K nim tedy nyní přistupuje navržená smlouva s Německou demokratickou republikou, která bude velkou podporou pro upevňování socialistické zákonnosti v obou spřátelených zemích. Přímý styk justičních orgánů prohloubí výrazně porozumění pro právní život druhého národa a znalost jeho zákonů a upevní tak významnou měrou přátelské vztahy mezi Německou demokratickou republikou a Československou republikou, posílí politiku mírové výstavby obou spřátelených zemí a bude znamenat i upevnění světového míru také v oblasti právní mezinárodní spolupráce.

Zahraniční výbor projednal ve své schůzi dne 6. února t. r. vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsaná v Praze dne 11. září 1956, a navrhuje, aby se plenum Národního shromáždění usneslo takto:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsanou v Praze dne 11. září 1956." (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Do rozpravy se přihlásili poslanci Šmehlíková a Borůvka.

Dávám slovo posl. Šmehlíkové.

Posl. Šmehlíková: Vážené Národní shromáždění!

Projednávání smlouvy mezi ČSR a NDR se stane jistě záležitostí nejširší naší veřejnosti. Dnes více než kdy jindy oceňujeme to, že nás strana a vláda učila diferencovat pod heslem: "Není Němec jako Němec". Ve velké většině náš národ pochopil správnost této orientace, neboť ona nám bezpečně umožňovala zbavovat se ve výchově nenávisti proti Německu jako celku. Naučili jsme se rozpoznávat důsledky německého fašismu i velké snahy německého lidu v boji za mír, proti fašismu a válce, a to nejen lidu Německé demokratické republiky, nýbrž i celé řady pokrokových německých občanů žijících ve Spolkové německé republice.

My ženy, kterým otázky míru jsou velmi blízké, zvláště oceňujeme navazování takovýchto vztahů, které vyjadřují přátelské, obchodní a kulturní dohody na zásadách uznávání rovnoprávnosti a vzájemného respektování národů. Vynaložíme všechno úsilí, aby tam, kde naše ženy jsou na pracovištích, na nichž se bojuje o včasnost a kvalitu smluvených zakázek pro NDR, zásady zahraničního obchodu byly respektovány. Aby byly navázány daleko užší styky se ženami NDR, a to hlavně v přenášení zkušeností z pracovišť i politického a veřejného života. My, kteří jsme byli s naší parlamentní delegací v NDR minulého roku, mohli jsme se přesvědčit o tom, že ženy pracují obdobně jako u nás na všech pracovištích a že si vedou na nich velmi dobře.

Práci žen v NDR je třeba zvláště ocenit, uvědomujeme-li si, že to byly právě ženy, které musely z velké míry nést na svých bedrech tíhu poválečných let. Německé ženy staly se aktivními bojovnicemi proti válce a za mír. Byly to ony, jež ztratily své muže a syny, které ještě dnes oplakávají. Po všech trpkých zkušenostech s nacistickým panstvím a po všech těch hrůzných zkušenostech z války staly se ženy v NDR opravdovými bojovnicemi proti válce. Ale nejen v NDR, nýbrž i v Německé spolkové republice, kde se projevuje široký odpor proti remilitarisaci západního Německa, jsou to právě ženy, které nechtějí, aby se jejich mužové a synové znovu stali potravou pro děla za zájmy německých Kruppů či amerických Morganů a Rockefellerů.

Četli jsme, že tisíce mladých mužů přešlo v minulých týdnech z Německé spolkové republiky do NDR, aby se vyhnuli konání vojenské služby v nově se tvořící západoněmecké útočné armádě. Přecházeli hranice majíce k tomu požehnání svých matek. Na německých matkách, ať již v Německé spolkové republice či v Německé demokratické republice, leží velký odpovědný úkol: Bránit všemi silami tomu, aby se tato země znovu nestala ohniskem nové války. A můžeme je ubezpečit, že v tomto boji naleznou největší podporu všech našich žen a žen celého světa.

Stopy války, které jsou tak znatelně ať přijdete do kteréhokoliv města, hlavně pak Berlína, Drážďan, si vyžádají ještě mnoho nesmírného úsilí celého národa, aby byly zahlazeny. Pilnost, svědomitost, smysl pro pořádek, organisace práce, čistota, kteréžto vlastnosti charakterisují dnešní německé pracující, dávají záruku, že z míst válkou poškozených vyrostou nová města, nové vesnice. Závody, z nichž mají mnohé podobný charakter výroby, hlavně strojírenské, jako naše, stávají se dobrými našimi soutěžícími partnery. Nebude na škodu, aby bylo pamatováno na vzájemnou výměnu zkušeností přímo pracujících z provozu v závodech stejného charakteru a aby navázené již styky některými našimi závody byly dále prohlubovány.

