášení, se kterým jsme byli seznámeni, vytyčuje velké úkoly k hospodářskému rozvoji naší země, k zvýšení životní úrovně všech pracujících, Vidíme, že i když při plnění našeho druhého pětiletého plánu využijeme vší naší techniky, když zvýšíme podstatně produktivitu práce, přece ke splnění všech úkolů budeme potřebovati zvýšit počet pracovníků asi o 7 %. Kromě mládeže budou to ženy, na něž se obrátíme - budou to ženy, které získáme do pracovního procesu.

První naše pětiletka nejenže změnila tvářnost naší vlasti - vyrostly průmyslové závody, kombináty, přehrady, nemocnice a školy. Změnila však mnohem více myšlení lidí a hlavně myšlení žen. Zapojilo se do práce mnoho žen, z nichž většina měla své pole působnosti jedině v rodině. Ženy pronikly do všech odvětví našeho hospodářství, vědy i umění. Vyrostly politicky a dnes již pracují ve větší míře veřejně ke společnému prospěchu. V mém volebním obvodu, horském okrese frenštátském, pracuje z celkového počtu pracujících 52,3 % žen. V zemědělství je jich 71,8 %, v lesích, hlavně v pěstebním oddělení 23,1 %, v průmyslu 41,3 %. V Ostravském kraji pracují ženy jako betonářky, svářečky, jeřábnice, obsluhují kompresory u čerpadel uhelného prachu do pece. Najdeme je ve stavebnictví, školství i zdravotnictví. V rourovně ve Svinově pracuje 38 % žen, kde dříve pracovali výhradně muži. Není to práce lehká, ale naše ženy se jí nebojí. Jsou tam však oddělení, kde pracují jenom ženy, a mistry zůstávají muži, ačkoliv i tato místa by mohly dobře zastávat ženy.

70 % všech zaměstnanců v distribuci tvoří ženy, z těchto je však jen nepatrné procento na vedoucích místech.

V celém Ostravském kraji máme jen jednu ředitelku obchodního domu a jednu ředitelku většího obchodu. Ze 260 vedoucích pracovníků v distribuci je pouze 15 žen. Slyším často, že ženy nechtějí na vedoucí místa, že nechtějí odpovědnější práci, že ženy z domácnosti nerady zvyšují svoji kvalifikaci, že se nerady učí složitějším výrobním procesům. A přece co je složitějšího a odpovědnějšího než život pracující matky? Odvést děti do jeslí či školky, mít přehled o mimoškolní činnosti svých dětí školou povinných, pamatovat, aby muž nebo syn jdoucí do práce měl vše v pořádku, na svém pracovišti dobře plnit plán a doma vytvářet hřejivé rodinné prostředí. Není to snadné, ale naše ženy to dovedou. Jestliže tuto práci jim ztěžují špatně pracující nebo vůbec nepracující služby, často zavřené jesle, nevhodné provozní hodiny ve školce a družinách mládeže, špatné závodní stravování - kdy má taková žena vyšetřiti si čas na odpočinek, na sebevzdělání a získávání odbornosti? Když se nám podaří odstranit pracujícím ženám tyto závady a všechny závady, o kterých mluvila tak důkladně konference žen, naše ženy se rády budou učit a vzdělávat. Když žena bude mít kvalifikaci, bude se vždy vracet k oboru, ve kterém ji získala, a nebude hledat nahodilá zaměstnání. Přilne ke svému pracovišti, odpadne fluktuace i absence.

