Zpravodaj posl. Pešák: Pane presidente, vážená sněmovno!

Na dnešním zasedání se máme vyjádřit k provedení nové reorganisace Československých státních lesů, která vstoupila v platnost od 1. ledna 1956.

Lesy zaujímají významné postavení v celém našem národním hospodářství, zvláště nyní při výstavbě socialismu. Mohutná výstavba ať na úseku průmyslu nebo zemědělství klade velké požadavky na spotřebu dřeva. V důsledku snížení produkční základny těžba dřeva i nadále přesahuje únosnou výši. Tím se rok od roku citelně zasahuje do podstaty lesů. Zvýšená péče strany a vlády o lesní hospodářství má plné opodstatnění také z toho důvodu, že lesy v současné době zaujímají 31,2% rozlohy celého státu. V rámci celé republiky připadá na jednoho obyvatele 0,32 ha lesa, z toho v českých krajích 0,25 hektaru.

Aby nedošlo k vážnému ohrožení produkčních i ostatních funkcí, které lesy mají, dal X. sjezd KSČ směrnici, ve které říká:

"Snížením těžby dřeva přímou hospodárností při používání dřeva zejména ve stavebnictví a báňském průmyslu a dalším zalesňováním zvýšit péči o lesní bohatství naší země. Ke snížení spotřeby dřeva zlepšit využívání odpadu dřeva."

Je vážným nedostatkem, že směrnice X. sjezdu KSČ na tomto úseku národního hospodářství nejsou v dostatečné míře uváděny v život.

Jak známo, prodělávají naše lesy od roku 1952 již druhou reorganisaci. V roce 1952 byla provedena první reorganisace s cílem zajistit zvýšené úkoly v pěstování lesů i v těžbě dřeva. S platností od 1. ledna 1952 vytvořily se specialisované útvary pro pěstování lesa, tak zvané správy lesního hospodářství, a útvary pro těžbu nazvané podniky lesního průmyslu. Od vytvoření obou dvou podniků se očekávalo, že se zvýší specialisace a mechanisace prací v lesním hospodářství důsledným rozdělením biologické a technické služby.

Dále se sledovalo zvýšení produktivity práce v lesním hospodářství, snížení vlastních nákladů na výrobu a úspora hlavně technických pracovníků. Očekávaly se i další přednosti.

Je pravda, že provedená reorganisace přinesla některé klady. Zlepšení nastalo na příklad v tom, že výroba dřeva začala být řízena a sledována podle zásad chozrasčotu a pěstební práce podle státního rozpočtu. Byly odkryty další nedostatky stávajících organisačních struktur. Specialisací prací vzrostl objem mechanisace práce v těžbě, v dopravě a v manipulaci dřeva. Také na úseku pěstování lesa přinesla reorganisace některé klady. Přes tyto kladné stránky nesplnila však reorganisace to, co bylo od ní očekáváno.

Tím, že byly vytvořeny velké nezvládnutelné obvody, nemohla být práce na pracovištích řízena a dostatečně kontrolována technickými pracovníky. Tak na příklad správy lesního hospodářství měly v celostátním průměru výměru 24.100 hektarů, polesí 2.322 hektarů, těžební střediska dokonce 8.160 hektarů.

Vzhledem k tomu, že u nás je velká roztříštěnost lesů, byla práce velmi ztížena, neboť technický personál dojížděl na pracoviště desítky kilometrů. Velké rozlohy pracovišť byly hlavní příčinou všech nedostatků. Podstatně se zhoršila jakost práce, docházelo k neodborným zásahům v lesích, které se prováděly bez dozoru. Přes veškeré úsilí stranických i státních orgánů nepodařilo se docílit patřičné spolupráce mezi pěstebními a těžebními podniky. Tím se často stávalo, že desetileté úsilí pracovníků v pěstování lesa bylo mařeno při těžbě a při přibližování dřeva. Za tohoto stavu bylo těžko čelit rozmáhajícím se krádežím dřeva, šíření nebezpečných škůdců jako kůrovce, mnišky a podobně. Byla dána velká možnost různým nepřátelským živlům pohybovati se v lesích.

Dvoukolejnost vedla k tomu, že se každý ze závodů staral o své úkoly bez ohledu na to, je-li to ve prospěch lesů jako celku.

