Pro nás z toho vyplývají úkoly nastoupit novou cestu k lepšímu využití uhlí, a to karbonisováním, zplynováním, výrobou benzinu, koksu a ostatních chemických zplodin a plynů, při čemž se kalorické využití uhlí zvýší na 75-85% a při tom se sníží náklady na přepravu a zlepší hygiena prostředí. Zatím je u nás výše uvedeným způsobem zpracováváno 39% kamenného uhlí a asi 8% uhlí hnědého.

Chtěl bych na konkretním případě ukázat, jak je možno a také nutno zlepšit využití našeho uhlí. Ve východní oblasti sokolovského revíru máme asi 500 mil. tun rubatelného uhlí. Toto uhlí je velmi cenná chemická surovina, protože obsahuje asi 30% našich celostátních zásob hnědouhelného dehtu. Při této příležitosti je třeba zdůraznit, zvlášť pro ty, kteří s naším dehtem hospodaří, nebo lépe řečeno mají hospodařit, že náš hnědouhelný dehet by se měl stát československou ropou, a to nejen jako surovinová base pro výrobu pohonných látek, ale hlavně jako základna pro široký rozvoj našeho chemického průmyslu. Zatím jsme toto uhlí spalovali v kamnech, lokomotivách a elektrárnách s využitím, o němž jsem již hovořil, a při tom jsme spalovali i takové nenahraditelné suroviny jako dehet a ostatní vzácné produkty, pro které je uhlí výchozí surovinou.

Abychom si počínali jako dobří hospodáři a abychom mohli našim dětem odevzdat lepší dědictví, než jsme sami převzali po kapitalistech, musíme plnit úkoly, které nám v tomto směru ukládá KSČ a vláda.

Proto plánujeme ve východní oblasti sokolovského revíru - ve Vintířově - výstavbu kombinátu, který bude v konečné fázi zpracovávat 7 mil. tun uhlí ročně. Navrhované zušlechtění uhlí v tomto kombinátě přinese dvoj- až trojnásobné využití uhlí proti dnešnímu stavu.

Pokud jde o spotřebu na 1 obyvatele, je dnes ČSR na úrovni Belgie a Dánska s cca 85 m³ plynu ročně. Avšak po výstavbě plánovaných plynáren - hlavně plynárny ve Vintířově - dostaneme se na jedno z předních míst v Evropě před NSR a Francii s cca 170 m³ plynu na jednoho obyvatele ročně. Za zmínku stojí skutečnost, že v roce 1937 byla spotřeba plynu v ČSR na jednoho obyvatele 8 m³.

Pro srovnání ve využití uhlí uvádím: Při vaření na kuchyňských kamnech spotřebujeme za jinak stejných podmínek 2,5krát více uhlí než při vaření plynem, to znamená, že na výrobu potřebného plynu je zapotřebí 2,5krát méně uhlí než ho spálíme v kuchyňských kamnech.

Výstavba kombinátu Vintířov tedy znamená, že nastupujeme cestu skutečně efektivnějšího využití uhlí místo cesty nejrychlejšího vytěžení uhelných zásob.

Při tom je třeba zdůraznit, že našemu chemickému průmyslu tím vytváříme podmínky pro široké rozvinutí na domácích i zahraničních trzích, rozšiřujeme základnu pro výrobu pohonných látek, čímž podstatně přispíváme ke zvyšování blahobytu našeho lidu.

Dalším velkým kladem je i to, že zpracováním uhlí přímo na místě odlehčíme našim železnicím, které jinak při rozvážení uhlí po republice vozí i 54% balastu, t. j. vody a popela. Při zpracování uhlí v kombinátě budeme rozvážet jen asi 12% pevných produktů a 6.5% tekutých produktů, takže jen na provozních nákladech bude podle názoru odborníků ušetřeno ministerstvem dopravy cca 50 mil. korun ročně.

