14. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Protokol, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě ze dne 12. října 1929, podepsaný v Haagu dne 28. září 1955 (tisk 159).

Zpravodajem je posl. Wait, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Wait: Vážené Národní shromáždění!

Dne 12. října 1929 byla ve Varšavě podepsána smlouva o sjednání některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě. Tato smlouva upravuje právní vztahy mezi dopravci a uživateli v mezinárodní letecké dopravě. Obsahuje zejména ustanovení o úpravě dokumentů užívaných v mezinárodní letecké dopravě a o vymezení vzájemných práv a povinností mezi dopravci a uživateli letecké dopravy.

Nejdůležitějším článkem této Varšavské úmluvy je však ustanovení, kterým se zpravuje a omezuje odpovědnost mezinárodního leteckého dopravce vůči cestujícím nebo odesilatelům zboží.

Varšavská úmluva byla ratifikována 45 státy a měla až dosud velký význam pro rozvoj mezinárodní letecké dopravy. Za současného stavu letecké techniky a při stále se urychlujícím rozvoji letecké dopravy stala se však některá ustanovení této smlouvy zastaralými. Tak na př. není dnes už důvodu k tomu, aby letecký dopravce neměl odpovědnost za škody, které vzniknou chybou pilotáže, ovládání letadla nebo navigace, jak o tom bylo rozhodnuto při uzavření Varšavské smlouvy. Za dnešních podmínek, kdy se letecká doprava stává obvyklým dopravním prostředkem, je nutno v těchto věcech přizpůsobit ji ostatním druhům dopravy, kde odpovědnost dopravce je zásadně neomezena, jak je tomu i v Československé republice podle zákona ze dne 11. července 1951 č. 63/1951 Sb. o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky. Mezinárodní organisace pro civilní letectví navrhla proto některé změny Varšavské úmluvy, kterými by se zjištěné nedostatky odstranily. Na konferenci smluvních států Varšavské úmluvy svolané z podnětu Mezinárodní organisace pro civilní letectví, která se konala od 6. do 28. září 1955 v Haagu, byly proto předloženy návrhy na některé změny, které po projednání v konečné úpravě byly též jednomyslně přijaty za účasti téměř všech signatářů Varšavské úmluvy.

Protokol ze dne 28. září 1955, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě z roku 1929 má 27 článků, z nichž článek 11 zvyšuje hranici hmotné odpovědnosti dopravce na dvojnásobnou výši a to ze 125.000 zlatých franků na 250.000 zlatých franků rovnající se částce 119.500 Kčs za každého cestujícího. Zároveň však byl v článku 13 přesněji než dosud vymezen pojem hrubé nedbalosti a tím budou do značné míry vyloučeny často uplatňované nároky z důvodu neomezené odpovědnosti, která platí právě v případech zlého úmyslu nebo hrubé nedbalosti. Hranice náhrady škody se tedy zvyšuje na dvojnásobek částky předvídané v dosavadní Varšavské úmluvě, avšak je menší pravděpodobnost, ze poškozený se bude moci domáhat náhrady nad tuto hranici tím, že by tvrdil, že se dopravce dopustil hrubé nedbalosti. Jinou důležitou změnou je zrušení ustanovení čl. 20 odst. 2 Varšavské úmluvy, podle kterého je dopravce dosud při dopravě zboží a zavazadel zproštěn odpovědnosti, prokáže-li, že škoda nastala chybou ovládání letadla nebo v navigaci, takže v této věci bude nyní letecký dopravce postaven na roveň ostatním dopravcům, jak je jistě správné vzhledem k pokrokům, jež letecká technika vykonala od r. 1929, kdy Varšavská úmluva byla uzavřena. Kromě těchto nejdůležitějších změn byly ve Varšavské úmluvě provedeny některé úpravy formálního rázu, které se staly nutnými na př. proto, že nelze již dnes mluvit o územích podrobených mandátu některé smluvní strany a pod. Čl. 21 stanoví, že Protokol bude předložen k ratifikaci státům, které jej podepsaly. Ratifikuje-li jej stát, který není stranou úmluvy, přistoupí k ní ve změněném znění touto ratifikací. Podle čl. 22 nabude Protokol platnosti za 90 dnů po uložení 30. ratifikační listiny. Pro každý další stát, který ji ratifikuje později, nabude účinnosti devadesátého dne po uložení jeho vlastní ratifikační listiny.

Podle čl. 24 může každá strana vypovědět Protokol s oznámením zaslaným vládě lidové republiky Polské a výpověď nabývá účinnosti 6 měsíců po obdržení oznámení výpovědi. Význam čl. 22, podle kterého bude Protokol ratifikován nejméně třiceti signatáři a pak teprve nabude platnosti spočívá v tom, že se tím zajišťuje co nejuniversálnější platnost Varšavské úmluvy i v novém znění. Depositářem Varšavské úmluvy i Protokolu zůstává polská vláda přes snahy některých delegací, aby se depositářem stal generální sekretář Mezinárodní organisace pro civilní letectví.