Rozložením správ lesních hospodářství na několika okresech byla podstatně snížena pomoc okresních národních výborů při zajišťování úkolů v těžbě dřeva, odvozu, přibližování, při zajišťování pracovníků pro zalesňovací práce a podobně. Na tyto nedostatky soustavně poukazovali nejen pracující v lesích, ale celá široká veřejnost.

Již ke konci roku 1954 se jasně ukázalo, že provedená reorganisace je neúnosná a sloučení pěstebního a těžebního úseku velmi nutné.

Na základě všech připomínek a zkušeností a za pomoci expertů vyslaných do Sovětského svazu k prostudování sovětské organisace v lesnictví byl vypracován návrh na novou úpravu organisace v lesnictví, který byl od 1. ledna 1956 vládním nařízením číslo 2 ze dne 20. ledna 1956 uveden v život.

Nová organisace, která byla zavedena v celé republice od 1. ledna 1956, sleduje tyto hlavní cíle:

Sloučení pěstební a těžební činnosti pod jedno vedení při zachování celé vnitřní specialisace.

Podstatné zmenšení rozloh obhospodařovaných úseků ve všech stupních tak, aby se pracovní obvody daly odborně i fysicky zvládnout, aby tím byly vytvořeny reálné předpoklady pro lepší a kvalitnější plnění úkolů státního plánu. Výměra obvodu lesních okrsků byla snížena průměrně na 565 hektarů, polesí na 1.800 hektarů a lesních závodů na 15.870 hektarů.

Zřízení chozrasčotní organisace se zvláštní plánovací a účetní methodikou, organisované jako národní podniky a to zásadně v každém kraji jedna.

Jaké klady přinesla nová organisace lesnímu hospodářství?

Za 7 měsíců trvání nové organisační úpravy se jasně ukázalo, že opatření vlády bylo naprosto správné, o čemž svědčí výsledky dosažené jak v pěstování lesa, tak i v těžbě a dodávkách dřeva.

Vytvořily se předpoklady k tomu, že práce je kontrolována, zvýšila se kvalita práce, zmenšily se časové ztráty docházkou na pracoviště, zvýšila se výkonnost pracovníků, provádí se důsledněji ochrana lesa a majetku, zpřesnila se evidence hmoty a snižují se krádeže.

Lesníci, kteří tvoří první a základní článek v organisační struktuře, uvolnili se pro vlastní práci v lese, prohloubili styk s národními výbory ve svých pracovních obvodech.

Snížil se správní aparát a byly posíleny provozní složky bez změny celkového plánovaného počtu pracovníků, mzdových fondů a nákladů.

Uskutečnění nové reorganisace lesů nelze však chápat tak, že již vyřešilo všechny problémy, které v lesích máme. Proto se také vláda dne 22. února 1956 usnesla na dalších opatřeních k zajištění a zvýšení produkční schopnosti lesů, k hospodárnému používání dřevní hmoty, snížení spotřeby dřeva a zlepšení péče o pracovníky v lesnictví. Současně s usnesením o lesnictví schválila vláda provolání o zlepšení hospodaření v lesích a o šetření dřívím.

Abychom mohli správně porovnat a zajistit provolání vlády, je nutné vysvětlit lidu, jaký význam mají lesy a tím i lesní hospodářství.

Lesy jsou velmi důležitou surovinovou základnou pro naše hospodářství, průmysl, zemědělství, stavebnictví i doly. Lesy však mají i další nepostradatelné funkce. Je třeba docenit na příklad jejich význam vodohospodářský, jak o tom mluvil zprav. posl. Šafařík. Lesy v pramenné oblasti jsou hlavním článkem pro vodní hospodářství, jsou spolu s vodními nádržemi hlavními regulátory odtoku vody.

Vodohospodářskou důležitost mají i drobné lesy, které velmi často tvoří ochranné pásy s úkolem větrolamů a zasakovacích pásů. Těmto drobným lesům nebyla věnována v poslední době náležitá pozornost a to ani se strany státních lesů, ani se strany národních výborů. Tato situace se musí ihned radikálně změnit, aby i drobné lesy byly v řádném stavu, aby se v nich plnily úkoly, které jednotlivým majitelům určuje státní plán.

