Zpravodaj posl. Šafařík: Soudružky a soudruzi, sestry a bratři poslanci!

Vláda republiky předložila plenu Národního shromáždění návrh zákona o státní ochraně přírody. Užší předsednictvo tento vládní návrh přikázalo k projednání ústavně-právnímu a kulturnímu výboru.

Zákon o státní ochraně přírody má zvláštní důležitost. I když důvody, které vedly naši vládu k jeho vzniku, nejsou v tom, že by se v letech po osvobození vlasti vítěznou Sovětskou armádou nic pro ochranu přírody neudělalo, dochází však nyní k tomu, že navrhovaný zákon odkrývá přírodu jako souhrnný celek. Tak ji také musíme vždy vidět a ne pouze z úzkého odborného nebo osobního zájmu.

Tato zvláštní důležitost navrhovaného zákona vyniká i z té skutečnosti, že již před 42 lety, v roce 1914, pátý sjezd českých přírodozpytců, lékařů a inženýrů volal po vydání zákona o ochraně přírody.

Ale jako tenkrát vláda absolutistického Rakousko-Uherska na toto volání vůbec neodpověděla, tak se ani později československá buržoasní vláda první republiky k ochraně přírody lépe nezachovala. Až teprve naše lidově demokratická vláda čestně a radostně plní v roce 1950 daný slib a navrhovaným zákonem o ochraně přírody vyplňuje citelnou mezeru našeho socialistického zákonodárství.

V kapitalistické minulosti byl vliv člověka na přírodu velmi neblahý a zhoubný. Je to na příklad patrno z mnoha příkladů z některých oblastí nejkapitalističtější země - ze Spojených států Severoamerických - kde po zničení lesních porostů prašné bouře rok od roku ničí úrodnou půdu i drobná hospodářství amerických farmářů.

S podobnými zjevy bylo možno se setkat i na území carského Ruska a konec konců i naše jižní Morava a Středohoří by se byly při kapitalistickém způsobu hospodaření dříve nebo později přeměnily v holé kopce a prašnou poušť.

Tyto neblahé zásahy v kapitalistické honbě za ziskem vedly na příklad na Hustopečsku a Bzenecku i na Lounsku a Žatecku a v jiných oblastech skoro ke katastrofálnímu vytváření dlouhých a hlubokých strží a vymletých brázd a způsobily trvalý pokles půdní i vzdušní vlhkosti a tím i odnášení půdy silnými větry.

Na Lounsku a Žatecku z kdysi bohatých lesů zbyly nám jen lesíky a háje, z nichž mnohé byly za hitlerovské okupace vůbec odlesněny a je tam dnes rozhlodané území, v jehož mocných vrstvách sprašových hlin jsou rokle několik metrů hluboké.

Je třeba vidět, že naše země má zvláštní postavení tím, že leží na evropském rozvodí řek, že tedy nedostává vodu odnikud než jenom z vodních srážek.

U nás v Havlíčkově Brodě máme jednu z nejstarších meteorologických stanic, která zde pracuje od starých tereziánských časů. Skutečnost ukazuje, že vytrvale rok od roku ubývá srážek, poněvadž mizí i lesy a stromoví.

Havlíčkův Brod sice napravuje toto dřívější kapitalistické plundrování lesů a vysázel letos 57.465 sazenic na 17 hektarech nového lesa, ale to nestačí. Ubývání vodních srážek nám ukazuje, že musíme s vodou dobře hospodařit.

Nehospodaříme s ní dobře, jestliže toky našich potoků a říček nesprávně regulujeme, napřimujeme a prohlubujeme. Právě tak, jak dnes vidíme, bylo chybné, že byly rušeny rybníky, tůně, mrtvá říční ramena a pod.

Jen Labe nám odnáší ročně miliony tun půdy a s ní ztrácíme na 15.000 vagonů dusíku, 27.000 vagonů vápna, 5.000 vagonů drasla a 350-400 vagonů kyseliny fosforečné, vše v souhrnné ceně téměř 250 milionů Kčs ročně.

Další skutečností je, že se nám v krajích od roku 1928 zdvojnásobila neplodná půda a že se rok od roku zvyšují ztráty surovin znečišťováním vod našich řek průmyslovými závody.

V mém volebním obvodě Havlíčkův Brod - Žďár nad Sázavou tím, že se ze Sázavy vypouštěním odpadových vod ze škrobárenských závodů stává kanalisační stoka a ne řeka, občané i návštěvníci města Havlíčkova Brodu se někdy nemohou nejen koupat, ale ani pořádně umýt, protože místo čisté vody řeka i vodovod produkují bahno.

