Z uvedených faktů vyplývá, že situace v naší republice je sice svízelná a obtížná, ale přesto s hlediska celoevropského je naše republika na jednom z předních míst v bytové výstavbě. Naše vláda se s touto situací nespokojuje a snaží se o neustálé zvyšování životní úrovně našeho lidu a tím i zvyšování úrovně bydlení. Zvláště v posledních letech přijala vláda řadu usnesení. Proto je také zvláštní pozornost věnována bytové výstavbě v druhé pětiletce. Jde o to, aby v dalších letech nedošlo k vzniku disproporce mezi hmotnou úrovní obyvatelstva a úrovní jeho bydlení. Vždyť výstavba bytů není záležitostí krátkodobou. Stavíme na desítky let a tím napřed určujeme, v jakých bytech budou lidé bydlet za 40-50 let, v jakých bytech budou bydlet lidé v komunistické společnosti. Proto také značně zvyšujeme úkoly v bytové výstavbě během druhé pětiletky. V letech 1956 až 1966 má být vystavěno nejméně 250.000 nových bytů a současně umožněna individuální výstavba 50.000 rodinných domků.

Je však nutno říci, že odstranění potíží v bytové výstavbě nespočívá pouze na vládě a orgánech lidové moci. Je zapotřebí s iniciativní pomocí našich pracujících usilovně hledat cesty, jak zabezpečit zvýšení objemu bytové výstavby, jak zabezpečit další rozšíření kapacity podniků pro bytovou výstavbu a zavést pořádek do systému rozdělování bytů.

Ve snaze odstranit tíživý stav v hospodaření s byty a ve snaze posílit pravomoc národních výborů a upevnit zároveň socialistickou zákonnost, předkládá vláda Národnímu shromáždění návrh nového zákona o hospodaření s byty. Dosavadní zákon již nemohl plnit a neplní požadavky, které jsou na něj kladeny, a nevyhovuje ani právnímu stavu v naší republice. Docházelo k častým změnám norem zákona, nebo k jejich porušování a nedodržování, což vyvolávalo různé opravy norem zákona, takže se postupně vytvořil nepřehledný a těžko ovladatelný soubor norem. Hlavní tlak žadatelů o byty se projevuje a projevil na národních výborech. Situace však byla taková, že národní výbory disponovaly jen velmi malým počtem bytů, k němuž měly přikazovací právo, proti jiným organisacím, jež samy hospodaří s byty. Jedná se především o nejrůznější podniky a závody, ozbrojené sbory atp. To vše vedlo k tomu, že národní výbory nemohly dostatečně uspokojovat vzrůstající požadavky obyvatelstva a to především té části, která neměla nároky na byty z resortní bytové výstavby.

Celý tento stav vedl k tomu, že celostátní konference KSČ se v červnu 1956 usnesla, aby pravomoc národních výborů v otázkách hospodaření s byty byla rozšířena. Na základě tohoto usnesení předkládá vláda návrh zákona o hospodaření s byty.

Na základě nové úpravy rozšíří se právo výkonných orgánů národních výborů na všechny byty, tedy i na byty podnikové, vojenské a byty ministerstva vnitra, které byly až dosud z pravomoci těchto orgánů vyňaty. Podnikové byty a byty SNB, jakož i byty v lidových bytových družstvech budou výkonné orgány přidělovat na návrh podniků, krajských správ ministerstva vnitra a družstev. Vojenské byty budou přidělovat náčelníci posádek se souhlasem výkonného orgánu MNV. Výkonným orgánům MNV se dále poskytuje právo samostatně hospodařit zhruba s 20 % obytné plochy z nové resortní bytové výstavby, zejména pro pracovníky, jichž je třeba při zajišťování služeb veřejnosti, jako jsou učitelé, zdravotníci, zaměstnanci v distribuci atp. Tato část zákona byla jednou z hlavních zásad obsažených v usnesení konference KSČ z června 1956. Zároveň se rozšiřuje pravomoc výkonných orgánů MNV při uplatňování sankcí proti notorickým neplatičům nájemného a proti osobám, které rozvracejí v domě společenské soužití, a při řešení problému bytů rozvedených manželů. Bude též zřízena instituce generálního investora pro bytovou výstavbu při KNV, který má tak možnost v nově budovaných sídlištích zajistit výstavbu obchodních středisek a jiných společenských a sociálních zařízení.