K významné vodohospodářské funkci lesa přistupuje další funkce půdoochranná. U nás nemáme tak odstrašujících případů, jako jsou v USA, Dalmacii nebo na Kubě, kde odlesněním velkých ploch vlivem klimatických poměrů byla půda odplavena, matečná hornina vystoupila na povrch a z úrodné krajiny se stala poušť. Nalezneme však dosti menších příkladů i u nás, kde ziskuchtivost kapitalistů vedla k odlesnění celých kopců, které jsou nyní s velkou námahou zalesňovány. Půdoochranné zalesňování je prostředkem, jak takovým případům předcházet.

Rovněž i upevňování břehů tekoucích vod má význam pro zabránění odnášení půdy tekoucí vodou vysazováním břehových porostů.

Společné řešení vodohospodářských a půdoochranných problémů nezůstává bez vlivu na klimatické poměry krajů. Les zvětšuje srážky, reguluje zásoby vody v půdě, zpomaluje odtok vody, snižuje výpar a zvyšuje vlhkost vzduchu, vyrovnává rozdíly teploty a podobně.

Chceme-li neustále zvyšovat hektarové výnosy v zemědělství, rozšiřovat živočišnou výrobu, stavět nová sídliště, budovat další nemocnice, musíme pokud možno nejrychleji dát do pořádku vodní bilanci, to znamená především dát do pořádku lesy, neboť rozvojem zemědělství a bytové výstavby zvyšuje se též potřeba vody.

Naše země by byla ještě krásnější, kdyby jednotlivá města a obce s daleko větší intensitou vysazovaly stromy, zelené pásy a vnášely do měst a obcí více zeleně tak, jak o tom hovořilo vládní usnesení k desátému výročí osvobození Sovětskou armádou. Musíme si uvědomit, že se v tom směru nejednalo o akci jednorázovou, ale že je nutno neustále v ní pokračovat.

Pro zvýšení produkční schopnosti lesů ukládá vláda likvidovat do konce roku 1960 holiny, kterých je celostátně vykazováno k 1. lednu 1956 182.964 hektarů. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat výsadbě rychle rostoucích dřevin.

Provolání vlády o zlepšení hospodaření v lesích a o šetření dřívím velmi podrobně ukazuje cestu, jak pomoci lesům i na dalších úsecích lesnické práce a to v těžbě, přibližování, odvozu, manipulaci a dodávkách dřeva. Největších úspor lze dosáhnout v těžbě dřeva a manipulaci, kde jsou dosud největší nedostatky.

Kdyby na příklad pracovníci v lesním hospodářství v našem Jihlavském kraji lepší manipulací a odborněji prováděnou těžbou snížili procentní zastoupení paliva pouze o 1%, znamenalo by toto snížení 7.000 plnometrů užitkového dřeva pro naše papírny, doly a ostatní dřevozpracující závody.

K značným ztrátám na dřevní surovině dochází při kácení dřeva následkem nedostatku stálých odborných dělníků. V provolání vlády je vytyčen úkol dosáhnouti do roku 1960 průměrného výkonu 3.620 plnometrů na jednu motorovou pilu.

Na tomto úseku musí všichni odpovědní technici daleko více studovat a zavádět nové formy práce, jakými jsou proudová výroba, skupinová těžba a v případě využití sezónních dělníků předkacování dřeva těmto dělníkům motorovou pilou. Tímto způsobem lze v daleko kratší době dosáhnouti splnění vládou vytyčených úkolů v rozvoji mechanisace těžby a značných úspor užitkové hmoty.

Úpravou organisace lesního hospodářství byla odstraněna jedna z hlavních příčin, které bránily lesníkovi v řízení výroby přímo na pracovišti. Je tedy nutné, aby se lesník stal skutečně organisátorem výroby, odborným poradcem a vedoucím celého pracovního kolektivu svého úseku a propagátorem nových forem práce, které přinášejí dělníku vyšší výdělky, ulehčují namáhavé pracovní operace a umožňují dosažení vyšší produktivity práce.

Za těžbou jako prvním článkem celkového zpracování dřeva značně zaostává přibližování a hlavně odvoz, na nichž závisí dodávky pro veškerá odvětví národního hospodářství. V důsledku této skutečnosti pokácené dřevo zůstává ležet delší dobu a pochopitelně na jeho kvalitě nepřibývá.

Postupem doby bude neustálým vybavováním lesních závodů novými mechanismy tato disproporce odstraněna, ale dnešní skutečnost je taková, že v přibližování dřeva jsou lesní závody odkázány převážně na cizí sektor. A to je jednou z příčin, proč odvoz vázne.