Po této stránce se sice rovněž zjednává náprava a v povodí řeky Sázavy se připravují velké investice, ovšem bude trvat ještě několik let, než vody našich řek budou čisté. Musíme vidět dále i to, že odpadové vody průmyslových závodů nám odplavují ročně v souhrnu za jednu miliardu Kčs surovin. Jen v období cukrovarské kampaně nám odpadovými vodami mizí za 15 milionů Kčs cukru a ze škrobáren více než 25.000 hektolitrů lihu a 20.000 kg výpalků. Zde se nejčastěji střetávají zájmy průmyslové výstavby se zájmy ochrany přírody.

Příklad nám ukázala sama naše vláda. Při schvalování velkých investičních úkolů vodního díla Orlík uložila investorovi, aby se toto grandiosní vodní dílo přimklo ke krajinnému rázu a aby zásah do krás přírody byl co nejmenší.

Jestliže srovnáme roční ztráty surovin, odplavované odpadními vodami průmyslových závodů, s nákladem na čistící zařízení, které činí nejvýše 2% celkového nákladu na stavbu průmyslového objektu, je nepochopitelné, proč se čistící zařízení jen málokde u novostaveb projektují a proč průmyslové závody je samy neplánují a nebudují.

Nakonec znečišťování řek není závadné jen s hlediska zdravotního, ale i s hlediska průmyslových závodů samých, neboť ty závody, které leží v povodí našich řek níže, přece nemohou pro svou výrobu používat znečištěné vody výše položených závodů.

Jak si váží sovětský lid ochrany přírody, o tom svědčí slova Vladimíra Iljiče Lenina, který při zřizování Astrachaňské reservace 16. ledna 1919 ocenil ochranu přírody těmito slovy:

"Ochrana přírody je důležitá pro celou republiku. Přikládám jí neodkladný význam. Budiž prohlášena za státní nezbytnost a oceněna měřítkem záležitostí celostátních."

V Sovětském svazu skutečně dokázali vrátit státnímu a národnímu životu i tisícileté stepi a pouště.

Náš zákon o státní ochraně přírody je významný také tím, že se má stát ve střední Evropě osou, kolem které se bude toto zákonodárství sjednocovat. Nejprve to budou spřátelené země tábora míru a socialismu, později se budou moci připojit i další evropské státy.

Naše republika budováním zavlažovacích kanálů a vysazováním větrolamů i lesních ploch nejen na jižní Moravě, ale i v jiných oblastech vlasti, a obnovováním starých a zřizováním nových rybníků, tůní a říčních ramen úspěšně napravuje nedozírné škody vzniklé neblahým kapitalistickým hospodářstvím v předmnichovské republice.

Směrnice k druhému pětiletému hospodářskému plánu a historická usnesení červnové konference Komunistické strany Československa nám ukazují cestu, jak rozumně a hospodárně využívat přírodního bohatství a přírodních sil.

Vedle skvěle vybudovaného Tatranského národního parku, o němž sovětský akademik V. N. Sukačev 17. července 1955 napsal, že patří k nejvýznamnějším parkům světa, připravuje se zřízení dalšího národního parku v Krkonoších a v Jizerských horách.

Proč chce naše vláda tento národní park zřídit? Proto, že Krkonoše svou polohou a směrem svého hřebene jsou pro českou kotlinu, zejména její severní polohu, velmi důležitou vodohospodářskou oblastí. Pramení zde Jizera, Labe, Úpa a Metuje i se svými přítoky.

Přesto v posledních desetiletích lze pozorovat, že v těchto řekách rozkolísanost vody je vysoká. Je to zejména proto, že v minulosti byla značně narušena lesnatost těchto krajin. Proto se zřízením Krkonošského národního parku bude sledovat:

1. zvětšení rozsahu lesů, zejména novým zvýšením stromové hranice, neboť tato hranice byla neblahými zásahy snížena až o 100 m;

2. zlepšením dřevinného složení lesů podle stanovištních podmínek přispět k ozdravění lesních půd a tím ke zvýšení vodohospodářské funkce těchto lesů i k jejich lepšímu výnosu;

3. zachovat vědecky důležité obvody a doklady vývoje naší přírody a tím vším zabezpečit nejen rekreační a zdravotní význam Krkonoš a Jizerských hor, nýbrž i hospodářský.

I v tom se zračí vysoký význam vládního návrhu o státní ochraně přírody.

Ale ani v Tatranském národním parku, který nemá konkurence ve střední Evropě, nejde jen o zachování a ochranu velkolepé velehorské přírody s nádhernými doklady jejího vývoje i vývoje přírody celé Evropy, jak o tom také mluví zákon o státní ochraně přírody, přijatý 18. října 1955 Slovenskou národní radou, nýbrž jde tu i o ochranu důležité pramenné oblasti a tím i oblasti vodohospodářské.

Uvědomíme-li si, že v této oblasti je až 3.000 mm ročních srážek, pak každým porušováním lesnatosti a dalším snižováním stromové hranice vypalováním a vypásáním travin by docházelo i zde ke katastrofálnímu odnosu půdy a k podnebním změnám. Tím by ovšem Vysoké Tatry ztratily i svůj veliký význam jako rekreační léčebná oblast.

