Podpredseda Žiak: Teraz bude hovoriť posl. Palas.

Posl. Palas: Vážené Národní shromáždění! Sportovci, cvičenci i tělovýchovní pracovníci Olomouckého kraje přijali s uspokojením vládní návrh zákona o organisaci tělesné výchovy, podle něhož se organisování a řízení tělesné výchovy a sportu i zajišťování jejího plánovitého rozvoje svěřuje jediné dobrovolné tělovýchovné organisaci.

My v severomoravském pohraničí jsme tak jako v mnohých jiných místech již v roce 1945 zakládali sjednocené tělovýchovné jednoty, do jejichž tělocvičen přicházeli cvičit Sokoli, členové DTJ, FDTJ, Orli a sportovci. Nejen z pohraničí, ale z celé republiky šly tehdy petice ministru školství s. Zdenku Nejedlému, aby byla sjednocena naše dobrovolná tělesná výchova, protože tělovýchovní pracovníci i členové jednotlivých organisací poznali již za předmnichovské republiky důsledky roztříštěnosti tělesné výchovy a sportu - a to jsme poznali nejlépe my učitelé na školách mezi mládeží. Naši občané, kterým tělesna výchova a sport jako významná složka výchovy ležela na srdci, byli pro sjednocenou tělesnou výchovu, poněvadž chápali, že jenom jednotně řízená a správně vedená tělesná výchova může v plné míře zabezpečit úkoly státem na ni kladené: udržovat a zlepšovat zdraví lidu, zvyšovat jeho tělesnou zdatnost, pracovní výkonnost, brannou připravenost, vychovávat ke kázni, odhodlanosti a statečnosti při obraně vlasti, a nikoliv aby se roztříštěné tělovýchovné organisace staly nástroji některých politických stran. Vzpomeňme si, kdo tehdy byl proti sjednocené tělesné výchově anebo k vůli úplnosti, jak si někteří páni, kteří si říkali bratři, sjednocení tělesné výchovy představovali. Dole v jednotách se cvičilo, bylo nadšení, zvláště při zakládání jednot v pohraničí, ale ve vedení některých stran se přemýšlelo, jak politicky licitovat i s tělesnou výchovou.

Na školách do r. 1948 cvičilo žactvo a dorost v tělovýchovných jednotách. Od roku 1948 byly zřizovány na školách sokolské družiny. Tělovýchovné jednoty se od této doby nestaraly o mládež, cvičící na školách. Činnost sokolských družin byla odkázána převážně na práci učitelů. Bylo mnoho ochotných a nadšených učitelů, kteří se obětavě ujali dobrovolné tělesné výchovy na školách a věnovali jí veškerý svůj volný čas. Tato společensky významná práce nebyla vždy plně doceněna. Pozdější školní tělovýchovné jednoty řídily už školské orgány a dobrovolné tělovýchovné organisace už vůbec kromě sportu nevedly mládež a není proto divu, že základní tělesná výchova upadala. Ve většině jednot byly v činnosti jen sportovní oddíly kopané, případně hokeje. Ani na vesnicích nebyla s počátku situace lepší, ale postupem času se některé vesnické jednoty staly i vzorem závodním jednotám. Tak na příklad vesnická jednota Náměšť na Hané v našem kraji sdružuje mladé i staré sportovce i tělocvikáře a její práce byla příkladná jak ve sportu, tak v základní tělesné výchově.

Jestliže v těchto dnech, téměř po čtyřletém trvání dosavadního systému organisace tělesné výchovy, zcela oprávněně kritisujeme nedostatky a neúspěchy této organisace, bylo by nesprávné nevzpomenout také některých dobrých zkušeností a především dokonalého úspěchu první celostátní spartakiady.

Náš kraj přispěl podstatnou měrou k společným úspěchům, k společné radosti nezapomenutelných dnů první celostátní spartakiady. V našem Olomouckém kraji vystoupilo na krajské spartakiadě a na okresních spartakiadách celkem 65.000 cvičenců a těmto vystoupením přihlíželo celkem přes 120.000 diváků. Jen nácviku prostných se zúčastnilo 77.000 žáků škol Olomouckého kraje. To jsou čísla z jednoho kraje, která dosahují počtu cvičenců na dřívějších všesokolských sletech. Zde se už dá opravdu mluvit o masovosti tělesné výchovy.