Naše ženy politicky rostou a jsou s to zastávat i vedoucí místa. Vedoucí činitelé závodů a podniků musí přestat kalkulovat, koho při stejné pracovní schopnosti se vyplatí zaměstnat, zda muže nebo ženu. Ani ta okolnost, že žena je nositelka života, nesmí být na újmu její pracovní možnosti. Vždyť být matkou je nejvznešenější poslání ženy. Naše ženy chtějí a budou přispívat ve zvýšené míře ke splnění úkolů, které nám stanoví pětiletý plán - nejen jako pracující, které svým podílem na závodech pomáhají plnit plán, ale i jako manželky a matky horníků, hutníků a jiných pracovníků. Budou těmto svým nejbližším posilou a dobrým rádcem v tvůrčí a iniciativní práci. Nedopustí, aby syn zvykl požívání alkoholu, a samy, pokud pracují v distribuci, nebudou jej nabízet. Náš rozvoj kultury dává každému možnost po práci dobře se pobavit. Naše kina i divadla mají dobrý a bohatý program, knihovny dostatek krásné literatury. Netřeba u nás zábavu hledat v pití lihovin. Vítáme usnesení vlády o rozšíření výstavby vesnických málotřídních škol a malých kulturních domu. To právě naše venkovské obce potřebují a horské obce mého volebního obvodu dvojnásob. K tomu, aby byl setřen rozdíl mezi venkovem a městem, je třeba ještě hodně udělat. Naše zemědělství stojí před velkým úkolem, zvýšit výrobu o jednu třetinu. Zde velký podíl připadá ženám - ony jsou na vesnicích rozhodující silou. V úsilí o zvýšení zemědělské výroby dosahují mnohé z nich velmi pěkných výsledků. Máme dobré předsedkyně JZD, agronomky, pracovnice v živočišné i rostlinné výrobě. Je třeba je v tomto úsilí podpořit. Odstranit ženám odvěkou dřinu mechanisací a združstevněním.

Vládní prohlášení staví před nás perspektivu krásné budoucnosti. Nemáme již obavy z nezaměstnanosti našich mužů a dětí. Radujeme se, že naše zřízení dává tak velké možnosti vzdělání našim dětem. Naše ženy sledují pozorně mezinárodní politiku a těší se ze zlepšených mezinárodních vztahů. Kdo více má zájem na udržení míru než žena-matka? Naše matka má stejně ráda své dítě jako matka v Africe či Indii. Bez rozdílu pleti, náboženství, řeči a politické příslušnosti. Všechny si přejí, aby jejich děti vyrůstaly v dostatku, v klidu a v práci v čestné občany hluboce milující svou vlast.

Nedávno jsem besedovala s dětmi v beskydské malé obci Nové Vsi. Děti měly spoustu dotazů. Zajímaly se o práci poslanců v Národním shromáždění, i o práci moji na pracovišti. Ke konci besedy se mne ptala jedenáctiletá pionýrka: Zdalipak myslíte ve sněmovně také na nás, na děti, když schvalujete zákony? A druhá: Prosím vás, pracujte tak, aby už nebylo války!

Jistě, děti, na vás myslíme, když schvalujeme smlouvy, jimiž se mírní mezinárodní napětí. Na děti myslíme, když schvalujeme zákony školské i zdravotnické. Na děti myslíme, když schválíme dnešní vládní prohlášení a budeme hledat cesty, jak nejlépe a nejdříve je splnit. Vládní program je programem mírovým, budovatelským. A pracovat pro splnění tohoto programu - je pracovat pro mír. Pro radostnou budoucnost našich dětí, pro bezpečnost a sílu naší milované vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský: Dávám slovo posl. Břetislavu Sommerovi.

Posl. B. Sommer: Soudružky a soudruzi, bratři a sestry!

Vládní prohlášení, které včera přednesl předseda vlády s. Široký, celým svým obsahem odpovídá přáním a tužbám našeho lidu. Do popředí našich snah staví otázku boje za mír, rozkvět naší vlasti a spolu s tím i stále se zlepšující život pracujícího lidu. Vychází ze skutečnosti, jaká je, ukazuje na nedostatky, které se v našem životě vyskytují, a zároveň i cestu, jak je odstranit. Současně obsahuje to nové, co vyplynulo z jednání XX. sjezdu KSSS a celostátní konference KSČ, s čímž naprostá většina našeho lidu vyslovila svůj souhlas. Lze proto plným právem očekávat, že nejen v parlamentě, ale i u všeho našeho lidu nalezne program vlády plný souhlas a podporu při svém uskutečňování.

