Hlboké štruktúrne zmeny, ktoré sa doteraz odohrali v našom spoločenskom dianí, zasiahli celkom zákonite i sektor zdravotnícky. Socialistické zdravotníctvo má svoje veľké poslanie v účinnej spolutvorbe zdravej a šťastnej spoločnosti. Často sa stretávame s výčitkou triedneho charakteru nášho zdravotníctva. Aká to irónia. Áno, naše zdravotníctvo má triedny charakter, ale aký to rozdiel proti triednemu charakteru kapitalistického zdravotníctva. Poskytujeme najlepšiu starostlivosť tým, ktorí sa najväčším podielom pričiňujú pri budovaní nášho zriadenia, našej novej spoločnosti, a ktorí to najviac potrebujú. Nemôžem lepšie dokumentovať správnosť cesty našej doterajšej zdravotníckej politiky ako výsledkami, ktoré sme dosiahli na všetkých úsekoch nášho zdravotníctva. O tom najpresvedčivejšie hovoria tisícky a tisícky našich detí, ktoré sme zachránili pre život. Tisícky životu zachránených matiek, ktoré nám na svet privádzajú ďalšie potomstvo. O tom hovoria a to dosvedčujú u nás všetci ľudia dobrej vôle. Za krátky čas dvanástich rokov znížili sme úmrtnosť novorodencov trojnásobne, úmrtnosť dojčiat štvornásobne, úmrtnosť matiek pri porde päťnásobne, úmrtnosť na infekčné choroby viac ako trojnásobne, z toho na záškrt viac ako sedemnásobne, na šarlach dvadsaťšesťnásobne, na dávivý kašeľ jedenaštyridsaťnásobne. Celkovú úmrtnosť sme znížili proti roku 1937 viac ako o 30 percent, prírastok obyvateľstva sme zvýšili trojnásobne. S pocitmi pýchy a hrdosti si uvedomujeme, že za všetkými týmito číslami a percentmi stoja dnes živí, šťastní ľudia, ktorí sa radujú zo života a budujú alebo budú budovať ešte krajší zajtrajšok. Smutná skutočnosť, ktorej sme boli svedkami a ktorej obeťou sa stali tisícky našich detí, otcov a matiek, je už za nami. Niekedy zdá sa nám už skoro neuveriteľná, nikdy však nesmie byť zabudnutá.

Čas, po ktorý sme v boji o krajší život pracujúceho človeka dosiahli týchto veľkých úspechov, je veľmi krátky a môžeme ho rozdeliť na niekoľko etáp. Tieto sú oddelené od seba vždy novými a novými zákonmi, opatreniami, ktoré však vždy znamenali lepšiu cestu na poli zdravotnej ochrany našich pracujúcich. Jedna z najúspešnejších etáp vo vývoji nášho zdravotníctva začína vydaním zákona č. 103 z roku 1951 o jednotnej preventívnej a liečebnej starostlivosti. Tento zákon a všetky právne normy, ktoré doteraz k nemu boli vydané, mali za cieľ zmeniť k lepšiemu náplň a charakter práce na úseku zdravotnej starostlivosti o človeka. Toto sleduje i nový vládny návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 103 z roku 1951 Zb. a ktorý má byť na dnešnom pléne Národného zhromaždenia schválený.

Keď chceme zdôvodňovať novelizáciu zákona č. 103 z roku 1951, musíme vychádzať z nových zákonov o nemocenskom poistení a sociálnom zabezpečení obyvateľstva, ktorými boli vytvorené právne podklady pre zlúčenie zdravotníckych zariadení, uplatnených v rámci nemocenského poistenia, so zdravotníckymi zariadeniami štátnej zdravotnej správy. V záujme zjednotenia preventívnej a liečebnej starostlivosti boli dňom 1. I. 1957 všetky zariadenia, v ktorých sa poskytovala zvláštna liečebná starostlivosť a ktoré patrili do pôsobnosti odborových organizácií, prevedené do pôsobnosti štátnej zdravotnej správy. V zákone č. 103/1951 Zb. v časti II, § 13, ods. 1 sa hovorí, že zvláštnu liečebnú starostlivosť podľa predpisov o národnom poistení plánuje, organizuje, vedie a kontroluje jednotná odborová organizácia a poskytujú ju orgány, vykonávajúce národné poistenie nemocenské. Tieto ustanovenia boli zrušené zákonom o nemocenskom poistení zamestnancov. Zvláštna liečebná starostlivosť bola týmto zjednotená s kúpeľnou starostlivosťou, ktorú poskytuje štátna zdravotná správa, do nového pojmu kúpeľnej starostlivosti, ktorá sa stáva súčasťou preventívnej a liečebnej starostlivosti. Jej plánovanie, organizovanie, kontrolu a riadenie robí Ministerstvo zdravotníctva. Výnimka je iba v tom, že o jej poskytovaní na podklade lekárskych návrhov okrem určitých, presne vymedzených druhov chorôb a liečenia detí do 15 rokov rozhodujú orgány v závodoch.

Doterajšie skúsenosti v organizácii zjednoteného zdravotníctva, ale hlavne doteraz dosiahnuté výsledky potvrdzujú nielen správnosť základnej štruktúry organizácie nášho zdravotníctva, ale i správnosť a odôvodnenosť všetkých opatrení, ktoré doteraz pre zlepšenie zdravotnej starostlivosti boli urobené.

V doplnku zákona č. 103/1951 Zb. v § 5 sú presne vymedzené okolnosti, za ktorých štát poskytuje preventívnu a liečebnú starostlivosť bezplatne a za ktorých ju poskytuje za úhradu. V tomto bola doteraz tiež určitá nejasnosť a robili sa chyby, hlavne v dôsledku toho, že doteraz postupne robené úpravy neboli prehľadné. Bezplatná starostlivosť sa poskytuje všetkým zamestnancom, členom výrobných družstiev, dôchodcom a ich rodinným príslušníkom. V plnom rozsahu podľa vyhlášky č. 206/53 zostáva naďalej bezplatná preventívna a liečebná starostlivosť všetkým deťom do jedného roku. Všetkým ostatným deťom do 15 rokov sa poskytuje bezplatná preventívna starostlivosť, ktorá zahrňuje i klinické vyšetrenia, včítane diagnostických úkonov, vitamínovej akcie, preventívneho očkovania, liečebného telocviku i starostlivosti o chrup. Školopovinným deťom sa poskytuje bežná ambulantná liečba. Keď k tomu pripočítame bezplatnú preventívnu a liečebnú starostlivosť ambulantnú a ústavnú, platnú pre všetkých našich občanov pri tbc., a ústavné liečenie pri ostatných infekčních chorobách, môžeme prakticky hovoriť už dnes o bezplatnej starostlivosti o deti do 15 rokov. Podobne je poskytovaná bezplatná starostlivosť všetkým ženám pri pôrode. Nový zákon rozširuje poskytované služby i u členov JRD III. a IV. typu. Vyhláškou č. 66/51 bolo umožnené členom JRD na základe zmlúv o poistení za veľmi nízke poplatky dostávať preventívnu a liečebnú starostlivosť mimo liekov. Nové zákonné opatrenie uplatňuje u členov JRD III. a IV. typu na základe nových zmlúv v rámci preventívnej a liečebnej starostlivosti, včítane kúpeľnej liečby, i nárok na lieky. Členom JRD, ktorí neuzavreli zmluvu o poistení, ďalej samostatne hospodáriacim roľníkom a každému, kto vykonáva iba príležitostné zamestnanie a utrpí pracovný úraz, poskytuje štátna zdravotná správa bezplatnú preventívnu a liečebnú starostlivosť. Ďalej poskytuje štátna zdravotná správa bezplatnú preventívnu a liečebnú starostlivosť včítane liekov, ambulantnej a ústavnej liečby všetkým našim občanom, ktorí trpia na tuberkulózu a pohlavné choroby. Okrem toho ešte poskytuje ochranné očkovanie, ústavné liečenie, karanténu pri prenosných chorobách.

Vo všetkých ostatných prípadoch, ktorých ostáva veľmi málo, je poskytovaná preventívna a liečebná starostlivosť za úhradu. Ale i v týchto prípadoch tam, kde by náklady na liečenie mohli ohroziť výživu nemocného alebo jeho rodiny, poskytuje sa liečenie na ťarchu štátu.

Toto sú príklady socialistickej starostlivosti o človeka; toto je naša chvála, ale zároveň aj naša zbraň proti každej zlomyseľnosti a neprajnosti. Nech sa prestanú chváliť naši nepriatelia takými či onakými zbraňami, ktorými sa vyhrážajú rozsievať smrť a ľudské utrpenie, ale nech sa pochvália podobnými príkladmi starostlivosti o pracujúceho človeka, a potom i náš ľud im uverí, že to myslia dobre. Šťastnou môžeme nazvať generáciu, ktorej pripadla u nás úloha budovať takéto zdravotníctvo.

Druhá časť novelizovaného zákona sa zaoberá kúpeľnou starostlivosťou.

Pri súbornom vypočítavaní rozsahu služieb a okruhu osôb, ktorým sa poskytuje bezplatná preventívna a liečebná starostlivosť, nejde v zásade o jej rozšírenie proti stavu platnému do 31. XII. 1956, hlavne keď máme na zreteli nové zákony o nemocenskom poistení a sociálnom zabezpečení. Ide teda v zásade o zhrnutie všetkých doteraz platných predpisov. V dôsledku toho novelizácia zákona nebude mať za následok ani väčšie finančné nároky na štátnu zdravotnú správu. Nesporne bude však znamenať ďalší krok dopredu na úseku preventívnej a liečebnej starostlivosti v boji o zdravie pracujúceho človeka.

V mene zdravotníckeho výboru navrhujem, aby vládny návrh zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 103/51 Zb. o jednotnej preventívnej a liečebnej starostlivosti, plénum Národného zhromaždenia schválilo bez zmeny. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Hlásí sa někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme k hlasování.

Dám hlasovat, nebude-li Národní shromáždění nic namítat, o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Má někdo nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Nemá.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění předložené zprávy výboru zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 103/1951.Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči. (Potlesk.)

Tím je vyřízen šestý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání sedmého bodu denního pořadu, kterým je.

7. Zpráva výboru zdravotního k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči (tisk 116).

Zpravodajem je posl. dr Fučík, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Fučík: Poslanci Národního shromáždění!

Přistupujeme dnes k projednání vládního návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči. § 29 Ústavy 9. května zaručuje každému právo na ochranu zdraví. Toto právo zabezpečuje náš stát především prostřednictvím zmíněného zákona o hygienické a protiepidemické péči. Hlavním účelem hygienické a protiepidemické péče je starat se o to, aby prostředí, v němž člověk žije a pracuje, i ostatní podmínky jeho života byly po zdravotní stránce co nejpříznivější. Tím je určena i šíře činnosti hygieniků, která bojem proti vzniku a šíření nemocí napomáhá zdravému vývoji lidu, rozvoji jeho tvořivých sil, zvyšování produktivity práce a tudíž i splnění velikých úkolů našeho národohospodářského plánu, což vše přispívá k rychlejšímu dosažení blahobytu našeho lidu.

Zákon č. 4/1952 Sb. spolu se zákonem č. 103/1951 Sb. je nejenom mezníkem ve vývoji našeho socialistického zdravotnictví, ale bezpochyby jedním z jeho nejmohutnějších nástrojů, ba možno říci nosným pilířem soustavy jeho právních předpisů. Tento zákon zasáhl pronikavým způsobem do veškerého našeho života.

Je pochopitelné, že se budování této veliké služby neobešlo bez počátečních obtíží, které spočívaly v nedostatečném počtu odborných sil, nevalném věcném vybavení a nedostatku zkušeností u pracovníků. Dnes se můžeme přesvědčit o rostoucí činnosti naší hygienické a protiepidemické služby, která má převážnou měrou zaměření rázu preventivního, a to jak po stránce kvantitativní, tak po stránce kvalitativní. Vždyť sleduji-li na příklad v číslech činnost hygienicko-epidemiologické stanice na svém volebním obvodu v Praze 2, je patrno, jak rok od roku vzrůstá, jestliže provedla v roce 1953 8.136 šetření, v roce 1954 7.873 šetření, v roce 1955 17.998 šetření a za tři čtvrti roku 1956 již 18.976 šetření.

Úkoly hygienické a protiepidemické služby jsou rozsáhlé a mnohotvárné. Uvedu jen některé z těch, které stanoví zákon. Tak na příklad provádějí opatření k ochraně vzduchu, vody a půdy před znečištěním látkami škodlivými lidskému zdraví; dozírají na zachování hygienických předpisů při stanovení stavebních obvodů a při plánování, projektování a provádění výstavby a všech úprav sídlišť a obcí, novostaveb atd.; dozírají na to, zda se všem dostává zdravotně nezávadných poživatin a předmětů běžného užívání; plánují a provádějí opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí, nemocí z povolání a nemocí, jejichž vznik nebo šíření jsou důsledkem porušování hygienických předpisů a požadavků.

Nelze říci, že by se hygienik při své práci, a naše hygienická a protiepidemická služba vůbec, setkávali s porozuměním, pochopením a pomocí. Vždyť zmíní-li se na příklad o čistotě ovzduší, vzbudí i na tvářích vzdělaných občanů útrpný nebo aspoň podezíravý úsměv. A podívejme se, jak to vypadá na příklad s čistotou ovzduší našeho hlavního města. Pracovníci hyg. epid. stanice ÚNV provádějí od roku 1954 proměřování znečištěnin a škodlivin v pražském ovzduší. Z rozboru měření vyplývá, že množství prachu, které v Praze spadne, je nadměrné, neboť roční průměr 310,5 tuny na 1 km², třikrát převyšuje přípustnou maximální hodnotu pro sídliště, nehledě k tomu, že v některých oblastech Prahy je tato hodnota překročena až 10krát. Tyto vysoké hodnoty prašného stavu jsou dány především průmyslem, dopravou a v zimním období i topením v obytných domech.

Obsah jemného prachu a dýmu v dýchací zoně je též nepřípustně vysoký, stejně tak jako obsah sazí, kysličníku siřičitého a jiných. A řeknu-li, že toto vše je v příčinné souvislosti s nemocemi dýchacích cest u osob zvlášť disponovaných, že je tu souvislost se stále vzrůstající rakovinou plic, mizí úsměv. Je to závažná otázka, kterou nutno konečně vyřešit. Obdobně je tomu se znečišťováním vodních toků. Závody vypouštějí nejen do vzduchu, ale i do řek veliké množství různých průmyslových odpadů, které způsobují často okolnímu obyvatelstvu nesnesitelný život, ničí vodní toky a silně poškozují rybářství a zemědělství. Škodí to nejen lidskému zdraví, ale vzniká tím často vážná hospodářská škoda, protože jde mnohdy o velké množství produktů důležitých pro národní hospodářství. Připomenul bych zde slova ministryně zdravotnictví SSSR Kovriginové na XX. sjezdu KSSS: "Vedoucí pracovníci mnohých průmyslových ministerstev a vedoucí závodů se stavějí s ohromující nevážností k nařízení vlády o ochraně ovzduší, půdy a vodních toků. Zdá se mi řekla dále že za tyto nepřístojnosti jsou odpovědny stranické sovětské orgány oblastí a krajů, protože nevolají k odpovědnosti za narušování sovětských zákonů." Není tomu u nás právě tak? Je jedním z hlavních a často trpkých úkolů hyg. a protiepidemické služby nutit odpovědné vedoucí pracovníky všech možných odvětví našeho života, aby měli při plnění všech úkolů na mysli správné hygienické zabezpečení pracovního a životního prostředí. Mnozí odpovědní hospodářští pracovníci totiž zapomínají na slova našeho zemřelého presidenta Klementa Gottwalda, že v čele všeho našeho snažení stojí člověk, zapomínají, že plán plní lidé; žijí v omylu, že oni odpovídají jen za splnění plánovaných úkolů a zapomínají, že bez lidí se úkoly plnit nedají.

Co bylo řečeno o znečišťování okolí závodů, týká se i čistoty na závodě samém, netýká se jen vedoucích pracovníků, ale týká se pracovníků všech, všech nás. Čistota na závodě je základní podmínkou normální práce moderního podniku. Špinavé a zanedbané dílny, šachty, doly a železnice jsou znakem nekulturnosti, zaostalosti a barbarského poměru k technice. Mají vliv na poškozování strojů, nehody, větší procento zmetků a špatnou jakost výrobků. Špína je také stálým průvodcem lajdáctví, neukázněnosti a narušování pořádku ve výrobě. Je přímo povinností každého pracovníka, aby udržoval v čistotě své pracoviště a aby to pokládal za trvalou součást výrobního procesu. Úkolem stranických organisací je pak boj za splnění tohoto požadavku, který je výrazem komunistického poměru k práci. Tato slova řekl kdysi s. Malenkov. Platí i pro nás. Proto i kultura naší socialistické výroby a čistota a pořádek mají sloužit k vytvoření nejlepších pracovních podmínek pro dělníky.