Pro upevnění socialistické zákonnosti je zvlášť významné ustanovení zákona, že příkaz k vyklizení bytů se stává vykonatelným jen tehdy, jestliže jej potvrdil lidový soud. Zamítají se dosavadní ustanovení, která sváděla k obcházení zákona a vedla v praxi k častým tvrdostem a nezákonnostem. V zákoně jsou přesně stanoveny důvody, pro něž je možno dát příkaz k vyklizení. Zároveň je zdůrazněna ústavní nedotknutelnost rodinných domků jako osobního majetku.

Na rozdíl od dosavadního zákona bude zákon platit jednotně na celém území, ve všech obcích a tím bude usnadněna kontrola používání zákona a zamezena rozdílná praxe výkonných orgánů národních výborů.

Naprostou novinkou zákona je zavedení místního poplatku z bytů. Zákon vychází z toho, že nájemné u nás tvoří malý zlomek životních nákladů, a proto se považuje za spravedlivé vybírat poplatek od těch občanů, kteří užívají větší obytné plochy, než je celostátní průměr, a více než ostatní používají výhod nízkého nájemného. Zavedeni místního poplatku vytvoří také předpoklady pro další možnosti směny bytů a poskytování podnájmu. Místní poplatek se bude platit jen z bytů, které přesahují výměru 12 m² pro každého příslušníka domácnosti zvýšenou o dalších 6 m² pro rodinu a platí se jen z té části podlahové plochy, která tuto výměru převyšuje. Při vypočítávání poplatků se přihlíží pouze k ploše obytných místností. Za takové se nepovažují místnosti menší než 8 m² a kuchyně do 12 m². Poplatek se ovšem neplatí ani z místností přímo neosvětlených, nevětraných, z předsíní, komor, koupelen a pod. Při stanovení výše poplatků se bude vycházet z kvality bytu a jeho vybavenosti. S tohoto hlediska budou byty rozděleny do čtyř kategorií. U kvalitních bytů bude sazba místního poplatku progresivně stoupat. O výši poplatku bude rozhodovat místní národní výbor. Bude přihlédnuto ke zvláštnostem, jako je na příklad neužitečně velká výměra místností ve starých domech, nebo to, že rolníci používají části bytu k výrobním účelům, dále že osoby stižené tuberkulosou mají bydlet odděleně atp. Tato doložka umožňuje stanovení úlev a osvobození od poplatků a je možno tak předejít nesrovnalostem a tvrdostem.

K zvláštním částem zákona je třeba zejména poznamenat:

Místní národní výbory musí mít přehled o bytech, které mohou okamžitě použít k uspokojení bytové potřeby. Proto se ukládá vlastníkům domů ohlašovací povinnost, týkající se uvolněných bytů. Tato ustanovení zákona v podstatě zachovávají ustanovení dosavadní.

Dále jsou to seznamy uchazečů a pořadníky.

Seznamy uchazečů je širší pojem. zahrnující všechny uchazeče o byt. Do těchto seznamů budou jednak zapsáni ti, kdož vůbec nebydlí, dále ti, kteří mají byt zdravotně závadný a osoby, pro něž existuje exekuční příkaz k vyklizení bytu. Ve větších městech, t. j. nad 5 tisíc obyvatel, mohou být do tohoto seznamu zapsány jenom takové osoby, které ve městě trvale pracují. Jiné osoby, tedy i důchodci, mohou být do tohoto seznamu zapsáni jenom tehdy, mají-li byt zdravotně závadný a musí jej vyklidit, nebo existuje-li proti nim příkaz k jeho vyklizení. Doplňkem těchto místních seznamů budou seznamy osob, které se ucházejí o podnikový byt, vojenský byt, byt ministerstva vnitra nebo o byt družstevní. Seznamy těchto uchazečů povedou příslušné orgány a každý uchazeč o byt bude moci být zapsán v téže obci toliko v jediném seznamu.