O tom, že lze hnědé uhlí účelně využít náhradou za uhlí černé, svědčí příklad elektrárny Karolina v Ostravě i jiných ostravských elektráren, které dnes zásobujeme ku př. z našeho severočeského revíru 150 vagony hnědouhelného mouru denně, zatím co před několika měsíci jsme zde s potížemi umisťovali 50 vagonů denně.

Vystupňovaná těžba v hnědouhelných revírech vyvolala v odbytových organisacích postupně jinou situaci, než tomu bylo v letech minulých. Při tom je nutno poznamenat, ze nebýt značných obtíží v oběhu vagonů - včera také o tom psalo Rudé právo ve své poznámce - mohla by být těžba a také dodávky našemu průmyslu i jiným spotřebním organisacím ještě vyšší. Vedle dopravy jest otázkou i samotné vybavení prodejních organisací ministerstva vnitřního obchodu. Možno říci, že si tyto organisace zvykly na nynější přídělový systém a s dalším zlepšováním příliš nepospíchají. Jinak by nemohlo docházet k zjištěním odbytových organisací ministerstva paliv, že jsou vykládací prostory podniků Uhelných skladů vesměs nedostatečné, zpravidla bez jakéhokoli mechanisačního vybavení.

Stejné nedostatky ve skladovacích a mechanisačních prostředcích vyskytují se v průmyslu a u elektráren. U elektráren jde pak zejména o ty závody, které byly vybudovány dříve u šachet a počítaly s pravidelným odběrem přímo ze třídíren. Nemá-li dojít v budoucnu k žádným potížím a nemá-li nás překvapit ani největší zima, musíme vybavení skládek na největší možnou kapacitu věnovat ve všech našich závodech a elektrárnách mimořádnou péči a využít pro zásobení období letních měsíců. Ty jsou mimořádně příznivé zejména pro hnědouhelné povrchové doly, kde je těžba zpravidla vystupňována na nejvyšší míru.

Plněním a překračováním plánu, plněním svých závazků a hospodárnosti chtějí sokolovští havíři přispět k plnění plánu i v ostatním průmyslu. Tato cesta je nejsprávnější a nejúčinnější formou boje za světový mír. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo posl. Krejčímu.

Posl. Krejčí: Vážené Národní shromáždění!

Úvodem bych chtěl říci, že nesouhlasím se zprávou s. zpravodaje v bodě, kde hovoří, že nový horní zákon byl projednáván v krajských sdruženích poslanců. Nestalo se tak aspoň v Ostravském kraji, a já se domnívám, že proto, že horní zákon byl pozdě předložen Národnímu shromáždění vládou, avšak je jisté, že vzhledem k jeho důležitosti měl být v krajském sdružení poslanců projednáván, a to nejen za účasti poslanců, nýbrž také za účasti příslušných zástupců krajského národního výboru. Avšak my dnes přesto přistupujeme k projednávání nového horního zákona, podle něhož ještě více než kdy jindy bude využívat náš stát nerostného bohatství, ukrytého v hlubinách země, ve prospěch našeho pracujícího lidu.

Zákon řeší v zásadě otázky ekonomického dobývání, počítá však také s tím, aby následky způsobené intensivním dolováním projevily se na povrchu země v míře co nejmenší. § 32 horního zákona ukládá podnikům učiniti všechna hospodářsky odůvodněná opatření, aby bylo zabráněno zbytečným škodám na povrchu, to je za dnešního stavu techniky co nejvíce zakládati vyrubané prostory. Tento paragraf jistě uvítají s radostí národní výbory a občané, žijící na poddolovaném území, jimž poklesy půdy přinesly nesčetné ztráty a útrapy. Avšak zákon - a to i ten nejlepší - jest pouze zákonem, to znamená usměrňuje činnost lidí. O vlastních činech však rozhodují lidé, často dobře, někdy také špatně. Jak tedy až dosud jednaly odpovědné orgány ministerstva paliv po stránce technického řízení těžby tak, aby škody na povrchu byly minimální, tedy se zakládáním vyrubaného prostoru? Že zatím neodpovědně, to nám ukazuje dnešní stav v ostravskokarvínském revíru.