Přímo na konferenci byl Protokol podepsán delegacemi 26 států, mezi nimi Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Rumunska a Československa. Ratifikovalo jej dosud 5 států, mezi nimi Sovětský svaz a Polsko.

Protokol vyžaduje souhlasu Národního shromáždění, poněvadž se jím mění zákon č. 243/1933 Sb., kterým byla Varšavské úmluvě propůjčena vnitrostátní účinnost a mimo to se mění též ustanovení občanského zákona a zákona č. 63/1951 Sb. Protokol vyhovuje potřebám československé civilní dopravy. Znamená zlepšení dosavadní úpravy právních poměrů v mezinárodní letecké dopravě, jejíž význam pro mezinárodní styky, pro hospodářství československé i světové stále stoupá. Je proto v zájmu Československa, aby bylo účastno na této nové jednotné úpravě předpisů mezinárodního práva v oboru civilní letecké dopravy.

Zahraniční výbor projednal návrh Protokolu ve svém zasedání dne 18. června a doporučuje plenu Národního shromáždění toto schvalovací usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Protokolem, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě ze dne 12. října 1929, podepsaným dne 28. září 1955 v Haagu." (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo, prosím, ke slovu? (Nikdo se nehlásil.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s tímto usnesením, které je obsaženo ve zprávě zahraničního výboru: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Protokolem, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě ze dne 12. října 1929, podepsaným dne 28. září 1955 v Haagu", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění vyslovilo s tímto Protokolem jednomyslně svůj souhlas.

Tím je tento bod pořadu schůze vyřízen.

Nyní budeme jednat o patnáctém bodu denního pořadu, kterým je

15. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě režimu na státních hranicích, podepsaná v Praze dne 13. října 1956 (tisk 171).

Zpravodajem je posl. ing. Šurka, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. ing. Šurka: Vážené Národné zhromaždenie! Vláda predkladá Národnému zhromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu svoj návrh Zmluvy medzi Československou a Maďarskou ľudovou republikou o úprave režimu na štátnych hraniciach. Robí tak preto, že hraničný režim medzi oboma spriatelenými štátmi bol doteraz upravený len dohodou uzavretou medzi ministerstvami vnútra týchto štátov dňa 9. marca 1949, a ustanovenia tejto dohody boli nedostatočné. Z tohoto dôvodu vláda Československej republiky svojím uznesením z 9. marca 1956 súhlasila s návrhom Maďarskej ľudovej republiky, aby hraničný režim bol znovu zmluvne upravený.

Predkladaná Zmluva plne rešpektuje ustanovenia mierovej zmluvy s Maďarskom, uzavretej v Paríži 10. februára 1947, i Záverečného protokolu o pracách rozhraničovacej komisie, podpísaného v súlade s Parížskou mierovou zmluvou v Bratislave 22. decembra 1947, podľa ktorého protokolu Maďarsko postúpilo našej republike 3 obce pri Bratislave. Táto zmluva nadväzuje na rokovanie delegácie vlády Československej republiky a delegácií vlády Maďarskej ľudovej republiky o úprave drobnejších porúšení československo-maďarských štátnych hraníc, čo bolo vyjadrené ustanoveniami Záverečného protokolu podpísaného v Bratislave 6. júna 1952.

Vládou predkladaná zmluva presne určuje štátnu hranicu s Maďarskou ľudovou republikou, stanoví povahu pohyblivosti štátnych hraníc v hraničných tokoch, udržovanie poriadku na hraniciach, vyznačenie hraničnej čiary, upravuje režim hraničných tokov, železníc a ciest, ktoré prelínajú hraničnú čiaru, spôsob rybolovu a výkon poľovného práva i spôsob lesného hospodárenia v bezprostrednej blízkosti štátnych hraníc.

Predkladaná zmluva obsahom svojich ustanovení umožňuje pohotové a pre obe strany rovnako výhodné riešenie rôznych otázok pohraničného života cestou priateľského jednania. Zatiaľ čo v minulosti v kapitalistickom spoločenskom poriadku boli hranice medzi našou vlasťou a Maďarskom predmetom nepretržitých sporov, zmysel ktorých bol v tom, aby vládnúce vykorisťovateľské triedy tak na jednej, ako i druhej strane rozdúchavali nacionálnu nevraživosť s cieľom odpútať pozornosť ľudových más od skutočného nepriateľa pracujúceho ľudu, dnes táto dohoda je výrazom spravodlivých politických cieľov, plnenie ktorých nevídaným spôsobom zlepšuje podmienky materiálneho i kultúrneho života nášho i maďarského pracujúceho ľudu v novom spoločenskom poriadku - na ceste k socializmu.