Pořadníky. Je to užší seznam uchazečů o byt. Zařadí se do něho jen takový počet uchazečů, jaký bude podle očekávaného počtu uvolněných nebo zřízených bytů přicházet v úvahu pro přidělení bytů v nejbližším časovém období, na něž se pořadník sestavuje. Zápis do pořadníku bude závislý u místních národních výborů jednak na uchazečově bytové potřebě, jednak na významu jeho práce. Tak tomu bude rovněž i u pořadníků družstevníků. Naproti tomu při zápisu do pořadníku zaměstnanecké organisace, do pořadníku vojáků z povolání nebo do pořadníku příslušníků ministerstva vnitra bude převažujícím měřítkem význam uchazečovy práce a teprve v druhé řadě naléhavost jeho bytové potřeby. Stejně tomu bude i u uchazečů o přidělení bytů z nové bytové výstavby pro ubytování osob, jejichž pobytu v obci nezbytně vyžaduje zajištění služeb veřejnosti. Každý uchazeč zapsaný do místního seznamu, který nebyl zapsán do pořadníku, bude moci proti tomu podat výkonnému orgánu MNV rozklad. Toto ustanovení se nevztahuje na ostatní pořadníky.

Přidělovat byty bude výkonný orgán MNV podle pořadí, jaké vyplývá z pořadníku. Přihlíží zároveň k počtu a rozměrům obytných místností přidělovaného bytu. V některých případech bude nutno přidělit byt i osobám, které nejsou zapsány do pořadníku, jako na př. osoby s příkazem k vyklizení na příkaz stavebního úřadu, osoby, jejichž ubytování je ve státním zájmu atp. Zákon také stanoví odpovědnost výkonných orgánů MNV za včasné přidělení bytu. Sankce v tomto směru jsou vytvářeny tím, že stát odpovídá vlastníku domu za škodu, jež mu vzešla z toho, že jeho byt zůstal po vyklizení nepronajatý. Přidělovací právo výkonného orgánu MNV se nevztahuje na byt v rodinném domku, přihlásí-li vlastník domu výkonnému orgánu MNV zároveň s odhlášením bytu nebo do 8 dnů poté, kdy se stal výkonným příkaz k vyklizení, že se do bytu nastěhuje nebo v něm ubytuje své ženaté nebo vdané děti, nebo, nejde-li o obec nad 5 tisíc obyvatel, své rodiče.

Ustanovení o rozkladu se nebude vztahovat na pořadníky zaměstnanců, vojáků z povolání a ministerstva vnitra.

Pokud jde o domovnické byty, stanoví zákon, že o tom, zda je účelné, aby v domě byla osoba v domovnickém poměru, budou rozhodovat místní bytové správy. Tím se zamezí, aby vlastníci domu s malým počtem bytů neobcházeli zákon zřizováním t. zv. domovnických bytů.

Směny bytů budou i podle nového zákona prováděny v podstatě stejným způsobem jako dosud, při čemž souhlas vlastníka domu k směně bytu se vyžaduje jen tehdy, jde-li o směnu podnikových bytů, bytů ministerstva vnitra, bytů družstevních, nebo o směnu nadpočetných místností nadměrného bytu vlastníka rodinného domku. V ostatních případech budou mít vlastníci domu právo vyjádřit svoje stanovisko a případně obhajovat svoje práva a oprávněné zájmy.

Podnájmy bytů budou povolovány ve shodě s dosavadními předpisy na základě přivolení orgánů MNV. To se netýká těch případů, kdy uživatel přijme do svého bytu příslušníka své rodiny nebo svého zetě a snachu.

