Hygienik má podle zákona nejen právo, ale povinnost činit opatření, která mohou mít dosti značné ekonomické důsledky. Uvedl bych jen příklad, kdy se z jedné cukrárny ve Valašském Meziříčí rozšířil loňského roku břišní tyf. Onemocnělo na 300 lidí a nebýt včasného zákroku hygienika, mohlo jít o tisíce lidí. Samozřejmě, že uzavření cukrárny a odstranění závad vyžádá si finanční ztráty a náklady. V tomto případě je situace jasná. Ale jsou jiné, kdy musí hygienik zvažovat ekonomickou únosnost svého opatření, i když je jeho rozhodnutí správné. To se týká zejména předpisů o výstavbě, kdy je nutno zvlášť pečlivě dbát, aby požadavky hygienické a hospodářské byly v rovnováze. V referátě o návrhu směrnic Ústředního výboru KSČ pro sestavení II. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství ČSR na léta 1956-1960 na celostátní konferenci KSČ řekl soudruh předseda vlády Viliam Široký, že přibližně dvě třetiny bytů, které stavíme, mají ústřední topení. Dále pokračoval: "A myslím, že by nebylo rozumné ani správné, ustupovat od tohoto standartu, naopak, bude správné jej udržovat a ještě zvýšit. Vždyť výstavba bytů není záležitostí krátkodobou, stavíme na desítky let a tím napřed určujeme, v jakých bytech budou lidé bydlet za 40, 50 i více let, v jakých bytech budou bydlet v komunistické společnosti!" Tu připadá hygienikovi závažný úkol dbát o to, aby se stavělo s výhledem do budoucna, vždyť nebude-li plnit své povinnosti, nebo nebude-li své správné požadavky dost důrazně prosazovat, může se stát, že příští generace, a to zejména na venkově, se bude na nás dívat se stejnou trpkostí jako my se díváme na dědictví kapitalistické společnosti v podobě jí zanechaných obytných domů, průmyslových objektů a pod. Zatím co v Sovětském svazu stavitelé vypracovali na příkaz vlády řadu návrhů typových projektů rodinných bytů, o nichž předem diskutovali a na nichž spolupracovali s hygieniky, u nás se sotva začíná vžívat vědomí nutné spolupráce lékařů-hygieniků při projektování sídlišť, staveb. Na území našeho hlavního města byly závady v projektech zjištěny u 50-60 % všech akcí. Včasným projednáním při projektu lze zabránit zbytečným škodám, ke kterým dojde, když se projekt bez vědomí hygienika začne uskutečňovat.

Jde nejen o výstavbu bytových jednotek, ale i továren, zásobování vodou a jiné. Hygienik musí dbát nejen na kvalitu vody, ale i na její dostatek. Vždyť spotřeba vody neustále stoupá a hygienik musí vědět, kolik bude činit v nově stavěném sídlišti. To znamená, že se musí zabývat na př. i rozměry kladeného vodovodního potrubí. I když se hygienik při provádění svých opatření opírá o zákon, má být v prvé řadě rádcem, pomocníkem, spolupracovníkem. Jedině v hrubých nedostatcích může nařizovat. Z těchto někdy nepříjemných opatření hygienika pramení někdy odpor k jeho zákrokům. Je pravda, že hygienik může učinit nesprávné rozhodnutí, že se mohou vyskytnout nedostatky. Ale ty nelze zevšeobecňovat, nelze z nich vyvozovat tendenci, pravomoc a požadavky hygieniků oklestit nebo hygienickou službu podceňovat.