Jako matka zvláště oceňuji tu skutečnost, že mládež NDR, kterou je možno vidět na všech a běžně i na nejodpovědnějších místech, dovede si vážit práce, práva na vzdělání a tomuto dává přednost přede vším, čím ji láká západní část Německa. Naše návštěva v NDR se konala po historických událostech v Maďarsku. Bylo pro nás potěšitelné, že tak jako u nás byli pracující NDR s námi jednotni v závěrech o politické situaci v Maďarsku. Jednota našeho lidu v těchto událostech byla posilou pro pracující v NDR. Vzrostla autorita našeho státního zřízení i tím, že jsme v těchto dnech neváhali ani na chvíli a plnili včas dodávky zahraničním obchodem sjednané. Naše pomoc NDR v dodávkách uhlí a válcovaného materiálu byla oceňována nejen vládními činiteli, ale zvláště dělníky na pracovištích.

Těmito několika poznatky jsem chtěla podtrhnout veliký význam schválení smlouvy mezi ČSR a NDR, abychom si všichni uvědomili, že každého z nás tato smlouva zavazuje, abychom každý svými schopnostmi přispěli k jejímu plnění. Její vzájemné respektování se stane naším společným příspěvkem v boji za mír! (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám slovo posl. Borůvkovi.

Posl. Borůvka: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

V Týdnu československo-německého přátelství loňského roku na patnáctitisícové manifestaci pracujícího lidu v Hradci Králové byli přítomni čtyři delegáti z NDR.

Tehdy se udála na pohled malá příhoda. Malí pionýři vázali jim po ukončení projevu svoje rudé šátky na důkaz přátelství. Desítky rukou se vztahovaly k upřímnému stisku s rukama s tribuny sestupujících delegátů, kteří ani nestačili pobrat v náručí kytičky rudých karafiátů podávaných jim se všech stran.

Delegáti se usmívají, ale současně jim stékají po tvářích slzy. Redaktor Paul Garthelt nám za chvíli řekl: "Bylo několik vážných a dojemných chvil v mém životě, kdy jsem se neubránil slzám. Ani tato chvíle nikdy nevymizí z mé paměti. Tady uprostřed zástupu vašeho československého pracujícího lidu, který nám podává přátelskou ruku, si ještě více uvědomuji a současně slibuji, že neustaneme v boji za nové Německo." A další člen delegace Willi Schäfer, poslanec lidové sněmovny a předseda JZD v Anklau, vyznamenaný hrdina socialistické práce, uzavírá slovy: "Slibuji, že nebudeme šetřit svých sil a neustaneme dříve, dokud nebudou vykořeněny militaristické a fašistické síly v západním Německu."

Stejné chvíle jsme prožívali my při návštěvě naší parlamentní delegace v NDR v listopadu minulého roku.

Ať už to bylo v závodech těžkého strojírenství ve Wildau a Magdeburku nebo na STS v Atzendorfu, či na celé řadě dalších pracovišť, všude jsme byli také v malé chvíli obklopeni skupinami dělníků.

V továrně na Dieselovy motory ve Wildau nám vyjádřil názor pracujícího lidu NDR na události v Maďarsku bezpartijní dělník Franz Wilhelm, zámečník, těmito prostými, ale tím výstižnějšími slovy:

"Jsme rádi, že tam byl reakci sražen hřebínek, protože kdyby tam byla získala na půdě, pokoušela by se i u nás o rozvrat. Nemáme věru důvodů zatoužit u nás po neklidu. Výdělky jsou dobré a je za ně co koupit, dělník je vážen a má svá práva." I tady nás vítají přátelské úsměvy a pevné stisky ruky na rozloučenou s přáním vyřídit všemu našemu pracujícímu lidu pozdravy od německých přátel. Kolikrát v bouřlivém potlesku jsme společně volali: Freundschaft - přátelství!

Bylo to právě v době maďarských událostí, které se živě diskutovaly po celé NDR.

Na všechny tyto chvíle jsem si vzpomněl, když jsem pročítal text dnes Národním shromážděním projednávané smlouvy mezi Československou republikou a NDR o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsané v Praze v září minulého roku.

Nové vztahy vzájemné spolupráce a pevného přátelství, které vyrůstají mezi lidem NDR a ČSR, jsou nepřemožitelnou silou v boji proti temným silám fašismu a války, které zvedají opět hlavu v západním Německu.

V minulých dnech se na stránkách tisku celého světa objevilo jméno generála Hanse Speidela. Mírumilovné síly ve světě s rozhořčením protestují proti vyzvedání a znovuuvádění tohoto bývalého hitlerovského generála na čelné velitelské místo.

Hans Speidel není sám. Je to vedle něho další smutně proslulý generál Heusinger, Kammhammer, baron von Löwenstein a celá řada odsouzených válečných zločinců z druhé světové války.