Vydá-li orgán MNV příkaz k vyklizení bytu, je třeba, aby tento příkaz potvrdil lidový soud. Soudní kontrola nevylučuje, aby se účastníci řízení odvolali k rozhodnutí, kterým vydal výkonný orgán MNV příkaz k vyklizení. Podnět k přezkoušení příkazu lidovým soudem má zpravidla dát sám výkonný orgán MNV, může jej však dát také vlastník domu nebo uživatel bytu, proti němuž příkaz směřuje. Lidový soud zavede na návrh ústní jednání a rozhodne usnesením. Výjimky z této zásady tvoří příkazy k vyklizení bytu, jichž se určitá osoba zmocnila svémocně. Uživatel bytu je povinen příkaz vyplnit do lhůty, která musí být úměrná času, jehož uživatel bytu nezbytně potřebuje, aby mohl připraviti nábytek a jiné své svršky k stěhování a obstarat všechny věci, jež s přestěhováním souvisí. Lhůta nesmí být kratší než 15 dnů. Pouze tam, kde byl byt získán protiprávně, je lhůta kratší, ale musí činit alespoň tři dny. S uživatelem bytu se musí vystěhovat i příslušníci jeho domácnosti i podnájemníci. O nich platí, že dostanou náhradní byt jen tehdy, bydlí-li v uživatelově bytě s přivolením výkonného orgánu MNV.

Zřizování bytů a dělení bytů. Zákon zmocňuje výkonné orgány MNV, aby prováděním vhodných stavebních změn vytvářely z uvolněného bytu dvě nebo více stavebně uzavřených bytových jednotek, případně upravovaly místnosti, jichž se užívá k účelům jiným, než bytovým, na byty. Pokud jde o rozdělování bytů, je možno k němu přikročit jen tehdy, lze-li každý nově vytvořený byt vybavit alespoň nejnutnějším příslušenstvím. Náklady na stavební změny domů v socialistickém vlastnictví hradí výkonný orgán MNV z rozpočtových prostředků, u soukromého majetku vlastník domu, jsou-li stavební změny k jeho výhradnému prospěchu.

Zákon nově vykládá rovněž některé pojmy. Jde především o pojem rodinného domku, který je stanoven tak, že za rodinný domek se považuje dům s 5 obytnými místnostmi, nepočítajíc v to kuchyň, nebo dům, jehož podlahová plocha obytných místností nepřesahuje 120 m². Zákon rovněž vykládá pojem příslušníků rodiny uživatele bytu, za něž se považuje manžel, příbuzní v přímém pokolení (prarodiče, staří rodiče, děti, vnuci, pravnuci a sourozenci). Příslušníky rodiny s hlediska uživatele bytu nejsou tedy tchán a tchyně, švagr a švagrová, ani zeť a snacha. Od rodinných příslušníků liší zákon příslušníky domácnosti, jejichž okruh je širší.

Zákon opouští dosavadní širokou definici vojenských bytů a bytů ministerstva vnitra. Pod tento pojem řadí pouze byty v obytných domech určených výhradně k obývání příslušníky ministerstva vnitra v činné službě, počítajíc v to byty, jež pro ten účel dostavěla po 31. červenci 1950 správa ministerstva vnitra. Obdobně je tomu v obytných domech určených výhradně pro ubytování vojáků z povolání. Pokud jde o byty v jiných domech, jsou považovány za vojenské byty pouze ty byty, v nichž v den počátku účinnosti tohoto zákona jsou vojáci z povolání; s výjimkou bytů, jež mají povahu podnikových bytů a bytů v domech družstev nebo rodinných domcích. Za vojenské byty jsou zároveň považovány byty ve vojenských objektech. Za zaměstnanecké byty se považují byty, zřízené ve veřejné nebo provozní budově, nebo v budově úzce spojené s určitým provozním objektem a určené pro osoby, které jsou pověřeny dozorem nad touto budovou, objektem, ústavem a zařízením. Pokud jde o byty podnikové, je ponecháno vcelku dosavadní vymezení pojmu. Jsou to byty, jež organisace nebo jejich správní předchůdci vystavěli pro ubytování svých zaměstnanců, nebo byty v jiných obytných domech, určených výhradně k ubytování zaměstnanců veřejné dopravy a spojů, nebo zaměstnanců ostatních organisací, avšak jen, jde-li o organisace, jež pro jednotlivé obce určí výkonný orgán ONV.

Závěrem nutno konstatovat, že nový zákon znamená podstatný krok vpřed v úpravě hospodaření s byty v tom smyslu, že sjednocuje dosavadní předpisy v jednotnou normu, závaznou pro celé území, a zároveň rozšiřuje pravomoc národních výborů v oblasti hospodaření s byty.

Výbor rozpočtový a hospodářský a výbor ústavně-právní velmi podrobně ve svých schůzích osnovu bytového zákona projednávaly a provedly též některé změny, které jsou uvedeny ve společné zprávě obou výborů. Doporučuji proto, aby plénum Národního shromáždění vládní návrh zákona o hospodaření s byty s uvedenými změnami, tak jak jsou vyznačeny ve společné zprávě obou výborů, schválilo. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Do rozpravy k tomuto vládnemu návrhu zákona sa prihlásili poslanci: Kliman, inž. Čtvrtníček, Zásmucký, Malina a Karlovská.

Dávam slovo prvému z nich posl. Klimanovi.

Posl. Kliman: Vážené Národné zhromaždenie!

Priamy vplyv na vzrast životnej úrovne a zlepšenie ukojovania každodenných potrieb našich pracujúcich má kultúra bývania. To, že sústavné zvyšovanie tejto základnej zložky životnej úrovne je trvalou úlohou ľudovodemokratického štátu a že je to zakotvené hneď v prvom paragrafe prerokúvaného zákona, dáva nám, hlavne mladším, povinnosť zamyslieť sa. Rozprávanie našich otcov o bytových podmienkach, v ktorých žili, hlavne na Slovensku, za kapitalistického zriadenia, zdá sa nám skutočne len rozprávaním, v mnohých prípadoch až neuveriteľným.

Nie je tomu tak dávno, keď v jednej miestnosti na mnohých našich dedinách žila 9 a viacčlenná rodina. Tieto miestnosti, lebo o bytoch sa nedá hovoriť, boli nízke, bez podlahy, s jedným alebo dvoma okienkami, cez ktoré sa veru slnko nedostalo. Aké bolo zdravie detí tu bývajúcich, ani nehovorím. Mnohí rodičia boli radi, keď im deti odrástli a mohli ich poslať von do práce, len aby sa ich životný priestor zväčšil. Snáď by sme si povedali, načo to spomínať, vieme o tom. Práve dnes si musíme pripomenúť, čo dávalo kapitalistické zriadenie našim otcom z kultúry bývania. Musíme si pripomenúť, že dnešná úroveň kultúry bývania neprišla sama od seba, ale že bolo treba vytvoriť určité podmienky, ktoré stáli mnoho obetí, mnoho zapierania nielen jednotlivcov, ale celých rodín, desiatok, stovák súdruhov a súdružiek, mnohých tu sediacich.

Prejsť cez celú históriu kultúry bývania, i keď mnohým blízku, len tak letmo sa nedá. Musíme si pripomenúť, kto mal možnosť ľudsky dôstojného bývania, kto mal možnosť si ho zaistiť. Charakteristickým sprievodným znakom zvyšovania kultúry bývania je spriemyselňovanie krajiny alebo jej častí. Tam, kde rástol priemysel, rástla aj robotnícka trieda, jej uvedomenie a jej požiadavky, ktoré i keď nechcel, predsa musel jej vykorisťovateľ do istej miery, i keď veľmi málo, uspokojovať.