Dovolte mi, abych svoje tvrzení o kvalitativním růstu hyg. epid. služby podepřel několika čísly ukazujícími výsledky její práce. Jsem přesvědčen, že tato moje čísla získají vaši plnou sympatii a zájem, neboť nejde o suché, mrtvé litery, nýbrž o čísla živá; vždy za každým číslem je zapotřebí vidět zachované nejvyšší hodnoty lidské životy. Ukažme si to na příklad na úmrtnosti na přenosné nemoci: Úmrtnost na tyto nemoci na 100 tisíc obyvatel činila u nás v roce 1937 180, v roce 1947, tedy za 10 let, 135,1, v roce 1954 65 a roku 1955 56,3. Klesla tedy od roku 1937 o více než dvě třetiny. Ještě lépe to uvidíme na příkladu záškrtu, choroby, která ještě během druhé světové války v pravém slova smyslu kosila děti, ale ohrožovala i dospělé. Jestliže v posledních válečných letech onemocnělo z každých 100 tisíc obyvatel 400 záškrtem, pak je to nyní sotva 20. Nemocnost záškrtem je nyní nejnižší, jaká kdy vůbec byla. Záškrt se stal nemocí, která přestala být problémem. Později ještě ukáži, proč tomu tak je. Obdobně bych mohl ukázat, jak přestala být závažnou nemocí spála. Na tu se však podívejme s jiného hlediska! Věcné náklady na léčení spály činily u nás dříve 54 miliony korun ročně. Zavedením nového režimu v léčení spály, s použitím penicilinu, klesly nyní tyto náklady na jednu šestinu až sedminu a to nepočítám co to znamená v ušetření nemocničních lůžek, zkrátila-li se ošetřovací doba na jednu šestinu.

Ještě však není situace u všech infekčních chorob tak příznivá. Nejvíce znepokojuje naše epidemiology černý kašel. Tato choroba postihuje děti ve věku velmi nepříznivém, a to v prvním roce, kdy jí onemocní 2.500 dětí ze 100 tisíc. Zvládnutí této choroby je úkol obtížný, neboť jsou potíže jak s výrobou, tak s dovozem očkovací látky. Velmi dobré výsledky bych mohl uvádět u dalších infekčních chorob, jako na příklad epidemické žloutenky, břišního tyfu a jiných, na příkladu dětské obrny bych mohl ukázat, jak musí epidemiolog předvídat blížící se nebezpečí a včasným očkováním zabránit těžkým následkům.

Nemohu zde zacházet na to, jakými prostředky hygienicko-epidemiologická služba dobrých výsledků dosahuje. Jsou to prostředky, které označujeme jako sumárně preventivní. Z nich uveďme jen očkování. Tak na př. pronikavé snížení nemocnosti a úmrtnosti záškrtem je výsledkem důkladného proočkování dětí proti záškrtu. Jsou to výsledky cílevědomé, usilovné práce.

Pokusil jsem se nechat nahlédnout do nepatrného úseku práce hygieniků a epidemiologů. I když je celá řada faktorů, které se účastní na snížení nemocnosti a úmrtnosti infekčními chorobami, na př. zvýšená životní úroveň i léčebná péče, která je důsledkem našeho socialistického zřízení, přece jen podíl hygienicko-epidemiologické péče na těchto úspěších je největší.

Předložený návrh zákona přináší některé změny a doplňky proti původnímu znění. Tyto pramení jednak z potřeby decentralisace pravomoci, která je zcela v intencích usnesení celostátní konference KSČ. Pro tuto decentralisaci byly vybudováním a konsolidací orgánů a zařízení hygienické a protiepidemické služby vytvořeny všechny potřebné předpoklady. Nově upravené postavení hlavního hygienika Slovenska vychází ze zvýšení pravomoci slovenských národních orgánů. O odst. 2 k § 6 je nutno říci, že si tento doplněk vyžádala nutnost soustředit počtem nedostatečné kádry veterinárních pracovníků k plnění nesmírně narůstajících úkolů v resortu ministerstva zemědělství a lesního hospodářství. V perspektivě je třeba, aby v souladu se stavem vědeckých poznatků a v zájmu jednotné zdravotnické péče byla hygienická a protiepidemická služba ministerstva zdravotnictví posílena potřebným počtem odborně vyškolených veterinárních pracovníků, aby zajistila bezvadný chod této služby i tam, kde nyní ji bylo třeba přenést na orgány veterinární zdravotní služby ministerstva zemědělství a lesního hospodářství.

Novela zákona tedy dává veterinární zdravotní službě práva a povinnosti orgánů hygienické a protiepidemické služby, pokud vykonávají běžný hygienický dohled na zpracování, skladování, úchovu a přípravu poživatin živočišného původu. Této situace je v nynější době třeba využít k prohloubení spolupráce hygienické a protiepidemické služby s veterinární zdravotní službou.