Od roku 1773, kdy se v revíru začalo rubat, do letošního roku bylo podle odhadu vytěženo 700-900 milionů tun uhlí. Obtížnější je zjistit vytěžení celkového množství kamene, z něhož po použití na silnicích, železnicích, terénních úpravách a asanacích jako stavební hmoty narostla do roku 1956 na ploše 500 ha téměř stovka kuželovitých, hřebenových a tabulových hald až 100 m vysokých o kubatuře 53 milionů m³. Kubatura uhlí a důlního kamene představuje obrovský pohyb hmot, který nemohl zůstat bez následku na povrchu revíru, rozloženého v ostravském a karvinském okrese, který už místy poklesl až o 20 metrů. Podle výhledových plánů počítá se do konce tohoto tisíciletí s vyrubáním dalších 1.300 milionů tun, při čemž z poklesových map, vypracovaných kombinátem do roku 2000, vysvítá, že terén na Karvínsku poklesne o dalších 20 m na 68 ha. S desetimetrovými poklesy je nutno počítat na Ostravsku a Karvínsku na ploše 1.840 ha, to je 18,5 km². Pětimetrové poklesy postihnou na Karvinsku a Orlovsku do roku 2000 5.800 ha, na Ostravsku 1.200 ha, celkem tedy 7.000 ha, t. j. 70 km².

Prakticky by to znamenalo, že budeme-li zakládat vyrubané prostory tak, jak jsme měli plánováno pro rok 1957, kdy se mělo založit jen 9% vyrubaných prostorů, kdy však skutečný stav zakládky činí jen asi 6%, což jest tolik, kolik jsme zakládali v roce 1956 - bude to znamenat, že polovina karvínského okresu bude těžce postižena, že vzniknou stojaté vody a močály a plochy znehodnocené kamennými odvaly. Současný stav na intensivně odrubávaných úsecích OKR je už nyní pravým opakem nejzákladnějších zdravotních, hygienických a estetických požadavků, kladených na obyvatelnou krajinu.

Pokles půdy nad důlními poli nacházející se v stálém pohybu působí nepříznivě na objekty, které se hroutí, zapadají do stojaté vody, neodvodnitelných močálů nebo praskají, při čemž trhliny na komínovém zdivu umožňují únik kouřovým plynům včetně nebezpečného kysličníku uhelnatého a ohrožují tím životy obyvatel. Následky toho jsou, že lidé bydlí v domech, kde přízemí je zatopeno vodou, ze které vychází pach, který musí dýchat obyvatelé vyšších, obydlených ještě pater.

A já bych se otázal, dá se všem těmto nedostatkům předejít resp. tyto aspoň zmírnit? Čím lze toho dosáhnout? Toho lze dosáhnout především zakládáním vyrubaných a vyuhlených prostorů zakládkou, to jest zaplňováním důlním kamenem, hlušinou, výběrky, štěrkem nebo pískem. Každý, i hornický neodborník, musí přiznat přednosti zakládky, které spočívají v tom, že za 1. zmenšíme povrchové haldy a tím i snížíme prašnost a hoření hald, zlepšíme jakost vzduchu; 2. zmírníme pokles terénu, snížíme náklady na úhradu důlních škod, vyplácených ročně v desetimilionových částkách, snížíme v dole úrazovost a zvýšíme bezpečnost v důlních provozech; 3. zajistíme možnost plného nasazení mechanisačních prostředků.

To vše jsou nesporné přednosti, vyplývající z těžby za pomoci zakládek. Proto žádáme, aby v prováděcích předpisech, které vyjdou k novému hornímu zákonu, bylo uloženo provozním podnikům, do jaké doby a jakým procentem budou zakládat.

Otázky úspěšného zakládání nebudou záviset jenom na ministerstvu paliv a závodech, bude také záležet na pochopení i jiných ministerstev, zejména ministerstva strojírenství, jak toto pomůže dodávkami zakládkových strojů vyřešit problém zakládání.