Vážným problémem zůstává uskladnění dřeva v malolesích, kde leží často více než rok v trávě nebo v příkopech a je dáváno pro dřevozpracující průmysl značně znehodnoceno. Tímto způsobem je ochuzován majitel dřeva, odběratel a les, neboť z takto znehodnoceného dřeva se nevyrobí požadované množství dřeva užitkového, nároky národního hospodářství nejsou uspokojovány a vzrůstají další nároky na dřevní suroviny. Na tomto úseku je třeba daleko větší pozornosti národních výborů, většího uvědomění majitelů drobných lesů, větší agitační práce se strany lesního personálu a v případech vážného narušení národohospodářských zájmů státu i přísného zákroku státních orgánů.

Pracovníci ve dřevozpracujících závodech mohou pomoci našim lesům nejen dobrovolnou prací při zalesňování, ale především na svých pracovištích zvýšenou hospodárností při použití dřevní suroviny. Na všech závodech je třeba rozvinout širokou kampaň za nejvyšší úspory dřeva, zavést dřevařskou bursu, na které budou dřevozpracující závody nabízet dřevní odpad, který již samy nemohou použít, ale který mohou upotřebit jiné závody, na příklad na výrobu hraček, šachovnic, knoflíků a jiného drobného spotřebního zboží.

Na úseku stavebnictví nutno především uvítat iniciativu stavebních závodů, které v roce 1956 v široké míře zavádějí trubkové lešení, čímž zvýší nejen produktivitu práce a sníží spotřebu řeziva velmi podstatně, ale sníží i vlastní náklady. Zavedením jedné jednotky trubkového lešení o rozměrech 20 X 20 do provozu se ušetří přes 31 plnometrů dřeva.

Nutno ve zvýšené míře využívat a rozšiřovat zlepšovací návrhy, jako zlepšovací návrh soudruha Hervira z Okresního stavebního podniku v Táboře, který nahrazuje hraněné dřevo na stavbu krovů normální kulatinou, čímž ušetří nejen dřevo, ale i zlepší stavební konstrukci.

Šetrným odstraňováním bednění lze použít řeziva na více stavbách ze tří nebo čtyř na sedm až osm.

Velké množství dřeva lze ve všech odvětvích národního hospodářství ušetřit správným hospodařením s obalovým materiálem všeho druhu. Stále ještě jsme svědky toho, že obalového materiálu je užíváno na topení a že je i jinak znehodnocován. Nutno učinit taková opatření, aby bylo docíleno co nejrychlejšího odběru obalů a zvýšení procenta návratnosti.

V závěru bych chtěl zdůraznit, že vládní nařízení o reorganisaci lesů, které dnes projednáváme, je jen prostředkem k tomu, jak zlepšit hospodaření v lesích. Nejde jen vše svalovat na minulost, ale mnoho záleží na tom, jak budeme řešit úkoly, které před námi stojí dnes. Lenin říká, že budoucnost lesů je věcí všech, že se kulturní úroveň národa pozná také podle úrovně lesů.

Nová organisace lesů, uvedená vládním nařízením v život od 1. ledna 1956, odpovídá jak struktuře našich lesů, tak požadavkům pracujících. Zemědělský výbor na své schůzi dne 25. dubna 1956 projednal vládní nařízení ze dne 20. ledna 1956 č. 2 Sb., o organisaci lesního hospodářství, vydané podle § 15 odst. 1 zákona č. 12/1955 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1955 a doporučuje plenu Národního shromáždění toto vládní nařízení ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji zpravodaji posl. Pešákovi.

Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto bodu? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí. Přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s vládním nařízením ze dne 20. ledna 1956 č. 2 Sb. o organisaci lesního hospodářství ve znění zprávy výboru zemědělského, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo se nehlásí.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo se nehlásí.) Nikdo.

Tím Národní shromáždění schválilo vládní nařízení ze dne 20.ledna 1956 č. 2 Sbírky o organisaci lesního hospodářství.

Tím je vyřízen šestý bod pořadu schůze.

Přistoupíme k projednávání sedmého bodu pořadu schůze, kterým je

7. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu nařízení ze dne 22. února 1956 č. 8 Sbírky o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání) (tisk 55).

Zpravodajem je posl. Štambera, dávám mu slovo.