Je tedy na těchto případech vidět, že v přírodě souvisí vše se vším a že každým neuváženým zásahem do jedné složky narušujeme přírodu jako dialektický celek a tím způsobujeme našemu hospodářství veliké škody.

Je třeba ještě dodat, že naše národní reservace jsou dobrou školou pro přípravu mladých vědeckých kádrů. Desítky studentů a aspirantů uskutečnily v nich své diplomové a vědecké práce. Mnohé z těchto prací mají bezprostřední praktický význam pro snahy o zušlechtění našeho zemědělství, lesnictví, vodohospodářství a pod.

Vládní návrh zákona o státní ochraně přírody dává odborům školství a kultury při KNV jistotu v práci. Zdůrazňuje, že ochrana přírody je věcí všeho československého lidu.

Činí tak dvěma způsoby:

a) zvláštní ochranou významných území, přírodních památek, vzácných živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin,

b) účinnými opatřeními, aby chráněná místa nebyla zlovolně poškozována nebo ničena.

Ochrana přírody úzce souvisí i s ochranou historických památek, mezi nimiž jsou zejména četné lidové stavby, které harmonicky zapadají do rámce přírodních krás.

V minulosti kdejaké viditelné místo, rozcestí i návrší byly označovány stromy, božími mukami nebo hrubě opracovanými kameny. Někde tato místa byla křižovatkou mezí a cest, jinde se k nim vztahovala krajinná vzpomínka.

Jen tak na příklad bylo uchováno nedaleko Přibyslavě místo Žižkovy smrti. Jsou to místa, která sloužila v dávné minulosti k tajným schůzkám a shromážděním vesnického lidu v době pobělohorské.

Chápejme proto, soudružky a soudruzi, sestry a bratři poslanci, návrh zákona o státní ochraně přírody jako opatření proti jednostranným a škodlivým zásahům do přírodního dění, jako svědomí našeho podnikání v přírodě tak, aby toto podnikání dělo se ve shodě s přírodními zákony a aby přírodu neochuzovalo o její produktivitu i krásu.

V úvodním ustanovení § 1 vládního návrhu se praví, že ochrana přírodního bohatství i vzhled krajiny mají sloužit nejen k účelům vědeckým a památkovým, ale též k dalšímu hospodářskému rozvoji našeho státu.

Navrhovaný zákon nechce, abychom přeháněli ochranu přírody. Nechce také, abychom chránili jen to, co v přírodě máme. Chce však, abychom přírodu tvůrčím způsobem po všech jejích stránkách zlepšovali a vraceli jí její původnost a zajišťovali jí přitom větší užitkovost.

Je to důkazem, že jedině v socialistické společnosti může být plně zajištěno uplatnění veřejných zájmů našeho lidu, které v soukromokapitalistických poměrech byly s bezohledností kapitalistům vlastní přecházeny nebo umlčovány.

Snažil jsem se, soudruzi a přátelé poslanci, objasnit problematiku vládního návrhu o státní ochraně přírody. Ale sebelepší odůvodnění nutnosti chránit přírodu jako souhrnný celek by nepomohlo, kdybychom my všichni, celá Národní fronta, neposilovali tvůrčí síly a schopnosti přírody, aby naše lidově demokratická Československá republika byla nejen stále krásnější a bohatší, ale aby nám i budoucím generacím dávala stále hojnější dary přírody, které k svému stále náročnějšímu životu potřebujeme.

Navrhovaný zákon má nám k tomu být nápomocen. Jeho přijetím nevznikají žádná jiná finanční vydání než ta, která jsou uvedena v rozpočtové kapitole ministerstva kultury na rok 1956.

Byl jsem ústavně-právním a kulturním výborem zmocněn, abych vládní návrh zákona o státní ochraně přírody, tisk 52, doporučil plenu Národního shromáždění v předloženém znění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji za podanou zprávu. Hlásí se někdo o slovo k této zprávě? (Nikdo.) Nikdo se nehlásí. Můžeme přistoupit k hlasování.

Protože není pozměňovacích návrhů, dám hlasovat o celém návrhu zákona najednou ve znění společné zprávy výborů ústavně-právního a kulturního.

Jsou nějaké námitky proti tomu způsobu? (Nikdo se nehlásí.) Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s celým návrhem zákona o státní ochraně přírody ve znění společné zprávy výborů ústavně-právního a kulturního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo se nehlásí.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo se nehlásí.) Nikdo.

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o státní ochraně přírody a tím je také vyřízen pátý bod pořadu schůze. (Potlesk.)

Budeme projednávat šestý bod pořadu, kterým je

6. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu nařízení ze dne 20. ledna 1956 č. 2 Sbírky, o organisaci lesního hospodářství (tisk 54).

Zpravodajem je posl. Pešák, kterému dávám slovo.