Zvlášť radostnou perspektivu dává politika vlády i nynější vládní prohlášení naší mládeži. Život mladé generace se již ani zdaleka nepodobá postavení mládeže za první buržoasní republiky a neustále se zlepšuje. To většina našich chlapců a děvčat ví a dává proto své mladé síly ve prospěch budování lepšího života. Je platným činitelem při plnění plánů na závodech, v dolech, kancelářích. Kus poctivé práce vykonala naše mládež při obdělávání ladem ležící půdy, v JZD, na státních statcích. Tisíce mladých lidí se odpovědně připravují na budoucí život ve školách.

Každý, kdo význam mladých podceňuje, by si měl uvědomit, že naše slavná pohraniční stráž jsou právě mladí lidé, kteří každodenně, bez ohledu na obtíže, chrání hranice republiky proti nepřátelům a již nejednou činy prokázali svou lásku k vlasti, svou věrnost pracujícímu lidu. S účastí mládeže při výstavbě je nutno počítat. V našem národním hospodářství jsou úseky, kde máme nedostatek pracovníků. Je to zemědělství, hornictví, stavebnictví, jsou to pohraniční kraje, které přímo volají po nových lidech, po novém životě. A zde stojí před naší mládeží úkol nejčestnější: nastoupit do těchto oborů, nelekat se obtíží a umět je překonávat, jak to vždy v minulosti revoluční mládež dovedla.

Kvalifikované pracovníky pro důležitá odvětví našeho hospodářství vychovávají státní pracovní zálohy. Čeho jsme však svědky u některých absolventů? My na našem okrese máme na př. potíže s tím, že někteří mladí hoši z našeho okresu, absolventi státních pracovních záloh, většinou horníci nebo zedníci, opouštějí přidělená pracoviště na Ostravsku, zdržují se doma, nepracují a žádají o převedení do zaměstnání na náš okres. Pohovory, přesvědčování, aby se vrátili, málo působí. Kde je příčina? Jednak v nedostatečné péči o život mladých lidí po pracovní době, ale někde také i v pracovních podmínkách těchto absolventů. Žádáme-li po mladých lidech, aby při volbě povolání vycházeli z potřeb celého národního hospodářství, aby své zájmy sladili se zájmy státu, jsme na druhé straně povinni vytvořit jim přijatelné pracovní podmínky, pečovat o ně i v době po práci, aby prostředky, které stát na jejich výchovu a vyučení věnoval, splnily náležitě svůj účel. Na druhé straně mladí musí pochopit, že náš pracující lid má nezadatelné právo požadovat od nich ještě větší podíl na budování, protože výsledků našeho dnešního úsilí, našich prvních pětiletek bude užívat především dnešní mladá generace.

Chceme proto, aby veškerá naše mládež ve svém vlastním zájmu stála v předních řadách budovatelů svého lepšího života. Je však skutečností, že část našich chlapců a děvčat stojí stranou, že se u části mládeže projevuje pracovní nekázeň, sklony k lehkomyslnému životu, že jsou i výstřelky v postoji k dnešním úkolům a životu. Je také skutečností, že mnozí mladí lidé právě proto, že nepoznali útrapy života za kapitalismu, všechny vymoženosti, které jsou jim dnes poskytovány, považují za naprosto samozřejmé. Nechápou, že za bohatý život, který dnes mladí lidé prožívají, bojovaly generace dělnické třídy, že za to, co my dnes máme, za možnost vybudovat spokojený život pro všechny, byla prolévána dělnická krev.