Predkladaná zmluva je pevným výrazom priateľstva našich zemí i snahy jednať na zásadách rovný s rovným a navzájom si pomáhať. Táto skutočnosť je významnejšia v tomto období preto, že po jeseni minulého roku, keď kontrarevolučné živly rozpútali v Maďarsku nebývalý teror a chceli, aby náš spojenec - Maďarská ľudová republika znovu bola odtrhnutá od rodiny socializmus budujúcich štátov a premenená vo fašistickú diktatúru na čele so smutne známymi veľkostatkármi a kapitalistmi, ktorí sa v týchto nebezpečných dňoch vracali húfmi zo všetkých kapitalistických štátov do Maďarska. Dnes je každému z nás jasné, že týmto ľuďom nešlo o vyriešenie hospodárskych ťažkostí, ktoré v tomto období v Maďarsku boli, ale išlo o pokus násilne rozbiť ľudovú demokraciu, o reštauráciu kapitalizmu v jeho najvyššej podobe -, išlo o vážne nebezpečie straty všetkých demokratických práv maďarského pracujúceho ľudu, ba viac! Išlo o ohnisko vojny a o ohrozenie mieru vo svete.

Československo je susedom a spojencom Maďarskej ľudovej republiky. Náš ľud je viazaný k ľudu Maďarska úprimným priateľstvom, ktoré vznikalo v historickom vývine našich národov, v spoločnom boji proti veľkostatkárom, proti fašizmu. Skoro celé dejiny boja robotníckej triedy a sedliackych vzbúr maďarského ľudu boli spojené s bojom českej a slovenskej robotníckej triedy i roľníctva za svoje oslobodenie. Dokazuje to hrdinský boj maďarského ľudu v období maďarskej komúny ako hlboký prejav vôle vybojovať lepší život pre maďarský ľud pod vplyvom Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie. Viditeľné prejavy spoločných pokrokových snáh prelínajú revolučné tradície nášho i maďarského ľudu až do porážky fašistického Maďarska v druhej svetovej vojne. Zväzky priateľstva vznikali vtedy medzi našimi národmi v ťažkom historickom boji proti vykorisťovateľským triedam a ideológii, v ktorom zvíťazili a našli svoje vyústenie na spoločnej ceste výstavby nového, socialistického spoločenského poriadku. Nebolo preto jedno, čo sa robí za hranicami nášho suseda v jeseni minulého roku. Nebol ohrozený len maďarský pracujúci ľud. Události sa dotýkali i bezpečnosti Československa. Mierová zmluva s Maďarskom z roku 1947, ktorú podpísali 4 veľmoci, zaručuje hranice Maďarska a jeho susedov. Mierová zmluva uložila Maďarsku rozpustiť všetky fašistické organizácie, "ktoré vedú propagandu nepriateľskú Sovietskemu sväzu alebo ktorémukoľvek inému zo Spojených národov", nikdy nepripustiť obnovenie ich činnosti a urobiť všetky opatrenia proti oživeniu revizionizmu. A keď maďarská revolúčná robotnícka vláda postupovala v zhode s týmito záväzkami, keď potlačila kontrarevolúciu za pomoci sovietskych jednotiek, ktoré na základe Varšavskej zmluvy a žiadosti Maďarskej ľudovej republiky v súlade s touto zmluvou pomohli ukončiť teror a zabránili, aby sa z Maďarska stal fašistický štát, bol to konkrétny prejav vôle maďarskej revolučnej robotníckej vlády zachovať ľudovú moc v Maďarsku i mier v strede Európy.

V súčasnom období, keď Maďarská ľudová republika úspešne odstraňuje škody zapríčinené kontrarevolúciou a pokračuje na ceste výstavby socializmu v svojej zemi, vidíme i v navrhovanej zmluve ďalšie prehlbovanie priateľských vzťahov s touto zemou, a preto z poverenia zahraničného výboru navrhujem, aby Národné zhromaždenie republiky Československej túto zmluvu v plnom rozsahu schválilo.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.)

Do rozpravy se nikdo nehlásí.

Budeme tedy hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto usnesením, jak je obsaženo v předložené zprávě zahraničního výboru: "Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě režimu na státních hranicích, podepsanou v Praze dne 13. října 1956", nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění tuto Smlouvu jednomyslně schválilo.

Tím je vyřízen tento bod pořadu schůze.

Přistoupíme k jednání o šestnáctém bodu denního poradu, kterým je

16. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Úmluva mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o sociálním pojištění, podepsaná v Bělehradě dne 22. května 1957 (tisk 172).