Úspěchy soudruhů Brlici, Slavíčka, Kroupy, Ptáčkové, Šabaty, Jemelky, Pospíšila a celé řady dalších na poli zvyšování sportovního mistrovství dokazují zdravé kořeny hnutí tělesné výchovy a sportu.

Přes tyto dílčí úspěchy nemůžeme být spokojeni s celkovým rozvojem naší TVS v této etapě, neboť tyto výsledky neznamenají ani trvalý vzestup a především ani zdaleka nesplnily ústřední heslo naší TVS "Za masovost, za rekordy". Ani první celostátní spartakiada nesplnila v tomto směru jedno z hlavních svých poslání, t. j. získat nácvikem a vlastním vystoupením další statisíce stálých účastníků tělesné výchovy a sportu. Ani v našem kraji se nenaplnily po spartakiadě tělocvičny a hřiště tisíci nových cvičenců a sportovců, nýbrž naopak naše členská základna se po spartakiadě a také v tomto roce zmenšila. Ačkoliv cvičilo na školském tělovýchovném úseku, jak již bylo řečeno, desetitisíce cvičenců, nepodařilo se nám tyto cvičence získat pro další pravidelnou činnost v tělovýchovných jednotách. Tato a podobná fakta jsou skutečným vykřičníkem oprávněné kritiky nedostatků dosavadního systému naší organisace tělesné výchovy a sportu, jejíž výsledky vůbec neodpovídají velké, dříve nebývalé podpoře tělesné výchovy a sportu státem, neodpovídají naší národní tělovýchovné tradici a neodpovídají ani skutečnému zájmu širokých mas o tělesnou výchovu a sport.

V souvislosti s diskusí ke směrnicím našeho druhého pětiletého plánu jsme slyšeli a četli mnoho kritických a podnětných připomínek také k otázkám TVS. Milion příslušníků našeho hnutí se shodlo s širokou veřejností v tom, že dosavadní systém TVS je brzděn přílišnou organisační roztříštěností, přebujelostí aparátu státní linky i jednotlivých tělovýchovných úseků, je brzděn tuhou centralisací a z toho vyplývajícími byrokratickými methodami práce

Chtěl bych to ukázat na jednom typickém příkladě, který dokumentuje nesprávnost method práce aparátu TVS, který se bohužel projevuje i v jiných úsecích naší práce. Soudruh Látal, krajský inspektor pro tělesnou výchovu, upozorňoval soudruhy z KVTVS, že na některých okresech po spartakiadě úplně ustala činnost tělovýchovných jednot, že na příklad na Hranicku se vůbec necvičí a kromě několika oddílů kopané jednoty spí. Šlo mu především o dobrovolnou tělesnou výchovu školní mládeže.

Soudruzi z KVTVS ho však přesvědčovali, že je teď čekají důležitější úkoly: předně zajišťovat v jednotách diskusi o novém zákoně o organisaci dobrovolné tělesné výchovy a za druhé zajišťovat výroční členské schůze.

Tedy nikoliv zajišťovat, aby se v jednotách cvičilo, aby sportovní oddíly byly v činnosti, ale tak zvané plnění výkonů, honění cifer a statistik o počtu schůzí, podniků, akcí, papírování a formálnost se staly hlavní náplní a methodou práce zbyrokratisovaného aparátu tělesné výchovy a sportu.

Také přílišné finanční zabezpečení některých jednot vedlo jednak k nehospodárnosti a jednak k hýčkání cvičenců, k primadonství sportovců, které se pak přenášelo i do školních jednot. Tak žáci 11letky v Olomouci se kategoricky dožadovali jízdy I. třídou rychlíku na turnaje, poněvadž bratislavské družstvo přijelo do Olomouce spacím vozem. Nebo žáci 11letky v Bruntále odmítli zajištěný nocleh v internátě školy v Prostějově a ubytovali se v tamním Grandhotelu. Myslím, že podobných příkladů, svědčících o neskromnosti našich sportovců by se dala uvést celá řada.

Tyto skutečnosti nemohly přirozeně přispět k podnícení iniciativy a obětavého nadšení dobrovolných pracovníků a dobrovolnosti vůbec, kteréžto zásady byly v historii naší tělesné výchovy a sportu téměř sto let tradičním kladem.