V důsledku toho stavějí se někteří k mnohým vážným otázkám lhostejně, čekají, že to za ně stejně někdo udělá, a mají snahu podílet se na práci druhých bez vlastního přičinění.

Je zřejmé, že odpovědnost za tyto nedostatky má jak ČSM tak i výchova v rodině a ve škole. Tyto významné činitele při výchově mladého pokolení nelze od sebe oddělovat. Výchova v rodině, ve škole i v ČSM musí postupovat ruku v ruce, nesmí být mezi nimi rozporů.

Vážným nedostatkem je skutečnost, že ČSM neuplatňuje dosud svůj vliv na veškerou mládež, že práce ve Svazu málo poutá mladé lidi, že mnozí mladí lidé nevidí smysl a význam svého členství v ČSM a v důsledku toho je činnost četných svazáckých organisací nedostatečná.

Jedna z příčin tohoto stavu je rovněž v tom, že při řešení hospodářských a jiných závažných otázek našeho života se někdy málo počítá se spoluúčastí mládeže. Mnozí odpovědní činitelé na závodech i na vesnicích se neobracejí k mládeži o konkrétní pomoc při řešení jednotlivých úkolů, nanejvýš ji požádají o kulturní vložku. Domnívám se, že je nutno přistupovat k mládeži jako rovný k rovným, upustit od poručníkování a tak u mladých lidí vzbudit pocit náležitého sebevědomí a zejména odpovědnosti za situaci v závodě a v obci, za osudy našeho státu, protože nejdůležitější formou výchovy, zvláště mladého člověka, je výchova prací. Na druhé straně je však třeba, aby mládež od odpovědnosti neustupovala a aby všude tam, kde je toho třeba, pomohla.

Dále je třeba brát v úvahu, že mládež se sama nevychová, že velkou úlohu při výchově má působení vzoru a příkladu dospělých. Nikdo se nenarodí špatným. Jestliže se někde hovoří o špatně vychované mládeži, pak to bývá i do značné míry důsledek špatného příkladu.

Touha mladých lidí po lepším životě, po životě v míru je zcela přirozená. Takový život může být uskutečněn jen v naší společnosti, kde si vládne lid, kde člověk, péče o jeho dobro, stojí na prvním místě. Přes všechny nedostatky, které dosud máme, a kterých je daleko méně než úspěchů, jsme pro dobro člověka vykonali již mnoho. Záleží na nás na všech, aby nedostatků bylo méně a úspěchů ještě více. Vládní prohlášení tento cíl sleduje. Proto s tímto vládním prohlášením vyslovíme svůj souhlas.

Na jedné schůzi setkal jsem se s názorem, že jednomyslnost, která se projevuje při schvalování návrhů zákonů i vládních prohlášení, je prý vytvářena formálností v jednání Národního shromáždění. I když je třeba práci Národního shromáždění stále zlepšovat, nelze s takovýmto názorem souhlasit. Jsem přesvědčen, že jak dnes, tak i v budoucnu budou všechny předložené návrhy přijímány jednomyslně a to z toho prostého důvodu, že žádné jiné zákony, než zákony prospěšné pracujícím v Národním shromáždění projednávány a vyhlašovány nebudou. (Potlesk.) A poslanci, jímž zájem lidu je zájmem nejvyšším, kteří se již na přípravě a předběžném projednávání zákonů ve výborech Národního shromáždění sami podílejí, proti zákonům, které jsou lidu k prospěchu, hlasovat nemohou. Vždyť by jednali jak proti lidu, tak i proti svému vlastnímu přesvědčení.

Stejně je tomu i s nynějším vládním prohlášením, v němž všechny uvedené zásady jsou v souladu se zájmy lidu, a proto věřím, že stejně jako já všichni ostatní poslanci vyjádří s vládním prohlášením souhlas. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Polanský (zvoní): Dávám slovo posl. dr. Klingerovi.

Posl. dr. Klinger: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění!