Možná, že tu vzniká otázka, jak souvisí tato jména novopečených nacistických vojenských velitelů se smlouvou, kterou dnes projednáváme. Souvisí s ní, provedeme-li vzájemné srovnání různých mezinárodních smluv a paktů.

Jsou dvojího druhu: Ty první, k nimž patří i naše smlouva s NDR, vyjadřují přátelské vztahy obou národů a jsou v souladu s přáním a tužbami milionových mas pracujícího lidu, které upevňují spolupráci, vnášejí přesné právní normy, které respektovány oběma stranami podporují vzájemnou úctu a zásady nevměšování se do vnitřních věcí každého státu a slouží cele upevnění míru na světě.

Ty druhé horečně stloukají dohromady vlády imperialistických mocností v čele se Spojenými státy severoamerickými. Tyto smlouvy a pakty nejen že jsou diktovány v zájmu a ve prospěch hrstky miliardářů a jejich zisků a touhy po samovládě, ale jsou namířeny proti zájmům milionů pracujících. Tyto smlouvy a pakty umožňují a nejen umožňují, ale přímo vyvolávají nebezpečí fašismu, dokumentované právě jmény uvedených hitlerovských generálů. Tyto smlouvy nesou přímé nebezpečí války.

Z tohoto pohledu na rozdílnost mezinárodních smluv také hodnotíme význam dnes projednávané smlouvy. Je nedílnou součástí již dříve i nyní podepsaných prohlášení, z nichž nejvýznamnější je společné prohlášení vlád NDR a ČSR z prosince minulého roku.

Správnou cestou jde naše strana a vláda ve vzájemné spolupráci s vládou NDR. Cílem této společné cesty je výstavba socialismu a zabezpečení míru ve světě.

A naše Národní shromáždění schválením této smlouvy přispěje k ještě většímu upevnění přátelských vztahů obou zemí, NDR a ČSR. (Potlesk.)

Místopředseda Fiala: Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo se nehlásil.)

O slovo se nikdo nehlásí. Žádám tedy zpravodaje o doslov.

Zpravodaj posl. dr Polanský: Vzdávám se slova.

Místopředseda Fiala: Zjišťuji, že nebyly podány žádné pozměňovací návrhy.

Přistoupíme tedy k hlasování podle předložené zprávy výboru zahraničního.

Kdo souhlasí s tímto usnesením: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsanou v Praze dne 11. září 1956", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Děkuji. Tím Národní shromáždění projevilo s touto Smlouvou jednomyslně svůj souhlas. (Potlesk.)

Tím je vyřízen osmý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání devátého bodu denního pořadu, kterým je

9. Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství mezi Československou republikou a Mutavakilijským královstvím Jemenem, podepsaná v Praze dne 5. července 1956 (tisk 113).

Zpravodajkou je posl. Leflerová, dávám jí slovo.

Zpravodajka posl. Leflerová: Vážené soudružky a soudruzi, vážení bratři a sestry!

Obsah Smlouvy o přátelství mezi ČSR a Mutavakilijským královstvím Jemenem, která byla podepsána v Praze dne 5. července 1956 a je předkládána Národnímu shromáždění k projevu souhlasu, je dalším důkazem zásad mírumilovné politiky našeho státu. Její význam je zdůrazněn právě dnes, kdy 4 a půl milionový arabský národ v Jemenu se stal obětí surové britské agrese. Jak známo, v současné době probíhají v pohraničních oblastech mezi anglickým protektorátem Adenem a Jemenem boje. Není tomu tak dávno, co utichla děla a přestaly hřmít tanky v Egyptě a již znovu bylo rozpoutáno krveprolévání lidu Jemenu.

Přepadení této mírumilovné země anglickými imperialisty bylo připravováno velmi pečlivě po mnoho měsíců. Již v roce 1956 došlo se strany Angličanů k celé řadě pohraničních incidentů a se strany Jemenu k několika protestům proti snaze Velké Britannie rozpoutat v této zemi válku. V červnu 1956 uveřejnilo jemenské vyslanectví ve Washingtonu prohlášení, ve kterém se uvádí, že území Jemenu se stalo předmětem četných napadení, jichž se dopouštějí anglické ozbrojené síly proti bezbranným jemenským občanům a proti jejich majetku. Protože přes veškeré protesty Jemenu ozbrojené provokace pokračovaly a neustále se zesilovaly, podal Jemen v listopadu 1956 stížnost u OSN proti tomu, že britská letadla soustavně přelétávají nad územím Jemenu a britská vojska se soustřeďují na území Adenu u jemenských hranic. Současně protestoval jemenský zástupce v Londýně u ministerstva zahraničních věcí proti agresivním akcím Velké Britannie.