Čtvrtek 20. prosince 1956

Aká obrovská zmena sa stala u nás po oslobodení a hlavne po februári 1948! Na celom Slovensku nastal predtým nikdy nevídaný stavebný ruch. Začali sa stavať priehrady, priemyselné podniky. vyrastajú nové dediny, rozširujú sa mestá. Rúcajú sa staré nízke, neútulné chatrče a na ich mieste vyrastajú krásne rodinné domčeky s vodovodom, ústredným kúrením a ostatným moderným príslušenstvom. Hovorí sa, že naši ľudia sa neradi lúčia so starým, na čo ich viažu spomienky. No v tomto prípade náš voľnosťou dýchajúci človek s radosťou búra, lebo spomienky mu pripomínajú poníženie ľudskej dôstojnosti, hlad, nezamestnanosť, choré deti, chudobu.

Náš pracujúci ľud má za čo vďačiť našej strane a vláde. Veď pod jej vedením a správnym hospodárením s hodnotami, ktoré vytvára náš ľud, len v Banskobystrickom kraji od r. 1945 do konca minulého mesiaca bolo odovzdaných 11.240 bytových jednotiek, z toho skoro 2000 bytových jednotiek bolo postavených za veľmi výhodných podmienok, ktoré dal náš štát pracujúcim v rámci individuálnej bytovej výstavby. To znamená, že pre robotníkov 11 stredných priemyselných závodov sú zaistené byty. A výhľad do budúcnosti: do roku 1960 sa má odovzdať podľa plánu v Banskobystrickom kraji našim pracujúcim ešte 8384 bytových jednotiek. Vynára sa nám otázka, či v jednom kraji je to potrebné a či sa zvládne tak veľká úloha. V našom kraji vyrástli nové podniky ako Podpolianske strojárne, Biotika v Banskej Bystrici, rastie tu veľká cementáreň, Závod Slovenského národného povstania v Žiari nad Hronom a mnohé iné, ktoré dávajú tisícky pracovných príležitostí. Treba však, aby naši robotníci bývali pri podnikoch a nedochádzali do práce až 40-50 km, ako je to v ZSNP, a tým strácali na cestovanie zo svojho voľna až 5 hodín denne. Ďalej v našich podnikoch pracuje veľmi mnoho mladých ľudí. Či snáď máme dovoliť, aby náš mladý robotník pri zakladaní svojej rodiny so zachmúreným čelom rozmýšľal, kde bude bývať? Prezieravé vedenie našej strany a vláda NF to nikdy nedovolí.

Nedostatok bytov sa však javí aj u starších podnikov. Napríklad žarnovická Preglejka stále trpí nedostatkom bytov. Niekoľko bytov, ktoré má, nestačí ani pre tie najpotrebnejšie sociálne prípady. Robotníci dochádzajú z blízkych dedín. Byty si musia hľadať vo svojich obciach, ktoré majú len individuálnu výstavbu. Tak sa stáva, že ženatý syn žije spolu s rodičmi, starými rodičmi, prípadne súrodencami. Príde k poslancovi a tento má ťažkú situáciu, ako im pomôcť. I keď sú takéto prípady ojedinelé, treba sa pozastaviť, prečo nadriadený orgán zamietol výstavbu bytov, keď vie, že koncom II. päťročnice sa má podnik rozšíriť o ďalšie prevádzky.

To som spomenul len priemysel. Ale aj v ostatných sektoroch sa javí nedostatok. Veľmi ťažko sa nám ubytovávajú lekári, učitelia. Bytová výstavba so zdravotníckymi strediskami a školami nám veľmi zaostala a teraz sa ťažko doháňa. Museli sme vybudovať dopravné závody ČSAD a na byty sme zabudli. Mnohé a mnohé iné potreby sa javia.

Potreba bytov je a počet 8384 nie je premrštený.