Zákonem navrhovaná úprava struktury tělovýchovných hnutí umožní uplatnit jednotu řízení tělesné výchovy a tím zjednodušit její organisaci, odstranit administrativně byrokratické formy a povede k široké decentralisaci, Vytvoří předpoklady k soběstačné činnosti, bude zejména povoleno pořádat jednotám ve vlastní režii kulturní a společenské podniky, provozovat v turistických chatách pohostinství a podávat občerstvení při vlastních podnicích. Po tom jednoty správně volají. Neboť bylo jistě nemorální, když tělovýchovná jednota připravila za velké obětavosti svých členů šibřinky a hlavní výtěžek z nich měly Restaurace a jídelny nebo Pramen. Některé ochotnické, loutkařské a jiné kroužky tělovýchovných jednot měly v minulosti vysokou úroveň a obnovení jejich činnosti přispěje k zvýšení kulturní úrovně hlavně naší vesnice. To jistě uvítají pracovníci osvětových besed a budou lidovou tvořivost jednot podporovat. Naproti tomu funkcionáři tělovýchovných jednot si musí uvědomit, že hlavní náplň práce jednot je tělesná výchova a sport a kulturní činnost a to vlastní kulturní činnost až na druhém místě, nikoliv jak to pochopili na příklad soudruzi z jednoty Tatran v Prostějově, kde si dokonce najímali profesionální soubory a chtěli po kraji organisovat čistě jen z výdělečných důvodů jejich koncerty.

Soudruzi a soudružky, náš stát, naše společnost, má zájem na jednotě cílů, úkolů a method provádění tělesné výchovy ve všech článcích socialistického systému tělesné výchovy, to jest v tělesné výchově dětí předškolního věku, na školách všech stupňů, v učilištích pracovních záloh, v ozbrojených silách, v tělesné výchově zvláštní a v dobrovolné tělesné výchově mládeže a všech pracujících. Zásady jednotné tělovýchovné organisace, obsažené v navrhovaném zákoně, skýtají nejlepší předpoklady k úspěšnému plnění důležitého poslání tělovýchovy v lidově demokratickém státě. Členové tělovýchovných jednot a tělovýchovní pracovníci našeho kraje věří, že tyto zásady posílí zdravé tradice naší tělesné výchovy, posílí základní tělesnou výchovu, turistiku, budou podporou pro zdravý rozvoj všech disciplin sportů a konečně uplatní všechny výchovné momenty tělesné výchovy a sportu. Jsem přesvědčen, že tím budou položeny pevné základy nové etapy československé tělesné výchovy a sportu a zajištěn další růst a rozkvět jednoho z nejkrásnějších a nejúčinnějších úseků výchovy nového člověka.

Nový zákon o organisaci tělesné výchovy je dobrým zákonem, který velmi poslouží rozvoji tělesné výchovy u nás. A proto budu nejen já, ale všichni členové Národního shromáždění pro něj hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Tým je poradie prihlásených rečníkov vyčerpané.

Hlási sa ešte niekto do rozpravy? (Nikto.)

Do rozpravy sa nikto nehlási, je teda skončená.

Budeme hlasovať.

Dávam slovo na doslov zpravodajcovi poslancovi Zvárovi.

Zpravodaj posl. Zvára: Vzdávám se slova.

Podpredseda Žiak: Keďže neboli podané nijaké pozmeňovacie návrhy, dám hlasovať, ak nebudú proti tomu námietky, o celom vládnom návrhu zákona odrazu podľa zprávy výboru kultúrneho.

Sú voľajaké námietky proti tomuto spôsobu hlasovania? (Neboli.)

Nie sú.

Kto teda súhlasí s celým vládnym návrhom zákona o organizácii telesnej výchovy v znení predloženej zprávy výboru kultúrneho, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

Je niekto proti? (Nikto.)

Zdržal sa voľakto hlasovania? (Nikto.)

Ďakujem. - Tým Národné zhromaždenie jednomyseľne schválilo vládny návrh zákona o organizácii telesnej výchovy. (Potlesk.)

Tým je vybavený šiesty bod poriadku schôdze.

Prerušujem teraz schôdzu na pol hodiny.

(Schůze přerušena v 9 hod. 39 min. - opět zahájena v 10 hod. 6 min.)

Podpredseda Valo: Otváram prerušenú schôdzu Národného zhromaždenia.