Dovolte mi, abych se dotkl ve své řeči té části vládního prohlášení, ve které předseda naší vlády Národní fronty s. Viliam Široký hovořil o mezinárodní politice Československé republiky. Chtěl bych mluvit o mírových vztazích mezi národy.

Události v mezinárodní politice dokazují, že přes všechny pletichy válečných spekulantů získává mysli, srdce a rozum většiny lidstva politika mírového soužití národů. Je to politika, která se zříká útoku a násilí. Státy, které se k ní hlásí, zavazují se přísně dodržovat a střežit zásadu nevměšování se do vnitřních záležitostí státu druhého, dbát svrchovanosti a rovnoprávnosti států a upravovat vzájemné soužití jako rovný s rovným. Jsou to zásady, na kterých se dohodli státníci Dálného Východu. Byly také vedoucí myšlenkou jednání státníků Sovětského svazu s indickým ministerským předsedou. Jejich další zdůraznění jsme slyšeli v Československu při jednáních s jemenským princem a kambodžským princem, kteří byli vedoucími delegací obou spřátelených národů.

Uplatňování těchto principů je výsledkem mírové ofensivy Sovětského svazu a iniciativy národů, které bojují za upevnění míru ve světě. Sovětská mírová ofensiva se projevuje jednak přímo v různých diplomatických jednáních rozbíjením útočných plánů velikášských ochránců křižáckého tažení proti t. zv. světovému bolševismu, jednak v mezinárodním hnutí obránců míru, v Mezinárodní demokratické federaci žen a jiných organisacích. Skutečnost je nakonec taková, že i v kapitalistických zemích boj za mír a lidský pokrok vedou socialisté a pokrokoví lidé kapitalistických zemí.

Také naše vláda přispívá stále účinněji k posílení světového tábora míru. Usiluje o rozšíření přátelských styků se všemi zeměmi, bez ohledu na jejich zřízení, pokud chtějí jako rovnocenní společníci ve své zahraniční politice zdůrazňovat konečné nastolení světového míru. Dále rozšiřuje přátelské styky se všemi zeměmi, které bojují o získání nebo udržení samostatnosti.

Převaha tábora míru nad táborem kapitalistů je čím dále tím zřejmější. To proto, že všechny počiny mírového tábora jsou podloženy jednotou vůle, hospodářskou silou a vzájemnou spoluprací. Naproti tomu jednotu tábora, nad nímž si osobují politickou i hospodářskou nadvládu Spojené státy americké, nahlodávají dostihy za zisky. To způsobuje, že Spojené státy americké, Anglie a Francie se často dostávají do posice svářících se útočníků a tak iniciativa přechází na tábor míru vedený Sovětským svazem, který přesvědčivě ukazuje, že Leninova zásada o mírovém soužití různých systémů je možná. Obšírně to prokázala resoluce XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a referát soudruha Chruščeva. Dosvědčuje to i slavná cesta předsedy Rady ministrů Sovětského svazu Bulganina a prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Chruščeva Indií, Burmou a Afganistanem, jejich cesta do Anglie a plánovaná cesta anglického předsedy vlády Edena do Sovětského svazu a cesta francouzského předsedy vlády Molleta a zahraničního ministra Pineaua do Moskvy.

Dalším důkazem jsou vzájemné návštěvy parlamentních delegací různých zemí, k nimž dal popud Nejvyšší sovět v únoru 1955. Tak naše Národní shromáždění vyslalo parlamentní delegace do Svazu sovětských socialistických republik, do lidové republiky Maďarské a Federativní lidové republiky Jugoslávie. Výsledky těchto návštěv jsou velmi potěšující a naši poslanci si přinesli z těchto zemí cenné zkušenosti. Přivedlo to i k nám do Československa řadu zahraničních delegací z arabského světa, z Dálného Východu, z Ameriky, z Anglie a z Francie. Patří k nim i návštěva generálního tajemníka Spojených národů Hammarskjölda.