Musí nám být přitom jasné, že neprovedeme územní asanaci a rekultivaci půdy, aniž bychom podstatně zvětšili procento zakládání, které nám může pokles půdy podstatně zmírnit. Dosavadní neodpovědné dolování způsobilo revíru nepředstavitelné škody. Samotná vláda naší republiky několikrát jednala o zmírnění následků poddolování. Jejím vládním usnesením 3228 a 3410 bylo uloženo jednotlivým resortním ministrům, aby částky věnované na asanaci a rekultivaci našeho revíru byly prostavěny do konce roku 1956. Nyní v polovině roku 1957 není ještě splněno ani 50% z uložených úkolů. A proto situace v revíru je nadále vážná. Je proto třeba bezodkladně učinit následující opatření:

U krajského národního výboru je nutno vytvořit samostatný stavební podnik, který bude zajištěn protekční složkou, pracovními silami, materiálem a těžkými terénními stroji pro likvidaci důlních škod. Dosavadní způsob odškodňování osob postižených poddolováním je naprosto nedostatečný. Je třeba upozornit, že se jedná vesměs o malé rodinné domky, které si naši havíři postavili za nepředstavitelně těžkých podmínek. A proto je jim třeba umožnit urychlenou výstavbu náhradních rodinných domků. Těm, kteří hodlají postavit si rodinný domek svépomocí, zajistiti plynulý přísun materiálu - za tento přísun učinit odpovědný závod - a převyšuje-li hodnota nově stavěného domku částku, kterou dotyčný získal jako náhradu škod, zajistit stavebníku dlouhodobý úvěr. Druhé skupině starších horníků, kteří žádají, aby jim byl rodinný domek postaven, umožnit splácet případný rozdíl dlouhodobým úvěrem. Osobám, které stavět nechtějí a chtějí získanou částku rozdělit mezi své rodinné příslušníky, peníze v peněžním ústavu nevázat, dát jim možnost s těmito volně nakládat. Stávají se totiž podle dnešních platných vyhlášek ministerstva financí takové případy, že třetí osoba, která obyčejně může využívat tísně dotčeného ke spekulativním účelům, peníze ze spořitelny dostává na ruku, kdežto vlastník nemovitosti, kterému je cena při výkupu stanovena, má peníze složeny na vázaném účtě. Toto je jistě nesprávné!

Heslem všech pracovníků, kteří budou uvádět v život nový horní zákon, budiž: chceme více uhlí, více chleba, zdravější krajinu, a proto dáme všechny síly pro to, abychom pomocí zvýšeného procenta zakládky dobývali více, levněji a hospodárněji. Víme, že pomocí ozdravění našeho hornického kraje stane se tento přitažlivější pro všechny pracovníky, kteří budou v rámci stabilisace pracovních sil do našeho kraje přicházet, kde budou v práci i s bydlením v našem kraji - stejně s našimi starými horníky - spokojeni.

Mají-li prováděcí předpisy odpovídat zákonu a odpovídat potřebám života dole, bude jistě správné, budou-li se na jejich vypracování podílet ti, kdož uprostřed těchto problémů žijí, t. j. aby poslancům Ostravska a Mostecka bylo umožněno podílet se na vypracování prováděcích předpisů k novému hornímu zákonu. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno. Hlásí se ještě někdo o slovo? (Nikdo se nehlásil.)

Do rozpravy se nikdo již nehlásí, je tedy skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. ing. Štrauchovi.

Zpravodajca posl. ing. Štrauch: Hovorilo sa v jednej stati o tom, že na krajských sdruženiach poslancov sa táto vec neprejednávala. Bude nutné, aby sme po skončení tohto zasadnutia túto otázku prešetrili. Zprávu som vypracoval iba na základe zdelení určitých ľudí.