Zpravodajem je posl. Závěta, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Závěta: Soudružky a soudruzi poslanci!

V několika posledních letech došlo k postupné normalisaci vztahů mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií.

Mezi oběma státy byla uzavřena řada dohod, jimiž se upravují vzájemné vztahy v nejdůležitějších oblastech. Podle uzavřených obchodních dohod se rozvinula výměna zboží, což slouží hospodářskému prospěchu obou stran. Na základě příslušné smlouvy se přistoupilo k vědecké a technické spolupráci. Byla rovněž uzavřena dohoda o vypořádání otevřených majetkových otázek. S uspokojením konstatujeme, že se rozšiřuje i spolupráce v kulturním životě.

Při československo-jugoslávských jednáních, jež byla začátkem minulého roku vedena v Praze, vznikl podnět k projednání a uzavření smlouvy o spolupráci obou států v oblasti sociálního pojištění.

Letos v lednu došlo k rozhovorům mezi delegacemi obou států. Uvedené jednání bylo korunováno uzavřením "Úmluvy mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslavií o sociálním pojištění". Úmluva byla podepsána 22. května letošního roku v Bělehradě a předkládá se Národnímu shromáždění ke schválení.

V třiceti šesti článcích této Úmluvy se řeší všechny závažné problémy, jež vyvstávají při spolupráci dvou zemí v oboru sociálního pojištění. Jde o otázky důchodového pojištění, pojištění pro případ nemoci a mateřství a rodinných přídavků.

Úmluva v podstatě řeší sociální zabezpečení těch československých a jugoslávských občanů, kteří část nároků z pojištění získali na území jednoho státu a část na území státu druhého.

Jak vypadala dosavadní situace? Československým občanům se počítala jen doba pojištění na území ČSR, nikoliv tedy celková doba pojištění. Vnitřní předpisy sice umožňují určité korektury ve prospěch pojištěnců, avšak k těm dochází na naše vlastní náklady.

Jakmile vstoupí projednávaná Úmluva v platnost, bude pojištěncům zhodnocena celá doba pojištění jak na území ČSR, tak na území Jugoslavie.

Dávky důchodového pojištění budou se na př. vypočítávat tímto způsobem:

Čs. orgány důchodového zabezpečení vypočtou nárok na důchod podle našich předpisů, při čemž vezmou za základ celkovou dobu pojištění. Stejným způsobem budou postupovat orgány sociálního pojištění v Jugoslavii. V obou zemích budou tedy dávky vypočteny podle celkové doby pojištění - což je pro pojištěnce výhodnější - a každá ze zemí bude proplácet jen ten díl důchodu, který na ni připadá. Důchodci bude celý důchod vyplácet pensijní úřad země, ve které žije, a vzájemné nároky pensijních úřadů budou vyrovnávány souhrnně.

Toto řešení se opírá o zásadu tak zvaných dílčích důchodů, což odpovídá Úmluvě č. 48 Mezinárodní organisace práce. Členem této organisace je Československo i Jugoslavie.

Při uplatňování Úmluvy o sociálním pojištění mezi ČSR a Jugoslavií půjde především právě o tyto otázky důchodů. Smlouva však zahrnuje a řeší i všechny ostatní otázky. Jsou zde ustanovení o pojištění pro případ nemoci a mateřství a o přídavcích na děti, i když je zřejmé, že problémy tohoto druhu se vyskytují v mezinárodní spolupráci jen ojediněle.

V pojištění pro případ nemoci a mateřství a v oboru rodinných přídavků vystupuje do popředí zásada teritoriality, což značí, že každá strana stanoví dávky podle svých vlastních předpisů a vyplácí je osobám, jež ve státě žijí, bez ohledu na to, že část nároku získaly v jiném státě.

Plně je tato zásada vyjádřena v ustanoveních o přídavcích na děti a při poskytování věcných dávek pojištění pro případ nemoci a mateřství. Prakticky to na př. znamená, že čs. orgány budou platit přídavky na děti podle našich předpisů i na ty děti, jejichž rodiče získali část nároku na rodinné přídavky v Jugoslávii. Obdobně budou postupovat i jugoslávské orgány.

V pojištění pro případ nemoci a mateřství je zásada teritoriality uplatněna plně jen při poskytování takových jednorázových dávek, jež nejsou závislé na výši výdělku, a při poskytování věcných dávek, tedy při preventivní a léčebné péči.

Uplatnění zásad teritoriality je výhodné zvláště z toho důvodu, že znamená podstatnou administrativní úlevu pro orgány sociálního zabezpečení v obou zemích.

Přijetí Úmluvy mezi Československem a Jugoslavií o sociálním pojištění přinese změnu i v tom, že se důchody vyplácené do Jugoslavie nebudou krátit.