Dále se v návrhu zákona skutečnému stavu přizpůsobuje postavení hygieniků ministerstva dopravy pro provádění hygienické a protiepidemické péče na železnicích.

Jsem povinen vyslovit uspokojení nad tím, že se Národní shromáždění zabývá doplněním a změnou zákonů, které jsou pilíři našeho zdravotnictví. Zákon č. 4/1952 Sb. přinesl, jak jsem se pokusil ukázat, nesmírně mnoho dobrého a přispěje ještě ke zvýšení životní úrovně našeho lidu.

Zdravotní výbor projednal na dvou schůzích, a to 12. a 21. m. m., vládní návrh zákona, doplnil § 9 odst. 1 o ustanovení, týkající se ustanovování a odvolávání krajských a okresních hygieniků, a zmocnil mne, abych s tímto doplňkem doporučil vládní návrh zákona Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Děkuji s. zpravodajovi.

Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme k hlasování.

Dám hlasovat, nebude-li Národní shromáždění nic namítat, o celém vládním návrhu zákona najednou podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nejsou. Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 4 Sbírky z roku 1952, o hygienické a protiepidemické péči, ve znění předložené zprávy výboru zdravotního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči.

Tím je vyřízen sedmý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání osmého bodu denního pořadu, kterým je

8. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsaná v Praze dne 11. září 1956 (tisk 114).

Zpravodajem je posl. dr. Polanský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Polanský: Slavné Národní shromáždění!

U příležitosti státní návštěvy z Německé demokratické republiky v Československu byla v Praze podepsána 11. září 1956 ministrem zahraničních věcí Československé republiky Václavem Davidem a náměstkem předsedy vlády a ministrem zahraničních věcí Německé demokratické republiky Dr Lotharem Bolzem dlouhodobá dohoda o vzájemných dodávkách zboží, důležité dohody v oblasti kultury, vědy a sportu, dohody o spolupráci na poli sociální politiky a smlouvy o právních stycích. Tato významná událost svědčí o stále se prohlubující spolupráci mezi ČSR a NDR. Obě země mají společný cíl: výstavbu socialismu a společný boj proti podněcovatelům nových válek.

Tyto společné úkoly vedou nutně a s historickou zákonitostí k tomu, že se rok od roku rozšiřuje mezi oběma státy nejen hospodářská spolupráce, ale v důsledku nových ekonomických a politických poměrů nemůže tento vývoj zůstat bez důsledků ani v oblasti právních styků.

Neustálé všestranné posilování přátelských vztahů mezi ČSR a NDR vytváří též nutnost uzavření smlouvy o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech. Také tato smlouva jako všechny dosavadní smlouvy a dohody, jež jsme uzavřeli s NDR, spočívá pevně na zásadách vzájemné úcty, nezávislosti a svrchovanosti, bratrské pomoci a plného porozumění pro zájmy a potřeby druhé strany.

Právní styky mezi Československou republikou a jejím sousedem, Německou demokratickou republikou, se začaly po druhé světové válce rozvíjet na nové socialistické základně, zejména v otázkách rodinného práva, v otázkách výživného, repatriace dětí. V oblasti trestně právní bylo vydávání zločinců a přebírání trestního stíhání prováděno na základě faktické reciprocity.

Stále se prohlubující přátelský styk mezi oběma zeměmi vyžadoval, aby tento faktický stav byl upraven smluvně. Tak se také stalo. Jednání mezi československou a německou delegací bylo uskutečněno v srpnu minulého roku v Berlíně a dne 20. srpna byl potom text smlouvy parafován. V září pak byla smlouva v Praze podepsána a nyní je předkládána k ratifikaci. Účinnosti nabude smlouva měsíc po výměně ratifikačních listin a zůstane v platnosti 5 let ode dne účinnosti. Neoznámí-li jedna ze smluvních stran aspoň 6 měsíců po skončení této doby svůj úmysl smlouvu vypovědět, zůstane v platnosti vždy dalších 5 let. Jde tedy jasně o smlouvu předpokládající dlouhé trvání.