Túto otázku si musíme vyjasniť. Posledný rečník hovoril veľmi kriticky k práci jednotlivých ministerstiev či už ministerstva strojárenstva, alebo ministerstva palív. Bude treba, aby mu odpovedali na jeho kritické poznámky jednotliví ministri. Stotožňujem sa s návrhom rečníka, aby k vypracovaniu prevádzacích predpisov k tomuto banskému zákonu boli prizvaní príslušní poslanci, ktorí by sa svojimi pripomienkami a svojou prácou priamo podielali na vypracovaní týchto predpisov.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přestože zde byly předneseny kritické poznámky, nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Nebude-li námitek, dám hlasovat o celém vládním návrhu zákona najednou podle výborové zprávy.

Má někdo nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Nemá.

Kdo tedy souhlasí s celým vládním návrhem zákona o využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění společné zprávy výboru rozpočtového a hospodářského a výboru ústavně-právního, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění jednomyslně schválilo vládní návrh zákona o využití nerostného bohatství (horní zákon).

Tím je vyřízen dvanáctý bod denního pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu denního pořadu, kterým je

13. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Dodatkový protokol k Obchodní dohodě mezi Československou republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července 1952, podepsaný v Bejrutu dne 11. ledna 1957 (tisk 160).

Zpravodajem je posl. Bouček, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Bouček: Soudružky a soudruzi poslanci!

Dnes je Národnímu shromáždění předkládán k projednání Dodatkový protokol k Obchodní dohodě mezi ČSR a Libanonskou republikou.

Tento dodatkový protokol zajišťuje seriosní oboustranné vyjednávání v případech, kdy dochází ke sporům a nesrovnalostem mezi oběma partnery a jejich státními příslušníky a právnickými osobami, a vylučuje politické zásahy, které by smlouvy chtěly využít.

Finanční prostředky, pokud jsou uloženy na cizozemských libanonsko-československých účtech, jsou protokolem zabezpečovány, i když by byla dohoda v budoucnosti pozměněna.

Důležitým ustanovením v Dodatkovém protokolu je skutečnost uznání podniků zahraničního obchodu i obchodních společností, zřízených podle zákonů jedné země, také na území druhé země.

Vznikne-li spor a z něho požadavek na jednotlivce neb společnost. může býti předmětem obstavení neb zabavení jen majetek jednotlivce neb společnosti, který má ve vlastnictví.

Dodatkový protokol dále zajišťuje, že rozhodčí výroky, vynesené při sporu, budou provedeny jen takovým způsobem, jak to odpovídá právnímu řádu toho kterého státu. Dojde-li k exekuci a druhá strana se odvolá, nemusí k exekuci dojíti, příčí-li se výrok zvyklostem druhé strany.

Tento Dodatkový protokol spolu s Obchodní smlouvou stává se tak důležitým instrumentem a základem jestě lepšího rozvoje obchodních styků mezi oběma státy, neboť i v případech sporů umožňuje oběma stranám, aby vycházely ve smyslu úplné rovnoprávnosti ze správných a obchodně slušných zásad, které si samy v zájmu příslušníků svých států dohodly.

Je důkazem toho, že spolupráce může dobře probíhati i když se jedná o státy s rozdílným politickým systémem.

Finanční prostředky vyplývající ze vzájemného obchodu jsou Dodatkovým protokolem naprosto zabezpečovány.

Zahraniční výbor projednal shora uvedený návrh a doporučuje Národnímu shromáždění, aby přijalo toto usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Dodatkovým protokolem k Obchodní dohodě mezi Československou republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července 1952, podepsaným v Bejrutu dne 11. ledna 1957." (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme tedy k hlasování.

Kdo souhlasí s tímto usnesením obsaženým ve zprávě zahraničního výboru: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Dodatkovým protokolem k Obchodní dohodě mezi Československou republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července 1952. podepsaným v Bejrutu dne 11. ledna 1957", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění projevilo s tímto Dodatkovým protokolem svůj jednomyslný souhlas.

Tím je vyřízen třináctý bod denního pořadu.

Budeme projednávat čtrnáctý bod denního poradu, kterým je