Ako zaistiť túto výstavbu, je už otázka zložitejšia, ale nie nesplniteľná. Treba predovšetkým dobre sa pripraviť a na základe skúseností vystríhať sa nedostatkov, ktoré doteraz brzdili našu výstavbu a narobili nám národohospodárske škody. Nesmieme dovoliť, aby sa nám objavila niekde nová Detva. Tu sa napríklad začal stavať podnik a pri ňom samozrejme sídlisko podľa požiadaviek investora asi pre 3000 obyvateľov. Vypracovali sa projekty, začalo sa stavať. Zanedlho prišiel nový investor s novou pracovnou náplňou a tým aj s novými požiadavkami na byty. Tak sa prepracovali projekty. Čo bolo začaté, sa stavalo: na jednej strane vrchu továrne, na druhej strane sídlisko. Cesta mala byť skrátená tunelom. Tu sa však zistilo, že tunel by stál viacej, ako sídlisko. Tak sa bude chodiť do podniku okolo vrchu, čo je však hodne dlhšia cesta. Medzi časom sa vymenili investori a nový mal zasa iné požiadavky. Tak sa znovu pracovalo na projektoch a zistilo sa, že sídlisko bude výhodnejšie na inom mieste. A tak od roku 1952 tam stojí 18 T-12 a až v budúcom roku sa dostavia ďalších 161 bytových jednotiek a potom sa bude asi stavať na druhom sídlisku. Tu jasne vidíme, čo znamená nevyjasnenosť investičného zámeru. Takéto hospodárenie a urýchľovanie bytovej výstavby naši pracujúci neradi vidia.

Úplný opak je s výstavbou bytov v Banskej Bystrici pre podniky a v okolí. Tu je však nedostatkom dlhá dodacia lehota zariadenia blokovej kotolne a tak sa musí dnes vykurovať lokomobilami.

Sú však aj iné nedostatky. Podľa harmonogramu malo byť napr. ZSNP odovzdané 40 bytových jednotiek. ale vo výrobnom príkaze na tento rok ich stavebná výroba ako dokončené nemá a preto nebudú. Ani 20 bytových jednotiek pre Pozemné stavby Banská Bystrica nie je ešte ani začaté pre nevyjasnenosť umiestnenia a nedodanie prefabrikovaných prvkov.

Tu sa nám vynára ďalší problém: materiálová zaistenosť. Nedostatky v našom kraji sa javia hlavne v dodávke betónovej ocele prefabrikovaných prvkov, hlavne stropných panelov, v niektorých prípadoch je nedostatok cementu a tehál. Tak napr. Pozemné stavby pre bytovú výstavbu Pohronských pivovarov tehly mali, ale pre nedostatok vagónov ich údajne nevedeli dopraviť načas. Museli si teda od suseda požičať 500.000 tehál. Plán splnili, ale pri zvýšených nákladoch.

Táto zložka stavia byty aj pre Pohronské strojárne. Stavbu začali minulého roku. Stále mali nedostatok pracovných síl, žiadali brigádnikov. Pretože nestačili, stavba išla pomaly, dovolili Okresnému stavebnému podniku v Novej Bani, aby si odviezol materiál pre vlastné potreby. Zdalo sa nám, že organizácia práce je tu zlá. Požiadali sme Povereníctvo stavebníctva o vysvetlenie. Osobným zásahom z povereníctva bol dosadený nový vedúci a pridelená jedna miešačka. A zaujímavé: prestali ťažkosti s pracovnými silami, rýchle sa začal voziť materiál, lebo ten čo odviezli už im chýbal. A dnes robotníci Pohronských strojární sa pripravujú na vianočné sviatky v nových bytoch.

Bytová otázka sa však nerieši len novostavbami. Správne hospodárenie s bytmi jestvujúcimi nám podstatne uľahčí bytovú situáciu. Máme mnoho budov, ktoré menšou opravou by sa dali upraviť na dobré byty. Naše národné výbory sa však s týmto nerady zaoberajú, a to hlavne v menších mestečkách a na dedinách. Každý volá len po nových bytoch.

Naši občania sa mnohokrát veľmi rozčuľujú nad prideľovaním bytov. Musíme voličom vysvetliť, že prideľovanie bytov sa nerobí len podľa sociálnych pomerov, ale aj podľa verejného záujmu, i keď sa nás to niekedy nemilo dotkne. Musíme si uvedomiť, že pridelenie bytu lekárovi je dôležité hlavne z verejného záujmu a jeho uprednostnením sa vlastne celému okoliu len pomôže.

Musíme vysvetliť našim voličom, že nedostatky zapríčinené niekoľkými desaťročiami sa nedajú odstrániť za niekoľko rokov. Môžeme stavať len toľko, koľko nám dovoľujú prostriedky. Zvýšenie týchto prostriedkov, teda aj bytová otázka je záležitosťou všetkých príslušníkov nášho štátu a nielen záležitosťou vedúcich jednotlivých podnikov, organizácií a národných výborov.

Úloha, ktorú nám ľud dal tým, že chce lepšie bývať, je veľká. Pod vedením našej strany a vlády sme však dosiaľ splnili všetky úlohy, ktoré nám ľud dal. Veríme, že spoločnou prácou splníme aj túto úlohu. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: K slovu sa ďalej prihlásil posl. inž. Čtvrtníček. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. ing. Čtvrtníček: Vážené Národní shromáždění!