Pristúpime k prerokúvaniu siedmeho bodu poriadku schôdze, ktorým je

7. Spoločná zpráva výboru rozpočtového a hospodárskeho a výboru ústavnoprávneho k vládnemu návrhu zákona o hospodárení s bytmi (tlač 105).

Zpravodajkou je poslankyňa Fišarová, dávam jej slovo.

Zpravodajka posl. Fišarová: Vážení soudruzi, soudružky, bratři a sestry!

Hlavním úkolem socialistického státu je péče o blaho člověka, péče o neustálé zvyšování jeho životní úrovně. Jednou z nejdůležitějších součástí této péče je snaha socialistického státu o neustálé zvyšování úrovně bydlení našich občanů.

Dokladem toho je na př. výše nájemného. Nájemné dvoupokojového bytu s moderním příslušenstvím v novostavbě činí v Praze ročně 2200 Kčs spolu se všemi poplatky včetně ústředního topení, zatím co před druhou světovou válkou bylo nájemné z téhož bytu třikrát až čtyřikrát vyšší. Pro většinu kapitalistických států v nynější době je zvlášť charakteristické velmi vysoké a neustále se zvyšující nájemné. Tak v NSR od podzimu r. 1955 bylo 51/2 milionu obyvatel nuceno platit vyšší nájemné o 10-20 %. Ve Velké Britanii se nájemné v poválečném období zvýšilo o 20 %. V Dánsku se podle zákona z r. 1955 zvýšilo nájemné v rozsahu od 8 do 27 %. V Turecku se zvýšilo nájemné jen v r. 1954 o 33 %. Vcelku lze říci, že v kapitalistických státech představuje nájemné jednu čtvrtinu až třetinu nákladů na životní potřeby. Nejjasnějším dokladem zcela opačného vývoje v bytovém hospodářství naší republiky jsou čísla o poměru nájemného k úhrnu životních nákladů. V nynější době činí náklady na nájemné jen 2,5 % životních nákladů. V období první republiky a to v r. 1925 činil tento poměr 11,7 %, v r. 1935 19,9 % a v r. 1945 10,1 %.

Je zcela pochopitelné, že vzhledem k této skutečnosti neustále vzrůstají požadavky a nároky na úroveň bydlení, což vytvořilo situaci, že nestačíme krýt tyto požadavky. Nebylo možno krýt tuto poptávku přesto, že od r. 1948 do konce r. 1955 bylo odevzdáno do užívání v socialistickém sektoru 206.313 bytů o celkové obytné ploše 9,029.000 m². Kromě toho bylo v akci individuální výstavby získáno 80.599 bytů. Třeba však otevřeně říci, že přes tyto určité úspěchy nemůžeme být spokojeni s bytovou situací. Rozsah bytové výstavby, který jsme dosud zabezpečovali, nestačil nahradit přestárlé a zdravotně závadné byty, nestačil na to, abychom mohli ubytovat nové rodiny a zabezpečovat přesidlování lidí do oblastí, kde jich potřebuje naše národní hospodářství. Chtěli bychom rychleji odstraňovat nedostatek bytů, který narostl v uplynulých letech slabé bytové výstavby a který je současně výrazem toho, že nároky našich pracujících na úroveň bydlení neobyčejně rychle rostou.

Třeba mít ještě na zřeteli, že stavíme byty daleko lépe vybavené příslušenstvím, než je tomu v kapitalistických státech. Stačí na příklad uvést, že přibližně dvě třetiny bytů, které stavíme, mají ústřední topení. Rovněž je nutné přihlédnout k tomu, že nedostatek bytů není jen zjevem typickým pro naši republiku, ale že těžká bytová situace je ve všech evropských státech. Podle statistických dat zpracovaných bytovou subkomisí Evropské hospodářské komise v Ženevě, je co do poměru počtu bytů k počtu obyvatelstva ČSR z 23 evropských států na pátém místě. Předstihli jsme i takové země, jako je Francie, Anglie, Itálie a pod. Podle sčítání lidu z roku 1950 připadlo u nás na 1000 obyvatel 293 bytů. Z toho v českých zemích 314 a na Slovensku 237. Průměr obytné podlahové plochy bytů činí 38,7 m² a průměr obytné místnosti je 17,4 m². Z této obytné podlahové plochy připadlo na jednu osobu v českých zemích 12,5 m², na Slovensku 9,6 m², a v průměru celostátním 11,3 m².