Podle této smlouvy požívají příslušníci obou států na území druhé strany stejné právní ochrany a mají stejný přístup k justičním orgánům jako příslušníci vlastní. Stejnou měrou mohou se dožadovat ochrany svých osobních práv a majetku a úpravy občansko-právních a rodinných poměrů. Přitom mají příslušníci druhé strany stejné procesní postavení jako příslušníci vlastní, což je vyjádřeno především v tom, že jsou osvobozeni stejnou měrou a za stejných podmínek od soudních záloh a poplatků a v tom, že jim nelze uložit jistotu za náklady soudního řízení, což je jinak pro cizince obvyklé. Rovné právní postavení je zakotveno i v oblasti dědického práva ať jde o způsobilost zřízení závěti, ať o dědění ze zákona.

Zásada rovného postavení příslušníků obou stran a stejné právní ochrany je výrazem přátelských svazků obou národů.

Důležitá jsou i další ustanovení týkající se úpravy vztahů v oblasti rodinného práva. Smlouva umožňuje urychlení a zjednodušení řízení o právních vztazích mezi manžely, především tím, že odstraňuje t. zv. uznávací řízení, které jinak vnitrostátní zákony obou států ukládají v případech, kdy rozhodoval v těchto věcech cizí soud. Přísně je dbáno na zajištění právní ochrany nezletilých, zvláště pokud jde o zajištění nároku na výživu, přičemž smlouva vychází ze zásady společné oběma právním řádům, že na prvém místě je nutno chránit zájmy dítěte.

Přímý styk se umožňuje občanům obou zemí také tím, že mohou přímo zasílat příslušným matričním úřadům žádosti o vystavení a zaslání výpisů z matrik. Příslušníci obou států požívají tedy v civilním řízení v každém směru ve spřáteleném státě stejné právní ochrany jako ve svém vlastním státě.

V trestních věcech zajišťuje smlouva oboustranně vzájemné vydávání osob, které spáchaly na území druhé strany trestné činy, k trestnímu stíhání. Přitom se vychází ze zásady, že vlastní příslušníci se druhé straně nevydávají. Na místě toho je však druhá strana zavázána převzít trestní stíhání svého příslušníka, který se dopustil trestné činnosti na území druhé strany, která o to požádala. Smlouva tedy zaručuje v trestní části občanům obou států ochranu před trestnou činností a spravedlivé potrestání pachatelů. Vzájemná pomoc justičních orgánů ve věcech trestních mezi lidově demokratickými státy je důležitým prostředkem těchto států v boji za mír a proti všem pokusům imperialistických agentů narušovat klidnou a plynulou výstavbu socialismu.

Přátelská spolupráce mezi oběma státy je vyjádřena v zásadě přímé právní pomoci a v zásadě podrobného vzájemného informování o všech právních otázkách, které přicházejí v úvahu. To se bude uskutečňovat tím způsobem, že si ministři spravedlnosti a generální prokurátoři obou států vzájemně na přímou žádost poskytnou informace o právu, které platí nebo platilo v jejich státě.

Zásada respektování svrchovanosti druhé smluvní strany se projevuje tím, že se v právním styku zásadně používá vnitrostátního práva každé smluvní strany. Rovněž při četných kolisních normách, jež smlouva obsahuje, je při úpravě osobního statutu pamatováno na to, aby bylo použito právního řádu státu, jehož je dotčený občan příslušníkem.

Svrchovanost druhého státu je konečně široce zaručena také tím, že vedle právní pomoci vyhrazuje se též diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu druhé strany oprávnění činit právní opatření v zájmu svých příslušníků.

Československo uzavřelo již obdobné smlouvy po druhé světové válce s Polskou lidovou republikou, s Maďarskou lidovou republikou a s Bulharskou lidovou republikou. Všechny tyto smlouvy prohlubují styky našeho státu se smluvními stranami a jejich provádění v praxi justičních orgánů se plně osvědčuje k prospěchu a užitku obou stran. Kromě toho, a na to by nebylo dobře zapomínat, jsou tyto smlouvy velmi významným pramenem československého mezinárodního práva v oblasti nových socialistických právních vztahů.