Přistupujeme-li dnes k projednání zákona o hospodaření s byty, činíme tak s plnou odpovědností a u vědomí, že v tomto pro nás jednom z nejchoulostivějších problémů našich návštěvních dnů a styku s voliči přistupuje se k zjednání jasná a pořádku.

Ale nejenom to, chci poukázat na tu skutečnost, jak nový zákon nám, budovatelům Ostravska, přímo napomáhá v úsilí o zajištění bytového fondu pro naše horníky, hutníky a pracující chemického průmyslu, jak přispívá k likvidaci nedostatečného zajištění služeb, jak usměrňuje otázku cenové politiky a v neposlední řadě řeší dnes vyvstalý problém - otázku provozu a údržby bytového fondu.

Zajisté je všeobecně známo, jak intensivní je bytová výstavba na Ostravsku a že jsou činěna opatření k nasazení ještě rychlejšího tempa, k výstavbě ještě ekonomičtější a kvalitnější.

Vyžaduje to náš základní ekonomický požadavek republiky - těžba uhlí, produkce oceli a výroba chemických produktů.

Výsledky nasazeného tempa výstavby může každý shlédnout na vlastní oči, přijde-li do ostravského revíru. Sídliště rostou jako z vody. Kde včera se zelenala tráva, dnes se tyčí montovaná stavba. Měsíc co měsíc rostou desítky nových bytů. A jakých bytů! Směle můžeme ukázati i v cizině, jak naši pracující bydlí, jak naše strana a vláda se stará o pracující právě toho nejtěžšího úseku našeho hospodářství, právě toho úseku, který dřívější zřízení tak systematicky zanedbávala. Vždyť stačí se ještě dnes porozhlédnout po revíru ostravských dolů či navštíviti kolonie bývalých ocelářských magnátů a máte srovnání na dlani. A to už třeba říci, že došlo u některých z nejubožejších kolonií k vysídlení, případně k úpravám cest, inženýrských zařízení a pod.

A právě v tomto kontrastu úrovně bydlení, v tom, že naše strana a vláda vynakládá prostředky na krásné bydlení pro naše pracující, že chce, aby pracující těžkého ostravského průmyslu žili radostnějším, krásnějším a lidštějším občanským životem, v tomto kontrastu se projevuje smělé úsilí a vůle našeho lidu překonat dědictví kapitalistické minulosti, zvládnout potíže a nedostatky přítomnosti. upevnit a zajistit žádoucí rozvoj budoucnosti.

Dosáhnouti tohoto cíle, v tom je právě jádro zápasu, který denně podstupují na našich staveništích členové NV, složky investorů, stavbaři, proj. organisace a celá další řada naší veřejnosti.

A s hlediska tohoto zápasu a jeho ovlivnění a usměrnění jeví se správnost a včasnost navrhovaného zákona.

My postavili statisíce bytů a ubytovali desetitisíce pracujících. Postavili jsme desítky objektů občanské vybavenosti, statisíce kilometrů inženýrských zařízení.

Třeba však otevřeně říci, že tempo bytové výstavby se nám nepodařilo sladit s výstavbou silnic, chodníků, terénních a sadových úprav, naopak výstavba těchto zaostává a disproporce nám narůstají. Radost občana nad novým bytem je kalena hromadami bláta, zpožděním objektů a provozu služeb, vybavenosti a obtížemi v dopravě.

V péči a zajištění dostatečného množství objektů pro prodej zboží denní potřeby, pro zajištění péče o děti, pro kulturní a zdravotní potřeby našich občanů zůstáváme stále dlužníky, i když dochází na tomto poli k postupnému zlepšení. A co navíc, i když jsme dokázali uvedená zařízení vybudovat, narazíme na nepředstavitelné potíže v zajištění pracovními silami těchto služeb a zařízení. Ztroskotáváme na problému, kde a jak ubytovat tyto pracovníky.

V roce 1955 tady existovalo vládní usnesení o poskytování 15 % nově postavených bytů pro účely národních výborů k zajištění služeb občanstva; to byl první průlom do tehdejší praxe. Zel v letošním roce tuto pomoc poskytoval jen minimální počet investorů a to ještě v omezeném rozsahu. Nový zákon odstraňuje tento tíživý nedostatek a naši občané budou za to vděční.

Zajisté se dovedeme všichni vžít do radostného pocitu občana, jenž dostal přidělen nový byt, krásný byt a který se v něm zařizuje. Jeho radost není kalena ani takovou skutečností, a to musíme mít na paměti, skutečností, která v jiných státech existuje, jako je výše nájemného. Naše nájemné je skutečně velmi nízké a naši pracující jsou si této výhody velmi dobře vědomi. Jenže jeden stín tu byl. Výstavbu na sídlišti provádí až 34 investoři a výši nájemného stanovovali zcela nezávisle na sobě, díky čemuž jeden a tentýž byt co do kvality měl rozdílný nájem o 30, 50 i více korun. Postupně docházelo navíc k různým úpravám a již tu bylo jedno ze zřídel nespokojenosti, stálých jednání a intervencí. Stejně tak pokud se týče výměr bytu a jich hodnot nebylo postupováno jednotně a nepochybuji o tom, že nápravu zjednanou zákonem přijmou naši občané s povděkem.

Nově postavené domy jsou co do vybavenosti a materiálu budovy, o nichž se mohlo pracujícím za dřívější republiky jenom snít.

Máme desítky příkladů, kdy noví obyvatelé domů pečlivě se starají o jejich objekty a o pozemky k nim náležející. Žel třeba konstatovat, že máme i takové obyvatele, kteří ve svém poměru k národnímu majetku se řídí zásadou "z cizího krev neteče", a potom bych vám nepřál vidět takový dům po jednoletém osídlení. Nové objekty nemající řádnou údržbu a péči rychle chátrají. Systém domovnický není a o nové objekty se prakticky nikdo nestará.

Ustanovení nového zákona uvedené v život může podstatně zlepšit stávající skutečnost. Zmíněná opatření stanou se účinnou zbraní v rukou národních výborů, poslanců a všeho pracujícího lidu v boji za odstranění nedostatků na poli bytové péče a pronikavého zlepšení stávající skutečnosti. A tento boj chceme my podstoupit, úkoly a cíle stanovené nám státním plánem chceme splnit. Naše strana a vláda nám dává prostředky a zákonná opatření, která náš boj účinně urychlí a podpoří. Bude záležet jen na nás samých, abychom zrealisovali další kus naší socialistické skutečnosti k ještě větší proslulosti a kráse naší vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším prihláseným rečníkom je posl. Zásmucký, prosím, aby sa ujal slova.

Posl. Zásmucký: Vážené Národní shromáždění!

Hlavním smyslem usnesení celostátní konference Komunistické strany Československa z letošního června bylo provádění politiky neustálého zvyšování životní úrovně našeho lidu. Jedním z důležitých úseků zvyšování životní úrovně je péče o bytovou kulturu našeho lidu. Proto se také touto otázkou zabývala konference KSČ a později pak vláda NF a přijala k ní dne 24. července 1956 usnesení. Konkrétním výsledkem je předložený návrh zákona o hospodaření s byty, který dnes Národní shromáždění projednává.

V socialistickém státě je péče o bytovou kulturu podstatnou složkou hospodářské politiky. Proto stát usiluje o neustálé zvyšování bytové kultury, o rozšiřování bytového fondu a o spravedlivé rozdělování a přidělování bytů. Kapitalistické státy naopak celým svým zřízením a politikou podporují i v bytovém hospodářství vykořisťování pracujících. Stačí vzpomenout na doby naší předmnichovské republiky, kdy se tíživá situace pracujících jasně projevila v hornických oblastech na Ústecku. Zatím co majitelé dolů a továren obývali přepychové vily, dělníci a horníci se tísnili se svými početnými rodinami v jedné, nejvýše dvou místnostech bez jakéhokoliv příslušenství, a to na periferiích města. Zvláště je to patrné ve staré části města Mostu, kde kolem 60 % bytů má pouze jednu obytnou místnost, velmi poskrovnu jsou dvě místnosti. Podobná situace byla i v městě Ústí n. L., kde většina dělníků z ústeckých továren bydlela na předměstích ve špatných a zdravotně závadných bytech. Situace pracujících byla ještě zhoršována nejrůznějšími opatřeními, kterými kapitalisté a buržoasní stát chránili bytový majetek proti nájemníkům. Zvláště těžce a tíživě nesli pracující vysoké nájemné, které dosahovalo až jednu pětinu měsíční mzdy. Podobná situace je však ještě dnes ve většině kapitalistických států, kde jsou pracující nuceni platit za nájemné jednu čtvrtinu až jednu třetinu nákladů z mezd a platů.

Průměrné náklady na nájemné u nás činí 2,5 % nákladů na životní potřeby obyvatel. Tím zaujímáme jedno z předních míst co do nízkého nájemného na světě. Samozřejmě, že tak rostou požadavky pracujících na stále lepší bydlení, což způsobuje potíže v bytovém hospodaření.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP